{"id":2629,"date":"2015-09-17T15:00:00","date_gmt":"2015-09-17T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2619"},"modified":"2015-09-17T15:00:00","modified_gmt":"2015-09-17T14:00:00","slug":"cassiopeia-16-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/17\/cassiopeia-16-2-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 16. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 je jen formou jak\u00e9hosi p\u0159ipomenut\u00ed a dodatku, abychom se spole\u010dn\u011b mohli odrazit a pustit se do nov\u00e9 etapy p\u0159\u00edb\u011bhu. Do etapy pln\u00e9 l\u00e1sky, d\u016fv\u011bry a hled\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho skute\u010dn\u00e9ho j\u00e1. M\u011bla jsem v pl\u00e1nu rozvinout tenhle d\u00edl jinak, ale bohu\u017eel jsem m\u011bla b\u011bhem p\u0159est\u00e1vky mezi d\u00edly men\u0161\u00ed nehodu a bolest m\u011b donutila ukon\u010dit psan\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem p\u016fvodn\u011b myslela. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m i tak ud\u011bl\u00e1 radost. Z cel\u00e9ho srdce d\u011bkuji za p\u0159\u00edpadn\u00e9 koment\u00e1\u0159e \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\n

Sv\u011bt se smrsknul v malou, zanedbatelnou \u010d\u00e1ste\u010dku, a kdy\u017e se od sebe v p\u0159\u00edtm\u00ed pokoje odt\u00e1hli a pohl\u00e9dli si vz\u00e1jemn\u011b do o\u010d\u00ed, v\u011bd\u011bli, \u017ee u\u017e nic nebude takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm. Polibek, kter\u00fd Tom Billovi v\u011bnoval, byl jemn\u00fd a nevinn\u00fd, nebyl v\u00edc ne\u017e del\u0161\u00ed pusou, co\u017e sv\u011bd\u010dilo o respektu a \u00fact\u011b, kter\u00e9 v\u016f\u010di \u010dernovlas\u00e9mu chlapci p\u0159echov\u00e1val. Nikdy by si nedovolil zaj\u00edt d\u00e1l, nemohl na n\u011bj nal\u00e9hat, i kdy\u017e u\u017e to, co pr\u00e1v\u011b ud\u011blal, mohlo b\u00fdt pova\u017eov\u00e1no za jistou formu nal\u00e9h\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

Lapaje po dechu, z\u00edral do Billov\u00fdch \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed z takov\u00e9 bl\u00edzkosti, \u017ee sta\u010dilo jen m\u00edrn\u011b naklonit tv\u00e1\u0159 a op\u011bt by si podmanil jeho \u00fasta. V jeho pohledu vid\u011bl zmatek, vid\u011bl, jak se to v\u0161echno sna\u017e\u00ed pochopit a byl si jist\u00fd, \u017ee nepotrv\u00e1 dlouho a vyhod\u00ed jej. Jako v\u017edy. Tentokr\u00e1t by mu v\u0161ak v\u016fbec nic nevy\u010d\u00edtal, proto\u017ee si to zaslou\u017eil. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed se mu omlouval, jen p\u0159ed chv\u00edl\u00ed mu sl\u00edbil, \u017ee na n\u011bj nebude zbyte\u010dn\u011b tla\u010dit a co ud\u011blal te\u010f?<\/div>\n
Zatla\u010dil jej do situace, kter\u00e1 nutila Billa soustavn\u011b lapat po dechu, t\u0159\u00e1st se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed a vyd\u011b\u0161en\u011b hled\u011bt do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

Tom siln\u011b polkl. Byli tak bl\u00edzko sebe, \u017ee se p\u0159i ka\u017ed\u00e9m sebemen\u0161\u00edm pohybu dot\u00fdkali nosy. Okoln\u00ed vzduch byl prosycen nap\u011bt\u00edm a Billovou v\u016fn\u00ed, kter\u00e1 jej nutila zahodit v\u0161echno za hlavu a jednat. U\u017e d\u00e1vno v\u011bd\u011bl, \u017ee pro n\u011bj \u010dernovl\u00e1sek znamen\u00e1 v\u00edc, ne\u017e byl ochoten si p\u0159ipustit, u\u017e d\u00e1vno se sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee jej m\u00e1 r\u00e1d i jinak, ne\u017e by si Bill p\u0159\u00e1l, \u017ee pro n\u011bj znamen\u00e1 mnohem v\u00edc ne\u017e spolu\u017e\u00e1k a dobr\u00fd p\u0159\u00edtel, ale teprve nyn\u00ed, kdy\u017e hled\u011bl do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch se odr\u00e1\u017eela hv\u011bzdnat\u00e1 obloha, si uv\u011bdomil skute\u010dnou hloubku citu, jen\u017e v\u016f\u010di Billovi choval. Byl do n\u011bj zamilovan\u00fd. Miloval ho cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, ani\u017e by v\u011bd\u011bl, jak nebo kdy se to v\u0161echno stalo. Najednou to bylo tady a jemu nez\u016fst\u00e1valo nic jin\u00e9ho, ne\u017e se s t\u00edm vyrovnat.<\/div>\n

Pustil Billovu tv\u00e1\u0159 a ustoupil od n\u011bj n\u00e1sledov\u00e1n Billov\u00fdm zv\u011bdav\u00fdm pohledem. V\u0161echno to na n\u011bj ne\u010dekan\u011b dopadlo, b\u00e1l se, \u010deho v\u0161eho je je\u0161t\u011b schopen.<\/div>\n
\n

„J-j\u00e1\u2026,“ za\u010dal ale v\u0161echno, co m\u011bl na jazyku, mu najednou p\u0159i\u0161lo bezduch\u00e9 a zbyte\u010dn\u00e9.<\/p><\/div>\n

Bill z n\u011bj nespou\u0161t\u011bl pohled, kousal se do rtu, o\u010dek\u00e1vaje, \u017ee Tom \u0159ekne n\u011bco, \u010d\u00edm p\u0159eru\u0161\u00ed to nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho, ale Tom z\u016fst\u00e1val i nad\u00e1le beze slov. Nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulal okraje sv\u00e9ho tri\u010dka, p\u0159e\u0161lapoval z jedn\u00e9 nohy na druhou, a kdy\u017e zvedl pohled k Billovi, odhodl\u00e1n kone\u010dn\u011b promluvit, p\u0159i\u0161el si naprosto ztracen\u00fd. Za Billem se rozprost\u00edrala nekone\u010dnost no\u010dn\u00ed oblohy, majest\u00e1tn\u00ed a magick\u00e9, poset\u00e9 sv\u011bt\u00fdlky drobn\u00fdch hv\u011bzd, o kter\u00fdch Bill tak r\u00e1d mluvil, linie a hranice se vytr\u00e1cely a sl\u00e9valy dohromady a on najednou nebyl schopen poznat, kde kon\u010d\u00ed realita, a za\u010d\u00ednaj\u00ed sny.<\/div>\n
\n
„J\u00e1\u2026 u\u017e mus\u00edm j\u00edt,“ vydechl ti\u0161e a rozechv\u011ble ustoupil. „Ano, m\u011bl bych u\u017e j\u00edt.“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t jej Bill nemusel vyhazovat. S\u00e1m ode\u0161el, nech\u00e1vaje zmaten\u00e9ho Billa za sv\u00fdmi z\u00e1dy.<\/div>\n
Role se prom\u011bnily, n\u00e1sledkem \u010deho byly dv\u011b naprosto zmaten\u00e9 mysli, bolestiv\u011b bij\u00edc\u00ed srdce a dva p\u00e1ry rt\u016f, kter\u00e9 netou\u017eily po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e znovu splynout.<\/div>\n
Bill si hlasit\u011b povzdechl, \u017ealudek m\u011bl jako na vod\u011b, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nebyl schopen se zhluboka nadechnout. Jednu ruku si p\u0159itiskl na b\u0159icho v m\u00edst\u011b, kde c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed h\u0159ejiv\u00fd pocit, tou druhou si p\u0159ejel po rtech, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b pro\u017eily sv\u016fj prvn\u00ed polibek. Necht\u011bl na to myslet. Nemohl. Prudce zakroutil hlavou a bezmy\u0161lenkovit\u011b se nat\u00e1hl po kn\u00ed\u017ece, kter\u00e1 mu byla nejbl\u00ed\u017e. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud mu n\u011bco pom\u016f\u017ee otupit mysl a zapomenout na v\u0161e, co jej tr\u00e1p\u00ed, byla to jedin\u011b chemie.<\/div>\n
\n

Po dlouh\u00e9 chv\u00edli neust\u00e1l\u00e9ho p\u0159evalov\u00e1n\u00ed se ve snaze naj\u00edt si co mo\u017en\u00e1 nejpohodln\u011bj\u0161\u00ed pozici, svou snahu vzdal. Posadil se, tlustou knihu si slo\u017eil do kl\u00edna, ignoruje soustavn\u00e9 chv\u011bn\u00ed sv\u00fdch rukou, hus\u00ed k\u016f\u017ei na z\u00e1p\u011bst\u00ed i t\u0159es vlastn\u00edch zb\u011bsil\u00fdch v\u00fddech\u016f. Tohle zvl\u00e1dne. Byl si t\u00edm v\u00edc ne\u017e jist\u00fd. Takov\u00e1 hloupost, pomyslel si a rychle zavrt\u011bl hlavou, jako by bylo v jeho moci odehnat tok my\u0161lenek, kter\u00e9 si postupn\u011b p\u0159ivlast\u0148ovaly ve\u0161kerou jeho soust\u0159ed\u011bnost. V\u0161echno kolem n\u011bj se ot\u00e1\u010delo kolem sv\u00e9 vlastn\u00ed osy a mo\u017en\u00e1 bylo v\u0161echno stoick\u00e9, v\u0161echno krom\u011b n\u011bj. C\u00edtil m\u00edrnou nevolnost, ale nep\u0159ikl\u00e1dal tomu \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam a pokra\u010doval ve vytrval\u00e9m z\u00edr\u00e1n\u00ed do kn\u00ed\u017eky, kterou si p\u016fj\u010dil ze \u0161koln\u00ed knihovny asi p\u0159ed t\u0159emi t\u00fddny a kter\u00e9 obsah znal ji\u017e d\u00e1vno zpam\u011bti.<\/p><\/div>\n

Zhluboka se nadechl a rychle zamrkal ve chv\u00edli, kdy se mu slo\u017eit\u00e9 chemick\u00e9 rovnice za\u010daly sl\u00e9vat do nesrozumiteln\u00e9 spleti p\u00edsmen a \u010d\u00edslic. Vyd\u011bsilo ho to. N\u011bco podobn\u00e9ho se mu je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nestalo. Nebylo na tom p\u0159eci nic slo\u017eit\u00e9ho.<\/div>\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b zak\u0148u\u010del a lehce se pleskl po tv\u00e1\u0159i v nad\u011bji, \u017ee se jeho mysl okam\u017eit\u011b vzpamatuje a za\u010dne pracovat tak, jak by m\u011bla. \u017de se op\u011bt bude d\u00edvat pouze jedn\u00edm sm\u011brem a v\u0161echno ostatn\u00ed p\u016fjde bokem, beze slov ustoup\u00ed do pozad\u00ed. P\u0159esn\u011b jako poddan\u00ed p\u0159ed sv\u00fdm vl\u00e1dcem. Rovnice, \u010d\u00edsla, vzorce, n\u00e1ro\u010dn\u00e9 p\u0159epo\u010dty. To byl jeho sv\u011bt. Tohle byly sou\u010d\u00e1sti \u017eivota, kter\u00fd si vybral. On byl vl\u00e1dcem tohohle sv\u011bta a ty hloup\u00e9 my\u0161lenky poddan\u00fdmi, kte\u0159\u00ed ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu poprv\u00e9 odm\u00edtali poslouchat. Za\u010d\u00ednala se u n\u011bj projevovat panika.<\/div>\n
\n

„No tak,“ \u0161eptl prosebn\u011b a dlan\u00ed si bezmocn\u011b vjel do vlas\u016f. N\u011bkolik neposedn\u00fdch tmav\u00fdch pram\u00ednk\u016f mu pomalu sklouzlo do tv\u00e1\u0159e a zabr\u00e1nilo mu ve v\u00fdhledu. Roztr\u017eit\u011b si je zastr\u010dil za ucho a pokra\u010doval ve snaze pochopit smysl reakce, kter\u00e1 mu nikdy p\u0159edt\u00edm ned\u011blala probl\u00e9my. N\u00e1dhern\u00fd p\u0159\u00edklad substituce, jednoduch\u00e9 v\u00fdm\u011bny funk\u010dn\u00edch skupin a on najednou ni\u010demu nerozum\u011bl.<\/p><\/div>\n

\n

„Te\u010f nemysli na hlouposti. Rozum\u00ed\u0161 tomu. Jen se mus\u00ed\u0161 soust\u0159edit. To je v\u0161echno,“ opakoval si ti\u0161e, aby neprobudil Beth sp\u00edc\u00ed vedle n\u011bj. Mali\u010dk\u00e1 se p\u0159evalila na z\u00e1da, jej\u00ed medov\u00e9 lokny se rozprost\u0159ely po pol\u0161t\u00e1\u0159i a v\u00e1bily k pohlazen\u00ed. I ze snu se jemn\u011b usm\u00edvala a tiskla k sob\u011b malou hadrovou panenku. Bill spo\u010dinul pohledem na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i a jemn\u011b se pousm\u00e1l. Byla tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1.<\/p><\/div>\n

Hlasit\u011b si povzdechl a vzdal se ve\u0161ker\u00fdch pokus\u016f o studium, nejist\u00fdm pohybem zav\u0159el knihu a odlo\u017eil ji na no\u010dn\u00ed stolek s v\u011bdom\u00edm, \u017ee se z toho vysp\u00ed a do r\u00e1na bude zase v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 na to do r\u00e1na zapomenu, pomyslel si smutn\u011b a zlehka si p\u0159ejel \u0161pi\u010dkou jazyka po spodn\u00edm rtu. To nem\u011bl d\u011blat. Ten drobn\u00fd nepatrn\u00fd dotek, hebk\u00e1 struktura a jemn\u00e1 nevt\u00edrav\u00e1 chu\u0165, v n\u011bm o\u017eivily vzpom\u00ednku na moment, od kter\u00e9ho jej d\u011blila necel\u00e1 p\u016flhodina, tak\u017ee se mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nesta\u010dil prom\u011bnit v opravdovou vzpom\u00ednku.<\/div>\n
A\u0165 u\u017e to byla vzpom\u00ednka, nebo ne, donutila jej vysko\u010dit z postele a p\u0159ib\u011bhnout k oknu, zb\u011bsile lapaje po dechu. Sklonil hlavu, hork\u00e9 \u010delo op\u0159el o chladn\u00fd sklen\u00fd povrch, hladov\u011bl po uvoln\u011bn\u00ed. Siln\u011b d\u00fdchal nosem, soust\u0159ed\u00edc\u00ed se pouze na zb\u011bsil\u00fd tlukot sv\u00e9ho srdce a t\u0159es nohou, ve kter\u00fdch c\u00edtil podivnou slabost. Siln\u011b stiskl rty a modlil se, aby m\u011bl schopnost vr\u00e1tit \u010das. Od za\u010d\u00e1tku v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebude dobr\u00fd n\u00e1pad. V\u011bd\u011bl, \u017ee s t\u00edm klukem budou akor\u00e1t pot\u00ed\u017ee. V\u011bd\u011bl to, jen si nebyl jist\u00fd t\u00edm, co ty pot\u00ed\u017ee zp\u016fsob\u00ed. Po\u010d\u00edtal se v\u0161\u00edm, ale o tom, \u017ee bude sou\u010d\u00e1st\u00ed t\u011bch pot\u00ed\u017e\u00ed i on s\u00e1m, se mu ani nezd\u00e1lo.<\/div>\n
Hloup\u00fd Tom! To on za v\u0161echno mohl. Byl t\u00edm nejhor\u0161\u00edm, co jej mohlo potkat. Nebyl snad jeho \u017eivot u\u017e tak dost komplikovan\u00fd? Musel to v\u0161echno ud\u011blat je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed? Jak si v\u016fbec mohl dovolit n\u011bco takov\u00e9ho?! Hned na za\u010d\u00e1tku si stanovili pravidla. M\u011bl se jich dr\u017eet, to byla p\u0159eci jedin\u00e1 podm\u00ednka. Cht\u011bl mu pomoct a on se mu takhle odplat\u00ed? Zahr\u00e1val si s n\u00edm. P\u0159esn\u011b jako ko\u010dka s my\u0161\u00ed, ale d\u011blal to opravdu sofistikovan\u011b. Nen\u00e1padn\u011b, nenucen\u011b se mu dost\u00e1val pod k\u016f\u017ei, vyvol\u00e1val v n\u011bm dojem, \u017ee je v\u0161echno naprosto v po\u0159\u00e1dku a ve chv\u00edli, kdy mu Bill t\u00e9m\u011b\u0159 uv\u011b\u0159il, ud\u011bl\u00e1 n\u011bco takov\u00e9ho. Pro\u010d?<\/div>\n
\n

Zvedl hlavu, otev\u0159el o\u010di a pohled soust\u0159edil na nebe za oknem. Na kr\u00e1sn\u011b temnou, mystickou oblohu plnou z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch hv\u011bzd. Nesoust\u0159edil se na jednotliv\u00e1 souhv\u011bzd\u00ed, nepokou\u0161el se p\u0159ipomenout si v\u0161e, co kdy o hv\u011bzd\u00e1ch a o vesm\u00edru p\u0159e\u010detl. Jen se d\u00edval a ve chv\u00edli, kdy o\u010dima utkv\u011bl na p\u011btici jasn\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch bod\u016f, vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00edch p\u00edsmeno W, se siln\u011b zachv\u011bl. Kasiopeja.<\/p><\/div>\n

\n

Smutn\u011b se pousm\u00e1l. Tom si ne\u017e\u00e1dal svolen\u00ed. Surov\u011b jej vyrval z jeho bezpe\u010d\u00ed, ze sv\u011bta, ve kter\u00e9m jej nemohlo nic p\u0159ekvapit. Z m\u00edst, kde rozhodovala p\u0159esnost a p\u0159edem dan\u00e1 pravidla a vrhl jej do \u00fapln\u011b nov\u00e9ho sv\u011bta. Do sv\u011bta, kter\u00e9mu nerozum\u011bl, ve kter\u00e9m t\u00e1pal a kde se mu i vlastn\u00ed my\u0161lenky a pocity zd\u00e1ly naprosto ciz\u00ed. I on s\u00e1m si tak najednou p\u0159ipadal. Netu\u0161il, co se to s n\u00edm d\u011bje. Nedok\u00e1zal zat\u0159\u00eddit sv\u00e9 my\u0161lenky a vyvodit z nich re\u00e1ln\u00e9 z\u00e1v\u011bry. Nade\u0161la chv\u00edle, kter\u00e9 se tolik b\u00e1l a ve kterou nikdy p\u0159\u00edli\u0161 nev\u011b\u0159il. V\u0161echny z\u00edskan\u00e9 tituly, skv\u011bl\u00e9 v\u00fdsledky a miliony prostudovan\u00fdch knih, mu nyn\u00ed byly naprosto zbyte\u010dn\u00e9. V t\u00e9hle chv\u00edli nebyl t\u00edm star\u00fdm dobr\u00fdm Billem. Nebyl chod\u00edc\u00ed wikipedi\u00ed, jak jej nep\u0159\u00edli\u0161 lichotiv\u011b nazvali spolu\u017e\u00e1ci a okol\u00ed. V t\u00e9hle chv\u00edli byl \u010dlov\u011bkem.<\/p><\/div>\n

Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b nedok\u00e1zal bojovat se sv\u00fdmi city. C\u00edtil toho tolik a netu\u0161il, jak to m\u00e1 vyj\u00e1d\u0159it. T\u0159\u00e1sl se, srdce mu v hrudi zb\u011bsile tlouklo a \u010d\u00edm v\u00edc odkl\u00e1dal vzpom\u00ednku na jejich polibek do pozad\u00ed, t\u00edm siln\u011bji se drala do pop\u0159ed\u00ed, d\u00e1vaj\u00edc najevo, \u017ee odm\u00edt\u00e1 b\u00fdt p\u0159ehl\u00ed\u017eena a zapomenuta.<\/div>\n
\n

V\u011bnoval obloze posledn\u00ed smutn\u00fd pohled p\u0159edt\u00edm, ne\u017e p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a propadl se do propasti, ze kter\u00e9 nebylo \u00faniku. Zvedl ruku a kone\u010dky zk\u0159ehl\u00fdch prst\u016f si zlehka p\u0159ejel po rtech. Mo\u017en\u00e1 blouznil, mo\u017en\u00e1 si to jen zoufale p\u0159\u00e1l, ale zd\u00e1lo se mu, \u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00ed chu\u0165 Tomov\u00fdch \u00fast. Vybavil si ho\u0159kost, kterou mu p\u0159ed\u00e1val prost\u0159ednictv\u00edm sv\u00fdch polibk\u016f p\u0159esn\u011b tak, jako je ve fyzice p\u0159ed\u00e1v\u00e1no teplo chladn\u011bj\u0161\u00edmu t\u011blesu. Byl on t\u00edm chladn\u00fdm elementem? Nebyl z n\u011bj snad Tom kdysi pr\u00e1v\u011b z tohohle d\u016fvodu tolik zoufal\u00fd? Ne\u0159\u00edkal mu, \u017ee kdy\u017e bude takhle pokra\u010dovat d\u00e1l, z\u016fstane \u00fapln\u011b s\u00e1m?<\/p><\/div>\n

Z nenad\u00e1n\u00ed si vzpomn\u011bl na slova profesora Higginse.<\/div>\n
„Tvorba chemick\u00e9 vazby je definov\u00e1na jist\u00fdmi osobit\u00fdmi vlastnostmi. Konstituenty t\u00e9hle vazby, kter\u00fdmi jsou my\u0161leny atomy, p\u0159\u00edpadn\u011b jednodu\u0161\u0161\u00ed molekuly, ztr\u00e1cej\u00ed svou chemickou individualitu, tak\u017ee chemick\u00fd jedinec vznikl\u00fd jejich slou\u010den\u00edm m\u016f\u017ee m\u00edt zcela jin\u00e9 vlastnosti ne\u017e slo\u017eky, z nich\u017e vzniknul.“<\/div>\n
On byl t\u00edm atomem, kter\u00fd p\u0159i\u0161el o svou individualitu. To on se stal sou\u010d\u00e1st\u00ed n\u011b\u010deho mnohem v\u011bt\u0161\u00edho, bez mo\u017enosti \u00faniku. Bez cesty zp\u011bt.<\/div>\n
Jen dva m\u011bs\u00edce pot\u00e9, co si danou pou\u010dku spole\u010dn\u011b se zbytkem t\u0159\u00eddy poslechl na jedn\u00e9 z p\u0159edn\u00e1\u0161ek, pro Billa n\u00e1hle ta slova z\u00edskala zcela jin\u00fd v\u00fdznam.<\/div>\n
\n

Byl natolik pohrou\u017een do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee m\u00e1lem vysko\u010dil z k\u016f\u017ee, kdy\u017e bylo ticho naru\u0161eno jen o n\u011bco hlasit\u011bj\u0161\u00edm klep\u00e1n\u00edm. Kousl se do rtu a v\u00e1hav\u011b vy\u0161el z pokoje. Zakroutil se do tepl\u00e9ho vln\u011bn\u00e9ho svetru, kter\u00fd m\u011bl p\u0159ehozen\u00fd p\u0159es ramena, a ne\u017e do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, p\u0159em\u00fd\u0161lel, kdo by to mohl b\u00fdt. Mo\u017en\u00e1 Georg, pomyslel si, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se neubr\u00e1nil tich\u00e9mu zachichot\u00e1n\u00ed. \u017de by se v n\u011bm n\u00e1hle probudila dlouho utajovan\u00e1 slu\u0161nost? To sotva.<\/p><\/div>\n

Nahl\u00e9dl do kuk\u00e1tka a zalapal po dechu.<\/div>\n
Co tady d\u011bl\u00e1? Pro\u010d se vr\u00e1til? Nem\u016f\u017ee mu jen tak otev\u0159\u00edt uprost\u0159ed noci, ne po tom, co se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed stalo. Nebo m\u016f\u017ee?<\/div>\n
Zat\u00edmco jeho mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky, postava za dve\u0159mi z\u0159ejm\u011b vyc\u00edtila jeho nejistotu a zaklepala r\u00e1zn\u011bji.<\/div>\n
„Bille, otev\u0159i,“ dolehlo k n\u011bmu tlumen\u00e9 muml\u00e1n\u00ed. „Pros\u00edm, mus\u00edme si promluvit.“<\/div>\n
Billovo srdce tlouklo jako o \u017eivot. M\u011bl pocit, \u017ee se neudr\u017e\u00ed na vlastn\u00edch nohou. U\u017e jen z toho hlasu se mu to\u010dila hlava. Nebyl si jist\u00fd, jestli se mu op\u011bt zvl\u00e1dne pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Ne te\u010f, kdy\u017e zni\u010dil ve\u0161kerou jeho jistotu a popletl mu hlavu. Ne te\u010f, kdy\u017e v\u00ed, jak sladk\u00e9 bylo c\u00edtit jeho rty na sv\u00fdch a naprosto se odevzdat tomu okam\u017eiku.<\/div>\n
\n

„Jdi pry\u010d,“ p\u00edpl pon\u011bkud nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. Byl si jist\u00fd, \u017ee se Tom za dve\u0159mi pobaven\u011b usm\u00edv\u00e1 a krout\u00ed p\u0159itom hlavou jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se mu sna\u017eil nacpat do hlavy slo\u017eit\u00e9 pou\u010dky.<\/p><\/div>\n

„Bille, nech toho,“ zahuhlal se sm\u00edchem. „Nebo zasko\u010d\u00edm za Georgem a vezmu si n\u00e1hradn\u00ed kl\u00ed\u010d. Tak\u017ee se dovnit\u0159 dostanu tak jako tak.“<\/div>\n
„Jedin\u00fd, kdo m\u00e1 povolen\u00ed vstupovat sem bez povolen\u00ed, je Georg. Tak\u017ee se to bude po\u010d\u00edtat jako vloup\u00e1n\u00ed a j\u00e1 na tebe m\u016f\u017eu klidn\u011b zavolat policii.“ Jen co to vyslovil, m\u011bl chu\u0165 vz\u00edt sv\u00e1 slova zp\u011bt. Odkdy se vyjad\u0159uje jako d\u00edt\u011b? Co to s n\u00edm proboha provedl?<\/div>\n
„P\u011bt minut.“ Ozvalo se dal\u0161\u00ed zaklep\u00e1n\u00ed. „Pros\u00edm.“<\/div>\n
Billova ramena poklesla stejn\u011b rychle jako jeho vzdorovitost. Sklonil hlavu a z\u00edraje na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch pantofl\u00ed, otev\u0159el dve\u0159e, ani\u017e by pohl\u00e9dl na chlapce p\u0159ed sebou. V krku c\u00edtil velkou p\u0159ek\u00e1\u017eku. B\u00e1l se promluvit, i samotn\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed mu zp\u016fsobovalo pot\u00ed\u017ee.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl. „P\u011bt minut. A z\u016fstane\u0161 tady,“ rozev\u0159enou dla\u0148 mu p\u0159itiskl na hrudn\u00edk ve chv\u00edli, kdy se Tom pokusil vstoupit dovnit\u0159, a odtla\u010dil jej zp\u00e1tky na chodbu. M\u00e1lem se neubr\u00e1nil zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. I p\u0159es l\u00e1tku Tomova tri\u010dka c\u00edtil jeho pevnou horkou k\u016f\u017ei a za\u010d\u00ednal se za sv\u00e9 my\u0161lenky styd\u011bt a nen\u00e1vid\u011bt z\u00e1rove\u0148. Odkdy si za\u010dal v\u0161\u00edmat takov\u00fdch hloupost\u00ed? \u017dije, d\u00fdch\u00e1, jeho t\u011blem pulzuje teplo. Proto je hork\u00fd, proto byl ten dotek p\u0159\u00edjemn\u00fd, nen\u00ed v tom nic jin\u00e9ho. Omlouval sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed s\u00e1m p\u0159ed sebou a ka\u017edou vte\u0159inou se c\u00edtil h\u016f\u0159.<\/div>\n
\n

„Bille?“<\/p><\/div>\n

Nereagoval. Netu\u0161il, jak m\u011bl reagovat.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na m\u011b.“<\/div>\n
Byla to prosba. Prosba o jeden pohled. Co se m\u016f\u017ee st\u00e1t? Pod\u00edv\u00e1 se na n\u011bj, vyslechne si ho, spole\u010dn\u011b uzav\u0159ou v\u011bc s t\u00edm, \u017ee na to zapomenou a u\u017e nikdy se to nebude opakovat. Jejich \u017eivoty se vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch kolej\u00ed, v\u0161echno bude takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b se nadechl a nato kone\u010dn\u011b zvedl hlavu. Chv\u00edli o\u010dima bloudil v\u0161ude kolem, vyh\u00fdbaje se Tomovu obli\u010deji, nakonec v\u0161ak zabodl pohled do jeho hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed. Zacouval. M\u011bl chu\u0165 oto\u010dit se a okam\u017eit\u011b za n\u00edm t\u0159\u00edsknout dve\u0159mi. Nedok\u00e1zal to. V jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl n\u011bco n\u011b\u017en\u00e9ho a tepl\u00e9ho. Zp\u016fsob, jak\u00fdm jej sledoval, rozechv\u00edval ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dku jeho t\u011bla. Kdy\u017e nat\u00e1hl ruku a b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f ot\u0159el o jeho \u010delist, nebr\u00e1nil se. Po\u0159\u00e1d se na n\u011bj d\u00edval. Kdy\u017e nesm\u011ble vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, neutekl. Reagoval zcela p\u0159irozen\u011b, ani\u017e by se nad sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm jednou zamyslel. Op\u0159el se do toho doteku, p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a nas\u00e1val v\u016fni, kter\u00e1 byla tou nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed chemik\u00e1li\u00ed, s jakou se kdy setkal. Dr\u00e1\u017edila jeho smysly, hr\u00e1la si s jeho mysl\u00ed, naprosto j\u00ed podl\u00e9hal. Jen matn\u011b vn\u00edmal, jak je Tomov\u00fdm t\u011blem tla\u010den dovnit\u0159 a vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159itisknut na tvrd\u00fd povrch dve\u0159\u00ed. Jen matn\u011b vn\u00edmal, kdy si jeho t\u0159esouc\u00ed se ruce na\u0161ly cestu na \u0161irok\u00e1 ramena a nal\u00e9hav\u011b sev\u0159ely l\u00e1tku ko\u0161ile.<\/div>\n
Kdy\u017e se jejich pootev\u0159en\u00e9 rty setkaly a Tom hlubok\u00fdm polibkem spolkl jeho rozt\u0159esen\u00fd sten, m\u011bl pocit, \u017ee to nevydr\u017e\u00ed. \u017de se rozlet\u00ed na milion kousk\u016f nebo exploduje.<\/div>\n
Jak jsme se dostali a\u017e sem? Pomyslel si zoufale, opl\u00e1ceje ka\u017ed\u00fd z t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch polibk\u016f. Panebo\u017ee, jak?<\/div>\n
\n

Tom mu vpletl ruku do vlas\u016f, zat\u00edmco si jej tou druhou tiskl na sv\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo. Ztr\u00e1cel se n\u011bkde mezi realitou a sn\u011bn\u00edm, proto\u017ee to, co pr\u00e1v\u011b d\u011blali, rozhodn\u011b nemohlo b\u00fdt skute\u010dn\u00e9. Kam se pod\u011bl Bill, kter\u00fd by k sob\u011b nikdy nep\u0159ipustil ani \u017eivou du\u0161i? Kam se pod\u011bl rozumn\u00fd Tom, kter\u00fd by nikdy nedovolil, aby sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem zkomplikoval Bill\u016fv \u017eivot? Kam se pod\u011bly jejich star\u00e9 j\u00e1, osobnosti tvrd\u011b zkou\u0161en\u00e9, ovlivn\u011bn\u00e9 d\u011bn\u00edm posledn\u00edch let? Po\u0159\u00e1d tu byli\u2026 po\u0159\u00e1d, ale kdy\u017e srdce zv\u00edt\u011bz\u00ed nad urputnou v\u00e1lkou s mozkem a \u010dlov\u011bk p\u0159estane p\u0159em\u00fd\u0161let, p\u0159estane d\u011blat jen to, co je rozumn\u00e9 a spr\u00e1vn\u00e9, plod\u00ed se z\u00e1zraky. Tom se do polibku pousm\u00e1l, sl\u00edb\u00e1vaje z Billov\u00fdch \u00fast posledn\u00ed zbytky nevinnosti. Nedot\u010denost byla pry\u010d, v\u00e1h\u00e1n\u00ed a h\u00e1danky t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se toho, jak\u00e9 by to v\u0161echno mohlo b\u00fdt, kdyby\u2026 byly n\u00e1hle zodpov\u011bzen\u00e9. Tom Billa jemn\u011b p\u0159irazil ke dve\u0159\u00edm, ruce mu na n\u011bkolik vte\u0159in zvr\u00e1til nad hlavu a odt\u00e1hl se od n\u011bj. Billovy rty z\u016fstaly pootev\u0159en\u00e9 a n\u00e1dhern\u011b prokrven\u00e9.<\/p><\/div>\n

\n

„Tome.“ Nemluvil. Jeho hlas byl sm\u011bs\u00ed \u0161epotu a st\u00e9n\u00e1n\u00ed. „Tome, co to d\u011bl\u00e1me?“ ptal se, om\u00e1men\u011b se vp\u00edjeje do Tomova pohledu.<\/p><\/div>\n

Tom jemn\u011b zakroutil hlavou, pustil jeho ruce a znovu si p\u0159it\u00e1hl Billovu tv\u00e1\u0159 pro polibek.<\/div>\n
„Mus\u00edm u\u017e j\u00edt,“ zast\u00e9nal mu na rty, jen s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem se od n\u011bj znovu odpoutal.<\/div>\n
Bill popla\u0161en\u011b zamrkal. „Te\u010f?“<\/div>\n
„M\u00fdch p\u011bt minut,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom. „Pr\u00e1v\u011b vypr\u0161elo.“<\/div>\n
„Tome\u2026“<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ Tom jej jemn\u011b pohladil po spodn\u00edm rtu. „Dnes nechci p\u0159em\u00fd\u0161let. A ani ty bys nem\u011bl. M\u011bl by sis j\u00edt odpo\u010dinout. Uvid\u00edme se z\u00edtra.“<\/div>\n
„Z\u00edtra,“ zopakoval ti\u0161e Bill, sv\u011bt kolem n\u011bj se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jemn\u011b ot\u00e1\u010del.<\/div>\n
„Dobrou noc, hv\u011bzdo,“ \u0161eptl Tom s hrav\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a naposled Billa pol\u00edbil. „A sladk\u00e9 sny.“<\/div>\n
„Dobrou noc,“ vydechl rozt\u0159esen\u011b Bill, a kdy\u017e se za Tomem ti\u0161e p\u0159iv\u0159ely dve\u0159e, svezl se pod\u00e9l nich k podlaze.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b se potvrdilo dal\u0161\u00ed Georgovo tvrzen\u00ed.<\/div>\n
\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 je jen formou jak\u00e9hosi p\u0159ipomenut\u00ed a dodatku, abychom se spole\u010dn\u011b mohli odrazit a pustit se do nov\u00e9 etapy p\u0159\u00edb\u011bhu. Do etapy pln\u00e9 l\u00e1sky, d\u016fv\u011bry a hled\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho skute\u010dn\u00e9ho j\u00e1. M\u011bla jsem v pl\u00e1nu rozvinout tenhle d\u00edl jinak, ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2629","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2629","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2629"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2629\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2629"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2629"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2629"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}