{"id":2637,"date":"2015-09-14T16:00:00","date_gmt":"2015-09-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2627"},"modified":"2015-09-14T16:00:00","modified_gmt":"2015-09-14T15:00:00","slug":"cassiopeia-16-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/14\/cassiopeia-16-1-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 16. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong><\/p>\n

M\u00e1me p\u0159ed sebou speci\u00e1ln\u00ed narozeninov\u00fd d\u00edl, a kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1m speci\u00e1ln\u00ed, opravdu to tak mysl\u00edm :). P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nikdy nem\u011bl r\u00e1d ned\u011ble. V d\u011btstv\u00ed k nim m\u011bl vrozen\u00fd odpor ostatn\u011b jako v\u0161echny d\u011bti, kter\u00e9 mus\u00ed j\u00edt druh\u00fd den do \u0161koly, a tenhle p\u0159edsudek si s sebou p\u0159inesl i do dosp\u011blosti.<\/div>\n
I nyn\u00ed, s o\u010dima zabodnut\u00fdma do textu p\u0159ed sebou, se neklidn\u011b vrt\u011bl na posteli a poci\u0165oval zn\u00e1mou nervozitu stejn\u011b jako p\u0159ed lety, kdy byla \u0161kola jeho jedinou opravdovou starost\u00ed. Tahle nervozita v\u0161ak m\u011bla zcela jin\u00fd d\u016fvod. M\u011bl strach. Ano, skute\u010dn\u011b se b\u00e1l j\u00edt do \u0161koly, nebylo to v\u0161ak zp\u016fsobeno skute\u010dnou podstatou toho m\u00edsta, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159edn\u00e1\u0161ky, spolu\u017e\u00e1ci i profeso\u0159i budou t\u00edm posledn\u00edm, co jej bude zaj\u00edmat. Jeho mysl se bude up\u00ednat k zcela jin\u00e9mu c\u00edli, ostatn\u011b tak jako uplynul\u00fdch p\u00e1r dn\u00ed.<\/p>\n

Po nekone\u010dn\u00fdch dvou t\u00fddnech se do \u0161koly vracel i Bill a Tom si nebyl jist\u00fd, jestli je dostate\u010dn\u011b p\u0159ipraven potkat jej tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, z\u00e1rove\u0148 si v\u0161ak nic nep\u0159\u00e1l v\u00edc. Zoufale pot\u0159eboval vid\u011bt jeho poh\u00e1dkov\u00fd obli\u010dej s n\u00e1padn\u011b d\u00edv\u010d\u00edmi rysy, tou\u017eil se mu zahled\u011bt do o\u010d\u00ed a spat\u0159it tam cokoliv, cokoliv krom\u011b strachu a odporu, kter\u00fd si p\u0159edstavoval. Cht\u011bl se mu omluvit, v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed ud\u011blat prvn\u00ed krok ke sm\u00ed\u0159en\u00ed, proto\u017ee n\u011bco takov\u00e9ho by Bill nikdy nedok\u00e1zal, probl\u00e9mem v\u0161ak bylo to, \u017ee nev\u011bd\u011bl, co by mu m\u011bl \u0159\u00edct. Ani po dlouh\u00fdch \u0161esti dnech nebyl schopen zformulovat stru\u010dnou a jasnou omluvu, kterou by zast\u00ednil sv\u00e9 po\u0161etil\u00e9 chov\u00e1n\u00ed a vyvrhl jejich vztah z temnoty zp\u011bt na sv\u011btlo, vr\u00e1til v\u0161e do star\u00fdch kolej\u00ed a rad\u011bji byl Billov\u00fdm p\u0159\u00edtelem, \u010dlov\u011bkem, stoj\u00edc\u00edm po jeho boku, ne\u017e n\u011bk\u00fdm, komu se bude c\u00edlen\u011b vyh\u00fdbat. Cel\u00e1 situace za\u010d\u00ednala b\u00fdt nesnesiteln\u00e1.<\/div>\n

Bill mu chyb\u011bl. Chyb\u011bl mu tak \u0161\u00edlen\u00fdm zp\u016fsobem, a\u017e jej ten podivn\u00fd pocit pr\u00e1zdnoty nakonec za\u010dal n\u011bkde hluboko uvnit\u0159 dr\u00e1pat na kusy stejn\u011b jako drav\u00e9 zv\u00ed\u0159e pochutn\u00e1vaj\u00edc\u00ed si na sv\u00e9 ko\u0159isti. A on ko\u0159ist\u00ed rozhodn\u011b byl. P\u0159ipadal si mal\u00fd a slab\u00fd jako nikdy p\u0159edt\u00edm. Nikdy nic podobn\u00e9ho nec\u00edtil. Bill h\u00fdbal jeho sv\u011btem, ani\u017e by projevoval nejmen\u0161\u00ed z\u00e1jem n\u011bco takov\u00e9ho d\u011blat, strh\u00e1val na sebe ve\u0161kerou Tomovu pozornost i p\u0159esto, \u017ee by byl nejrad\u011bji jeho o\u010d\u00edm neviditeln\u00fd. Tom opravdu nev\u011bd\u011bl, co za kouzlo m\u011bl v sob\u011b a b\u00e1l se, \u017ee pokud to jednoho dne zjist\u00ed, u\u017e jej nespas\u00ed.<\/div>\n
\n
Zvedl hlavu a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. S \u00fast se mu vydral hlasit\u00fd povzdech. U\u017e v\u00edc nem\u011bl pocit, \u017ee by tam pat\u0159il. Nikdy p\u0159edt\u00edm se mu na koleji nel\u00edbilo, ale nebyl zvykl\u00fd si st\u011b\u017eovat. Um\u011bl se p\u0159izp\u016fsobit skromn\u011bj\u0161\u00edm podm\u00ednk\u00e1m, zapomenout na \u017eivotn\u00ed styl, kter\u00fd vedl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se jeho \u017eivot zcela z\u0159\u00edtil ke dnu. Nau\u010dil se \u017e\u00edt v ponur\u00e9 m\u00edstnosti s malou postel\u00ed, rozhekan\u00fdm stolem a starou sk\u0159\u00edn\u00ed, nau\u010dil se p\u0159ij\u00edmat v\u0161e, co mu bylo nab\u00edzeno, bez jak\u00fdchkoliv p\u0159edsudk\u016f a zbyte\u010dn\u00fdch \u00favah a\u017e do chv\u00edle, co nastal zlom.<\/div>\n
Bill vnesl barvy do \u010dernob\u00edl\u00e9ho sv\u011bta, ve kter\u00e9m Tom spokojen\u011b p\u0159eb\u00fdval, a ud\u011blal to zcela ne\u010dekan\u011b a tak intenzivn\u011b, \u017ee se to nezaobe\u0161lo bez n\u00e1sledk\u016f. T\u011bmi byla permanentn\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee, t\u0159es cel\u00e9ho t\u011bla a lap\u00e1n\u00ed po dechu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e byl Billovi nabl\u00edzku. Divok\u00fd tlukot Tomova srdce, kter\u00e9 poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b poznalo, jak\u00e9 to je, kdy\u017e \u010dlov\u011bk po n\u011b\u010dem tou\u017e\u00ed a nem\u016f\u017ee to m\u00edt. \u010c\u00edm v\u00edc se p\u0159ibli\u017eoval, t\u00edm vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed mu Bill p\u0159ipadal.<\/div>\n
\n

U\u017e toho na n\u011bj za\u010d\u00ednalo b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161. Odlo\u017eil ve\u0161ker\u00e9 u\u010debnice a se\u0161ity zp\u00e1tky na st\u016fl, vyvl\u00e9kl se z py\u017eamov\u00fdch kalhot a hodil na sebe \u010dist\u00e9 spodn\u00ed pr\u00e1dlo, potrhan\u00e9 d\u017e\u00edny a je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 vypadaj\u00edc\u00ed flanelovou ko\u0161ili. Vy\u0161el z pokoje; pohledem ihned zkontroloval Andyho sp\u00edc\u00edho na podlaze a pot\u00e9, co se ujistil, \u017ee d\u00fdch\u00e1 a jeho otup\u011bl\u00fd v\u00fdraz byl pouze n\u00e1sledkem divok\u00e9 noci, jej opatrn\u011b p\u0159ekro\u010dil, aby se dostal ke dve\u0159\u00edm. Kdy\u017e se v noci vr\u00e1til na kolej, sna\u017eil se mu dovolat; cht\u011bl se zeptat, jestli pro n\u011bj n\u00e1hodou nem\u00e1 poslat tax\u00edka, mo\u017en\u00e1 se i omluvit za to, \u017ee jej tam nechal bez rozlou\u010den\u00ed, ale Andreas jako obvykle nebral telefon. Kdy\u017e se po dvou hodin\u00e1ch n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem p\u0159eci jen dostal na pokoj, skon\u010dil na podlaze, bojkotuje ve\u0161ker\u00e9 Tomovy pokusy dostat jej do postele. Kopal, kousal, slintal, ale teprve kdy\u017e za\u010dal na Toma volat ko\u010di\u010dko, v\u011bd\u011bl, \u017ee je \u010das d\u00e1t se na \u00fastup a nechat jej, a\u0165 se z toho vysp\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Je\u0161t\u011b naposled se ohl\u00e9dl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 za sebou opatrn\u011b p\u0159iv\u0159el. V\u011b\u0159il, \u017ee pokud je n\u011bjak\u00e1 \u0161ance, aby se jejich du\u0161evn\u00ed a v Andreasov\u011b p\u0159\u00edpadu i fyzick\u00fd stav zlep\u0161ily, pom\u016f\u017ee jim jen dobr\u00e9 j\u00eddlo. Nasedl do auta a ot\u00e1\u010deje kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak bl\u00e1hov\u00fd byl. Ani alkohol, ani dobr\u00e9 j\u00eddlo, ani nic jin\u00e9ho nedok\u00e1zalo smazat \u0161patn\u00fd pocit z toho, \u017ee s Billem nemluvili a jeho vlastn\u00ed v\u00fd\u010ditky. Mo\u017en\u00e1 za to mohl on s\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl b\u00fdt odv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed a jednat mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e se pot\u0159eba setkat se s Billem stala nal\u00e9havou. Zachv\u011bl se a zvedl pohled. Ze zrc\u00e1tka na n\u011bj z\u00edraly tmav\u00e9 o\u010di, zmaten\u00e9, vyd\u011b\u0161en\u00e9, tolik podobn\u00e9 t\u011bm, do kter\u00fdch se d\u00edval poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se nec\u00edtil dob\u0159e a pot\u0159eboval poradit. Byly jisk\u0159iv\u00e9 a bystr\u00e9, vyza\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ty nast\u0159\u00e1danou inteligenci, kterou jeho d\u011bde\u010dek um\u011bl pat\u0159i\u010dn\u011b vyu\u017e\u00edvat. Tom siln\u011b zatnul \u010delist, v odrazu sv\u00fdch o\u010d\u00ed spat\u0159il stopy po slz\u00e1ch. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co by mu asi poradil tentokr\u00e1t. Zabolelo jej u srdce. Moc dob\u0159e to v\u011bd\u011bl.<\/p><\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Co by sis dala k ob\u011bdu?“ ptal se Bill zamy\u0161len\u011b. Tla\u010dil p\u0159ed sebou n\u00e1kupn\u00ed voz\u00edk, kde m\u011bl usazenou Beth a zv\u011bdav\u011b si prohl\u00ed\u017eel reg\u00e1ly s potravinami, kolem kter\u00fdch zrovna proch\u00e1zeli. Beth se tak\u00e9 rozhl\u00ed\u017eela kolem sebe, usm\u00edvala se a vesele pohupovala no\u017ekama. Bill byl p\u0159ekvapen jej\u00ed dobrou n\u00e1ladou; rozhodn\u011b ne\u010dekal, \u017ee se po v\u010derej\u0161\u00edm t\u011b\u017ek\u00e9m us\u00edn\u00e1n\u00ed a o\u0161kliv\u00fdch snech probud\u00ed tak odpo\u010dat\u00e1 a spokojen\u00e1, ale nest\u011b\u017eoval si. Pr\u00e1v\u011b naopak. Netrvalo dlouho a jej\u00ed povznesen\u00e1 n\u00e1lada se p\u0159enesla i na n\u011bj. P\u0159i\u0161el si jako atom, kter\u00fd se po pohlcen\u00ed ur\u010dit\u00e9ho kvanta z\u00e1\u0159en\u00ed dostane do excitovan\u00e9ho stavu. I on stejn\u011b jako prvky zkouman\u00fdch l\u00e1tek dos\u00e1hl vy\u0161\u0161\u00edch energetick\u00fdch hladin, usm\u00edval se, p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b Beth pohladil po l\u00ed\u010dku nebo po\u0161imral na b\u0159i\u0161e a naslouchal jej\u00edmu sm\u00edchu.<\/p><\/div>\n

\n

„\u017d\u00ed\u017ealky!“ Beth na \u00fazk\u00e9 seda\u010dce nad\u0161en\u011b posko\u010dila. „Billi, ud\u011bl\u00e1me si \u017e\u00ed\u017ealky?“<\/p><\/div>\n

Bill pobaven\u011b zakroutil hlavou. Od okam\u017eiku, co Beth vstoupila do jeho \u017eivota, m\u011bl \u0161pagety tak p\u011btkr\u00e1t do t\u00fddne, posledn\u00ed dobou zji\u0161\u0165oval, \u017ee jich za\u010d\u00ednal m\u00edt akor\u00e1t tak po krk, ale co by pro to mal\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko neud\u011blal.<\/div>\n
„Tak\u017ee \u017e\u00ed\u017ealky,“ zamy\u0161len\u011b k\u00fdvl hlavou, zastavil na m\u00edst\u011b a rozhl\u00e9dl se kolem sebe, aby se mohl l\u00e9pe orientovat. Do supermarket\u016f nechodil p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto, v\u011bt\u0161inou nav\u0161t\u011bvoval men\u0161\u00ed obch\u016fdky a bl\u00edzk\u00e9 ve\u010derky, pro to byl i po letech ze v\u0161ech r\u016fzn\u00fdch chodbi\u010dek a uli\u010dek po\u0159\u00e1d stejn\u011b zmaten\u00fd, jako kdy\u017e do tohohle obchodu vstoupil poprv\u00e9.<\/div>\n
„Billi, ztratili jsme se?“<\/div>\n
„Ne, mil\u00e1\u010dku, Billi si nejd\u0159\u00edve mus\u00ed rozmyslet, co v\u0161echno v\u016fbec pot\u0159ebujeme.“<\/div>\n
Nat\u00e1hl krk a rozz\u00e1\u0159il se, kdy\u017e kone\u010dn\u011b spat\u0159il uli\u010dku s t\u011bstovinami a r\u016fzn\u00fdmi hydratovan\u00fdmi v\u00fdrobky. Cvrnkl Beth do \u0161pi\u010dky nosu, zat\u00edmco ot\u00e1\u010del voz\u00edk a vydal se spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. Beth si jednou rukou dr\u017eela nos, drobnou p\u011bsti\u010dkou tlumila sm\u00edch, zat\u00edmco se druhou rukou natahovala po Billov\u011b obli\u010deji ve snaze ud\u011blat mu to sam\u00e9.<\/div>\n
\n

Bill vzal \u0161pagety, ke\u010dup i n\u011bjak\u00fd s\u00fdr a zahnul do vedlej\u0161\u00ed uli\u010dky, kde cht\u011bl vz\u00edt mouku a cukr, kter\u00fd jim zrovna do\u0161el. M\u011bl v pl\u00e1nu ud\u011blat n\u011bco sladk\u00e9ho, n\u011bjak\u00fd kol\u00e1\u010d nebo mo\u017en\u00e1 pala\u010dinky, cokoliv si Beth bude p\u0159\u00e1t, proto\u017ee si sl\u00edbil, \u017ee v ten den ud\u011bl\u00e1 v\u0161echno pro to, aby udr\u017eel jej\u00ed tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159enou a\u017e do ve\u010dera. Jej\u00ed a samoz\u0159ejm\u011b i Georga, kter\u00fd by pro kousek sladk\u00e9ho zaprodal i vlastn\u00ed matku.<\/p><\/div>\n

Kr\u00e1\u010del d\u00e1l, tla\u010dil voz\u00edk, kter\u00fd za\u010d\u00ednal b\u00fdt \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011b\u017e\u0161\u00ed, a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli jsou tyhle v\u011bci skute\u010dn\u011b t\u00edm posledn\u00edm, co pl\u00e1noval vz\u00edt. Nerad by se za deset minut vracel zp\u011bt jen proto, \u017ee na n\u011bco zapomn\u011bl. Zapom\u00edn\u00e1n\u00ed nebylo zrovna jeho parketou, v\u011bt\u0161inou si pamatoval i v\u011bci a informace, kter\u00e9 bu\u010f v\u011bd\u011bt necht\u011bl, nebo nepot\u0159eboval, ale od r\u00e1na c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u00fazkost, kterou spojoval se z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edm n\u00e1vratem do \u0161koly, tak\u017ee si cht\u011bl b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee jeho pam\u011b\u0165 poprv\u00e9 nesel\u017ee b\u011bhem zcela b\u011b\u017en\u00e9 aktivity.<\/div>\n
Zrovna se voz\u00edkem vyh\u00fdbal jednomu star\u0161\u00edmu p\u00e1novi, kter\u00fd zmaten\u011b hled\u011bl do sv\u00e9ho n\u00e1kupn\u00edho seznamu, bezradn\u011b natahoval krk a tv\u00e1\u0159il se p\u0159esn\u011b jako Bill p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, kdy\u017e Beth na sed\u00e1tku najednou nad\u0161en\u011b posko\u010dila. Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, v\u00edc nestihl ud\u011blat, proto\u017ee Beth znovu posko\u010dila, dokonce se zd\u00e1lo, \u017ee chce vysko\u010dit a rozb\u011bhnout se pry\u010d.<\/div>\n
\n

„Pod\u00edvej!“ pi\u0161t\u011bla vesele. „Pod\u00edvej, t\u00e1mhle je Tomi!“ vystr\u010dila ruku, ukazuj\u00edc n\u011bkam do d\u00e1lky.<\/p><\/div>\n

Billa bodlo u srdce; prudce zvedl hlavu a bezmocn\u011b se zad\u00edval sm\u011brem, kam ukazovala Beth, doufaje, \u017ee si Toma jen spletla s n\u011bk\u00fdm jemu podobn\u00fdm. Na konci uli\u010dky v\u0161ak skute\u010dn\u011b st\u00e1l Tom, zrovna se natahoval pro krabici ml\u00e9ka, kdy\u017e se jejich pohledy setkaly. Oba z\u016fstali zcela paralyzov\u00e1n\u00ed ne\u010dekan\u00fdm setk\u00e1n\u00edm. Tom neudr\u017eel krabici a upustil si ji na nohu a Bill, kter\u00fd byl Tomovou p\u0159\u00edtomnost\u00ed natolik \u0161okov\u00e1n, ne\u0161ikovn\u011b vrazil do reg\u00e1lu s hladkou moukou. Balen\u00ed nad jejich hlavami se hroziv\u011b zakym\u00e1celo a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil jakkoliv reagovat, dopadlo na rukov\u011b\u0165 voz\u00edku a oba zahalilo oblakem b\u00edl\u00e9ho prachu.<\/div>\n
„Bille!“<\/div>\n
Bill v duchu ne\u0161\u0165astn\u011b za\u00fap\u011bl. B\u00e1l se otev\u0159\u00edt o\u010di. Celou tv\u00e1\u0159 m\u011bl od mouky, t\u00edm si byl jist\u00fd. A nejen to, c\u00edtil, \u017ee ji m\u00e1 i ve vlasech a na oble\u010den\u00ed. Sta\u010dilo otev\u0159\u00edt o\u010di a pod\u00edvat se p\u0159ed sebe na Beth, kter\u00e1 byla cel\u00e1 od mouky, a tenhle pohled v n\u011bm vyvolal v\u00edc ne\u017e jasnou p\u0159edstavu toho, jak musel vypadat on s\u00e1m. Odka\u0161lal si a nat\u00e1hl ruce, aby ji mohl o\u010distit, doufaje, \u017ee Tom z\u016fstane na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a neodv\u00e1\u017e\u00ed se p\u0159ibl\u00ed\u017eit, stejn\u011b jako se on neodv\u00e1\u017eil p\u0159ibl\u00ed\u017eit k n\u011bmu. Zahanben\u011b ut\u00edral jej\u00ed usm\u011bvavou tv\u00e1\u0159i\u010dku \u0161pinav\u00fdmi dlan\u011bmi, \u010d\u00edm\u017e to v\u0161echno jenom zhor\u0161oval.<\/div>\n
„Bille!“ Tom\u016fv hlas se p\u0159ibli\u017eoval a Bill za\u010d\u00ednal panika\u0159it. Sna\u017eil se rychle vymyslet n\u011bjak\u00fd pl\u00e1n \u00faniku, ale p\u0159i pohledu na Beth, kter\u00e1 na Toma nad\u0161en\u011b m\u00e1vala a nemohla se do\u010dkat toho, a\u017e ji k sob\u011b p\u0159itul\u00ed, pochopil, \u017ee jedin\u00fdm probl\u00e9mem v cel\u00e9 t\u00e9hle situaci byl skute\u010dn\u011b on. Georg m\u011bl pravdu.<\/div>\n
\n

Bill nestihl ut\u00e9ct. Tom byl najednou u nich, chechtal se a skl\u00e1n\u011bl se k Beth, aby se s n\u00ed mohl p\u0159iv\u00edtat a pol\u00edbit ji do vl\u00e1sk\u016f \u0161pinav\u00fdch od mouky.<\/p><\/div>\n

„Tomi!“ Bill v tom osloven\u00ed zaslechl nekone\u010dnou \u00falevu. Z\u0159ejm\u011b stejn\u011b jako on ani nedoufala v to, \u017ee se je\u0161t\u011b n\u011bkdy setkaj\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj, princezno. Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ ptal se Tom jemn\u011b<\/div>\n
„Ano, jsem. St\u00fdskalo se mi.“<\/div>\n
„I ty jsi mi chyb\u011bla. Neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc.“<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu neodv\u00e1\u017eil zvednout zrak. U\u017e jen ze zvuku jeho hlasu se s n\u00edm to\u010dil cel\u00fd sv\u011bt. C\u00edtil, jak mu rychle bije srdce, nemohl popadnout dech. Celou dobu se p\u0159ipravoval na to, \u017ee se s Tomem setk\u00e1 a\u017e ve \u0161kole a ut\u011b\u0161oval se t\u00edm, \u017ee mu po\u0159\u00e1d zb\u00fdv\u00e1 p\u00e1r hodin na vymy\u0161len\u00ed toho, co mu pov\u00ed, a\u017e se setkaj\u00ed, a n\u00e1hle to bylo tady a nebylo to v\u016fbec takov\u00e9, jak si p\u0159edstavoval. T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble, od hlavy k pat\u011b \u0161pinav\u00fd od mouky, vyd\u011b\u0161en\u00fd, neschopn\u00fd jak\u00e9hokoliv pohybu.<\/div>\n
\n

„A co ty, Bille?“ Tom se najednou oto\u010dil k n\u011bmu a rukou se jemn\u011b dotkl jeho pasu. Jeho hlas byl klidn\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e k n\u011bmu promlouval. Nic se nezm\u011bnilo a ten fakt Billa relativn\u011b zklidnil. „V po\u0159\u00e1dku?“<\/p><\/div>\n

Bill k n\u011bmu nesm\u011ble zvedl pohled a siln\u011b polkl. „Ahoj,“ zask\u0159ehotal. Nic lep\u0161\u00edho jej nenapadlo.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl Tom se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, o\u010dividn\u011b pobaven pohledem na Billa p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00edho t\u011bsto t\u011bsn\u011b p\u0159ed vlo\u017een\u00edm do trouby.<\/div>\n
Bill pootev\u0159el rty, p\u0159ipraven pov\u011bd\u011bt n\u011bco smyslupln\u00e9ho, ale kdy\u017e promluvil, vy\u0161lo mu ze rt\u016f jen trapn\u00e9:<\/div>\n
„Ahoj,“ p\u00edpl, v\u00e1haje, jestli by se nem\u011bl vytratit d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010d\u00ed pon\u00ed\u017eit je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Ahoj,“ oplatil mu Tom, kousaje se do rtu. Vznikl\u00e1 situace mu p\u0159i\u0161la pov\u011bdom\u00e1. Nebylo to tak d\u00e1vno, co podobn\u00fdm zp\u016fsobem k\u0159ep\u010dil on, zcela vyveden z m\u00edry, \u017ee sly\u0161\u00ed Bill\u016fv hlas.<\/div>\n
„Ahoj,“ vydechl Bill a vz\u00e1p\u011bt\u00ed zni\u010den\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Co to, proboha, vyv\u00e1d\u00edm?!<\/em><\/div>\n
„Rad\u011bji ti pom\u016f\u017eu, ano?“ navrhl Tom se sm\u00edchem a opatrn\u011b k n\u011bmu p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. Zvedl ruku do vzduchu, s o\u010dima zabodnut\u00fdma do t\u011bch Billov\u00fdch. Jako by \u017e\u00e1dal o svolen\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017eit se je\u0161t\u011b v\u00edc. Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l, jemn\u011b k\u00fdvl hlavou a nechal Toma, aby mu pomohl.<\/div>\n
„Tohle se m\u016f\u017ee st\u00e1t jenom mn\u011b,“ povzdechl si ne\u0161\u0165astn\u011b, kdy\u017e bylo jeho t\u011blo relativn\u011b o\u010di\u0161t\u011bno od hrub\u00e9ho n\u00e1nosu b\u00edl\u00e9ho prachu. I s Beth v\u0161ak nal\u00e9hav\u011b pot\u0159ebovali sprchu. Najednou zapomn\u011bl na to, s jak\u00fdm \u00fa\u010delem vlastn\u011b do supermarketu \u0161el, zapomn\u011bl na va\u0159en\u00ed, zapomn\u011bl na v\u0161echno, co bylo p\u0159edt\u00edm, ne\u017e spat\u0159il Toma na konci uli\u010dky, \u010d\u00edm\u017e potvrdil jedno z Georgov\u00fdch tvrzen\u00ed. Kdy\u017e byl Tom na bl\u00edzku, v\u0161echno ostatn\u00ed najednou p\u0159est\u00e1valo existovat.<\/div>\n
\n

„Ale no tak,“ Tom jej povzbudiv\u011b pohladil po z\u00e1dech, ujal se Billova n\u00e1kupn\u00edho voz\u00edku a spole\u010dn\u011b se p\u0159esouvali k pokladn\u00e1m. „V\u011b\u0159 mi, lid\u00e9, co tu pracuj\u00ed, jsou na tohle zvykl\u00ed. D\u011btem se to st\u00e1v\u00e1 po\u0159\u00e1d.“<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 ale nejsem d\u00edt\u011b, Tome,“ podotkl Bill ti\u0161e a neust\u00e1le ot\u00e1\u010del hlavu na m\u00edsto \u010dinu. C\u00edtil se provinile. Nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 zavolat n\u011bkoho kompetentn\u00edho, aby se o to postaral, nebo se m\u00e1 oto\u010dit a j\u00edt to uklidit s\u00e1m. Konec konc\u016f, byla to jeho chyba. Tom tahaj\u00edc\u00ed Beth za nos, jako by mu \u010detl my\u0161lenky. Oto\u010dil se k n\u011bmu tv\u00e1\u0159\u00ed a v\u011bnoval mu upokojuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Byla to nehoda. Krom toho, je to jen mouka. U\u017e se t\u00edm netrap.“<\/div>\n
„M\u011bl bych to zaplatit,“ Bill se provinile kousal do rtu. „N\u011bkomu se omluvit nebo tak n\u011bco.“<\/div>\n
Tom pobaven\u011b zakroutil hlavou a naklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. V o\u010d\u00edch mu pl\u00e1ly \u0161ibalsk\u00e9 jisk\u0159i\u010dky. „U\u017e dost. Je to jen mouka. Nic se nestalo. Rad\u011bji p\u0159em\u00fd\u0161lej nad t\u00edm, jak kr\u00e1sn\u00e9 bude zbavit se j\u00ed,“ \u0161eptl a ukazov\u00e1\u010dkem dloubl do Billova \u010dern\u00e9ho tri\u010dka poset\u00e9ho velk\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi fleky. Bill stydliv\u011b sklonil hlavu. Tom m\u011bl pravdu. Nem\u011bl by se po\u0159\u00e1d tr\u00e1pit v\u011bcmi, kter\u00e9 byly v porovn\u00e1n\u00ed se skute\u010dn\u00fdmi starostmi zcela malichern\u00e9.<\/div>\n
\n

„Billi?“<\/p><\/div>\n

Zad\u00edval se na Beth a usm\u00e1l se na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1.<\/div>\n
„Kdybys m\u011b te\u010f upekl, byla bych kol\u00e1\u010dek?“<\/div>\n
Tom se vedle n\u011bj ti\u0161e zachichotal. „Ne, mil\u00e1\u010dku, nebudu t\u011b p\u00e9ct,“ odpov\u011bd\u011bl a l\u00e1skypln\u011b ji hladil po l\u00ed\u010dku.<\/div>\n
„Ale kdyby ano, sn\u011bdl bys m\u011b?“ ptala se se v\u0161\u00ed roztomilost\u00ed sv\u011bta, kter\u00e1 pat\u0159ila pouze d\u011btem.<\/div>\n
„Jak t\u011b n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec mohlo napadnout? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee bych t\u011b nesn\u011bdl ani neupekl.“ Zrovna do\u0161li k pr\u00e1zdn\u00e9 pokladn\u011b a Bill zahanben\u011b sklopil pohled k zemi.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 r\u00e1d kol\u00e1\u010dky a j\u00e1 ti chci ud\u011blat radost.“<\/div>\n
Bill s \u00fasm\u011bvem zakroutil hlavou a pustil se do vykl\u00e1d\u00e1n\u00ed v\u011bc\u00ed z voz\u00edku, zat\u00edmco Tom o n\u011b\u010dem diskutoval s mladou d\u00edvkou op\u00edraj\u00edc\u00ed se o pult\u00edk se sladkostmi. D\u00edky povinn\u00e9mu barevn\u00e9mu oble\u010dku a mal\u00e9 b\u00edl\u00e9 cedulce na hrudn\u00edku bylo jasn\u00e9, \u017ee pat\u0159\u00ed k zam\u011bstnanc\u016fm obchodu. Z\u00edrala mu do tv\u00e1\u0159e, poslouchala, a nakonec uctiv\u011b k\u00fdvla hlavou a ode\u0161la. Bill se \u00famysln\u011b nesoust\u0159edil na jejich slova, necht\u011bl se c\u00edtit je\u0161t\u011b hloup\u011bji, ale z v\u00fdrazu Tomova obli\u010deje poznal, \u017ee se u\u017e v\u00edc nemus\u00ed tr\u00e1pit t\u00edm, co bude s nepo\u0159\u00e1dkem, kter\u00fd nad\u011blal v odd\u011blen\u00ed mouky.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161pitl. Na v\u00edc se nevzmohl. Op\u011bt n\u011bco, v \u010dem m\u011bl Georg pravdu. V Tomov\u011b bl\u00edzkosti mu naprosto doch\u00e1zela slova.<\/div>\n
„R\u00e1do se stalo,“ Tom se na n\u011bj usm\u00e1l a pustil se do balen\u00ed v\u011bc\u00ed do ta\u0161ek. „Odvezu v\u00e1s dom\u016f,“ \u0159ekl a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil Bill n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem protestovat, odvr\u00e1til pohled, \u010d\u00edm\u017e dal jasn\u011b najevo, \u017ee o tom nebudou diskutovat.<\/div>\n
Tom zaplatil za sv\u016fj n\u00e1kup, po dlouh\u00e9m p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed nechal Billa zaplatit za ten jeho a spole\u010dn\u011b vykro\u010dili sm\u011brem k v\u00fdchodu. Tom byl natolik pohrou\u017een do pocit\u016f, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edval, a my\u0161lenek zb\u011bsile se mu hon\u00edc\u00edch hlavou, \u017ee v\u016fbec nepost\u0159ehl, kdy\u017e se Bill po p\u00e1r metrech odpojil a vr\u00e1til se k pokladn\u011b. S omluvn\u00fdm \u00fasm\u011bvem polo\u017eil na mal\u00fd t\u00e1cek na pen\u00edze je\u0161t\u011b jednou euro.<\/div>\n
\n

Tom krou\u017eiv\u00fdm pohybem prom\u00edch\u00e1val bublaj\u00edc\u00ed om\u00e1\u010dku a po o\u010dku sledoval Beth rozvalenou na podlaze, jak si hraje s Atomem. Pras\u00e1tko kolem n\u00ed prostop\u00e1\u0161n\u011b pob\u00edhalo, dloubalo do n\u00ed m\u011bkk\u00fdm rohem jednoro\u017ece, do\u017eaduj\u00edc se kousk\u016f ovoce, kter\u00e9 sm\u011bj\u00edc\u00ed se d\u011bv\u010d\u00e1tko ukr\u00fdvalo za z\u00e1dy. Mokr\u00e9 vl\u00e1sky m\u011bla zapleten\u00e9 do dvou \u00fahledn\u00fdch cop\u016f, v \u0161irok\u00fdch tepl\u00e1c\u00edch a b\u00edl\u00e9m tri\u010dku s medv\u00eddkem P\u00fa p\u016fsobila neuv\u011b\u0159iteln\u011b roztomile. Pohrou\u017eena do hry se sv\u00fdm obl\u00edben\u00fdm zv\u00ed\u0159\u00e1tkem si nev\u0161\u00edmala Tomova pohledu a on tak mohl d\u00e1l p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak moc byla Billovi podobn\u00e1. I p\u0159esto, \u017ee nebyla Billovou dcerou, vid\u011bl v jej\u00edch o\u010d\u00edch a zp\u016fsobu, jak se usm\u00edvala, n\u011bco hodn\u011b bl\u00edzk\u00e9ho. Byla chytr\u00e1, na t\u0159\u00edlet\u00e9 d\u00edt\u011b a\u017e nezvykle chytr\u00e1 a Tom se musel usm\u00edvat p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na mal\u00e9ho Billa, kter\u00fd p\u0159ed lety jist\u011b p\u016fsobil \u00fapln\u011b stejn\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

O\u010dima se vr\u00e1til k va\u0159en\u00ed. Rychle zkontroloval va\u0159\u00edc\u00ed se t\u011bstoviny, zv\u00fd\u0161il intenzitu plamene pod p\u00e1nv\u00ed s om\u00e1\u010dkou a ujistil se, \u017ee nebude trvat dlouho a bude v\u0161echno hotov\u00e9. Jeho nitro bylo napln\u011bno zvl\u00e1\u0161tn\u00edm klidem a spokojenost\u00ed. Je\u0161t\u011b sice nem\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost si s Billem po\u0159\u00e1dn\u011b promluvit o tom, co se stalo p\u0159ed p\u00e1r dny, ale nec\u00edtil se kv\u016fli tomu \u0161patn\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed kam sp\u011bchat. Bill se na n\u011bj ned\u00edval s odporem, ani v jeho o\u010d\u00edch nevid\u011bl strach, jak p\u0159edpokl\u00e1dal. Choval se prost\u011b jako Bill. Byl stejn\u011b jako obvykle odta\u017eit\u00fd, rozt\u011bkan\u00fd a plach\u00fd, ale Tom v jeho o\u010d\u00edch mohl poprv\u00e9 spat\u0159it n\u011bco, co tam nikdy p\u0159edt\u00edm nebylo. Neum\u011bl ten pocit spr\u00e1vn\u011b identifikovat a mo\u017en\u00e1 si jen hloup\u011b vym\u00fd\u0161lel, ale p\u0159esto byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se rozhodl zajet do supermarketu a \u017ee v\u011bci dopadly tak, jak dopadly. Zhluboka vdechoval v\u016fni p\u0159ipravovan\u00e9ho j\u00eddla i osobitou v\u016fni Billova domova, kter\u00e1 byla naprosto jedine\u010dn\u00e1. U\u017e ani nedoufal, \u017ee se na tohle m\u00edsto je\u0161t\u011b jednou pod\u00edv\u00e1, a najednou byl tady a nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat d\u0159\u00edv. Cht\u011bl poskakovat radost\u00ed, usm\u00edvat se jako bl\u00e1zen, sev\u0159\u00edt Billa v n\u00e1ru\u010d\u00ed a u\u017e nikdy nepustit. Posledn\u00ed my\u0161lenka proplula jeho \u00fatrobami a zp\u016fsobila, \u017ee se neklidn\u011b zachv\u011bl. Za\u010d\u00ednalo to s n\u00edm b\u00fdt opravdu v\u00e1\u017en\u00e9.<\/p><\/div>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dil uv\u011bdomit, co se d\u011bje, byl stejn\u011b jako p\u00eds\u010dit\u00e1 pl\u00e1\u017e om\u00fdv\u00e1na mo\u0159em, obklopen oparem sladk\u00e9 v\u016fn\u011b. Oto\u010dil se a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Jeho pohled se okam\u017eit\u011b setkal s p\u00e1rem plach\u00fdch o\u010d\u00ed Billa post\u00e1vaj\u00edc\u00edho za jeho z\u00e1dy. S mokr\u00fdmi vlasy, v b\u00edl\u00e9m tri\u010dku lep\u00edc\u00edm se na vlhkou k\u016f\u017ei a v \u00fazk\u00fdch kalhot\u00e1ch Tomovi vyr\u00e1\u017eel dech.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Va\u0159\u00ed\u0161?“ zeptal se a nejist\u011b p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e.<\/p><\/div>\n

Tom z n\u011bj jen s velik\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm odpoutal pohled. „J-j\u00e1… ano. Myslel jsem, \u017ee se do toho pust\u00edm, zat\u00edmco bude\u0161 ve spr\u0161e. V lednici jsem na\u0161el n\u011bjak\u00e9 ovoce a ud\u011blal jsem i p\u00e1r pala\u010dinek na pozd\u011bji. Douf\u00e1m, \u017ee to nevad\u00ed.“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak mu do tv\u00e1\u0159e stoup\u00e1 \u010derve\u0148. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. Je to od tebe mil\u00e9, jen nejsem zvykl\u00fd, \u017ee mi v kuchyni n\u011bkdo pom\u00e1h\u00e1.“ S \u00fasm\u011bvem zakroutil hlavou a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nar\u00e1\u017e\u00ed na Georga. Usm\u00e1l se na n\u011bj a rychle prom\u00edchal om\u00e1\u010dku, kter\u00e1 zlostn\u011b sy\u010dela a za\u010d\u00ednala se zespodu p\u0159ip\u00e9kat.<\/div>\n
„D\u011bda v\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee d\u011bl\u00e1m tu nejlep\u0161\u00ed s\u00fdrovou om\u00e1\u010dku na sv\u011bt\u011b.“ Za\u010d\u00ednal se c\u00edtit pon\u011bkud nerv\u00f3zn\u011b. Najednou p\u0159i\u0161el o ve\u0161kerou jistotu, ruka, ve kter\u00e9 sv\u00edral va\u0159e\u010dku, se mu siln\u011b rozt\u0159\u00e1sla.<\/div>\n
„To v\u011b\u0159\u00edm,“ promluvil Bill ti\u0161e. „Von\u00ed to kr\u00e1sn\u011b.“<\/div>\n
„A po\u010dkej, a\u017e to ochutn\u00e1\u0161,“ Tom se nerv\u00f3zn\u011b zasm\u00e1l. N\u011bco rozhodn\u011b bylo jinak. Nev\u011bd\u011bl, jestli to byl zp\u016fsob, jak\u00fdm se na n\u011bj Bill d\u00edval, nebo t\u00f3n jeho hlasu, kter\u00fd se po celou dobu nesl jen kousek nad \u0161epotem, ale n\u011bco bylo jinak, a to n\u011bco jej m\u011bnilo v klubko nerv\u016f.<\/div>\n
„Naj\u00ed\u0161 se s n\u00e1mi?“<\/div>\n
Toma bodlo u srdce. Nikdy v \u017eivot\u011b by od Billa n\u011bco takov\u00e9ho ne\u010dekal. Byl si jist\u00fd, \u017ee je jen p\u0159\u00edli\u0161 zdvo\u0159il\u00fd na to, aby mu \u0159ekl, a\u0165 odejde, zejm\u00e9na pot\u00e9, co se postaral o ten incident s moukou, ale z\u0159ejm\u011b se m\u00fdlil. Oto\u010dil se a s nezvyklou plachost\u00ed pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed. Vzduch, kter\u00fd rozt\u0159esen\u011b vdechoval skrz nosn\u00ed d\u00edrky, byl nabit silnou elekt\u0159inou. N\u011bco se muselo st\u00e1t. Byl si t\u00edm v\u00edce ne\u017e jist\u00fd. Mo\u017en\u00e1 to bylo jen t\u00edm, \u017ee mezi nimi z\u016fstalo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho nevypov\u011bzen\u00e9ho a nutk\u00e1n\u00ed omluvit se tomu druh\u00e9mu a zbo\u0159it ze\u010f, kterou mezi sebou b\u011bhem posledn\u00edch dn\u00ed vystav\u011bli, se vzn\u00e1\u0161ela v pov\u011bt\u0159\u00ed jako duch a neust\u00e1le jim p\u0159ipom\u00ednala, \u017ee je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das jednat.<\/div>\n
\n

„J-j\u00e1\u2026 myslel jsem, \u017ee nechce\u0161-„<\/p><\/div>\n

„Klidn\u011b z\u016fsta\u0148,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s n\u00e1znakem \u00fasm\u011bvu. „Nevad\u00ed mi to.“<\/div>\n
C\u00edtil, jak se mu pod intenzitou Tomova pohledu t\u0159esou kolena, ale ve\u0161kerou slabost p\u0159ipisoval t\u011b\u017ek\u00e9mu obdob\u00ed, kter\u00e9 m\u011bl za sebou. Odm\u00edtal d\u00e1t za pravdu Georgovi, stejn\u011b jako odm\u00edtal vn\u00edmat jasnou skute\u010dnost, kter\u00e1 p\u0159\u00edmo bila do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ dostal ze sebe Tom po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. „Jen d\u00e1m v\u011bd\u011bt Andreasovi, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm pozd\u011bji. V\u00ed\u0161\u2026 aby n\u00e1hodou nem\u011bl strach.“<\/div>\n
„To ch\u00e1pu,“ Bill s \u00fasm\u011bvem k\u00fdvl hlavou, pro\u0161el kolem n\u011bj a z poli\u010dky nad Tomovou hlavou vzal t\u0159i tal\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„A kde je Georg?“ zeptal se, kdy\u017e odstavil p\u00e1nev a p\u0159esunul se k umyvadlu, aby mohl scedit t\u011bstoviny. V tu chv\u00edli by se zeptal na cokoliv, jen aby nez\u016fstalo ticho.<\/div>\n
„Jel za sv\u00fdm bratrem,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, zat\u00edmco prost\u00edral st\u016fl. Beth se motala kolem n\u011bj, usm\u00edvala se a sna\u017eila se mu co nejv\u00edce pom\u00e1hat. „M\u011bl n\u011bjak\u00e9 pot\u00ed\u017ee s autem a Georg se v autech relativn\u011b vyzn\u00e1, tak se na to \u0161el pod\u00edvat. J\u00e1 o autech nev\u00edm v\u016fbec nic, tak\u017ee ti nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct v\u00edc.“<\/div>\n
„P\u00e1ni,“ vydechl Tom.<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a zvedl k n\u011bmu hlavu. „Co se stalo?“<\/div>\n
„To je prvn\u00ed v\u011bc, o kter\u00e9 nic nev\u00ed\u0161. Nev\u011b\u0159il bych, \u017ee n\u011bkdy usly\u0161\u00edm o n\u011b\u010dem, \u010demu nerozum\u00ed\u0161,“ \u0159ekl se sm\u00edchem.<\/div>\n
Bill s \u00fasm\u011bvem zakroutil hlavou. „Je hodn\u011b v\u011bc\u00ed, kter\u00fdm nerozum\u00edm.“<\/div>\n
Tom se tak\u00e9 usm\u00e1l, v hrudi v\u0161ak c\u00edtil podivnou pr\u00e1zdnotu. Jo, pomyslel si smutn\u011b, j\u00e1 v\u00edm<\/em>.<\/div>\n
\n

Pot\u00e9, co si spole\u010dn\u011b pochutnali na Tomov\u00fdch v\u00fdte\u010dn\u00fdch t\u011bstovin\u00e1ch a pala\u010dink\u00e1ch se na p\u0159\u00e1n\u00ed Beth rozhodli, \u017ee se pod\u00edvaj\u00ed na n\u011bjakou poh\u00e1dku. Bill m\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee Beth schv\u00e1ln\u011b prodlu\u017eovala jejich spole\u010dn\u00fd okam\u017eik a vym\u00fd\u0161lela jednu aktivitu za druhou, jen aby Tom z\u016fstal o n\u011bco d\u00e9le. Nevadilo mu to. Bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 odpov\u00eddat na jej\u00ed ot\u00e1zky, hr\u00e1t si s n\u00ed a rozveselovat ji; \u010d\u00edm d\u00e9le zam\u011bstn\u00e1vala jejich mysl, t\u00edm se zd\u00e1l okam\u017eik jejich spole\u010dn\u00e9ho rozhovoru vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed. Bill si dokonce za\u010d\u00ednal bl\u00e1hov\u011b nam\u00fd\u0161let, \u017ee k tomu v\u016fbec nedojde, \u017ee se rozlou\u010d\u00ed jako p\u0159\u00e1tel\u00e9 a v\u0161echno bude tak jako p\u0159edt\u00edm, bez pot\u0159eby vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed, omluv a zmaten\u00fdch fr\u00e1z\u00ed, ale m\u00fdlil se.<\/p><\/div>\n

Zhruba v druh\u00e9 polovin\u011b druh\u00e9ho d\u00edlu Lv\u00edho kr\u00e1le Beth ne\u010dekan\u011b usnula na Billov\u011b kl\u00edn\u011b a m\u00edstnost\u00ed se najednou rozhostilo t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho napln\u011bno pouze zvuky z televize, kterou oba za\u010dali ve stejnou chv\u00edli ignorovat. Bill si myslel, \u017ee bude moudr\u00e9 p\u0159en\u00e9st Beth do postele, doufal, \u017ee to Tom pochop\u00ed jako sign\u00e1l, \u017ee je na\u010dase vr\u00e1tit se na kolej, proto\u017ee za\u010d\u00ednal b\u00fdt pon\u011bkud nerv\u00f3zn\u00ed. Ulo\u017eil Beth do postele, do n\u00e1ru\u010de ji vlo\u017eil jej\u00ed obl\u00edbenou hadrovou panenku a pe\u010dliv\u011b ji p\u0159ikryl. Kdy\u017e se oto\u010dil, aby zjistil, co d\u011bl\u00e1 Tom, p\u0159ekvapen\u011b vydechl. Pokoj byl pono\u0159en v naprost\u00e9 tm\u011b, v\u016fbec si neuv\u011bdomil, \u017ee u\u017e je tak pozd\u011b, poprv\u00e9 dokonce v\u016fbec nepost\u0159ehl, kdy zapadlo slunce a sv\u011btlo dne bylo nahrazeno temnotou noci. Nebyl si jist\u00fd, kolik je hodin, d\u00edky incidentu v n\u00e1kupn\u00edm st\u0159edisku bylo jeho vn\u00edm\u00e1n\u00ed \u010dasu pon\u011bkud zkreslen\u00e9. Kdy\u017e usedli ke stolu, bylo kr\u00e1tce p\u0159ed \u010dtvrtou, tak\u017ee te\u010f mohlo b\u00fdt klidn\u011b osm hodin, co\u017e byl podle jeho m\u00edn\u011bn\u00ed nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das vr\u00e1tit se dom\u016f a p\u0159ipravit se do \u0161koly.<\/div>\n
\n

„Tome.“ Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se p\u0159esunul k balkonu, u kter\u00e9ho post\u00e1val Tom. S pohledem up\u0159en\u00fdm na nebe za oknem smutn\u011b hled\u011bl na vystupuj\u00edc\u00ed hv\u011bzdy. I Bill se na chv\u00edli zad\u00edval t\u00edm sm\u011brem. P\u0159ipomn\u011blo mu to okam\u017eik, kdy se p\u00e1r dn\u00ed po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b cukr\u00e1rny op\u011bt setkali uprost\u0159ed parku a spole\u010dn\u011b se d\u00edvali na hv\u011bzdy. Bill mu tehdy vypr\u00e1v\u011bl v\u0161e, co si pamatoval z kn\u00ed\u017eek, kter\u00e9 m\u011bl dopodrobna prostudovan\u00e9, a i p\u0159esto, \u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee mu Tom nev\u011bnuje \u00faplnou pozornost, nevadilo mu to. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se, po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed jemn\u011b polo\u017eil rozev\u0159enou dla\u0148 na Tomovo rameno. C\u00edtil, jak se Tomovo t\u011blo pod jeho dotekem zachv\u011blo.<\/p><\/div>\n

Tom k n\u011bmu oto\u010dil hlavu a jemn\u011b se pousm\u00e1l. „Nic mi nen\u00ed.“<\/div>\n
„Zd\u00e1\u0161 se mi smutn\u00fd. Tr\u00e1p\u00ed t\u011b n\u011bco?“ Se sklon\u011bnou hlavou si stoupl p\u0159ed n\u011bj a v\u00e1hav\u011b mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To bys nepochopil, Bille.“ Tom jej hrav\u011b dloubl do \u0161pi\u010dky nosu, \u00fasm\u011bvem se sna\u017eil zakr\u00fdvat bolest vepsanou v hloubce jeho o\u010d\u00ed. Nepoda\u0159ilo se mu to.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 ano,“ ozval se Bill ti\u0161e, i kdy\u017e si t\u00edm s\u00e1m nebyl jist\u00fd.<\/div>\n
Tom jemn\u011b zakroutil hlavou. „Vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e, opravdu. Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Billovi chv\u00edli trvalo, ne\u017e pochopil, \u017ee se zaj\u00edm\u00e1 o jeho zdravotn\u00ed stav. „J-j\u00e1\u2026 fajn, mysl\u00edm. Ano, c\u00edt\u00edm se fajn. U\u017e to t\u00e9m\u011b\u0159 nebol\u00ed.“<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d. Z\u00edtra t\u011b \u010dek\u00e1 velk\u00fd den.“<\/div>\n
Bill nesm\u011ble pozoroval Tom\u016fv jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b si v\u0161iml, jak pln\u00e9 a jemn\u00e9 Tomovy rty ve skute\u010dnosti jsou. Kovov\u00e1 kuli\u010dka v koutku jeho \u00fast se skv\u011bla v ostr\u00e9 z\u00e1\u0159i m\u011bs\u00edce. Bill c\u00edtil, jak se jeho b\u0159ichem rozl\u00e9v\u00e1 teplo. M\u011bl nutk\u00e1n\u00ed zalapat po dechu.<\/div>\n
\n

„Nev\u00edm, jestli jsem p\u0159ipraven potkat se s n\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl rozt\u0159esen\u011b. „Po\u0159\u00e1d m\u00e1m strach.“<\/p><\/div>\n

„Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. Budu tam s tebou a budu ti hl\u00eddat z\u00e1da.“<\/div>\n
Billovy rty se na okam\u017eik zkroutily do \u00fasm\u011bvu. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed op\u011bt zv\u00e1\u017en\u011bl. U\u017e to ne\u0161lo d\u00e9le odkl\u00e1dat.<\/div>\n
„Tome-“ za\u010dal ti\u0161e, ale Tom jej zastavil m\u00e1vnut\u00edm ruky.<\/div>\n
„Nic ne\u0159\u00edkej. Nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat, proto\u017ee je to moje vina.“<\/div>\n
„Vyhodil jsem t\u011b.“<\/div>\n
„Zaslou\u017eil jsem si to.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda\u2026 neud\u011blal jsi nic \u0161patn\u00e9ho.“<\/div>\n
„Vyd\u011bsil jsem t\u011b, tla\u010dil jsem na tebe, tla\u010dil jsem t\u011b do n\u011b\u010deho, na co jsi nebyl p\u0159ipraven.“<\/div>\n
Bill smutn\u011b sklonil hlavu. Necht\u011bl, aby se Tom obvi\u0148oval. Byl vinen stejn\u011b jako on.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi u\u017e v\u00edc nep\u0159i\u0161el? A nezvedal Georgovi telefon?“<\/div>\n
„Nejsem na to py\u0161n\u00fd. V\u00edm, choval jsem se jako d\u00edt\u011b, ale cht\u011bl jsem ti d\u00e1t prostor. Myslel jsem, \u017ee to pak bude v\u0161echno jednodu\u0161\u0161\u00ed.“<\/div>\n
\n

Bill nal\u00e9hav\u011b vdechoval Tomovu v\u016fni, o\u010dima op\u011bt sklouzl k jeho rt\u016fm. Nutk\u00e1n\u00ed dotknout se jich bylo tak siln\u00e9, tak intenzivn\u00ed, \u017ee se mu z toho kroutila hlava. D\u0159\u00edv, ne\u017e si stihl uv\u011bdomit, co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1, zvedl dla\u0148 do vzduchu a v \u0161eru m\u00edstnosti poslepu dos\u00e1hl na sv\u016fj c\u00edl. Byl jako d\u00edt\u011b objevuj\u00edc\u00ed \u00fapln\u011b nov\u00fd sv\u011bt. Sv\u011bt, kter\u00fd do t\u00e9 chv\u00edle neznal a kter\u00fd vykv\u00e9tal p\u0159\u00edmo pod jeho prsty, kter\u00e9 n\u011b\u017en\u011b ot\u00edral o Tom\u016fv spodn\u00ed ret. Byl to zat\u00edm ten nejintimn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek v jeho dosavadn\u00edm \u017eivot\u011b. Rozt\u0159esen\u011b vydechoval nosem, t\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble o\u010dek\u00e1val moment, kdy se z toho \u0161\u00edlen\u00e9ho snu probud\u00ed. Tom mu byl tak bl\u00edzko, tak \u0161\u00edlen\u011b bl\u00edzko a pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee by k sob\u011b mohli m\u00edt je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, jej nutilo zcela ztr\u00e1cet kontrolu. Byl to v\u0161ak Tom, kdo se neovl\u00e1dl. V nest\u0159e\u017een\u00e9 chv\u00edli omotal ruce kolem Billova krku a za t\u00fdl si jej p\u0159it\u00e1hl ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Bill vyjekl p\u0159ekvapen\u00edm, to u\u017e v\u0161ak jejich rty zapadly do sebe za zvuku tich\u00e9ho mlasknut\u00ed.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay M\u00e1me p\u0159ed sebou speci\u00e1ln\u00ed narozeninov\u00fd d\u00edl, a kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1m speci\u00e1ln\u00ed, opravdu to tak mysl\u00edm :). P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed! Tom nikdy nem\u011bl r\u00e1d ned\u011ble. V d\u011btstv\u00ed k nim m\u011bl vrozen\u00fd odpor ostatn\u011b jako v\u0161echny d\u011bti, kter\u00e9 mus\u00ed j\u00edt druh\u00fd den do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2637","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2637","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2637"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2637\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2637"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2637"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2637"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}