{"id":2638,"date":"2015-09-14T15:00:00","date_gmt":"2015-09-14T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2628"},"modified":"2015-09-14T15:00:00","modified_gmt":"2015-09-14T14:00:00","slug":"run-run-run","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/14\/run-run-run\/","title":{"rendered":"Run, Run, Run 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: …………..<\/p>\n

<\/strong> Zdrav\u00edm! U\u017e jsem p\u00e1r pov\u00eddek na toto t\u00e9ma napsala, ale je to \u0159ada let. P\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci jsem po\u017e\u00e1dala o smaz\u00e1n\u00ed m\u00e9 tvorby, proto\u017ee mi nep\u0159i\u0161la dobr\u00e1. A p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny jsem op\u011bt za\u010dala \u010d\u00edst pov\u00eddky na tomto blogu. Nenapadlo m\u011b, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bkdy n\u011bco nap\u00ed\u0161u, ani jsem nad t\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lela. Ale je to tady. M\u011bla jsem opravdu velmi \u0161patn\u00fd den, mohu ho s jistotou za\u0159adit mezi ty opravdu velmi \u0161patn\u00e9. Byla jsem v citov\u00e9 t\u00edsni, sedla si k wordu a prost\u011b psala a je z toho pov\u00eddka. Pov\u00eddka je hodn\u011b zam\u011b\u0159en\u00e1 na city, tak\u017ee v tom nehledejte detaily. Nem\u011bli byste se ani zamotat do \u010dasov\u00fdch \u00fadaj\u016f a mysl\u00edm, \u017ee v\u0161ichni pochop\u00edte, co jsem pov\u00eddkou cht\u011bla \u0159\u00edct. Neuvedu zde svoji starou p\u0159ezd\u00edvku, prozat\u00edm tedy z\u016fst\u00e1v\u00e1m v anonymit\u011b, i kdy\u017e m\u011b mo\u017en\u00e1 n\u011bkte\u0159\u00ed zn\u00e1te \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m tato kr\u00e1tk\u00e1 pov\u00eddka bude l\u00edbit.<\/em><\/div>\n

\n

V \u017eivot\u011b jsou v\u011bci, kter\u00e9 v\u00e1s polo\u017e\u00ed na kolena. Najednou nev\u00edte, co m\u00e1te d\u011blat, komu ps\u00e1t, komu v\u011b\u0159it, chcete jen ut\u00e9ct. Je to i m\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh? Ano\u2026.<\/p><\/div>\n

Jmenuji se Bill. V\u017edy jsem byl trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nep\u016fsobil jsem na sv\u00e9 okol\u00ed dob\u0159e a nem\u011bl jsem nikoho, komu bych v\u011b\u0159il. Samot\u00e1\u0159sk\u00fd podiv\u00edn. Tak m\u011b lidi brali nebo mo\u017en\u00e1 i berou, kdo v\u00ed\u2026<\/div>\n
Byl tu jeden kluk, moc se mi l\u00edbil. Bylo to je\u0161t\u011b na \u0161kole, tehdy jsem si barvil hlavu na \u010derno, nosil to nejt\u011bsn\u011bj\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed a pozor, l\u00ed\u010dil se. Jo, jak \u0159\u00edk\u00e1m, jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale mn\u011b se to l\u00edbilo. Jo, i kdy\u017e se te\u010f ut\u00e1p\u00edm ve sv\u00e9 bezmocnosti, st\u00e1le jsem byl, nev\u00edm, s\u00e1m sebou? Nosil jsem, co se l\u00edbilo mn\u011b a ne m\u00e9mu okol\u00ed. A te\u010f zp\u011bt k tomu klukovi. Moje podivnost mi bohu\u017eel nep\u0159idala na popularit\u011b. Jo a jsem gay\u2026<\/div>\n
\u2026 jen mali\u010dkost\u2026<\/div>\n
\n

Tak\u017ee ten kluk. Pamatuju si to, jako by to bylo v\u010dera. \u0160el jsem ke sv\u00e9 sk\u0159\u00ednce, vytahoval si u\u010debnice na dal\u0161\u00ed pitomou hodinu. Pak mi n\u011bkdo poklepal na rameno\u2026<\/p><\/div>\n

„Promi\u0148, m\u016f\u017ee\u0161 mi pomoct?“<\/div>\n
S leknut\u00edm jsem se oto\u010dil, nebyl jsem zvykl\u00fd, \u017ee na m\u011b n\u011bkdo mluv\u00ed. Pohl\u00e9dl jsem do o\u010d\u00ed dredat\u00e9mu kr\u00e1sn\u00e9mu klukovi, co nosil piercing ve rtu, a bo\u017ee, ty o\u010di\u2026 Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat, jen jsem koukal.<\/div>\n
„Ehm\u2026 promi\u0148, ale bude\u0161 se mnou mluvit, nebo\u2026??“<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka, pane bo\u017ee. Co m\u00e1m d\u011blat?<\/em> zn\u011blo mi v hlav\u011b. Byl jsem v\u00e1\u017en\u011b hlup\u00e1k, prost\u011b jsem utekl. Ano, utekl\u2026<\/div>\n
\u2026 zbab\u011blec\u2026<\/div>\n
\n
B\u011bhem n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u016f na m\u011b nikdo dal\u0161\u00ed nepromluvil. Toho kluka jsem ale pozoroval, asi tu byl nov\u00fd\u2026<\/div>\n
\u2026 jo zamiloval jsem se\u2026<\/div>\n
Pokud \u010dek\u00e1te, \u017ee zde budu ps\u00e1t, jak se i on zakoukal do m\u00fdch o\u010d\u00ed a jak v\u0161e nakonec dob\u0159e dopadlo, tak se pletete. Ne, nic nen\u00ed tak r\u016f\u017eov\u00e9 a ne v\u0161echno skon\u010d\u00ed dob\u0159e. P\u0159i\u0161lo obdob\u00ed \u0161koln\u00edho plesu a j\u00e1 necht\u011bl j\u00edt, proto\u017ee pro\u010d bych se obt\u011b\u017eoval, stejn\u011b o m\u011b nikdo nest\u00e1l\u2026 Nev\u00edm, trochu zapom\u00edn\u00e1m, tak\u017ee u\u017e v\u00e1m nepov\u00edm, kdo nebo co m\u011b nakonec donutilo tam j\u00edt, ale \u0161el jsem. Kr\u00e1sn\u00fd kluk, do n\u011bho\u017e jsem se zamiloval, tam byl taky, s holkou\u2026<\/div>\n
\u2026 s kr\u00e1snou holkou\u2026<\/div>\n
Nemohl jsem ten pohled sn\u00e9st a zase jsem utekl\u2026 bo\u017ee, po\u0159\u00e1d jsem jen ut\u00edkal a ut\u00edk\u00e1m vlastn\u011b dote\u010f, jsem nemo\u017en\u00fd\u2026<\/div>\n
\n

V dal\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti sv\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu v\u00e1m chci popsat m\u016fj prvn\u00ed den na vysok\u00e9 \u0161kole. Ano, st\u0159edn\u00ed \u0161kola skon\u010dila, j\u00e1 ji dokon\u010dil, s dred\u00e1\u010dem jsem nepromluvil, jen ho sledoval, a pak jsem utekl na vysokou hodn\u011b daleko od domova.<\/p><\/div>\n

P\u0159i\u0161el jsem na svoji kolej, poznal sv\u00e9ho spolubydl\u00edc\u00edho, jmenoval se Georg, celkem fajn chlap. Nemyslel si, \u017ee jsem podiv\u00edn, co\u017e bylo skv\u011bl\u00e9, m\u011bl jsem ho r\u00e1d.<\/div>\n
\n

V dob\u011b, kdy jsem se tla\u010dil mezi studenty dycht\u00edc\u00ed se zapsat na nejlep\u0161\u00ed p\u0159edm\u011bty, jsem do jednoho z nich vrazil a opravdu hodn\u011b, doty\u010dn\u00fd spadl na zem a m\u00e1lem si rozrazil hlavu. Kde se ve mn\u011b vzalo tolik s\u00edly,<\/em> \u0159ekl jsem si tehdy. Jeho \u010dern\u00e9 spleten\u00e9 vlasy sebou mr\u0161tily o zem.<\/div>\n

„Oh m\u016fj bo\u017ee, tolik m\u011b to mrz\u00ed, jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Kluk se oto\u010dil, pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed a \u0159ekl: „To nic, bude to dobr\u00e9.“<\/div>\n
Na\u0161e o\u010di se op\u011bt st\u0159etly. „Je tohle v\u016fbec mo\u017en\u00e9?“ \u0159ekl jsem si sp\u00ed\u0161 pro sebe. On chod\u00ed na stejnou vysokou? Jak se to mohlo st\u00e1t? „No, moc m\u011b to mrz\u00ed,“ omluvil jsem se a utekl \u2026 Ano, \u010dtete dob\u0159e, u\u017e zase! Ten pocit, je\u0161t\u011b te\u010f to c\u00edt\u00edm, jak mi bu\u0161ilo srdce, jak jsem b\u011b\u017eel p\u0159es chodbu univerzity, a\u017e mi m\u00e1lem praskly pl\u00edce\u2026<\/div>\n
\n

Nev\u011bd\u011bl jsem, pro\u010d se mi tohle d\u011bje. M\u011bl jsem probl\u00e9m u\u017e od st\u0159edn\u00ed. Bo\u017ee, s t\u011bmi vlasy tehdy vypadal taaak kr\u00e1sn\u011b a sexy\u2026<\/p><\/div>\n

Za p\u00e1r t\u00fddn\u016f na jedn\u00e9 z p\u0159edn\u00e1\u0161ek jsem ho zase potkal. P\u0159i\u0161el jsem do velk\u00e9 u\u010debny, kolem spousta lid\u00ed. Hledal jsem voln\u00e9 m\u00edsto. Zhluboka jsem se nadechl a vy\u0161el sm\u011brem k voln\u00e9 \u017eidli. Do\u0161el jsem na m\u00edsto a op\u011bt jsem se nadechl.<\/div>\n
„Je tu volno?“ vy\u0161lo ze m\u011b.<\/div>\n
Kr\u00e1sn\u00fd kluk s cop\u00e1nky se malinko pousm\u00e1l a \u0159ekl: „Ano, jist\u011b.“<\/div>\n
Sedl jsem si a rozt\u0159esen\u00fdma rukama si za\u010dal vytahovat pozn\u00e1mkov\u00fd blog, kde jsem si psal poznatky z hodiny, vzal jsem sv\u00e9 pero do ruky a zahled\u011bl se p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1 si t\u011b pamatuju,“ ozvalo se vedle m\u011b. Tak jsem se lekl, a\u017e mi m\u00e1lem spadla tu\u017eka.<\/div>\n
„O-o-opravdu?“ vykoktal jsem nakonec.<\/div>\n
„Jo, je jen m\u00e1lo lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se na m\u011b pod\u00edvaj\u00ed a berou hned nohy na ramena.“<\/div>\n
Tak te\u010f jsem opravdu nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Jen jsem sklopil hlavu a ml\u010del. Copat\u00fd kluk ale pokra\u010doval d\u00e1l.<\/div>\n
„Nechce\u0161 j\u00edt po p\u0159edn\u00e1\u0161ce na k\u00e1vu?“<\/div>\n
St\u00e1le jsem ml\u010del, moje tv\u00e1\u0159e za\u010d\u00ednaly dost\u00e1vat r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech, cht\u011bl jsem zase ut\u00e9ct, ale pak ve\u0161el profesor do u\u010debny. Bylo ticho\u2026<\/div>\n
\n

Bylo to tak roztomil\u00e9, kdy\u017e si na to vzpomenu, mus\u00edm se usm\u00edvat. Sed\u011bli jsme s Tomem v jedn\u00e9 z kav\u00e1ren naproti univerzit\u011b. Ka\u017ed\u00fd se svou k\u00e1vou v ruce jsme hled\u011bli do t\u00e9 \u010dern\u00e9 tekutiny, ze kter\u00e9 jsme po tro\u0161k\u00e1ch up\u00edjeli, a p\u0159itom na sebe rozpa\u010dit\u011b koukali. Pak Tom za\u010dal s rozhovorem. Bo\u017ee, bylo to tak kr\u00e1sn\u00fd, byli jsme jako dva puber\u0165\u00e1ci.<\/p><\/div>\n

Po k\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161el ob\u011bd, po ob\u011bd\u011b p\u0159i\u0161la ve\u010de\u0159e, a my po p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u00edch jsme skon\u010dili p\u0159ed dve\u0159mi m\u00e9ho pr\u00e1zdn\u00e9ho pokoje, jeliko\u017e Georg si na\u0161el novou p\u0159\u00edtelkyni a odjel s n\u00ed na v\u00edkend. L\u00edbali jsme se velmi dychtiv\u011b a drav\u011b, pamatuju si, \u017ee jsem sotva otev\u0159el dve\u0159e od pokoje. Vpadli jsme na mou postel, strhali ze sebe oble\u010den\u00ed. Bylo to ne\u010dekan\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 v\u00e1\u0161niv\u00e9 a kr\u00e1sn\u00e9. Milovali jsme se. Kdy\u017e zav\u0159u o\u010di a p\u0159edstav\u00edm si to, mus\u00edm se sm\u00e1t. Byla to jedna z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch chvil v m\u00e9m \u017eivot\u011b a vlastn\u011b i posledn\u00ed\u2026<\/div>\n
\n

Zn\u00e1te to, za\u010dnete s n\u011bk\u00fdm chodit, vydr\u017e\u00edte spolu n\u011bkolik let, p\u0159esn\u011bji p\u011bt let po dobu chozen\u00ed na univerzitu. Jste s t\u00edm \u010dlov\u011bkem dlouho, po p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u00edch mu \u0159eknete, \u017ee ho milujete, ale nedostane se v\u00e1m odpov\u011bdi. Byl to hrozn\u00fd pocit, tolik to bolelo. Ale znal jsem Toma, nikdy neuk\u00e1zal sv\u00e9 city, nebyl ten typ. A j\u00e1 ho miloval i p\u0159esto v\u0161echno.<\/p><\/div>\n

Ten posledn\u00ed ve\u010der, co jsme str\u00e1vili na koleji, ne\u017e jsme ji m\u011bli definitivn\u011b opustit, jsem cht\u011bl j\u00edt s Tomem na ve\u010de\u0159i. M\u011blo to b\u00fdt p\u0159ekvapen\u00ed, ve\u0161el jsem opatrn\u011b do jeho pokoje.<\/div>\n
Sv\u00edrav\u00fd bolestiv\u00fd pocit se mi rozlil po cel\u00e9m t\u011ble. Na\u0161el jsem Toma, jak se na pohovce l\u00edb\u00e1 s jednou holkou od n\u00e1s z ro\u010dn\u00edku. St\u00e1l jsem tehdy na m\u00edst\u011b a nev\u011b\u0159il sv\u00fdm o\u010d\u00edm. J\u00e1 mu \u0159ekl, \u017ee ho miluju, byl jsem s n\u00edm, ukazoval mu svou l\u00e1sku, a pak po takov\u00e9 dob\u011b najdu tohle?<\/div>\n
Utekl jsem\u2026<\/div>\n
\n

S Tomem jsem po dojezdu z koleje nemluvil, na\u0161el jsem si byt, zabydlel se, na\u0161el si pr\u00e1ci atd. V\u0161ak to v\u0161echno zn\u00e1te. Cht\u011bl jsem zapomenout na Toma, na univerzitu a na v\u0161echnu tu bolest. Tom mi tak ubl\u00ed\u017eil, tak moc. Zlomil mi srdce, zradil moji d\u016fv\u011bru, nikdy mi neuk\u00e1zal ani nevyznal l\u00e1sku. NIKDY!<\/p><\/div>\n

A j\u00e1 ho p\u0159esto v\u0161echno miloval\u2026<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Povzdechl jsem si a pod\u00edval se na hodiny, kter\u00e9 visely na zdi. Bylo kolem des\u00e1t\u00e9 ve\u010der. Zase jsem sed\u011bl u sv\u00e9ho pc a psal a psal. Psan\u00ed mi pom\u00e1h\u00e1 v posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u00edch, co se c\u00edt\u00edm dost na hovno a musel jsem to ze sebe dostat. Prohr\u00e1bl jsem si sv\u00e9 blond vlasy a vstal. \u0160el jsem do kuchyn\u011b ud\u011blat si sv\u016fj obl\u00edben\u00fd z\u00e1zvorov\u00fd \u010daj, kdy\u017e v tu r\u00e1nu usly\u0161\u00edm zvonek\u2026<\/p><\/div>\n

Crrrrrr<\/div>\n
Otev\u0159el jsem dve\u0159e\u2026<\/div>\n
Chladn\u00fd vzduch m\u011b po\u0161imral na obli\u010deji a j\u00e1 si prohr\u00e1bnul svou h\u0159\u00edvu. A pak jsem uvid\u011bl mu\u017ee za dve\u0159mi\u2026<\/div>\n
„Co tady, kurva, d\u011bl\u00e1\u0161?“ za\u010dal jsem hned zprudka.<\/div>\n
Mu\u017e s \u010dern\u00fdmi vlasy sepnut\u00fdmi do cul\u00edku a lehk\u00fdm strni\u0161t\u011bm na tv\u00e1\u0159i se jen smutn\u011b pousm\u00e1l a \u0159ekl.<\/div>\n
„Promi\u0148, Bille, v\u00e1\u017en\u011b m\u011b mrz\u00ed, co se stalo\u2026“ poklesla mu hlava a j\u00e1 zahl\u00e9dl p\u00e1r slz linouc\u00edch se z jeho oka. V tu chv\u00edli se mi srdce rozbu\u0161ilo \u0161\u00edlenou rychlost\u00ed, za\u010dal jsem zt\u011b\u017eka d\u00fdchat. Za cel\u00fdch zkurven\u00fdch p\u011bt let jsem od n\u011bj nesly\u0161el jedin\u00e9 slovo, co by znamenalo omluvu, nikdy nebre\u010del a nikdy neprojevoval sv\u00e9 city. Tohle byla ale jen p\u0159edehra\u2026<\/div>\n
\n

„Miluji t\u011b, Bille.“<\/p><\/div>\n

\n

Musel jsem se chytit dve\u0159\u00ed, abych neupadl. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat, vzal jsem toho mu\u017ee do n\u00e1ru\u010de, zabouchl dve\u0159e a vrhl se na jeho rty. Necht\u011bl jsem ho pustit, zl\u00edbal jsem ho tak, \u017ee se ani nemohl nadechnout. Po nekon\u010d\u00edc\u00edm polibku jsem si ho st\u00e1le dr\u017eel u t\u011bla a \u0159ekl:<\/p><\/div>\n

„Taky t\u011b miluji, Tome“. Z jeho kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159e zmizely slzy a jeho provinil\u00fd smutn\u00fd v\u00fdraz se zm\u011bnil ve vesel\u00fd. Dal\u0161\u00ed kolo l\u00edb\u00e1n\u00ed n\u00e1sledovalo.<\/div>\n
<\/p>\n

Tom se p\u0159estal b\u00e1t ukazovat sv\u00e9 city. A Bill? Ten p\u0159estal s psan\u00edm, stejn\u011b v tom nebyl dobr\u00fd\u2026<\/em><\/div>\n

\u2026 jo a neut\u00edkal!<\/em><\/div>\n
\n

autor: …………..<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ………….. Zdrav\u00edm! U\u017e jsem p\u00e1r pov\u00eddek na toto t\u00e9ma napsala, ale je to \u0159ada let. P\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci jsem po\u017e\u00e1dala o smaz\u00e1n\u00ed m\u00e9 tvorby, proto\u017ee mi nep\u0159i\u0161la dobr\u00e1. A p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny jsem op\u011bt za\u010dala \u010d\u00edst pov\u00eddky na tomto blogu. Nenapadlo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-2638","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2638","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2638"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2638\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2638"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2638"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2638"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}