{"id":2646,"date":"2015-09-11T16:00:00","date_gmt":"2015-09-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2636"},"modified":"2015-09-11T16:00:00","modified_gmt":"2015-09-11T15:00:00","slug":"turn-back-time-30-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/11\/turn-back-time-30-2-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 30. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 dopis?“ zeptal se Tom asi po\u0161est\u00e9 za posledn\u00edch p\u011bt minut.<\/div>\n
Georg zakoulel o\u010dima a poklepal na kapsu kab\u00e1tu. „Je p\u0159\u00edmo tady,“ ujistil dva ustaran\u00e9 kluky stoj\u00edc\u00ed proti n\u011bmu. „Je po\u0159\u00e1d tam, kam jsem ho dal, je\u0161t\u011b mu nenarostla k\u0159\u00eddla a neodlet\u011bl pry\u010d.“<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbl, ale Bill rozhodn\u011b pobaven\u00fd nebyl. Nic tady nebylo k sm\u00edchu. \u017d\u00e1dn\u00e1 ud\u00e1lost tohoto dne by nem\u011bla b\u00fdt sm\u011b\u0161n\u00e1 a ani trochu humorn\u00e1. \u010cernovl\u00e1sek uvolnil \u010delist a skoro \u0161eptem se zeptal: „M\u016f\u017eeme se, pros\u00edm, p\u0159estat sna\u017eit d\u011blat z cel\u00e9ho dne jeden velk\u00fd vtip?“ Zad\u00edval se do o\u010d\u00ed sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi a pak uhnul pohledem. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se mi to sna\u017e\u00edte uleh\u010dit, ale nepom\u00e1h\u00e1 to. A\u2026 preferoval bych, kdybyste p\u0159estali vtipkovat a u\u0161kl\u00edbat se a\u2026 a-“ Tomova ruka na jeho z\u00e1dech ho zarazila. Bill nato\u010dil hlavu a pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho dredat\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161, Bille,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e a sklonil hlavu k Billov\u011b. „D\u00fdchej.“<\/div>\n
\n

Bill se pokusil vyhov\u011bt a zav\u0159el o\u010di, d\u011blal, co mohl, aby uklidnil pocuchan\u00e9 nervy. V\u011bd\u011bl, \u017ee se na kluky nem\u00e1 pro\u010d zlobit, a Tom s Georgem to v\u011bd\u011bli taky. To jen v\u00fdznam toho dne ho dost\u00e1val, hr\u00e1l si s jeho city. A Bill byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee nemus\u00ed ka\u017ed\u00fd sv\u016fj v\u00fdstup vysv\u011btlovat. Zhluboka se nadechl, pomalu vydechl a otev\u0159el o\u010di. Spat\u0159il star\u00fd park. Tr\u00e1va byla such\u00e1 a hn\u011bd\u00e1 a na slunci pomalu um\u00edrala, rostliny nem\u011bly ani \u0161anci na jarn\u00ed znovuzrozen\u00ed a hol\u00e9 stromy by jist\u011b snesly jednou za \u010das o\u0159ez.<\/p><\/div>\n

Jak si Bill vzpom\u00ednal, vypadalo to tu \u00fapln\u011b stejn\u011b jako v den, kdy n\u00e1sledoval Toma do roku 2008. To bylo u\u017e p\u0159ed rokem. Ale kdy\u017e se pod\u00edval doleva a na\u0161el starou vodn\u00ed pumpu, nemohl si pomoct, za\u0161klebil se. Za tou pumpou, jak v\u011bd\u011bl, m\u011bl st\u00e1t d\u016fm, jeho<\/em> d\u016fm, ale \u017e\u00e1dn\u00fd tam nebyl. Nez\u016fstala tam ani jedin\u00e1 cihla jako p\u0159ipom\u00ednka. Nez\u016fstalo nic, nic, co by vykazovalo zn\u00e1mky toho, \u017ee tu jednou st\u00e1l n\u011b\u010d\u00ed domov.<\/div>\n
\n
S povzdechem chlapec obr\u00e1til pozornost zp\u011bt na Georga a k\u00fdvl. „Dob\u0159e,“ \u0159ekl pozm\u011bn\u011bn\u00fdm t\u00f3nem, „m\u011bl byste u\u017e rad\u011bji vyrazit, pane Listingu. J\u00e1\u2026 nerad bych, abyste jim naru\u0161oval ve\u010de\u0159i.“ Zarazil se a zav\u0159el na moment v\u00ed\u010dka. „Ne. Nejlep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e dopis doru\u010d\u00edte p\u0159ed n\u00ed.“ Oto\u010dil se k Tomovi. „Kolik je hodin?“<\/div>\n
„18:07.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ reagoval \u010dernovl\u00e1sek s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm. „Nikdy nezased\u00e1me k ve\u010de\u0159i d\u0159\u00edve ne\u017e v p\u016fl osm\u00e9, tak\u017ee\u2026“ St\u00e1le pokyvoval a pokusil se o \u00fasm\u011bv. Mrknut\u00edm odehnal n\u011bkolik slz. „Tak\u017ee byste se tam m\u011bl dostat d\u0159\u00edv.“<\/div>\n
Georg k\u00fdvl a oto\u010dil se, zam\u00ed\u0159il k pump\u011b. Polo\u017eil ruku na dr\u017eadlo a rychle si p\u0159ipomn\u011bl, jak\u00e9 to bylo posledn\u011b, kdy\u017e to d\u011blal, co\u017e bylo p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci. Tehdy plnil misi. A to sam\u00e9 d\u011bl\u00e1 te\u010f. To byl tak\u00e9 jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d souhlasil s takovou sm\u011b\u0161nou v\u011bc\u00ed. Obto\u010dil prsty kolem dr\u017eadla a zarazil se. Ohl\u00e9dl se na Billa a Toma. „Nem\u011blo by mi to trvat dlouho,“ \u0159ekl jim, jako by u\u017e v\u011bd\u011bl, jak se to cel\u00e9 bude odehr\u00e1vat.<\/div>\n
„Ano, moc tam neot\u00e1lej, pokud t\u011b o to matka sama nepo\u017e\u00e1d\u00e1.“ Bill si p\u0159it\u00e1hl vln\u011bn\u00fd kab\u00e1t bl\u00ed\u017e k t\u011blu, kdy\u017e ho ovanul studen\u00fd v\u00edtr. „Ona m\u00e1 mo\u017en\u00e1 r\u00e1da svoje hosty, ale jenom n\u011bkdy. A dovedu si p\u0159edstavit, \u017ee tohle nebude zrovna chv\u00edle, kdy by si p\u0159\u00e1la n\u00e1v\u0161t\u011bvu v dom\u011b, pane Listingu.“<\/div>\n
„Budu hned tam, hned zase venku.“<\/div>\n
„Dob\u0159e dob\u0159e,“ op\u00e1\u010dil \u010dernovlas\u00fd a pod\u00edval se na Toma, aby ho p\u0159\u00edpadn\u011b doplnil.<\/div>\n
Tom se jenom usm\u00e1l a stiskl Billovi uji\u0161\u0165uj\u00edcn\u011b rameno. „V\u00ed\u0161, co m\u00e1\u0161 d\u011blat, Georgu,“ pronesl s tolik pot\u0159ebnou jistotou v hlase.<\/div>\n
\n

Georg pevn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, usm\u00e1l se na sv\u00e9 kamar\u00e1dy a pak pln\u011b uchopil dr\u017eadlo a zah\u00fdbal s n\u00edm tak, jak to ud\u011blal poprv\u00e9, tak, jak to pozoroval u Toma, kdy\u017e se ho ten sna\u017eil poprv\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010dit o cel\u00e9 t\u00e9 hloup\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti s cestov\u00e1n\u00edm v \u010dase. Geo si vzpom\u00ednal, jak v jednom moment\u011b vid\u011bl sv\u00e9ho kamar\u00e1da st\u00e1t na m\u00edst\u011b a v dal\u0161\u00edm moment\u011b byl prost\u011b pry\u010d, zat\u00edmco uc\u00edtil lehk\u00fd v\u00e1nek, jen\u017e p\u0159ipom\u00ednal n\u00e1hlou ztr\u00e1tu. Pak Georg otev\u0159el o\u010di a ocitl se na \u00fapln\u011b jin\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/p><\/div>\n

Pod nohama m\u011bl je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r minutami mrtvou tr\u00e1vu a trochu zbyl\u00e9ho sn\u011bhu, kter\u00fd odm\u00edtal rozt\u00e1t na slunci. Te\u010f, jen d\u00edky zah\u00fdb\u00e1n\u00ed dr\u017eadlem, se brunet ocitl na pozemku, kde bylo minim\u00e1ln\u011b deset centimetr\u016f sn\u011bhu. Teplota byla v\u00fdrazn\u011b ni\u017e\u0161\u00ed, tak\u017ee se Geo v\u00edc zachumlal do kab\u00e1tu a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil pa\u017ee, aby si uchoval trochu t\u011blesn\u00e9ho tepla, je\u017e se sna\u017eilo uniknout pry\u010d.<\/div>\n
Chlapec sklonil hlavu a st\u00e1hl si \u010depici tak n\u00edzko, jak to \u0161lo. Vydal se p\u0159es zahradu k domu. Doufal, \u017ee nikoho s Tr\u00fcmper\u016f nenapadne sledovat jeho stopu ve sn\u011bhu. „O sn\u011bhov\u00e9 bou\u0159i se nikdo, kurva, nezm\u00ednil,“ zavr\u010del si pro sebe, kdy\u017e do\u0161el k zamrzl\u00e9mu a na\u0161t\u011bst\u00ed zasn\u011b\u017een\u00e9mu chodn\u00ed\u010dku vedouc\u00edmu ke schod\u016fm. Chytil se z\u00e1bradl\u00ed a pomalu stoupal k hlavn\u00edmu vchodu Tr\u00fcmperovic rezidence. Pak se zastavil. Tak moc cht\u011bl jenom nechat tam dopis a prchnout, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee. A\u010dkoliv hust\u011b sn\u011b\u017eilo, on tu musel z\u016fstat a hr\u00e1t svou roli. Mus\u00ed to b\u00fdt uv\u011b\u0159iteln\u00e9.<\/p>\n

<\/div>\n

Georg si ut\u0159\u00eddil my\u0161lenky, pak vyt\u00e1l z kapsy slo\u017een\u00fd dopis a sundal si \u010depici z hlavy. A s hlubok\u00fdm n\u00e1dechem nat\u00e1hl ruku a zaklepal na dve\u0159e.<\/div>\n
\u010cekal.<\/div>\n
A \u010dekal.<\/div>\n
Znovu zabu\u0161il. Kone\u010dn\u011b usly\u0161el kroky na druh\u00e9 stran\u011b a pak se dve\u0159e najednou otev\u0159ely.<\/div>\n
„Pane Listingu?“ vyslovila \u017eena a otev\u0159ela dve\u0159e trochu v\u00edc. Zatv\u00e1\u0159ila se trochu zmaten\u011b.<\/div>\n
Geo beze slov p\u0159ik\u00fdvl a prsty si pohr\u00e1l s \u010depic\u00ed v ruce. Zatv\u00e1\u0159il se omluvn\u011b, neusm\u00e1l se na p\u0159iv\u00edtanou. „Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1,“ za\u010dal ti\u0161e. Shl\u00e9dl na svoje ruce a pomalu nat\u00e1hl dopis sm\u011brem k \u017een\u011b. Kaj\u00edcn\u00fdm t\u00f3nem pokra\u010doval: „Je mi tolik l\u00edto, \u017ee zde dnes mus\u00edm st\u00e1t\u2026“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Uplynuly t\u0159i dny od chv\u00edle, kdy Georg naposledy vid\u011bl Tr\u00fcmperovic d\u016fm. Sn\u00edh st\u00e1le hust\u011b padal, kdy\u017e chlapec kr\u00e1\u010del pry\u010d sm\u011brem k pump\u011b a v u\u0161\u00edch mu rezonovaly vzlyky pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e9, je\u017e mu vryly do pam\u011bti nesmazatelnou vzpom\u00ednku a budou ho stra\u0161it i v roce 2009.<\/p><\/div>\n

Nyn\u00ed byl Georg zp\u011bt, kone\u010dn\u011b vhodn\u011b oble\u010den\u00fd. St\u00e1l na tom stejn\u00e9m m\u00edst\u011b v parku, ale tentokr\u00e1t bez Billa a Toma. P\u0159ed t\u0159emi dny m\u011bl pro Tr\u00fcmperovy z\u00e1sadn\u00ed novinky a te\u010f byl povol\u00e1n zp\u011bt, aby se z\u00fa\u010dastnil poh\u0159bu. Nebude se toho d\u00edt moc, usuzoval, vzhledem k tomu, \u017ee nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 t\u011blo, a tud\u00ed\u017e ani rakev. Bude to sp\u00ed\u0161e jen smute\u010dn\u00ed hostina ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, jak mu ostatn\u011b pov\u011bd\u011bl s\u00e1m pan Tr\u00fcmper, ne\u017e Geo p\u0159ed t\u0159emi dny ode\u0161el.<\/div>\n
Kdy\u017e se te\u010f vr\u00e1til do roku 1909, slunce bylo d\u00e1vno za obzorem a jedin\u00e1 v\u011bc osv\u011btluj\u00edc\u00ed cesti\u010dku k domu byla sv\u011btla v oknech domu. Georg kr\u00e1\u010del po chodn\u00ed\u010dku ke schod\u016fm p\u0159ede dve\u0159mi. Kr\u00e1tce zaklepal. Jak\u00fdsi ciz\u00ed mu\u017e otev\u0159el dve\u0159e a p\u0159iv\u00edtal ho v\u0159el\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Kab\u00e1t si m\u016f\u017eete odlo\u017eit v sal\u00f3nu,“ instruoval Gea a pot\u00e9 s pit\u00edm v ruce ode\u0161el pry\u010d.<\/div>\n
V\u0161ude byli lid\u00e9. Dr\u017eeli se p\u0159i zdi m\u00edstnosti a mluvili \u0161eptem jeden p\u0159es druh\u00e9ho. N\u011bkde v d\u00e1li zn\u011blo piano. Spoustu dal\u0161\u00edch lid\u00ed pak Geo potkal, kdy\u017e se vydal do sal\u00f3nu, aby si pov\u011bsil kab\u00e1t na voln\u00fd v\u011b\u0161\u00e1k.<\/p>\n

Tohle v\u0161echno je pro Billa,<\/em> uv\u011bdomil si Georg. Pro\u0161el n\u011bkolika pokoji a pak na\u0161el st\u016fl s n\u00e1poji a r\u016fzn\u00fdmi pochutinami. P\u0159ipom\u00ednalo mu to p\u00e1rty. Vzal si jednu skleni\u010dku a pokra\u010doval v prohl\u00eddce domu. P\u0159\u00e1l si ud\u011blat p\u00e1r fotek, kter\u00e9 by pak mohl uk\u00e1zat Billovi. V\u017edycky si myslel, \u017ee se o n\u011bj nikdo nezaj\u00edm\u00e1\u2026 tohle by mu rozhodn\u011b dok\u00e1zalo opak.<\/em><\/div>\n

Ale Geo s sebou nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd telefon, v t\u00e9hle dob\u011b by ho pou\u017e\u00edt nemohl.<\/div>\n
Napil se a na\u0161el si tich\u00fd koutek v j\u00eddeln\u011b, dostate\u010dn\u011b daleko od skupinek lid\u00ed, s nimi\u017e by necht\u011bl konverzovat. Jedin\u00fd \u010dlov\u011bk stoj\u00edc\u00ed pobl\u00ed\u017e byla mlad\u00e1 \u017eena, pravd\u011bpodobn\u011b star\u0161\u00ed ne\u017e on, s tmav\u011b hn\u011bd\u00fdmi vlasy upraven\u00fdmi do prst\u00fdnk\u016f, je\u017e j\u00ed spadaly na ramena. St\u00e1la sama a m\u011bla nep\u0159\u00edtomn\u00fd pohled. V\u00fdraz jej\u00ed tv\u00e1\u0159e prozrazoval pocit ztr\u00e1ty, ale ne n\u011bjak\u00fd hrozn\u00fd smutek. Asi po minut\u011b uc\u00edtila Geovy o\u010di na sv\u00fdch. Vzhl\u00e9dla a zachytila jeho pohled. P\u0159\u00e1telsky se usm\u00e1la a pot\u00e9 o\u010dima zase uhnula.<\/div>\n
N\u011bjak\u00e9 to popov\u00edd\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b nikoho nezabilo,<\/em> usoudil mlad\u00edk a ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem k d\u00edvce. Ta zvedla hlavu. „Zdrav\u00edm,“ \u0159ekl Geo, nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm by ji mohl zaujmout.<\/div>\n
D\u00edvka k\u00fdvla a uculila se. „Dobr\u00fd ve\u010der.“<\/div>\n
„Byla jste Billova p\u0159\u00edtelkyn\u011b?“ zeptal se brunet po chv\u00edli napjat\u00e9ho ticha.<\/div>\n
Ona znovu k\u00fdvla a usm\u00e1la se p\u0159\u00edv\u011btiv\u011bji. „Oh, ano, byla jsem jeho\u2026“ nedokon\u010dila a zad\u00edvala se do d\u00e1li, jako by hledala spr\u00e1vnou odpov\u011b\u010f n\u011bkde hluboko v mysli. Zamra\u010dila se a zavrt\u011bla hlavou. Pak strnule dopov\u011bd\u011bla: „Ne, byla jsem jen<\/em> p\u0159\u00edtelkyn\u011b.“<\/div>\n
Divn\u00fd.<\/em> „Ach,“ zareagoval ti\u0161e. „Znala jste ho del\u0161\u00ed dobu?“<\/div>\n
\n

Mlad\u00e1 \u017eena trhla rameny a postavila se rovn\u011b, jako by se musela opravit, rozpomenout se na zp\u016fsoby. Pod\u00edvala se Geovi do o\u010d\u00ed a nostalgicky odpov\u011bd\u011bla: „Znali jsme se jen necel\u00fd rok, pane\u2026 Omlouv\u00e1m se, asi jsem p\u0159eslechla va\u0161e jm\u00e9no?“<\/p><\/div>\n

„Georg Listing,“ p\u0159edstavil se Geo s \u00fasm\u011bvem a m\u00edrn\u011b se uklonil, co\u017e jemu p\u0159i\u0161lo vtipn\u00e9, ale d\u00edvce jako b\u011b\u017en\u00e1 zdvo\u0159ilost.<\/div>\n
„Pane Listingu,“ dopov\u011bd\u011bla a uculila se. \u00dasm\u011bv j\u00ed kone\u010dn\u011b vydr\u017eel na rtech d\u00e9le ne\u017e p\u00e1r sekund.<\/div>\n
Geo se nap\u0159\u00edmil a napil se. Pak se zeptal: „Mohl bych se zeptat na va\u0161e jm\u00e9no?“<\/div>\n
„Florence Sch\u00e4fer,“ odpov\u011bd\u011bla d\u00edvka a trochu j\u00ed z\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e. Stydliv\u011b sklonila hlavu.<\/div>\n
„Florence?“ zopakoval brunet. To jm\u00e9no mu n\u011bco \u0159\u00edkalo. Ona p\u0159ik\u00fdvla. „Omlouv\u00e1m se, sle\u010dno Sch\u00e4ferov\u00e1, ale va\u0161e jm\u00e9no\u2026 je mi pov\u011bdom\u00e9 a j\u00e1 nemohu p\u0159ij\u00edt na to, odkud.“<\/div>\n
„Nu,“ op\u00e1\u010dila Florence a zrudla je\u0161t\u011b v\u00edc, „Bill se o mn\u011b mo\u017en\u00e1 zm\u00ednil, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jste byl jeho p\u0159\u00edtel?“<\/div>\n
Florence\u2026 Florence\u2026 oh, jasn\u011b! Ta holka! James \u0159\u00edkal, \u017ee ta holka se jmenuje Florence, ne?<\/em> „To jsem byl, ale str\u00e1vil jsem s n\u00edm vlastn\u011b jen p\u00e1r hodin. S n\u00edm a s jeho\u2026 spole\u010dnost\u00ed pot\u00e9, co ode\u0161el z domova,“ odpov\u011bd\u011bl Georg, p\u0159ekvapen\u00fd t\u00edm, jak se dok\u00e1\u017ee dr\u017eet a nespadnout do sv\u00e9ho norm\u00e1ln\u00edho chov\u00e1n\u00ed. „A te\u010f\u2026 omluvte mne, pokud naru\u0161uji va\u0161e soukrom\u00ed, ale nejste vy ta mlad\u00e1 d\u00e1ma, ji\u017e s Billem cht\u011bli rodi\u010de zasnoubit? Jeho posledn\u00ed potenci\u00e1ln\u00ed man\u017eelka?“<\/div>\n
Florence se zhluboka nadechla, a\u017e se j\u00ed z toho nadzvedla ramena. K\u00fdvla. „Ano, ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee jsem to j\u00e1.“<\/div>\n
\n

„V\u00edte, sle\u010dno Sch\u00e4ferov\u00e1,“ za\u010dal Georg po chvilce, „Bill v\u00e1m nikdy necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit.“<\/p><\/div>\n

Mlad\u00e1 \u017eena uhnula pohledem a oto\u010dila hlavu, d\u00edky \u010demu\u017e j\u00ed p\u0159epadla dop\u0159edu jedna z lok\u00fdnek. Sklonila pohled k zemi, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eila zakr\u00fdt ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz v o\u010d\u00edch. „O \u010dem to mluv\u00edte, pane Listingu?“ zeptala se r\u00e1doby nevinn\u00fdm t\u00f3nem, jemu\u017e ov\u0161em Georg p\u0159i sv\u00fdch v\u011bdomostech nev\u011b\u0159il.<\/div>\n
Brunet se rozhl\u00e9dl po pokoji a pak \u0161eptem odpov\u011bd\u011bl: „\u0158ekl mi o tom osudn\u00e9m dni a o d\u016fvodu, pro\u010d ode\u0161el z domova. Zm\u00ednil i v\u00e1s, Florence. Nikdy by v\u00e1m neubl\u00ed\u017eil z\u00e1m\u011brn\u011b. To, co m\u011bl s Tomem, to bylo\u2026 vymklo se to kontrole, sle\u010dno Sch\u00e4ferov\u00e1, nemohl s t\u00edm nic d\u011blat.“ Na moment se odml\u010del, po\u010dkal, a\u017e se na n\u011bj Florence znovu pod\u00edv\u00e1. Geo se j\u00ed zahled\u011bl do o\u010d\u00ed a do\u0159ekl: „Byl zadan\u00fd d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u00e1s v\u016fbec potkal.“<\/div>\n
„Mohl mi to \u0159\u00edct,“ op\u00e1\u010dila Florence a uhnula pohledem, znovu se zad\u00edvala na podlahu. „Naslouchala bych mu.“<\/div>\n
„Ale pochopila byste ho?“<\/div>\n
D\u00edvka k n\u011bmu zvedla o\u010di. P\u0159esto\u017ee si p\u0159\u00e1la odpov\u011bd\u011bt kladn\u011b, nemohla. Lhala by. I kdyby j\u00ed Bill o Tomovi \u0159ekl, ona by to nepochopila.<\/div>\n
„On Billa miloval, \u017ee?“ ot\u00e1zala se Florence po n\u011bkolika minut\u00e1ch, p\u0159i\u010dem\u017e znovu spojila pohled s Georgov\u00fdm. „Ten mu\u017e, jen\u017e s n\u00edm byl?“<\/div>\n
Mlad\u00edk se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl. „Ano, on ho opravdu miluje, tedy, miloval<\/em>,“ opravil se.<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ reagovala d\u00edvka s \u00fasm\u011bvem. „Jsem r\u00e1da, \u017ee Bill na\u0161el n\u011bkoho, s k\u00fdm byl \u0161\u0165astn\u00fd, p\u0159esto\u017ee, nu\u2026“ U\u0161kl\u00edbla se a trhla ramenem. „V\u0161ak v\u00edte.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/a><\/p>\n

O hodinu a p\u016fl pozd\u011bji se Georg dostal do mnohem teplej\u0161\u00edho prost\u0159ed\u00ed v roce 2009. Tady nebyl u\u017e skoro \u017e\u00e1dn\u00fd sn\u00edh, co\u017e signalizovalo bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se jaro. Geo se jen rozlou\u010dil s Florence a zam\u00e1val Jamesovi. Pak zmizel ve tm\u011b a nepozorov\u00e1n se dostal do zahrady. Zah\u00fdbal dr\u017eadlem a p\u0159enesl se zp\u011bt dom\u016f. U\u017e mu to ani nep\u0159i\u0161lo divn\u00e9 – jednu vte\u0159inu b\u00fdt v p\u0159\u00edtomnosti a dal\u0161\u00ed sto let v minulosti. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, jist\u011b, ale d\u011blat to – to u\u017e nebyl takov\u00fd adrenalinov\u00fd z\u00e1\u017eitek jako poprv\u00e9.<\/p><\/div>\n

Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d souhlasil s t\u00edm ud\u011blat pro Billa a Toma n\u011bco takov\u00e9ho, bylo ujistit se, \u017ee se nic ani v minulosti ani v p\u0159\u00edtomnosti nezm\u011bn\u00ed, \u017ee v\u0161e pob\u011b\u017e\u00ed podle pl\u00e1nu. Nikdy by se do toho nepou\u0161t\u011bl pro sv\u00e9 vlastn\u00ed pot\u011b\u0161en\u00ed. Ne, byl to a\u017e moc velk\u00fd risk… nebo ne?<\/div>\n
Ano, ano, ov\u0161em \u017ee ano.<\/div>\n
Nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod pro to, aby se objevoval v minulosti jen tak pro nic za nic. Bez ohledu na to, jak\u00e1 kr\u00e1sn\u00e1 d\u00edvka se v roce 1909 objevila.<\/div>\n
Opou\u0161t\u011bje park, Georg zavrt\u011bl hlavou a u\u0161kl\u00edbl se nad bl\u00e1znivou my\u0161lenkou vr\u00e1tit se do minulosti kv\u016fli sobeck\u00fdm d\u016fvod\u016fm. Ne, moje mise skon\u010dila,<\/em> p\u0159ipomn\u011bl s\u00e1m sob\u011b a vydal se na cestu ulicemi roku 2009. M\u00ed\u0159il zn\u00e1mou cestou dom\u016f. Po\u0159\u00e1d m\u011bl na sob\u011b kalhoty, ko\u0161ili a kab\u00e1t, kter\u00e9 mu vybral Bill, a, k jeho p\u0159ekvapen\u00ed, jeho outfit nebyl dnes ani zdaleka tak nepohodln\u00fd jako na za\u010d\u00e1tku.<\/div>\n
\n

V hlav\u011b si prob\u00edral v\u0161echny mo\u017en\u00e9 i nemo\u017en\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e, p\u0159edstavoval si n\u011bco neskute\u010dn\u00e9ho – sebe v minulosti, oble\u010den\u00e9ho v t\u011bchhle \u0161atech, mluv\u00edc\u00edho se v\u0161emi t\u011bmi lidmi, jako by k nim pat\u0159il. U\u017e to vlastn\u011b p\u00e1rkr\u00e1t ud\u011blal. Mohl bych to zvl\u00e1dnout o hodn\u011b l\u00edp ne\u017e Tom, to je jist\u00fd,<\/em> pomyslel si Georg se sm\u00edchem. Tom by mezi nimi nem\u011bl \u0161anci.<\/em><\/div>\n

Ale jak se bl\u00ed\u017eil k domovu, uv\u011bdomil si bl\u00e1znovstv\u00ed takov\u00fdch my\u0161lenek.<\/div>\n
Ne,<\/em> p\u0159ik\u00e1zal s\u00e1m sob\u011b. Byl jsem tam, ud\u011blal jsem, co jsem m\u011bl, a to je v\u0161echno. Billova rodina to pot\u0159ebovala uzav\u0159\u00edt. A te\u010f je to uzav\u0159en\u00e9. To mi sta\u010d\u00ed. Te\u010f m\u016f\u017eu \u017e\u00edt v klidu a m\u00edru jako ka\u017ed\u00fd norm\u00e1ln\u00ed teenager. Nen\u00ed d\u016fvod p\u0159em\u00fd\u0161let o n\u00e1vratu.<\/em><\/div>\n
Navzdory s\u00edle p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed mu ale stejn\u011b znovu prob\u011bhla hlavou p\u0159ipom\u00ednka minulosti a pop\u00edchla ho. Minulost byla tak jin\u00e1 a tak… zaj\u00edmav\u00e1<\/em> – na rozd\u00edl od dne\u0161n\u00ed doby.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tome?“ Bill se p\u0159eto\u010dil a posadil se tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 dredat\u00e9mu chlapci. Oba se nach\u00e1zeli na zahrad\u011b jeho a Tomova domu. Slunce bylo vysoko na obloze a osl\u0148ovalo sv\u00fdmi paprsky sv\u011bt pod sebou. Pt\u00e1ci zp\u00edvali. P\u00e1r mu\u017e\u016f nedaleko vyu\u017e\u00edvalo relativn\u011b chladn\u011bj\u0161\u00edho letn\u00edho dne a rozhodlo se zmoct tolik dom\u00e1c\u00edch prac\u00ed, kolik bylo mo\u017en\u00e9. Skupinka d\u011bt\u00ed si hr\u00e1la na ulici na policisty a zlod\u011bje.<\/p><\/div>\n

Tom sklonil hlavu a hodil trs tr\u00e1vy, kterou p\u0159edt\u00edm vytrhl, zp\u011bt do mo\u0159e zelen\u011b. Ot\u0159el si ruce o d\u017e\u00edny. „Hmm?“<\/div>\n
Mlad\u00edk s havran\u00edmi vlasy po\u010dkal, dokud se jejich o\u010di nesetkaj\u00ed. „Vra\u0165me se zp\u011bt,“ pronesl vzru\u0161en\u011b se zazuben\u00edm.<\/div>\n
„Zp\u011bt…“ opakoval Tom a nakr\u010dil zmaten\u011b \u010delo. „Kam?“<\/div>\n
„Do minulosti, hlup\u00e1\u010dku,“ op\u00e1\u010dil Bill se zahih\u0148\u00e1n\u00edm. „Kam jinam?“<\/div>\n
„Bille…“<\/div>\n
„Pros\u00edm, Tome,“ za\u0161kemral Bill a vy\u0161pulil spodn\u00ed ret.<\/div>\n
Druh\u00fd chlapec p\u0159iv\u0159el o\u010di a sebral p\u00e1r dal\u0161\u00edch st\u00e9bel tr\u00e1vy. Vytrh\u00e1val je ze zem\u011b a cupoval je na kous\u00ed\u010dky a zase je rozhazoval po zahrad\u011b. A takhle t\u0159ikr\u00e1t dokola. „Je to moc riskantn\u00ed,“ pronesl rozhodn\u011b. „Ty m\u00e1\u0161 b\u00fdt… Nem\u00e1\u0161 se \u017eiv\u00fd objevit v minulosti, Bille, co kdyby t\u011b n\u011bkdo vid\u011bl?“<\/div>\n
Bill trhl rameny a \u00fasm\u011bv mu trochu povadl. „Tak zmiz\u00edme ve st\u00ednu a oni si budou myslet, \u017ee vid\u011bli ducha.“ Zarazil se a uculil se. „\u017d\u00e1dn\u00e1 velk\u00e1 v\u011bc.“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 nev\u00edm…“ pokra\u010doval Tom ustaran\u011b. Vzhl\u00e9dl od tr\u00e1vy ve sv\u00fdch rukou k Billov\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/div>\n
\n

Bill si povzdechl a zav\u0159el v\u00ed\u010dka. Zvr\u00e1til hlavu k obloze. Slunce pol\u00edbilo jeho bledou tv\u00e1\u0159. Po minut\u011b obr\u00e1til pozornost zp\u011bt ke druh\u00e9mu chlapci a v\u0159ele se na n\u011bj usm\u00e1l. „Pros\u00edm, Tome, jen jednou?“<\/p><\/div>\n

Tom se za\u0161klebil. C\u00edtil, \u017ee por\u00e1\u017eka je na obzoru. „Na jak dlouho?“<\/div>\n
Bill\u016fv \u00fasm\u011bv se zm\u011bnil v zazuben\u00ed. „Maxim\u00e1ln\u011b na p\u00e1r hodin,“ ujistil sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. U\u017e c\u00edtil vzru\u0161en\u00ed, je\u017e probubl\u00e1valo jeho t\u011blem. „M\u016f\u017eeme j\u00edt? M\u016f\u017eeme j\u00edt?“<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d zavzdychal a zahodil natrhanou tr\u00e1vu. Pora\u017een\u011b pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „Dob\u0159e,“ \u0159ekl hlasem, jak\u00fdm mluv\u00ed otcov\u00e9 ke sv\u00fdm d\u011btem. „M\u016f\u017eeme j\u00edt, ale jen<\/em> protentokr\u00e1t, dob\u0159e?“<\/div>\n
Bill ch\u00e1pav\u011b k\u00fdvl a u\u017e vst\u00e1val ze zem\u011b a pod\u00e1val Tomovi ruku, aby mu pomohl na nohy. Nechal jejich ruce spojen\u00e9 a zam\u00ed\u0159il zn\u00e1mou cestou do parku, do star\u00e9ho parku, kter\u00fd nav\u0161t\u00edvili nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t za posledn\u00ed rok a p\u016fl. Cesta byla tak zn\u00e1m\u00e1, \u017ee ani jeden z chlapc\u016f nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, kdy a kde zahnout. Ta cesta se stala jejich p\u0159irozenost\u00ed, vryla se jim do pam\u011bti napo\u0159\u00e1d. Kdy\u017e ve\u0161li do parku, zam\u00ed\u0159ili ke star\u00e9mu piknikov\u00e9mu stolu stoj\u00edc\u00edmu u rozbit\u00e9 \u010dern\u00e9 vodn\u00ed pumpy, jejich port\u00e1lu, kter\u00fd je z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159en\u00e1\u0161el sto let do minulosti. Jako to cel\u00e9 fungovalo, z\u016fst\u00e1valo tajemstv\u00edm. A tentokr\u00e1t byli oba mlad\u00edci p\u0159\u00edli\u0161 zam\u011bstnan\u00ed na to, aby hledali vysv\u011btlen\u00ed. Fungovalo to – a to bylo hlavn\u00ed. To bylo v\u0161e, co pot\u0159ebovali v\u011bd\u011bt. Dokud tady ta pumpa st\u00e1la, v\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
\n

Kluci si stoupli k pump\u011b. Mohli c\u00edtit adrenalin proud\u00edc\u00ed jim v krvi. Jejich srdce o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm bu\u0161ila rychleji. U\u017e nebyli v minulosti \u0159adu m\u011bs\u00edc\u016f – a ne jen tak bezd\u016fvodn\u011b. My\u0161lenka na to, \u017ee budou b\u011bhem sekundy p\u0159eneseni na jin\u00e9 m\u00edsto, jim vykouzlila \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

Tom stiskl Billovu ruku a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k pump\u011b. Pod\u00edval se sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi do o\u010d\u00ed. Ty jeho byly napln\u011bny nad\u0161en\u00edm. „P\u0159ipraven\u00fd?“ zeptal se, tlukot srdce mu rezonoval v u\u0161\u00edch.<\/div>\n
Bill se u\u0161kl\u00edbl a op\u00e1\u010dil s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm: „V\u017edycky.“<\/div>\n
Volnou rukou Tom chytil kovov\u00e9 dr\u017eadlo. Jeho prsty ho objaly. S hlubok\u00fdm n\u00e1dechem Tom zav\u0159el o\u010di a pohnul s n\u00edm.<\/div>\n
A bylo to stejn\u00e9, jako si pamatoval. Zvedl se lehk\u00fd v\u00e1nek a na moment se Tom c\u00edtil ztracen\u00fd. Pak v\u011bt\u0159\u00edk zase zmizel a zem\u011b pod jeho nohama se zm\u011bnila. Otev\u0159el o\u010di a spat\u0159il \u00fapln\u011b jinou scen\u00e9rii. Zelen\u00e1 tr\u00e1va, vzkv\u00e9taj\u00edc\u00ed rostliny mnoha barev, je\u017e lemuj\u00ed cesti\u010dku k obrovsk\u00e9mu domu dominuj\u00edc\u00edmu pozemku. Tom byl na moment \u00fapln\u011b uchv\u00e1cen\u00fd, byl lapen ve vlastn\u00edch vzpom\u00ednk\u00e1ch, ale Bill ho zatahal za ruku a za\u0161eptal: „Poj\u010f!“ Vt\u00e1hl ho do st\u00ednu a bezpe\u010d\u00ed zalesn\u011bn\u00e9 \u010d\u00e1sti pozemku. Bez dal\u0161\u00edho slova Bill pokra\u010doval cestou mezi stromy, ani\u017e by se pustil Tomovy dlan\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, kam to jdeme?“ ot\u00e1zal se dred\u00e1\u010d po p\u00e1r minut\u00e1ch \u00fapln\u00e9ho ticha.<\/div>\n
Mlad\u00edk s havran\u00edmi vlasy se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno a tajemn\u011b se usm\u00e1l. „Uvid\u00ed\u0161,“ op\u00e1\u010dil se zachichot\u00e1n\u00edm. „Neboj se, u\u017e jsi tam byl. V\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 to m\u00edsto r\u00e1d.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ ot\u00e1zal se Tom.<\/div>\n
Bill k\u00fdvl a oto\u010dil hlavu zp\u011bt, aby vid\u011bl na cestu. „Ano,“ odpov\u011bd\u011bl. „M\u00e1me na to m\u00edsto… kr\u00e1sn\u00e9 vzpom\u00ednky, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
„Hmm, kr\u00e1sn\u00e9<\/em> vzpom\u00ednky?“ usm\u00e1l se dred\u00e1\u010d a zamyslel se. Jeho \u00fasm\u011bv se zv\u011bt\u0161il a on popob\u011bhl dop\u0159edu a omotal pa\u017ee kolem Billova pasu, stejn\u011b jako to ud\u011blal jednou p\u0159ed rokem na cest\u011b do, jak doufal, stejn\u00e9 destinace. „Mysl\u00edm, \u017ee se mi to m\u00edsto opravdu l\u00edb\u00ed,“ za\u0161eptal Billovi do ucha a \u010dernovlas\u00fd chlapec se na chv\u00edli op\u0159el do jeho objet\u00ed. „Pokud si dob\u0159e vzpom\u00edn\u00e1m.“<\/div>\n
Bill zaklonil hlavu a op\u0159el se o Tomovo rameno. Odol\u00e1val poku\u0161en\u00ed zast\u00e9nat, i kdyby jen ti\u0161e. U\u017e to bylo p\u00e1r dn\u00ed, mo\u017en\u00e1 v\u00edc ne\u017e t\u00fdden, co ho Tom naposled takhle sv\u00edral. Bill c\u00edtil pnut\u00ed v podb\u0159i\u0161ku, my\u0161lenka na to, \u017ee kone\u010dn\u011b zase uc\u00edt\u00ed Tomovy rty na sv\u00fdch, mu pobl\u00e1znila hlavu. „Mysl\u00edm, \u017ee va\u0161e vzpom\u00ednky m\u00ed\u0159\u00ed spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
„A jsme zp\u00e1tky u p\u0159\u00edjmen\u00ed, jak vid\u00edm, pane Tr\u00fcmpere,“ zavtipkoval druh\u00fd chlapec a za\u010dal s jejich t\u011bly jemn\u011b pohupovat ze strany na stranu. Bradu si op\u0159el o Billovo rameno.<\/div>\n
„Pan Kaulitz je zkr\u00e1tka lep\u0161\u00ed, nem\u00e1m pravdu?“ prohl\u00e1sil \u010dernovl\u00e1sek a neubr\u00e1nil se \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e uc\u00edtil Tomovy rty na sv\u00e9m krku. „Tak p\u011bkn\u011b to zn\u00ed.“<\/div>\n
„Hmm,“ zamumlal Tom a odt\u00e1hl nos z Billov\u00fdch vlas\u016f. Usm\u00e1l se a vzd\u00e1lil se. Vzal druh\u00e9ho chlapce za ruku a pokra\u010doval v cest\u011b. „V jist\u00fdch chv\u00edl\u00edch a na jist\u00fdch m\u00edstech ano,“ souhlasil a pod\u00edval se sv\u00e9mu mil\u00e9mu do tv\u00e1\u0159e. „Stejn\u011b jako pan Tr\u00fcmper.“<\/div>\n
\n

Bill se zaculil. Vylezli z les\u00edku a vstoupili na zn\u00e1m\u00e9 m\u00edsto s nemo\u017en\u011b p\u0159erostlou tr\u00e1vou. A na druh\u00e9 stran\u011b pole mohli kone\u010dn\u011b vid\u011bt c\u00edl v\u00fdpravy.<\/p><\/div>\n

Zapomenutou b\u00edlou roubenou chatr\u010d.<\/div>\n
B\u011bhem p\u00e1r minut se dostali a\u017e k n\u00ed. St\u00e1li p\u0159ed chaloupkou ruku v ruce a nostalgicky se usm\u00edvali.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee v roce 2009 po\u0159\u00e1d stoj\u00ed?“ zeptal se ti\u0161e Bill. Necht\u011bl naru\u0161it kouzlo okam\u017eiku p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00fdmi slovy.<\/div>\n
Tom se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed a pochybova\u010dn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Je p\u0159\u00edli\u0161 star\u00e1 u\u017e te\u010f,“ \u0159ekl. „Tak\u017ee pochybuju, \u017ee bude st\u00e1t dal\u0161\u00edch sto let.“<\/div>\n
„\u0160koda,“ za\u0161eptal \u010dernovl\u00e1sek a pak zatla\u010dil do dve\u0159\u00ed, aby se otev\u0159ely, a zam\u00ed\u0159il dovnit\u0159. Vypadalo to tam p\u0159esn\u011b tak, jak to tam p\u0159ed rokem zanechali. Tlust\u00e1 vrstva prachu pokr\u00fdvala \u00fapln\u011b v\u0161echno. T\u011b\u017ek\u00fd od\u00e9r de\u0161t\u011bm nas\u00e1kl\u00fdch prken polechtal kluky v nose. Ve st\u0159e\u0161e p\u0159ibylo p\u00e1r d\u011br, tak\u017ee j\u00ed te\u010f pronikalo v\u00edc sv\u011btla. Bill stiskl Tomovi ruku, aby z\u00edskal jeho pozornost. Pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed a uculil se. Nebylo t\u0159eba slov. T\u011bmi by se jen naru\u0161il klid okam\u017eiku. Sta\u010dily vzpom\u00ednky, je\u017e se honily hlavou obou chlapc\u016f, sc\u00e9ny, je\u017e se jim p\u0159ehr\u00e1valy v mysli. Ruce, rty, \u0161eptan\u00e1 slova a zad\u00fdchan\u00fd nerv\u00f3zn\u00ed sm\u00edch…<\/div>\n
\n

„Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si?“ Bill\u016fv hlas Toma vyru\u0161il a donutil ho pozdvihnout obo\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Na co?“<\/div>\n
„Na to poprv\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bl \u010dernovl\u00e1sek a rozhl\u00e9dl se po chaloupce, jako by sledoval vzpom\u00ednku, je\u017e se p\u0159ehr\u00e1vala p\u0159\u00edmo p\u0159ed nimi. Usm\u00e1l se, oto\u010dil hlavu zp\u011bt a spojil o\u010di s Tomov\u00fdmi. „Na prvn\u00ed polibek. Vzpom\u00edn\u00e1te si na n\u011bj, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si vzpom\u00edn\u00e1m,<\/em> pomyslel si Tom, ale rozhodl se nevyslovit to nahlas. M\u00edsto toho se u\u0161kl\u00edbl a op\u00e1\u010dil: „Jen matn\u011b, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
Jak p\u0159edpokl\u00e1dal, v Billov\u011b tv\u00e1\u0159i se objevila bolest, kterou se chlapec sna\u017eil nedat p\u0159\u00edli\u0161 najevo.<\/div>\n
Bill\u016fv \u00fasm\u011bv povadl, ale on ho hned zase p\u0159inutil vr\u00e1tit se zp\u011bt, p\u0159i\u010dem\u017e ze sebe dostal zklaman\u00e9: „Oh.“<\/div>\n
„Pane Tr\u00fcmpere?“<\/div>\n
Bill zvedl pohled a v ot\u00e1zce nakr\u010dil \u010delo.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a pustil jeho ruku. Omotal m\u00edsto toho pomalu pa\u017ee kolem jeho pasu. Spojil ruce na Billov\u00fdch z\u00e1dech a ti\u0161e poprosil: „P\u0159ipome\u0148te mi ho.“<\/div>\n
Bill se znovu pln\u011b zazubil a tv\u00e1\u0159e mu trochu z\u010dervenaly. \u010cerve\u0148 ve tv\u00e1\u0159\u00edch u n\u011bj Tom u\u017e n\u011bjakou dobu nevid\u011bl – a u\u017e mu za\u010dala chyb\u011bt. Bill se nahnul a spojil jejich rty, p\u0159ivol\u00e1vaje vzpom\u00ednku na jejich prvn\u00ed polibek.<\/div>\n
\n

Prvn\u00ed polibek, kter\u00fd dostal jejich vztah na novou \u00farove\u0148, odkud u\u017e nebylo cesty zp\u011bt.<\/p><\/div>\n

Prvn\u00ed polibek, kter\u00fd vyk\u0159esal jiskru v jejich vztahu navzdory stolet\u00e9 propasti.<\/div>\n
Prvn\u00ed polibek, kter\u00fd p\u0159edur\u010dil budoucnost t\u011bch dvou, ani\u017e by o tom v\u011bd\u011bli.<\/div>\n
Prvn\u00ed polibek, kter\u00fd skon\u010dil t\u00edm, \u017ee Bill Tr\u00fcmper opustil sv\u016fj domov a p\u0159est\u011bhoval se do budoucnosti s dredat\u00fdm chlapcem jm\u00e9nem Tom Kaulitz.<\/div>\n
Prvn\u00ed polibek, kter\u00fd byl u\u017e d\u00e1vno p\u0159edur\u010den\u00fd, je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se Tom objevil na Billov\u011b pozemku.<\/div>\n
Jejich vztah byl p\u0159edur\u010den\u00fd k tomu, aby v n\u011bm byla l\u00e1ska.<\/div>\n
\n

Bill se s \u010derven\u00ed ve tv\u00e1\u0159\u00edch od Toma odt\u00e1hnul. Uv\u011bdomil si, \u017ee je z\u00e1dy op\u0159en\u00fd o ze\u010f a Tomovy ruce jsou na jeho boc\u00edch. Usm\u00e1l se a pod\u00edval se na sv\u00e9 vlastn\u00ed dlan\u011b na Tomov\u00fdch pa\u017e\u00edch. „U\u017e si vzpom\u00edn\u00e1te, pane Kaulitzi?“ zeptal se s nad\u011bj\u00ed, pod\u00edval se sv\u00e9mu milovan\u00e9mu do o\u010d\u00ed a nechal se oza\u0159ovat slune\u010dn\u00edmi paprsky pronikaj\u00edc\u00edmi skrz rozbitou st\u0159echu.<\/p><\/div>\n

Tomovi se v \u00fasm\u011bvu bl\u00fdskly b\u00edl\u00e9 zuby. „A\u010dkoliv mi to p\u0159ipad\u00e1 jako sto let, pane Tr\u00fcmpere,“ prohl\u00e1sil a p\u0159itiskl rty na Billovy v dal\u0161\u00edm rozechv\u011bl\u00e9m polibku, „mysl\u00edm, \u017ee si vzpom\u00edn\u00e1m.“<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap „M\u00e1\u0161 dopis?“ zeptal se Tom asi po\u0161est\u00e9 za posledn\u00edch p\u011bt minut. Georg zakoulel o\u010dima a poklepal na kapsu kab\u00e1tu. „Je p\u0159\u00edmo tady,“ ujistil dva ustaran\u00e9 kluky stoj\u00edc\u00ed proti n\u011bmu. „Je po\u0159\u00e1d tam, kam jsem ho dal, je\u0161t\u011b mu nenarostla k\u0159\u00eddla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2646","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2646","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2646"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2646\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2646"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2646"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2646"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}