{"id":2652,"date":"2015-09-09T16:00:00","date_gmt":"2015-09-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2642"},"modified":"2015-09-09T16:00:00","modified_gmt":"2015-09-09T15:00:00","slug":"cassiopeia-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/09\/cassiopeia-15\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 15."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Jak se \u0159\u00edk\u00e1, ke psan\u00ed mus\u00ed b\u00fdt v\u017edy vhodn\u00e9 podm\u00ednky, aby d\u00edlo za n\u011bco st\u00e1lo a aby s n\u00edm byl samotn\u00fd autor spokojen. J\u00e1 m\u011bla dnes pro psan\u00ed podm\u00ednky p\u0159\u00edmo dokonal\u00e9. Hlavu vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se v oblac\u00edch, starosti sr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed m\u011b k zemi jsem pro jednou nechala za z\u00e1dy a u\u017e\u00edvala si milovanou svobodu a neomezen\u00e9 tv\u016fr\u010d\u00ed mo\u017enosti.<\/em><\/div>\n

Douf\u00e1m, \u017ee se mi poda\u0159ilo napsat d\u00edl ke v\u0161\u00ed spokojenosti :). U\u017eijte si to!<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Opravdov\u00fd p\u0159\u00edtel zn\u00e1 tv\u00e9 slabosti, ale poukazuje na tv\u00e9 siln\u00e9 str\u00e1nky; c\u00edt\u00ed tv\u00e9 obavy, ale utvrzuje tvou v\u00edru; vid\u00ed tv\u00e9 starosti, ale uvol\u0148uje tvou du\u0161i; rozezn\u00e1 tv\u00e9 hranice, ale zd\u016fraz\u0148uje tv\u00e9 mo\u017enosti.“<\/em><\/div>\n

(William Arthur Ward)<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ Andreas si nen\u00e1padn\u011b odka\u0161lal a p\u0159es st\u016fl se naklonil bl\u00ed\u017e k hrom\u00e1dce ne\u0161t\u011bst\u00ed sed\u00edc\u00ed naproti n\u011bmu. „Kdy mi kone\u010dn\u011b hodl\u00e1\u0161 \u0159\u00edct, co se stalo?“ Sna\u017eil se, aby jeho hlas nep\u016fsobil p\u0159\u00edli\u0161 zoufale, ale tahle Tomova podivn\u00e1 letargie trvala p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, aby ji mohl i nad\u00e1le ignorovat. Trp\u011blivost nikdy nepat\u0159ila k Andreasov\u00fdm p\u0159ednostem.<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b m\u00e1chaje rukou p\u0159ed obli\u010dejem sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, si stanovil jasn\u00fd c\u00edl. Po n\u011bkolika dnech, kdy na n\u011bj Tom t\u00e9m\u011b\u0159 nepromluvil, dokonce sotva pohl\u00e9dl jeho sm\u011brem, z n\u011bj kone\u010dn\u011b vym\u00e1m\u00ed pravdu.<\/div>\n
Tom v odpov\u011b\u010f jen pokr\u010dil ramenem a tv\u00e1\u0159il se nad\u00e1le sklesle. Nezvedal pohled od jantarov\u00e9ho obsahu sv\u00e9 skleni\u010dky a s bradou op\u0159enou o st\u016fl pokra\u010doval v ignorov\u00e1n\u00ed v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch lid\u00ed, doufaje, \u017ee dokud si jich nebude v\u0161\u00edmat, nebudou si v\u0161\u00edmat ani oni jeho. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm si tak moc nep\u0159\u00e1l b\u00fdt neviditeln\u00fdm. K\u00e9\u017e by mohl splynout v davu je\u010d\u00edc\u00edch a poskakuj\u00edc\u00edch lid\u00ed, proch\u00e1zej\u00edc\u00edch kolem nich. K\u00e9\u017e by se mohl nepozorovan\u011b vytratit, nebo je\u0161t\u011b l\u00e9pe, k\u00e9\u017e by mohl zmizet \u00fapln\u011b. Byl si jist\u00fd, \u017ee by se v\u0161em akor\u00e1t ulevilo. Zejm\u00e9na jedn\u00e9 osob\u011b.<\/div>\n
\n

„Hal\u00f3, Tome, j\u00e1 s tebou mluv\u00edm.“<\/p><\/div>\n

Andreas Toma jemn\u011b \u0161\u0165ouchl do \u010dela a s jist\u00fdm znepokojen\u00edm v o\u010d\u00edch se d\u00edval na to, jak se mra\u010d\u00ed a znechucen sv\u00fdm vlastn\u00edm chov\u00e1n\u00edm do sebe h\u00e1z\u00ed dal\u0161\u00edho pan\u00e1ka.<\/div>\n
Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by byl r\u00e1d, proto\u017ee vyt\u00e1hnout Toma v sobotu ve\u010der ven a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu do baru s \u00famyslem op\u00edt se, bylo hotov\u00fdm z\u00e1zrakem. Nyn\u00ed v\u0161ak bylo v\u0161echno jin\u00e9. Nebylo to takov\u00e9, jak si v\u017edy p\u0159\u00e1l, a u\u017e v\u016fbec ne takov\u00e9, jak\u00e9 o\u010dek\u00e1val. P\u0159i pohledu na n\u011bj v\u011bd\u011bl, \u017ee to ned\u011bl\u00e1 z vlastn\u00ed iniciativy. Nebyl s\u00e1m sebou. Nechoval se jako Tom, kter\u00e9ho znal. Mluvila z n\u011bj nezn\u00e1m\u00e1 bolest a strach, kter\u00e9 spat\u0159il v jeho o\u010d\u00edch poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si Tom nedal pozor a do\u0161lo k n\u00e1hodn\u00e9mu setk\u00e1n\u00ed jejich pohled\u016f. Bylo zjevn\u00e9, \u017ee se s t\u00edm sna\u017eil b\u011bhem posledn\u00edch p\u00e1r dn\u016f bojovat a zjevn\u00e9 bylo tak\u00e9 to, \u017ee se mu to nepoda\u0159ilo. A tak se jako v\u011bt\u0161ina lid\u00ed uch\u00fdlil k posledn\u00ed mo\u017enosti – cht\u011bl otupit sv\u00e9 starosti alkoholem, utopit je na dn\u011b skleni\u010dky.<\/div>\n
\n
„Nechce\u0161 mi \u0159\u00edct, co se d\u011bje?“ ptal se d\u00e1l a n\u00e1sledoval Tomova p\u0159\u00edkladu, kdy\u017e do sebe na jeden n\u00e1dech p\u0159evrhl pr\u016fsvitn\u00fd obsah sv\u00e9ho drinku. Necht\u011bl se op\u00edt do bezv\u011bdom\u00ed, cht\u011bl v Tomovi pouze vzbudit dojem, \u017ee nen\u00ed na v\u00fdslechu, \u017ee si s n\u00edm chce jen promluvit. Jako p\u0159\u00edtel.<\/div>\n
„Nic se ned\u011bje.“ Tom odsunul t\u0159i pr\u00e1zdn\u00e9 skleni\u010dky na kraj stolu a pokynul \u010d\u00ed\u0161n\u00edkovi, aby mu p\u0159inesl dal\u0161\u00ed drink. „Je sobota. Cht\u011bls j\u00edt ven, tak jsme venku. Tohle m\u00e1\u0161 r\u00e1d, nebo se snad m\u00fdl\u00edm?“<\/div>\n
Andreas v\u00e1hav\u011b k\u00fdvl hlavou. „Ano, tohle m\u00e1m opravdu r\u00e1d. R\u00e1d chod\u00edm mezi lidi, bavit se, d\u00e1t si p\u00e1r pan\u00e1k\u016f.“<\/div>\n
„Potom nech\u00e1pu, v \u010dem je probl\u00e9m,“ povzdechl si Tom smutn\u011b a zvedl pohled. O\u010di mu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b zabloudily k vysok\u00e9 \u010dernovl\u00e1sce op\u00edraj\u00edc\u00ed se o pult, zabran\u00e9 do rozhovoru s \u010dervenaj\u00edc\u00edm se barmanem. I na d\u00e1lku si v\u0161iml toho, jak byl nerv\u00f3zn\u00ed, jak se na ni nemohl p\u0159estat d\u00edvat, jak ho jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost p\u0159ipravovala o ve\u0161kerou sebejistotu a m\u011bnila jej v n\u011bkoho zcela jin\u00e9ho.<\/div>\n
„Probl\u00e9m je v tom, \u017ee ty to r\u00e1d nem\u00e1\u0161. Nikdy jsi se mnou necht\u011bl nikam j\u00edt, rad\u011bji sis hr\u00e1l na pokoji s kytarou a nechals m\u011b j\u00edt samotn\u00e9ho. Tak pro\u010d tak najednou?“<\/div>\n
Tom nespou\u0161t\u011bl pohled z dvojice u baru. V \u00fastech m\u011bl sucho, hrud\u00ed se mu rozl\u00e9vala podivn\u00e1 pr\u00e1zdnota. Ka\u017edou vte\u0159inou si po\u0159\u00e1d v\u00edc uv\u011bdomoval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed spojen\u00ed mezi n\u00edm a nerv\u00f3zn\u00edm barmanem. Byli si tak podobn\u00ed.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 r\u00e1d.“<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d\u2026 to jsem, opravdu, ale-“ Andrease dost\u00e1valo Tomovo vyh\u00fdb\u00e1n\u00ed se p\u0159\u00edm\u00e9 odpov\u011bdi a pr\u00e1zdn\u00e9 konstatov\u00e1n\u00ed bez jak\u00fdchkoliv emoc\u00ed. „Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt o tebe strach.“<\/div>\n
\n

Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l. „Nemus\u00ed\u0161 se o m\u011b b\u00e1t, jsem velk\u00fd kluk. Um\u00edm se o sebe postarat.“<\/p><\/div>\n

\u010cernovl\u00e1ska pooto\u010dila hlavu a Tom zklaman\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed. Zat\u00edmco mezi sebou a barmanem, kter\u00fd p\u0159i zvuku jej\u00edho sm\u00edchu \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na to, co cht\u011bl ud\u011blat, nach\u00e1zel jistou podobnost, ona byla jemu<\/em> podobn\u00e1 jen barvou vlas\u016f. Byla vesel\u00e1, otev\u0159en\u00e1, nakl\u00e1n\u011bla se k lidem vedle sebe a vedla s nimi uvoln\u011bn\u00e9 konverzace. Jen nep\u0159irozen\u00e1 \u0159e\u010d jej\u00edho t\u011bla a hlasitost sm\u00edchu prozrazovala hodn\u011b o jej\u00ed opilosti. Jeho<\/em> si v takov\u00e9 pozici p\u0159edstavit neum\u011bl. On byl v\u017edy upraven\u00fd, nesm\u011bl\u00fd, inteligence z n\u011bj s\u00e1lala na m\u00edle daleko. Byl opatrn\u00fd, sp\u00ed\u0161 tich\u00fd a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd, a p\u0159esto Toma dok\u00e1zal zaujmout tak jako \u017e\u00e1dn\u00e1 p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to, ale mus\u00edm se zeptat,“ zaslechl bl\u00edzko sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e Andreas\u016fv nejist\u00fd hlas. „Souvis\u00ed to n\u011bjak s Kaulitzem?“ zeptal se tak ti\u0161e, jak jen to bylo vzhledem k p\u0159epln\u011bn\u00e9 m\u00edstnosti mo\u017en\u00e9. Tom\u016fv pohled mu byl nejenom okam\u017eitou odpov\u011bd\u00ed, ale i varov\u00e1n\u00edm. Jako by jeho o\u010di ti\u0161e prosily: nevyslovuj to jm\u00e9no.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jsem t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t prosil, abys mu \u0159\u00edkal k\u0159estn\u00edm jm\u00e9nem.“ Tom se shrbil je\u0161t\u011b v\u00edc. „Kdy\u017e se za to v p\u0159\u00edtomnosti ostatn\u00edch styd\u00ed\u0161, je to tvoje v\u011bc, ale mohl bys to d\u011blat alespo\u0148 p\u0159ede mnou.“<\/div>\n
„Dob\u0159e dob\u0159e, omlouv\u00e1m se.“ Blon\u010f\u00e1k roztr\u017eit\u011b zakroutil hlavou. „Souvis\u00ed to n\u011bjak s Billem?“<\/div>\n
„Pro\u010d by to m\u011blo souviset pr\u00e1v\u011b s n\u00edm?“ Tom v duchu za\u00fap\u011bl.<\/div>\n
\n

U\u017e jen zazn\u011bn\u00ed Billova jm\u00e9na jit\u0159ilo pr\u00e1zdnotu, kter\u00e1 byla jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed od chv\u00edle, kdy jej Bill vyhodil. Lhal mu. Sl\u00edbil, \u017ee se u\u017e nikdy nebude c\u00edtit osam\u011bl\u00fd, sl\u00edbil mu to, a p\u0159esto sv\u016fj slib poru\u0161il a dostal Toma do stavu, v jak\u00e9m se nach\u00e1zel po d\u011bde\u010dkov\u011b smrti.<\/p><\/div>\n

Ale nebyl jedin\u00fdm, kdo poru\u0161il sv\u016fj slib. I on sl\u00edbil Georgovi, \u017ee se nevzd\u00e1, \u017ee bude bojovat a vytrvale odol\u00e1vat Billovu odm\u00edt\u00e1n\u00ed a\u017e dokud si jej nez\u00edsk\u00e1. Nezvl\u00e1dl to. N\u011bco takov\u00e9ho ani ne\u0161lo zvl\u00e1dnout.<\/div>\n
„Tr\u00e1vili jste spolu prakticky cel\u00e9 t\u00fddny. Nejd\u0159\u00edv spole\u010dn\u00fd projekt a dou\u010dov\u00e1n\u00ed, pak ten Greg\u016fv \u00fatok. Byl jsi po\u0159\u00e1d s n\u00edm, a kdy\u017e jsi s n\u00edm nebyl, tak jsi o n\u011bm neust\u00e1le mluvil. A te\u010f najednou\u2026 nic. Jako by ze dne na den p\u0159estal existovat.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 je to tak lep\u0161\u00ed,“ povzdechl si Tom a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b se zad\u00edval na sklenku, kterou p\u0159ed n\u011bj \u010d\u00ed\u0161n\u00edk postavil.<\/div>\n
Jazyk se mu za\u010d\u00ednal nep\u0159\u00edjemn\u011b lepit na patro, lid\u00e9 kolem n\u011bj se pomalu m\u011bnili ve v\u00ed\u0159\u00edc\u00ed se masu barev bez tv\u00e1\u0159\u00ed a beze jmen, Andreas\u016fv obli\u010dej naproti n\u011bmu jemn\u011b poskakoval, ale stesk po Billovi a po \u010demkoliv, co s n\u00edm n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem souviselo, ka\u017edou vte\u0159inou nar\u016fstal. M\u011bl v pl\u00e1nu op\u00edt se tak, aby na n\u011bj alespo\u0148 na chv\u00edli zapomn\u011bl, aby mu byl schopen poskytnout svobodu, po n\u00ed\u017e tolik tou\u017eil, aby se i on prom\u011bnil ve st\u00edn bez tv\u00e1\u0159e a beze jm\u00e9na a nezp\u016fsoboval mu bolest. A ani to nedok\u00e1zal.<\/div>\n
\n

„Ud\u011blal ti n\u011bco?“<\/p><\/div>\n

„Ne.“<\/div>\n
„Poh\u00e1dali jste se?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Mohl bys mi alespo\u0148 jednou odpov\u011bd\u011bt celou v\u011btou?“ Andreas si unaven\u011b prot\u0159el tv\u00e1\u0159 a rychle zamrkal. Rysy Tomova obli\u010deje se za\u010d\u00ednaly pomalu rozmaz\u00e1vat, hranice p\u0159edm\u011bt\u016f vytr\u00e1cet, m\u011bl akor\u00e1t dost.<\/div>\n
„Ne.“ Tom zavrt\u011bl hlavou a zaujal svou p\u0159ede\u0161lou polohu. Bradou se op\u0159el o st\u016fl, ale tentokr\u00e1t zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Andreas jej hrav\u011b zatahal za ruk\u00e1v ko\u0161ile.<\/div>\n
„Proto\u017ee se u\u017e nechci bavit o Billovi.“<\/div>\n
V mysli se mu okam\u017eit\u011b vyno\u0159ila sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e1 tv\u00e1\u0159, hlubok\u00e9, p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 o\u010di pln\u00e9 ned\u016fv\u011bry a zranitelnosti. Vid\u011bl jej zcela jasn\u011b. Mystickou dokonalost, kter\u00e1 se v jeho mysli p\u0159etransformovala v n\u011bco nedosa\u017eiteln\u00e9ho, proto\u017ee p\u0159esn\u011b takov\u00fd byl Bill. Nedosa\u017eiteln\u00fd, vzd\u00e1len\u00fd, nez\u00e1le\u017eelo na tom, o kolik se Tom p\u0159ibl\u00ed\u017eil, po\u0159\u00e1d nebyl dost bl\u00edzko na to, aby do\u0161lo ke kontaktu. Dokonce i kdy\u017e jej tehdy v noci l\u00edbal na krku a tiskl v n\u00e1ru\u010d\u00ed, i ve chv\u00edli, kdy mu byl nejbl\u00ed\u017e, co kdy mohl b\u00fdt, jej doopravdy nec\u00edtil, proto\u017ee k sob\u011b mo\u017en\u00e1 m\u011bli fyzicky hodn\u011b bl\u00edzko, ale du\u0161evn\u011b byli zcela jinde. P\u0159esn\u011b tak, jak si to Bill p\u0159\u00e1l. Na opa\u010dn\u00fdch stran\u00e1ch propasti, rozd\u011bleni hranic\u00ed, skrz kterou neexistoval bezpe\u010dn\u00fd pr\u016fchod. Oba to v\u011bd\u011bli. Bill jej varoval, ale on neposlouchal. Necht\u011bl. A\u017e do chv\u00edle, ne\u017e mu to v\u0161echno do\u0161lo.<\/div>\n
\n

„M\u011bl bys j\u00edt za n\u00edm.“<\/p><\/div>\n

„Co\u017ee?“ Otev\u0159el o\u010di a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal p\u0159i pohledu na kamar\u00e1da, kter\u00fd mu v\u011bnoval opil\u00fd \u00fasm\u011bv pln\u00fd pochopen\u00ed.<\/div>\n
Andreas si hlasit\u011b z\u00edvnul. „B\u011b\u017e za n\u00edm. \u0158\u00edkej si, co chce\u0161. Dob\u0159e v\u00edm, \u017ee tahle tvoje n\u00e1lada souvis\u00ed jen s n\u00edm. Jen kv\u016fli n\u011bmu d\u011bl\u00e1\u0161 posledn\u00ed dobou sam\u00e9 hlouposti.“<\/div>\n
„Jak\u00e9 hlouposti?“ Tom zv\u011bdav\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Vyka\u0161lal ses na Mandy. Tehdy na va\u0161em rande.“ Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou. „Kv\u016fli praseti,“ dodal se sm\u00edchem, doufaje, \u017ee t\u00edm vykouzl\u00ed \u00fasm\u011bv i na Tomov\u00fdch rtech, i kdy\u017e jen mal\u00fd. Poda\u0159ilo se.<\/div>\n
„Je to Billovo pras\u00e1tko,“ \u0159ekl Tom se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Jmenuje se Atom.“<\/div>\n
Andreas s\u00e1m sob\u011b sl\u00edbil, \u017ee nebude komentovat jm\u00e9no mazl\u00ed\u010dka kluka, kter\u00fd, jak se zd\u00e1lo, za\u010d\u00ednal b\u00fdt nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed Tomova \u017eivota. Proto jen s \u00fasm\u011bvem zakroutil hlavou.<\/div>\n
„V\u00edm, pro\u010d ses na ni vyka\u0161lal. A oba dob\u0159e v\u00edme, \u017ee to nebylo jen kv\u016fli praseti.“<\/div>\n
Tom odlo\u017eil nedotknutou sklenku stranou a zad\u00edval se na Andrease v\u00e1\u017en\u00fdm pohledem. „Pro\u010d?“<\/div>\n
Cht\u011bl to sly\u0161et. Cht\u011bl, aby mu odpov\u011bd\u011bl. Aby to jeden z nich kone\u010dn\u011b vyslovil nahlas.<\/div>\n
\n

„Proto\u017ee nem\u00e1 \u010dern\u00e9 vlasy, nevypad\u00e1 jako on, nechov\u00e1 se jako on. M\u00e1m pokra\u010dovat?“<\/p><\/div>\n

„Ne.“ Tom jemn\u011b zavrt\u011bl hlavou s pohledem upnut\u00fdm do kl\u00edna. V u\u0161\u00edch c\u00edtil hlasitou ozv\u011bnu sv\u00e9ho vlastn\u00edho srdce. „Ale je zbyte\u010dn\u00e9 o tom mluvit. Zkazil jsem to. Je konec.“<\/div>\n
„Proto ti \u0159\u00edk\u00e1m, jdi za n\u00edm.“ Andreas se znovu naklonil p\u0159es st\u016fl, aby Toma povzbudiv\u011b popl\u00e1cal po z\u00e1dech, nane\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak trefil Tomovu tv\u00e1\u0159 a u\u0161t\u011bd\u0159il mu p\u00e1r slab\u00fdch facek. \u02c7<\/div>\n
„Omluv se mu, promluvte si, ud\u011blej cokoliv. Hlavn\u011b n\u011bco d\u011blej.“<\/div>\n
Tom s tich\u00fdm sm\u00edchem odehnal jeho ruku a dlouze se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n
Oba dva byli opil\u00ed a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b d\u00edky tomu z\u00edskal Andreas na danou situaci zcela jin\u00fd pohled. V alkoholick\u00e9m opojen\u00ed, ve viru nekone\u010dn\u00fdch mo\u017enost\u00ed, se zd\u00e1lo b\u00fdt v\u0161echno jasn\u00e9 a lehk\u00e9, ka\u017ed\u00fd probl\u00e9m m\u011bl sv\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, ale ve skute\u010dnosti to takov\u00e9 nebylo. Bylo to tak komplikovan\u00e9, jak jen mohlo b\u00fdt. Vztah mezi n\u00edm a Billem byl zamotan\u00fd snad od za\u010d\u00e1tku. Nikdy si nevymezili p\u0159esn\u00e9 hranice, nikdy nediskutovali o tom, kdy jejich vztah ze \u0161koln\u00edch partner\u016f p\u0159e\u0161el v p\u0159\u00e1telsk\u00fd, pokud v\u016fbec, ale Tom se n\u011bkde na t\u00e9 krati\u010dk\u00e9 cest\u011b zamiloval.<\/div>\n
Jemn\u011b zakroutil hlavou ve snaze zahnat necht\u011bn\u00e9 my\u0161lenky a zvedl pohled od Andrease, kter\u00fd za\u010d\u00ednal us\u00ednat s hlavou op\u0159enou o loket.<\/div>\n
\n

„Sakra,“ zast\u00e9nal a p\u0159imhou\u0159il o\u010di, aby l\u00e9pe vid\u011bl na osoby stoj\u00edc\u00ed za Andreasov\u00fdmi z\u00e1dy. Doufal, \u017ee byly jen o\u0161kliv\u00fdm p\u0159eludem. „Sakra, sakra,“ vydechl ne\u0161\u0165astn\u011b, kdy\u017e se zlatovlas\u00e1 d\u00edvka ne\u010dekan\u011b oto\u010dila a jejich pohledy se st\u0159etly. V o\u010d\u00edch se j\u00ed mihlo pozn\u00e1n\u00ed. Sklonil se, doufaje, \u017ee jej nestihla zaregistrovat.<\/p><\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ mumlal Andreas, kter\u00e9ho \u00fanava a opilost zmohly mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Mandy, je tady Mandy,“ sykl Tom a nemotorn\u011b se zavrt\u011bl na \u017eidli. Jen tak tak se stihnul vyhnout p\u00e1du.<\/div>\n
Andreas prudce vykulil o\u010di a ut\u00edral si z \u00fast neexistuj\u00edc\u00ed slinu. „Kde?“<\/div>\n
„P\u0159\u00edmo za tebou.“ Nen\u00e1padn\u011b zvedl pohled a ne\u0161\u0165astn\u011b zak\u0148u\u010del. „Jde sem,“ nazna\u010dil Andymu \u00fasty.<\/div>\n
„Jak vypad\u00e1m?“ ptal se zd\u011b\u0161en\u011b Andreas.<\/div>\n
„Co\u017ee?! Ka\u0161li na to, jak vypad\u00e1\u0161, rad\u011bji rychle vymysli, jak se odsud-„<\/div>\n
\n

„Tome? Andreasi?“ Mandy v r\u016f\u017eov\u00fdch mini\u0161atech, kter\u00e9 se absolutn\u011b nehodily do de\u0161tiv\u00e9ho po\u010das\u00ed, se sv\u00fdmi vy\u010desan\u00fdmi vlasy a na\u010dechran\u00fdm kab\u00e1tem Tomovi p\u0159ipom\u00ednala ob\u0159\u00ed cukrovou vatu. Mo\u017en\u00e1 by se za jin\u00fdch okolnost\u00ed i zasm\u00e1l, ale nyn\u00ed na to rozhodn\u011b nebyla vhodn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost. „Nikdy bych ne\u0159ekla, \u017ee na v\u00e1s dva natref\u00edm zrovna tady.“ Naklonila se dop\u0159edu a p\u0159el\u00e9tla Tom\u016fv obli\u010dej jisk\u0159iv\u00fdm pohledem.<\/p><\/div>\n

Tom siln\u011b polkl. „My jsme jen\u2026 \u0161li jsme jen-„<\/div>\n
Vyslal zoufal\u00fd pohled k Andreasovi, doufaje, \u017ee mu pom\u016f\u017ee, ten v\u0161ak nespou\u0161t\u011bl o\u010di z Mandy a s otev\u0159enou pusou j\u00ed z\u00edral do v\u00fdst\u0159ihu. Tom v duchu proto\u010dil o\u010dima, pod stolem nat\u00e1hl nohu a siln\u011b jej \u0161\u0165ouchl do l\u00fdtka, m\u00edsto Andyho v\u0161ak trefil d\u00edvku post\u00e1vaj\u00edc\u00ed vedle Mandy, kter\u00e1 ubl\u00ed\u017een\u011b zk\u0159ivila obli\u010dej a odkulhala se posadit k baru.<\/div>\n
„N\u011bco slav\u00edte?“ Mandy byla vytrvalej\u0161\u00ed a spokojen\u011b se zahled\u011bla na hromadu pr\u00e1zdn\u00fdch skleni\u010dek na stole. Okam\u017eit\u011b poznala, \u017ee je Tom p\u0159esn\u011b tam, kde si ho v\u017edy p\u0159\u00e1la m\u00edt. Opil\u00fd, neschopen se br\u00e1nit. V\u011bd\u011bla, \u017ee se takov\u00e1 \u0161ance nemus\u00ed vyskytnout v\u00edce ne\u017e jednou, a proto se rozhodla jednat.<\/div>\n
\n

„Vlastn\u011b, jsme byli pr\u00e1v\u011b na odchodu,“ zamumlal Andy, nespou\u0161t\u011bje o\u010di z r\u016f\u017eov\u00e9 krajky na \u0161atech.<\/p><\/div>\n

„Ale no tak, noc je je\u0161t\u011b mlad\u00e1,“ trucovit\u011b na\u0161pulila rty.<\/div>\n
Tomovi se najednou ud\u011blalo \u0161patn\u011b. „J-j\u00e1\u2026 mus\u00edm na vzduch.“<\/div>\n
Prudce vstal, prosm\u00fdkl se kolem Mandy a zam\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo k v\u00fdchodu. Ignoruje muml\u00e1n\u00ed lid\u00ed, do kter\u00fdch cestou neopatrn\u011b vr\u00e1\u017eel, razil si cestu ven a oddechl si teprve ve chv\u00edli, kdy vystoupil na ulici a na tv\u00e1\u0159 a oble\u010den\u00ed mu za\u010daly dopadat t\u011b\u017ek\u00e9 kapky de\u0161t\u011b. Zhluboka vdechoval t\u011b\u017ek\u00fd vzduch pros\u00e1kl\u00fd zemitou v\u016fn\u00ed, rozt\u00e1hl ruce, zav\u0159el o\u010di a nato\u010dil tv\u00e1\u0159 k nebi. Usm\u00e1l se. Dok\u00e1zal by tam tak st\u00e1t klidn\u011b cel\u00e9 hodiny. Kolemjdouc\u00edm musel p\u0159ipadat jako naprost\u00fd bl\u00e1zen, ale to bylo to posledn\u00ed, na \u010dem mu z\u00e1le\u017eelo. Kone\u010dn\u011b se c\u00edtil alespo\u0148 o trochu l\u00e9pe.<\/div>\n
A\u017e do chv\u00edle, ne\u017e se mu kolem bok\u016f omotal p\u00e1r rukou a zat\u00e1hl jej pod bl\u00edzk\u00fd p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ek. B\u00e1l se otev\u0159\u00edt o\u010di. V\u011bd\u011bl, \u017ee stisk rukou byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 jemn\u00fd na to, aby pat\u0159ily Andymu.<\/div>\n
\n

„Zbl\u00e1znil ses?“ ptala se Mandy, zat\u00edmco se tiskla na jeho t\u011blo ve snaze zah\u0159\u00e1t jej.<\/p><\/div>\n

Tom se zamra\u010dil. Nebyla mu zima. Nic takov\u00e9ho nepot\u0159eboval. Jemn\u011b ji od sebe odsunul, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl vykro\u010dit, byla Mandy znovu omot\u00e1na kolem jeho t\u011bla. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 byla tak bl\u00edzko, \u017ee byla t\u00edm jedin\u00fdm, na co se mohl soust\u0159edit. Hlasit\u011b mu vydechovala na rty, p\u011bst\u011bn\u00e9 ruce mu vpletla do vlas\u016f a zatahala za mal\u00fd cul\u00edk, kter\u00fd s oblibou nosil.<\/div>\n
„Jsi smutn\u00fd. Nem\u00e1m pravdu?“<\/div>\n
Tom pootev\u0159el rty, ale nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Neum\u011bl ten pocit identifikovat. Op\u011btuje jej\u00ed pohled, jemn\u011b k\u00fdvl hlavou.<\/div>\n
„V\u00edm o n\u011b\u010dem, co ti pom\u016f\u017ee,“ \u0161eptla, \u0161pi\u010dkou nosu p\u0159ejela p\u0159es ten jeho.<\/div>\n
Vezme\u0161 m\u011b za Billem?<\/em> Ptal se nesly\u0161n\u011b. \u0158ekne\u0161 mu, \u017ee m\u011b to mrz\u00ed a \u017ee mi chyb\u00ed?<\/em><\/div>\n
Tom c\u00edtil jej\u00ed siln\u00fd parf\u00e9m; ostr\u00e1 v\u016fn\u011b obklopuj\u00edc\u00ed jej ze v\u0161ech stran byla tak intenzivn\u00ed, \u017ee pohltila v\u016fni de\u0161t\u011b a bl\u00e1ta a byla t\u00edm jedin\u00fdm, k \u010demu se up\u00ednala jeho podnapil\u00e1 mysl.<\/div>\n
„Chce\u0161 to v\u011bd\u011bt?“ Uvolnila ruce z jeho vlas\u016f a dotkla se mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159e, prsty proch\u00e1zeje jemn\u00fdmi vousy.<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl. Zjevn\u011b to pochopila jako souhlas.<\/div>\n
\n

„P\u016fjdeme ke mn\u011b dom\u016f a tam ti pom\u016f\u017eu zapomenout na v\u0161echno, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed.“ V o\u010d\u00edch ji nebezpe\u010dn\u011b jisk\u0159ilo, ignorovala fakt, \u017ee se j\u00ed Tom zat\u00edm nedotkl ani mal\u00ed\u010dkem jedn\u00e9 ruky, a postavila se na \u0161pi\u010dky, aby byly jejich obli\u010deje ve stejn\u00e9 \u00farovni. „V\u00edm, \u017ee to chce\u0161,“ zast\u00e9nala mu na rty. „Chce\u0161 to stejn\u011b jako j\u00e1.“ Tom se od n\u00ed m\u00edrn\u011b odsunul, ale byla jako chobotnice. Nedop\u0159\u00e1la mu ani kousek vlastn\u00edho prostoru. Hrudn\u00edkem se tiskla na ten jeho, kolem krku mu pomalu omot\u00e1vala dlan\u011b, a\u017e dokud neuc\u00edtil, jak tiskne jeho tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9. Instinktivn\u011b sev\u0159el rty, ale ani to ji neodradilo od n\u00e1siln\u00e9ho polibku, kter\u00fd mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u011bnovala. Nal\u00e9hav\u011b s\u00e1la nejd\u0159\u00edve jeho spodn\u00ed, pak i vrchn\u00ed ret a Tom v sob\u011b nenach\u00e1zel s\u00edlu odehnat ji. Byl unaven\u00fd a zesl\u00e1bl\u00fd, zmaten\u00fd a vnit\u0159n\u011b naprosto pr\u00e1zdn\u00fd. Nab\u00edzela mu pomoc, pomoc, pro kterou by je\u0161t\u011b p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci ud\u011blal v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. Tu, o kterou n\u00e1hle nest\u00e1l. „P\u016fjdeme ke mn\u011b a tam se pomilujeme. Zapomene\u0161 na v\u0161echno. Oba zapomeneme,“ zast\u00e9nala a op\u011bt se p\u0159is\u00e1la k jeho rt\u016fm.<\/p><\/div>\n

\n

Tomovou mysl\u00ed prol\u00e9tl z\u00e1blesk. Sen, obraz budoucnosti, p\u0159\u00e1n\u00ed, jen pouh\u00e1 halucinace\u2026 t\u00edm si nebyl jist\u00fd, ale pozvedlo to frekvenci jeho tepu na hranici snesitelnosti. Vid\u011bl, jak se s Billem miluj\u00ed, vid\u011bl jejich nah\u00e1 zpocen\u00e1 propleten\u00e1 t\u011bla, hladov\u00e9 polibky, drtiv\u00e1 objet\u00ed. N\u011b\u017en\u00e9 pohledy, slibuj\u00edc\u00ed dos\u00e1hnut\u00ed spole\u010dn\u00e9 v\u011b\u010dnosti. Vid\u011bl l\u00e1sku a oddanost v t\u00e9 nej\u010dist\u011bj\u0161\u00ed form\u011b, d\u016fv\u011bru a pouto, ob\u011b tak bezb\u0159eh\u00e9, \u017ee mu jen pomy\u0161len\u00ed na n\u011bco takov\u00e9ho naplnilo nitro radost\u00ed a odhodl\u00e1n\u00edm.<\/p><\/div>\n

Nebyla to halucinace. N\u00e1hle si t\u00edm byl v\u00edc ne\u017e jist\u00fd. Ten z\u00e1blesk pat\u0159il budoucnosti, byl uk\u00e1zkou toho, co mohlo b\u00fdt. Co spole\u010dn\u011b sm\u011bli dos\u00e1hnout.<\/div>\n
Uc\u00edtil siln\u00fd impulz, kter\u00fd rozpohyboval jeho t\u011blo a donutil jej jednat. Vymanil svou tv\u00e1\u0159 ze sev\u0159en\u00ed p\u011bst\u011bn\u00fdch rukou a ustoupil od n\u00ed. Jeho opil\u00fd pohled byl n\u00e1hle pln\u00fd st\u0159\u00edzliv\u00e9 jistoty.<\/div>\n
„Nechci zapomenout,“ \u0159ekl ti\u0161e, couvaje zp\u011bt do de\u0161t\u011b.<\/div>\n
\n

Mandy k n\u011bmu vys\u00edlala zhrozen\u00e9 pohledy, nech\u00e1pav\u011b kroutila hlavou, choul\u00edc se do tepla r\u016f\u017eov\u00e9ho kab\u00e1tku. M\u011bla v \u00famyslu protestovat, \u0159\u00edct Tomovi od plic, co si o n\u011bm mysl\u00ed, kdy\u017e se na ni ji\u017e podruh\u00e9 pl\u00e1noval vyka\u0161lat, ale jeho spokojen\u00fd v\u00fdraz j\u00ed napov\u011bd\u011bl, \u017ee by t\u00edm stejn\u011b ni\u010deho nedos\u00e1hla. Spolkla svou hrdost a hled\u011bla za n\u00edm, jak pomalu odch\u00e1z\u00ed. Se vzp\u0159\u00edmenou hlavou kr\u00e1\u010del klidn\u00fdm, pravideln\u00fdm tempem, m\u00ed\u0159il kdov\u00ed kam, zd\u00e1lo se, \u017ee mu d\u00e9\u0161\u0165 ani zvedaj\u00edc\u00ed se v\u00edtr nevad\u00ed. Pr\u00e1v\u011b naopak. Ud\u00e1valy sm\u011br jeho krok\u016fm, vyty\u010dovaly jasn\u00fd c\u00edl, o n\u011bm\u017e ona nem\u011bla ani tu\u0161en\u00ed.<\/p><\/div>\n

Hled\u011bla za n\u00edm tak dlouho, dokud j\u00ed nezmizel z dohledu a ani pot\u00e9 nenach\u00e1zela s\u00edlu vr\u00e1tit se mezi ostatn\u00ed. Byla zmaten\u00e1 a pon\u00ed\u017een\u00e1. Nerozum\u011bla, pro\u010d se s Andreasem a Kaulitzem dovedl bavit norm\u00e1ln\u011b, zat\u00edmco v jej\u00ed spole\u010dnosti nedok\u00e1zal vydr\u017eet d\u00e9le ne\u017e p\u011bt minut. Mo\u017en\u00e1 byl stydliv\u00fd, rozhodn\u011b stydliv\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si myslela.<\/div>\n
O\u010dima se j\u00ed mihlo pozn\u00e1n\u00ed. Uv\u011bdomila si, \u017ee na n\u011bj \u0161la \u0161patn\u011b. Pot\u0159ebovala n\u011bkoho, d\u00edky komu by se s Tomem sbl\u00ed\u017eila pomalu a nen\u00e1padn\u011b, prost\u0159edn\u00edka, kter\u00fd by j\u00ed vydl\u00e1\u017edil p\u0159\u00edmou cestu do Tomova srdce. Spokojen\u011b se usm\u00e1la. Na\u0161t\u011bst\u00ed o n\u011bkom takov\u00e9m v\u011bd\u011bla.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Usnula?“ zeptal se Georg ti\u0161e, ani\u017e by zvedl hlavu od po\u010d\u00edta\u010de. Pokra\u010doval v zab\u00edjen\u00ed zombie a naslouchal Billov\u00fdm tich\u00fdm krok\u016fm sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00edm ke gau\u010di a hlubok\u00e9mu povzdechu, kdy\u017e dopadl na hromadu pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f.<\/p><\/div>\n

„Jo, kone\u010dn\u011b,“ zahuhlal s obli\u010dejem zabo\u0159en\u00fdm do jednoho z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jej od sebe m\u00e1lem zd\u011b\u0161en\u011b odstr\u010dil. Cel\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 byl nas\u00e1kl\u00fd zn\u00e1mou v\u016fn\u00ed; trochu ko\u0159en\u011bnou, trochu sladkou, vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00ed zcela unik\u00e1tn\u00ed kombinaci. Von\u011bl Tomem a noc\u00ed, kterou zde spole\u010dn\u011b str\u00e1vili, a Bill si nebyl jist\u00fd t\u00edm, co by m\u011bl ud\u011blat. Na jednu stranu jej cht\u011bl odhodit co nejd\u00e1l od sebe a zapomenout na v\u0161echno, co bylo, zat\u00edmco druh\u00e1 \u010d\u00e1st jeho j\u00e1 se cht\u011bla ukr\u00fdt v jemn\u00e9 tk\u00e1ni, vdechovat v\u016fni bezpe\u010d\u00ed a p\u0159\u00edjemn\u00e9 nev\u011bdomosti.<\/div>\n
„Dnes to trvalo d\u00e9le ne\u017e obvykle,“ poznamenal Georg neutr\u00e1ln\u00edm t\u00f3nem, ulo\u017eil si hru, aby mohl z\u00edtra pokra\u010dovat v m\u00edst\u011b, kde skon\u010dil a vypnul po\u010d\u00edta\u010d. Pot\u00e9 se na kole\u010dkov\u00e9 \u017eidli p\u0159isunul bl\u00ed\u017e k Billovi a p\u0159el\u00e9tl jeho obli\u010dej ustaran\u00fdm pohledem. „Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b. I ty by sis m\u011bl j\u00edt odpo\u010dinout.“<\/div>\n
Bill jemn\u011b zakroutil hlavou, nosem se zavrtal do pol\u0161t\u00e1\u0159e a siln\u011b jej k sob\u011b p\u0159itiskl. „Stejn\u011b bych neusnul. Z\u016fstanu vzh\u016fru a po\u010dk\u00e1m, dokud se nevr\u00e1t\u00ed\u0161. Budu klidn\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Bille, odch\u00e1z\u00edm a\u017e za hodinu a kon\u010d\u00edm kolem t\u0159et\u00ed. Krom toho je v\u00edkend, mo\u017en\u00e1 pak budou cht\u00edt kluci zaj\u00edt je\u0161t\u011b n\u011bkam na pivo po pr\u00e1ci. Pot\u0159ebuje\u0161 si odpo\u010dinout,“ v\u011bnoval mu p\u0159\u00e1telsk\u00fd \u00fasm\u011bv, slezl ze \u017eidle a posadil se vedle n\u011bj. Slo\u017eil si Billovy nohy do kl\u00edna a za\u010dal mu jemn\u011b mas\u00edrovat chodidla p\u0159esn\u011b tak, jak to m\u011bl r\u00e1d. Nebyl si jist\u00fd, jestli s t\u00edm m\u00e1 za\u010d\u00ednat, ale nakonec se rozhodl, \u017ee nebude d\u00e9le ml\u010det.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Dnes se m\u011b Beth ptala na Toma,“ p\u0159iznal ti\u0161e. „Ptala se, pro\u010d u\u017e v\u00edc nep\u0159i\u0161el a jestli se je\u0161t\u011b n\u011bkdy vr\u00e1t\u00ed.“<\/div>\n
Bill na chv\u00edli stiskl v\u00ed\u010dka. „M\u011b se na n\u011bj pt\u00e1 po\u0159\u00e1d,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b. Bolest uprost\u0159ed hrudn\u00edku se s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem stup\u0148ovala, za\u010d\u00ednalo to b\u00fdt k nevydr\u017een\u00ed. „Cos j\u00ed \u0159ekl?“<\/div>\n
„\u017de se brzy vr\u00e1t\u00ed, proto\u017ee v\u00e1s m\u00e1 oba moc r\u00e1d.“<\/div>\n
„Nem\u011bls j\u00ed lh\u00e1t, Georgu,“ promluvil Bill ti\u0161e a vydechl \u00falevou, jakmile Georg sv\u00fdmi prsty trefil bolestiv\u00fd bod v Billov\u011b chodidle. „Oba v\u00edme, \u017ee se nevr\u00e1t\u00ed.“<\/div>\n
„Nevr\u00e1t\u00ed se, pokud pro to taky n\u011bco neud\u011bl\u00e1\u0161. Co kdybys mu nap\u0159\u00edklad zavolal, hm?“ Nat\u00e1hl ruku a \u0161\u0165ouchl Billa do boku. „Omluv se mu za to, \u017ees ho vyhodil. P\u0159iznej se, \u017ee je to v\u0161echno na tebe a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00e9 a \u017ee jsi zpanika\u0159il, ale \u017ee ho m\u00e1\u0161 r\u00e1d a chce\u0161 b\u00fdt i nad\u00e1le jeho p\u0159\u00edtelem.“<\/div>\n
„On nen\u00ed m\u016fj p\u0159\u00edtel,“ odpov\u011bd\u011bl Bill okam\u017eit\u011b, av\u0161ak pon\u011bkud nejist\u011b. „Ty jsi m\u016fj p\u0159\u00edtel, ale Tom\u2026 on\u2026 nev\u00edm, co je. Nev\u00edm, jak se m\u00e1m k n\u011bmu chovat. Nedok\u00e1\u017eu s n\u00edm b\u00fdt tak v pohod\u011b jako s tebou. Kdy\u017e je se mnou, nec\u00edt\u00edm to sam\u00e9, jako kdy\u017e jsem s tebou.“ Na chv\u00edli se odml\u010del, objal pol\u0161t\u00e1\u0159 rukama i nohama a smutn\u011b vydechl. „Jsem z n\u011bj tolik nerv\u00f3zn\u00ed, jsem nerv\u00f3zn\u00ed prakticky poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsme spolu a u\u017e jsem z toho unaven\u00fd. Kdy\u017e jsem sl\u00edbil, \u017ee mu pom\u016f\u017eu s t\u00edm projektem, nepo\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee to bude takov\u00e9.“<\/div>\n
\n

„Proto\u017ee jsi nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee se ti bude l\u00edbit.“<\/div>\n

Bill prudce vykulil o\u010di a rychle zamrkal. C\u00edtil, jak mu do tv\u00e1\u0159e stoup\u00e1 \u010derve\u0148, nut\u00ed jeho t\u011blo chv\u011bt se a zvy\u0161uje frekvenci jeho srdce. „O \u010dem to zase mluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee jsi z n\u011bj po celou dobu nerv\u00f3zn\u00ed, \u017ee se s n\u00edm nec\u00edt\u00ed\u0161 tak uvoln\u011bn\u011b jako se mnou a to je zcela p\u0159irozen\u00e9, kdy\u017e se ti n\u011bkdo l\u00edb\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Georg s v\u0161ev\u011bdouc\u00edm \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/div>\n
„Nikdy jsem ne\u0159ekl, \u017ee se mi Tom l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„Ani jsi nemusel. Je to vid\u011bt na prvn\u00ed pohled.“<\/div>\n
Bill jemn\u011b odstr\u010dil Georgovy ruce a skr\u010dil se do \u00fazkostliv\u00e9ho klub\u00ed\u010dka. „Na prvn\u00ed pohled? Jak\u2026 jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„S\u00e1m jsi \u0159ekl, \u017ee jsi z n\u011bj nerv\u00f3zn\u00ed, d\u011bl\u00e1\u0161 v\u011bci, kter\u00e9 bys jinak ned\u011blal, \u0159\u00edk\u00e1\u0161 v\u011bci, kter\u00e9 bys nikdy p\u0159edt\u00edm ne\u0159ekl. A kdy\u017e te\u010f spolu nemluv\u00edte, jsi ne\u0161\u0165astn\u00fd. Krom toho jsi v jeho bl\u00edzkosti cel\u00fd nesv\u016fj, po\u0159\u00e1d se tak roztomile o\u0161\u00edv\u00e1\u0161 a nenach\u00e1z\u00ed\u0161 slova.“ Georg po ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edznaku Billovy zamilovanosti s\u00e1m pro sebe k\u00fdvl hlavou.<\/div>\n
Bill v duchu za\u00fap\u011bl. Co kdy\u017e si n\u011bkter\u00e9ho z t\u011bch p\u0159\u00edznak\u016f v\u0161iml i Tom? Co kdy\u017e se pr\u00e1v\u011b proto stalo to, co se stalo? Mo\u017en\u00e1 si Billovo chov\u00e1n\u00ed vysv\u011btlil \u0161patn\u011b. Mo\u017en\u00e1 c\u00edtil povinnost ud\u011blat n\u011bco takov\u00e9ho, aby mu neubl\u00ed\u017eil. Sl\u00edbil p\u0159eci, \u017ee nedovol\u00ed, aby mu je\u0161t\u011b n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil. V\u0161echno bylo najednou tak jasn\u00e9. Tom v\u016f\u010di n\u011bmu p\u0159echov\u00e1val oby\u010dejnou l\u00edtost, l\u00edtost a mo\u017en\u00e1 trochu vd\u011bk za to, \u017ee byl ochoten mu pomoct. To proto v\u0161echny ty d\u00e1rky a pozornosti, to proto jej cht\u011bl chr\u00e1nit a b\u00fdt mu neust\u00e1le na bl\u00edzku a Georgova dal\u0161\u00ed slova jeho podez\u0159en\u00ed jen potvrdila.<\/div>\n
\n

„Bille, j\u00e1\u2026 \u010dekal jsem na vhodnou p\u0159\u00edle\u017eitost, ale takov\u00e1 se v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b z\u0159ejm\u011b nikdy nenaskytne, proto chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem Tomovi nab\u00eddl, aby se ke mn\u011b nast\u011bhoval.“<\/p><\/div>\n

Bill zmaten\u011b pootev\u0159el \u00fasta. Zprvu nerozum\u011bl tomu, co mu Georg vlastn\u011b \u0159\u00edk\u00e1. A pak mu to do\u0161lo.<\/div>\n
„Co\u017ee? Kdy?“<\/div>\n
„Asi p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny,“ odpov\u011bd\u011bl Georg opatrn\u011b, proto\u017ee si v\u0161iml jasn\u00fdch p\u0159\u00edznak\u016f Billovy p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed \u00fazkosti. N\u00e1padn\u011b zbledl, v mysli kolem sebe b\u011bhem vte\u0159iny vystav\u011bl ochrann\u00e9 hradbi\u010dky a v\u011b\u017ei\u010dky, za kter\u00fdmi m\u011bl v \u00famyslu se ukr\u00fdt, jeho pohled byl okam\u017eit\u011b pr\u00e1zdn\u00fd a vzd\u00e1len\u00fd.<\/div>\n
„A kdys mi o tom cht\u011bl \u0159\u00edct?<\/div>\n
„N-no\u2026 \u010dekal jsem na Tomovu odpov\u011b\u010f, z\u0159ejm\u011b si cht\u011bl o tom v\u0161em promluvit je\u0161t\u011b s tebou, ale ne-„<\/div>\n
„Pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1te?“ Bill se posadil, lokty se op\u0159el o kolena a slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Vypadal mnohem men\u0161\u00ed a unaven\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e se ve skute\u010dnosti zd\u00e1l.<\/div>\n
„Bille,“ Georg se k n\u011bmu pomalu p\u0159isunul, a kdy\u017e sed\u011bl t\u011bsn\u011b vedle n\u011bj, p\u0159\u00e1telsky kolem n\u011bj omotal ruce a p\u0159it\u00e1hl si jej do objet\u00ed. „M\u016f\u017ee\u0161 si \u0159\u00edkat, co chce\u0161, ale jsi jen \u010dlov\u011bk a stejn\u011b jako v\u0161ichni ostatn\u00ed i ty pot\u0159ebuje\u0161 m\u00edt kolem sebe lidi, kte\u0159\u00ed t\u011b maj\u00ed r\u00e1di. Nen\u00ed to znakem tv\u00e9 slabosti ani toho, \u017ee ses zm\u011bnil. Je to znakem tv\u00e9 lidskosti.“<\/div>\n
\n

Bill zvedl hlavu a oto\u010dil tv\u00e1\u0159 ke Georgovi, visel na jeho rtech a prosil o pokra\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsi n\u011bkdy nad t\u00edm, co v\u0161echno ti Tom m\u016f\u017ee d\u00e1t? Uva\u017eoval jsi nad t\u00edm, jak n\u00e1dhern\u00e9 by bylo spole\u010dn\u011b p\u0159ekro\u010dit ve\u0161ker\u00e9 hranice?“<\/div>\n
Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl a jemn\u011b zakroutil hlavou. Nech\u00e1val se obj\u00edmat, p\u0159i\u0161el si slab\u00fd a Georg byl v tu chv\u00edli t\u00edm jedin\u00fdm, co jej dr\u017eelo pohromad\u011b.<\/div>\n
V mysli se mu vyno\u0159ila vzpom\u00ednka na Tomovo nesm\u011bl\u00e9 lask\u00e1n\u00ed. Na zoufal\u00e9 polibky, kter\u00e9 c\u00edtil proti sv\u00e9 k\u016f\u017ei, na Tom\u016fv hork\u00fd dech, na jeho v\u016fni vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem. Na z\u00e1blesk touhy p\u0159itisknout se k n\u011bmu, na hladov\u011bn\u00ed po v\u011bt\u0161\u00ed bl\u00edzkosti, kter\u00e9 s\u00e1m c\u00edtil. P\u0159edstavoval si, jak\u00e9 by to bylo, kdyby se v n\u011bm neprobudily pochybnosti. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl sebe a Toma v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed, s tv\u00e1\u0159emi tisknouc\u00edmi se k sob\u011b a se rty usiluj\u00edc\u00edmi vys\u00e1t v\u0161echen vzduch z \u00fast toho druh\u00e9ho. Zachv\u011bl se.<\/div>\n
Opravdu to mohlo b\u00fdt skute\u010dn\u00e9?<\/div>\n
„M\u016f\u017ee zm\u011bnit tv\u016fj \u017eivot. Vz\u00edt t\u011b na m\u00edsta, o kter\u00fdch se ti nikdy p\u0159edt\u00edm ani nesnilo. Probudit v tob\u011b opravdov\u00e9ho \u010dlov\u011bka a uk\u00e1zat ti sv\u011bt takov\u00fd, jak\u00fd ho nezn\u00e1\u0161,“ zaslechl Georgovo \u0161ept\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Co m\u00e1m ud\u011blat?“ p\u00edpl Bill, hlavou se op\u0159el o Georgovo rameno a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Existuje jen jedin\u00e1 v\u011bc, kterou pro to m\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat.“<\/div>\n
„Jak\u00e1?“<\/div>\n
Georg jej s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem pohladil po vlasech a p\u0159itiskl jej v\u00edc na sv\u00e9 t\u011blo. „Mus\u00ed\u0161 mu to dovolit.“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Jak se \u0159\u00edk\u00e1, ke psan\u00ed mus\u00ed b\u00fdt v\u017edy vhodn\u00e9 podm\u00ednky, aby d\u00edlo za n\u011bco st\u00e1lo a aby s n\u00edm byl samotn\u00fd autor spokojen. J\u00e1 m\u011bla dnes pro psan\u00ed podm\u00ednky p\u0159\u00edmo dokonal\u00e9. Hlavu vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se v oblac\u00edch, starosti sr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed m\u011b k<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2652","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2652","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2652"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2652\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2652"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2652"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2652"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}