{"id":2665,"date":"2015-09-05T16:00:00","date_gmt":"2015-09-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2655"},"modified":"2015-09-05T16:00:00","modified_gmt":"2015-09-05T15:00:00","slug":"started-with-the-kiss-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/05\/started-with-the-kiss-17\/","title":{"rendered":"Started with the kiss 17."},"content":{"rendered":"
autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zl\u00fd sen ANEB jak Bill pot\u0159ebuje Toma a Tom pot\u0159ebuje Billa<\/p>\n

<\/em><\/strong> Bill si r\u00e1d mysl\u00ed, \u017ee nikoho nepot\u0159ebuje… ale nen\u00ed to pravda.<\/em><\/div>\n

\n

„Druh\u00e9 vozidlo do va\u0161\u00ed matky \u010deln\u011b narazilo,“ sna\u017eil se chlapc\u016fm vysv\u011btlit dr. Schulz. Bill doufal, \u017ee Tom d\u00e1v\u00e1 pozor a v\u0161e ch\u00e1pe, proto\u017ee on vkl\u00e1dal v\u0161echnu svou energii do toho, aby z\u016fstal v klidu. V jeho mozku nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd prostor pro zam\u011b\u0159en\u00ed se na to, co bylo \u0159e\u010deno. „Pr\u00e1v\u011b te\u010f je stabiln\u00ed, ale m\u00e1 velk\u00e9 bolesti.“<\/p><\/div>\n

„M\u016f\u017eeme ji vid\u011bt?“ Zeptal se Tom a Bill p\u0159istoupil ke sv\u00e9mu bratrovi bl\u00ed\u017e, jak doufal, \u017ee n\u011bco z Tomov\u00fdch sil p\u0159ejde na n\u011bj a on by pak mohl m\u00edt mo\u017enost jasn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let o v\u011bcech, jako vid\u011bt<\/em> ji, ne\u017e dal\u0161\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 se d\u011bj\u00ed v nemocnic\u00edch – jako um\u00edr\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jak jsem \u0159ekl,“ odpov\u011bd\u011bl doktor dv\u011bma chlapc\u016fm, „pr\u00e1v\u011b te\u010f m\u00e1 velk\u00e9 bolesti, tak\u017ee je na docela siln\u00fdch analgetik\u00e1ch, kter\u00e9 ji udr\u017euj\u00ed ve sp\u00e1nku. M\u016f\u017eete ji vid\u011bt, ale bude pravd\u011bpodobn\u011b po v\u011bt\u0161inu n\u011bkolika dal\u0161\u00edch dn\u00ed sp\u00e1t.“<\/div>\n
„Jak dlouho tady bude?“ Cht\u011bl pak Tom v\u011bd\u011bt, a Bill byl docela ohromen\u00fd jeho schopnost\u00ed spo\u0159\u00e1dan\u00fdch my\u0161lenkov\u00fdch pochod\u016f. Bill si nebyl jist\u00fd, co by d\u011blal, kdyby si t\u00edm musel proj\u00edt s\u00e1m.<\/div>\n
„Pokud m\u016f\u017eeme \u0159\u00edct, nem\u011blo by to b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Jak u\u017e jsem zm\u00ednil, zlomila si n\u011bkolik d\u016fle\u017eit\u00fdch kost\u00ed a bylo tam i n\u011bjak\u00e9 vnit\u0159n\u00ed zran\u011bn\u00ed, ale netrvalo dlouho, ne\u017e jsme ji stabilizovali, a j\u00e1 nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod se domn\u00edvat, \u017ee by nemohla j\u00edt dom\u016f tak do t\u00fddne.“<\/div>\n
\n

„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom, a a\u017e v tom Bill dok\u00e1zal \u0159\u00edct, \u017ee se opravdu tvrd\u011b sna\u017eil udr\u017eet se pohromad\u011b.<\/p><\/div>\n

„Zdravotn\u00ed sestra v\u00e1s zavede do jej\u00edho pokoje,“ \u0159ekl doktor, ne\u017e rychle p\u0159ivolal sestru jm\u00e9nem Janie. Vysv\u011btlil j\u00ed, kdo jsou, a pak je oba nechal v jej\u00ed p\u00e9\u010di, aby je odvedla k jejich matce.<\/div>\n
„Va\u0161e m\u00e1ma je velmi siln\u00e1 \u017eena,“ \u0159ekla jim Janie, kdy\u017e je vedla nemocni\u010dn\u00ed chodbou. Bill cht\u011bl, aby v\u016fbec nemluvila – m\u011bl toho v hlav\u011b u\u017e tolik, co nedok\u00e1zal vy\u0159e\u0161it – ale Tom v sob\u011b na\u0161el dost slu\u0161nosti a ti\u0161e se sestrou souhlasil. „Pr\u00e1v\u011b te\u010f sp\u00ed,“ \u0159ekla jim Janie, kdy\u017e se zastavili p\u0159ed zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi, „a bude pravd\u011bpodobn\u011b hodn\u011b sp\u00e1t i v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch n\u011bkolika dnech.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, zat\u00edmco Bill se na ni otup\u011ble z\u00edral. „\u0158ekl n\u00e1m to,“ reagoval Tom.<\/div>\n
„Okay, dob\u0159e,“ Janie se na n\u011b v\u0159ele usm\u00e1la. „Tak b\u011b\u017ete a zazvo\u0148te na m\u011b, jestli budete n\u011bco pot\u0159ebovat.“ Str\u010dila do dve\u0159\u00ed a ustoupila stranou, aby chlapci mohli vstoupit. Tom na ni zdvo\u0159ile k\u00fdvl, kdy\u017e ji m\u00edjel. Bill sledoval zadn\u00ed \u010d\u00e1st Tomov\u00fdch bot, kdy\u017e jej n\u00e1sledoval.<\/div>\n
Kdy\u017e se dve\u0159e zav\u0159ely, z\u016fstali sami se svou matkou. Bill odvracel o\u010di tak dlouho, jak jen to \u0161lo, dokud nest\u00e1l vedle Toma u jej\u00ed postele a nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed v\u00fdmluvy, pro\u010d se na ni nepod\u00edvat. Posunul se bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu bratrovi, kdy\u017e pohl\u00e9dl na jejich matku. P\u0159ipojen\u00e1 k trubi\u010dk\u00e1m a p\u0159\u00edstroj\u016fm se s\u00e1drou na lev\u00e9 pa\u017ei a prav\u00e9 noze vypadala p\u011bkn\u011b poml\u00e1cen\u011b.<\/div>\n
Bill ztuhl a zhluboka se nadechl. Tom se na n\u011bj pod\u00edval, a Bill na n\u011bj pohl\u00e9dl nazp\u011bt, proto\u017ee to bylo lep\u0161\u00ed, ne\u017e pohled na matku le\u017e\u00edc\u00ed na nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku.<\/div>\n
\n
„Je stabilizovan\u00e1,“ za\u0161eptal Tom a Bill p\u0159ik\u00fdvl. P\u00edp\u00e1n\u00ed srde\u010dn\u00ed \u010dinnosti na monitoru mu p\u0159ipom\u00ednalo, \u017ee je st\u00e1le na\u017eivu. Bill se zhluboka nadechl a Tom se pod\u00edval na ni a pak zp\u00e1tky na Billa. „M\u011bl by ses posadit. Vypad\u00e1\u0161, jako by ses chystal omdl\u00edt.“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou a t\u011b\u017ece polkl kolem knedl\u00edku v krku. „Je mi fajn,“ promluvil sv\u00e1 prvn\u00ed slova od chv\u00edle, kdy t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed hodinou vstoupili do nemocnice.<\/div>\n
„Nevypad\u00e1\u0161 fajn,“ \u0159ekl Tom, \u00fakosem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat,“ p\u0159iznal Bill slab\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed tady nic, co m\u016f\u017eeme ud\u011blat,“ \u0159ekl mu Tom s povzdechem. St\u00e1l p\u0159ed svou matkou le\u017e\u00edc\u00ed a sp\u00edc\u00ed na nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku. Nemohl pop\u0159\u00edt, \u017ee k n\u00ed nem\u011bl tak bl\u00edzko jako d\u0159\u00edve, nebo tak bl\u00edzko, jako by m\u011bl, kdyby nebyl posl\u00e1n pry\u010d, ale st\u00e1le to byla jeho matka a on nebyl takov\u00fd bastard, aby prohl\u00e1sil, \u017ee je mu to jedno.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e. „Chci \u0159\u00edct… J\u00e1 nev\u00edm, jestli se m\u00e1m sm\u00e1t nebo bre\u010det.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj pod\u00edval s obo\u010d\u00edm zmaten\u011b svra\u0161t\u011bn\u00fdm. „Pro\u010d by ses sm\u00e1l?“ Nebyl na\u0161tvan\u00fd nebo odsuzuj\u00edc\u00ed, jen zv\u011bdav\u00fd.<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny a ol\u00edzl si rty. „Je to prost\u011b tak neskute\u010dn\u00e9. J\u00e1 nev\u00edm, jak se c\u00edt\u00edm.“<\/div>\n
„Brzy to skon\u010d\u00ed. Vr\u00e1t\u00ed se dom\u016f a v\u0161echno bude zase norm\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill s chab\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd mu Tom vr\u00e1til.<\/div>\n
„Jo, norm\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
Bill si povzdechl, a pak ustoupil k jedin\u00e9 \u017eidli v m\u00edstnosti, kterou mu Tom nab\u00edzel d\u0159\u00edve. C\u00edtil se slab\u00fd, ale necht\u011bl to sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu bratrovi p\u0159iznat, proto\u017ee Tom by z toho ud\u011blal hal\u00f3, i kdy\u017e to nic nebylo.<\/div>\n
\n

Chlapci byli n\u011bkolik dlouh\u00fdch chvil zticha. Tom se op\u0159el o st\u016fl vedle mat\u010diny postele, st\u0159\u00eddav\u011b pozoroval ji a sledoval Billa. Bill sed\u011bl s hlavou v dlan\u00edch, p\u0159i\u010dem\u017e dlouze, zhluboka d\u00fdchal, aby se pokusil uklidnit. Tom c\u00edtil sm\u011bs l\u00edtosti pro svou matku, a starostlivosti nad sv\u00fdm mlad\u0161\u00edm bratrem. Bill v\u016fbec nevypadal dob\u0159e. Vypadal bled\u011b a ve stresu, a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee \u010d\u00e1st probl\u00e9mu byl on s\u00e1m.<\/p><\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem j\u00ed tohle ud\u011blal,“ zamumlal Bill tak ti\u0161e, \u017ee si Tom nebyl jist\u00fd, jestli ho sly\u0161el spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
Bill pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho bratra vodnat\u00fdma, \u010derven\u00fdma o\u010dima. „O\u010dividn\u011b byla v posledn\u00ed dob\u011b rozru\u0161en\u00e1 a je to v\u0161echno moje vina. J\u00e1 jsem byl tak-„<\/div>\n
„To kurva ani n\u00e1hodou,“ odsekl Tom a zavrt\u011bl hlavou. „To nen\u00ed tvoje vina. Je to zasran\u00e1 chyba toho druh\u00e9ho \u0159idi\u010de.“<\/div>\n
„Ale ona-„<\/div>\n
„Zatracen\u011b, Bille,“ zask\u0159\u00edpal Tom zuby a sna\u017eil se udr\u017eet sv\u016fj hlas klidn\u00fd a tich\u00fd. Necht\u011bl ru\u0161it jejich sp\u00edc\u00ed matku a necht\u011bl Billovi zp\u016fsobit v\u00edc stresu, ale nemohl jen tak post\u00e1vat kolem a nechat vz\u00edt Billa vinu za v\u0161echno<\/em>, co v jeho \u017eivot\u011b nebylo perfektn\u00ed. „Tohle s tebou nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho.“<\/div>\n
„Ale m\u00e1,“ \u0159ekl Bill klidn\u00fdm hlasem. Po cel\u00fd den byl Bill vedle Toma klidn\u00fd a Tom se opravdu t\u011b\u017ece sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, kde se ta zm\u011bna vzala. Od chv\u00edle, kdy se vr\u00e1til zp\u00e1tky, v\u0161e co vid\u011bl, byly Billovy emocion\u00e1ln\u00ed, iracion\u00e1ln\u00ed v\u00fdbuchy, a te\u010f byl klidn\u00fd jako hladina rybn\u00edka.<\/div>\n
\n

Tom zavrt\u011bl hlavou a zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na hrudi. „Nem\u00e1, a obvi\u0148ov\u00e1n\u00edm sebe sam\u00e9ho se jej\u00ed stav nezlep\u0161\u00ed.“<\/p><\/div>\n

„A co kdy\u017e se jej\u00ed stav nezlep\u0161\u00ed?“ Zeptal se Bill ti\u0161e a hlas se mu zlomil.<\/div>\n
Bill se hroutil a Tom to mohl vid\u011bt p\u0159\u00edmo p\u0159ed sv\u00fdma o\u010dima. Rychle odstoupil od sv\u00e9 matky a poklekl p\u0159ed bratra, rukama se zap\u0159el o Billova kolena. P\u0159\u00e1l si, aby p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edct. Bill tak\u00e9 cht\u011bl sly\u0161et perfektn\u00ed slova, ale oba dva v\u011bd\u011bli, \u017ee tady neexistovala \u017e\u00e1dn\u00e1 perfektn\u00ed slova. „Bude j\u00ed l\u00e9pe,“ sl\u00edbil Tom pevn\u011b. „Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee by m\u011bla b\u00fdt doma b\u011bhem t\u00fddne.“<\/div>\n
„Ale oni d\u011blaj\u00ed dal\u0161\u00ed testy,“ za\u0161eptal Bill h\u00e1dav\u011b. „Co kdy\u017e najdou n\u011bco dal\u0161\u00edho – n\u011bco hor\u0161\u00edho?“<\/div>\n
„Nenajdou.“<\/div>\n
Bill pohl\u00e9dl do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a sna\u017eil se v sob\u011b naj\u00edt stejnou d\u016fv\u011bru, jakou m\u011bl v o\u010d\u00edch schovanou jeho bratr, ale v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b prost\u011b nedok\u00e1zal b\u00fdt tak sebejist\u00fd jako Tom. Pro Billa, jeho matka le\u017eela v nemocni\u010dn\u00ed posteli pot\u00e9, co pr\u00e1v\u011b zjistila, \u017ee volal Tomovo jm\u00e9no, zat\u00edmco vyvrcholil v Andreasov\u00fdch \u00fastech, a pak je na\u0161la spole\u010dn\u011b schoulen\u00e9 na podlaze v koupeln\u011b, a Bill si byl jist\u00fd, \u017ee kdyby byl na jej\u00edm m\u00edst\u011b, vy\u0161iloval by naprosto stejn\u011b a mo\u017en\u00e1, \u017ee kdyby nebyla zasv\u011bcen\u00e1 do t\u011bchto nejnov\u011bj\u0161\u00edch informac\u00ed, nele\u017eela by tam pr\u00e1v\u011b te\u010f na tom nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku. V jeho hlav\u011b byl on<\/em> ten d\u016fvod, pro\u010d byla jeho matka v nemocnici.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, jak si m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt tak jist\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl kone\u010dn\u011b sv\u00e9mu bratrovi up\u0159\u00edmn\u011b. „P\u0159\u00e1l bych si, abych byl ve tv\u00e9 hlav\u011b. P\u0159\u00e1l bych si, abys mi mohl p\u0159edat n\u011bco ze sv\u00e9ho sebev\u011bdom\u00ed.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj smutn\u011b usm\u00e1l. „J\u00e1 jen v\u00edm, \u017ee je siln\u00e1, jak \u0159ekla Janie, v\u00ed\u0161? A doktor je o tom p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, tak my mus\u00edme b\u00fdt taky.“<\/div>\n
„Bude\u0161 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd i za m\u011b?“ Zeptal se Bill, ne\u017e si v \u00fastech zkroutil jazyk a kousl se do spodn\u00edho rtu.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Budu, neboj se.“<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Bylo o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji, kdy\u017e Tom Billa p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby na\u0161li j\u00eddelnu. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill cel\u00fd den nejedl, a\u010dkoliv trval na tom, \u017ee m\u011bl ve \u0161kole ob\u011bd. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se tam dostal t\u011bsn\u011b p\u0159ed ob\u011bdem a trval na tom, \u017ee on s\u00e1m m\u00e1 hlad a nechce j\u00edt s\u00e1m. Bill opravdu nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed argumenty, jejich matka celou dobu spala a Janie a dr. Schulz trvali na tom, \u017ee to tak z\u016fstane i po zbytek noci.<\/p><\/div>\n

Tak\u017ee Tom \u0161el do fronty a vzal dost j\u00eddla pro dva s prohl\u00e1\u0161en\u00edm, \u017ee um\u00edr\u00e1 hlady, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee mu Bill nakonec bude uj\u00eddat. A i kdyby se br\u00e1nil, Tom na tom bude trvat. Sedli si ke stolu v pr\u00e1zdn\u00e9m rohu j\u00eddelny. Bill se op\u0159el lokty o st\u016fl a podep\u0159el si hlavu do dlan\u00ed, zat\u00edmco Tom se pustil do j\u00eddla. Byl u\u017e ve\u010der a Tom od sn\u00eddan\u011b nic nejedl.<\/div>\n
„Kv\u016fli \u010demu mysl\u00ed\u0161, \u017ee tady jsou v\u0161ichni ostatn\u00ed?“ Zeptal se Bill a jeho o\u010di skenovaly m\u00edstnost, jak si prohl\u00ed\u017eel ka\u017edou osobu u ka\u017ed\u00e9ho stolu.<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbl. „To zn\u011blo jako v\u011bta z v\u011bzen\u00ed.“<\/div>\n
Bill pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho bratra se zamra\u010den\u00edm. „Jen by m\u011b to zaj\u00edmalo,“ zamumlal a d\u00edval se dol\u016f na st\u016fl. Nep\u0159\u00edtomn\u011b zvedl cedulku, kter\u00e1 byla um\u00edst\u011bna uprost\u0159ed stolu, a p\u0159ejel prsty po jej\u00edm hladk\u00e9m povrchu, aby tak odpoutal svou pozornost od m\u00edsta, kde byl, s k\u00fdm tam byl a pro\u010d tam byli.<\/div>\n
\n

Tom se rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti po stejn\u00fdch lidech, na kter\u00e9 se d\u00edval Bill. „Ur\u010dit\u011b tady taky v\u0161ichni maj\u00ed rodinu,“ odpov\u011bd\u011bl a st\u00e1le o\u010dima bloudil po m\u00edstnosti. „Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsou nemocn\u00ed, nebo \u010dekaj\u00ed d\u011bti, nebo\u2026“ odml\u010del se a pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd se na n\u011bj d\u00edval a visel na ka\u017ed\u00e9m jeho slovu jako d\u00edt\u011b. „J\u00e1 nev\u00edm, je tu spousta d\u016fvod\u016f, pro\u010d lid\u00e9 chod\u00ed do nemocnice.“<\/p><\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee ten druh\u00fd je tady n\u011bkde taky?“ Zeptal se Bill. „Ten, kter\u00fd narazil do m\u00e1my?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a vnit\u0159n\u011b zaj\u00e1sal, kdy\u017e si Bill vzal jeden z rohl\u00edk\u016f, kter\u00e9 p\u0159inesl. „Pravd\u011bpodobn\u011b.“<\/div>\n
„Zaj\u00edmalo by m\u011b, v jak\u00e9m je stavu,“ uva\u017eoval Bill, ulamoval kousky rohl\u00edku a nep\u0159\u00edtomn\u011b si je vkl\u00e1dal do \u00fast, zat\u00edmco d\u00e1l ka\u017ed\u00e9ho pozoroval.<\/div>\n
„Pravd\u011bpodobn\u011b v tom sam\u00e9m.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m r\u00e1d nemocnice,“ pokra\u010doval Bill. Toma napadlo, \u017ee se nejsp\u00ed\u0161 sna\u017e\u00ed udr\u017eet konverzaci, aby nebyl schopn\u00fd p\u0159em\u00fd\u0161let o cel\u00e9 t\u00e9 situaci.<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne,“ p\u0159iznal Tom. „Nikdy nezanech\u00e1vaj\u00ed dobr\u00e9 vzpom\u00ednky.“<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem s t\u00edm p\u0159\u00edli\u0161 zku\u0161enost\u00ed,“ dodal Bill s p\u0159ikyvov\u00e1n\u00edm, „ale m\u00e1\u0161 pravdu.“<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Bill vzhl\u00e9dl k Tomovi, aby spat\u0159il, jak se Tom d\u00edv\u00e1 n\u011bkam nad jeho hlavu. Rychle se oto\u010dil, aby na\u0161el zdroj toho, odkud bylo vysloveno jeho jm\u00e9no, a m\u00e1lem vysko\u010dil, kdy\u017e hned za sebou na\u0161el stoj\u00edc\u00edho Georga. Ne\u010dekal, \u017ee se s n\u00edm tak brzy setk\u00e1, pokud v\u016fbec. Billa okam\u017eit\u011b napadlo, jestli mu Andreas \u0159ekl, co se stalo, ale Georg se na n\u011bj usm\u00edval, tak\u017ee se Bill uvolnil.<\/div>\n
\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ Zeptal se Bill, a odsunul \u017eidli vedle sebe, aby mu tak beze slov nab\u00eddl m\u00edsto k sezen\u00ed.<\/p><\/div>\n

Georg se posadil s pokr\u010den\u00edm ramen. „Pr\u00e1v\u011b jdu z pr\u00e1ce.“<\/div>\n
„Ty tady pracuje\u0161?“<\/div>\n
„Tady v j\u00eddeln\u011b, jo. Nic okouzluj\u00edc\u00edho,“ Georg zvedl jeden koutek \u00fast do \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
„Lep\u0161\u00ed ne\u017e v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e1 pr\u00e1ce,“ zamumlal Bill a Georg se op\u011bt usm\u00e1l, ne\u017e zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/div>\n
„Co vy dva tady d\u011bl\u00e1te?“<\/div>\n
Bill pohl\u00e9dl na Toma a Tom usoudil, \u017ee to byl pro n\u011bj sign\u00e1l, aby do toho jako star\u0161\u00ed bratr vstoupil a mluvil o v\u011bcech, kter\u00e9 Bill nebyl ochoten \u0159\u00edct nahlas. „Na\u0161e m\u00e1ma m\u011bla dnes autonehodu,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Ach bo\u017ee!“ Odpov\u011bd\u011bl Georg rychle. „Je v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Bude,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a uzamkl pohled s Billem, kter\u00fd na ot\u00e1zku pouze pokr\u010dil rameny. „Dr. Schulz \u0159ekl, \u017ee se bude moct brzy vr\u00e1tit dom\u016f.“<\/div>\n
„To je dobr\u00e1 zpr\u00e1va,“ \u0159ekl Georg a d\u00edval se p\u0159\u00edmo na Billa. „Jak se m\u00e1\u0161? Jinak, ne\u017e\u2026 v\u0161ak v\u00ed\u0161, dneska?“ Nab\u00eddl mu polovi\u010dn\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd m\u011bl b\u00fdt z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fd, ale Bill se na n\u011bj sotva dok\u00e1zal chab\u011b usm\u00e1t nazp\u011bt.<\/div>\n
„V\u011bci byly trochu \u0161\u00edlen\u00e9,“ pokr\u010dil Bill rameny a utrhl kuli\u010dku hroznov\u00e9ho v\u00edna z Tomova tal\u00ed\u0159e, aby si ji vlo\u017eil do \u00fast. „Aby se Tom usadil a tak v\u0161echno, v\u00ed\u0161,“ dodal s kr\u00e1tk\u00fdm pohledem na sv\u00e9ho bratra, ale pot\u00e9 se pln\u011b zam\u011b\u0159il na Georga.<\/div>\n
\n

Tom sledoval, jak spolu oba kl\u00e1bos\u00ed a nen\u00e1vid\u011bl zp\u016fsob, jak\u00fdm se Billova mysl najednou tak jednodu\u0161e odreagovala od situace. Nen\u00e1vid\u011bl, \u017ee to nebyl schopn\u00fd ud\u011blat on, \u017ee p\u0159inesl do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed jen v\u011bt\u0161\u00ed zmatek a bolest. A nen\u00e1vid\u011bl ten pocit, jako by tam ani nebyl, kdy\u017e Bill mluvil ke Georgovi.<\/p><\/div>\n

Mluvili spolu n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut a Tom si nest\u011b\u017eoval, proto\u017ee Bill aktu\u00e1ln\u011b jedl – i kdy\u017e si nebyl jist\u00fd, jestli v\u00ed, \u017ee j\u00ed – zat\u00edmco to d\u011blal. Kone\u010dn\u011b na n\u011bj Bill pohl\u00e9dl v pauze b\u011bhem konverzace.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsem p\u0159ipraven\u00fd j\u00edt dom\u016f,“ \u0159ekl sv\u00e9mu bratrovi. Poc\u00edtil, jak se p\u0159es n\u011bj p\u0159elila vlna vy\u010derp\u00e1n\u00ed a necht\u011bl nic v\u00edc ne\u017e sp\u00e1t. Tom p\u0159ik\u00fdvl a okam\u017eit\u011b za\u010dal j\u00eddlo, kter\u00e9 koupil, zav\u00edrat do krabice. Byl v\u00edce ne\u017e ochoten se dostat pry\u010d z nemocnice a od Georga.<\/div>\n
„Pot\u0159ebujete, kluci, sv\u00e9zt?“ Nab\u00eddl jim Georg, kdy\u017e se v\u0161ichni t\u0159i postavili.<\/div>\n
„Pojedeme autobusem,“ odm\u00edtl Tom a ned\u00e1val \u017e\u00e1dn\u00e9 \u00fasil\u00ed do toho b\u00fdt p\u0159\u00e1telsk\u00fd. St\u00e1le byl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd zp\u016fsobem, jak\u00fdm Georg uklidnil jeho bratra, kdy\u017e on to nedok\u00e1zal. Obe\u0161el st\u016fl a postavil se vedle Billa, ohledn\u011b kter\u00e9ho se za posledn\u00edch dvan\u00e1ct hodin c\u00edtil v\u00edce ochran\u00e1\u0159sk\u00fd ne\u017e za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot.<\/div>\n
„Tome,“ pok\u00e1ral jej Bill, kter\u00fd nech\u00e1pal n\u00e1hlou zm\u011bnu Tomovy n\u00e1lady. Obr\u00e1til svou pozornost zp\u011bt ke Georgovi. „Jsi si jist\u00fd, \u017ee ti to nebude vadit?“<\/div>\n
Georg zavrt\u011bl hlavou. „V\u016fbec ne. Je to vlastn\u011b po cest\u011b.“<\/div>\n
„D\u011bkuju ti,“ \u0159ekl Bill, nab\u00eddl mu mal\u00fd \u00fasm\u011bv a pl\u00e1cl rukou Toma, kter\u00fd je pozoroval s kamenn\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Jo, d\u00edky,“ zamumlal Tom v reakci, proto\u017ee pochopil, \u017ee to bylo to, co od n\u011bj Bill o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
\n

Bill sed\u011bl po cest\u011b dom\u016f na m\u00edst\u011b spolujezdce, zat\u00edmco Tom byl vzadu napjat\u00fd, a p\u0159em\u00fd\u0161lel o v\u0161em, co se ten den stalo. Probudil se r\u00e1no s Billem omotan\u00fdm kolem sebe, ale od toho okam\u017eiku \u0161lo v\u0161echno z kopce. Jen kdy\u017e u\u017e si myslel, \u017ee ud\u011blali n\u011bjak\u00fd pokrok, n\u011bco se stalo, co jej p\u0159inutilo se c\u00edtit, jako by byli ve skute\u010dnosti na \u00fastupu nam\u00edsto pokroku. A pak, kdy\u017e zjistil, \u017ee jejich matka m\u011bla nehodu, prvn\u00ed osoba, na kterou pomyslel, byl Bill a srdce se mu rozbu\u0161ilo, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill novinky neponese lehce.<\/p><\/div>\n

Tom se u\u017e toho r\u00e1na rozhodl zintenzivnit svou hru a opravit pouto mezi nimi, kter\u00e9 bylo p\u0159eru\u0161eno. V\u0161e, co cht\u011bl za posledn\u00ed \u010dty\u0159i roky, bylo vr\u00e1tit se za sv\u00fdm bratrem, ale kdy\u017e byli hozeni zp\u00e1tky dohromady, byl to pro oba obrovsk\u00fd z\u00e1sah reality. Byli v\u00edce po\u0161kozeni, ne\u017e si mysleli.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e Georg zajel autem na jejich p\u0159\u00edjezdovou cestu, Bill zamumlal pod\u011bkov\u00e1n\u00ed, ne\u017e vylezl z auta. Tom vystoupil beze slova. Zam\u00ed\u0159il rovnou k p\u0159edn\u00edm dve\u0159\u00edm a ve\u0161el dovnit\u0159, zat\u00edmco Bill st\u00e1l na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b a m\u00e1val Georgovi. Tom ukl\u00e1dal zbytek jejich ve\u010de\u0159e do lednice, kdy\u017e se k n\u011bmu Bill p\u0159ipojil. „Co je s Georgem, \u017ee t\u011b to tak stra\u0161n\u011b sere?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Bill, jeho hlas byl m\u011bkk\u00fd a zlomen\u00fd.<\/div>\n
Tom si povzdechl, kdy\u017e zav\u0159el dve\u0159e ledni\u010dky a pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho bratra. „Chce se ti dostat do kalhot.“ Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee je to nejm\u00e9n\u011b z poloviny pravda. Byla to polovina d\u016fvodu, pro\u010d byl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd.<\/div>\n
Bill na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra z\u00edral se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, jestli je to pravda, nebo ne. Nakonec se rozhodl, \u017ee na tom v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed. „A?“<\/div>\n
„A?!“ Tom se u\u0161kl\u00edbl. „Mohl by m\u00edt alespo\u0148 trochu slu\u0161nosti. Na\u0161e matka je v nemocnici, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee jsi na to zapomn\u011bl!“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem nezapomn\u011bl, ty pitom\u010de!“ vyk\u0159ikl Bill a za pou\u017eit\u00ed obou rukou od sebe Toma odstr\u010dil pry\u010d. Byl na pokraji slz a ani se to nesna\u017eil skr\u00fdvat. D\u016fm byl tich\u00fd, stra\u0161ideln\u011b tich\u00fd, dokonce i kdy\u017e Bill k\u0159i\u010del na sv\u00e9ho bratra. Tom se okam\u017eit\u011b c\u00edtil provinile a p\u0159esunul se zp\u011bt ke sv\u00e9mu bratrovi, ale Bill ho znovu odstr\u010dil. „Jdi do prdele, Tome,“ k\u0159i\u010del. „Jdi do prdele!“ Bill se vrhl po schodech nahoru a zabouchl za sebou dve\u0159e od sv\u00e9ho pokoje, zat\u00edmco Tom z\u016fstal v kuchyni.<\/div>\n
\n

Bill nebyl ve stavu, aby se dok\u00e1zal vypo\u0159\u00e1dat s Tomov\u00fdmi zm\u011bnami n\u00e1lad. Nemohl se dostat p\u0159es skute\u010dnost, \u017ee jeho matka le\u017eela v nemocnici a Tom jej obvinil, \u017ee na to zapomn\u011bl<\/em>. Jako by se to snad mohlo st\u00e1t. Dlouhou dobu sed\u011bl na okraji postele a sna\u017eil se uklidnit, ne\u017e se nakonec rozhodl, co skute\u010dn\u011b pot\u0159ebuje, sprchu. Tak\u017ee si posb\u00edral sv\u00e9 v\u011bci a n\u011bjak\u00e9 star\u00e9 oble\u010den\u00ed na span\u00ed a ti\u0161e zam\u00ed\u0159il do koupelny.<\/div>\n

Nechal po sv\u00e9m t\u011ble proudit vodu tak horkou, jak jen dok\u00e1zal sn\u00e9st. Sna\u017eil se ze sebe spl\u00e1chnout v\u0161echnu vinu, kterou c\u00edtil, v\u0161echny ty v\u011bci, kter\u00e9 \u0159ekl a ud\u011blal – sv\u00e9 matce, Andreasovi, Tomovi – ale kdy\u017e skon\u010dil a vylezl ze sprchy, c\u00edtil se provinileji a vy\u010derpan\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Obl\u00e9kl se a h\u0159ebenem si projel vlasy.<\/div>\n
D\u016fm byl tak tich\u00fd, tak mrtv\u00fd, kdy\u017e Bill vy\u0161el z koupelny, p\u0159ipraven\u00fd j\u00edt do postele, \u017ee si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak z\u00edsk\u00e1 n\u011bjak\u00fd sp\u00e1nek a rozhodn\u011b necht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m se v\u0161emi sv\u00fdmi my\u0161lenkami. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom byl schopn\u00fd jej rozpt\u00fdlit – d\u011blal to po cel\u00fd den. Ale on na n\u011bj jen k\u0159i\u010del a odstr\u010dil jej od sebe.<\/div>\n
\n

Bill se \u017ev\u00fdkal do sv\u00e9ho spodn\u00edho rtu, kdy\u017e pohl\u00e9dl chodbou sm\u011brem ke sv\u00e9mu pokoji a pot\u00e9 druh\u00fdm sm\u011brem ke schodi\u0161ti. A\u0165 bylo jakkoliv t\u011b\u017ek\u00e9 spolknout svou hrdost, Bill si myslel, \u017ee je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed by bylo str\u00e1vit noc s\u00e1m ve tm\u011b, a nechat svou mysl voln\u011b bloumat skrz v\u0161e, co bylo v jeho \u017eivot\u011b na hovno. \u0160el po schodech dol\u016f pomalu a ti\u0161e. Bylo st\u00e1le je\u0161t\u011b docela brzy, ale byla tma a Tom m\u011bl v\u0161echna sv\u011btla zhasnut\u00e1, tak\u017ee se v\u0161e zd\u00e1lo b\u00fdt je\u0161t\u011b v\u00edce pr\u00e1zdn\u00e9 a \u0161patn\u00e9. Bill cht\u011bl m\u00edt ve\u010de\u0159i se svou rodinou, nimrat se v j\u00eddle a nad\u00e1vat na ka\u017edou mali\u010dkost.<\/p><\/div>\n

„Tome?“ Zavolal ti\u0161e od paty schodi\u0161t\u011b.<\/div>\n
Mohl sly\u0161et z gau\u010de za\u0161ust\u011bn\u00ed. „Jo?“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161eptal Bill a neh\u00fdbal se ze sv\u00e9 pozice.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ \u0159ekl Tom nazp\u011bt, ti\u0161e, a Bill se rychle nadechl a zhluboka vydechl.<\/div>\n
V\u00e1hav\u011b obe\u0161el p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1st pohovky s nervy v konc\u00edch. V hlav\u011b mu bu\u0161ilo a m\u011bl pocit, jako by m\u011bl ka\u017edou chv\u00edli omdl\u00edt vy\u010derp\u00e1n\u00edm. Skoro nic za cel\u00fd den nesn\u011bdl a m\u011bl tak \u0161patn\u00fd den, a\u017e usoudil, \u017ee by mohl sp\u00e1t cel\u00fd t\u00fdden, pokud by jej ka\u017ed\u00fd nechal.<\/div>\n
\n

„Tome?“ Zeptal se znovu a ve sv\u011btle pouli\u010dn\u00edch lamp proch\u00e1zej\u00edc\u00edm skrz okno mohl vid\u011bt, jak Tom otev\u0159el o\u010di a pohl\u00e9dl na n\u011bj.<\/p><\/div>\n

„Jo?“ \u0158ekl Tom znovu, jejich pohledy se ve spo\u0159e osv\u011btlen\u00e9m ob\u00fdvac\u00edm pokoji spojily.<\/div>\n
„J\u00e1 nechci b\u00fdt s\u00e1m,“ p\u0159iznal nesm\u011ble a zat\u00ednal prsty do lemu sv\u00e9ho tri\u010dka. Nebyl si jist\u00fd, jak bude Tom reagovat, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed riskovat. V\u011bd\u011bl, co by s n\u00edm ud\u011blala noc o samot\u011b a prost\u011b nedok\u00e1zal sn\u00e9st p\u0159edstavu, jak trp\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e dote\u010f.<\/div>\n
Byla tam jen vte\u0159ina zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, ne\u017e se Tom odsunul vzad a nadzvedl roh sv\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky jako pozv\u00e1nku, jako to d\u011blal pro Billa cel\u00e9 ty roky d\u0159\u00edve. Bill nev\u00e1hal s p\u0159ijet\u00edm t\u00e9 pozv\u00e1nky. Ud\u011blal krok vp\u0159ed a zalezl pod deku vedle sv\u00e9ho bratra. N\u011bjak, dokonce i s v\u011bt\u0161\u00edmi t\u011bly a v\u011bt\u0161\u00edm prostorem mezi nimi, se na gau\u010d pohodln\u011b ve\u0161li. S Tomovou v\u016fn\u00ed v nose a jeho pa\u017eemi omotan\u00fdmi ochranitelsky kolem sv\u00e9ho pasu Bill usnul, jakmile se jeho hlava dotkla pol\u0161t\u00e1\u0159e vytvo\u0159en\u00e9ho z Tomovy pokr\u010den\u00e9 pa\u017ee.<\/p>\n

autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ophelia_seven Zl\u00fd sen ANEB jak Bill pot\u0159ebuje Toma a Tom pot\u0159ebuje Billa Bill si r\u00e1d mysl\u00ed, \u017ee nikoho nepot\u0159ebuje… ale nen\u00ed to pravda. „Druh\u00e9 vozidlo do va\u0161\u00ed matky \u010deln\u011b narazilo,“ sna\u017eil se chlapc\u016fm vysv\u011btlit dr. Schulz. Bill doufal, \u017ee Tom d\u00e1v\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[629],"tags":[],"class_list":["post-2665","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-started-with-the-kiss"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2665","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2665"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2665\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2665"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2665"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2665"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}