{"id":2681,"date":"2015-08-31T16:00:00","date_gmt":"2015-08-31T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2671"},"modified":"2015-08-31T16:00:00","modified_gmt":"2015-08-31T15:00:00","slug":"shatters-hope-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/31\/shatters-hope-25\/","title":{"rendered":"Shatters hope 25."},"content":{"rendered":"
autor: Sayurii<\/p>\n

<\/strong> Sice netu\u0161\u00edm, jak rozs\u00e1hlou m\u00e1\u0161 Zuzu pam\u011b\u0165, ale sna\u017eila jsem se napsat dal\u0161\u00ed d\u00edl tak rychle, jak jen to moje zpomalen\u00e9 tempo umo\u017enilo, tak douf\u00e1m, \u017ee jsi nezapomn\u011bla, co se stra\u0161n\u00e9ho stalo v minul\u00e9m d\u00edlu. D\u00edl bez d\u00edlu… hrad bez hradu v minul\u00e9m hradu… dob\u0159e to m\u00e1m \ud83d\ude00 Snad to je\u0161t\u011b s touhle zt\u0159e\u0161t\u011bnou pov\u00eddkou chv\u00edli vydr\u017e\u00edte, za chv\u00edli u\u017e n\u00e1s opust\u00ed \ud83d\ude00 Nicm\u00e9n\u011b, u\u017eijte si tenhle d\u00edl, je sice troo\u0161i\u010dku o ni\u010dem, ale kontraproduktivn\u00ed nen\u00ed a to je d\u016fle\u017eit\u00e9 \ud83d\ude00 Nav\u00edc jsem cht\u011bla pov\u00eddku zakon\u010dit kulat\u00fdm \u010d\u00edslem, tak\u017ee proto… Va\u0161e ukecan\u00e1 Sayurii… v\u0161ak vy v\u00edte, kdo to p\u00ed\u0161e, ne? \ud83d\ude00 <3<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
BILL<\/p>\n

Naprosto sklesl\u00fd a nedu\u017eiv\u00fd jsem se dos\u00e1pal do druh\u00e9ho patra a chystal se svalit do postele. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee den s Tomem bude nep\u0159\u00edjemn\u00fd, ale t\u011bch 15 minut? To bylo peklo. A Tom poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, kdy jsem byl p\u0159i v\u011bdom\u00ed, nebyl t\u00edm Haddenem, kter\u00fd peklo zp\u016fsobil, byla to Hayley. U\u017e jsem se nedok\u00e1zal ani divit, pro\u010d byl Tom takov\u00fd, jak\u00fd byl. Jeho sestra dobrovoln\u011b um\u00edr\u00e1. Jak si mohla Hayley v\u016fbec myslet, \u017ee bych mohl Tomovi po jej\u00ed smrti n\u011bjak pomoct? Musel jsem se za\u0161klebit. Fuj, smrt… to slovo je na jazyku kysel\u00e9 a zp\u016fsobuje mrazen\u00ed. Pro\u010d se zatracen\u011b nel\u00e9\u010d\u00ed?? J\u00e1 za n\u00ed Toma d\u00e1vat dohromady nebudu. O co jsem se v\u016fbec sna\u017eil?<\/div>\n

„Bille?“ Nathova kudrnat\u00e1 blon\u010fat\u00e1 hlava se objevila mezi dve\u0159mi. „Koupil jsem ti \u010dokol\u00e1du,“ pousm\u00e1l se. Asi si myslel, \u017ee on a jeho hloup\u00e1 \u010dokol\u00e1da byl d\u016fvod, pro\u010d mi nebylo do sm\u00edchu. Takov\u00e1 pitomost. \u0158e\u0161\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed trag\u00e9die ne\u017e se\u017eranou \u010dokol\u00e1du.<\/div>\n
„Tak mi ji ho\u010f,“ \u0159ekl jsem rezignovan\u011b. „A necho\u010f sem, nem\u00e1m n\u00e1ladu,“ dodal jsem.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ omluvil se smutn\u011b Nath.<\/div>\n
„J\u00e1 se na tebe nezlob\u00edm, nech to plavat.“ Kdy\u017e nev\u00ed\u0161 co, tak plav, plav, pl\u00e1\u00e1\u00e1v!<\/div>\n
„Tak fajn… ale… ok.“ Nath u\u017e zav\u00edral dve\u0159e, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl. Co moje \u010dokol\u00e1da?<\/div>\n
„Nathe?“<\/div>\n
„No?“ ozval se okam\u017eit\u011b s nad\u011bj\u00ed v hlase. Pako.<\/div>\n
„Ta \u010dokol\u00e1da,“ p\u0159ipomn\u011bl jsem mu.<\/div>\n
„Jo… jo aha,“ Nath ji po mn\u011b hodil, jako bych byl profesion\u00e1ln\u00ed chyta\u010d, jen\u017ee j\u00e1 nebyl. A proto \u010dokol\u00e1da let\u011bla, let\u011bla a narazila. Do m\u00e9ho \u010dela. Co\u017e m\u011b p\u0159im\u011blo odpadnout zp\u011bt na postel. Pitom\u00e1 \u010dokol\u00e1da! Pitom\u00fd Nath. Pitom\u00fd sv\u011bt.<\/div>\n
\n
U\u017e jsem si myslel, \u017ee v\u0161e ch\u00e1pu, ale ono ne, Hayley si \u0159ekne, \u017ee bude um\u00edrat. Co j\u00e1 te\u010f s t\u00edm? Kdy\u017e u\u017e jsem se to dozv\u011bd\u011bl, nijak \u0161etrn\u011b, nedok\u00e1zal bych to ignorovat, ani kdyby m\u011bl nastat konec sv\u011bta. I kdy\u017e…<\/div>\n
C\u00edtil jsem siln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed ohledn\u011b toho n\u011bco ud\u011blat. Cokoliv. M\u011bl bych Hayley \u0159\u00edct, \u017ee jdeme na zmrzlinu a dot\u00e1hnout ji k doktorovi? Ne… Kdybych alespo\u0148 v\u011bd\u011bl, pro\u010d se nechce l\u00e9\u010dit, mo\u017en\u00e1 bych na n\u011bco p\u0159i\u0161el. Ale n\u00e9, j\u00e1 pind\u00edk si to nenechal vysv\u011btlit. Zatracen\u00e1 situace. Nejlep\u0161\u00ed by bylo sej\u00edt se s Hayley znovu, v klidu, bez p\u0159\u00edmo\u010dar\u00e9ho neempatick\u00e9ho Toma. Doplazil jsem se proto k psac\u00edmu stolku a vyt\u00e1hl z n\u011bj mobil, to svat\u00e9 komunika\u010dn\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed.<\/div>\n
Zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee nem\u00e1m Hayleyino \u010d\u00edslo v kontaktech, bylo nemil\u00e9. Okey, to je sm\u016fla. Vyb\u011bhl jsem z pokoje a nam\u00ed\u0159il si to rovnou ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Kde Haddenovi bydl\u00ed, snad je\u0161t\u011b v\u00edm. P\u0159i m\u00e9 sm\u016fle se u\u017e ale asi odst\u011bhovali… V hale jsem o sebe zavadil v zrcadle, na \u010dele se mi d\u011blal velk\u00fd \u010derven\u00fd flek.<\/div>\n
„Pitom\u00e1 \u010dokol\u00e1da,“ zaf\u0148ukal jsem. Ten den byl v\u00e1\u017en\u011b proklet\u00fd. Chytl jsem za kliku a zat\u00e1hl, a m\u00edsto toho, abych dve\u0159e otev\u0159el, mi klika z\u016fstala v ruce. No to snad ne! Pokou\u0161el jsem se to opravit, ale marn\u011b. N\u011bkdo m\u011b opravdu nem\u00e1 r\u00e1d! Zlostn\u011b jsem zafun\u011bl a dupav\u00fdm krokem se roze\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku, abych ve\u0161el na zahradu, kde je branka, je\u017e m\u011b pust\u00ed ven.<\/div>\n
\n

„Zam\u010deno?!“ Lomcoval jsem tou stupidn\u00ed br\u00e1nou jako \u0161\u00edlen\u00fd. „Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b nem\u00e1m kl\u00ed\u010de a ono je zam\u010deno?!“ Nehodlal jsem se vracet pro kl\u00ed\u010de, pevn\u011b jsem se chytl m\u0159\u00ed\u017e\u00ed a vy\u0161plhal na vrchol t\u00e9 zpropaden\u00e9 kovov\u00e9 v\u011bci. P\u0159ehodil jsem jednu nohu, pak druhou a sesko\u010dil jsem na zem. Ne\u0159ekl bych, \u017ee jsem p\u0159ist\u00e1l zrovna hladce, ale zv\u00edt\u011bzil jsem!<\/p><\/div>\n

„Ha!“ oto\u010dil jsem se na branku s \u00fa\u0161klebkem. „Nade mnou nevyzraje\u0161!“ Ona mi odpov\u011bd\u011bla t\u00edm, \u017ee jsem si v\u0161iml kousku \u010dern\u00e9 l\u00e1tky zav\u011b\u0161en\u00e9 na jedn\u00e9 z m\u0159\u00ed\u017e\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem ji vzal do rukou a modlil se, a\u0165 to nen\u00ed kus m\u00fdch kalhot. Zkoumal jsem sv\u00e9 oble\u010den\u00ed, a\u017e jsem zjistil, \u017ee se na m\u011b cul\u00ed stra\u0161n\u00e1 d\u00edra na vnit\u0159n\u00ed stran\u011b m\u00e9ho prav\u00e9ho stehna.<\/div>\n
„Do prdele!“ ulevil jsem si. „Tak jsem pitomej, nebo jak je to se mnou?“<\/div>\n
Okey, je to jen d\u00edra, d\u00edry m\u00e1 ka\u017ed\u00fd r\u00e1d. A kdy\u017e od sebe nebudu roztahovat nohy, nikdo si nev\u0161imne, \u017ee n\u011bjakou d\u00edru m\u00e1m. Ehm… Taxi, pot\u0159eboval jsem taxi.<\/p>\n

K vile jsem dorazil bez dal\u0161\u00edch \u0161kod, na\u0161t\u011bst\u00ed. Jakmile jsem vystoupil a tax\u00edk odjel, v\u0161iml jsem si dal\u0161\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 sm\u016fly. Nep\u0159ezul jsem se. Celou cestu p\u0159es m\u011bsto jsem jel v ply\u0161ov\u00fdch modro-b\u00edl\u00fdch papu\u010dk\u00e1ch s ou\u0161kama, zaje\u010d\u00edm \u010dum\u00e1\u010dkem a bambulkou vzadu. Pro\u010d ne? S flekem na xicht\u011b, roztr\u017een\u00fdmi kalhotami a papu\u010dky jsem hrd\u011b vykro\u010dil vp\u0159ed. Nic m\u011b nezastav\u00ed. Te\u010f ur\u010dit\u011b ka\u017ed\u00fd \u010dek\u00e1, \u017ee \u0161l\u00e1pnu na hr\u00e1b\u011b, ty se vymr\u0161t\u00ed ze zem\u011b a pra\u0161t\u00ed m\u011b p\u0159\u00edmo do obli\u010deje, \u017ee? Pr\u00e1v\u011b to se mi stalo. Proto\u010dily se mi panenky a nad mou hlavou si za\u010dali prozp\u011bvovat pt\u00e1\u010dci. Pomali\u010dku jsem hr\u00e1b\u011b odsunul stranou. V klidu… v klidu…<\/div>\n

„KDO DO PRDELE M\u016e\u017dE POHODIT ZATRACEN\u00dd HR\u00c1B\u011a JEN TAK NA CESTU? KDO???“ je\u010del jsem na celou Arizonu.<\/div>\n
\n

Vyd\u00fdchal jsem se, spravil si nos a elegantn\u011b jsem zaklepal na dve\u0159e. Ne\u017e se mi n\u011bkdo ur\u00e1\u010dil otev\u0159\u00edt, upravil jsem si vlasy prsty a pokusil se i o n\u00e1pravu sv\u00e9ho outfitu, ale tam u\u017e to bylo beznad\u011bjn\u00e9. Pitom\u00e1 zahradn\u00ed branka. Zaznamenal jsem prvn\u00ed zn\u00e1mky existence osoby za dve\u0159mi, kter\u00e1 by se mohla teoreticky chystat vz\u00edt za kliku. Usm\u00e1l jsem se, vypadal jsem tak zubo\u017een\u011b, \u017ee u\u017e jsem tomu nemohl v\u00edc ubl\u00ed\u017eit, mohl jsem akor\u00e1t pomoct jedn\u00edm ze sv\u00fdch oslniv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f. Jakmile se ve dve\u0159\u00edch objevila Tomova postava, sna\u017eil jsem se ze v\u0161ech sil si \u00fasm\u011bv udr\u017eet. Nedok\u00e1zal jsem to. Ze zoufal\u00e9ho \u00fasm\u011bvu jsem vytvo\u0159il zoufal\u00fd n\u00e1\u0159ek.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d j\u00e1?“ zaf\u0148ukal jsem, „m\u016f\u017eu d\u00e1l, mimochodem?“ zeptal jsem se t\u00e9 kamenn\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Nikdo tu nen\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Tom z cesty, „Hayley ani Karen, ode\u0161ly na n\u00e1kupy,“ informoval m\u011b. Z\u016fstal jsem chv\u00edli naprosto zticha, nehnul jsem jedin\u00fdm svalem. Okey… shr\u0148me si to. Probudil jsem se kv\u016fli p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9mu horku, zjistil jsem, \u017ee Nathy se\u017erala v\u0161echnu \u010dokol\u00e1du, o kter\u00e9 jsem ani nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, pak se objevila Hayley a j\u00e1 se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee je smrteln\u011b nemocn\u00e1 a nechce se l\u00e9\u010dit, pak jsem vykoumal, \u017ee nezn\u00e1m Hayleyino \u010d\u00edslo, to bylo potom, co m\u011b sest\u0159elila \u010dokol\u00e1da, 2 minuty od atent\u00e1tu jsem zni\u010dil kliku, roztrhl si kalhoty, nep\u0159ezul jsem se a \u0161l\u00e1pl na hr\u00e1b\u011b, kter\u00e9 mi nejsp\u00ed\u0161 zlomily nos, abych zjistil, \u017ee osoba, se kterou pot\u0159ebuju mluvit, nen\u00ed doma.<\/div>\n
\n

Rozru\u0161en\u011b jsem zafun\u011bl, za\u0165al p\u011bsti a dle mo\u017enost\u00ed se na Toma ‚vl\u00eddn\u011b‘ usm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

„A… kdy \u017ee se vr\u00e1t\u00ed?“ z \u00fasm\u011bvu rychle se\u0161lo, jen co Tom otev\u0159el pusu.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl stroze. Vztekle jsem vydechl. A vztekle se nadechl. Netu\u0161il jsem, co na to \u0159\u00edct, nebo co ud\u011blat. Ml\u010del jsem a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad kravinama, dokud m\u011b Tom nevyru\u0161il sv\u00fdm nevzru\u0161en\u00fdm hl\u00e1skem.<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 dovnit\u0159?“ Vzhl\u00e9dl jsem a spat\u0159il dve\u0159e otev\u0159en\u00e9 doko\u0159\u00e1n. M\u011bl jsem na vybranou? Vypadal jsem jako bezdomovec. Po tom v\u0161em utrpen\u00ed jsem si s Hayley MUSEL promluvit. Byl jsem ochotn\u00fd po\u010dkat na ni s Tomem \u00fapln\u011b s\u00e1m pod jednou st\u0159echou t\u0159eba cel\u00e9 odpoledne, kdy\u017e to bude nutn\u00e9.<\/div>\n
L\u00e9\u017eern\u011b jsem kolem Toma pro\u0161el do domu. „Byl bys dobrej vr\u00e1tnej, mimochodem. Pop\u0159em\u00fd\u0161lej o tom, Tome.“<\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Tom.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem si promluvit s Hayley,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. Pochodoval jsem po p\u0159\u00edzem\u00ed a hledal m\u00edste\u010dko na us\u00eddlen\u00ed.<\/div>\n
„O \u010dem?“<\/div>\n
„Jsi zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si myslel.“ Tom jen pokr\u010dil rameny. Zastavil se dobr\u00fdch 5 metr\u016f p\u0159ede mnou, zalo\u017eil si ruce na prsou a z\u016fstal tak. J\u00e1 st\u00e1l v \u010d\u00e1sti dlouh\u00e9 chodby, kter\u00e1 nebyla p\u0159\u00edli\u0161 osv\u00edcen\u00e1, vypadalo to, \u017ee v cel\u00e9 vile nen\u00ed rozsv\u00edceno a jsou zata\u017een\u00e9 \u017ealuzie. Stra\u0161ideln\u00e9. Jak jsem \u0159\u00edkal, s Tomem jeden nikdy nev\u00ed… nikdy neodhadnete, co se mu m\u016f\u017ee honit hlavou. A je bl\u00e1zen… Dobr\u00fd d\u016fvod pro rychl\u00fd \u00fat\u011bk pry\u010d. Atmosf\u00e9ra houstla. „Cht\u011bla mi to vysv\u011btlit, ale j\u00e1…“ hledal jsem spr\u00e1vn\u00e9 slovo. „Ode\u0161el,“ \u0159ekl jsem nakonec.<\/div>\n
„Je to jednoduch\u00e9-„<\/p>\n

„Byl bych rad\u0161i, kdybych to sly\u0161el od Hayley,“ p\u0159eru\u0161il jsem jej. Tom lehce naklonil hlavu na stranu, d\u011bl\u00e1val to \u010dasto. Co to znamen\u00e1? CO TO ZNAMEN\u00c1? „Ale osobn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee to ch\u00e1pu. Mysl\u00edm, \u017ee se boj\u00ed,“ pokra\u010doval jsem, „boj\u00ed se, \u017ee se uzdrav\u00ed a za p\u00e1r let se nemoc vr\u00e1t\u00ed. Chce u\u017e m\u00edt klid. Ch\u00e1pu to, po tom boji s leuk\u00e9mi\u00ed doufala, \u017ee bude zdrav\u00e1, ale ono ne.“<\/div>\n

„P\u0159esn\u011b,“ souhlasil Tom.<\/div>\n
„Mus\u00edme j\u00ed uk\u00e1zat, \u017ee se plete.“ Tomovi se v o\u010d\u00edch zableskly mal\u00e9 otazn\u00ed\u010dky. „Mus\u00edme j\u00ed uk\u00e1zat, o co by p\u0159i\u0161la, co by ztratila. Mysl\u00edm, \u017ee si to v\u016fbec neuv\u011bdomuje. Mysl\u00ed si, \u017ee prost\u011b um\u0159e, ale tak to nen\u00ed, nem\u016f\u017ee to tak vid\u011bt. Po smrti u\u017e nic nen\u00ed, nebude se moct vr\u00e1tit.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee to nev\u00ed?“ zeptal se Tom lehce podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee to nev\u00ed, mysl\u00edm si, \u017ee si to neuv\u011bdomuje,“ opravil jsem ho.<\/div>\n
„A jak to chce\u0161 ud\u011blat?“ mohl jsem jasn\u011b sly\u0161et pochybnosti z jeho hlasu.<\/div>\n
„To je\u0161t\u011b nev\u00edm,“ p\u0159iznal jsem pon\u00ed\u017een\u011b.
Sedl jsem si ke stolu do j\u00eddelny. Byl tam osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed chlad a hlavn\u011b spoustu vysok\u00fdch oken, tud\u00ed\u017e sv\u011btla. Tom sed\u011bl p\u00e1r \u017eidl\u00ed d\u00e1l.<\/div>\n
„Co m\u00e1 Hayley r\u00e1da?“ prolomil jsem p\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. Tom zvedl pohled od d\u0159eva a v\u011bnoval ho mn\u011b. Ne\u017e sta\u010dil cokoliv \u0159\u00edct, moje intuice mi poradila, abych ho zastavil. „Prost\u011b mi to \u0159ekni.“ Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee se chystal v\u00e9st r\u016fzn\u00e9 kecy okolo, kdo je na to zv\u011bdav\u00fd? Blabla… Tom zap\u0159em\u00fd\u0161lel. No tak, Tome, snad to v\u00ed\u0161!<\/div>\n
„Lidi,“ \u0159ekl, „Hayley m\u00e1 r\u00e1da lidi.“<\/div>\n
„Tak\u017ee pa\u0159by.“ Tom se na okam\u017eik zamra\u010dil.<\/div>\n
„Dalo by se to tak… \u0159\u00edct,“ p\u0159itakal pomalu.<\/div>\n
„A d\u00e1l?“<\/div>\n
„P\u0159\u00edrodu.“<\/div>\n
„Lesy, hory a tak?“ Tom p\u0159ik\u00fdvl. Ok, to nebude probl\u00e9m.<\/div>\n
„Romantiku, jako ka\u017ed\u00e1 holka,“ pokra\u010doval Tom.<\/div>\n
\n

Takhle jsem si na b\u00edl\u00fd pap\u00edr zapsal deset r\u016fzn\u00fdch v\u011bc\u00ed, \u010dinnost\u00ed, v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho. Vlastn\u011b jsem od Toma nesly\u0161el nic neo\u010dek\u00e1vateln\u00e9ho, Hayley je \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed dosp\u00edvaj\u00edc\u00ed d\u00edvka… P\u0159ipsal jsem do seznamu dal\u0161\u00ed dv\u011b v\u011bci, o kter\u00fdch jsem si byl jist\u00fd, \u017ee Hayley p\u0159\u00edmo zbo\u017e\u0148uje. Jako ka\u017ed\u00e9 n\u011b\u017en\u00e9 pohlav\u00ed v jej\u00edm v\u011bku. Pod\u00edval jsem se na sv\u00e9 d\u00edlo a musel se usm\u00e1t. Byl jsem spokojen\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee m\u00e1\u0161 pl\u00e1n,“ odtu\u0161il Tom.<\/div>\n
„Jo!“ zaradoval jsem se.<\/div>\n
„A ten zn\u00ed?“<\/div>\n
„Ty jsi v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b zv\u011bdav\u00fd!“<\/div>\n
M\u011bl jsem pl\u00e1n, zn\u011bl naprosto jednodu\u0161e. Napsal jsem si seznam v\u011bc\u00ed, ke kter\u00fdm Hayley chov\u00e1 sympatie a p\u0159ikreslil ke ka\u017ed\u00e9 mal\u00fd \u010dtvere\u010dek na od\u0161krtnut\u00ed. Hayley se l\u00edb\u00ed p\u0159\u00edroda? Fajn, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. Vezmu ji n\u011bkam, kde j\u00ed kr\u00e1sa Matky p\u0159\u00edrody vyraz\u00ed dech. Je romantick\u00e1? Okey, pozvu ji do kina na n\u011bjakou sla\u010f\u00e1rnu, nebo nen\u00e1padn\u011b nazna\u010d\u00edm Kevinovi, \u017ee by neu\u0161kodilo, kdyby Hayley vzal na rande, po\u0159\u00e1dn\u00e9 rande. Hayley netu\u0161\u00ed, o co se p\u0159ipravuje. Mus\u00ed si to uv\u011bdomit, mus\u00ed to vid\u011bt. M\u00e1 pro co \u017e\u00edt. Vyplat\u00ed se bojovat. Vyplat\u00ed se uzdravit. Je j\u00ed 16, proboha! V\u0161echno m\u00e1 p\u0159ed sebou,<\/p>\n

„Nemysl\u00edm si, \u017ee to zabere,“ nam\u00edtl Tom. D\u00edval se na m\u011b t\u00edm sv\u00fdm l\u00e9\u017eern\u00edm zp\u016fsobem. Jeho n\u00e1zor m\u011b nezaj\u00edmal. Moje intuice je a\u017e z\u00e1zra\u010dn\u00e1. Nikdy se neplete. A tohle byla extra siln\u00e1 intuice. Zaplnila celou mou hlavu. Zabere to. Hayley si uv\u011bdom\u00ed, \u017ee d\u011bl\u00e1 chybu, ud\u011bl\u00e1m pro to cokoliv. A jestli se to nepoda\u0159\u00ed, tak vyh\u00e1z\u00edm v\u0161echno sv\u00e9 oble\u010den\u00ed a budu chodit po ulici nah\u00fd. Ale ona bude cht\u00edt \u017e\u00edt. Chci, aby v\u011bd\u011bla, \u017ee m\u00e1 pro co \u017e\u00edt.<\/div>\n

„J\u00e1 o tom nepochybuju,“ pronesl jsem vzne\u0161en\u011b. I kdyby o tom pochyboval cel\u00fd sv\u011bt, j\u00e1 budu v\u011b\u0159it sv\u00e9 intuici.<\/div>\n
„Hayley je-„<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t,“ uml\u010del jsem Toma. „Neka\u017e mi to. Nesn\u00e1\u0161\u00edm negativn\u00ed koment\u00e1\u0159e. Nejsi v\u011b\u0161tec. Nem\u00e1\u0161 t\u0159et\u00ed oko, tak ml\u010d.“ \u0158ekl jsem naprosto klidn\u00fd. Byl jsem ve sv\u00e9m medita\u010dn\u00edm stavu. Pot\u0159eboval jsem meditovat po tom v\u0161em ne\u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 se m\u011b tak mile chytlo. Kdybych to neud\u011blal, skute\u010dnost, \u017ee jsem sed\u011bl v papu\u010dk\u00e1ch, roztr\u017een\u00fdch kalhot\u00e1ch a s boul\u00ed na \u010dele by m\u011b ur\u010dit\u011b p\u0159ivedla k \u0161\u00edlenstv\u00ed nebo depresi.<\/div>\n
„J\u00e1 si jen-„<\/div>\n
„Ticho,“ za\u0161eptal jsem. P\u0159itiskl jsem sv\u00e9 prsty na Tomovy rty. „Ticho,“ zopakoval jsem hlasit\u011bji. Tom nesouhlasn\u011b zafun\u011bl. „Ne,“ \u0159ekl jsem, jakmile se pokusil osvobodit svou pusu a promluvit. Op\u011bt n\u011bco velice v\u011bcn\u00e9ho. „Nem\u00e1me lep\u0161\u00ed pl\u00e1n, nebo ano?“ Tomovy rty se d\u00e1l sna\u017eily, ale nevydal ani hl\u00e1sku. „No pr\u00e1v\u011b. Nic. Nic jin\u00e9ho nem\u00e1me.“ Tom se na m\u011b zlostn\u011b zamra\u010dil. D\u011bsiv\u00e9, jen co je pravda. „Je to lep\u0161\u00ed, ne\u017e jen sed\u011bt a p\u0159ihl\u00ed\u017eet. Tak mi s t\u00edm seznamem pomoz.“ Pousm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
\n

Nau\u010dil jsem se meditaci v jednom Tibetsk\u00e9m chr\u00e1mu F\u011bnh\u00f3ng s\u00e8 de ni\u01ceo, ve voln\u00e9m p\u0159ekladu r\u016f\u017eov\u00fd pt\u00e1k. Nejsp\u00ed\u0161 plame\u0148\u00e1k… douf\u00e1m. Ten ple\u0161at\u00fd mnich byl velmi trp\u011bliv\u00fd a vl\u00eddn\u00fd. Bez jeho pomoci bych dnes u\u017e asi ze\u0161ediv\u011bl. Mam\u010da asijsk\u00e9 st\u00e1ty zbo\u017e\u0148uje. V Tibetu jsme str\u00e1vili m\u011bs\u00edc, procestovali jsme ho t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd. Kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili do Ameriky, p\u0159ipadal jsem si o dva odst\u00edny \u017elut\u011bj\u0161\u00ed. Byl to n\u00e1dhern\u00fd m\u011bs\u00edc pln\u00fd klidu, relaxace, odpo\u010dinku a sebepozn\u00e1n\u00ed. Jednou se za sv\u00fdm mistrem vr\u00e1t\u00edm! A\u017e posledn\u00ed r\u016f\u017eov\u00fd l\u00edstek Sakury dopadne na… co to melu? Sakura je z Japonska.<\/p><\/div>\n

\n

Tomovy rty se pod m\u00fdmi prsty zavlnily. Odt\u00e1hl jsem od jeho pusy ruku a nespustil z n\u011bj o\u010di. Tom napr\u00e1zdno otev\u0159el \u00fasta, probod\u00e1val m\u011b sv\u00fdm ne\u010diteln\u00fdm pohledem. J\u00e1 si jen polo\u017eil ruku zp\u011bt do kl\u00edna a d\u00e1l se usm\u00edval. Kdy\u017e jsem nad v\u0161\u00edm zauva\u017eoval… Tomovy rty byly p\u0159ekvapiv\u011b jemn\u00e9. Ob\u010das m\u011b p\u0159ekvapovalo i to, \u017ee d\u00fdch\u00e1. Byl tak divn\u00fd, \u017ee jsem zapom\u00ednal, \u017ee je \u010dlov\u011bk jako j\u00e1. Byli jsme tak rozd\u00edln\u00ed. Hlavn\u011b s n\u00edm bylo t\u011b\u017ek\u00e9 po\u0159\u00edzen\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Uka\u017e mi to,“ prolomil Tom ticho pln\u00e9 kr\u00e1sn\u00fdch tibetsk\u00fdch vzpom\u00ednek a \u00fadivem nad Tomovou nelidskou lidskost\u00ed. Nat\u00e1hl ruku k seznamu, jako by se domn\u00edval, \u017ee mu jej jen tak d\u00e1m. Ne-e. Um\u011bl jsem sice meditovat, ale nebyl jsem Tibe\u0165an!<\/div>\n
„Na co?“ obrnil jsem se. „Je tam jen to, cos mi diktoval.“<\/div>\n
„Chci se jen pod\u00edvat,“ uji\u0161\u0165oval m\u011b Tom. J\u00e1 mu ale n\u011bjak nev\u011b\u0159il…<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Prost\u011b mi to uka\u017e.“<\/div>\n
„Okey!“ Neochotn\u011b jsem Tomovi listinu p\u0159edal. Za\u010dal si to ti\u0161e \u010d\u00edst. Nemra\u010dil se, neusm\u00edval se, zachoval si kamennou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme to zkusit,“ p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Najednou ‚my‘? Chce\u0161 b\u00fdt t\u00fdm, kdy\u017e m\u00e1m tenhle geni\u00e1ln\u00ed pl\u00e1n, co?“ Tom mi seznam \u017eivota vr\u00e1til se slovy, \u017ee jsem pitom\u00fd. Nemil\u00e9… M\u011bl bych ho nau\u010dit um\u011bn\u00ed meditace. Pot\u0159eboval to jako pep\u0159.<\/div>\n
„M\u00e1m pravdu,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se. On je pitomec, mimochodem…<\/p>\n

autor: Sayurii<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sayurii Sice netu\u0161\u00edm, jak rozs\u00e1hlou m\u00e1\u0161 Zuzu pam\u011b\u0165, ale sna\u017eila jsem se napsat dal\u0161\u00ed d\u00edl tak rychle, jak jen to moje zpomalen\u00e9 tempo umo\u017enilo, tak douf\u00e1m, \u017ee jsi nezapomn\u011bla, co se stra\u0161n\u00e9ho stalo v minul\u00e9m d\u00edlu. D\u00edl bez d\u00edlu… hrad bez<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[587],"tags":[],"class_list":["post-2681","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-shatters-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2681","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2681"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2681\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2681"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2681"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2681"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}