{"id":2688,"date":"2015-08-29T15:00:00","date_gmt":"2015-08-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2678"},"modified":"2015-08-29T15:00:00","modified_gmt":"2015-08-29T14:00:00","slug":"sibyla-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/29\/sibyla-4\/","title":{"rendered":"Sibyla 4."},"content":{"rendered":"
autor: Sayurii<\/p>\n

<\/strong> D\u011bkuju v\u00e1m v\u0161em za koment\u00e1\u0159e pod pov\u00eddkou, moc si jich v\u00e1\u017e\u00edm. Kdyby jich bylo v\u00edc, nest\u011b\u017eovala bych si, t\u0159eba jen v\u011bti\u010dku, jestli se v\u00e1m pov\u00eddka zat\u00edm l\u00edb\u00ed, co? \ud83d\ude00 Ka\u017edop\u00e1dn\u011b \u010dtvrt\u00fd d\u00edl je pln\u00fd flashback\u016f, tak\u017ee Tom se n\u00e1m tu taky p\u00e1rkr\u00e1t objev\u00ed, aby v\u00e1m nechyb\u011bl, j\u00e1 v\u00edm, jak z n\u011bj v\u0161ichni odpad\u00e1te \ud83d\ude00 A brzo se taky dozv\u00edte, kde Tom je a co d\u011bl\u00e1 a zanedlouho se taky snad rozlu\u0161t\u00ed z\u00e1hada se Sibyl, nap\u0159\u00edklad kdo Sibyla je a kdo nen\u00ed… Velvet to nap\u0159\u00edklad vy\u0159e\u0161ila \ud83d\ude00 \ud83d\ude00 A pak se taky dozv\u00edme, jestli bude m\u00edt Bill chut\u011b na Coltona nebo ne a naopak… no bude to je\u0161t\u011b sranda mysl\u00edm, pokud budu m\u00edt svou psac\u00ed n\u00e1ladu. Zrovna v\u010dera jsem ji m\u011bla, jen\u017ee ve\u010der, j\u00e1 ji m\u00edv\u00e1m ve\u010der a ta\u0165ka m\u011b poslal zrovna sp\u00e1t… ?! Jako\u017ee co\u017ee? Aha… a m\u011bla jsem po pt\u00e1k\u00e1ch… Zn\u00ed to blb\u011b i v\u00e1m, nebo jen mn\u011b? :DDD P\u011bkn\u00e9 po\u010dten\u00ed v\u00e1m p\u0159eji. N\u00e1zev d\u00edlu mimochodem nen\u00ed vystihuj\u00edc\u00ed, ale mn\u011b se to l\u00edbilo \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Byl ho pln\u00fd Bill<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e se Bill s Coltonem lou\u010dil, musel se usm\u00edvat. Dostal pr\u00e1ci! Norm\u00e1ln\u00ed pr\u00e1ci. Byl na sebe hrd\u00fd, i kdy\u017e toho p\u0159\u00edli\u0161 neud\u011blal. C\u00edtil se vzru\u0161en\u00fd, t\u011b\u0161il se, a\u017e se poprv\u00e9 postav\u00ed (\ud83d\ude00 A\u017e se postav\u00ed? Ehm… )<\/em> k z\u00e1kazn\u00edkovi. Dobr\u00fd pocit z toho, co pr\u00e1v\u011b ud\u011blal, prohluboval i samotn\u00fd Colton t\u00edm, jak byl sympatick\u00fd, i jeho sekret\u00e1\u0159ka Laila, kter\u00e1 Billovi dala n\u011bjak\u00e9 formul\u00e1\u0159e pro doktorku, ji\u017e bude muset nav\u0161t\u00edvit, aby posoudila, zda je Bill zp\u016fsobil\u00fd, se zd\u00e1la b\u00fdt velice mil\u00e1 a p\u0159\u00edjemn\u00e1. Zat\u00edmco Bill sch\u00e1zel kopec sm\u011brem dom\u016f, ihned jej napadlo, \u017ee se mus\u00ed pochlubit Nat. Po dlouh\u00e9 dob\u011b byl Bill \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n

\n

Od pohovoru uplynul t\u00fdden, Bill podepsal smlouvu a odevzdal Laile doktorkou vypln\u011bn\u00e9 pap\u00edry. Te\u010f pouze \u010dekal, a\u017e mu zavol\u00e1 takzvan\u00e1 vedouc\u00ed sm\u011bn a domluv\u00ed si s n\u00edm hodinu n\u00e1stupu na zau\u010den\u00ed. Laila jej informovala, \u017ee by zau\u010den\u00ed m\u011blo trvat \u010dty\u0159i hodiny, to bylo to jedin\u00e9, \u010d\u00edm si mohl b\u00fdt jist\u00fd, v\u0161e ostatn\u00ed byly pouh\u00e9 p\u0159edstavy. Jak\u00e1 bude vedouc\u00ed? Jac\u00ed budou kolegov\u00e9? Co v\u0161e se od n\u011bj bude o\u010dek\u00e1vat? Tyto a spoustu dal\u0161\u00edch ot\u00e1zek Billovi b\u011bhaly hlavou a d\u011blaly jej nerv\u00f3zn\u00edm. Nedok\u00e1zal ne\u010dinn\u011b \u010dekat, sna\u017eil se ‚zau\u010dovat‘ s\u00e1m. U\u010dil se pobrat co nejv\u00edce n\u00e1dob\u00ed nar\u00e1z, nal\u00e9vat k\u00e1vu, pokl\u00e1dat tal\u00ed\u0159e \u0161etrn\u011b na st\u016fl a pohybovat se elegantn\u011b a svi\u017en\u011b jako \u010d\u00ed\u0161n\u00edk. Kdy\u017e s Nat nav\u0161t\u00edvili kav\u00e1rnu nebo restauraci, pozoroval m\u00edstn\u00ed obsluhu, jak na z\u00e1kazn\u00edky mluv\u00ed, jak jim serv\u00edruj\u00ed a prost\u00edraj\u00ed. Zd\u00e1lo se to jednoduch\u00e9, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to tak jen vypad\u00e1, dokud to d\u011blal n\u011bkdo jin\u00fd a on sed\u011bl u sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku \u010daje. V\u011bd\u011bl to, ale mohl jen odhadovat, jak moc t\u011b\u017ek\u00e9 to bude, a\u017e to bude on, kdo bude oble\u010den\u00fd do b\u00edl\u00e9 ko\u0161ile, \u010dern\u00e9 vesty a kolem pasu se jej bude dr\u017eet \u010dern\u00e1 z\u00e1st\u011bra s dv\u011bma kapsami.<\/p><\/div>\n

\n
U\u017e ani nev\u011bd\u011bl, jestli se skute\u010dn\u011b t\u011b\u0161\u00ed, pokud ano, tento pocit se v n\u011bm ukryl hodn\u011b hluboko. St\u00e1le mu v hlav\u011b zn\u011bla Coltonova slova: „Nezklamte m\u011b.“ Necht\u011bl zklamat nikoho. P\u0159\u00e1l si b\u00fdt takov\u00fd \u010d\u00ed\u0161n\u00edk, kter\u00e9ho si z\u00e1kazn\u00edci vychv\u00e1l\u00ed, kter\u00fdm se nechaj\u00ed r\u00e1di obslou\u017eit. Cht\u011bl b\u00fdt dobr\u00fd. V\u017edy takov\u00fd byl. Ambici\u00f3zn\u00ed. P\u0159\u00e1l si n\u011bco dok\u00e1zat, n\u011b\u010deho dos\u00e1hnout, nez\u00e1le\u017eelo na tom kde nebo komu. Jako herec nebo jako \u010d\u00ed\u0161n\u00edk, bylo to jedno. Nemusel b\u00fdt ten nejlep\u0161\u00ed, ale nikdy ne\u0161kod\u00ed pokou\u0161et se o to. Ka\u017ed\u00fd den, kdy\u017e si chystal j\u00eddlo, si p\u0159edstavoval, \u017ee je \u010d\u00ed\u0161n\u00edk a prost\u0159el pro \u0161est lid\u00ed.<\/div>\n
Bill znovu st\u00e1l p\u0159ed pln\u00fdm stolem a z\u00edral na v\u0161echno to n\u00e1dob\u00ed. Asi se zbl\u00e1znil, ale necht\u011bl nic podcenit, necht\u011bl poho\u0159et hned prvn\u00ed den. Tohle byl krok vp\u0159ed, z\u00e1le\u017eelo mu na tom. P\u0159esto\u017ee byl nerv\u00f3zn\u00ed, c\u00edtil, \u017ee se rozhodl spr\u00e1vn\u011b. Od zau\u010den\u00ed jej d\u011blilo 14 hodin, ub\u011bhlo to rychle. Bill se ale c\u00edtil p\u0159ipraven\u00fd. Nebude to dramatizovat. Vyd\u00fdchal se, sn\u011bdl ve\u010de\u0159i, sklidil zbyl\u00fdch p\u011bt porc\u00ed a \u0161el se vykoupat. Pl\u00e1noval se vyspat do r\u016f\u017eova, aby v pr\u00e1ci byl sv\u011b\u017e\u00ed a pln\u00fd energie. P\u0159inejmen\u0161\u00edm aby neusnul n\u011bkde hlavou v tal\u00ed\u0159i se \u0161pagetami. To bylo hlavn\u00ed. Neusnout… ve \u0161paget\u00e1ch.<\/div>\n
\n

Bill le\u017eel ve sv\u00e9 pohodln\u00e9 posteli. Le\u017eel a z\u00edral do stropu, ani\u017e by byl n\u011b\u010d\u00edm zaj\u00edmav\u00fd. Sp\u00e1nek se nedostavoval. A s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednkou se mu vysm\u00edval do tv\u00e1\u0159e. Dal\u0161\u00ed \u017eiv\u00e1 vzpom\u00ednka, kter\u00e1 se mu n\u00e1sil\u00edm vkradla do hlavy, jako by m\u011bnila m\u011bkkou matraci v pouh\u00e9 chladn\u00e9 \u017eelezo. Billa za\u010dal \u0161t\u00edpat nos, n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, aby se zbavil toho vlhka ve sv\u00fdch o\u010d\u00edch. Kdykoliv byl s\u00e1m a nic ned\u011blal, myslel na Toma, navzdory tomu, jak moc na n\u011bj myslet necht\u011bl. V\u017edy se ze v\u0161ech sil pokou\u0161el zabavit svou mysl n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, ale ta ho v\u016fbec neposlouchala a nutila jej vzpom\u00ednat.<\/p><\/div>\n

„No tak, no tak,“ Bill se sna\u017eil Toma ze sv\u00e9 hlavy vyt\u011bsnit. Tom ode\u0161el p\u0159ed m\u011bs\u00edcem, pro\u010d to muselo Billa po\u0159\u00e1d tolik tr\u00e1pit? Nem\u011bl v pl\u00e1nu zapomenout, zavrhnout Toma, d\u011blat \u017ee nikdy \u017e\u00e1dn\u00e9ho bratra nem\u011bl, ale necht\u011bl se st\u00e1le mu\u010dit t\u00edm, \u017ee je Tom pry\u010d. Pro\u010d to muselo neust\u00e1le tolik bolet? Kolikr\u00e1t si musel Bill \u0159\u00edct, \u017ee je to v po\u0159\u00e1dku, aby tomu uv\u011b\u0159ilo i jeho pitom\u00e9 srdce, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b to jej v\u017edy bolelo. A neskute\u010dn\u011b jej t\u00edm \u0161tvalo. Nad v\u0161\u00edm ztr\u00e1cel kontrolu. Nad vzpom\u00ednkami, nad bolest\u00ed, tam ale kontrolu je\u0161t\u011b nez\u00edskal…<\/div>\n
Bill k sob\u011b pevn\u011b tiskl v\u00ed\u010dka, jako by to mohlo pomoct Toma vytla\u010dit z jeho hlavy ven. Nestalo se to. Tom tu st\u00e1le byl. Byl ho pln\u00fd pokoj. Byl ho pln\u00fd Bill.<\/div>\n
<\/p>\n

Tom dopadl na m\u011bkkou matraci se \u0161irok\u00fdm, spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zav\u0159el o\u010di.<\/em><\/div>\n

„Jsme svobodn\u00ed, br\u00e1cho,“ vydechl, jakmile se vedle n\u011bj nat\u00e1hl Bill. „Jsme dosp\u011bl\u00ed,“ dodal. O dv\u011b patra n\u00ed\u017e st\u00e1lo st\u011bhovac\u00ed auto se v\u0161emi jejich v\u011bcmi. Kone\u010dn\u011b si koupili vlastn\u00ed byt.<\/em><\/div>\n
„Bo\u017e\u00ed,“ radoval se Bill. A skute\u010dn\u011b to pro Billa bo\u017e\u00ed bylo, dokud se Tom neza\u010dal v\u00e1let ze strany na stranu jako prase v bahn\u011b, a t\u00edm jej pra\u0161til rukou do obli\u010deje. Bill si tv\u00e1\u0159 impulzivn\u011b zakryl dlan\u011bmi a vylet\u011bl do sedu.<\/em><\/div>\n
„Zbl\u00e1znil ses?“ Bill si zkontroloval v\u0161echny zuby, jestli jsou na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, a nos, jestli nekrv\u00e1c\u00ed. „Co d\u011bl\u00e1\u0161?!“ oto\u010dil se na sv\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 se p\u0159estalo rozvalovat. Tom si sedl a nevzru\u0161en\u011b se na Billa pod\u00edval.<\/em><\/div>\n
„Testuju postel,“ vysv\u011btlil Tom sv\u00e9 \u0161kub\u00e1n\u00ed, „co d\u011bl\u00e1\u0161 ty?“ Tom o\u010dividn\u011b ani netu\u0161il, co provedl.<\/em><\/div>\n
„Zml\u00e1tils m\u011b, ty blbe\u010dku!“ Bill jej zpra\u017eil zl\u00fdm pohledem.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1?“<\/em><\/div>\n
„Ne! Celou dobu si pov\u00edd\u00e1m s tou lampou za tebou.“ Bill byl na\u0161tvan\u00fd. A\u0165 u\u017e jej Tom pra\u0161til \u00famysln\u011b, nebo ne, bolelo to. A nestalo by se to, kdyby Tom nebyl tak pitom\u00fd a neza\u010dal se roztahovat jako bl\u00e1zen, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee na posteli nele\u017e\u00ed s\u00e1m!<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Promi\u0148, j\u00e1 si nev\u0161iml.“ Tom se k Billovi p\u0159isunul a posadil se vedle n\u011bj na kraj postele, i p\u0159es riziko, kter\u00e9 mu od Billa hrozilo, kdy\u017e se takhle rozru\u0161il.<\/em><\/div>\n

„Nev\u0161iml sis 189 centimetr\u016f lidsk\u00fdho t\u011bla? 67 kil masa a kost\u00ed le\u017e\u00edc\u00edch vedle tebe? Zajdi si k o\u010dn\u00edmu, v\u00e1\u017en\u011b, Tome.“<\/em><\/div>\n
„Ale no tak, tolik se toho nestalo, ne?“ Tom Billa chytl za bradu ve snaze oto\u010dit si jeho hlavu tak, aby vid\u011bl na zp\u016fsoben\u00e9 \u0161kody. „Uka\u017e mi to.“<\/em><\/div>\n
„Ne, nebude\u0161 na to sahat!“ odm\u00edtl Bill Tomovu pomoc. Zn\u011bl jako n\u011bkdo, kdo trp\u00ed r\u00fdmou.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 ti na to nechci sahat,“ uji\u0161\u0165oval jej Tom.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1lem jsem si ukousl jazyk! Pinkls m\u011b do brady a j\u00e1 zacvakal zuby! V\u00ed\u0161, jak to nen\u00e1vid\u00edm.“<\/em><\/div>\n
Ano, to Tom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl. Kdy\u017e byli mlad\u0161\u00ed, d\u011blal mu to Tom naschv\u00e1l. Bill jej za to honil po cel\u00e9m dom\u011b i dvo\u0159e a b\u011b\u017eel za n\u00edm jako \u0159\u00edzen\u00e1 st\u0159ela, dokud jej nechytil. Tom nem\u011bl \u0161anci uniknout, Bill byl st\u00edha\u010dka. Byl jako policejn\u00ed pes a Tom byl uprchl\u00fd v\u011bze\u0148, kter\u00fd si za sv\u00e9 \u010diny vyslou\u017eil takov\u00fd pohlavek, \u017ee se mu proto\u010dily o\u010di.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tentokr\u00e1t to opravdu nebylo schv\u00e1ln\u011b,“ br\u00e1nil se Tom. P\u0159ipravoval se na mo\u017en\u00fd \u00fatok a prom\u00fd\u0161lel si nej\u00fa\u010dinn\u011bj\u0161\u00ed \u00faprk, nerad by skon\u010dil s vytr\u017een\u00fdm dredem.<\/em><\/div>\n

„A paks m\u011b pinkl do nosu!“ informoval jej ubl\u00ed\u017een\u011b a na\u0161tvan\u011b Bill.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148,“ omluvil se Tom znovu a u\u017e jen kv\u016fli vlastn\u00ed bezpe\u010dnosti do toho slova vtla\u010dil co nejv\u00edc pocitu viny a l\u00edtosti.<\/em><\/div>\n
„Hmmm,“ zamru\u010del \u010dernovlas\u00fd a proto\u010dil o\u010di. Ruku st\u00e1hl, \u010d\u00edm\u017e dal Tomovi najevo, \u017ee se m\u016f\u017ee pod\u00edvat. Nato\u010dil k n\u011bmu hlavu v\u00edc a lehce ji zaklonil. Tom p\u0159imhou\u0159il o\u010di a zkoumal.<\/em><\/div>\n
„Nic to nen\u00ed, krev nete\u010de, tak je to fajn,“ prohl\u00e1sil Tom, jako by byl doktor a Bill jeho pacient. „Uka\u017e zuby,“ poru\u010dil. Bill na n\u011bj vycenil b\u00edl\u00fd chrup.<\/em><\/div>\n
„Dobr\u00fd?“ Uji\u0161\u0165oval se starostliv\u011b.<\/em><\/div>\n
„Skv\u011bl\u00fd,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom. Bill m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b p\u011bkn\u00e9 zuby. Taky se o n\u011bj pe\u010dliv\u011b staral a ope\u010dov\u00e1val je.<\/em><\/div>\n
„Ale bolelo to!“ nam\u00edtl Bill, kdy\u017e Tom jeho bradu pustil.<\/em><\/div>\n
„A u\u017e to nebol\u00ed?“<\/em><\/div>\n
Bill se soust\u0159edil, nakonec zakroutil hlavou. „Ne tolik,“ up\u0159esnil. „Ale vyberu si za to pokoj!“<\/em><\/div>\n
„Pro m\u011b, za m\u011b. Oba jsou stejn\u00e9,“ pokr\u010dil Tom rameny. A m\u011bl by pravdu neb\u00fdt druh\u00e9ho okna v pokoji, jen\u017e si Bill zvolil za sv\u016fj. Tom\u016fv pokoj byl obda\u0159en pouze jedn\u00edm oknem.<\/em><\/div>\n
\n

A tak vznikla ne moc zaj\u00edmav\u00e1, bolestiv\u00e1 historka o tom, jak Bill z\u00edskal o okno nav\u00edc. Nijak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Jen\u017ee n\u011bco bylo jinak. N\u011bco se zm\u011bnilo. U\u017e od za\u010d\u00e1tku to bylo jin\u00e9. Tom by se zcela ur\u010dit\u011b sp\u00ed\u0161 za\u010dal sm\u00e1t tomu, \u017ee Bill dostal do nosu, a pak by on s\u00e1m schytal jednu v\u00fdchovnou. Tak co se to s nimi stalo? Dosp\u011bli? D\u0159\u00edv to Billovi p\u0159i\u0161lo norm\u00e1ln\u00ed, nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jen\u017ee kdy\u017e se na to zp\u011btn\u011b d\u00edval… kdy\u017e jej Tom dr\u017eel… c\u00edtil se jinak, bylo to jin\u00e9. A bylo to frustruj\u00edc\u00ed. Nem\u011blo to b\u00fdt jin\u00e9, \u010d\u00edm to bylo jin\u00e9? Bill nikdy d\u0159\u00edv nebyl tak zvrhl\u00fd, tak pitom\u00fd, aby jen p\u0159em\u00fd\u0161lel nad takov\u00fdmi<\/em> v\u011bcmi, nato\u017e aby je pak d\u011blal.<\/em> Nem\u011bli se st\u011bhovat. Byli p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00ed na to, aby bydleli sami. Dvoj\u010data u\u017e v minulosti zrodila p\u00e1r \u0161patn\u00fdch n\u00e1pad\u016f, ale st\u011bhov\u00e1n\u00ed se mu moment\u00e1ln\u011b zd\u00e1lo jako ten nejhor\u0161\u00ed n\u00e1pad. Nic jej nep\u0159ekonalo. Ani kdy\u017e Tom ukradl strunu od klav\u00edru v mal\u00e9m hudebn\u00edm obchod\u011b, vy\u0161plhal s n\u00ed na v\u011b\u017e baptistick\u00e9ho kostela, p\u0159iv\u00e1zal ji ke zvonu a n\u00e1sledn\u011b ji nat\u00e1hl k vysok\u00e9mu mohutn\u00e9mu stromu vedle v\u011b\u017ee. Vyzv\u00e1n\u011bl pak na poplach jako bl\u00e1zen. P\u0159ivolal t\u00edm spoustu tamn\u00edch obyvatel m\u011bsta, ve kter\u00e9m jako mal\u00ed \u017eili. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 dokonce v\u011b\u0159ili, \u017ee k nim takto promlouv\u00e1 B\u016fh. Kdyby se v\u0161ak n\u011bkdo po\u0159\u00e1dn\u011b pod\u00edval do bohat\u00e9 koruny star\u00e9ho stromu vedle kostela, zjistil by, \u017ee se na jeho v\u011btvi houpou dva p\u00e1ry d\u011btsk\u00fdch nohou, obut\u00fdch ve stejn\u00fdch bot\u00e1ch.<\/div>\n

Bill si to pamatoval, jako by se to stalo p\u0159ed p\u00e1r lety, ur\u010dit\u011b by nejd\u0159\u00edv neuv\u011b\u0159il, kdyby mu n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee od t\u00e9 doby uteklo 9 let. Vzpom\u00ednal si, jak se proch\u00e1zeli po m\u011bst\u011b, a\u017e narazili na obchod s hudebn\u00edmi n\u00e1stroji. Pod\u00edvali se na sebe a Bill se ze\u0161iroka usm\u00e1l. Uk\u00e1zal na kostel a zeptal se…<\/div>\n
<\/p>\n

„Kdo tam vy\u0161plh\u00e1?“ zeptal se vysok\u00fdm d\u011btsk\u00fdm hlasem chlapec s blon\u010fat\u00fdmi vlasy, spadaj\u00edc\u00edmi v lehce vlnit\u00fdch pramenech na huben\u00e1 rameny.<\/em> Dot\u00e1zan\u00fd byl rozhodnut\u00fd.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 jsem nen\u00e1padn\u00fd a rychl\u00fd, je to jasn\u00fd. J\u00e1 vezmu strunu a ty vy\u0161plh\u00e1\u0161 ke zvonu. Jsi hbit\u011bj\u0161\u00ed a m\u00e1\u0161 del\u0161\u00ed nohy.“<\/em><\/div>\n
„Jen\u017ee J\u00c1 m\u00e1m zmrzlinu,“ nam\u00edtl Bill a zam\u00e1val s n\u00ed Tomovi p\u0159ed o\u010dima, ne\u017e se do r\u016f\u017eov\u00e9ho kope\u010dku znovu zakousl.<\/em><\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu d\u011blat v\u0161echno s\u00e1m!“ post\u011b\u017eoval si star\u0161\u00ed z nich.<\/em><\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1\u0161, jsem tu p\u0159ece s tebou.“<\/em><\/div>\n
„Ale nic ned\u011bl\u00e1\u0161, klidn\u011b tu b\u00fdt ani nemus\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Tom ura\u017een\u011b.<\/em><\/div>\n
„To bychom si nic neu\u017eili,“ usm\u00e1l se Bill a \u0161el se skr\u00fdt do vchodu domu vedle obchodu, kde m\u011bl Tom \u0161t\u00edpnout strunu. Klidn\u011b by ji mohl koupit, pen\u00edze m\u011bl, ale takhle to byla v\u011bt\u0161\u00ed sranda.<\/em><\/div>\n
\n

„Byli jsme rebelov\u00e9, d\u011blali jsme r\u016fzn\u00e9 blbosti, jen abychom dok\u00e1zali, \u017ee zkr\u00e1tka m\u016f\u017eeme,“ prozradil jednou Tom v rozhovoru. Kdy\u017e se vracel do minulosti ke dni, kdy rozezvonil zvon, st\u00e1ly mu chlupy hr\u016fzou. Tom se v\u00fd\u0161ek b\u00e1l, hrozn\u011b se b\u00e1l. Tehdy mu srdce bu\u0161ilo tak siln\u011b, \u017ee se mu zd\u00e1lo, jako by bouchalo do zdi kostela skrz jeho hru\u010f, zat\u00edmco \u0161plhal nahoru. Bill se n\u00e1ramn\u011b bavil, str\u010dil si kornout do pusy a zuby jej pevn\u011b p\u0159idr\u017eoval, aby mu nevypadl, kdy\u017e lezl na vysoko posazenou v\u011btev star\u00e9ho stromu. Tomovi to p\u0159i\u0161lo absurdn\u00ed, stejn\u011b tak mohl vy\u0161plhat i na kostel a on by si u\u0161et\u0159il v\u0161echno to pocen\u00ed a z\u00e1vra\u0165 nebo co to bylo. A mo\u017en\u00e1 sta\u010dilo, aby Billovi ve v\u0161em nevyhov\u011bl…<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Kdo z v\u00e1s dvou je k\u00e1po?“ zeptal se star\u0161\u00ed p\u00e1n. Dvoj\u010data sed\u011bla vedle sebe na jednom \u010derven\u00e9m k\u0159esle, proto\u017ee bylo dost velk\u00e9, aby se tam ob\u011b d\u011bti ve\u0161ly. Bill si sedl do tureck\u00e9ho sedu a byl p\u0159ipraven\u00fd odpov\u00eddat, zat\u00edmco Tom m\u011bl nohy spu\u0161t\u011bn\u00e9, chyb\u011bl mu velk\u00fd kus, aby dos\u00e1hl na zem, usm\u00edval se a u\u017e\u00edval si to. Bylo to poprv\u00e9, kdy byli pozv\u00e1ni do televizn\u00ed show, tr\u00e9mu ale nem\u011bli, naopak byli upov\u00eddan\u00ed. U\u017e sta\u010dili publiku \u0159\u00edct 3 vtipy, zat\u00edmco odpov\u011bd\u011bli na v\u0161echny p\u00e1novy ot\u00e1zky.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1!“ odpov\u011bd\u011bl blon\u010f\u00e1\u010dek rozhodn\u011b a p\u0159ik\u00fdvl si na to.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee t\u011b Tom poslouch\u00e1?“<\/em><\/div>\n
„Jo!“<\/em><\/div>\n
„Ale Tom je ten star\u0161\u00ed, nem\u011bl bys poslouchat ty jeho?“<\/em><\/div>\n
„My jsme dvoj\u010data, nikdo nen\u00ed star\u0161\u00ed,“ \u0159ekl Bill, jako by byl ten p\u00e1n bl\u00e1zen a rozm\u00e1chl p\u0159i tom ru\u010dkama.<\/em><\/div>\n
„Ale ty jsi \u0159\u00edkal, \u017ee jsi se narodil o 10 minut pozd\u011bji.“<\/em><\/div>\n
„Ano,“ souhlasil Bill.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee Tom je star\u0161\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Ne,“ zakroutil Bill hlavi\u010dkou. „Mn\u011b je 5!“ pro jistotu p\u00e1novi uk\u00e1zal 5 mal\u00fdch prst\u016f. „A Tomovi je taky 5! My byli spolu v b\u0159\u00ed\u0161ku!“<\/em><\/div>\n
„Aha, te\u010f u\u017e to ch\u00e1pu.“<\/em><\/div>\n
\n

Bylo to tak, kdy\u017e Bill n\u011bco \u0159ekl, Tom poslechl, alespo\u0148 dokud byly d\u011bti. Pak u\u017e i Tom zatou\u017eil po autorit\u011b, a tak se za\u010dali h\u00e1dat. H\u00e1dali se o hra\u010dky, o sladkosti a pozd\u011bji snad o v\u0161echno, p\u0159esto byli nerozlu\u010dn\u00ed.<\/p>\n

autor: Sayurii<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sayurii D\u011bkuju v\u00e1m v\u0161em za koment\u00e1\u0159e pod pov\u00eddkou, moc si jich v\u00e1\u017e\u00edm. Kdyby jich bylo v\u00edc, nest\u011b\u017eovala bych si, t\u0159eba jen v\u011bti\u010dku, jestli se v\u00e1m pov\u00eddka zat\u00edm l\u00edb\u00ed, co? \ud83d\ude00 Ka\u017edop\u00e1dn\u011b \u010dtvrt\u00fd d\u00edl je pln\u00fd flashback\u016f, tak\u017ee Tom se n\u00e1m tu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[630],"tags":[],"class_list":["post-2688","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sibyla"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2688","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2688"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2688\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2688"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2688"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2688"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}