{"id":2690,"date":"2015-08-28T16:00:00","date_gmt":"2015-08-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2680"},"modified":"2015-08-28T16:00:00","modified_gmt":"2015-08-28T15:00:00","slug":"turn-back-time-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/28\/turn-back-time-29\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 29."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nov\u00fd start<\/p>\n

<\/strong> Tak\u017ee k v\u011bci, mami. Bill a j\u00e1 jsme\u2026 n\u011bco jako\u2026 chod\u00edme spolu?<\/p>\n

<\/em> Tahle v\u011bta byla napsan\u00e1 slab\u011b a bylo jasn\u00e9, \u017ee byla n\u011bkolikr\u00e1t vymazan\u00e1 a p\u0159epsan\u00e1. Pap\u00edr byl v t\u00e9 oblasti slab\u00fd a drsn\u00fd, jak si Simone v\u0161imla, kdy\u017e po v\u011bt\u011b p\u0159ejela prstem.<\/p>\n

Mysl\u00edm. Nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 ti to u\u017e samotn\u00e9 do\u0161lo. J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, te\u010f \u0159ekne\u0161: „Ale v\u017edy\u0165 je z rodiny!“ No, to jsem nev\u011bd\u011bl, kdy\u017e jsme se poznali – a ani on ne. A d\u011bl\u00ed n\u00e1s n\u011bkolik generac\u00ed a krevn\u00ed spojen\u00ed nen\u00ed tak siln\u00e9 a\u2026 Miluju ho. V\u00e1\u017en\u011b ho miluju, mami, a on miluje m\u011b. A h\u00e1d\u00e1m, \u017ee tady za\u010daly v\u0161echny na\u0161e probl\u00e9my. Jeho rodi\u010de se ho pokou\u0161eli o\u017eenit a jemu se nel\u00edbily d\u00edvky, kter\u00e9 zvali k nim dom\u016f jako potencion\u00e1ln\u00ed man\u017eelky. A d\u016fvod, pro\u010d je tady, v roce 2008 m\u00edsto v roce 1908, je ten, \u017ee n\u00e1s p\u0159ed p\u00e1r dny p\u0159istihli. Jeho matka n\u00e1s na\u0161la a \u0161\u00edlela kv\u016fli tomu a\u2026 nebylo to dobr\u00fd, tak\u017ee jsem ud\u011blal to, co mi napov\u011bd\u011bl den\u00edk.<\/em><\/div>\n

Oh, spr\u00e1vn\u011b, je\u0161t\u011b jsem nezm\u00ednil den\u00edk. James si za\u010dal v\u00e9st den\u00edk, kdy\u017e mu bylo necel\u00fdch dev\u011bt, a zaznamen\u00e1val do n\u011bj pr\u016fb\u011bh spousty setk\u00e1n\u00ed, kter\u00e1 jsme m\u011bli, a pak v n\u011bm byly taky v\u011bci, kter\u00e9 se je\u0161t\u011b nestaly – alespo\u0148 tedy n\u00e1m. James dal tenhle den\u00edk a n\u011bjak\u00e9 fotky a dal\u0161\u00ed v\u011bci d\u011bde\u010dkovi a \u0159ekl mu, aby mi v\u0161echno p\u0159edal tohle l\u00e9to, p\u0159esn\u011b tohle l\u00e9to.<\/strong> Tak divn\u00fd, \u017ee? Skoro mi p\u0159ipad\u00e1, jako by bylo v\u0161echno p\u0159edem dan\u00e9 a my jen \u017eili podle p\u0159edem nakreslen\u00e9 linky. Jako by v\u0161echno bylo u\u017e jednou naps\u00e1no v n\u011b\u010d\u00edm den\u00edku.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Je komplikovan\u00e9 v\u0161echno shrnout, zvl\u00e1\u0161\u0165 v dopise. Nev\u00edm, jestli jsem n\u011bco nevynechal. Tedy – ur\u010dit\u011b jsem n\u011bco vynechal, ale m\u00e1m na mysli to d\u016fle\u017eit\u00e9. Nev\u00edm. Mn\u011b to d\u00e1v\u00e1 smysl. Tak\u017ee jednodu\u0161e \u0159e\u010deno jsem\u2026 cestoval \u010dasem. Ne. To zn\u00ed v\u00e1\u017en\u011b divn\u011b. Cestoval \u010dasem? No nic. Vr\u00e1til jsem se zp\u011bt v \u010dase a poznal jsem Billa a te\u010f jsme spolu a jsme tady, v roce 2008, a on by tu m\u011bl z\u016fstat. Nem\u016f\u017ee se vr\u00e1tit zp\u00e1tky z mnoha d\u016fvod\u016f. V\u00edm, \u017ee \u0159ekne\u0161, \u017ee by se m\u011bl vr\u00e1tit dom\u016f, ale on v\u00e1\u017en\u011b nem\u016f\u017ee.<\/em><\/div>\n

V den\u00edku se p\u00ed\u0161e, \u017ee se dom\u016f nevr\u00e1t\u00ed. A pokud se nem\u00e1 vr\u00e1tit dom\u016f, tak tam nem\u016f\u017ee. Georg by ti mohl \u0159\u00edct, pro\u010d – tolik vy\u0161iloval, \u017ee pod\u011bl\u00e1me \u010dasoprostorov\u00e9 kontinuum nebo tak n\u011bco. Mysl\u00ed si, \u017ee ud\u011bl\u00e1me n\u011bco \u0161patn\u011b a najednou se zm\u011bn\u00ed cel\u00fd sv\u011bt. Ale mo\u017en\u00e1 m\u00e1 pravdu, mo\u017en\u00e1 je to risk. A mami, pokud je to risk, pak Bill pot\u0159ebuje z\u016fstat tady. Tady m\u00e1 b\u00fdt. M\u016f\u017ee\u0161 se zeptat d\u011bdy nebo si p\u0159e\u010d\u00edst den\u00edky, jestli mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

V\u00edm, \u017ee je to v\u0161echno \u0161\u00edlen\u00fd, t\u00edm jsem si jist\u00fd. Pravd\u011bpodobn\u011b te\u010f sed\u00ed\u0161 s otev\u0159enou pusou, zat\u00edmco \u010dte\u0161 tyhle \u0159\u00e1dky. Ale, pros\u00edm, mami, zkus tomu uv\u011b\u0159it. A pros\u00edm, nech tu Billa. Je konec konc\u016f na\u0161e rodina, ha ha. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee si nevym\u00fd\u0161l\u00edm, mami. Sama v\u00ed\u0161, \u017ee nejsem natolik kreativn\u00ed, abych p\u0159i\u0161el s n\u011b\u010d\u00edm tak slo\u017eit\u00fdm. Bill nen\u00ed n\u011bjak\u00fd n\u00e1hodn\u00fd kolemjdouc\u00ed, kter\u00e9ho se sna\u017e\u00edm dostat do rodiny. On je\u2026 no\u2026 v\u0161ak u\u017e te\u010f sama v\u00ed\u0161. A on je\u2026 je pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd, mami. Hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd.<\/em><\/div>\n
Oukej, mysl\u00edm, \u017ee jsem \u0159ekl v\u0161echno. Alespo\u0148 douf\u00e1m.<\/em><\/div>\n
-Tom<\/em><\/div>\n
\n

Simone se t\u0159\u00e1sly ruce, kdy\u017e do\u010detla. Pap\u00edry se j\u00ed t\u0159epaly v dlan\u00edch. Rychle si ut\u0159ela o\u010di h\u0159betem ruky. My\u0161lenky a nov\u00e9 informace j\u00ed kolovaly v hlav\u011b. Musela brzdit svoje skeptick\u00e9 instinkty. Nem\u011bla jinou mo\u017enost, ne\u017e t\u00e9 \u0161\u00edlenosti v\u011b\u0159it. V\u0161echno to zn\u011blo bl\u00e1zniv\u011b a obvykle by j\u00ed rozum radil b\u00fdt skeptick\u00e1. N\u011bco v jej\u00ed hlav\u011b ji p\u0159im\u011blo ud\u011blat opak a rozsv\u00edtilo mal\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko nad v\u0161emi jej\u00edmi ot\u00e1zkami.<\/p><\/div>\n

Byla to vzpom\u00ednka.<\/div>\n
A p\u0159\u00edli\u0161 mnoho n\u00e1hod.<\/div>\n
A\u017e moc na to, aby mohla nad tou \u0161\u00edlenost\u00ed m\u00e1vnout rukou a po\u017e\u00e1dat sv\u00e9ho syna o opravdov\u00e9<\/em> vysv\u011btlen\u00ed. P\u0159ejela si prstem pod nosem, popot\u00e1hla a odlo\u017eila dopis na stranu, nechala ho neslo\u017een\u00fd na pol\u0161t\u00e1\u0159i a opustila pokoj. Kr\u00e1\u010dela p\u0159es chodbu do lo\u017enice sv\u00e9ho syna, kam ve\u0161la, ani\u017e by zaklepala. Tom a Bill si \u0161eptali na posteli. Simone se ani neobt\u011b\u017eovala omluvit. Rovnou mezi n\u011b vtrhla a pevn\u011b omotala pa\u017ee kolem Billa. Dr\u017eela ho pevn\u011b a obj\u00edmala ho jako d\u00edt\u011b. Zabo\u0159ila tv\u00e1\u0159 do jeho ramene, zat\u00edmco se sna\u017eila zadr\u017eet slzy. Bill se nejd\u0159\u00edv trochu br\u00e1nil, byl zmaten\u00fd, ale po chvilce objet\u00ed op\u011btoval a p\u0159imknul se k n\u00ed jako mal\u00fd chlapec dr\u017e\u00edc\u00ed svou maminku, kterou nikdy nechce pustit.<\/div>\n
\n

Ale Simone, jak si chlapec uv\u011bdomil, je te\u010f vlastn\u011b jeho matkou. Po\u010d\u00ednaje dne\u0161kem bude jeho nejbli\u017e\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk. Bude mu nejbl\u00ed\u017e, jak mu jen kdo m\u016f\u017ee b\u00fdt. Upevnil svoje sev\u0159en\u00ed kolem n\u00ed a zabo\u0159il tv\u00e1\u0159 do jej\u00edch vlas\u016f.<\/p><\/div>\n

„Je mi to l\u00edto, zlato,“ za\u0161eptala Simone. „V\u0161echno je mi tolik l\u00edto.“<\/div>\n
Jsem v po\u0159\u00e1dku,<\/em> cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, ale nedok\u00e1zal to, hlas se mu zarazil v hrdle. M\u00edsto slov si tedy polo\u017eil hlavu na jej\u00ed rameno a odm\u00edtal prolomit objet\u00ed.<\/div>\n
Tom je sledoval s rukama zalo\u017een\u00fdma na hrudi. Zmaten\u011b se mra\u010dil. Ale kdy\u017e jeho m\u00e1ma kone\u010dn\u011b Billa pustila alespo\u0148 na d\u00e9lku pa\u017e\u00ed a \u0159ekla jednu jedinou v\u011btu, Tom okam\u017eit\u011b pochopil.<\/div>\n
„V\u00edtej doma, Wilhelme,“ za\u0161eptala.<\/div>\n
P\u0159e\u010detla si dopis.<\/em><\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee celou tu dobu\u2026“ podivila se Simone nahlas se z\u00e1bleskem v o\u010d\u00edch, zat\u00edmco vr\u00e1tila konvici s k\u00e1vou zp\u011bt na m\u00edsto. Vzala do rukou hrnek a pozvedla ho ke rt\u016fm. Pofoukala tekutinu, aby rozehnala p\u00e1ru, a oto\u010dila se ke dv\u011bma chlapc\u016fm u kuchy\u0148sk\u00e9ho stolu. Usm\u00e1la se. „K\u00e9\u017e bys mi to \u0159ekl d\u0159\u00edv.“<\/p><\/div>\n

Tom si odfrkl a po\u0161kr\u00e1bal se na tv\u00e1\u0159i. „Jako bys v\u0161echno jen tak p\u0159ijala\u2026“ U\u0161kl\u00edbl se a propletl prsty.<\/div>\n
Jeho matka sklonila hlavu a s porozum\u011bn\u00edm p\u0159ik\u00fdvla. „Oukej, ale stejn\u011b\u2026 n\u00e1znak nebo dva by byly fajn.“<\/div>\n
„Nu, mysl\u00edm, \u017ee bylo docela jasn\u00e9, \u017ee nejsem zdej\u0161\u00ed, m-Simone<\/em>,“ vlo\u017eil se do toho Bill. Je\u0161t\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd \u0159\u00edct nahlas slovo \u00b4mami\u00b4.<\/div>\n
„V\u0161imla jsem si, \u017ee jsi gentleman,“ op\u00e1\u010dila Simone a pokr\u010dila rameny a usrkla si sv\u00e9 k\u00e1vy bez kofeinu. „Nev\u00eddan\u00fd gentleman, ale bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 potkat mlad\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd m\u00e1 zp\u016fsoby.“ Uhnula pohledem a zad\u00edvala se na zem. Jen tak z\u00edrala na podlahu n\u011bkolik minut, ne\u017e se pro sebe usm\u00e1la. „V\u00ed\u0161, asi jsem to m\u011bla v\u011bd\u011bt\u2026“<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ Tom si promnul unaven\u00e9 o\u010di a sna\u017eil se potla\u010dit z\u00edvnut\u00ed.<\/div>\n
\n

Jeho matka se usm\u00e1la a znovu pozvedla hrnek k \u00fast\u016fm, ale zarazila se, ne\u017e se napila. „Byly r\u016fzn\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy\u2026 D\u0159\u00edv\u2026“ P\u0159ivolala si vzpom\u00ednky a po\u0159\u00e1d se pot\u011b\u0161en\u011b usm\u00edvala. Vzhl\u00e9dla do zmaten\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed chlapc\u016f a pak pokra\u010dovala. „D\u011bde\u010dek, m\u016fj d\u011bde\u010dek James mi je vypr\u00e1v\u011bl\u2026 vypr\u00e1v\u011bl mi p\u0159\u00edb\u011bhy\u2026 tedy\u2026 aspo\u0148 jsem si myslela, \u017ee to jsou jenom p\u0159\u00edb\u011bhy.“<\/p><\/div>\n

„James ti vypr\u00e1v\u011bl p\u0159\u00edb\u011bhy?“ zeptal se Bill a nahnul se na \u017eidli trochu dop\u0159edu, v o\u010d\u00edch zv\u011bdavost. „O \u010dem?“<\/div>\n
Matka si zamy\u0161len\u011b usrkla n\u00e1poje, pak se ti\u0161e zasm\u00e1la a pod\u00edvala se na \u010dernovl\u00e1ska. „O tob\u011b,“ odpov\u011bd\u011bla. „A o Tomovi.“<\/div>\n
Tom se zarazil s prsty na tv\u00e1\u0159\u00edch a h\u0159betem dlan\u011b pod nosem. Vykulil o\u010di. „Po\u010dkat,“ prohl\u00e1sil. Jeho \u00fanava byla najednou pry\u010d. „Tys o tomhle v\u011bd\u011bla? O n\u00e1s?“<\/div>\n
„Oh, bo\u017ee, ne,“ p\u0159iznala \u017eena a jakoby vd\u011b\u010dn\u011b zavrt\u011bla hlavou. „Nev\u011bd\u011bla jsem o tob\u011b nebo tv\u00e9m vztahu nebo\u2026 no, ne tak docela. Znala jsem va\u0161e jm\u00e9na a,“ zarazila se, zat\u00edmco vzpom\u00ednala. Zahih\u0148ala se, ne\u017e pokra\u010dovala. „James si n\u011bkter\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy p\u0159ib\u00e1snil, pro moje pobaven\u00ed i pro moje dobro. V\u0161echny nebyly pravdiv\u00e9, ale zachoval v nich rozhodn\u011b pravdiv\u00e9 postavy se stejn\u00fdm jm\u00e9nem.“ Chv\u00edli t\u011bkala pohledem mezi dv\u011bma mlad\u00edky a pak sklonila ruku, v n\u00ed\u017e dr\u017eela hrnek. „A pokud si dob\u0159e vzpom\u00edn\u00e1m, v\u00e1s dva popsal t\u00e9m\u011b\u0159 dokonale.“<\/div>\n
Bill sklonil hlavu, aby skryl stydliv\u00fd \u00fasm\u011bv. „James,“ zamumlal ti\u0161e, „byl na tohle v\u017edycky dobr\u00fd.“<\/div>\n
„Ano?“ zeptala se Simone se zv\u011bdavost\u00ed. „Nem\u011bla jsem \u0161anci ho n\u011bjak bl\u00ed\u017e poznat. Zem\u0159el-“ zarazila se.<\/div>\n
„Kdy?“ Bill zvedl hlavu. „\u017de nezem\u0159e mlad\u00fd\u2026 \u0159ekni, \u017ee ne.“<\/div>\n
„Bude mu sedmdes\u00e1t a\u017e\u2026“ Simone ani nedokon\u010dila v\u011btu, nebylo t\u0159eba, v\u0161ichni pochopili. Polo\u017eila hrn\u00ed\u010dek na pult, zat\u00edmco sledovala, jak \u010dernovl\u00e1sek op\u011bt sklonil hlavu a tmav\u00e9 vlasy mu spadly jako z\u00e1voj do obli\u010deje. V hrudi poc\u00edtila osten viny. „Nem\u011bj obavy, zlato, on\u2026 pro\u017eil dobr\u00fd \u017eivot.“ V\u0159ele se usm\u00e1la, kdy\u017e Bill hlavu op\u011bt zdvihl.<\/div>\n
\n

Na dal\u0161\u00ed minuty se v m\u00edstnosti rozhostilo t\u011b\u017ek\u00e9 unaven\u00e9 ticho. V\u0161ichni byli pono\u0159eni do sv\u00fdch my\u0161lenek a d\u00edvali se do d\u00e1li.<\/p><\/div>\n

Po chv\u00edli Simone promluvila, aby prolomila ticho. „V\u00ed\u0161, Tome, d\u00edky t\u011bm p\u0159\u00edb\u011bh\u016fm m\u011b napadlo, jak t\u011b pojmenovat. Ironie.“<\/div>\n
Jej\u00ed syn se na ni pod\u00edval a pohledem \u017e\u00e1dal bli\u017e\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„Ty p\u0159\u00edb\u011bhy,“ pokra\u010dovala se zachichot\u00e1n\u00edm matka. „Kdy\u017e jsem byla mal\u00e1, nebylo mi, mysl\u00edm, v\u00edc ne\u017e \u0161est let, \u0159\u00edkala jsem d\u011bde\u010dkovi Jamesovi, \u017ee a\u017e vyrostu, pojmenuju sv\u00e9ho prvn\u00edho syna Tom podle siln\u00e9 v\u016fd\u010d\u00ed osobnosti v jeho skv\u011bl\u00fdch pov\u00edda\u010dk\u00e1ch.“ Zavrt\u011bla hlavou a vzala hrnek z pultu. Rychle se napila te\u010f u\u017e vla\u017en\u00e9 k\u00e1vy. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee te\u010f u\u017e ch\u00e1pu, pro\u010d se James i m\u016fj t\u00e1ta tolik sm\u00e1li, kdykoliv jsem to \u0159ekla\u2026“ dokon\u010dila a usm\u00e1la se. Pod\u00edvala se do o\u010d\u00ed sv\u00e9mu synovi. „Oni u\u017e v\u011bd\u011bli, \u017ee t\u011b pojmenuju Tom. Jako by se to tak m\u011blo st\u00e1t, jako by to bylo p\u0159edur\u010den\u00e9 u\u017e d\u00e1vno p\u0159ed m\u00fdm narozen\u00edm.“<\/div>\n
Bill se vy\u010derpan\u011b zachechtal, \u010d\u00edm\u017e k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl pozornost. Naklonil hlavu na stranu.<\/div>\n
„Copak?“<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ za\u010dal Bill pobaven\u011b, „jsi pojmenovan\u00fd s\u00e1m po sob\u011b.“<\/div>\n
Matka i syn nemohli odolat pobaven\u00e9mu \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Bo\u017ee, kolik ti toho tvoje m\u00e1ma nabalila?“ zeptal se Tom, kdy\u017e rozepnul p\u0159epln\u011bnou ta\u0161ku p\u0159es rameno, kter\u00e1 le\u017eela na jeho posteli. Byla to ta, s n\u00ed\u017e poslala pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 dom\u016f Georga. Georg ji donesl r\u00e1no a ve zkratce kluk\u016fm poreferoval, co se d\u011blo. Stru\u010dnosti bylo t\u011b\u017ek\u00e9 se vyhnout, Gea po\u0159\u00e1d j\u00edmala posv\u00e1tn\u00e1 hr\u016fza z cel\u00e9 cesty.<\/p><\/div>\n

„Tedy, v\u00e1\u017en\u011b,“ sm\u00e1l se teenager s dredy, kdy\u017e vyt\u00e1hl jeden z p\u0159edm\u011bt\u016f z ta\u0161ky a uk\u00e1zal ho sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi. „Bylo tohle<\/em> opravdu nutn\u00fd?“<\/div>\n
„To je m\u016fj cylindr,“ nam\u00edtl druh\u00fd chlapec a tro\u0161ku na\u0161tvan\u011b vytrhl p\u0159edm\u011bt z Tomov\u00fdch rukou. P\u0159it\u00e1hl si ho k hrudn\u00edku. Sledoval tu v\u011bc s nostalgi\u00ed a usm\u00edval se. „Je to m\u016fj nejlep\u0161\u00ed cylindr, v\u00e1\u017en\u011b, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
Tom se znovu zachechtal a obr\u00e1til pozornost zp\u011bt k nadit\u00e9 ta\u0161ce. Bylo ohromuj\u00edc\u00ed, kolik toho ta \u017eena dok\u00e1zala zabalit. Bylo evidentn\u00ed, \u017ee balila a zase vybalovala, rovnala a p\u0159erovn\u00e1vala, dokud nebylo v\u0161echno perfektn\u00ed. Tom se u\u0161kl\u00edbl, zat\u00edmco vyt\u00e1hl n\u011bjak\u00e9 Billovo spodn\u00ed pr\u00e1dlo. „V\u00ed\u0161,“ \u0159ekl a odlo\u017eil bal\u00ed\u010dek s pr\u00e1dlem na stranu, „n\u011bkter\u00e9 v\u011bci jsou u\u017eite\u010dn\u00e9, ale cylindr?“ Zavrt\u011bl hlavou. „Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee ten v bl\u00edzk\u00e9 budoucnosti p\u0159\u00edli\u0161 nevyu\u017eije\u0161.“<\/div>\n
„Chce\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd mu\u017e v roce 2008 nenos\u00ed \u010das od \u010dasu cylindr?“<\/div>\n
Bill sledoval Tomova z\u00e1da. Dred\u00e1\u010dova odpov\u011b\u010f za\u010dala t\u0159esouc\u00edmi se rameny. T\u0159\u00e1sla se samoz\u0159ejm\u011b sm\u00edchy. Bill zatnul \u010delist, ale tak\u00e9 se usm\u00e1l. Konec konc\u016f v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00f3da se za posledn\u00ed stolet\u00ed hodn\u011b zm\u011bnila, a nebyl si jist\u00fd, jestli to bylo k lep\u0161\u00edmu.<\/div>\n
„Ne mu\u017ei, kter\u00e9 zn\u00e1m, pane Tr\u00fcmpere,“ odpov\u011bd\u011bl Tom po chv\u00edli a z\u016fstal oto\u010den\u00fd z\u00e1dy, zat\u00edmco vybaloval dal\u0161\u00ed v\u011bci z kabely.<\/div>\n
\n

„Nu,“ prohl\u00e1sil \u010dernovl\u00e1sek odm\u011b\u0159en\u011b po p\u00e1r minut\u00e1ch a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se za sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. „Domn\u00edv\u00e1m se, \u017ee to se brzy zm\u011bn\u00ed, nem\u00e1m pravdu, pane Kaulitzi?“ Zvedl hlas v ot\u00e1zce a po\u010dkal, a\u017e se Tom oto\u010d\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e se uculoval.<\/p><\/div>\n

Tom se v\u00e1hav\u011b oto\u010dil, ale pak se zarazil a otev\u0159el udiven\u011b pusu. Z\u00edral na mu\u017ee p\u0159ed sebou, kter\u00fd stydliv\u011b skl\u00e1n\u011bl hlavu a schov\u00e1val se za z\u00e1vojem havran\u00edch vlas\u016f. Na hlav\u011b mu sed\u011bl cylindr. Tv\u00e1\u0159e mu jako obvykle trochu z\u010dervenaly. Tom se usm\u00e1l. „Domn\u00edv\u00e1m se, \u017ee m\u00e1 pravdu, heh?“<\/div>\n
Bill pomalu zvedl hlavu a pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. „Bude ti vadit, kdy\u017e ho budu nosit?“ zeptal se a nerv\u00f3zn\u011b uhnul pohledem jako d\u00edt\u011b \u017e\u00e1daj\u00edc\u00ed svou matku o povolen\u00ed z\u016fstat vzh\u016fru d\u00e9le ne\u017e do des\u00edti.<\/div>\n
„Jestli mi to bude vadit?“ zasm\u00e1l se Tom a ukazov\u00e1\u010dkem se dotkl Billovy brady. „Je to tv\u016fj klobouk, ne m\u016fj. Mysl\u00edm, \u017ee ti do toho nem\u00e1m moc co mluvit.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale… stejn\u011b,“ \u0159ekl Bill a znovu odvr\u00e1til zrak. „Chci sem zapadnout.“<\/div>\n
„Zapadnout?“<\/div>\n
„Ub\u011bhlo sto let.“ Bill zvedl hlas a odhodlan\u011b zatnul \u010delist. „R\u00e1d bych nebyl ten… divn\u00fd<\/em> kluk ve dvou r\u016fzn\u00fdch stolet\u00edch, pokud se tomu mohu vyhnout, pane Kaulitzi!“<\/div>\n
Je to jeho \u0161ance na nov\u00fd start,<\/em> uv\u011bdomil si Tom po minut\u011b napjat\u00e9ho ticha. Uhnul o\u010dima a p\u0159ik\u00fdvl. „Dob\u0159e,“ souhlasil a polo\u017eil si ruce kolem Billova pasu. Bezmy\u0161lenkovit\u011b t\u0159el palci jeho p\u00e1nevn\u00ed kost. „A nebude\u0161.“<\/div>\n
„Oh, proboha, budu, \u017ee?“ zvolal \u010dernovl\u00e1sek na\u0159\u00edkav\u011b a pak zvedl ruku, aby si shodil klobouk z hlavy a srazil ho na podlahu, kde nepou\u017eit\u00fd z\u016fstane u\u017e nav\u017edycky.<\/div>\n
\n

Tom ho ale zarazil, popadl ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Ne,“ prohl\u00e1sil rezolutn\u011b.<\/p><\/div>\n

Bill se v Tomov\u011b sev\u0159en\u00ed uvolnil a pod\u00edval se pry\u010d, ve tv\u00e1\u0159i vy\u010derp\u00e1n\u00ed. „\u0158ekl jsi, \u017ee…“<\/div>\n
„Ne,“ st\u00e1l si za sv\u00fdm Tom a pustil jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
Ruka sklouzla k Billovu boku.<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd sklonil hlavu a zakoulel o\u010dima.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1… te\u010f je to jin\u00e9,“ pokra\u010doval Tom po chvilce. Jeho hlas byl m\u011bk\u010d\u00ed, ti\u0161\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. „V\u00edm, \u017ee ti nem\u016f\u017eu sl\u00edbit, \u017ee to bude perfektn\u00ed, ale bude to jin\u00e9. Mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it.“ Chytil Billa za bradu, ale Bill uhnul. „No tak, Bille… nepamatuje\u0161 si na v\u0161echny ty lidi v obcho\u010f\u00e1ku? Myslel sis, \u017ee maj\u00ed v\u00e1le\u010dn\u00fd malovan\u00ed. Byli divn\u00ed, s\u00e1m jsi to \u0159ekl.“ V\u0161iml si, jak jeho spole\u010dn\u00edkovi zacukaly rty, a tak u\u010dinil druh\u00fd pokus a zvedl mu hlavu tak, aby se na sebe d\u00edvali. „A ty v cylindru?“ pokra\u010doval a u\u0161kl\u00edbl se. Pokr\u010dil rameny. „Jist\u011b, mo\u017en\u00e1 se ti dostane p\u00e1r udiven\u00fdch pohled\u016f, ale nemysl\u00edm si, \u017ee na tebe lidi budou z\u00edrat, proto\u017ee vypad\u00e1\u0161 divn\u011b.<\/em>„<\/div>\n
Bill zamrkal a m\u00edrn\u011b sklonil hlavu, znovu se za\u010dervenal. „A pro\u010d se tedy na m\u011b budou lid\u00e9 d\u00edvat?“ zeptal se s fale\u0161nou naivitou v hlase.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a pak se zasm\u00e1l skrz zatnut\u00e9 zuby. Pod\u00edval se na cylindr na Billov\u011b hlav\u011b a pak se pod\u00edval zp\u011bt do \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch o\u010d\u00ed a p\u0159iznal: „Pravd\u011bpodobn\u011b ze stejn\u00e9ho d\u016fvodu, ze kter\u00e9ho se na tebe d\u00edv\u00e1m j\u00e1.“<\/div>\n
„Oh?“ reagoval Bill a u\u0161kl\u00edbl se pot\u00e9, co se jeho rty zformovaly do tvaru o.<\/em> „A pro\u010d tedy?“<\/div>\n
\n

Dred\u00e1\u010d zavrt\u011bl hlavou a odol\u00e1val touze zru\u0161it mezeru mezi jeho a Billov\u00fdmi rty. Naklonil hlavu na stranu a omotal pa\u017ee kolem milencova pasu, aby si byli bl\u00ed\u017e. „Mysl\u00edm, \u017ee ten d\u016fvod dob\u0159e zn\u00e1te, pane Tr\u00fcmpere.“<\/p><\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
Tom se za\u0161klebil a uloupil si Billovy rty pro polibek, kter\u00fd ale p\u0159\u00edli\u0161 brzo utnul. „Ano,“ prohl\u00e1sil, kdy\u017e se p\u0159inutil odt\u00e1hnout, nicm\u00e9n\u011b z\u016fstal pobl\u00ed\u017e. „Zn\u00e1te ho.“ Znovu spojil jejich rty, aby bylo jasno.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se usm\u00e1l. „Oh, tak to<\/em> je ten d\u016fvod.“<\/div>\n
Kluci se od sebe odt\u00e1hli asi o minutu pozd\u011bji, jakmile usly\u0161eli kroky na koberci za dve\u0159mi lo\u017enice. Byla to jenom Simone, ale tak jako tak od sebe o krok ustoupili a sd\u00edleli p\u0159\u00e1telsk\u00fd tajn\u016fstk\u00e1\u0159sk\u00fd \u00fasm\u011bv. Pak obr\u00e1tili pozornost k otev\u0159en\u00e9 ta\u0161ce na posteli, st\u00e1le nap\u016fl pln\u00e9.<\/div>\n
Bill vyt\u00e1hl kom\u00ednek \u00fahledn\u011b slo\u017een\u00fdch ko\u0161il a kalhot. V\u011bci si prohl\u00e9dl a polo\u017eil je s \u00fasm\u011bvem na Tomovu postel. Po chvilce p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed si sundal z hlavy cylindr a polo\u017eil ho navrch kom\u00ednku oble\u010den\u00ed, aby byly v\u0161echny v\u011bci z po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed pospolu.<\/div>\n
Sledoval ty p\u0159edm\u011bty ze sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho domova rozlo\u017een\u00e9 na posteli a nemohl si pomoct, usm\u00edval se. Z n\u011bjak\u00e9ho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho d\u016fvodu se tady ty v\u011bci nezd\u00e1ly b\u00fdt tak ciz\u00ed, jak o\u010dek\u00e1val. Bill si uv\u011bdomil, \u017ee ani on se tady u\u017e nec\u00edt\u00ed tak ciz\u00ed.<\/div>\n
P\u0159ekvapiv\u011b se c\u00edtil tak n\u011bjak zvl\u00e1\u0161tn\u011b doma.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Vypad\u00e1 stejn\u011b jako na v\u0161ech t\u011bch fotografi\u00edch<\/em>, napadlo Tomova d\u011bde\u010dka, kdy\u017e otev\u0159el dve\u0159e a ustoupil, aby mohli kluci proj\u00edt dovnit\u0159. Jeho o\u010di pozorovaly Billa, jako by ho znal, ned\u00edval se na n\u011bj jako na cizince. Sledoval mlad\u00e9ho mu\u017ee, jen\u017e vstoupil do jeho domu a nahrbil se, \u010d\u00edm\u017e imitoval Tom\u016fv postoj. D\u011bde\u010dek se usm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou, zat\u00edmco za nimi zav\u00edral dve\u0159e. „No, mysl\u00edm, \u017ee je na m\u00edst\u011b \u0159\u00edct v\u00edtej doma, Wilhelme?“ \u0159ekl s mil\u00fdm zazuben\u00edm a nat\u00e1hl ruku.<\/div>\n

Bill j\u00ed lehce pot\u0159\u00e1sl, o\u010dividn\u011b se b\u00e1l sev\u0159\u00edt ji vzhledem k mu\u017eov\u011b v\u011bku plnou silou. „D\u011bkuji,“ odpov\u011bd\u011bl rezervovan\u011b. V\u00e1hav\u011b a stydliv\u011b st\u00e1hl ruku zp\u011bt a nejist\u011b si promnul lokty.<\/div>\n
Tom si po chvilce divn\u00e9ho ticha odka\u0161lal. „Uhm, babi, v telefonu jsi \u0159\u00edkala, \u017ee n\u00e1m chce\u0161 n\u011bco uk\u00e1zat? N\u011bjakou rostlinu?“<\/div>\n
Babi\u010dka se narovnala a usm\u00e1la se. „Oh, ano ano, spr\u00e1vn\u011b,“ k\u00fdvla a zam\u00ed\u0159ila do kuchyn\u011b. „Simone, zlato, prost\u011b si zamiluje\u0161 ty sem\u00ednka, kter\u00e9 jsem objevila minul\u00fd t\u00fdden,“ pokra\u010dovala. Jej\u00ed hlas se vzdaloval. Tom postrkoval matku a sestru ven z ob\u00fdvac\u00edho pokoje, zanech\u00e1vaje tam Billa a d\u011bde\u010dka o samot\u011b.<\/div>\n
\n

Bill sledoval, jak se za Tomem zav\u0159ely kuchy\u0148sk\u00e9 dve\u0159e. Pak se odvr\u00e1til a zhluboka se nadechl. Jeho pohled se us\u00eddlil na d\u011bde\u010dkovi, jen\u017e se opatrn\u011b usadil do \u010derven\u00e9ho k\u0159esla um\u00edst\u011bn\u00e9ho vedle rozviklan\u00e9ho star\u00e9ho gau\u010de. Mu\u017e si v\u0161iml Billova pohledu a uculil se. Nazna\u010dil \u010dernovl\u00e1skovi, a\u0165 si tak\u00e9 sedne.<\/p><\/div>\n

Ten mu vyhov\u011bl a sedl si na pohovku co nejbl\u00ed\u017ee d\u011bdovi.<\/div>\n
„Tak\u017ee Wilhelme-„<\/div>\n
„Bille,“ opravil ho \u010dernovl\u00e1sek a pak zrudnul nad vlastn\u00ed drzost\u00ed. „Pros\u00edm, trv\u00e1m na tom.“<\/div>\n
Mu\u017e se usm\u00e1l a odhalil b\u00edl\u00e9 zuby jako perli\u010dky. „Dob\u0159e, Bille, \u0159ekni mi, jak si zvyk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Uhm.“ Bill se zarazil a pod\u00edval se do kl\u00edna, aby prozkoumal nov\u00e9 \u00fazk\u00e9 d\u017e\u00edny obra\u017een\u00e9 kolem jeho \u00fatl\u00fdch stehen. Simone ho vzala na \u00b4n\u00e1kupn\u00ed \u0159\u00e1d\u011bn\u00ed\u00b4, jak to sama nazvala, p\u0159ed p\u00e1r dny. Na nov\u00e9 oble\u010den\u00ed si zvykal trochu d\u00e9le, ne\u017e o\u010dek\u00e1val. Ty v\u011bci byly prost\u011b tak… \u0161kr\u00e1baly. Uhladil d\u017e\u00ednovinu a pokra\u010doval: „Zvyk\u00e1m si tak rychle, jak mohu.“ Trhl rameny. „N\u011bkdy je to jednodu\u0161\u0161\u00ed, n\u011bkdy t\u011b\u017e\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Mhm,“ zamumlal star\u0161\u00ed mu\u017e, ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl a zak\u00fdval se v k\u0159esle trochu dozadu a dop\u0159edu. „A jsi tu jak dlouho?“<\/div>\n
„Jeden m\u011bs\u00edc, dva t\u00fddny a \u010dty\u0159i dny.“<\/div>\n
D\u011bde\u010dek se od srdce zasm\u00e1l, d\u00edky \u010demu\u017e mu na obli\u010deji vysk\u00e1kalo je\u0161t\u011b v\u00edc vr\u00e1sek, ne\u017e m\u011bl norm\u00e1ln\u011b. „Ne \u017ee bys to po\u010d\u00edtal,“ op\u00e1\u010dil.<\/div>\n
Mlad\u00edk se tak\u00e9 zasm\u00e1l a narovnal nohy jen pro to, aby je hned zase zk\u0159\u00ed\u017eil. „Mysl\u00edm, \u017ee je to datum, kter\u00e9 si budu pamatovat nav\u017edy.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, samoz\u0159ejm\u011b.“ D\u011bda zaka\u0161lal, aby prolomil ticho, je\u017e se mezi nimi rozhostilo. „Tak\u017ee jsi za\u010dal chodit do \u0161koly, spr\u00e1vn\u011b? Simone mi \u0159ekla, \u017ee jsi m\u011bl pot\u00ed\u017ee za\u0159adit se do spr\u00e1vn\u00e9 t\u0159\u00eddy, kdy\u017e jsi nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed z\u00e1znamy o \u0161koln\u00ed doch\u00e1zce.“<\/div>\n
„Hmm…“<\/div>\n
„Jak\u00e9 je to ve \u0161kole?“ zeptal se star\u0161\u00ed mu\u017e, aby rozproudil konverzaci. Zamra\u010dil se nad t\u00edm, jak je to mezi nimi stroh\u00e9. Jejich setk\u00e1n\u00ed by nem\u011blo b\u00fdt tak napjat\u00e9. C\u00edtil se, jako by d\u011blal interview s boj\u00e1cn\u00fdm st\u0159edo\u0161kol\u00e1kem.<\/div>\n
Bill se zavrt\u011bl a narovnal se, op\u011bt se projevily jeho vrozen\u00e9 n\u00e1vyky. „\u0160kola je… v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl mechanicky a pokr\u010dil rameny. „Je jin\u00e1, ne\u017e na kterou jsem zvykl\u00fd, a studenti jsou velmi… prosto\u0159ec\u00ed.<\/em> Matka by byla zd\u011b\u0161en\u00e1, kdyby sly\u0161ela slova, je\u017e vypust\u00ed n\u011bkter\u00e9 z t\u011bch d\u011bt\u00ed z \u00fast, a to je\u0161t\u011b p\u0159ed u\u010diteli!“ P\u0159ekvapen\u011b zavrt\u011bl hlavou. „O\u010dividn\u011b se hodn\u011b zm\u011bnilo.“<\/div>\n
„O\u010dividn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl d\u011bde\u010dek s dal\u0161\u00edm zasm\u00e1n\u00edm. „A p\u0159edm\u011bty?“<\/div>\n
„Nu, je to, jak to je,“ \u0159ekl Bill se zaculen\u00edm. „Ale m\u016fj u\u010ditel literatury z\u0159ejm\u011b miluje mou znalost gramatiky, oh, a historie je fascinuj\u00edc\u00ed! N\u00e1\u0161 u\u010ditel s n\u00e1mi pro\u0161el… sylabus, mysl\u00edm, \u017ee se to naz\u00fdv\u00e1 takto, hned prvn\u00ed den, a v\u011b\u0159il bys, \u017ee se chyst\u00e1 probrat b\u011bhem roku v\u0161echno a\u017e do roku 2008? To znamen\u00e1, \u017ee budeme prob\u00edrat budoucnost…“ nedokon\u010dil, na rtech m\u011bl \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tvou budoucnost,“ dodal star\u0161\u00ed mu\u017e a zazubil se nad chlapcov\u00fdm ohromen\u00fdm pohledem.<\/div>\n
\n

Bill sev\u0159el \u010delist. „Nu… H\u00e1d\u00e1m, \u017ee je to minulost. I pro m\u011b, spr\u00e1vn\u011b? Kdy\u017e jsem te\u010f tady, na…“ zarazil se, zav\u00e1hal, jak\u00e1 slova pou\u017e\u00edt, „nadobro.“<\/p><\/div>\n

D\u011bde\u010dkovi cuklo v koutc\u00edch, ale pak se nat\u00e1hl a poklepal mlad\u00edkovi na koleno. „Jsi siln\u00fd mlad\u00fd mu\u017e, v\u00ed\u0161 to?“ vyslovil, za co\u017e si vyslou\u017eil vd\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. „V\u00ed\u0161,“ dodal a stiskl uji\u0161\u0165uj\u00edcn\u011b Billovo koleno, „m\u016fj otec t\u011b velmi, velmi obdivoval.“<\/div>\n
„James?“<\/div>\n
„Hmm, vzhl\u00ed\u017eel k tob\u011b.“<\/div>\n
Bill sklonil hlavu a uhnul o\u010dima. Trochu ho\u0159ce odfrkl. „Nem\u011bl by.“<\/div>\n
„Jsi jeho star\u0161\u00ed bratr, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee k tob\u011b vzhl\u00ed\u017eel-„<\/div>\n
„Jsem star\u0161\u00ed bratr, jen\u017e utekl,“ vy\u0161t\u011bkl Bill zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem, \u010d\u00edm\u017e ho p\u0159eru\u0161il. Pod\u00edval se zp\u011bt na syna sv\u00e9ho bratra, mu\u017ee, kter\u00fd je te\u010f o v\u00edc ne\u017e \u0161edes\u00e1t let star\u0161\u00ed ne\u017e on, a pak znovu rychle uhnul pohledem. Jak tohle v\u016fbec m\u016f\u017ee d\u00e1vat smysl. Je star\u00fd, j\u00e1 jsem mlad\u00fd, a stejn\u011b jsem se narodil d\u0159\u00edv ne\u017e on. Tohle by se nestalo, kdybych nebyl tak… tak…<\/em> „Jsem zbab\u011blec.“<\/div>\n
„Wilhelme,“ promluvil star\u0161\u00ed mu\u017e asi po minut\u011b klidn\u00fdm hlasem. „To ne\u0159\u00edkej.“<\/div>\n
„Ale je to pravda!“ op\u00e1\u010dil Bill a kone\u010dn\u011b se pln\u011b pod\u00edval do mu\u017eovy vr\u00e1s\u010dit\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Do o\u010d\u00ed mu vyhrkly slzy. „Tolik jsem se b\u00e1l postavit vlastn\u00edm rodi\u010d\u016fm, \u017ee jsem utekl. Vydal jsem se tou jednodu\u0161\u0161\u00ed cestou. Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d tu te\u010f sed\u00edm, je ten, \u017ee jsem p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd zbab\u011blec na to, abych se vyrovnal s probl\u00e9my jako mu\u017e.“ Vlastn\u00ed slova, je\u017e pova\u017eoval za pravdiv\u00e1, se mu usadila v hlav\u011b.<\/div>\n
\n

„Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d tu te\u010f sed\u00ed\u0161, Wilhelme,“ opravil ho jemn\u011b d\u011bda, „je ten, \u017ee tu te\u010f m\u00e1\u0161 b\u00fdt.“<\/p><\/div>\n

Bill se zad\u00edval do zem\u011b. „Zase ten osud.“<\/div>\n
„Hmm,“ zamumlal star\u0161\u00ed mu\u017e ani souhlasn\u011b, ani nesouhlasn\u011b. „I kdybys byl v\u00edce mu\u017e, p\u0159ed m\u011bs\u00edcem bys n\u00e1sledoval Toma. P\u0159istihli vy v\u00e1s, on by se t\u011b sna\u017eil p\u0159iv\u00e9st sem, ty bys nejd\u0159\u00edv \u0159ekl ne a nakonec bys stejn\u011b zah\u00fdbal t\u00edm dr\u017eadlem pumpy.“<\/div>\n
Chlapec si odfrkl. „\u0158\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee jsem nem\u011bl na v\u00fdb\u011br.“<\/div>\n
„Bille, kdybys nen\u00e1sledoval Toma a nesouhlasil s t\u00edm, \u017ee z\u016fstane\u0161 v roce 2008, mohlo by se st\u00e1t, \u017ee j\u00e1 bych t\u0159eba v\u016fbec neexistoval.“ \u010cernovl\u00e1sek zvedl pohled a zad\u00edval se do d\u011bde\u010dkovy tv\u00e1\u0159e s ustaran\u011b nakr\u010den\u00fdm \u010delem. „Cos ud\u011blal, Bille,“ pokra\u010doval mu\u017e, „m\u00e1 velk\u00fd dopad na to, co tady dnes je, a pokud m\u00e1m \u0159\u00edct sv\u016fj n\u00e1zor, \u017e\u00e1dn\u00fd zbab\u011blec nem\u011bl nikdy tak velkou moc.“ Znovu mlad\u00edkovi stiskl koleno.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„D\u011bkuji za v\u0161echno,“ za\u0161eptal Bill, kdy\u017e obj\u00edmal sv\u00e9ho o desetilet\u00ed star\u0161\u00edho synovce, Tomova d\u011bde\u010dka, u hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed. Simone a Ava u\u017e byly v aut\u011b a Tom trp\u011bliv\u011b a diskr\u00e9tn\u011b \u010dekal o p\u00e1r metr\u016f d\u00e1l na chodn\u00edku.<\/p><\/div>\n

Star\u0161\u00ed mu\u017e v\u011bdoucn\u011b k\u00fdvl. „To je samoz\u0159ejmost.“<\/div>\n
Mlad\u00edk se m\u011bkce usm\u00e1l. „Bylo \u00fa\u017easn\u00e9 t\u011b kone\u010dn\u011b poznat.“<\/div>\n
„Oh, tohle nen\u00ed poprv\u00e9, co jsme se setkali,“ op\u00e1\u010dil d\u011bde\u010dek a Bill se na n\u011bj zmaten\u011b pod\u00edval. Mu\u017e se uculil a zavrt\u011bl hlavou. „To je\u0161t\u011b nev\u00ed\u0161,“ pokra\u010doval se sm\u00edchem v o\u010d\u00edch,“ byl jsem o dost mlad\u0161\u00ed a ty a Tom jste byli p\u00e1r o spoustu let star\u0161\u00ed, ne\u017e jste te\u010f.“<\/div>\n
Bill se ohromen\u011b zazubil. Jak\u00e1koliv zm\u00ednka o cel\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti s cestov\u00e1n\u00edm v \u010dase ho zkr\u00e1tka nep\u0159estane fascinovat. Ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno na Toma a jeho \u00fasm\u011bv zes\u00edlil. Konec konc\u016f jeho synovec \u0159ekl Tomovo jm\u00e9no ve spojen\u00ed s ud\u00e1lost\u00ed, kter\u00e1 se teprve stane. To mus\u00ed znamenat, \u017ee v budoucnosti jsou po\u0159\u00e1d spr\u00e1vn\u011b, \u017ee?<\/div>\n
Tom mu \u00fasm\u011bv oplatil. „P\u0159ipraven\u00fd jet dom\u016f?“<\/div>\n
Bill obr\u00e1til svou pozornost zp\u011bt k mu\u017ei ve dve\u0159\u00edch domu a k\u00fdvl. „Nu\u017ee,“ \u0159ekl a naposledy mu\u017ee rychle objal. „Na vid\u011bnou.“<\/div>\n
D\u011bde\u010dek z verandy zam\u00e1val vzdaluj\u00edc\u00edmu se autu.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

56… 57… 58… 59<\/p>\n

<\/em> Bill se usm\u00e1l, kdy\u017e se vte\u0159iny, stejn\u011b jako hodiny a minuty, zm\u011bnily na velk\u00e9 digit\u00e1ln\u00ed nuly. Tom vedle n\u011bj se zazubil a Simone cinkla svou sklenkou se \u0161ampa\u0148sk\u00fdm o Avinu napln\u011bnou hroznov\u00fdm d\u017eusem.<\/div>\n

V\u0161ude sam\u00e9 \u00fasm\u011bvy.<\/div>\n
Bill mohl sly\u0161et hluk zven\u010d\u00ed, to jak se omladina rozhodla oslavit p\u0159\u00edchod nov\u00e9ho roku rachejtlemi a jekotem.<\/div>\n
Na hlasit\u00e9 silvestry byl zvykl\u00fd, ale stejn\u011b tu bylo cosi odli\u0161n\u00e9ho, bylo n\u011bco, co mu chyb\u011blo. Doma byl Nov\u00fd rok v\u017edy radostn\u00fd a \u017eovi\u00e1ln\u00ed, ale rezervovan\u00fd. Mnohem rezervovan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tady. Ale tohle<\/em> je domov,<\/em> p\u0159ipom\u00ednal si znovu a znovu a srkl si sektu, kter\u00fd mu Simone nalila.<\/div>\n
Bylo to tu jin\u00e9 ne\u017e doma, ale tak to bylo se v\u0161\u00edm. Lhal by, kdyby \u0159ekl, \u017ee je naprosto p\u0159izp\u016fsoben\u00fd a se v\u0161\u00edm v pohod\u011b. Lhal by, kdyby \u0159ekl, \u017ee si nikdy nevzpomene na sv\u016fj p\u016fvodn\u00ed domov a nikdy mu nechyb\u00ed. Byl jenom \u010dlov\u011bk. Nem\u011bl super schopnosti, nedok\u00e1zal kompletn\u011b zapomenout na minulost. Pr\u00e1v\u011b te\u010f byl zkr\u00e1tka ve f\u00e1zi zvyk\u00e1n\u00ed. Byl osmn\u00e1ctilet\u00fd kluk, kter\u00fd opustil domov kv\u016fli n\u011b\u010demu velk\u00e9mu.<\/div>\n
\n

A jak se minuty na digit\u00e1ln\u00edch hodin\u00e1ch zm\u011bnily z nuly na jedni\u010dku, Bill poc\u00edtil jakousi kone\u010dnost, kter\u00e1 se mu usadila v hrudi. Zm\u011bna, kter\u00e1 nastala, je u\u017e napo\u0159\u00e1d. Je tady, v dvac\u00e1t\u00e9m prvn\u00edm stolet\u00ed, a p\u0159iv\u00edtal rok 2009 jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd osmn\u00e1ctilet\u00fd kluk.<\/p><\/div>\n

Jak\u00fdkoliv n\u00e1znak pocitu, \u017ee je mo\u017en\u00e9 uniknout a vr\u00e1tit se zp\u011bt o sto let, byl pry\u010d, jako by te\u010f bylo \u0159e\u010deno: je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/em><\/div>\n
Bill\u016fv \u00fasm\u011bv povadl a Bill m\u00edrn\u011b zatahal za ruk\u00e1v Tomovy mikiny.<\/div>\n
Tom odhl\u00e9dl od televizn\u00ed obrazovky, je\u017e ukazovala mont\u00e1\u017e r\u016fzn\u00fdch oslavenc\u016f z cel\u00e9ho sv\u011bta, a obr\u00e1til svou pozornost na mlad\u00edka po sv\u00e9m boku. Usm\u00e1l se a odhalil tak b\u00edl\u00e9 zuby.<\/div>\n
Billovi z\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e se Tom naklonil a zajal jeho rty mezi svoje. Byl to jemn\u00fd rozechv\u011bl\u00fd polibek, jen\u017e trval jen p\u00e1r vte\u0159in, ale stejn\u011b z n\u011bj Billovi za\u0161kubalo v podb\u0159i\u0161ku a podlomila se mu kolena.<\/div>\n
Jakmile se odt\u00e1hl, Bill pustil Tom\u016fv ruk\u00e1v a propletl s dred\u00e1\u010dem prsty.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Tom a p\u0159ejel o\u010dima po tv\u00e1\u0159i sv\u00e9 l\u00e1sky.<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l a stiskl mu ruku. „Te\u010f u\u017e ano,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e, „te\u010f u\u017e ano.“<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Nov\u00fd start Tak\u017ee k v\u011bci, mami. Bill a j\u00e1 jsme\u2026 n\u011bco jako\u2026 chod\u00edme spolu? Tahle v\u011bta byla napsan\u00e1 slab\u011b a bylo jasn\u00e9, \u017ee byla n\u011bkolikr\u00e1t vymazan\u00e1 a p\u0159epsan\u00e1. Pap\u00edr byl v t\u00e9 oblasti slab\u00fd a drsn\u00fd, jak si Simone v\u0161imla,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2690","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2690","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2690"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2690\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2690"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2690"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2690"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}