{"id":2695,"date":"2015-08-26T16:00:00","date_gmt":"2015-08-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2685"},"modified":"2015-08-26T16:00:00","modified_gmt":"2015-08-26T15:00:00","slug":"cassiopeia-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/26\/cassiopeia-13\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 13."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill otev\u0159el dve\u0159e a\u017e po druh\u00e9m zaklep\u00e1n\u00ed, co\u017e Toma v\u016fbec nep\u0159ekvapilo. Za\u010d\u00ednal si na jeho obvykl\u00e9 ritu\u00e1ly pomalu zvykat. Nyn\u00ed u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee se poka\u017ed\u00e9 nejd\u0159\u00edv pro jistotu pod\u00edv\u00e1 skrz kuk\u00e1tko, pak n\u011bkolik vte\u0159in nab\u00edr\u00e1 odvahu otev\u0159\u00edt, a kdy\u017e tak nakonec ud\u011bl\u00e1, \u010dlov\u011bk stoj\u00edc\u00ed za dve\u0159mi si n\u00e1hle p\u0159ipad\u00e1 jako v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. No dob\u0159e, mo\u017en\u00e1 ne ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk, ale Tom si tak rozhodn\u011b p\u0159ipadal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se ocitli s Billem tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil jej a pobaven\u011b si jej prohl\u00e9dl seshora dol\u016f.<\/div>\n
Bill m\u011bl na sob\u011b py\u017eamo, kter\u00e9 mu na oslav\u011b jeho n\u00e1vratu z nemocnice darovali spole\u010dn\u011b s Georgem. U\u017e kdy\u017e ho vyb\u00edrali, bylo ob\u011bma jasn\u00e9, \u017ee netref\u00ed spr\u00e1vnou velikost a \u017ee se m\u011bli rad\u011bji rozhodnout pro n\u011bco jin\u00e9ho, ale velk\u00fd n\u00e1pis na tri\u010dku hl\u00e1saj\u00edc\u00ed, \u017ee majitel onoho py\u017eama je \u0160\u00edlen\u00fd V\u011bd\u00e1tor<\/em>, jim v tom nane\u0161t\u011bst\u00ed zabr\u00e1nil, a tak se te\u010f musel d\u00edvat na Billa, kter\u00fd m\u011bl na sob\u011b stan. Ruk\u00e1vy ob\u0159\u00edho tri\u010dka mu byly tak dlouh\u00e9, \u017ee mu z nich vykukovaly pouze kone\u010dky prst\u016f, voln\u00e9 kalhoty m\u011bl na boku sepnuty gumi\u010dkou na vlasy, kter\u00e1 podle ozdoby ve tvaru r\u016f\u017eov\u00e9ho mot\u00fdlka musela pat\u0159it Beth a kter\u00e1 byla tak\u00e9 t\u00edm jedin\u00fdm, co dr\u017eelo voln\u00fd kus od\u011bvu na Billov\u00fdch \u00fazk\u00fdch boc\u00edch.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill pon\u011bkud v\u00e1hav\u011b a ustoupil stranou, aby mohl Tom vej\u00edt dovnit\u0159.<\/p><\/div>\n

Zav\u0159el za n\u00edm dve\u0159e, siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a zhluboka se nadechl; teprve pot\u00e9 byl schopen pustit kliku a oto\u010dit se k n\u011bmu tv\u00e1\u0159\u00ed. Tom post\u00e1val za n\u00edm, roztomile se na n\u011bj culil, v o\u010d\u00edch, prohl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch si Bill\u016fv unik\u00e1tn\u00ed od\u011bv m\u011bl \u0161ibalsk\u00e9 jiskry.<\/div>\n
„M\u011bli by n\u00e1m zak\u00e1zat nakupov\u00e1n\u00ed oble\u010den\u00ed. Do\u017eivotn\u011b.“<\/div>\n
Bill se jemn\u011b pousm\u00e1l a sklonil hlavu. „Nen\u00ed to tak \u0161patn\u00e9.“<\/div>\n
„Kdy\u017e p\u0159ibere\u0161 \u010dty\u0159icet kilo a vyroste\u0161 je\u0161t\u011b tak o p\u016fl metru, nebude to tak \u0161patn\u00e9,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem, prohl\u00ed\u017eeje si ten nejnevkusn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek, jak\u00fd se mu kdy povedlo koupit.<\/div>\n
„Mn\u011b se l\u00edb\u00ed.“ Bill si nebyl jist\u00fd, jestli Tom vtipkoval proto, \u017ee m\u011bl dobrou n\u00e1ladu a bylo to pro n\u011bj tolik typick\u00e9, nebo jen proto, \u017ee cht\u011bl odv\u00e9st Billovu pozornost od no\u010dn\u00edch m\u016fr, ale nez\u00e1le\u017eelo mu na tom. Tak jako tak to bylo hodn\u011b mil\u00e9 gesto, kter\u00e9 mu na chv\u00edli skute\u010dn\u011b zvedlo koutky \u00fast nahoru.<\/div>\n
„Je pohodln\u00e9. Skoro ho nec\u00edt\u00edm, jako bych na sob\u011b nic nem\u011bl,“ dodal se sklon\u011bnou hlavou, p\u0159em\u00fd\u0161leje nad t\u00edm, jestli by mu m\u011bl nejd\u0159\u00edv nab\u00eddnout n\u011bco k pit\u00ed, nebo mu je\u0161t\u011b jednou pod\u011bkovat.<\/div>\n
\n
Konec konc\u016f, m\u011bl mu b\u00fdt za co vd\u011b\u010dn\u00fd. Byl si jist\u00fd, \u017ee by se nena\u0161lo v\u00edce dobrovoln\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed by kv\u016fli jeho o\u0161kliv\u00fdm sn\u016fm opustili postel a ut\u00edkali za n\u00edm v noci a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu uprost\u0159ed bou\u0159ky. Tom se sice vymlouval na auto, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud by auto n\u00e1hodou nem\u011bl, na\u0161el by si zp\u016fsob, jak za n\u00edm p\u0159ij\u00edt. Poka\u017ed\u00e9 si na\u0161el zp\u016fsob, jak poru\u0161it v\u0161e, co Bill pokl\u00e1dal za norm\u00e1ln\u00ed a bezpe\u010dn\u00e9. Byl v\u00fdjimkou ve v\u0161ech sm\u011brech a ve v\u0161ech krit\u00e9ri\u00edch, podle nich\u017e Bill posuzoval lidi, mo\u017en\u00e1 proto neum\u011bl ani po m\u011bs\u00edci a p\u016fl ut\u0159\u00eddit sv\u00e9 my\u0161lenky a pocity, nebyl schopen je spr\u00e1vn\u011b se\u0159adit a vyvodit z nich jasn\u00e9 z\u00e1v\u011bry.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d Tomovi nerozum\u011bl. Po\u0159\u00e1d se v n\u011bm ztr\u00e1cel. A touha pochopit jej, pochopit v\u0161e, co se s nimi d\u011blo, rostla s ka\u017ed\u00fdm dnem v\u00edc a v\u00edc. V\u017edy m\u011bl r\u00e1d ve v\u011bcech jasno, tohle bylo v\u016fbec poprv\u00e9, kdy se s\u00e1m v sob\u011b nevyznal.<\/div>\n
„Tak a te\u010f si ur\u010d\u00edme pravidla,“ z my\u0161lenek jej vyt\u00e1hl Tom\u016fv rozhodn\u00fd hlas a d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil vzpamatovat, uc\u00edtil, jak se kolem jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed omotal p\u00e1r hork\u00fdch rukou a jemn\u011b jej t\u00e1hl sm\u011brem ke gau\u010di.<\/div>\n
„Pravidla?“ zvl\u00e1dl ze sebe dostat rozt\u0159esen\u00fdm hlasem. „Jak\u00e1?“<\/div>\n
„Pravidla pro dne\u0161n\u00ed ve\u010der\u2026 no vlastn\u011b u\u017e r\u00e1no,“ spustil Tom s \u00fasm\u011bvem, pomohl Billovi posadit se, po\u010dkal, dokud si nena\u0161el vhodnou pozici a pot\u00e9 jej pe\u010dliv\u011b p\u0159ikryl dekou. „Tvoje m\u00edsto bude odte\u010f tady. Bude\u0161 jen le\u017eet a odpo\u010d\u00edvat p\u0159esn\u011b, jak na\u0159\u00eddil doktor, kter\u00fdm se od t\u00e9hle chv\u00edle st\u00e1v\u00e1m j\u00e1, tak\u017ee m\u011b mus\u00ed\u0161 poslouchat.“ N\u011b\u017en\u011b Billa dloubl ukazov\u00e1\u010dkem do ramene.<\/div>\n
\n

„Ale\u2026 cht\u011bl jsem postavit vodu na \u010daj, p\u0159in\u00e9st dort a sladkosti. A je\u0161t\u011b mus\u00edm vz\u00edt-„<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 to v\u0161echno zvl\u00e1dnu. Ud\u011bl\u00e1m \u010daj, p\u0159inesu dort a cokoliv si bude\u0161 p\u0159\u00e1t. Ty bude\u0161 le\u017eet a j\u00e1 t\u011b budu rozmazlovat.“<\/div>\n
V slab\u00e9m sv\u011btle n\u00edzk\u00e9 lampy vedle televize Tomovo b\u00edl\u00e9 tri\u010dko doslova z\u00e1\u0159ilo, jeho jas dokonale kontrastoval s tmav\u00fdm odst\u00ednem jeho vlas\u016f a vous\u016f a Bill z n\u011bj poprv\u00e9 nedok\u00e1zal spustit pohled. N\u011bkde v d\u00e1lce se ozval ps\u00ed \u0161t\u011bkot, zezdola k nim dol\u00e9haly tlumen\u00e9 hlasy puber\u0165\u00e1k\u016f potaj\u00ed kou\u0159\u00edc\u00edch rodi\u010d\u016fm p\u0159\u00edmo pod nosem, st\u011b\u017euj\u00edc\u00edch si na ne\u00faprosn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165, kter\u00fd bi\u010doval okna sv\u00fdmi prudk\u00fdmi n\u00e1razy. Sv\u011bt se zd\u00e1l po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. V\u0161echno bylo tak jako ka\u017edou noc, stejn\u011b obvykl\u00e9 a oby\u010dejn\u00e9, a p\u0159esto Bill v duchu bojoval s my\u0161lenkou, \u017ee je na t\u00e9 noci n\u011bco neoby\u010dejn\u00e9ho. Nev\u011bd\u011bl co, mo\u017en\u00e1 se to n\u011bco<\/em> u\u017e stalo, ani\u017e by to post\u0159ehl. A mo\u017en\u00e1 to je\u0161t\u011b m\u011blo p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl nosem, p\u0159i\u010dem\u017e nas\u00e1l nezam\u011bniteln\u00e9 aroma de\u0161t\u011b, s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou jejich vz\u00e1jemn\u00e9ho o\u010dn\u00edho kontaktu bylo t\u011b\u017e\u0161\u00ed formulovat my\u0161lenky a vkl\u00e1dat je do slov.<\/div>\n
\n

„Tome, u\u017e se c\u00edt\u00edm dostate\u010dn\u011b hloup\u011b kv\u016fli tomu, \u017ee jsem t\u011b vyt\u00e1hl ven uprost\u0159ed noci, kdy\u017e m\u011b te\u010f m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu je\u0161t\u011b obsluhovat, to u\u017e-„<\/p><\/div>\n

„U\u017e ani slovo,“ Tom k Billovi nat\u00e1hl ruku a p\u0159esn\u011b jako mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti imagin\u00e1rn\u011b zamknul jeho pusu na kl\u00ed\u010d a ten odhodil za sebe. Bill pobaven\u011b zakroutil hlavou, ale nevydal ze sebe ani hl\u00e1sku. Jeho o\u010di, ulp\u011bl\u00e9 na Tomov\u00fdch usm\u00edvaj\u00edc\u00edch se rtech, musely z\u00e1\u0159it p\u0159inejmen\u0161\u00edm tak jako jeho b\u00edl\u00e9 tri\u010dko.<\/div>\n
„Hned jsem zp\u00e1tky,“ sl\u00edbil s \u00fasm\u011bvem a vydal se sm\u011brem do kuchyn\u011b.<\/div>\n
Jakmile proklouzl do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, nezam\u00ed\u0159il okam\u017eit\u011b ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince, jak m\u011bl p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu. Jeho kroky sm\u011b\u0159ovaly do lednice. Nal\u00e9hav\u011b otev\u0159el b\u00edl\u00e1 dv\u00ed\u0159ka a bezmy\u0161lenkovit\u011b vyt\u00e1hl prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la pod ruce, a p\u0159ipl\u00e1cl si ji na \u010delo. Jeho k\u016f\u017ee ho\u0159ela, srdce tlouklo jako o z\u00e1vod, u\u017e jen z Billova pohledu se mu rozt\u0159\u00e1sla kolena. Musel se uklidnit, zatracen\u011b rychle se musel uklidnit, ale jak?!<\/div>\n
T\u011b\u017ece vydechl, odkl\u00e1daje bal\u00ed\u010dek mini mozzarellek zp\u011bt do lednice a nat\u00e1hl se pro t\u00e1c se zbytkem ovocn\u00e9ho dortu. Nev\u011bdomky se pousm\u00e1l p\u0159i vzpom\u00ednce na Bill\u016fv \u00fasm\u011bv, dojet\u00ed v jeho o\u010d\u00edch, vd\u011b\u010dnost vlo\u017eenou do ve\u0161ker\u00fdch gest. Po\u0159\u00e1d dokola jim d\u011bkoval, byl tak roztomil\u00fd, a\u017e m\u011bl chu\u0165 popadnout jej a p\u0159itisknout k sob\u011b jako ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka.<\/div>\n
\n

Zav\u0159el lednici a pomalu se p\u0159esunul ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince. Musel se postavit na \u0161pi\u010dky, aby dos\u00e1hl na nejvy\u0161\u0161\u00ed poli\u010dku, kde m\u011bl Bill \u00fahledn\u011b se\u0159azen\u00e9 krabi\u010dky s kvalitn\u00edmi \u010daji. Tom popadl do rukou rovnou t\u0159i krabi\u010dky a p\u0159it\u00e1hl si je ke tv\u00e1\u0159i, aby si mohl p\u0159e\u010d\u00edst jejich n\u00e1zvy. Da Hong Pao, Sencha Kanay Mdori a Himalayan Gold.<\/p><\/div>\n

„To si snad ze m\u011b n\u011bkdo d\u011bl\u00e1 legraci,“ \u0161eptl si pro sebe se sm\u00edchem a pobaven\u011b kroutil hlavou. „Bille?“ zavolal a vyt\u00e1hl hlavu ze dve\u0159\u00ed. Bill poslu\u0161n\u011b le\u017eel na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, ti\u0161e se chichotal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e do n\u011bj Atom dloubl sv\u00fdm um\u011bl\u00fdm rohem jednoro\u017ece.<\/div>\n
„Ano?“ s \u00fasm\u011bvem se ohl\u00e9dl a Tomovi se p\u0159evr\u00e1tily vnit\u0159nosti vzh\u016fru nohama.<\/div>\n
„Ty tv\u00e9 \u010daje\u2026 j-j\u00e1, n\u011bjak se v nich nevyzn\u00e1m. Nem\u00e1\u0161 n\u011bco norm\u00e1ln\u00edho?“<\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u00edho?“ zeptal se Bill se sm\u00edchem. „Co je divn\u00e9 na t\u011bch, kter\u00e9 m\u00e1m?“<\/div>\n
„Ani nic, jen\u2026 m\u011bl jsem na mysli takov\u00e9, kter\u00fdm rozum\u00edm. \u0160\u00edpkov\u00fd, he\u0159m\u00e1nkov\u00fd a podobn\u011b.“ Tom stydliv\u011b sklonil tv\u00e1\u0159, c\u00edt\u00edc se jako tot\u00e1ln\u00ed idiot.<\/div>\n
„N\u011bkde by tam m\u011bl b\u00fdt i lipov\u00fd. R\u00e1d bych ti pomohl s hled\u00e1n\u00edm, ale to bys mi musel dovolit poru\u0161it pravidlo.“<\/div>\n
„Nen\u00ed t\u0159eba. Najdu ho, ty hezky le\u017e,“ \u0159ekl a pustil se do hled\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se o p\u00e1r minut pozd\u011bji vracel do ob\u00fdv\u00e1ku se dv\u011bma hrne\u010dky, ve\u0161el do m\u00edstnosti pr\u00e1v\u011b v\u010das, aby vid\u011bl Billa pl\u00ed\u017eit se zp\u011bt na gau\u010d. Jakmile se jejich pohledy setkaly, vykouzlil provinil\u00fd v\u00fdraz. Desky, kter\u00e9 sv\u00edral mezi bolav\u00fdmi prsty, mu t\u00e9m\u011b\u0159 vypadly z ruky, ale na\u0161t\u011bst\u00ed je dok\u00e1zal udr\u017eet.<\/p><\/div>\n

„Kaulitzi,“ zavr\u010del Tom naoko p\u0159\u00edsn\u011b. „Na minutu se od tebe vzd\u00e1l\u00edm a hned poru\u0161uje\u0161 pravidla.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj zad\u00edval o\u010dima mal\u00e9ho pejska a opatrn\u011b zaujal svou p\u0159ede\u0161lou polohu. „U\u017e budu hodn\u00fd,“ sl\u00edbil s \u00fasm\u011bvem. „\u0160el jsem jen pro tv\u016fj d\u00e1rek. Zapomn\u011bl jsem ho u sebe v pokoji.“<\/div>\n
„Pro m\u016fj d\u00e1rek?“ Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Odlo\u017eil hrn\u00ed\u010dky na st\u016fl a usadil se u Billov\u00fdch nohou.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak.“ Bill spokojen\u011b k\u00fdvl hlavou a pon\u011bkud nesm\u011ble mu podal tenk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 desky. „Otev\u0159i to,“ \u0161eptl.<\/div>\n
Tom se stydliv\u011b kousl do rtu. Byl zv\u00eddav\u00fd jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, ale sna\u017eil se to ned\u00e1vat p\u0159\u00edli\u0161 najevo. Pomalu rozv\u00e1zal dva mal\u00e9 uzl\u00edky a otev\u0159el desky slou\u017e\u00edc\u00ed jako ochrann\u00ed obal pro v\u00fdkres, kter\u00fd se mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed zjevil p\u0159ed o\u010dima. Najednou zv\u00e1\u017en\u011bl. Prohl\u00e9dl si Billovo d\u00edlo a vz\u00e1p\u011bt\u00ed k n\u011bmu zvedl pohled. Beze slova, bez jak\u00e9koli emoce vepsan\u00e9 ve tv\u00e1\u0159i. Takov\u00e9ho jej Bill je\u0161t\u011b nevid\u011bl.<\/div>\n
\n

„Nel\u00edb\u00ed se ti?“ zeptal se pln\u00fd pochybnost\u00ed a ned\u016fv\u011bry v\u016f\u010di sv\u00e9mu rozhodnut\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom op\u011bt sklouzl o\u010dima na obr\u00e1zek a pot\u00e9 se na n\u011bj znovu zahled\u011bl. „Nel\u00edb\u00ed?“ zeptal se a kroutil hlavou. „Bille, je n\u00e1dhern\u00fd. Tak n\u00e1dhern\u00fd, a\u017e nev\u00edm, co \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat. To j\u00e1 jsem t\u00edm cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct. Ber to jako pod\u011bkov\u00e1n\u00ed za v\u0161echno, co jsi pro m\u011b b\u011bhem posledn\u00edch dvou t\u00fddn\u016f ud\u011blal. Namaloval jsem ho je\u0161t\u011b v nemocnici tv\u00fdmi barvami, ale \u010dekal jsem na vhodn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost, kdy ti ho budu moct d\u00e1t.“<\/div>\n
„J\u00e1 to nech\u00e1pu.“ Tom sklonil hlavu a op\u011btovn\u011b se zad\u00edval na obraz sv\u00e9 usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e. „Nem\u011bls \u017e\u00e1dnou p\u0159edlohu, fotku nebo tak n\u011bco, a p\u0159itom je naprosto dokonal\u00fd.“<\/div>\n
D\u00edvat se na Billovo d\u00edlo bylo jako hled\u011bt do zrcadla. Vystihl i ty nejmen\u0161\u00ed detaily, drobn\u00e9 vr\u00e1sky kolem \u00fast, kter\u00e9 se zjevily poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Tom usm\u00e1l, pohled, kter\u00fd p\u016fsobil lidsky a opravdov\u011b, bylo to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9.<\/div>\n
„M\u011bl jsem p\u0159edlohu,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e Bill, a kdy\u017e k n\u011bmu Tom zvedl pohled, jemn\u011b si poklepal po sp\u00e1nku. „Tady,“ \u0161eptl. „Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nem\u00e1m v ruce cit, kter\u00fd bych pot\u0159eboval, trvalo to stra\u0161n\u011b dlouho, ale sna\u017eil jsem se. Nen\u00ed dokonal\u00fd, ale douf\u00e1m, \u017ee t\u011b aspo\u0148 trochu pot\u011b\u0161il.“<\/div>\n
„Trochu? Bl\u00e1zn\u00ed\u0161? Je \u00fa\u017easn\u00fd! A\u017e bude\u0161 m\u00edt v budoucnu svou galerii, mohl bys prod\u00e1vat m\u00e9 portr\u00e9ty. Budeme slavn\u00ed. M\u016fj obli\u010dej bude v\u0161ude,“ zasm\u00e1l se a Bill spole\u010dn\u011b s n\u00edm.<\/div>\n
„Vypad\u00e1m \u0161\u0165astn\u011b,“ \u0159ekl, prohl\u00ed\u017eeje si sv\u016fj namalovan\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
„Jsi \u0161\u0165astn\u00fd.“ Bill se k n\u011bmu p\u0159isunul o n\u011bco bl\u00ed\u017e. „Vid\u00ed\u0161 tady ty sv\u011btl\u00e9 body?“ Ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159ejel p\u0159es Tomovy o\u010di. „To jsou jiskry, kter\u00e9 m\u00e1\u0161 v o\u010d\u00edch poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsi z n\u011b\u010deho nad\u0161en\u00fd.“<\/div>\n
\n

Tom se jemn\u011b pousm\u00e1l a pooto\u010dil hlavu tak, aby mohl Billovi v\u011bnovat letm\u00fd pohled.<\/p><\/div>\n

„Z \u010deho jsem nad\u0161en\u00fd?“ zeptal se ti\u0161e. Pohledem klouzal po Billov\u011b obli\u010deji. Matn\u00e9 sv\u011btlo pohltilo mod\u0159 Billov\u00fdch ran, neb\u00fdt rozbit\u00e9ho rtu a obvaz\u016f na rukou, Tom by zcela zapomn\u011bl, \u017ee je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami le\u017eel v nemocnici.<\/div>\n
„Jsi nad\u0161en\u00fd, proto\u017ee jsem ti pr\u00e1v\u011b ozn\u00e1mil novinu,“ \u0161pitl Bill, nesm\u011ble se o\u0161il, ale nakonec dok\u00e1zal potla\u010dit svou vrozenou stydlivost a zahled\u011bl se Tomovi do o\u010d\u00ed. Bl\u00edzkost vznikl\u00e1 jejich nepatrn\u00fdm p\u0159ibl\u00ed\u017een\u00edm mu u\u017e nep\u0159i\u0161la tak ciz\u00ed jako p\u0159ed p\u00e1r dny. Bou\u0159ka za okny jen umoc\u0148ovala s\u00edlu toho okam\u017eiku, ob\u00edrala Billa o posledn\u00ed zbytky dechu.<\/div>\n
„Jakou?“ ptal se Tom ti\u0161e. U\u017e to d\u00e1vno nebylo o obrazu. Bylo to o nich dvou, o mal\u00e9m kousku prostoru d\u011bl\u00edc\u00edm jejich tv\u00e1\u0159e, o dvou spla\u0161en\u011b bij\u00edc\u00edch srdc\u00edch, t\u0159esouc\u00edch se rukou, o p\u00e1ru chv\u011bj\u00edc\u00edch se t\u011bl.<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00edm se do \u0161koly.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Nebyl schopen rozli\u0161it sv\u00e1 tajn\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed od skute\u010dnosti.<\/div>\n
„Hodn\u011b jsem nad t\u00edm v\u0161\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel a mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsi m\u011bl pravdu. Mluvil ze m\u011b strach. Chci dokon\u010dit \u0161kolu, chci \u017e\u00edt \u017eivot v\u011bdce, zkoumat, objevovat, tvo\u0159it. V\u017edy jsem po tom tou\u017eil. Reakce, \u010d\u00e1stice, procesy, to je sv\u011bt, kter\u00e9mu rozum\u00edm.“<\/div>\n
\n

„J-j\u00e1\u2026 op\u011bt nev\u00edm, co \u0159\u00edct,“ Tom se na Billa usm\u00e1l p\u0159esn\u011b t\u00edm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd se mu poda\u0159ilo zv\u011b\u010dnit sv\u00fdm portr\u00e9tem. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi se tak rozhodl. U\u017e jsem dokonce p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee na protest skon\u010d\u00edm se \u0161kolou i j\u00e1, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee nakonec p\u0159ijde\u0161 na to, co je spr\u00e1vn\u00e9.“<\/p><\/div>\n

Bill se pousm\u00e1l a sklopil pohled ke sv\u00fdm prst\u016fm, kter\u00fdmi nerv\u00f3zn\u011b sv\u00edral c\u00edp deky. I jemu najednou do\u0161la slova. Nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, zda v\u016fbec m\u011bl n\u011bco \u0159\u00edkat, nev\u011bd\u011bl, jak rozv\u00e9st konverzaci nebo jak\u00e9 t\u00e9ma vyt\u00e1hnout, aby se nezesm\u011b\u0161nil. R\u00e1d by si s Tomem popov\u00eddal o enzymech a inhibic\u00edch, o postupu v jejich projektu, ale nep\u0159i\u0161lo mu vhodn\u00e9 rozeb\u00edrat n\u011bco takov\u00e9ho uprost\u0159ed noci. M\u011bl strach, \u017ee by t\u00edm Tomovi zp\u016fsobil no\u010dn\u00ed m\u016fry, a tak z\u016fstal ti\u0161e, zlehka \u0161kr\u00e1baje Atoma po b\u0159i\u0161e. Vzdal se nad\u011bje, \u017ee z n\u011bj svl\u00e9kne ten barevn\u00fd kus ply\u0161e; tak dlouho, dokud byl Atom spokojen, si s t\u00edm nemusel d\u011blat starosti.<\/div>\n
„Co t\u011b p\u0159im\u011blo k rozumu?“ ptal se Tom, jemn\u011b dloubaje do desky stolu. „Bylo to snad moje um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo na zdi?“<\/div>\n
Bill se ti\u0161e zachichotal. „Mo\u017en\u00e1,“ p\u0159ipustil.<\/div>\n
Tom se v sedu spokojen\u011b zavrt\u011bl, naklonil se a vzal ze stolu dva tal\u00ed\u0159e s dortem. Jeden podal Billovi, druh\u00fd si slo\u017eil do kl\u00edna, vdechuje jemnou v\u016fni vonn\u00fdch sv\u00ed\u010dek. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad v\u0161\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b stalo. Nad Billov\u00fdm ne\u010dekan\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm a je\u0161t\u011b neo\u010dek\u00e1van\u011bj\u0161\u00ed zm\u011bnou jeho rozhodnut\u00ed, nad t\u00edm, \u017ee se nakonec v\u0161echno vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch kolej\u00ed. Znovu budou pracovat na projektu, znovu se budou setk\u00e1vat po \u0161kole v nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edm koutu j\u00eddelny u stolu, kter\u00fd si Bill tolik obl\u00edbil. Slunce mu bude sv\u00edtit do vlas\u016f, tmav\u00fd odst\u00edn jeho o\u010d\u00ed r\u00e1zem prom\u011bn\u00ed v tekouc\u00ed zlato. Nemohl se t\u011bch okam\u017eik\u016f do\u010dkat.<\/div>\n
\n

„Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee rozum\u00ed\u0161 sv\u011btu, kter\u00fd mn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 nic ne\u0159\u00edk\u00e1,“ ozval se po chv\u00edli ticha Tom, vidli\u010dkou jemn\u011b ryl do nad\u00fdchan\u00e9ho pi\u0161kotu.<\/p><\/div>\n

Bill t\u011b\u017ece polkl, sladk\u00e1 chu\u0165 v \u00fastech se n\u00e1hle rozplynula nahrazena trpkost\u00ed z pro\u017eit\u00fdch okam\u017eik\u016f, z moment\u016f, na kter\u00e9 by nejrad\u011bji zapomn\u011bl a kter\u00e9 jej prom\u011bnily v ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9 klubko tou\u017e\u00edc\u00ed b\u00fdt neviditeln\u00fdm.<\/div>\n
„Plat\u00ed to i obr\u00e1cen\u011b,“ \u0161eptl. „I ty rozum\u00ed\u0161 sv\u011btu, kter\u00fd mn\u011b nic ne\u0159\u00edk\u00e1.“ U\u017edibl si dal\u0161\u00ed kousek dortu, ale u\u017e jen z pohledu na n\u011bj se mu ud\u011blalo nevolno. C\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed tla\u010d\u00ed slzy. Tak moc si p\u0159\u00e1l b\u00fdt jako Tom. V\u0161echno by bylo o tolik jednodu\u0161\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Bille\u2026 to co um\u00ed\u0161, je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Pamatuje\u0161 si tolik v\u011bc\u00ed o tolika v\u011bcech. Kdybych byl na tv\u00e9m m\u00edst\u011b, u\u017e d\u00e1vno by mi explodovala hlava,“ sna\u017eil se tro\u0161ku odleh\u010dit napjatou atmosf\u00e9ru. „Ale mus\u00ed\u0161 myslet na to, \u017ee jsi sou\u010d\u00e1st\u00ed tohohle sv\u011bta. Nejsi \u010d\u00e1stice, jsi \u010dlov\u011bk.“<\/div>\n
„N\u011bkdy bych si p\u0159\u00e1l b\u00fdt \u010d\u00e1stic\u00ed. Atomem n\u011bjak\u00e9ho prvku. Mo\u017en\u00e1 helia. Ano, helium se mi v\u017edy l\u00edbilo.“<\/div>\n
Ti\u0161e si povzdechl, odlo\u017eil tal\u00ed\u0159 vedle sebe a sklonil hlavu, \u010dern\u00e9 vlasy spadaj\u00edc\u00ed do sn\u011bhob\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159e p\u0159ipom\u00ednaly z\u00e1voj.<\/div>\n
Tom n\u00e1sledoval jeho p\u0159\u00edkladu, rychle polkl sousto a odlo\u017eil tal\u00ed\u0159 na st\u016fl vedle m\u00edsy \u010dokol\u00e1dov\u00fdch bonb\u00f3n\u016f, z kter\u00fdch chyb\u011bla v\u00edc jak polovina. Vzpomn\u011bl si na to, jak si mu Georg st\u011b\u017eoval, \u017ee d\u00edky n\u011bmu p\u0159ibral t\u0159i kila, za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se mo\u017en\u00e1 i rozesm\u00e1l, ale nyn\u00ed pro sm\u00edch nebylo m\u00edsto. Musel tam b\u00fdt pro Billa. C\u00edtil, jak se mu op\u011bt o n\u011bco vzdaluje, jak mezi nimi vytv\u00e1\u0159\u00ed imagin\u00e1rn\u00ed ze\u010f, mo\u017en\u00e1 dokonce litoval toho, \u017ee dovolil Tomovi p\u0159ij\u00edt. Skr\u010dil se do klub\u00ed\u010dka, pono\u0159en v my\u0161lenk\u00e1ch, kter\u00e9 pro Toma nad\u00e1le z\u016fst\u00e1valy tajemstv\u00edm. Znenad\u00e1n\u00ed jej zachv\u00e1tila panika. Uc\u00edtil jak\u00fdsi impulz, nutk\u00e1n\u00ed kone\u010dn\u011b zbo\u0159it ty otravn\u00e9 zdi, dotknout se Billova sv\u011bta, dotknout se jeho nitra. Dostat se bl\u00ed\u017e, ne\u017e kdy kdo mohl. Pomoct mu, p\u0159esn\u011b jak \u017e\u00e1dal Bill\u016fv p\u0159\u00edzrak.<\/div>\n
\n

„Co kdybychom si zahr\u00e1li hru,“ p\u0159isunul se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a zlehka pohladil vybouleninu na dece, kter\u00e1 m\u011bla b\u00fdt Billov\u00fdm kolenem.<\/p><\/div>\n

„Hru?“ p\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed. „J-j\u00e1\u2026 nezn\u00e1m moc her.“<\/div>\n
„Neboj se, nen\u00ed to nic slo\u017eit\u00e9ho. Budeme si vz\u00e1jemn\u011b vypr\u00e1v\u011bt sv\u00e1 nejv\u011bt\u0161\u00ed tajemstv\u00ed.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ V Billovi hrklo.<\/div>\n
„J\u00e1 prozrad\u00edm jedno ze sv\u00fdch tajemstv\u00ed tob\u011b, n\u011bco, co jsem je\u0161t\u011b nikomu p\u0159edt\u00edm ne\u0159ekl, a ty zase na opl\u00e1tku jedno sv\u00e9. A tak budeme pokra\u010dovat, a\u017e dokud jeden z n\u00e1s neusne,“ v\u011bnoval Billovi drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Ani pro n\u011bj to nebylo lehk\u00e9, ale pokud se cht\u011bl Billovi p\u0159ibl\u00ed\u017eit, pokud cht\u011bl od Billa n\u011bco z\u00edskat, musel mu na opl\u00e1tku n\u011bco d\u00e1t. \u010c\u00e1st sebe, \u010d\u00e1st sv\u00e9 minulosti, pr\u00e1v\u011b tu, na kterou nebyl p\u0159\u00edli\u0161 hrd\u00fd a kter\u00e1 byla v jist\u00fdch okam\u017eic\u00edch a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00fdm b\u0159emenem.<\/div>\n
„J\u00e1, nev\u00edm.“ Bill nejist\u011b zavrt\u011bl hlavou, v o\u010d\u00edch jen strach a ned\u016fv\u011bra. „Nem\u016f\u017eu,“ \u0159ekl roztr\u017eit\u011b.<\/div>\n
Tom sklouzl na podlahu, kde dopadl na v\u0161echny \u010dty\u0159i a narovnal se tak, aby byly jejich tv\u00e1\u0159e ve stejn\u00e9 \u00farovni. „I tahle hra m\u00e1 pravidla.“ Jeho hlas, nesouc\u00ed se sotva nad hranic\u00ed \u0161epotu, rozechv\u00edval Billovo srdce a bo\u0159il ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany.<\/div>\n
„Jak\u00e1?“ zeptal se zcela om\u00e1men Tomov\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jen jedno,“ op\u011bt v\u011bnoval Billovi jemn\u00fd \u00fasm\u011bv, ani\u017e by \u010dekal odezvu. Cht\u011bl jej uklidnit. „To, co si te\u010f \u0159ekneme, neopust\u00ed tenhle prostor. Budeme o tom v\u011bd\u011bt jenom my dva, nikdo dal\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Bill se k Tomovi pomalu naklonil bl\u00ed\u017e. „Slibuje\u0161?“<\/div>\n
\n

Tom chv\u00edli neodpov\u00eddal. Ne z d\u016fvodu, \u017ee si nebyl jist\u00fd v\u00e1hou sv\u00fdch slov a slibu, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vyslovil, to Billovy o\u010di, to, co v jeho pohledu nalezl, mu na chv\u00edli nedovolilo promluvit. Vzpomn\u011bl si na okam\u017eik, kdy jim Beth tvrdila, \u017ee Bill m\u00e1 v dlan\u00edch hv\u011bzdy. Nyn\u00ed o tom nepochyboval, a\u0165 u\u017e to znamenalo cokoliv. Vid\u011bl je nejen v jeho dlan\u00edch, ve v\u0161em, co vytv\u00e1\u0159ely, ale zejm\u00e9na v jeho o\u010d\u00edch. Pr\u00e1v\u011b ty byly mal\u00fdm vesm\u00edrem, nekone\u010dnem pln\u00fdm tis\u00edc\u016f drobn\u00fdch sv\u011bt\u00fdlek.<\/p><\/div>\n

„Slibuju,“ \u0159ekl po chv\u00edli a v\u0161iml si, jak Bill jemn\u011b k\u00fdvl hlavou. „Za\u010dnu, ano?“<\/div>\n
Bill op\u011bt k\u00fdvl hlavou. Jazykem si zlehka p\u0159ejel po r\u00e1n\u011b ve rtu, zat\u00edmco nerv\u00f3zn\u011b o\u010dek\u00e1val, co m\u011blo p\u0159ij\u00edt. Byla to naprost\u00e1 \u0161\u00edlenost. On s\u00e1m musel b\u00fdt \u0161\u00edlen\u00fd, kdy\u017e souhlasil s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl v\u0161echno zastavit, Tom otev\u0159el \u00fasta a promluvil.<\/div>\n
„M\u00ed rodi\u010de se m\u011b hned po narozen\u00ed z\u0159ekli,“ mluvil skrz ob\u0159\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eku v krku. „Pamatuje\u0161, jak jsem ti tehdy v cukr\u00e1rn\u011b pov\u00eddal o d\u011bde\u010dkovi? Vychoval m\u011b. Byl mou jedinou rodinou.“<\/div>\n
Bill uc\u00edtil v dlan\u00edch jemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed. Tou\u017eily vyst\u0159elit k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i a pohladit jej. Uti\u0161it bolest, kterou si kdysi musel proj\u00edt. Poprv\u00e9 uc\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou touhu dotknout se ho.<\/div>\n
Najednou byla \u0159ada na n\u011bm. Nerv\u00f3zn\u011b odvr\u00e1til pohled, a kdy\u017e promluvil, byla jeho slova sotva sly\u0161iteln\u00e1.<\/div>\n
\n

„Kdy\u017e mi bylo osmn\u00e1ct,“ za\u010dal rozechv\u011ble. „Utekl jsem z domu. Od t\u00e9 doby \u017eiju s\u00e1m. No vlastn\u011b, \u017eil jsem. Pozd\u011bji jsem poznal Georga a narodila se Beth.“<\/p><\/div>\n

Tom se sna\u017eil nedat p\u0159\u00edli\u0161 najevo sv\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, a tak jen ml\u010dky k\u00fdvl hlavou. Dodr\u017eel nevyslovenou dohodu, kterou mezi sebou m\u011bli, a to \u017e\u00e1dn\u00e9 zbyte\u010dn\u00e9 ot\u00e1zky a koment\u00e1\u0159e. Na takov\u00e9 v\u011bci budou m\u00edt je\u0161t\u011b hodn\u011b \u010dasu. Te\u010f bylo hlavn\u00ed naslouchat. B\u00fdt tomu druh\u00e9mu oporou.<\/div>\n
„Pot\u00e9, co d\u011bde\u010dkovi zjistili rakovinu, v\u0161echno bylo najednou tak rychl\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9. Zjistili jsme to p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, u\u017e se nedalo nic d\u011blat. Ode\u0161el d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se s jeho onemocn\u011bn\u00edm stihl sm\u00ed\u0159it. Nezvl\u00e1dl jsem to. D\u011blal jsem jednu hloupost za druhou v domn\u011bn\u00ed, \u017ee mi to pom\u016f\u017ee uti\u0161it bolest, ale v\u0161echno bylo jen hor\u0161\u00ed. Nechodil jsem do \u0161koly, fl\u00e1kal se po noc\u00edch. Sna\u017eil jsem se naj\u00edt s\u00e1m sebe, a p\u0159itom jsem se sv\u00e9mu skute\u010dn\u00e9mu j\u00e1 neust\u00e1le vzdaloval. Byl jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b osam\u011bl\u00fd a toho pocitu jsem se je\u0161t\u011b nezbavil.“<\/div>\n
Billa zabolelo u srdce. S n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm nepo\u010d\u00edtal, nebyl na to p\u0159ipraven. Nikdy by si nepomyslel, \u017ee se Tom musel vyrovn\u00e1vat s tak velkou ztr\u00e1tou, \u017ee prakticky p\u0159i\u0161el o jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd jej miloval navzdory v\u0161emu, kter\u00fd mu byl nejbli\u017e\u0161\u00ed ze v\u0161ech. V duchu se pousm\u00e1l. Kone\u010dn\u011b v\u011bd\u011bl, komu m\u016f\u017ee b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd za Tomovu povahu a chov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Op\u011bt byla \u0159ada na n\u011bm.<\/div>\n
\n

„Utekl jsem z domu, proto\u017ee mi rodi\u010de-“ hlas mu vypov\u011bd\u011bl slu\u017ebu, prom\u011bnil se v nejasn\u00fd sypot. „Ubli\u017eovali,“ dodal \u0161eptem a post\u0159ehl, jak Tom prudce vyvalil o\u010di a reflexivn\u011b jej chytil za ruku. Jeho o\u010di ji\u017e d\u00e9le neunesly n\u00e1por slz a ty mu s tich\u00fdm vzlykem za\u010daly jedna po druh\u00e9 st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159i. „Tohle nen\u00ed poprv\u00e9, co se mi stalo n\u011bco takov\u00e9ho,“ dodal p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem, ukazuje na sv\u016fj doml\u00e1cen\u00fd obli\u010dej. „Akor\u00e1t je to poprv\u00e9, co jsem kv\u016fli tomu skon\u010dil v nemocnici.“<\/p><\/div>\n

Tom zalapal po dechu, zcela vyveden z m\u00edry. Kone\u010dn\u011b byl sou\u010d\u00e1st\u00ed Billova tajemna, dov\u011bd\u011bl se, co st\u00e1lo za zrodem jeho strachu a ned\u016fv\u011bry v\u016f\u010di lidem, a najednou si nebyl jist\u00fd, jestli to v\u016fbec cht\u011bl v\u011bd\u011bt. Bolelo jej srdce, \u017eilami mu kolovala l\u00edtost tak bezb\u0159eh\u00e1, nut\u00edc\u00ed jej konat bez rozmyslu a pomy\u0161len\u00ed na n\u00e1sledky. D\u0159\u00edv, ne\u017e si to stihl rozmyslet, sed\u011bl vedle Billa a pomalu si jej stahoval do kl\u00edna.<\/div>\n
Bill se v\u016fbec nebr\u00e1nil, ot\u0159\u00e1sal se tich\u00fdmi vzlyky, plakal pro v\u0161echno, co d\u00edky rodi\u010d\u016fm ztratil, a kdy\u017e si jej Tom kone\u010dn\u011b vysadil na kl\u00edn, omotal mu ruce kolem krku a nesm\u011ble se schoulil do jeho objet\u00ed. Tv\u00e1\u0159 zabo\u0159il do prohlubn\u011b pod jeho krkem, p\u0159er\u00fdvan\u00fdmi v\u00fddechy rozechv\u00edval Tomovu pulzuj\u00edc\u00ed tepnu, dot\u00fdkaje se jedin\u00e9ho m\u00edsta, kde se c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed a chr\u00e1n\u011bn. Nal\u00e9hav\u011b vdechoval jeho v\u016fni, sotva registruje uklid\u0148uj\u00edc\u00ed slova a jemn\u00e1 pohlazen\u00ed. C\u00edtil se rozpolcen\u00fd, rozpadl\u00fd na mal\u00e9 kousky, kter\u00e9 k sob\u011b v Tomov\u011b objet\u00ed pomalu nach\u00e1zely cestu a sl\u00e9valy se v jeden celek. Byl unaven\u00fd, zoufale tou\u017e\u00edc\u00ed po sp\u00e1nku, a p\u0159esto c\u00edtil, n\u011bkde v naprost\u00e9 hloubce sv\u00e9ho nitra, jak jedna jeho \u010d\u00e1st zast\u00e9nala \u00falevou. U\u017e na sv\u00e9 o\u0161kliv\u00e9 my\u0161lenky a pocity nebyl s\u00e1m.<\/div>\n
\n

„Nedovol\u00edm, aby ti je\u0161t\u011b n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil.“<\/p><\/div>\n

Bylo mu \u0161ept\u00e1no do vlas\u016f a Bill t\u00edm slovem okam\u017eit\u011b uv\u011b\u0159il, hladov\u011bj\u00edc\u00ed po kousku jistoty.<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di. Tomovo objet\u00ed jej pomalu kol\u00e9balo ke sp\u00e1nku. Zvedl tv\u00e1\u0159, poslepu ji p\u0159itiskl proti t\u00e9 Tomov\u011b. \u010celo na \u010delo. \u0160pi\u010dkou nosu se ot\u0159el o ten jeho, op\u011bt si ukradl kousek jeho v\u016fn\u011b, kter\u00e9ho se nem\u00ednil vzd\u00e1t. Kdy\u017e otev\u0159el \u00fasta, mluvilo za n\u011bj srdce. Mozek u\u017e \u0161el d\u00e1vno sp\u00e1t.<\/div>\n
„Nedovol\u00edm, aby ses je\u0161t\u011b n\u011bkdy c\u00edtil osam\u011bl\u00fd,“ \u0161eptl se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a hlavou sklouzl na Tomovo rameno.<\/div>\n
Tom se c\u00edtil jako pod \u00fa\u010dinky lehk\u00e9 hypn\u00f3zy je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9, co Billovo t\u011blo v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed ochablo. Usnul jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, na kl\u00edn\u011b bl\u00edzk\u00e9 osoby, chr\u00e1n\u011bn jej\u00edm n\u00e1ru\u010d\u00edm a Tom nem\u011bl v pl\u00e1nu pustit jej. Kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee se neprobud\u00ed, na\u0161el si p\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed polohu. Z\u00e1dy se op\u0159el o pol\u0161t\u00e1\u0159, obj\u00edmaje k\u0159ehkou postavu, zav\u0159el o\u010di a p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
Bylo mu tak kr\u00e1sn\u011b. T\u00edhu Billova t\u011bla na tom sv\u00e9m t\u00e9m\u011b\u0159 nevn\u00edmal, zato jeho v\u016fn\u011b a podmanivost jeho osobnosti se vzn\u00e1\u0161ely v\u0161ude kolem n\u011bj. Hlavou se mu proh\u00e1n\u011bly spla\u0161en\u00e9 my\u0161lenky, a kdy\u017e zapadly na sv\u00e9 m\u00edsto, Tom kone\u010dn\u011b pochopil, co se s n\u00edm posledn\u00ed dobou d\u011blo. Kone\u010dn\u011b v\u0161echno d\u00e1valo smysl.<\/div>\n
Najednou byl bohat\u0161\u00ed o dal\u0161\u00ed tajemstv\u00ed. S t\u00edmhle se v\u0161ak Billovi sv\u011b\u0159it nemohl. Je\u0161t\u011b ne.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Bill otev\u0159el dve\u0159e a\u017e po druh\u00e9m zaklep\u00e1n\u00ed, co\u017e Toma v\u016fbec nep\u0159ekvapilo. Za\u010d\u00ednal si na jeho obvykl\u00e9 ritu\u00e1ly pomalu zvykat. Nyn\u00ed u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee se poka\u017ed\u00e9 nejd\u0159\u00edv pro jistotu pod\u00edv\u00e1 skrz kuk\u00e1tko, pak n\u011bkolik vte\u0159in nab\u00edr\u00e1 odvahu otev\u0159\u00edt, a kdy\u017e tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2695","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2695","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2695"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2695\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2695"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2695"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2695"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}