{"id":2708,"date":"2015-08-21T16:00:00","date_gmt":"2015-08-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2698"},"modified":"2015-08-21T16:00:00","modified_gmt":"2015-08-21T15:00:00","slug":"turn-back-time-28-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/21\/turn-back-time-28-2-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 28. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, ne, Bill je st\u00e1le studentem,“ odpov\u011bd\u011bla pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 Georgovi, zat\u00edmco kr\u00e1\u010deli do j\u00eddelny. „Jamesi!“ Vzhl\u00e9dla do horn\u00edho patra domu a zvedla hlas. „Jamesi, ve\u010de\u0159e je p\u0159ipravena. A m\u00e1me hosta!“ Oto\u010dila se zp\u011bt ke stolu a sedla si na jeden jeho konec, naproti sv\u00e9mu man\u017eelovi. Pak pokra\u010dovala v konverzaci, jako by nenastalo \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159eru\u0161en\u00ed. „Nikdy neprojevil z\u00e1jem st\u00e1t se u\u010dn\u011bm nebo si vybrat profesi. Alespo\u0148 ne v bl\u00edzk\u00e9 budoucnosti.“<\/div>\n
„Zvl\u00e1\u0161\u0165 ne mou profesi,“ dodal pan Tr\u00fcmper s m\u00edrn\u00fdm zasm\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„A co d\u011bl\u00e1te, pane Tr\u00fcmpere?“<\/div>\n
Mu\u017e ve st\u0159edn\u00edch letech si polo\u017eil do kl\u00edna ubrousek. „Jsem \u00fa\u010detn\u00ed. Velmi dobr\u00fd \u00fa\u010detn\u00ed, pokud mohu s\u00e1m sebe pochv\u00e1lit. S velk\u00fdm platem.“<\/div>\n
„Ale tato pr\u00e1ce Billa, ob\u00e1v\u00e1m se, nikdy nezaujala,“ \u0159ekla \u017eena s n\u00e1dechem zklam\u00e1n\u00ed v hlase a povzdechla si. „V\u017edy vypadal, \u017ee by si nejrad\u011bji jen hr\u00e1l a nikdy nepracoval, pokud mi rozum\u00edte, pane Listingu. Bill je sn\u00edlek, nic ne\u017e bl\u00e1hov\u00fd sn\u00edlek, jen\u017e je v\u017edy okouzlen t\u011bmi nejbl\u00e1zniv\u011bj\u0161\u00edmi fantaziemi. To sam\u00e9 d\u011bl\u00e1 te\u010f. St\u00e1le ut\u00edk\u00e1 a sna\u017e\u00ed se \u017e\u00edt sv\u016fj sen-„<\/div>\n
„Ale n\u011bjak\u00e9 sny se mohou st\u00e1t skute\u010dnost\u00ed,“ op\u00e1\u010dil Georg ti\u0161e a v jeho slovech se skr\u00fdvalo v\u00edc pravdy, ne\u017e by nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fd poslucha\u010d mohl tu\u0161it.<\/p>\n

Pan i pan\u00ed Tr\u00fcmperovi tomu ale rozum\u011bli, snadno zachytili prav\u00fd v\u00fdznam. V\u011bd\u011bli, ke kter\u00e9mu snu jejich n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk odkazuje. Jako kdyby znal jejich syna d\u00e9le ne\u017e p\u00e1r bezv\u00fdznamn\u00fdch hodin. Ten sen byl ale mo\u017en\u00e1 jasn\u00fd v\u0161em, kte\u0159\u00ed Billa a Toma potkaj\u00ed. Pravd\u011bpodobn\u011b i \u00fapln\u011b cizinci by mohli c\u00edtit to nap\u011bt\u00ed ve vzduchu, tu p\u0159ekvapivou v\u00e1\u0161e\u0148, kter\u00e1 nevysv\u011btliteln\u00fdm zp\u016fsobem spojuje dva mlad\u00edky. Z\u0159ejm\u011b ka\u017ed\u00fd m\u016f\u017ee porozum\u011bt jejich situaci, jako by vysv\u011btlen\u00ed le\u017eelo p\u0159\u00edmo p\u0159ed nimi, zachycen\u00e9 v d\u011btsk\u00fdch obr\u00e1zc\u00edch nebo t\u011bmi nejjednodu\u0161\u0161\u00edmi slovy. Tenhle sen, ten nemo\u017en\u00fd sm\u011b\u0161n\u00fd sen, kter\u00fd se stal jakousi podivnou realitou mezi t\u011bmito dv\u011bma mlad\u00edky, nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fdm tajemstv\u00edm. Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 jen doufala, \u017ee nen\u00ed jasn\u00e9 \u00fapln\u011b ka\u017ed\u00e9mu, kter\u00fd naraz\u00ed na jej\u00edho syna, \u017ee ut\u00edk\u00e1, aby se mu ulevilo. „Pravd\u011bpodobn\u011b,“ promluvila ho\u0159ce, „n\u011bkter\u00e9 sny nejsou ur\u010deny pro to, aby se staly realitou. N\u011bkter\u00e9 sny nejsou zkr\u00e1tka\u2026 spr\u00e1vn\u00e9 vzhledem ke spole\u010dnosti-„<\/div>\n

„Georgu<\/em>?“<\/div>\n
V\u0161ichni t\u0159i p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dli k Jamesovi, jen\u017e ve\u0161el do j\u00eddelny se zmaten\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji. Georgovy rty se zformovaly do nejist\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Na Jamese zapomn\u011bl. Zapomn\u011bl, \u017ee u\u017e se potkali, zapomn\u011bl, \u017ee James m\u016f\u017ee zkazit cel\u00e9 setk\u00e1n\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b rozhodl se hr\u00e1t svou roli. Naklonil hlavu na stranu a se zv\u011bdavost\u00ed v hlase \u0159ekl: „Zdrav\u00edm. James, \u017ee? Musel jsi zaslechnout m\u016fj rozhovor s tvou matkou u dve\u0159\u00ed, vi\u010f?“ Poslal mal\u00e9mu chlapci rychl\u00e9 mrknut\u00ed, kter\u00e9 ani jeden z rodi\u010d\u016f nezaznamenal.<\/div>\n
\n
„Oh\u2026 spr\u00e1vn\u011b, spr\u00e1vn\u011b.“ James trochu z\u010dervenal a sklonil hlavu. Posp\u00edchal ke stolu a sedl si naproti Georgovi. Vyh\u00fdbal se o\u010dn\u00edmu kontaktu s rodi\u010di. „Jen jsem si nebyl jist\u00fd, jestli jsem\u2026 zaslechl spr\u00e1vn\u011b va\u0161e jm\u00e9no.“<\/div>\n
„A je to pan Listing<\/em>, Jamesi,“ opravila ho pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 instinktivn\u011b. „Je to n\u00e1\u0161 host, ne \u017e\u00e1dn\u00fd z tv\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f.“<\/div>\n
„Oh, ne, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1, Georg je v po\u0159\u00e1dku, opravdu,“ ujistil ji Geo s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Po p\u00e1r minut\u00e1ch \u017ev\u00fdk\u00e1n\u00ed a vychovan\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f sd\u00edlen\u00fdch s ostychem nad tal\u00ed\u0159i s j\u00eddlem se James zeptal: „Tak\u017ee pro\u010d jste tady, Georgu?“<\/div>\n
„Jamesi! Takhle s hostem nem\u016f\u017ee\u0161 mluvit-„<\/div>\n
Brunet ji utnul: „Ne, ne, to je v po\u0159\u00e1dku.“ Ut\u0159el si rukou pusu a potom je\u0161t\u011b ubrouskem, kdy\u017e si v\u0161iml divn\u00fdch pohled\u016f z obou stran stolu. Odka\u0161lal si a pokra\u010doval: „Jsem tady, Jamesi, proto\u017ee jsem potkal p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne tv\u00e9ho bratra, kdy\u017e jsem p\u0159ijel do m\u011bsta kv\u016fli obchodu.“<\/div>\n
D\u00edt\u011b m\u00edrn\u011b p\u0159ik\u00fdvlo a zad\u00edvalo se do sv\u00e9ho j\u00eddla. Posunovalo ho sem a tam po tal\u00ed\u0159i. James u\u017e nem\u011bl hlad, ne, kdy\u017e byl v m\u00edstnosti Georg. Bylo to prost\u011b\u2026 m\u00edt ho tady bez Billa nebo Toma mu p\u0159ipadalo \u0161patn\u00e9. D\u011bsiv\u011b \u0161patn\u00e9. Polkl s pocitem, \u017ee mu sousto v puse roste.<\/div>\n
\n

„Vlastn\u011b\u2026 Bill cht\u011bl, p\u0159\u00e1l si<\/em>, abych od n\u011bj vy\u0159\u00eddil vzkaz. M\u00e1 se dob\u0159e. P\u0159\u00edmo skv\u011ble, abych se vyj\u00e1d\u0159il jeho slovy,“ \u0159ekl Georg po chv\u00edli. Pr\u00e1v\u011b spolkl sousto m\u00e1slov\u00e9ho chleba. Ve\u010de\u0159e plynula spole\u010dn\u011b s nez\u00e1vaznou konverzac\u00ed a mnoha pohledy a p\u0159\u00e1telsk\u00fdmi, mil\u00fdmi \u00fasm\u011bvy.<\/div>\n

Geo se pod\u00edval na stranu a v\u0161iml si, \u017ee pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 odlo\u017eila vidli\u010dku a ot\u0159ela si \u00fasta ubrouskem. V\u011bd\u011bl, co se odehr\u00e1v\u00e1 za jej\u00edma leskl\u00fdma o\u010dima, za t\u00edm pohledem pln\u00fdm nad\u011bje.<\/div>\n
Fale\u0161n\u00e9, ztracen\u00e9 nad\u011bje.<\/div>\n
Jist\u011b, on nikdy nebyl v takov\u00e9 situaci, nikdy neza\u017eil l\u00e1sku, kterou c\u00edt\u00ed matka k d\u00edt\u011bti – a tak\u00e9 to nikdy neza\u017eije. Ale mohl si to p\u0159edstavovat. Mohl si to p\u0159edstavovat a mohl si d\u00e1t dohromady ud\u00e1losti posledn\u00edch dn\u00ed v dom\u011b Tr\u00fcmperov\u00fdch d\u00edky detail\u016fm od Billa, Toma a Jamese, kter\u00e9 mu \u0159ekli, ne\u017e ho sem poslali. Sem do zran\u011bn\u00e9ho domova.<\/div>\n
Zran\u011bn\u00e9ho.<\/div>\n
Bolest t\u00e9hle rodiny mohl c\u00edtit stejn\u011b, jako mohl c\u00edtit nev\u011bdomost.<\/div>\n
Nejistotu.<\/div>\n
A vinu.<\/em><\/div>\n
Hlubok\u00fd bodav\u00fd pocit absolutn\u00ed l\u00edtostiv\u00e9 viny.<\/div>\n
\n

Ta vina s\u017e\u00edrala pan\u00ed Tr\u00fcmperovou posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed. Dr\u017eela ji vzh\u016fru do no\u010dn\u00edch hodin, n\u011bkdy a\u017e do r\u00e1na. Cel\u00e1 plej\u00e1da kdyby<\/em> naplnila jej\u00ed mysl a neust\u00e1le ji tr\u00e1pila.<\/div>\n

Kdyby jenom um\u011bla sv\u00e9ho syna v\u00edc akceptovat. Jeho i vztah, jen\u017e m\u011bl s Tomem. Kdyby.<\/em><\/div>\n
Ale ona to nedok\u00e1zala. Ani p\u0159edt\u00edm, ani te\u010f. Tohle bylo v nesouladu s t\u00edm, co v\u011bd\u011bla, \u010demu v\u011b\u0159ila – \u010demu ji nau\u010dili<\/em> v\u011b\u0159it. Ale pravd\u011bpodobn\u011b by se mohla pokusit ignorovat, co vid\u011bla, co v\u011bd\u011bla. Mohla se pokusit to tolerovat, p\u0159edst\u00edrat, \u017ee to neexistuje.<\/div>\n
P\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00ed je jenom f\u00e1ze.<\/div>\n
Nen\u00ed to tak hrozn\u00e9.<\/div>\n
Pravd\u011bpodobn\u011b by tady jej\u00ed syn po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b byl, t\u0159eba\u017ee by byl v\u016f\u010di n\u00ed tvrdohlav\u00fd a choval by k n\u00ed ho\u0159kost. To mohla zvl\u00e1dnout. Kdyby tady po\u0159\u00e1d byl, jen by se schov\u00e1val v jin\u00e9m pokoji\u2026 Ale on tu nen\u00ed, \u0159ekla \u017eena sama sob\u011b, kdy\u017e se pod\u00edvala zp\u00e1tky na sv\u00e9ho hosta – sp\u00ed\u0161e posla ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho.<\/div>\n
„Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1,“ za\u010dal Georg a spojil jejich pohledy. Jeho sv\u011btle \u0161ed\u00e9 o\u010di se zap\u00edchly do t\u011bch jej\u00edch, majest\u00e1tn\u00edch a hn\u011bd\u00fdch, tak podobn\u00fdch t\u011bm, kter\u00e9 m\u00e1 Bill a kter\u00e9 se d\u011bd\u00ed nap\u0159\u00ed\u010d rodokmenem a dostaly se a\u017e k Tomovi. Georga zamrazilo na krku nad tou podobnost\u00ed. Nad realitou toho, \u017ee sed\u00ed u ve\u010de\u0159e v roce 1908.<\/div>\n
Zat\u0159epal hlavou.<\/div>\n
S up\u0159\u00edmnost\u00ed a sympati\u00ed v o\u010d\u00edch pokra\u010doval: „Bill cht\u011bl, abych v\u00e1m \u0159ekl, pr\u00e1v\u011b v\u00e1m, \u017ee to nen\u00ed va\u0161e chyba. Nen\u00ed to ni\u010d\u00ed chyba. \u0158ekl, \u017ee nastal jeho \u010das odej\u00edt, nehled\u011b na okolnosti.“ Odka\u0161lal si a srknul si v\u00edna. „A,“ za\u010dal znovu. Vzhl\u00ed\u017eely k n\u011bmu t\u0159i p\u00e1ry o\u010d\u00ed. „Bill cht\u011bl, abych v\u00e1m \u0159ekl, \u017ee v\u00e1s miluje. Z cel\u00e9ho srdce. Opravdu v\u00e1s miluje.“<\/div>\n
P\u0159\u00ed\u0161ern\u011b nem\u00edstn\u00fd teenager sklonil hlavu a zad\u00edval se do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„Byl up\u0159\u00edmn\u00fd, kdy\u017e mi \u0159\u00edkal, abych v\u00e1m to vy\u0159\u00eddil.“ Nak\u0159ivo se usm\u00e1l. „To mohu usoudit ze zp\u016fsobu, jak\u00fdm to \u0159ekl.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Vydechl. Hluboce. T\u011b\u017ece. Zvuk jeho dechu byl v\u00fdrazn\u011b sly\u0161et v p\u0159\u00edtm\u00ed pokoje. Slunce u\u017e se odebralo za obzor a uvolnilo prostor soumraku. Byl zp\u00e1tky v realit\u011b. Sedl si, op\u0159el se o pumpu a ohnul nohy v kolenou. Op\u0159el si lokty o stehna a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Ty\u2026 vole<\/em>.“<\/div>\n
Tlukot srdce mu rezonoval v u\u0161\u00edch, a\u017e ho z toho rozbolela hlava. Chladiv\u00fd ve\u010dern\u00ed vzduch mu pro\u010distil hrdlo, kdy\u017e se nadechl a rychle zase vydechl. Jakmile byl aspo\u0148 trochu zp\u011bt na zemi, v realit\u011b, v roce 2008, v\u0161iml si rozru\u0161en\u011b mrtv\u00e9 nahn\u011bdl\u00e9 tr\u00e1vy pod nohama. Jeho boty\u2026<\/div>\n
V u\u0161\u00edch mu zazn\u011bl pobaven\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd ho nejd\u0159\u00edv vyd\u011bsil. A\u017e pak si uv\u011bdomil, \u017ee je to jeho vlastn\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b se to stalo?<\/em> podivil se, cel\u00fd om\u00e1men\u00fd. Vzhl\u00e9dl k list\u016fm velk\u00e9ho dubu nad hlavou.<\/div>\n
Jeho \u00fasm\u011bv se zv\u011bt\u0161il.<\/div>\n
Ten strom tady byl. Jen byl men\u0161\u00ed, mlad\u0161\u00ed, ale byl tady, p\u0159\u00edmo na Tr\u00fcmperovic zahrad\u011b.<\/div>\n
V mysli se mu usadila tahle idea.<\/div>\n
Je to sm\u011b\u0161n\u00e9.<\/div>\n
D\u011bsiv\u011b sm\u011b\u0161n\u00e9.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl to. Ale opravdu se to stalo.<\/div>\n
\n

Postavil se a smetl si kousky tr\u00e1vy z kalhoty. Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f a nakopl p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd upustil, kdy\u017e se p\u0159ed p\u00e1r minutami op\u0159el o strom. Nebylo to nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho – ta\u0161ka, ta\u0161ka na rameno podobn\u00e1 t\u00e9, kterou m\u00e1 u sebe cestovatel v dobrodru\u017en\u00fdch knih\u00e1ch. Bylo bronzov\u00e1 a skoro praskala ve \u0161vech. Byla nadit\u00e1 hlavn\u011b oble\u010den\u00edm, kter\u00e9 pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 poslala sv\u00e9mu synovi, aby nestr\u00e1dal na cest\u00e1ch nehled\u011b na to, kde je nebo co d\u011bl\u00e1.<\/p><\/div>\n

Poslala tenhle bal\u00ed\u010dek po Georgovi, proto\u017ee: „Pokud n\u011bkdo znovu naraz\u00ed na m\u00e9ho syna, s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed to budete vy, pane Listingu. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m nevad\u00ed,“ \u0159ekla, zat\u00edmco pe\u010dliv\u011b balila p\u00e1r ko\u0161il, n\u011bjak\u00e9 kalhoty a r\u016fzn\u00e9 dal\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti oble\u010den\u00ed, ne\u017e je str\u010dila do ta\u0161ky, kterou vyt\u00e1hla ze sk\u0159\u00edn\u011b.<\/div>\n
Georg nep\u0159\u00edtomn\u011b sledoval jej\u00ed po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed a c\u00edtil se trochu smutn\u011b, zat\u00edmco \u017eena si p\u0159itiskla posledn\u00ed ko\u0161ili k hrudi, jako by si p\u0159\u00e1la, aby m\u00edsto ko\u0161ile mohla obejmout sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
Jej\u00ed o\u010di se na chv\u00edli zav\u0159ely.<\/div>\n
Jeliko\u017e Geo v\u011bd\u011bl, \u017ee uvid\u00ed Billa a Toma dal\u0161\u00ed den, postarat se o zavazadlo mu d\u011blalo nejmen\u0161\u00ed starosti. Sl\u00edbil pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e9, \u017ee bude m\u00edt o\u010di otev\u0159en\u00e9 a bude d\u00e1vat pozor, jestli n\u011bkde jej\u00edho syna po cest\u011b nezahl\u00e9dne. A \u017ee ji bude informovat, o \u010demkoliv uzn\u00e1 za vhodn\u00e9.<\/div>\n
Tohle j\u00ed sl\u00edbil.<\/div>\n
Hodil si tu ta\u0161ku s d\u016fle\u017eit\u00fdm obsahem p\u0159es rameno, oto\u010dil se a roze\u0161el se pry\u010d z parku. M\u00ed\u0159il k modern\u00edm ulic\u00edm s chodn\u00edky. Na cest\u011b dom\u016f se vyh\u00fdbal o\u010dn\u00edmu kontaktu s ka\u017ed\u00fdm, kdo by ho v roce 2008 mohl v soumraku poznat.<\/div>\n
Doru\u010den\u00ed v\u011bc\u00ed Billovi mohlo po\u010dkat.<\/div>\n
Ten chlapec se v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b nikam nechystal.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Noc se pomalu kr\u00e1tila, a\u010dkoliv se zd\u00e1lo, \u017ee hodiny se neskute\u010dn\u011b vle\u010dou. Temnota ustupovala a bl\u00ed\u017eilo se sv\u011btlo. P\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed r\u00e1no zastihlo Toma st\u00e1le je\u0161t\u011b vzh\u016fru. Byl v posteli a Bill spal vedle n\u011bj nam\u00e1\u010dknut\u00fd mezi n\u00edm a zd\u00ed. Simone sice p\u0159ipravila nafukovac\u00ed matraci na zem vedle postele a povl\u00e9kla pe\u0159inu i pol\u0161t\u00e1\u0159, ale tu ani jeden z chlapc\u016f zat\u00edm nepou\u017eil. Bill by nedopustil, aby od n\u011bj byl Tom takhle daleko celou noc. Bylo to p\u0159\u00edli\u0161 daleko, jak s\u00e1m \u0159ekl s na\u0161pulen\u00fdmi rty.<\/p><\/div>\n

Ty na\u0161pulen\u00e9 rty, jak si Tom v\u0161iml, byly ale pouze z\u00e1st\u011brkou, kter\u00e1 m\u011bla schovat strach v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch, tu d\u011bsivou nejistotu, je\u017e vypadala, \u017ee se natrvalo us\u00eddlila v \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch duhovk\u00e1ch i v jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Tak\u017ee takhle tady le\u017eel u\u017e \u010dtvrtou noc. Vzh\u016fru a bez odpo\u010dinku, zat\u00edmco sledoval, jak p\u0159ich\u00e1z\u00ed r\u00e1no. Za\u010dal zp\u00edvat prvn\u00ed pt\u00e1\u010dek, chvilku chladn\u00fd rann\u00ed vzduch prot\u00ednal jeho osam\u011bl\u00fd zp\u011bv, ne\u017e se k n\u011bmu p\u0159ipojil sbor ostatn\u00edch.<\/div>\n
A noc byla pry\u010d.<\/div>\n
Tom vydechl a promnul si o\u010di. Oto\u010dil se na bok a pod\u00edval se do Billova klidn\u00e9ho sp\u00edc\u00edho obli\u010deje. Jakkoliv byl unaven\u00fd, nedok\u00e1zal se ubr\u00e1nit spokojen\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, jako v\u017edycky. Sna\u017eit se neusm\u00edvat, kdy\u017e m\u011bl u sebe Billa, bylo velmi obt\u00ed\u017en\u00e9, ne-li p\u0159\u00edmo nemo\u017en\u00e9.<\/div>\n
Donutil sv\u00e9 unaven\u00e9 t\u011blo pohnout se a prot\u00e1hl ruku mezi jejich t\u011bla. Jemn\u011b pohladil obli\u010dej druh\u00e9ho mlad\u00edka dlan\u00ed a prsty chytil jeho tv\u00e1\u0159. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po hebk\u00e9 poko\u017ece, stydliv\u011b, nesm\u011ble hladil Billovu k\u016f\u017ei a vn\u00edmal jej\u00ed strukturu. Ten dotek mu vyvolal skoro zapomenut\u00e9 vzpom\u00ednky. Ruce, nah\u00e9 hrudn\u00edky, hore\u010dn\u011b hlad\u00edc\u00ed ruce, k\u016f\u017ee – tolik odhalen\u00e9, bled\u00e9, hebk\u00e9 k\u016f\u017ee, ob\u010dasn\u00e9 zajet\u00ed do vlas\u016f, m\u011bkk\u00fdch kr\u00e1tk\u00fdch vlas\u016f, kter\u00e9 tak n\u011bjak samy p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bly, kdy maj\u00ed p\u0159estat r\u016fst.<\/em><\/div>\n
\n

Tomovy prsty si p\u0159i vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed na\u0161ly cestu do rozcuchan\u00fdch Billov\u00fdch vlas\u016f. Zabo\u0159ily se do pramen\u016f a instinktivn\u011b je pevn\u011b stiskly. Tom zav\u0159el o\u010di a vyvolal si dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednku – ruce zabo\u0159en\u00e9 ve vlasech, tahaj\u00ed a sv\u00edraj\u00ed, zat\u00edmco oni jsou cel\u00ed propleten\u00ed, jejich t\u011bla se k sob\u011b tisknou a-<\/em><\/div>\n

Sten zamaskoval s rukou p\u0159es \u00fasta. Oto\u010dil hlavu, o\u010di st\u00e1le zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
Cht\u00ed\u010d, pot\u0159eba<\/em> mu nap\u00ednala svaly v podb\u0159i\u0161ku, a\u017e m\u011bl pocit, \u017ee ho\u0159\u00ed.<\/div>\n
Nechal ruku v Billov\u00fdch vlasech a pevn\u011b zav\u0159el v\u00ed\u010dka, \u00fasta st\u00e1le tiskl ke sv\u00e9mu bicepsu a sna\u017eil se uml\u010det touhu, ale ta m\u00edsto toho vzrostla, zintenzivnila, zat\u00edmco se Tomovi vkr\u00e1daly do mysli r\u016fzn\u00e9 obrazy a p\u0159edstavy. Polkl dal\u0161\u00ed sten, ten byl tentokr\u00e1t sp\u00ed\u0161 l\u00edtostiv\u00fd ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho. Uc\u00edtil, jak se mezi jeho nohy probojov\u00e1v\u00e1 ta Billova a chodidlo pohladilo jeho chlupat\u00e9 l\u00fdtko.<\/div>\n
Oh, bo\u017ee.<\/em><\/div>\n
Ruka se zv\u011bdav\u00fdmi prsty p\u0159ejela po jeho vlasech a dostala se ke koutku jeho \u00fast, kter\u00fd pohladila r\u016f\u017eov\u00fdm prstem. Ten si na\u0161el cestu mezi Tomovy rty a pomalu odt\u00e1hl jeho \u00fasta pry\u010d z bezpe\u010d\u00ed jeho pa\u017ee. S o\u010dima st\u00e1le zav\u0159en\u00fdma hlava n\u00e1sledovala pohyb ruky, kter\u00e1 zmizela z Tomov\u00fdch rt\u016f vte\u0159inu p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se do nich hlasit\u011b vpila \u00fasta druh\u00e9ho mlad\u00edka.<\/div>\n
Na minutu bylo v\u0161echno dobr\u00e9.<\/div>\n
V\u0161echno m\u00edrumilovn\u00e9.<\/div>\n
Ruce si k sob\u011b na\u0161ly cestu, nohy se pomalu propl\u00e9taly a rty pohybovaly.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e uc\u00edtil v podb\u0159i\u0161ku vzru\u0161en\u00ed nap\u00ednaj\u00edc\u00ed mu svaly, Tom otev\u0159el o\u010di, aby mohl sledovat Billovu tv\u00e1\u0159 s otev\u0159en\u00fdma o\u010dima pomalu se odtahuj\u00edc\u00ed. \u010cernovl\u00e1sek se m\u00edrn\u011b u\u0161kl\u00edbal. „Nu, dobr\u00e9 r\u00e1no, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl trochu ospal\u00fdm hlasem. \u00da\u0161klebek se zm\u011bnil v \u00fasm\u011bv, v n\u011bm\u017e se zabl\u00fdskly Billovy zuby.<\/p><\/div>\n

Tom se taky sna\u017eil usm\u00e1t. „R\u00e1nko.“<\/div>\n
„Spal jsi dob\u0159e?“<\/div>\n
Tom z n\u011bkolika d\u016fvod\u016f zast\u00e9nal. „Je\u0161t\u011b jsem nespal,“ odpov\u011bd\u011bl se zaz\u00edv\u00e1n\u00edm a bezmy\u0161lenkovit\u011b pohladil Billa po boku. Tri\u010dko, kter\u00e9 mu p\u016fj\u010dil, mu vyhrnul a\u017e na \u017eebra, aby polaskal nahou k\u016f\u017ei. „Byl jsem p\u0159\u00edli\u0161\u2026 paranoidn\u00ed ohledn\u011b toho, co \u0159\u00edct m\u00e1m\u011b o\u2026“ Zamrkal. „O tob\u011b.“ Vydechl, zat\u00edmco ho Bill poslouchal a o\u010dima t\u011bkal po jeho unaven\u00e9m obli\u010deji. „Pot\u0159ebuju dostat z hlavy, co j\u00ed m\u00e1m \u0159\u00edct,“ vysv\u011btlil a zase zav\u0159el v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
Bill omotal ruku kolem Tomova krku a hodil mu p\u00e1r dred\u016f p\u0159es rameno, aby se mohl dot\u00fdkat jeho uvoln\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. „Pot\u0159ebujete dostat z hlavy n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, pane Kaulitzi?“ zeptal se ti\u0161e a prsty pohladil Tomovo \u010delo, pak zam\u00ed\u0159il p\u0159es nos a skon\u010dil u rt\u016f.<\/div>\n
„Ano.“ Slova poslala do Billov\u00fdch prst\u016f vibrace. Rty se nejd\u0159\u00edv zachv\u011bly a pak se rozt\u00e1hly do provinil\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
Bill se ti\u0161e zasm\u00e1l a prstem obt\u00e1hl konturu Tomov\u00fdch \u00fast. „Pane Kaulitzi,“ vyslovil znovu. Miloval, jak zn\u011blo jeho jm\u00e9no, preferoval tuhle podobu p\u0159ed pouh\u00fdm Tom<\/em>. A\u010dkoliv miloval ob\u011b jm\u00e9na. Jakkoliv form\u00e1ln\u011b mohlo p\u0159\u00edjmen\u00ed zn\u00edt Tomovi, pro Billa byly ob\u011b podoby jm\u00e9na zam\u011bniteln\u00e9. Po chvilce ticha \u010dernovl\u00e1sek pokra\u010doval: „V\u00edm o n\u011b\u010dem, co by t\u011b mohlo rozpt\u00fdlit<\/em>, alespo\u0148 na chvilku.“ Z\u010dervenaly mu tv\u00e1\u0159e, p\u0159\u00edmo mu zrudly, ale vypadalo to, \u017ee Tom si ni\u010deho nev\u0161iml. Ten m\u011bl st\u00e1le zav\u0159en\u00e9 o\u010di pod Billov\u00fdmi doteky.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ vyp\u00edskl dred\u00e1\u010d a usm\u00e1l se pod dotekem milencov\u00fdch prst\u016f.<\/div>\n
„Hmmm\u2026 m\u00e1te tu\u0161en\u00ed, co by to mohlo b\u00fdt?“ ot\u00e1zal se Bill nervozitou rozt\u0159esen\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Co? Polibek?“ h\u00e1dal Tom se zazuben\u00edm, vibrace sm\u00edchu polechtala jeho rty. „Nebo\u2026?“<\/div>\n
\n

Bill se kousl do rtu a zadr\u017eel slova, kter\u00e1 by si p\u0159\u00e1l vyslovit, zhruba na minutu. Sna\u017eil se nat\u00e1hnout tenhle moment a uklidnit svoje nervy. M\u011bl o tomhle sen, sp\u00ed\u0161 tedy fantazii. Samoz\u0159ejm\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd z jeho sn\u016f se neodehr\u00e1val v budoucnosti – nebo tedy v p\u0159\u00edtomnosti, tak by to asi m\u011bl te\u010f naz\u00fdvat.<\/p><\/div>\n

P\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
Uplynulo sto let, ale on je p\u0159esko\u010dil. P\u0159esko\u010dil cel\u00fd \u017eivot? Ne, na to instinktivn\u011b znal odpov\u011b\u010f. Prstem nev\u011bdomky p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es ret sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. Nep\u0159esko\u010dil vlastn\u011b nic<\/em>, jen sko\u010dil do n\u011b\u010deho – k n\u011bkomu – lep\u0161\u00edmu.<\/div>\n
Tom.<\/em> To jm\u00e9no Billovi zn\u011blo v hlav\u011b, zat\u00edmco se na jeho rtech objevil \u00fasm\u011bv. V\u0161echno, co se odehr\u00e1lo v uplynul\u00fdch m\u011bs\u00edc\u00edch, bylo pro l\u00e1sku. Nen\u00ed to \u0161\u00edlen\u00e9? Nejednali usp\u011bchan\u011b? Matka by \u0159ekla, \u017ee ano,<\/em> to Bill v\u011bd\u011bl. \u0158ekla by, \u017ee se \u010dlov\u011bk m\u00e1 uklidnit a po\u0159\u00e1dn\u011b se vyd\u00fdchat, ne\u017e ud\u011bl\u00e1 n\u011bjak\u00e9 usp\u011bchan\u00e9 rozhodnut\u00ed a do n\u011b\u010deho se v\u0159\u00edt\u00ed po hlav\u011b. Dej tomu \u010das,<\/em> \u0159ekla by asi.<\/div>\n
Ale \u010das byl proti nim, sna\u017eil se je rozd\u011blit a dr\u017eet je od sebe. \u010cas rozhodn\u011b nest\u00e1l v t\u00e9hle cest\u011b na jejich stran\u011b. Bill si d\u00edky tomu uv\u011bdomil, \u017ee kdy\u017e se bude patlat v minulosti a ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, bude pl\u00fdtvat \u010dasem. Bylo toho tolik, co mohl d\u011blat pr\u00e1v\u011b te\u010f, mimo my\u0161lenek a starost\u00ed.<\/p>\n

Vr\u00e1til se zp\u011bt do p\u0159\u00edtomnosti a horkost studu mu za\u010dala stoupat na krku, ale stud brzy vyst\u0159\u00eddala vlna adrenalinu, je\u017e se p\u0159evalila jeho \u00fatrobami.<\/div>\n

V\u011bd\u011bl, co chce \u0159\u00edct.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, co chce d\u011blat.<\/em><\/div>\n
Ignoroval pocit pon\u00ed\u017een\u00ed a pronesl ti\u0161e: „Nepomiloval jste m\u011b u\u017e sto let, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
Tom otev\u0159el v\u00ed\u010dka, jeho tmav\u00e9 duhovky se setkaly se sv\u011btlem p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho r\u00e1na. Slune\u010dn\u00ed paprsky si na\u0161ly cestu skrz roletu a oza\u0159ovaly dva chlapce, kte\u0159\u00ed na sebe z\u00edrali a sd\u00edleli konverzaci beze slov. Byli spojeni pohledem. V o\u010d\u00edch se jim zrcadlil cht\u00ed\u010d.<\/div>\n
Ani jeden z mlad\u00edk\u016f nev\u011bd\u011bl, jestli n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed pohyby byly provedeny pomalu, nebo rychle. Srazili se rty ve v\u00edce ne\u017e oby\u010dejn\u00e9m polibku. S t\u00edm p\u0159i\u0161lo vzru\u0161en\u00ed a v\u00e1\u0161e\u0148, zv\u011bdavost a touha, cht\u00ed\u010d a pot\u0159eba. Rty se setkaly a prolnuly do sebe, pak se rozd\u011blily, aby se zase za p\u00e1r vte\u0159in potkaly. Ruce obou za\u010daly bloudit po poko\u017ece toho druh\u00e9ho, tou\u017eily po dotec\u00edch a pozornosti. Oble\u010den\u00ed bylo odhozeno na stranu a za\u010dalo objevov\u00e1n\u00ed – \u010di sp\u00ed\u0161e znovusetk\u00e1n\u00ed. M\u00edst\u016fm, o kter\u00e9 nebylo pe\u010dov\u00e1no posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed, byla te\u010f v\u011bnov\u00e1na zv\u00fd\u0161en\u00e1 pozornost. Dlan\u011b obou cestovaly po odhalen\u00e9 k\u016f\u017ei, c\u00edtily deprivaci z p\u0159ede\u0161l\u00e9ho nedostatku dotek\u016f.<\/div>\n
Prsty za sebou nech\u00e1valy hork\u00e9 cesti\u010dky, kreslily r\u016fzn\u00e9 obr\u00e1zky jako um\u011blec na pl\u00e1tno.<\/div>\n
Svaly se t\u0159\u00e1sly a nap\u00ednaly pod jemn\u00fdmi doteky. T\u011bla se za\u010dala t\u0159\u00edt jedno o druh\u00e9 v jednom rytmu, tentokr\u00e1t za pomoci t\u011blov\u00e9ho ml\u00e9ka, kter\u00e9 Tom zapomn\u011bl p\u0159in\u00e9st p\u0159i jejich dvou p\u0159edchoz\u00edch setk\u00e1n\u00edch tohoto druhu. Bill se pot\u011b\u0161en\u011b usm\u00e1l, zat\u00edmco p\u0159ilnul k mlad\u00edkovi vedle n\u011bj, m\u011bl radost, \u017ee jeho cht\u00ed\u010d bude tentokr\u00e1t uspokojen\u00fd bez bolesti.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vzru\u0161en\u00ed kolovalo \u010dernovl\u00e1skovi v \u017eil\u00e1ch, p\u016fsobilo mu pnut\u00ed v podb\u0159i\u0161ku a je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e. Zav\u0159el o\u010di. Jeho t\u011blo se p\u0159irozen\u011b pohybovalo pod t\u00edm Tomov\u00fdm, nar\u00e1\u017eelo do n\u011bj v n\u00e1dhern\u00fdch p\u0159\u00edrazech. Kon\u010detiny se propl\u00e9taly a zase rozpl\u00e9taly. Mezi jejich t\u011bly, mezi jejich kopaj\u00edc\u00edma nohama a spleten\u00fdmi prsty si na\u0161ly cestu hebk\u00e9 a vo\u0148av\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky. Navzdory chladn\u00e9mu rann\u00edmu vzduchu se oba chlapci potili, pot se jim lesknul v\u0161ude na t\u011ble. Jejich srdce bu\u0161ila chv\u00edli rychle, chv\u00edli pomaleji, reagovala na vlny vzru\u0161en\u00ed. Jejich dech byl rozt\u0159esen\u00fd. D\u00fdchali si navz\u00e1jem do \u00fast. Co chvilku ti\u0161e zast\u00e9nali.<\/div>\n
Bill si p\u0159it\u00e1hl Toma bl\u00ed\u017e a omotal mu ruku kolem krku. Spojil sv\u00e9 rty s t\u011bmi jeho v rozechv\u011bl\u00e9m polibku, kter\u00fd p\u016fsobil a\u017e nepat\u0159i\u010dn\u011b vedle hektick\u00fdch sp\u011b\u0161n\u00fdch pohyb\u016f pa\u017e\u00ed, nohou a cel\u00fdch t\u011bl. Uprost\u0159ed zu\u0159\u00edc\u00ed bou\u0159ky na\u0161el Bill uklidn\u011bn\u00ed pro sv\u00e9 nervy v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di. C\u00edtil, jak ho siln\u00e9 pa\u017ee obj\u00edmaj\u00ed na z\u00e1dech, do nich\u017e Tom zat\u00ednal prsty. Toho r\u00e1na Bill na\u0161el m\u00edr v Tomov\u00fdch \u00fastech. Nat\u00e1hnul krk a nato\u010dil hlavu, aby zajistil, \u017ee se nebudou muset rozpojit. Na\u0161el klid v pohybu jejich t\u011bl, v tom, jak ho Tom vedl s dlan\u00ed polo\u017eenou na spodn\u00ed \u010d\u00e1sti jeho zad.<\/div>\n
Hore\u010dka stoupala.<\/div>\n
Pot tryskal z p\u00f3r\u016f.<\/div>\n
Sladk\u00e9 tich\u00e9 uspokojen\u00e9 a z\u00e1rove\u0148 p\u0159ekvapen\u00e9 vzdechy se dob\u00fdvaly z otev\u0159en\u00fdch rt\u016f a laskaly u\u0161i toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
Ruce nech\u00e1valy stopy na k\u016f\u017ei, hlavy byly zaklon\u011bn\u00e9. Orgasmus kluky zas\u00e1hl, zat\u00edmco na nebe stoupalo slunce, je\u017e sv\u00edtilo skrz okno pokoje a oza\u0159ovalo zamilovan\u00fd p\u00e1r, jen\u017e se po sv\u00e9m probouzel do nov\u00e9ho dne.<\/div>\n
<\/a><\/p>\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom\u016fv bud\u00edk u postele uk\u00e1zal sedm hodin. Kluci st\u00e1le le\u017eeli v posteli a u\u017e\u00edvali si stavu opojen\u00ed po rann\u00edm milov\u00e1n\u00ed. Bill se pak posadil a op\u0159el se o ze\u010f, jednu nohu nat\u00e1hl a spustil ji p\u0159es okraj postele, druhou ohnul. P\u0159ehodil si p\u0159ikr\u00fdvku p\u0159es kl\u00edn, kam pot\u00e9 Tom slo\u017eil hlavu.<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l, zat\u00edmco shl\u00ed\u017eel na Tomovy jemn\u00e9 rysy. V o\u010d\u00edch m\u011bl l\u00e1sku. Bezmy\u0161lenkovit\u011b mas\u00edroval dred\u00e1\u010dovo temeno a druhou rukou kreslil obrazce na jeho hrudn\u00edku. „V\u00ed\u0161, co bys m\u011bl d\u011blat?“ promluvil \u0161eptem a jeho hlas se rozplynul v rann\u00edm vzduchu.<\/div>\n
„Hmmm?“ reagoval jeho spole\u010dn\u00edk a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se zavrt\u011bl na posteli, ale tak, aby st\u00e1le z\u016fstal hlavou v Billov\u011b kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
„M\u011bl bys j\u00ed napsat dopis.“<\/div>\n
Tom se uvelebil na matraci mezi \u010dernovl\u00e1skov\u00fdma nohama. „Dopis?“<\/div>\n
Bill se m\u00edrn\u011b usm\u00e1l a jednu ruku p\u0159ehodil Tomovi p\u0159es ramena. „Pro\u010d ne? Psan\u00ed dopis\u016f je v na\u0161\u00ed rodin\u011b o\u010dividn\u011b tradice,“ \u0159ekl a zasm\u00e1l se. Tom se tak\u00e9 zahih\u0148al, ale jeho sm\u00edch byl p\u0159eru\u0161en hlasit\u00fdm z\u00edvnut\u00edm. Bill na\u0161pulil rty. Vzpomn\u011bl si, \u017ee mu Tom \u0159ekl, \u017ee je\u0161t\u011b nespal. Nemohl si pomoct, c\u00edtil vinu za to, \u017ee ho dr\u017eel vzh\u016fru. Narovnal se a p\u0159estal s nev\u011bdom\u00fdmi pohyby sv\u00fdch rukou.<\/div>\n
Tom zmaten\u011b zamrkal. „Co je?“ ot\u00e1zal se \u0161eptem.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se.“ Bill se zatv\u00e1\u0159il l\u00edtostiv\u011b. „Dr\u017e\u00edm t\u011b vzh\u016fru, zat\u00edmco by ses m\u011bl pokusit trochu vyspat.“ Odt\u00e1hl ruce od Tomova t\u011bla a nechal je klesnout na matraci.<\/div>\n
„Ne, ne, ne, neomlouvej se,“ zamumlal unaven\u011b dred\u00e1\u010d a zazubil se, zat\u00edmco poslepu hledal Billovy dlan\u011b.<\/div>\n
„Ale m\u011bl bys sp\u00e1t.“<\/div>\n
Tom\u016fv vy\u010derpan\u00fd \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161il, kdy\u017e na\u0161el jednu z \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch dlan\u00ed a p\u0159it\u00e1hl si ji k sob\u011b, ke sv\u00e9 hrudi. V odpov\u011b\u010f zamumlal: „A ty mi pom\u00e1h\u00e1\u0161 usnout.“<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl. „Dob\u0159e,“ vyslovil a ohnul se tak, aby mohl Toma pol\u00edbit na \u010delo. „A te\u010f \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti s dopisem nebo s tvou matkou \u010di s \u010d\u00edmkoliv jin\u00fdm. Jen spi, Tomi.“<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di a znovu zaz\u00edval. Uvolnil se pod Billov\u00fdmi doteky a c\u00edtil, jak ho pomalu p\u0159em\u00e1h\u00e1 sp\u00e1nek.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill vylezl z jejich<\/em> lo\u017enice pozd\u011bji toho r\u00e1na. U\u017e si zvykl naz\u00fdvat to \u00b4jejich\u00b4 lo\u017enice m\u00edsto \u00b4Tomova\u00b4 lo\u017enice. Konec konc\u016f byla te\u010f z \u010d\u00e1sti opravdu jeho. C\u00edtil se divn\u011b, kdy\u017e o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. Po\u0159\u00e1d nedok\u00e1zal zpracovat to, \u017ee je v budoucnosti a tohle je jeho nov\u00fd domov. Naz\u00fdvat tohle domovem bylo divn\u00e9, jako by se obr\u00e1til z\u00e1dy ke sv\u00e9mu domovu v roce 1908. Ale musel se nau\u010dit sv\u016fj nov\u00fd domov akceptovat. Stejn\u011b jako dal\u0161\u00ed v\u011bci.<\/div>\n

Neo\u010dek\u00e1val ale, \u017ee by akceptace p\u0159i\u0161la v nejbli\u017e\u0161\u00ed budoucnosti. P\u0159izp\u016fsobov\u00e1n\u00ed bude n\u011bjakou dobu trvat.<\/div>\n
Vylezl z lo\u017enice a zav\u0159el dve\u0159e. Sna\u017eil se b\u00fdt co nejti\u0161\u0161\u00ed, ne\u017e pustil kliku. Kdy\u017e se dve\u0159e usadily ve futru, vydechl vzduch, jen\u017e zadr\u017eoval, a narovnal se, p\u0159ipraven\u00fd-<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille.“<\/div>\n
Nadsko\u010dil vlivem \u017eensk\u00e9ho hlasu, jen\u017e ho nachytal, a oto\u010dil se, aby spat\u0159il Simone opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed vlastn\u00ed pokoj naproti p\u0159es chodbu s ko\u0161em pr\u00e1dla zah\u00e1knut\u00fdm mezi rukou a bokem.<\/div>\n
V\u011bnovala mu p\u0159\u00e1telsk\u00fd, tak n\u011bjak mate\u0159sk\u00fd, \u00fasm\u011bv. „Spal jsi dob\u0159e, drahou\u0161ku?“<\/div>\n
„Ano, d\u011bkuji za opt\u00e1n\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl cel\u00fd nesv\u016fj a tv\u00e1\u0159e mu z\u010dervenaly. V\u0161iml si, \u017ee si Simone prohl\u00e9dla, co m\u00e1 na sob\u011b. On s\u00e1m vykulil o\u010di. Zapomn\u011bl, \u017ee m\u00e1 na sob\u011b jenom jedno z Tomov\u00fdch ob\u0159\u00edch tri\u010dek a nic jin\u00e9ho. Zrudnul je\u0161t\u011b v\u00edc a ohnul se, zat\u00edmco se sna\u017eil tri\u010dko prodlou\u017eit. „Uhm, pl\u00e1novala jste te\u010f pou\u017e\u00edt sprchu, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1?“ Vyh\u00fdbal se jej\u00edmu pohledu, p\u0159\u00e1l si, aby si b\u00fdval vzal kalhoty, ne\u017e opustil pokoj. Ale ne, to ho ani nenapadlo.<\/div>\n
Simone se znovu usm\u00e1la. „Ne, koupelna je cel\u00e1 tvoje, Bille.“<\/div>\n
Ztrapn\u011bn\u00fd teenager se v odpov\u011b\u010f uculil a zamumlal n\u011bco jako: „Dob\u0159e, d\u011bkuji,“ ne\u017e zmizel v koupeln\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Simone sledovala Bill\u016fv \u00faprk. Zavrt\u011bla pobaven\u011b hlavou. Choval se ohledn\u011b n\u00ed tak nerv\u00f3zn\u011b, jako by ho rozdr\u00e1pala na kusy za to, \u017ee \u0159ekne n\u011bco \u0161patn\u00e9ho, n\u011bco nem\u00edstn\u00e9ho. Nakolik mohl skute\u010dn\u011b \u0159\u00edct n\u011bco \u0161patn\u00e9ho, nev\u011bd\u011bla. \u017d\u00e1dn\u00fd z Tomov\u00fdch kamar\u00e1d\u016f se nikdy ohledn\u011b n\u00ed nechoval vyd\u011b\u0161en\u011b. Doufala, \u017ee Bill brzy roztaje. Takov\u00e1hle setk\u00e1n\u00ed necht\u011bla pro\u017e\u00edvat ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no.<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161\u0165 ne takov\u00e1hle.<\/div>\n
V\u0161imla si tri\u010dka, kter\u00e9 m\u011bl Bill na sob\u011b. V\u011bd\u011bla, \u017ee je jej\u00edho syna, co\u017e bylo v pohod\u011b – za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed. Ale taky v\u011bd\u011bla, \u017ee je to to sam\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 m\u011bl jej\u00ed syn na sob\u011b p\u0159edchoz\u00edho dne, p\u0159ed m\u00e9n\u011b ne\u017e dvan\u00e1cti hodinami. Vid\u011bt Billa vytan\u010dit z Tomova pokoje a m\u00edt na sob\u011b jenom<\/em> to tri\u010dko, kter\u00e9 m\u011bl na sob\u011b jej\u00ed syn ve\u010der p\u0159edt\u00edm…<\/div>\n
„Budu si na to muset zvyknout,“ \u0159ekla Simone, vydechla, aby se uklidnila, a zam\u00ed\u0159ila dol\u016f po schodech.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed noci, posledn\u00ed den v t\u00fddnu a tak\u00e9 posledn\u00ed den toho t\u00fddne, kter\u00fd Simone dala Tomovi na to, aby j\u00ed \u0159ekl v\u0161echno<\/em>, Simone vstoupila do sv\u00e9ho pokoje. Bl\u00ed\u017eila se noc. Ava byla poslan\u00e1 do postele u\u017e p\u0159ed p\u00e1r hodinami a Bill s Tomem byli ve sv\u00e9 lo\u017enici a d\u011blali b\u016fhv\u00edco. Pov\u00eddali si a pak usnuli. Ka\u017ed\u00fd zvl\u00e1\u0161\u0165,<\/em> jak doufala. A\u010dkoliv tu\u0161ila, jak\u00e1 je asi \u0161ance, \u017ee druh\u00fd chlapec bude sp\u00e1t na nafukovac\u00ed matraci.<\/div>\n

P\u0159e\u0161la k posteli, p\u0159ipraven\u00e1 na ni\u010d\u00edm neru\u0161en\u00fd sp\u00e1nek. Pak si v\u0161imla ob\u00e1lky na pol\u0161t\u00e1\u0159i. Jej\u00ed b\u00edl\u00e1 barva kontrastovala s olivov\u011b zelen\u00fdm povle\u010den\u00edm. Simone p\u0159i\u0161la bl\u00ed\u017e a p\u0159e\u010detla si na ob\u00e1lce sv\u00e9 jm\u00e9no napsan\u00e9 rukopisem jej\u00edho syna. Cel\u00e1 zv\u011bdav\u00e1 ob\u00e1lku zvedla a otev\u0159ela ji. Ani nebyla zalepen\u00e1. Vyt\u00e1hla pap\u00edry.<\/div>\n
Byly tam dva listy slo\u017een\u00e9 na t\u0159etiny a popsan\u00e9 z obou stran, jak si s p\u0159ekvapen\u00edm v\u0161imla. Neo\u010dek\u00e1vala takov\u00e9 dlouh\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Myslela si, \u017ee nanejv\u00fd\u0161 dostane vzkaz zn\u011bn\u00ed: Bill utekl z domova od hrub\u00fdch lhostejn\u00fdch rodi\u010d\u016f. M\u016f\u017ee s n\u00e1mi z\u016fstat?<\/div>\n
To \u010dekala.<\/div>\n
Form\u00e1ln\u00ed dopis, kter\u00fd byl z\u0159ejm\u011b del\u0161\u00ed ne\u017e cokoliv, co jej\u00ed syn napsal za cel\u00fd uplynul\u00fd \u0161koln\u00ed rok, ji p\u0159ekvapil.<\/div>\n
Nanejv\u00fd\u0161 zv\u011bdav\u00e1 Simone rozbalila dopis a sedla si na postel. Dala pol\u0161t\u00e1\u0159 na stranu a jej\u00ed zrak padl na dopis, kter\u00fd m\u011bla v rukou.<\/div>\n
<\/p>\n

Mami,<\/em><\/div>\n

douf\u00e1m, \u017ee sed\u00ed\u0161, kdy\u017e tohle \u010dte\u0161, proto\u017ee t\u011b to m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ekvapit. Minim\u00e1ln\u011b. Jestli u\u017e nesed\u00ed\u0161, pak si sedni te\u010f. Pros\u00edm. Oukej, tak\u017ee… nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, jak za\u010d\u00edt s vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm. Asi od za\u010d\u00e1tku, \u017ee? Ale mus\u00ed\u0161 mi sl\u00edbit, \u017ee bude\u0161 pokra\u010dovat ve \u010dten\u00ed tohohle dopisu, i kdy\u017e se ti to bude zd\u00e1t jako fikce. V\u00edm, \u017ee to zn\u00ed jako blbost, a proto si neum\u00edm p\u0159edstavit, \u017ee bych o tom mluvil nahlas. Je to tak \u0161\u00edlen\u00fd. Nejd\u0159\u00edv nebude\u0161 ni\u010demu z toho v\u011b\u0159it. V\u00edm, \u017ee nebude\u0161. Tak\u017ee prost\u011b… zkus mi v\u011b\u0159it, oukej? Nel\u017eu, v\u00e1\u017en\u011b ne. A a\u017e s t\u00edmhle skon\u010d\u00edme, m\u016f\u017ee\u0161 se zeptat d\u011bde\u010dka na zbytek p\u0159\u00edb\u011bhu. V\u00edm, \u017ee to te\u010f ned\u00e1v\u00e1 smysl. Ale zkus mi v\u011b\u0159it. Zkus v\u011b\u0159it tomu, co ti \u0159eknu.<\/p>\n

Tak\u017ee… P\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci, na ja\u0159e, pamatuje\u0161 na ten den, kdy jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f uprost\u0159ed noci? Nikdy ses m\u011b nezeptala, co se stalo, pro\u010d jsem p\u0159i\u0161el kolem p\u00e1t\u00e9 r\u00e1no. Ale j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee ses nevypt\u00e1vala, proto\u017ee jsem vlastn\u011b nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co se stalo. Mami, to odpoledne, ne\u017e jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f tak pozd\u011b… Vr\u00e1til jsem se v \u010dase. J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm. Je to \u0161\u00edlen\u00fd! Ale p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee mluv\u00edm pravdu. V parku stoj\u00ed star\u00e1 vodn\u00ed pumpa. Je rozbit\u00e1, v\u00edm to, proto\u017ee jsem zkou\u0161el dr\u017eadlo. Tak se to vlastn\u011b stalo. Zah\u00fdbal jsem s dr\u017eadlem a skon\u010dil jsem na Billov\u011b zahrad\u011b v roce 1908<\/strong>. Devaten\u00e1ct set osm, mami. Mluv\u00edm smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. S\u00e1m jsem tomu nev\u011b\u0159il, myslel jsem, \u017ee se mi to zd\u00e1, \u017ee je to n\u011bjak\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Bill na m\u011b zavolal, a\u0165 odejdu z jejich pozemku a pak si myslel, \u017ee m\u00e1m n\u011bco s hlavou, kdy\u017e jsem mu nev\u011b\u0159il. Bylo to bl\u00e1zniv\u00fd, mami. Byl jsem tam a m\u016fj mobil nefungoval. Ani se nezapnul. A v\u0161ichni byli jinak oble\u010den\u00ed, j\u00e1 jsem byl ten divnej kluk v \u00b4p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m\u00b4od\u011bvu, jak to nazval Bill. I Jamesovi p\u0159ipadal p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd. James je Bill\u016fv bratr a pr\u00e1v\u011b te\u010f je mu osm let.<\/em><\/div>\n

Jsou to Bill a James Tr\u00fcmperovi, mami.<\/em><\/div>\n
Tr\u00fcmperovi. Ano, ti sam\u00ed Tr\u00fcmperovi.<\/em><\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b kdy\u017e se mi Bill p\u0159edstavil jako Bill Tr\u00fcmper, nic to pro m\u011b neznamenalo. Dokonce kdy\u017e jsem potkal jeho rodi\u010de, Marka a Eleanor, nic mi to ne\u0159\u00edkalo. Vlastn\u011b se ned\u00e1 tak \u00fapln\u011b \u0159\u00edct, \u017ee jsem je \u00b4potkal\u00b4. Jen jsem je sly\u0161el, jak o mn\u011b mluv\u00ed, kdy\u017e jsem poslouchal za dve\u0159mi. Billovi rodi\u010de mi moc nefand\u00ed. Ani m\u00fdm vlas\u016fm. Ale hlavn\u011b mn\u011b. A poprv\u00e9, kdy m\u011b vid\u011bli, jsem byl jenom cizinec. Pak jsem byl p\u0159\u00edtel, ale pak jsem se stal… No, te\u010f ch\u00e1pu, pro\u010d m\u011b nemaj\u00ed r\u00e1di.<\/em><\/div>\n
Oh, bo\u017ee, je to dlouh\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, mami. Mohl bych ti v\u0161echno, co se stalo za posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, vysv\u011btit do nejmen\u0161\u00edho detailu, ale na to by mi pap\u00edr nesta\u010dil. Budu se tedy sna\u017eit ti to co nejl\u00edp shrnout. Tak\u017ee…<\/p>\n

<\/em> autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap „Oh, ne, Bill je st\u00e1le studentem,“ odpov\u011bd\u011bla pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 Georgovi, zat\u00edmco kr\u00e1\u010deli do j\u00eddelny. „Jamesi!“ Vzhl\u00e9dla do horn\u00edho patra domu a zvedla hlas. „Jamesi, ve\u010de\u0159e je p\u0159ipravena. A m\u00e1me hosta!“ Oto\u010dila se zp\u011bt ke stolu a sedla si na jeden<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2708","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2708","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2708"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2708\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2708"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2708"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2708"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}