{"id":2709,"date":"2015-08-21T15:00:00","date_gmt":"2015-08-21T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2699"},"modified":"2015-08-21T15:00:00","modified_gmt":"2015-08-21T14:00:00","slug":"cassiopeia-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/21\/cassiopeia-12\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 12."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
„P\u0159ipraven?“<\/div>\n
Do ucha mu byla za\u0161ept\u00e1na ot\u00e1zka. Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl a v\u00e1hav\u011b k\u00fdvl hlavou. S tmav\u00fdm \u0161\u00e1tkem na o\u010d\u00edch a s Tomem za z\u00e1dy si p\u0159ipadal pon\u011bkud nesv\u016fj. Sna\u017eil se soust\u0159edit ve\u0161kerou pozornost na Beth, kter\u00e1 jemn\u011b tiskla jeho ruku a ti\u0161e mu prozradila, \u017ee nafoukali hromadu bal\u00f3nk\u016f, dokonce i Georgovo mrml\u00e1n\u00ed na kl\u00ed\u010d zasekl\u00fd v z\u00e1mku bylo mnohem lep\u0161\u00ed ne\u017e Tom, kter\u00fd na sebe i p\u0159es jeho snahu strh\u00e1val ve\u0161kerou pozornost, ani\u017e by se v\u016fbec sna\u017eil. Sta\u010dilo, \u017ee se nach\u00e1zel v Billov\u011b bl\u00edzkosti, kdy\u017e promluvil, z t\u00f3nu jeho hlasu se mu zje\u017eily chloupky na \u0161\u00edji.<\/div>\n
„M\u00e1lem bych zapomn\u011bl,“ \u0161eptl Tom a opatrn\u011b se nat\u00e1hl dop\u0159edu, aby mohl Billovi nasadit vlastnoru\u010dn\u011b d\u011blan\u00fd pap\u00edrov\u00fd klobou\u010dek. Nebyl nic moc, p\u0159ipom\u00ednal sp\u00ed\u0161 v\u00fdtvor mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, ale Tom v\u011b\u0159il, \u017ee Bill ocen\u00ed jeho snahu. Speci\u00e1ln\u011b pro n\u011bj vyrobil klobou\u010dek z \u010dern\u00e9ho pap\u00edru s velkou \u017elutou hv\u011bzdou uprost\u0159ed, tak\u017ee byl mnohem unik\u00e1tn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty, kter\u00e9 vyrobil pro sebe a Beth s Georgem. Kdy\u017e se tak na n\u011bj d\u00edval, na klej\u00edc\u00edho a lomcuj\u00edc\u00edho klikou s barevnou ozdobou na hlav\u011b, m\u00e1lem se rozesm\u00e1l. D\u0159\u00edv ne\u017e to stihl ud\u011blat, Georg v\u00edt\u011bzn\u011b zdvihl ob\u011b ruce nad hlavu a vydechl \u00falevou. S hlasit\u00fdm „Hotovo!“ otev\u0159el dve\u0159e, pomohl Billovi vstoupit dovnit\u0159 a pot\u00e9 se spokojen\u011b rozhl\u00e9dl kolem sebe.<\/div>\n
\n

Bill\u016fv byt se b\u011bhem n\u011bkolika hodin prom\u011bnil ve svatyni \u0161\u00edlenosti a naprost\u00e9ho chaosu barev, ozdob a drobn\u00fdch pozornost\u00ed, kter\u00e9 si pro n\u011bj p\u0159ipravili. Nic neladilo s ni\u010d\u00edm, jednotliv\u00e9 barvy spolu ost\u0159e kontrastovaly, co\u017e jen zv\u00fdraznilo jejich vz\u00e1jemn\u00fd nesoulad, v\u0161ude po podlaze se v\u00e1lely hromady bal\u00f3n\u016f a ty, kter\u00e9 se jim poda\u0159ilo p\u0159ipnout na ze\u010f spole\u010dn\u011b s barevn\u00fdmi prov\u00e1zky, byly provizorn\u00edm zobrazen\u00edm atom\u016f a vazeb v molekul\u00e1ch. Po estetick\u00e9 str\u00e1nce to p\u016fsobilo p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, ale spol\u00e9hali na dobr\u00fd \u00famysl, s n\u00edm\u017e oslavu vym\u00fd\u0161leli, a snahu, kterou do n\u00ed vlo\u017eili, Billova p\u0159\u00edpadn\u00e1 p\u0159ecitliv\u011blost by byla velk\u00fdm plusem, ve kter\u00fd v\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161 nedoufali vzhledem k jeho osobnosti.<\/p><\/div>\n

„Chce\u0161 vid\u011bt, co jsme pro tebe p\u0159ipravili?“ zeptal se Tom rozechv\u011bl\u00fdm hlasem a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, aby mohl rozv\u00e1zat uzl\u00edk na Billov\u011b \u0161\u00e1tku.<\/div>\n
„Za\u010d\u00edn\u00e1m se b\u00e1t,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Neboj se, Billi,“ p\u00edpla Beth, zvedla ze zem\u011b jeden z bal\u00f3n\u016f a vlo\u017eila mu jej do n\u00e1ru\u010de. Bill poslepu nat\u00e1hl ruku a pohladil ji po vl\u00e1sk\u00e1ch, p\u0159i\u010dem\u017e prsty zavadil o pap\u00edrov\u00fd klobou\u010dek. \u00dasm\u011bv na jeho tv\u00e1\u0159i povyrostl, jeho srdce se spla\u0161en\u011b roztlouklo pod n\u00e1porem neo\u010dek\u00e1van\u00e9 radosti.<\/div>\n
\n
\u0160\u00e1tek mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed pomalu sklouzl z o\u010d\u00ed a odhalil t\u00edm mistrovsk\u00e9 d\u00edlo, na kter\u00e9 se jej sna\u017eili p\u0159ipravit celou cestu z nemocnice. Byl si jist\u00fd, \u017ee spoluprac\u00ed t\u011bch dvou bl\u00e1zn\u016f nem\u016f\u017ee vzniknout nic norm\u00e1ln\u00edho, ale to, co vz\u00e1p\u011bt\u00ed uvid\u011bl, mu vyrazilo dech. Nem\u00fdlil se. To, co si pro n\u011bj p\u0159ipravili, nebylo norm\u00e1ln\u00ed. Stiskl rty a opatrn\u011b vykro\u010dil vp\u0159ed, aby se mohl po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00e9dnout. Jeho ob\u00fdv\u00e1k ani vzd\u00e1len\u011b nep\u0159ipom\u00ednal pokoj, kter\u00fd si pamatoval; slad\u011bn\u00e9 to m\u011bli p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, ale bylo to tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9, a\u017e to v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku p\u016fsobilo sladce a \u00fatuln\u011b. C\u00edtil, jak se mu hrudn\u00edkem rozl\u00e9v\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, proto\u017ee ka\u017ed\u00e1 jednotliv\u00e1 ozdoba, ka\u017ed\u00e1 stuha, dokonce i ty podivn\u00e9 kreace na zdech byly vyj\u00e1d\u0159en\u00edm jejich touhy rozveselit jej a ud\u011blat mu radost. Pro tu chv\u00edli si nedovedl p\u0159edstavit nic hez\u010d\u00edho. Zapomn\u011bl na v\u0161echno, co se stalo, na bolest nezahojen\u00fdch ran a mod\u0159in, siln\u011bji omotal pa\u017ee kolem oran\u017eov\u00e9ho balonu a zhluboka se nadechl v\u016fn\u011b, kterou tolik postr\u00e1dal. Byla to v\u016fn\u011b domova, bezpe\u010d\u00ed, m\u00edsta, kde mohl b\u00fdt s\u00e1m sebou, ani\u017e by byl za to souzen. V\u016fn\u011b, kter\u00e1 byla bohat\u0161\u00ed o nov\u00e9 t\u00f3ny, ho\u0159ko sladk\u00e9 t\u00f3ny Tomova parf\u00e9mu a jeho vlastn\u00ed osobnosti, d\u00edky kter\u00fdm byla kone\u010dn\u011b \u00fapln\u00e1.<\/div>\n
\n

„Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ zeptal se Georg nejist\u011b, kdy\u017e se k nim Bill znovu oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed a prol\u00e9tl obli\u010deje obou pobaven\u00fdm pohledem.<\/p><\/div>\n

„Vyrazili jste mi dech,“ p\u0159iznal Bill ti\u0161e a vesele kroutil hlavou.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, \u0159\u00edkal jsem ti to,“ ozval se Tom py\u0161n\u011b a hrav\u011b Georga dloubl loktem do boku. „Ty bal\u00f3nky na zdech byl m\u016fj n\u00e1pad. Vid\u011bl jsem ty n\u00e1kresy ve tv\u00e9m se\u0161it\u011b a tak jsem si \u0159ekl\u2026 v\u00edm, \u017ee nevypadaj\u00ed jako ty ve tv\u00e9m se\u0161it\u011b, ale doufal jsem, \u017ee se ti to bude l\u00edbit.“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to skv\u011ble. Opravdu,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s \u00fasm\u011bvem, pla\u0161e odvraceje pohled. „Vid\u00ed\u0161 tamty t\u0159i b\u00edl\u00e9 s t\u00edm modr\u00fdm? To by mohl b\u00fdt amoniak. A tamty zase p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed anilin. A pod\u00edvej, t\u00e1mhle by mohl b\u00fdt prostorov\u00fd model vody. L\u00edb\u00ed se mi to, sta\u010d\u00ed jen trochu zapojit fantazii.“<\/div>\n
„Trochu dost,“ popichoval Georg Toma, kter\u00fd se sna\u017eil maskovat stoupaj\u00edc\u00ed \u010derve\u0148 ve tv\u00e1\u0159\u00edch t\u00edm, \u017ee se sehnul a vzal do n\u00e1ru\u010de mal\u00fd krout\u00edc\u00ed se uzl\u00ed\u010dek. Atom byl v ten speci\u00e1ln\u00ed den za velk\u00e9ho fe\u0161\u00e1ka. N\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem se jim ho poda\u0159ilo navl\u00e9knout do ply\u0161ov\u00e9ho oble\u010dku jednoro\u017ece, kter\u00fd m\u011bla Beth pro panenky, doufaje, \u017ee pokud by byl Bill jejich mal\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm zklam\u00e1n, tohle mu jist\u011b zvedne n\u00e1ladu.<\/div>\n
\n

Billovi sta\u010dil jedin\u00fd pohled na pras\u00e1tko p\u0159evle\u010den\u00e9 za jednoro\u017ece, aby zapomn\u011bl na ve\u0161kerou form\u00e1lnost, kterou se neust\u00e1le sna\u017eil vkl\u00e1dat do vztahu s Tomem, a vesele se rozesm\u00e1l. Jeho sm\u00edch byl tich\u00fd a kr\u00e1tk\u00fd, nesm\u011bl\u00fd stejn\u011b jako ve\u0161ker\u00e9 Billovo vystupov\u00e1n\u00ed, p\u0159esto v\u0161ak splnil sv\u016fj \u00fa\u010del a Tom si mohl hrd\u011b od\u0161krtnout prvn\u00ed bod na sv\u00e9m imagin\u00e1rn\u00edm seznamu. Povedlo se mu Billa rozesm\u00e1t, splnil to, co si p\u0159ed p\u00e1r dny sl\u00edbil. S \u010d\u00edm ale nepo\u010d\u00edtal, byla naka\u017elivost Billova sm\u00edchu. N\u011bco tak spont\u00e1nn\u00edho a sladk\u00e9ho snad je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el, poprv\u00e9 vid\u011bl drobn\u00e9 jiskry v jeho o\u010d\u00edch, skute\u010dn\u011b tam byly, jasn\u00e9 a z\u00e1\u0159iv\u00e9. Symbolizovaly nad\u011bji, kterou Tom tolik pot\u0159eboval.<\/p><\/div>\n

„Co ti to provedli, hm?“ Bill se s \u00fasm\u011bvem sklonil k pras\u00e1tku v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed a jemn\u011b jej po\u0161imral za u\u0161ima. „Tak jakpak ses tady m\u011bl, Tomi? Byli na tebe hodn\u00ed?“<\/div>\n
„M\u011bl jsem se dob\u0159e. D\u011bkuji za opt\u00e1n\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, a kdy\u017e k n\u011bmu Bill zvedl hlavu s rozz\u00e1\u0159en\u00fdm pohledem, jeho \u00fasm\u011bv povyrostl stejn\u011b jako touha po mo\u017enosti zhluboka se nadechnout.<\/div>\n
„Ale hodn\u00ed na m\u011b nebyli. Georg stra\u0161n\u011b chr\u00e1pe, v\u016fbec jsem nemohl sp\u00e1t.“ Hrav\u011b proto\u010dil o\u010dima, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017eil p\u0159\u00e1telsk\u00fd pohlavek.<\/div>\n
„To v\u016fbec nen\u00ed pravda,“ obhajoval se Georg okam\u017eit\u011b. „J\u00e1 bych \u0159ekl, \u017ee to byl Atom, nebo tahle mal\u00e1 potv\u016frka.“ Popadl Beth hraj\u00edc\u00ed si s bal\u00f3nky kolem bok\u016f, zvedl ji do vzduchu a rozto\u010dil se s n\u00ed dokola.<\/div>\n
\n

M\u00edstnost\u00ed se vz\u00e1p\u011bt\u00ed oz\u00fdvaly pouze radostn\u00e9 v\u00fdk\u0159iky a sm\u00edch. Bill u\u017e dlouho nevid\u011bl Beth tak uvoln\u011bnou a \u0161\u0165astnou, a jeliko\u017e bylo jej\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed jeho \u0161t\u011bst\u00edm, byl \u0161\u0165astn\u00fd i on. D\u00edval se za nimi, dokud mu nezmizeli z dohledu a neztratili se v kuchyni. Jakmile v m\u00edstnosti s Tomem osam\u011bli, vzduch se stal n\u00e1hle t\u011b\u017e\u0161\u00edm a m\u00e9n\u011b d\u00fdchateln\u00fdm. Rozt\u0159esen\u011b se nadechl a pod\u00edval se na Toma, okam\u017eit\u011b v\u0161ak odvr\u00e1til sv\u016fj pohled, jakmile mu do\u0161lo, \u017ee jej Tom po celou dobu sledoval. Nebylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, Tom\u016fv pohled byl v\u017edy n\u011b\u017en\u00fd a starostliv\u00fd, ob\u010das zoufal\u00fd, kdy\u017e si s Billem nev\u011bd\u011bl rady, ale jinak mu nevadil. Nyn\u00ed v\u0161ak c\u00edtil, jak se mu pod intenzitou toho pohledu omot\u00e1vaj\u00ed kolem krku neviditeln\u00e9 pa\u017ee, nut\u00edc\u00ed jej lapat po dechu.<\/p><\/div>\n

\n

„Upekli jsme dort,“ ozval se Tom ti\u0161e, pokl\u00e1daje Atoma zp\u011bt na podlahu.<\/p><\/div>\n

„To je mil\u00e9,“ zamumlal Bill, nerv\u00f3zn\u011b se o\u0161\u00edvaje. O\u010dima bezmocn\u011b poletoval po pokoji.<\/div>\n
„Nen\u00ed tak \u00fapln\u011b bio, ale sna\u017eili jsme se.“<\/div>\n
Op\u011bt na sob\u011b c\u00edtil Tom\u016fv pohled, byl si jist\u00fd, \u017ee se usm\u00edv\u00e1, mo\u017en\u00e1 se dokonce bav\u00ed jeho rozpaky.<\/div>\n
„To opravdu nevad\u00ed,“ vydechl Bill, nyn\u00ed t\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble. „Stejn\u011b je to mil\u00e9.“<\/div>\n
Tom si nen\u00e1padn\u011b odka\u0161lal a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. „Tak\u017ee se ti moje ze\u010f l\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
Bill jemn\u011b k\u00fdvl hlavou a pousm\u00e1l se. „Jo, jsem na tebe py\u0161n\u00fd. Nakonec se na tebe p\u0159eci jen n\u011bco nalepilo.“<\/div>\n
„Jen mali\u010dko,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem. „Ale po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed ne\u017e nic. To proto, \u017ee jsem m\u011bl skv\u011bl\u00e9ho u\u010ditele.“<\/div>\n
„\u00dasp\u011bch u\u010ditele se odv\u00edj\u00ed od dosa\u017een\u00fdch v\u011bdomost\u00ed \u017e\u00e1ka,“ promluvil Bill na hranici \u0161epotu. „Tohle je pro m\u011b d\u016fkazem, \u017ees m\u011b alespo\u0148 ob\u010das poslouchal, kdy\u017e sis zrovna nehr\u00e1l s tu\u017ekou, neh\u00e1zel po mn\u011b pap\u00edrky nebo nepokukoval po Mandy.“<\/div>\n
„Mandy u\u017e d\u00e1vno nen\u00ed st\u0159edobodem m\u00e9 pozornosti.“<\/div>\n
Bill se ohl\u00e9dl a zad\u00edval se na Toma zpod hust\u00fdch, p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch \u0159as. „Kter\u00e1 je nyn\u00ed tou \u0161\u0165astnou?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
\n

Tom pootev\u0159el \u00fasta, ale m\u00edsto odpov\u011bdi z nich vyklouzl jen jak\u00fdsi nesourod\u00fd zvuk slabik. Bill byl naprosto okouzluj\u00edc\u00ed se sv\u00fdm odzbrojuj\u00edc\u00edm pohledem, tajemnem, kter\u00e9 kolem sebe vyvol\u00e1val a do kter\u00e9ho se Tom ka\u017edou vte\u0159inou no\u0159il v\u00edc a v\u00edc. Ocitnul se ve vakuu, na m\u00edst\u011b, ze kter\u00e9ho nebyl schopen uniknout. Stal se sou\u010d\u00e1st\u00ed Billova tajemna, jedn\u00edm z tajemstv\u00ed, o kter\u00fdch nikdy nemluvil, a byl to zatracen\u011b kr\u00e1sn\u00fd pocit.<\/p><\/div>\n

Hled\u011bl do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed zcela \u0161okov\u00e1n t\u00edm, \u017ee je jeho pohled op\u011btov\u00e1n. Bill zhluboka d\u00fdchal nosem, siln\u011b zat\u00ednal \u010delist, a\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee s n\u011b\u010d\u00edm bojuje. Mo\u017en\u00e1 s\u00e1m se sebou, pomyslel si Tom smutn\u011b. Sv\u011bt se s n\u00edm to\u010dil; odpov\u011bdi na ve\u0161ker\u00e9 ot\u00e1zky, vysv\u011btlen\u00ed, pro\u010d se posledn\u00edch n\u011bkolik t\u00fddn\u016f nepozn\u00e1val, m\u011bl na dosah rukou. Sta\u010dilo se jen naklonit, p\u0159ibl\u00ed\u017eit se a vz\u00edt si je. V\u0161echny do jedn\u00e9.<\/div>\n
D\u00edval se na Billa se v\u0161\u00ed v\u00e1\u017enost\u00ed, kter\u00e9 byl schopen, o\u010dima mu nesly\u0161n\u011b vy\u010d\u00edtal v\u0161e, co s n\u00edm prov\u00e1d\u011bl, do jak\u00fdch zmatk\u016f a neust\u00e1l\u00fdch rozporupln\u00fdch my\u0161lenek jej svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed dost\u00e1val.<\/div>\n
Instinktivn\u011b nat\u00e1hl ruku a zlehka zchytil Billovo z\u00e1p\u011bst\u00ed. Dlan\u00ed sklouzl n\u00ed\u017e, dokud nedos\u00e1hl \u00farovn\u011b Billov\u00fdch prst\u016f. Pod jemnou vrstvou obvaz\u016f c\u00edtil horkost pramen\u00edc\u00ed z jeho k\u016f\u017ee, hlad po doteku, kter\u00fd tam byl i p\u0159esto, \u017ee by jej Bill za \u017e\u00e1dnou cenu nikdy nep\u0159iznal, ale Tom jej c\u00edtil. Mo\u017en\u00e1 ne zp\u016fsobem, na jak\u00fd byl zvykl\u00fd, ale c\u00edtil jej z toho, jak se Billova ruka v jeho sev\u0159en\u00ed rozt\u0159\u00e1sla, jak slab\u00e1 a mali\u010dk\u00e1 se n\u00e1hle zd\u00e1la b\u00fdt. Jak slab\u00fd a zraniteln\u00fd mu najednou p\u0159i\u0161el on s\u00e1m a nebylo to mod\u0159inami ani r\u00e1nami po \u00faderech. T\u011b\u017ece polkl a op\u011bt se o kousek p\u0159ibl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
\n

Bill st\u00e1l na m\u00edst\u011b jako socha. Neschopen pohybu, neschopen uva\u017eov\u00e1n\u00ed, neschopen ani minim\u00e1ln\u00ed reakce. Vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 byly \u010d\u00edm d\u00e1l bl\u00ed\u017e, a\u017e byly n\u00e1hle t\u00edm jedin\u00fdm, co byl schopen post\u0159ehnout. Vn\u00edmal, jak Tom n\u011bkde mezi jejich t\u011bly opatrn\u011b propl\u00e9t\u00e1 jejich prsty, c\u00edtil i to, jak n\u011bkde mezi jejich t\u011bly jeho prsty nesly\u0161n\u011b zast\u00e9naly \u00falevou a vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijaly Tom\u016fv dotek bez ohledu na to, jak siln\u011b a hlasit\u011b protestoval Bill\u016fv mozek. Bill na sv\u00fdch rtech c\u00edtil Tomovy hork\u00e9 v\u00fddechy, hlavu zcela p\u0159irozen\u011b nat\u00e1\u010del na stranu, o\u010dek\u00e1vaje nezbytn\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Kdo si d\u00e1 dort?“ do m\u00edstnosti s vesel\u00fdm p\u00edskotem vtan\u010dila Beth s \u010derven\u00fdm klobou\u010dkem, ztr\u00e1cej\u00edc\u00edm se v hust\u00e9 z\u00e1plav\u011b jej\u00edch zlat\u00fdch vlas\u016f. To\u010dila se kolem sv\u00e9 vlastn\u00ed osy, okouzlen\u011b pozoruje sukni, kter\u00e1 se ot\u00e1\u010dela spole\u010dn\u011b s n\u00ed, ani\u017e by si v\u0161imla, \u017ee svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed rozproudila houstnouc\u00ed atmosf\u00e9ru a navr\u00e1tila kysl\u00edk do m\u00edstnost\u00ed, ve kter\u00e9 se t\u00e9m\u011b\u0159 nedalo nadechnout.<\/div>\n
Ne\u017e se Tom vzpamatoval, Bill byl op\u011bt na sv\u00e9m p\u016fvodn\u00edm m\u00edst\u011b, udr\u017euje bezpe\u010dnou vzd\u00e1lenost. Zd\u00e1l se najednou tak vzd\u00e1len\u00fd, \u017ee zapochyboval o tom, jestli ta chv\u00edle p\u0159edt\u00edm, ne\u017e byli vyru\u0161eni Beth, byla opravdov\u00e1.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Tak jak\u00e1 byla oslava?“ ptal se jej pozd\u011bji Andreas, zat\u00edmco znud\u011bn\u011b listoval v se\u0161it\u011b.<\/p><\/div>\n

Tom na chv\u00edli zvedl pohled od v\u011bdeck\u00e9ho \u010dasopisu, kter\u00fd mu doporu\u010dil Bill u\u017e p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny a do kter\u00e9ho se za celou dobu nedok\u00e1zal p\u0159inutit. Z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu byl dnes t\u00edm prvn\u00edm, po \u010dem Tom s\u00e1hl, kdy\u017e se unaven\u00fd vr\u00e1til zp\u00e1tky na kolej a na\u0161el Andrease, p\u0159ekvapiv\u011b, shrben\u00e9ho nad u\u010den\u00edm.<\/div>\n
„Bylo to v pohod\u011b,“ v\u00e1hav\u011b pokr\u010dil rameny a vr\u00e1til se o\u010dima k roze\u010dten\u00e9mu \u010dl\u00e1nku o konstrukci rekombinantn\u00edch molekul, ze kter\u00e9ho stejn\u011b nic nem\u011bl, proto\u017ee jeho mysl odm\u00edtala spolupracovat a neust\u00e1le jej tr\u00fdznila vzpom\u00ednkami na osobu, na kterou by velmi r\u00e1d zapomn\u011bl. Alespo\u0148 na chv\u00edli.<\/div>\n
„A jak se m\u00e1?“ pokra\u010doval Andreas ve vyzv\u00edd\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„M\u00e1 se l\u00e9pe.“ Tom c\u00edtil, jak mu v hrdle nar\u016fst\u00e1 ob\u0159\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eka. „Mysl\u00edm, \u017ee by mu rozhodn\u011b prosp\u011blo, kdyby si o tom s n\u011bk\u00fdm popov\u00eddal, ale to on nikdy neud\u011bl\u00e1, tak\u017ee douf\u00e1m, \u017ee se z toho n\u011bjak vzpamatuje s\u00e1m.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d tomu nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je Greg idiot, ale nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee dok\u00e1\u017ee klesnout a\u017e takhle hluboko.“<\/div>\n
\n

„To jsem nemyslel,“ Andreas jemn\u011b zakroutil hlavou, odsunul od sebe u\u010den\u00ed a pod\u00edval se na Toma, kter\u00fd nem\u011bl odvahu zvednout k n\u011bmu pohled, a tak se sna\u017eil p\u0159edst\u00edrat co mo\u017en\u00e1 nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1jem o \u010dl\u00e1nek, kter\u00fd mu absolutn\u011b nic ne\u0159\u00edkal. „Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ees nic neud\u011blal. \u010cekal jsem, \u017ee mu p\u0159inejmen\u0161\u00edm rozbije\u0161 hubu a ty? Nic.“<\/p><\/div>\n

„Sl\u00edbil jsem Billovi, \u017ee se do toho nebudu pl\u00e9st,“ h\u00e1jil se Tom ti\u0161e.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee ti na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee mi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed. Copak si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych to dobrovoln\u011b nechal jen tak? Nejrad\u011bji bych mu ud\u011blal p\u0159esn\u011b to sam\u00e9, ale co bych t\u00edm dok\u00e1zal? \u017de jsem stejn\u00fd ubo\u017e\u00e1k jako on. Bill by se mnou u\u017e nikdy nepromluvil.“<\/div>\n
„Mohl by na n\u011bj podat trestn\u00ed ozn\u00e1men\u00ed,“ ozval se Andreas se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„To Bill nikdy neud\u011bl\u00e1.“ Tom vzdal svou snahu, zav\u0159el \u010dasopis a odlo\u017eil jej na st\u016fl k ostatn\u00edm v\u011bcem, kter\u00e9 je\u0161t\u011b Billovi nestihl vr\u00e1tit.<\/div>\n
„V\u017edy jsem si myslel, \u017ee je divn\u00fd, ale jak se zd\u00e1, je mnohem divn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem p\u0159edpokl\u00e1dal. To se chce vr\u00e1tit a tv\u00e1\u0159it se, \u017ee se nic nestalo?“<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom \u0161eptem a odvr\u00e1til pohled k oknu. No\u010dn\u00ed obloha byla tmav\u00e1 a tajemn\u00e1, mohutn\u00e1 mra\u010dna pohltila z\u00e1\u0159 hv\u011bzd, slibuj\u00edc po\u0159\u00e1dnou bou\u0159ku. „Nevr\u00e1t\u00ed se.“<\/div>\n
\n

Andreas zmaten\u011b svra\u0161til obli\u010dej a pootev\u0159el \u00fasta, p\u0159ipraven k bombardov\u00e1n\u00ed Toma dal\u0161\u00edmi ot\u00e1zkami, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl promluvit, Tom vstal, vymluvil se na \u00fanavu po dlouh\u00e9m dni a s pop\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci se odebral do postele.<\/p><\/div>\n

Myslel si, \u017ee v tu noc nebude m\u00edt probl\u00e9m usnout. C\u00edtil se unaven\u00fd a slab\u00fd, jako by z n\u011bj Bill nev\u011bdomky vys\u00e1l ve\u0161kerou energii a jedin\u00e1 mo\u017enost, jak k n\u00ed znovu p\u0159ij\u00edt, byla j\u00edt za n\u00edm a z\u016fstat tak dlouho, dokud mu op\u011bt nebude dob\u0159e. V\u011bd\u011bl, \u017ee by mu sta\u010dil jedin\u00fd pohled, mo\u017en\u00e1 dokonce i m\u00e9n\u011b, mo\u017en\u00e1 jen zaslechnout jeho hlas a v\u0161echno by bylo zase v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
M\u00edsto toho u\u017e dv\u011b hodiny z\u00edral na strop nad sebou, pozoruje pohybuj\u00edc\u00ed se ku\u017eely sv\u011btel aut<\/div>\n
proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edch ulic\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad Georgovou nab\u00eddkou. Kdyby z\u00e1le\u017eelo jen na n\u011bm, okam\u017eit\u011b by souhlasil. Od smrti d\u011bde\u010dka netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e naj\u00edt m\u00edsto, kter\u00e9 mu bude alespo\u0148 vzd\u00e1len\u011b p\u0159ipom\u00ednat domov, m\u00edsto, kam se bude r\u00e1d vracet a kter\u00e9 se nebude skl\u00e1dat z hol\u00fdch \u0161ed\u00fdch zd\u00ed, star\u00e9ho stolu a je\u0161t\u011b star\u0161\u00ed postele. V\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee to nebude moct p\u0159ijmout, dokud s t\u00edm nebude souhlasit i Bill. Necht\u011bl mu lh\u00e1t a rozhodn\u011b necht\u011bl nic d\u011blat za jeho z\u00e1dy, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee \u010dekat na Bill\u016fv souhlas je stejn\u011b tak zbyte\u010dn\u00e9, jako o\u010dek\u00e1vat, \u017ee nakonec zm\u011bn\u00ed sv\u016fj n\u00e1zor a vr\u00e1t\u00ed se do \u0161koly.<\/div>\n
\n

Hlasit\u011b si povzdechl a p\u0159evalil se na bok. Bylo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed op\u011bt us\u00ednat na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 bylo tak jin\u00e9 ne\u017e to, z kter\u00e9ho p\u0159i\u0161el. Nec\u00edtil Billovu p\u0159\u00edtomnost, na povle\u010den\u00ed nebyly poz\u016fstatky jeho v\u016fn\u011b, v\u0161echno kolem mu najednou p\u0159i\u0161lo pr\u00e1zdn\u00e9 a smutn\u00e9. Chyb\u011bla mu Beth, chyb\u011bl mu Georg p\u0159ej\u00eddaj\u00edc\u00ed se bonb\u00f3ny, dokonce i Atom v oble\u010dku jednoro\u017ece, kter\u00fd si zamiloval natolik, \u017ee ho z n\u011bj nemohli sundat. Chyb\u011bl mu \u017eivot, kter\u00fd objevil na druh\u00e9 stran\u011b m\u011bsta v byt\u011b toho nejzvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, s jak\u00fdm se kdy setkal. A v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b mu chyb\u011bl on s\u00e1m.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e odch\u00e1zel, dal mu pap\u00edr se svou adresou, e-mailem a telefonn\u00edm \u010d\u00edslem, zkr\u00e1tka s odkazy na v\u0161echna m\u00edsta, kde je k nalezen\u00ed a\u0165 u\u017e ve dne nebo v noci, ale pochyboval, \u017ee se mu Bill v\u016fbec n\u011bkdy ozve. Domluvili se sice s Georgem na tom, \u017ee jej budou st\u0159\u00eddav\u011b hl\u00eddat, aby dodr\u017eoval rady l\u00e9ka\u0159e, odpo\u010d\u00edval a nenam\u00e1hal se, ale pokud by jej o to s\u00e1m po\u017e\u00e1dal, m\u011blo by to pro n\u011bj zcela jin\u00fd v\u00fdznam.<\/div>\n
„U\u017e dost,“ za\u00fap\u011bl a siln\u011b si prot\u0159el obli\u010dej dlan\u00ed. Pokud neza\u010dne myslet na n\u011bco jin\u00e9ho, pokud okam\u017eit\u011b neosvobod\u00ed sv\u016fj mozek od Billa, nepoda\u0159\u00ed se mu usnout u\u017e nikdy.<\/div>\n
\n

Na okenn\u00ed tabule dopadaly kapky de\u0161t\u011b, zprvu jemn\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 nepost\u0159ehnuteln\u00e9, po chv\u00edli nebe protnul blesk, hlasit\u011b zah\u0159m\u011blo a spustila se hotov\u00e1 smr\u0161\u0165. Tom zav\u0159el o\u010di a zaposlouchal se do kakofonie kv\u00edl\u00edc\u00edch strom\u016f, divok\u00e9ho de\u0161t\u011b a tich\u00e9 melodie, kter\u00e1 vych\u00e1zela zpod jeho pol\u0161t\u00e1\u0159e. Prudce otev\u0159el o\u010di, p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a rychle se nat\u00e1hl pro mobil. M\u00e1lem vysko\u010dil z k\u016f\u017ee, jakmile na displeji spat\u0159il Billovo jm\u00e9no. Zalapal po dechu, jeho t\u011blo se jako na povel rozt\u0159\u00e1slo, zat\u00edmco z\u00edral na 4 p\u00edsmenka a nemohl se donutit p\u0159ijmout hovor. Nat\u00e1hl se, aby rozsv\u00edtil malou stoln\u00ed lampu, zhluboka se nadechl a zm\u00e1\u010dkl zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko.<\/p><\/div>\n

„Hal\u00f3?“ ozval se nejist\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Tome? To jsem j\u00e1\u2026 Bill.“ Z druh\u00e9 strany k n\u011bmu dolehl nesm\u011bl\u00fd hl\u00e1sek. Slab\u00fd, rozt\u0159esen\u00fd, zd\u00e1lo se, \u017ee Bill pl\u00e1\u010de. „J-j\u00e1… omlouv\u00e1m se, asi jsem t\u011b probudil.“<\/div>\n
„Ne, to ne, byl jsem vzh\u016fru. Stalo se n\u011bco? Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Tomovo srdce tlouklo jako o z\u00e1vod.<\/div>\n
„Nic se nestalo, jen\u2026 Georg musel vz\u00edt no\u010dn\u00ed sm\u011bnu v pizzerii a Alice si vzala na noc Beth k sob\u011b, tak\u017ee jsem tady z\u016fstal s\u00e1m,“ p\u0159iznal ti\u0161e. „Nev\u00edm, co se stalo, mo\u017en\u00e1 je to tou bou\u0159kou, ale dostal jsem strach. Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, po\u0159\u00e1d se mi zdaj\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry\u2026 nem\u011bl bych t\u011b s t\u00edm obt\u011b\u017eovat.“ Zd\u00e1lo se, \u017ee si Bill v\u0161echno rozmyslel a chyst\u00e1 se ukon\u010dit hovor. Tom prudce vysko\u010dil do sedu. Nemohl mu to dovolit. Necht\u011bl.<\/div>\n
„Neobt\u011b\u017euje\u0161 m\u011b. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi zavolal. Pr\u00e1v\u011b kv\u016fli takov\u00fdm p\u0159\u00edpad\u016fm jsem ti dal \u010d\u00edslo.“<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 chci, aby to p\u0159estalo. Abych na to u\u017e nemyslel.“<\/div>\n
„P\u0159estane to, uvid\u00ed\u0161, jen to chce \u010das.“ Nyn\u00ed si byl jist\u00fd, \u017ee Bill vyd\u00e1v\u00e1 tich\u00e9 vzlyky. Zabolelo jej u srdce.<\/div>\n
\n

„Jestli chce\u0161, m\u016f\u017eu hned p\u0159ij\u00edt. Mohli bychom si o tom promluvit.“<\/p><\/div>\n

„Ne, to nen\u00ed t\u0159eba. Nechci, aby ses v tomhle po\u010das\u00ed hnal p\u0159es polovinu m\u011bsta. Cht\u011bl jsem t\u011b jen sly\u0161et.“<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed bodnut\u00ed u srdce. Ruka, ve kter\u00e9 sv\u00edral mobil, se mu rozt\u0159\u00e1sla natolik, \u017ee jej m\u00e1lem upustil.<\/div>\n
„Bille, m\u00e1m auto. Do deseti minut m\u016f\u017eu b\u00fdt u tebe. Uva\u0159\u00edme si \u010daj, d\u00e1me si kousek dortu, mo\u017en\u00e1 se n\u00e1m poda\u0159\u00ed kone\u010dn\u011b dostat z Atoma ten p\u0159evlek jednoro\u017ece,“ \u0159ekl n\u011b\u017en\u011b a usm\u00e1l se i p\u0159esto, \u017ee Bill jeho \u00fasm\u011bv vid\u011bt nemohl.<\/div>\n
Zaslechl, jak se Bill na druh\u00e9 stran\u011b tlumen\u011b zachichotal, a kdy\u017e op\u011bt promluvil, zn\u011bl jeho hlas o n\u011bco pevn\u011bji.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, ale d\u00e1vej na sebe pozor.“<\/div>\n
„Nem\u011bj strach. Za chv\u00edli jsem u tebe.“<\/div>\n
„Tome?“ stihl se Bill ozvat je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e Tom ukon\u010dil hovor.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„D\u011bkuji\u2026 za v\u0161echno.“<\/div>\n
\n

Tom neodpov\u011bd\u011bl. \u0160\u0165astn\u011b se kousl do rtu, je\u0161t\u011b jednou jej ujistil, \u017ee mu to nebude trvat dlouho a zav\u011bsil. Vysko\u010dil na nohy, rychle na sebe nah\u00e1zel kusy oble\u010den\u00ed chaoticky rozh\u00e1zen\u00e9 po pokoji a vyl\u00e9tl z jejich mal\u00e9ho bytu rychlost\u00ed blesku. Byl natolik pohrou\u017een do my\u0161lenek o Billovi a o tom, \u017ee budou op\u011bt chv\u00edli spolu, \u017ee si v\u016fbec nev\u0161iml Andrease, kter\u00fd st\u00e1l po celou dobu za jeho z\u00e1dy, pobaven\u011b kroutil hlavou a v\u0161ev\u011bdoucn\u011b se usm\u00edval. K jeho vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed v\u016fbec nebyl znepokojen n\u00e1hl\u00fdm zvratem situace. Konec konc\u016f, byl to Tom\u016fv \u017eivot a on nem\u011bl pr\u00e1vo n\u011bco mu p\u0159ikazovat. Dlouze si z\u00edvnul a pomalu se p\u0159em\u00edstil do postele. P\u0159ehodil p\u0159es sebe tenkou deku, pod hlavu si polo\u017eil nepohodln\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 a zav\u0159el o\u010di. P\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/p><\/div>\n

Kaulitz byl divn\u00fd. Tom se d\u00edky n\u011bmu stal divn\u00fdm. Oba byli divn\u00ed, a p\u0159esto mu my\u0161lenka na to, \u017ee dnes v noci ani jeden z nich nebude osam\u011bl\u00fd, vykouzlila drobn\u00fd \u00fasm\u011bv na rtech. Zatracen\u011b, i j\u00e1 jsem divn\u00fd, pomyslel si, jeho \u00fasm\u011bv se o n\u011bco zn\u00e1sobil a jeho stopy mu z\u016fst\u00e1valy na rtech i dlouho pot\u00e9, co se odebral do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/div>\n
<\/p>\n

A na z\u00e1v\u011br Atomek a jeho milovan\u00fd p\u0159evlek jednoro\u017ece:<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „P\u0159ipraven?“ Do ucha mu byla za\u0161ept\u00e1na ot\u00e1zka. Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl a v\u00e1hav\u011b k\u00fdvl hlavou. S tmav\u00fdm \u0161\u00e1tkem na o\u010d\u00edch a s Tomem za z\u00e1dy si p\u0159ipadal pon\u011bkud nesv\u016fj. Sna\u017eil se soust\u0159edit ve\u0161kerou pozornost na Beth, kter\u00e1 jemn\u011b tiskla jeho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2709","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2709","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2709"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2709\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2709"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2709"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2709"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}