{"id":2711,"date":"2015-08-20T16:00:00","date_gmt":"2015-08-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2701"},"modified":"2015-08-20T16:00:00","modified_gmt":"2015-08-20T15:00:00","slug":"started-with-the-kiss-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/20\/started-with-the-kiss-10\/","title":{"rendered":"Started with the kiss 10."},"content":{"rendered":"
autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Stres, ANEB jak m\u00e1 Andreas bezchybn\u00fd pl\u00e1n<\/p>\n

<\/em><\/strong> Bill byl ve stresu… ale Andreas m\u00e1 pl\u00e1n, jak v\u011bci napravit.<\/p>\n

<\/em> V Billov\u011b t\u011ble nebyla jedin\u00e1 kost, kter\u00e1 by toho r\u00e1na protestovala proti odchodu do \u0161koly, po rozhovoru s Tomem o tom, co se stalo v (a pod) stromem. Samoz\u0159ejm\u011b, o podrobnosti nebylo po\u017e\u00e1d\u00e1no a ani nebyly prozrazeny, ale u\u017e jen ten prost\u00fd fakt, \u017ee Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill z\u016fstal, sta\u010dilo, aby Bill\u016fv \u017ealudek protestoval proti p\u0159edstav\u011b o p\u0159\u00edjemn\u00e9m pobytu doma se sv\u00fdm star\u0161\u00edm bratrem.<\/div>\n

To byl d\u016fvod, pro\u010d kdy\u017e sed\u011bl na sv\u00e9 prvn\u00ed hodin\u011b toho dne a p\u0159em\u00fd\u0161lel o p\u0159esko\u010den\u00ed zbytku vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, si to znovu rozmyslel. V\u011bd\u011bl, \u017ee by stejn\u011b nakonec skon\u010dil zp\u00e1tky doma ne\u017e kdekoli jinde, a to prost\u011b nebylo m\u00edsto, kde by v tuto chv\u00edli cht\u011bl b\u00fdt. Krom\u011b toho, v posledn\u00ed dob\u011b zame\u0161k\u00e1val \u0161kolu v\u00edc ne\u017e obvykle a bez ohledu na to, jak dobr\u00e9 byly jeho zn\u00e1mky, byl si jist\u00fd, \u017ee jeho u\u010ditel\u00e9 by k tomu nakonec m\u011bli co \u0159\u00edct a on jen cht\u011bl proplout zbytkem roku bez probl\u00e9m\u016f.<\/p>\n

„Pane Kaulitzi,“ usly\u0161el Bill slab\u011b, jak se prst dotkl zezadu jeho lopatky. „Bille,“ usly\u0161el za\u0161eptat sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele a Bill sebou \u0161kubl a vzhl\u00e9dl k u\u010diteli. „Pane Kaulitzi, jak mil\u00e9, \u017ee jste se k n\u00e1m p\u0159ipojil,“ \u0159ekl u\u010ditel blahosklonn\u011b. „Cht\u011bl byste se s n\u00e1mi pod\u011blit o sv\u016fj n\u00e1zor na to, co jsem pr\u00e1v\u011b navrhl?“<\/div>\n

„Ehm…“ za\u010dal Bill a vst\u0159eb\u00e1val u\u010ditelovu ot\u00e1zku. Odpov\u011bd\u011bl s up\u0159\u00edmn\u00fdm zamuml\u00e1n\u00edm: „Ne, d\u00edky.“ Po cel\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b se ozvalo tlumen\u00e9 chichot\u00e1n\u00ed a n\u011bkolik prohl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee je Bill divn\u00fd, ale jemu na tom tentokr\u00e1t nez\u00e1le\u017eelo, ani kdykoli jindy. Byl se \u0161kolou t\u00e9m\u011b\u0159 hotov a v\u0161echno, co musel ud\u011blat, bylo z\u016fstat zam\u011b\u0159en\u00fd na zadan\u00e9 \u00fakoly a zvl\u00e1dne to.<\/div>\n
„Uvid\u00edme se po hodin\u011b,“ do\u017eadoval se u\u010ditel neodporovateln\u00fdm druhem hlasu, ne\u017e se pono\u0159il zp\u011bt do sv\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ky, jako kdyby nikdy nep\u0159estal. Bill ud\u011blal v\u0161e, co mohl, aby po zbytek hodiny d\u00e1val pozor, v\u010detn\u011b d\u011bl\u00e1n\u00ed si pozn\u00e1mek, co\u017e nikdy ned\u011blal, proto\u017ee to nepot\u0159eboval.<\/div>\n
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch soust\u0159ed\u011bn\u00ed uc\u00edtil dal\u0161\u00ed Andreasovo poklep\u00e1n\u00ed na rameni, a pak mu dol\u016f do kl\u00edna spadl slo\u017een\u00fd kus pap\u00edru. Diskr\u00e9tn\u011b ho rozlo\u017eil a pod\u00edval se na \u0161krabopis sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Co se d\u011bje?<\/em><\/div>\n
\n
Bill si okam\u017eik \u017ev\u00fdkal ret a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad svou odpov\u011bd\u00ed. To v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm<\/em>, na\u010dm\u00e1ral rychle, a podal to zp\u011bt Andreasovi, zat\u00edmco pan Kraus byl k n\u011bmu z\u00e1dy.<\/div>\n
Kr\u00e1tce pot\u00e9 zazvonilo a Bill vstal a za\u010dal si sb\u00edrat v\u0161echny sv\u00e9 v\u011bci. Andreas byl rychle po jeho boku a d\u00edval se na n\u011bj s obavami. Jeho hlas byl tich\u00fd mezi v\u0161\u00edm t\u00edm \u0161oup\u00e1n\u00edm nohou, \u0161ust\u011bn\u00edm knih a muml\u00e1n\u00edm ostatn\u00edch \u017e\u00e1k\u016f opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00edch t\u0159\u00eddu. „Bille?“<\/div>\n
Bill vzhl\u00e9dl od sv\u00e9 hromady knih a se\u0161it\u016f, aby uvid\u011bl starost v jeho o\u010d\u00edch. P\u0159edchoz\u00ed ve\u010der se neroze\u0161li v dobr\u00e9m a r\u00e1no ne\u0161lo o mnoho hlad\u010deji. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je zodpov\u011bdn\u00fd za trhlinu, tvo\u0159\u00edc\u00ed se mezi nimi, ale prost\u011b nem\u011bl dost energie, aby se to pokusil napravit. Byl k cel\u00e9 situaci apatick\u00fd, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee by nem\u011bl b\u00fdt. Hodn\u011b vysp\u011bl a zm\u011bnil se od chv\u00edle, kdy Andrease potkal, a v\u011bd\u011bl, \u017ee ten kluk je pro n\u011bj dobr\u00fd, i kdy\u017e nen\u00ed moc dobr\u00fd ve vyjad\u0159ov\u00e1n\u00ed<\/em> toho, jak moc oce\u0148uje, \u017ee tam pro n\u011bj st\u00e1le je.<\/div>\n
\n

„Andreasi,“ \u0159ekl pan Kraus p\u0159\u00edk\u0159e a oba chlapci vzhl\u00e9dli, jen aby si uv\u011bdomili, \u017ee jsou jedin\u00ed dva studenti, kte\u0159\u00ed z\u016fstali ve t\u0159\u00edd\u011b. „M\u016f\u017eu si promluvit s Billem o samot\u011b?“<\/p><\/div>\n

„Po\u010dk\u00e1m na tebe v hale,“ \u0159ekl Andreas ti\u0161e a obr\u00e1til se ke dve\u0159\u00edm, tak\u017ee Bill nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd \u010das reagovat. Brzy byli Bill a pan Kraus ve t\u0159\u00edd\u011b sami a o\u010di pana Krause jej podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b propalovaly.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi,“ za\u010dal.<\/div>\n
„Pane Krausi,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a neochotn\u011b postoupil bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu u\u010diteli.<\/div>\n
„V posledn\u00ed dob\u011b \u010dasto chyb\u00edte na hodin\u00e1ch,“ prohl\u00e1sil, jako by si to Bill s\u00e1m neuv\u011bdomoval. „A i kdy\u017e u\u017e tady jste, nezd\u00e1 se, \u017ee byste tu skute\u010dn\u011b byl.“ Slova, o kter\u00fdch Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011bla vypadat, jako by m\u011bl u\u010ditel obavy, a\u010dkoliv je nem\u011bl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, omlouv\u00e1m se. Pr\u00e1v\u011b te\u010f toho m\u00e1m doma opravdu hodn\u011b,“ omluvil se. Nebyla to le\u017e, ale asi to tak\u00e9 nebylo n\u011bco, co by m\u011blo m\u00edt vliv na jeho \u0161koln\u00ed pr\u00e1ci. A\u017e na to, \u017ee okolnosti byly o hodn\u011b odli\u0161n\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e by kdokoliv, dokonce i Andreas, o\u010dek\u00e1val. „M\u016fj bratr \u017eil posledn\u00ed \u010dty\u0159i roky s na\u0161\u00edm otcem a pr\u00e1v\u011b se vr\u00e1til, tak\u017ee…“<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1te bratra,“ slova pana Krause byla m\u011bkk\u00e1 a Bill bojoval s nutk\u00e1n\u00edm proto\u010dit o\u010di. „Je star\u0161\u00ed nebo mlad\u0161\u00ed?“<\/div>\n
Bill si odka\u0161lal a povzdechl si, p\u0159\u00e1l si, aby jeho u\u010ditel nem\u011bl takov\u00fd z\u00e1jem mluvit o t\u00e9 jedin\u00e9<\/em> v\u011bci, o kter\u00e9 Bill opravdu mluvit necht\u011bl. „Star\u0161\u00ed,“ prohl\u00e1sil, a jeho u\u010ditel p\u0159ik\u00fdvl. „O deset minut.“<\/div>\n
„Ach!“ U\u010ditelovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily p\u0159ekvapen\u00edm. „Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jste z dvoj\u010dat.“<\/div>\n
„Je tu spousta v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 o mn\u011b lid\u00e9 nev\u011bd\u00ed,“ zamumlal Bill, zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na prsou a zuby se kousal do vnit\u0159n\u00ed strany rtu.<\/div>\n
„No,“ prohl\u00e1sil pan Kraus. „V\u00edm, \u017ee jste chytr\u00fd kluk, Bille. Byl bych nerad, kdyby va\u0161e dom\u00e1c\u00ed situace \u0161patn\u011b ovlivnila va\u0161e zn\u00e1mky.“<\/div>\n
Bill op\u011bt bojoval s nutk\u00e1n\u00edm proto\u010dit o\u010di, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl. „J\u00e1 v\u00edm, a to se nestane. Zlep\u0161\u00edm se.“<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee ano,“ \u0159ekl pan Kraus, i kdy\u017e jeho slova ochladla, jak se Bill st\u00e1hl do defenzivn\u00ed pozice. „To je v\u0161e. M\u016f\u017eete j\u00edt.“<\/div>\n
\n

Bill vzdychl, zat\u00edmco si p\u0159itiskl sv\u00e9 knihy bl\u00ed\u017e k hrudi a vydal se ven ze dve\u0159\u00ed. Andreas byl je\u0161t\u011b v hale, \u010dekal na n\u011bj op\u0159en\u00fd o st\u011bnu, jak sl\u00edbil. Bill se c\u00edtil provinile za kr\u00e1tk\u00e9 podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 p\u00edchnut\u00ed na hrudi sm\u011brem ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, a tak rychle zmen\u0161il prostor mezi nimi a vydali se na cestu po chodb\u00e1ch. Dal\u0161\u00ed hodinu m\u011bli odli\u0161n\u00e9 p\u0159edm\u011bty, ale t\u0159\u00eddy byly jen p\u0159es chodbu, tak\u017ee v\u017edy m\u011bli mo\u017enost chodit spole\u010dn\u011b. Obvykle o n\u011b\u010dem mluvili, ale dnes r\u00e1no jejich ch\u016fze byla rozmrzel\u00e1 a tich\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Co \u0159\u00edkal?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Andreas pot\u00e9, co \u0161li n\u011bkolik minut v hust\u00e9m tichu.<\/div>\n
„Zatracen\u011b m\u011b nen\u00e1vid\u00ed,“ vyp\u011bnil Bill nakonec, jako by celou dobu \u010dekal jen na to, aby vyplivnul ta rozzloben\u00e1 slova, kter\u00e1 v sob\u011b dr\u017eel. „A nen\u00e1vid\u00ed, \u017ee jsem dobr\u00fd student, proto\u017ee to znamen\u00e1, \u017ee v\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1 dobr\u00fd d\u016fvod m\u011b nen\u00e1vid\u011bt. A to nen\u00e1vid\u00ed<\/em>.“<\/div>\n
Bill z\u00edral b\u011bhem ch\u016fze dop\u0159edu, na\u0161tvan\u00fd neup\u0159\u00edmnost\u00ed sv\u00e9ho u\u010ditele. Dok\u00e1zal se vypo\u0159\u00e1dat s faktem, \u017ee jeho u\u010ditel\u00e9 byli stejn\u00ed jako ostatn\u00ed d\u011bti, kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na jejich pocity k n\u011bmu. To, s \u010d\u00edm se nedok\u00e1zal<\/em> vypo\u0159\u00e1dat, bylo, kdy\u017e se chovali, jako by jim na n\u011bm z\u00e1le\u017eelo, i kdy\u017e moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee nez\u00e1le\u017e\u00ed. Bylo to tak fale\u0161n\u00e9. Alespo\u0148 spolu\u017e\u00e1ci ve \u0161kole nec\u00edtili pot\u0159ebu p\u0159edst\u00edrat, \u017ee ho maj\u00ed r\u00e1di. Neb\u00e1li se mu d\u00e1t najevo, jak\u00fd maj\u00ed ve skute\u010dnosti<\/em> n\u00e1zor na jeho oble\u010den\u00ed, make-up a vlasy.<\/div>\n
\n

Andreas nereagoval na Bill\u016fv v\u00fdbuch a Bill byl za to r\u00e1d. \u0160li ml\u010dky, a\u017e se dostali na m\u00edsto v hale, odkud m\u011bli j\u00edt dv\u011bma odli\u0161n\u00fdmi sm\u011bry, aby se dostali do sv\u00fdch t\u0159\u00edd. St\u00e1li uprost\u0159ed chodby, zat\u00edmco ostatn\u00ed studenti proch\u00e1zeli kolem nich. V tuto chv\u00edli byli pro v\u0161echny ostatn\u00ed neviditeln\u00ed a Andreas<\/em> byl za to \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n

Bill se oto\u010dil ke sv\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b, ani\u017e by \u0159ekl jedin\u00e9 slovo, ale Andreas jej popadl za loket a oto\u010dil vy\u0161\u0161\u00edho chlapce zp\u011bt \u010delem k sob\u011b. Billovy o\u010di byly tmav\u00e9, tmav\u0161\u00ed, ne\u017e byl Andreas zvykl\u00fd a nen\u00e1vid\u011bl, \u017ee se Bill zd\u00e1l b\u00fdt tak vzd\u00e1len\u00fd. „Boj\u00edm se o tebe,“ \u0159ekl ti\u0161e. Jeho slova se ztratila v rozruchu kolem nich, ale Bill p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co \u0159ekl.<\/div>\n
„Pro\u010d<\/em>?“ Vy\u0161t\u011bkl a zalo\u017eil si ruce na hrudi. „Je mi fajn.“<\/div>\n
„Nen\u00ed<\/em> ti fajn,“ argumentoval Andreas. Kolem Billov\u00fdch o\u010d\u00ed bylo n\u011bkolik zbloudil\u00fdch pramen\u016f vlas\u016f a Andreas cht\u011bl zvednout ruku a odhrnout je, ale dr\u017eel ruce u t\u011bla. „Jsi tak vzd\u00e1len\u00fd a m\u011bn\u00ed\u0161 se.“<\/div>\n
„M\u016fj bo\u017ee, Andy!“ Vy\u0161t\u011bkl Bill, \u010d\u00edm\u017e zp\u016fsobil trhliny v jejich mal\u00e9 bublin\u011b neviditelnosti. P\u00e1r lid\u00ed se na n\u011b v polovin\u011b chodby kradmo ohl\u00e9dlo, ale ani jeden z chlapc\u016f nev\u011bnoval pozornost nikomu jin\u00e9mu ne\u017e sob\u011b navz\u00e1jem. „Pr\u00e1v\u011b te\u010f se chov\u00e1\u0161 jako zasran\u00e1 holka. Nest\u011b\u017euj si,“ u\u0161kl\u00edbl se, ne\u017e se oto\u010dil a zmizel ve sv\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b.<\/div>\n
\n

– – – –<\/p><\/div>\n

\n

Bill pozd\u011bji toho ve\u010dera pracoval na dom\u00e1c\u00edch \u00fakolech a sna\u017eil se tomu v\u011bnovat zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u00fasil\u00ed, aby u\u017e nikdy znovu nemusel poslouchat p\u0159edn\u00e1\u0161ku sv\u00e9 matky o tom, \u017ee j\u00ed jeho u\u010ditel\u00e9 volaj\u00ed do pr\u00e1ce. Bylo dost \u0161patn\u00e9, kdy\u017e se s panem Krausem musel vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat s\u00e1m osobn\u011b, ale \u017ee volal jeho matce, kdy\u017e se v\u011bci mezi nimi zd\u00e1ly b\u00fdt vy\u0159e\u0161en\u00e9, to prost\u011b nebylo spr\u00e1vn\u00e9. Bill si byl jist\u00fd, \u017ee ze\u0161\u00edl\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159ed koncem \u0161koln\u00edho roku. Nejen ze \u0161koly, ale z Andrease, z Toma a z jejich matky. Bylo to opravdu nespravedliv\u00e9, jak se na n\u011bj najednou v\u0161e hromadilo, kdy\u017e byl tak bl\u00edzko u konce, zrovna kdy\u017e si u\u017e myslel, \u017ee je za vodou.<\/p><\/div>\n

Ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e za\u010d\u00ednal se sv\u00fdm dom\u00e1c\u00edm \u00fakolem z francouz\u0161tiny a ani nevzhl\u00e9dl, kdy\u017e odpov\u011bd\u011bl. „Poj\u010f d\u00e1l,“ zavolal a p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee je to Tom. Tom se za\u010dal pravideln\u011b objevovat v jeho pokoji ve ve\u010dern\u00edch hodin\u00e1ch, aby si \u0161el zakou\u0159it na st\u0159echu. N\u011bkdy Billa po\u017e\u00e1dal, aby se k n\u011bmu p\u0159ipojil, a jindy prost\u011b v tichosti p\u0159e\u0161el m\u00edstnost a vylezl oknem, aby si s\u00e1m vykou\u0159il jednu nebo dv\u011b cigarety, ne\u017e ode\u0161el stejn\u011b tak ti\u0161e, jak p\u0159i\u0161el dovnit\u0159. Sly\u0161el, jak se dve\u0159e od pokoje zav\u0159ely a Bill dr\u017eel sv\u00e9 o\u010di d\u00e1l up\u0159en\u00e9 do u\u010debnice. Nesly\u0161el kroky a tak p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee jeho bratr \u010dek\u00e1, a\u017e vstane a p\u0159ipoj\u00ed se k n\u011bmu. „Jdi si zakou\u0159it. M\u00e1m te\u010f moc pr\u00e1ce.“<\/div>\n
\n

„Moc pr\u00e1ce i na m\u011b?“ Zeptal se hlas a Bill nadsko\u010dil, jak tenhle hlas ne\u010dekal. Rychle se oto\u010dil a uzamkl pohled se sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem, kter\u00fd vypadal pochmurn\u011b a nerv\u00f3zn\u011b. Nemluvili spolu po zbytek dne po jejich h\u00e1dce na chodb\u011b ve \u0161kole. Dokonce i p\u0159i ob\u011bd\u011b Andreas n\u011bkam zmizel, a Bill se rozhodl vz\u00edt si sv\u016fj ob\u011bd do knihovny a pracovat na dom\u00e1c\u00edch \u00fakolech. Bill se kousl do rtu, nev\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, co na to \u0159\u00edct. Andreas dok\u00e1zal okam\u017eit\u011b vyc\u00edtit jeho v\u00e1h\u00e1n\u00ed. „Mus\u00edme si promluvit.“<\/p><\/div>\n

„M\u00e1m pr\u00e1ci,“ \u0159ekl Bill, oto\u010dil se zp\u00e1tky a pod\u00edval se znovu na svou knihu. Ale te\u010f jeho o\u010di nedok\u00e1zaly zaost\u0159it. V\u0161echno bylo najednou rozmazan\u00e9, a on v\u011bd\u011bl, \u017ee se nikdy nebude schopen soust\u0159edit s Andreasem v m\u00edstnosti. Andreas to v\u011bd\u011bl, a tak bez p\u0159edchoz\u00edho upozorn\u011bn\u00ed st\u00e1l za okam\u017eik za Billem, nat\u00e1hl se kolem n\u011bj a opatrn\u011b zav\u0159el jeho u\u010debnici, ne\u017e obr\u00e1til oto\u010dnou \u017eidli, na kter\u00e9 Bill sed\u011bl, \u010delem k sob\u011b. Andreas se usadil na okraji Billovy postele a oba chlapci ml\u010dky sed\u011bli a n\u011bkolik minut se pozorovali.<\/div>\n
\n

„Mluv se mnou, Bille. Mus\u00ed\u0161 mi \u0159\u00edct, co se d\u011bje.“<\/p><\/div>\n

„Nic<\/em> se ned\u011bje,“ odsekl Bill zp\u00e1tky podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Nen\u00e1vid\u011bl, jak byla Andreasova slova napln\u011bna soucitem. Necht\u011bl, aby ho lid\u00e9 litovali.<\/div>\n
„Boj\u00edm se o tebe,“ \u0159ekl Andreas, nad\u011bje na jeho tv\u00e1\u0159i opad\u00e1vala s drsn\u00fdm t\u00f3nem Billova hlasu.<\/div>\n
„Oh, jasn\u011b,“ \u0159ekl Bill posm\u011b\u0161n\u011b. „Proto\u017ee jsem te\u010f vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Andreas zavrt\u011bl hlavou, n\u011bkolik pramen\u016f vlas\u016f mu spadlo kolem o\u010d\u00ed. „Proto\u017ee ses zm\u011bnil<\/em>,“ opravil ho a neu\u0161lo mu Billovo okam\u017eit\u00e9 proto\u010den\u00ed o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To lid\u00e9 d\u011bl\u00e1vaj\u00ed, Andy,“ odsekl Bill. „J\u00e1 jsem se zm\u011bnil, ty ses zm\u011bnil, Tom se zm\u011bnil, ka\u017ed\u00fd se m\u011bn\u00ed<\/em>.“<\/div>\n
„Ano,“ \u0159ekl Andreas pomalu, „ale obvykle se ta zm\u011bna d\u011bje pomaleji. U tebe se z noci stal den b\u011bhem n\u011bkolika t\u00fddn\u016f.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda,“ nam\u00edtl Bill. „Po\u0159\u00e1d jsem takov\u00fd, jak\u00fd jsem byl p\u0159ed m\u011bs\u00edcem.“<\/div>\n
„Ty jsi-“ Andreas mu cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee nen\u00ed, \u017ee se velmi, velmi m\u00fdl\u00ed, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je to k ni\u010demu. \u0158\u00edct Billovi, \u017ee se m\u00fdl\u00ed, bylo jako \u0159\u00edkat cihlov\u00e9 zdi, aby sko\u010dila – naprosto zbyte\u010dn\u00e9. „Mysl\u00edm, \u017ee jsi p\u0159\u00edli\u0161 ve stresu.“<\/div>\n
Bill se pov\u00fd\u0161en\u011b rozesm\u00e1l. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem ve stresu! Bo\u017ee, v\u0161ichni m\u00ed u\u010ditel\u00e9 m\u011b kurva nen\u00e1vid\u00ed a v\u0161e, o co se sna\u017e\u00edm, je p\u0159e\u017e\u00edt tenhle rok.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ sympatizoval s n\u00edm Andreas. „Nav\u00edc cel\u00e1 ta v\u011bc s Tomem, \u017ee je tady…“ Kousl se do rtu, kdy\u017e pochytil skute\u010dnost, \u017ee se Bill zd\u00e1l b\u00fdt je\u0161t\u011b n\u00e1ladov\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e se zm\u00ednil Tom.<\/div>\n
\n

„Tom s t\u00edm nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho!“ Odsekl Bill a Andreas sebou ani ne\u0161kubnul, proto\u017ee to o\u010dek\u00e1val. Bill se Tomovi vyh\u00fdbal, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9, proto\u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e sv\u00e9ho bratra vid\u011bl, nebo sv\u00e9ho bratra sly\u0161el, nebo na sv\u00e9ho bratra pomyslel, v\u0161e, na co mohl myslet, bylo to, co se stalo pod t\u00edm stromem p\u0159edchoz\u00ed ve\u010der, a to jej p\u0159iv\u00e1d\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed a bylo mu z toho \u0161patn\u011b. P\u0159\u00e1l si, aby mohl prost\u011b zapomenout<\/em>, \u017ee se to kdy stalo.<\/div>\n

„Ale va\u0161e neust\u00e1l\u00e9 h\u00e1dky moc nepom\u00e1haj\u00ed, to mus\u00ed\u0161 uznat.“<\/div>\n
„Nemus\u00edm uzn\u00e1vat v\u016fbec nic! Neh\u00e1d\u00e1me se neust\u00e1le.“ Andreas se na n\u011bj j\u00edzliv\u011b pod\u00edval a Bill na n\u011bj zaz\u00edral s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima. „Vych\u00e1z\u00edme te\u010f spolu o dost l\u00e9pe.“<\/div>\n
„Okay\u2026“<\/div>\n
„Dnes jsme se v\u016fbec nepoh\u00e1dali,“ pokra\u010doval Bill a sna\u017eil se, aby to zn\u011blo, jako \u017ee je na to hrd\u00fd. Byla pravda, \u017ee se nepoh\u00e1dali, ale to hlavn\u011b proto, \u017ee se mu Bill vyh\u00fdbal jako \u010dert k\u0159\u00ed\u017ei, co\u017e opravdu zt\u011b\u017eovalo mo\u017enost se s n\u00edm dohadovat.<\/div>\n
Andreas poslal sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli mdl\u00fd, m\u00edrn\u011b povzbuzuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv. „To je skv\u011bl\u00e9. Jsem r\u00e1d, \u017ee se v\u011bci za\u010d\u00ednaj\u00ed urovn\u00e1vat.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Jo, tak\u017ee-„<\/div>\n
„To, co pot\u0159ebuje\u0161, je noc pln\u00e1 bezduch\u00e9 z\u00e1bavy,“ p\u0159eru\u0161il Andreas dal\u0161\u00ed Bill\u016fv argument na t\u00e9ma jeho bratra. Andreas v\u011bd\u011bl, \u017ee takov\u00e9 argumentov\u00e1n\u00ed by mohlo pokra\u010dovat velmi dlouhou dobu, kdyby Bill opravdu cht\u011bl, a to Andreas necht\u011bl. P\u0159i\u0161el sem za jist\u00fdm \u00fa\u010delem.<\/div>\n
Bill zvedl obo\u010d\u00ed nad Andreasov\u00fdm koment\u00e1\u0159em. „J\u00e1 ne-„<\/div>\n
\n

„Je tady p\u00e1rty,“ za\u010dal Andreas vysv\u011btlovat, a v\u011bd\u011bl, \u017ee hned z\u00edskal Billovu pozornost. Chod\u00edvali na p\u00e1rty, kdy\u017e byli p\u0159\u00e1tel\u00e9, ne\u017e se z nich stal p\u00e1r. Hodn\u011b fl\u00e1movali a oba se dob\u0159e bavili. Ned\u011blali to u\u017e v\u011bky, ale z d\u016fvod\u016f, o kter\u00fdch si ani jeden z chlapc\u016f nebyl naprosto jist\u00fd. Prost\u011b na n\u011b p\u0159estali chodit. „Ten t\u00fdpek z vysok\u00e9… Gustav nebo tak n\u011bjak…“<\/p><\/div>\n

Billovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily. „Vysoko\u0161kolsk\u00e1 p\u00e1rty?“ S vysoko\u0161kol\u00e1ky? A spoustou chlastu a promiskuitn\u00edho sexu? Bill p\u0159i tom pomy\u0161len\u00ed uc\u00edtil \u0161kubnut\u00ed v b\u0159i\u0161e. Nebyl na takov\u00e9 p\u00e1rty u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 rok.<\/div>\n
„Vysoko\u0161kolsk\u00e1 p\u00e1rty,“ potvrdil Andreas. „Zn\u00e1m\u00fd zn\u00e1m\u00e9ho to po\u0159\u00e1d\u00e1, a j\u00e1 nev\u00edm…“ Odml\u010del se, najednou se zd\u00e1l b\u00fdt nejist\u00fd s\u00e1m sebou, i kdy\u017e bylo docela jasn\u00e9, \u017ee Bill tu nab\u00eddku neodm\u00edtal. „Myslel jsem, \u017ee bychom se mohli trochu pobavit jako d\u0159\u00edv a…“<\/div>\n
„Kdy to je?“<\/div>\n
„V sobotu.“<\/div>\n
Bill si \u017ev\u00fdkal koutek rt\u016f. Byl tak mimo kontakt s p\u00e1rty sc\u00e9nou, a sna\u017eil se p\u0159e\u017e\u00edt sv\u016fj posledn\u00ed semestr ve \u0161kole, ale ta p\u0159edstava byla tak l\u00e1kav\u00e1. A on byl posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f dost na hran\u011b. „Okay,“ \u0159ekl nakonec s mal\u00fdm potvrzuj\u00edc\u00edm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm.<\/div>\n
„Okay?“<\/div>\n
„Jo.“ Vs\u00e1l si spodn\u00ed ret mezi zuby. „Ale jen kdy\u017e sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee se m\u016f\u017eu opravdu, opravdu<\/em> o\u017erat, a nenech\u00e1\u0161 m\u011b ud\u011blat n\u011bjakou hloupost.“<\/div>\n
Andreas se zazubil. „Slibuju, jedin\u011b…“ Jeho pohled se prom\u011bnil v nevyzpytateln\u00fd.<\/div>\n
„Jedin\u011b co?“ Billovy o\u010di se z\u00fa\u017eily.<\/div>\n
„Jedin\u011b, \u017ee by to bylo n\u011bco hloup\u00e9ho se mnou.“<\/div>\n
Andy se rozz\u00e1\u0159il, kdy\u017e se Bill rozesm\u00e1l. Mo\u017en\u00e1, \u017ee by se v\u011bci po tom v\u0161em mohly vr\u00e1tit do norm\u00e1lu.<\/p>\n

autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ophelia_seven Stres, ANEB jak m\u00e1 Andreas bezchybn\u00fd pl\u00e1n Bill byl ve stresu… ale Andreas m\u00e1 pl\u00e1n, jak v\u011bci napravit. V Billov\u011b t\u011ble nebyla jedin\u00e1 kost, kter\u00e1 by toho r\u00e1na protestovala proti odchodu do \u0161koly, po rozhovoru s Tomem o tom, co<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[629],"tags":[],"class_list":["post-2711","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-started-with-the-kiss"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2711","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2711"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2711\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2711"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2711"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2711"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}