{"id":2714,"date":"2015-08-19T15:00:00","date_gmt":"2015-08-19T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2704"},"modified":"2015-08-19T15:00:00","modified_gmt":"2015-08-19T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/19\/lehrer-des-lebens-26\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 26."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
5. prosince 2007, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> Bill pobaven\u011b pra\u0161til Andrease p\u0159i cest\u011b ze \u0161koly. Cel\u00fd den si z n\u011bj kv\u016fli n\u011b\u010demu d\u011blal srandu. Bylo to tak mil\u00e9 p\u0159\u00e1telsk\u00e9 po\u0161\u0165uchov\u00e1n\u00ed, ke kter\u00e9mu se \u010das od \u010dasu p\u0159idalo i p\u00e1r spolu\u017e\u00e1k\u016f, a\u017e mu na okam\u017eik p\u0159i\u0161lo, jako by se snad v\u0161echno vr\u00e1tilo do doby, kdy bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, a\u010dkoliv podv\u011bdom\u00ed mu ti\u0161e na\u0161ept\u00e1valo, \u017ee je to sv\u011btl\u00e1 chvilka p\u0159ed bou\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Hej, nen\u00ed t\u00e1mhle tvoje m\u00e1ma?“ vykulil Andreas o\u010di a do Billa str\u010dil, chlapec div nezapadl do vedlej\u0161\u00edho k\u0159ov\u00ed.<\/div>\n
Bill pohledem zaost\u0159il sm\u011brem, kter\u00fdm kamar\u00e1d ukazoval, a p\u0159ekvapen\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Jo, to je moje m\u00e1ma. Ale co tu sakra d\u011bl\u00e1?“ okam\u017eit\u011b k matce zam\u00ed\u0159il s Andym v pat\u00e1ch. „Mami, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Simone se nerv\u00f3zn\u011b o\u0161ila. „J\u00f6rg by t\u011b cht\u011bl vid\u011bt.“<\/div>\n
„Co\u017ee by cht\u011bl?“ Bill pozvedl obo\u010d\u00ed, posm\u011b\u0161n\u011b si odfrkl. „A kde je Tom?“<\/div>\n
„S Tomem mluvil osobn\u011b po telefonu a ten ho odm\u00edtl. Te\u010f ho nem\u016f\u017eu naj\u00edt, odjel nejsp\u00ed\u0161 ze zadn\u00edho parkovi\u0161t\u011b a telefon mi, pochopiteln\u011b, nezved\u00e1.“<\/div>\n
\n

„Aha, tak\u017ee Tom ho poslal do h\u00e1je, tak\u017ee si pobre\u010del tob\u011b do telefonu a j\u00e1 tam j\u00edt mus\u00edm, \u017ee?“ zalo\u017eil si ruce na prsou. Mat\u010din rozpa\u010dit\u00fd a omluvn\u00fd pohled ho roz\u010diloval je\u0161t\u011b v\u00edc. „Uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee tohle v\u016fbec nen\u00ed f\u00e9r? J\u00e1 ho vid\u011bt nepot\u0159ebuju, stejn\u011b jako jsem nepot\u0159eboval za posledn\u00ed rok a p\u016fl. Vsad\u00edm se, \u017ee jeho prvn\u00ed ot\u00e1zka bude, jestli u\u017e jsem na holky. Bez Toma to nep\u0159e\u017eiju!“<\/p><\/div>\n

„M\u011b to samoz\u0159ejm\u011b velice mrz\u00ed, Bille, ale m\u011bla jsem s tv\u00fdm otcem velice nep\u0159\u00edjemn\u00fd p\u011btiminutov\u00fd rozhovor a ty prost\u011b jede\u0161.“<\/div>\n
„Pros\u00edm tebe, pro tebe je nep\u0159\u00edjemn\u00fd i pozdravit ho.“<\/div>\n
„Nastup si,“ odsekla Simone rozzloben\u011b a na syna vrhla pohled, po kter\u00e9m, kdyby mohl zab\u00edjet, by Bill le\u017eel v kalu\u017ei vlastn\u00ed krve.<\/div>\n
„Kdybych z\u00edtra nep\u0159i\u0161el do \u0161koly, zbl\u00e1znil jsem se a zav\u0159eli m\u011b do bl\u00e1zince. Anebo jsem zabil otce a sed\u00edm v cele p\u0159edb\u011b\u017en\u00e9ho zadr\u017een\u00ed.“<\/div>\n
\n
~<\/div>\n
\n

„Bille! R\u00e1d t\u011b vid\u00edm!“ vysok\u00fd mu\u017e se s \u00fasm\u011bvem, u\u017e na d\u00e1lku halekaj\u00edc\u00edm fale\u0161nost\u00ed, roze\u0161el k chlapci.<\/p><\/div>\n

Bill o krok couvnul a zalo\u017eil si ruce na prsou v ochrann\u00e9m gestu. C\u00edtil se nep\u0159\u00edjemn\u011b. „Jestli se ti st\u00fdskalo, mohl ses kdykoliv ozvat.“<\/div>\n
„Bille\u2026“ J\u00f6rg se rozpa\u010dit\u011b podrbal na krku. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee to nep\u016fjde tak jednodu\u0161e. Tom sv\u016fj vztek v\u011bt\u0161inou skr\u00fdval za ml\u010den\u00ed, ale Bill si nikdy nenechal uj\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost d\u00e1t svoje n\u00e1zory hlasit\u011b najevo. „Co d\u00edvky?“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d jsem teplej,“ odsekl dostate\u010dn\u011b nahlas natolik, a\u017e se za nimi n\u011bkolik kolemjdouc\u00edch v \u0161oku oto\u010dilo. Zamra\u010den\u011b otce obe\u0161el a zam\u00ed\u0159il do restaurace. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee pedantsk\u00fd otec m\u00e1 p\u0159ipravenou restauraci, tak\u017ee schv\u00e1ln\u011b nabral sm\u011br k voln\u00e9mu stolu bez rezervace. Vzdorovit\u011b sledoval, jak otec ru\u0161\u00ed rezervaci u \u010d\u00ed\u0161nice, ne\u017e na\u0161tvan\u011b do\u0161el k synovi.<\/div>\n
„M\u011bl jsem rezervaci.“<\/div>\n
„Tak to m\u011b mrz\u00ed. Ale tenhle st\u016fl se mi l\u00edbil,“ Bill lhostejn\u011b pokr\u010dil rameny. St\u016fl nebyl zrovna ide\u00e1ln\u011b um\u00edst\u011bn – byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko kuchyni. Ale Billovi to bylo jedno tak dlouho, dokud to \u0161tvalo otce. „A d\u0159\u00edv, ne\u017e se zept\u00e1\u0161, ano, po\u0159\u00e1d jsem i vegetari\u00e1n.“<\/div>\n
\n

„Jsi ty v\u016fbec chlap?!“<\/p><\/div>\n

„Jsem z tv\u00fdch spermi\u00ed, tak\u017ee z devades\u00e1ti procent ur\u010dit\u011b ne,“ odsekl Bill. Nechal otce v \u0161oku na n\u011bj z\u00edrat, zat\u00edmco si u serv\u00edrky objednal ob\u011bd, sladce se usm\u00edvaje. \u00dasm\u011bv zmizel, sotva sle\u010dna i s objedn\u00e1vkou zmizela a on byl nucen znovu se pod\u00edvat na otce. „Pro\u010d jsi m\u011b cht\u011bl vid\u011bt?“<\/div>\n
„Proto\u017ee jsme u\u017e dlouho nic nepodnikli.“<\/div>\n
„A o\u010dividn\u011b ti to hrozn\u011b vadilo, kdy\u017e jsi za posledn\u00ed dva roky ani jednomu z n\u00e1s nic nenapsal k narozenin\u00e1m, V\u00e1noc\u016fm\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
„Uv\u011bdom si, \u017ee mluv\u00ed\u0161 se sv\u00fdm otcem,“ zamra\u010dil se J\u00f6rg. Pom\u011brn\u011b rychle mu doch\u00e1zela trp\u011blivost.<\/div>\n
Bill pozvedl obo\u010d\u00ed. „Nev\u0161iml jsem si, \u017ee by tu s n\u00e1mi sed\u011bl Gordon.“<\/div>\n
„A v\u00ed ten tv\u016fj Gordon, s k\u00fdm se po \u0161kole kurv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Chlapec zalapal po dechu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„Sly\u0161el jsi. V\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee se po m\u011bst\u011b nech\u00e1v\u00e1\u0161 vozit nejluxusn\u011bj\u0161\u00edmi auty, nased\u00e1\u0161 v zapadl\u00fdch uli\u010dk\u00e1ch, aby t\u011b nikdo nevid\u011bl,“ J\u00f6rg zlostn\u011b sy\u010del. „Kolik ti za to plat\u00ed, co?“<\/div>\n
Bill on\u011bm\u011bl. V \u0161oku na n\u011bj z\u00edral, ne\u017e mu to cel\u00e9 do\u0161lo. V tu chv\u00edli otci chrstnul do obli\u010deje pr\u00e1v\u011b p\u0159inesen\u00fd d\u017eus, popadl sv\u00e9 v\u011bci a bez jednoho jedin\u00e9ho dal\u0161\u00edho slova sp\u011b\u0161n\u011b vyrazil z restaurace. Nehodlal s t\u00edm mu\u017eem str\u00e1vit v jedn\u00e9 m\u00edstnosti ani o minutu d\u00e9le a u\u017e p\u0159edem v\u011bd\u011bl, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9ho dal\u0161\u00edho setk\u00e1n\u00ed u\u017e se rozhodn\u011b \u00fa\u010dastnit nebude.<\/div>\n
\n

Je\u0161t\u011b nebyl ani po\u0159\u00e1dn\u011b oble\u010den\u00fd, kdy\u017e na telefonu vyt\u00e1\u010del Anisovo \u010d\u00edslo. Pot\u0159eboval ho vid\u011bt. „Anisi, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem \u0159\u00edkal, \u017ee dneska nem\u016f\u017eu, ale\u2026 M\u00e1\u0161 te\u010f \u010das?“<\/p><\/div>\n

Anis nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Zaslechl v chlapcov\u011b hlase slzy? „Jo, m\u00e1m, jen je\u0161t\u011b nejsem doma. Kde jsi?“<\/div>\n
„U muzea kulturn\u00edch d\u011bjin.“<\/div>\n
„Jo\u2026 Jsem tam do deseti minut, tak tam po\u010dkej, dob\u0159e? Hned jsem tam\u2026“<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl ledov\u00e9ho vzduchu a p\u0159it\u00e1hnul si kab\u00e1t bl\u00ed\u017ee k t\u011blu. C\u00edtil se mizern\u011b, a\u010dkoliv by nikdy ne\u0159ekl, \u017ee to jeho biologick\u00fd\u2026 \u017de to J\u00f6rg je\u0161t\u011b n\u011bkdy dok\u00e1\u017ee. Byl zvykl\u00fd, \u017ee se o n\u011b nestar\u00e1, a \u017ee na Billa b\u00fdv\u00e1 zl\u00fd, ur\u00e1\u017ekami nikdy ne\u0161et\u0159il. Ale ne\u010dekal, \u017ee ho jeho vlastn\u00ed otec ozna\u010d\u00ed za d\u011bvku. P\u0159ese v\u0161echny zvyklosti mu to ubl\u00ed\u017eilo. A z\u00e1rove\u0148 mu to ale pomohlo uv\u011bdomit si, \u017ee jeho skute\u010dn\u00fd otec – ten, kter\u00fd ho miluje, je Gordon a t\u00edm to hasne.<\/div>\n
\n

„Bille!“ houknul Anis z prot\u011bj\u0161\u00ed ulice. Byl perfektn\u011b maskovan\u00fd v tepl\u00e1kovce, tak\u017ee Billovi nic nebr\u00e1nilo p\u0159eb\u011bhnout silnici a okam\u017eit\u011b se mu vrhnout do n\u00e1ru\u010de. „Uh!“ Anis p\u0159ekvapen\u011b zamrkal nad intenzitou, se kterou k n\u011bmu Bill vb\u011bhnul, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho pevn\u011b objal. „Hej, mali\u010dk\u00fd, co se stalo?“ n\u011b\u017en\u011b chytil do dlan\u00ed jeho obli\u010dej po chv\u00edli obj\u00edm\u00e1n\u00ed. V chlapcov\u00fdch o\u010d\u00edch se leskly slzy. „Ubl\u00ed\u017eil ti n\u011bkdo?“<\/p><\/div>\n

„J\u00f6rg\u2026 Tvrd\u00ed, \u017ee d\u011bl\u00e1m \u0161lapku.“<\/div>\n
Anis se zamra\u010dil. „Kdo je J\u00f6rg? A pro\u010d si to mysl\u00ed?“<\/div>\n
„M\u016fj biologick\u00fd otec,“ uhnul Bill pohledem. „Nev\u00edm, jak to zjistil, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee nastupuju do r\u016fzn\u00fdch tv\u00fdch aut, a \u017ee je to nej\u010dast\u011bji v temn\u00fdch uli\u010dk\u00e1ch.“<\/div>\n
„Neptal se t\u011b na vysv\u011btlen\u00ed?“ Bill zavrt\u011bl hlavou. „To je hovado!“ ulevil si Anis zlostn\u011b. „Poj\u010f, p\u016fjdeme ke mn\u011b. Odpo\u010dine\u0161 si a pak t\u011b vezmu dom\u016f.“<\/div>\n
\n

Bill s povzdechem zabo\u0159il hlavu zp\u011bt do ohb\u00ed Anisova krku. Necht\u011blo se mu absolvovat cestu a\u017e k Anisovu bytu p\u011b\u0161ky. Bylo to pom\u011brn\u011b daleko a mohli kdekoliv n\u011bkoho potkat. „Ka\u017ed\u00fdch p\u011bt minut kousek odtud odj\u00ed\u017ed\u00ed autobus,“ propletl s n\u00edm prsty. Anis p\u0159ik\u00fdvl a rad\u011bji chlapce objal kolem ramen, aby ho m\u011bl bl\u00ed\u017e. „Omlouv\u00e1m se, jestli jsem ti p\u0159ekazil pl\u00e1ny\u2026“<\/p><\/div>\n

„V\u016fbec nic se nestalo, mali\u010dk\u00fd. Pot\u0159eboval jsi m\u011b, tak jsem p\u0159i\u0161el. Od toho tu p\u0159eci jsem.“<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee t\u011b vid\u00edm. V\u016fbec jsem netu\u0161il, \u017ee ho dneska uvid\u00edm, nato\u017e bez Toma. A on na m\u011b je\u0161t\u011b vybal\u00ed tohle!“ za\u00fap\u011bl. „Matka za to zaplat\u00ed. V podstat\u011b m\u011b unesla od \u0161koly, nem\u011bl jsem mo\u017enost odm\u00edtnout!“<\/div>\n
„Co na to \u0159\u00edk\u00e1 Tom?“<\/div>\n
„Nic nev\u00ed. Nezvedal pr\u00fd matce telefon, ale sp\u00ed\u0161 si mysl\u00edm, \u017ee mu nevolala, proto\u017ee moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee Tom by m\u011b s otcem nikdy nenechal j\u00edt samotn\u00e9ho. Hodila m\u011b do toho, jen aby m\u011bla pokoj od otce. Stoprocentn\u011b,“ vr\u010del na\u0161tvan\u011b a na posledn\u00ed chv\u00edli vb\u011bhl s Anisem do autobusu, nechal se vt\u00e1hnout do objet\u00ed. „Za\u010d\u00edn\u00e1m si uv\u011bdomovat, jak dob\u0159e mi bylo, kdy\u017e se v\u016fbec neoz\u00fdval.“<\/div>\n
„Bille,“ Anis p\u0159itiskl rty na jeho \u010delo, nezadr\u017eel povzdech. „Pokud o tob\u011b v\u016fbec sm\u00fd\u0161lel takhle hnusn\u011b, ani si nezaslou\u017e\u00ed, abys nad n\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Jsou to naprosto zbyte\u010dn\u00e9 negativn\u00ed emoce, kter\u00fdmi si kaz\u00ed\u0161 den. Ka\u0161li na n\u011bj.“<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a vydoloval na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. K mu\u017ei vzhl\u00e9dl, dlan\u00ed ho pohladil po tv\u00e1\u0159i, ne\u017e se nat\u00e1hl a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edbil. „Tak hrozn\u011b t\u011b miluju\u2026“<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. 5. prosince 2007, Magdeburg Bill pobaven\u011b pra\u0161til Andrease p\u0159i cest\u011b ze \u0161koly. Cel\u00fd den si z n\u011bj kv\u016fli n\u011b\u010demu d\u011blal srandu. Bylo to tak mil\u00e9 p\u0159\u00e1telsk\u00e9 po\u0161\u0165uchov\u00e1n\u00ed, ke kter\u00e9mu se \u010das od \u010dasu p\u0159idalo i p\u00e1r spolu\u017e\u00e1k\u016f, a\u017e mu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-2714","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2714","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2714"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2714\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2714"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2714"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2714"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}