{"id":273,"date":"2018-12-30T16:00:00","date_gmt":"2018-12-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=268"},"modified":"2018-12-30T16:00:00","modified_gmt":"2018-12-30T15:00:00","slug":"what-matters-most-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/12\/30\/what-matters-most-18\/","title":{"rendered":"What Matters Most 18."},"content":{"rendered":"
autor: elvisfan<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Gustav se pokou\u0161el schovat za vlastn\u00edma rukama a vyh\u00fdbal se tak v\u0161em pohled\u016fm nam\u00ed\u0159en\u00fdm jeho sm\u011brem. Nepochybn\u011b byl ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk v j\u00eddeln\u011b v tuto chv\u00edli zam\u011b\u0159en\u00fd na dva lidi v sou\u010dasn\u00e9 chv\u00edli h\u00e1zej\u00edc\u00ed j\u00eddlem a nad\u00e1vkami jeden na druh\u00e9ho, a Gustav uva\u017eoval, jestli existuje n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak by mohl hodnov\u011brn\u011b pop\u0159\u00edt, \u017ee ty dal\u0161\u00ed dva lidi u sv\u00e9ho stolu zn\u00e1.<\/div>\n
Kdy\u017e se kousek sal\u00e1tu obalen\u00fd ho\u0159\u010dic\u00ed ocitl nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko jeho hlavy, v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed jednat.<\/div>\n
\n

„Mohli byste toho pros\u00edm, vy dva, nechat?“ Sykl. „V\u0161ichni z\u00edraj\u00ed!“<\/p><\/div>\n

„Promi\u0148, Gusi,“ sm\u00e1l se Andy, netv\u00e1\u0159il se p\u0159itom ani trochu omluvn\u011b. „M\u00e1m jen radost, \u017ee jsme toho zmrda p\u0159inutili se k n\u00e1m p\u0159ipojit.“<\/div>\n
Bill si odfrkl. „Komu p\u0159esn\u011b \u0159\u00edk\u00e1\u0161 zmrd, Andy?“<\/div>\n
„Tob\u011b!“ Odpov\u011bd\u011bl Andy. „U\u017e jsem myslel, \u017ee bude\u0161 skl\u00ed\u010den\u00fd a\u017e do promoce, tak\u017ee je hezk\u00e9 vid\u011bt t\u011b mimo pokoj i kv\u016fli n\u011b\u010demu jin\u00e9mu, ne\u017e jen d\u00edky p\u0159edn\u00e1\u0161k\u00e1m, a j\u00edst n\u011bco v\u00edc, ne\u017e kousek pizzy.“<\/div>\n
„Byl jsem v posledn\u00ed dob\u011b p\u011bkn\u011b otravn\u00fd, co?“ Zeptal se Bill.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to dovoleno.“ Gustav po Andym st\u0159elil pohledem. „Je to teprve t\u00fdden, tak\u017ee samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je\u0161t\u011b nejsi zp\u00e1tky ve sv\u00e9m norm\u00e1ln\u00edm\u2026 Billovsk\u00e9m j\u00e1.“<\/div>\n
„A budu n\u011bkdy?“ Bill odlo\u017eil posledn\u00ed kousek sv\u00e9 vegetari\u00e1nsk\u00e9 tortilly. „Po\u0159\u00e1d mi chyb\u00ed, kluci,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ti chyb\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvl Andy. „Je pry\u010d teprve p\u00e1r dn\u00ed.“<\/div>\n
„Chce to \u010das,“ souhlasil Gustav. „Nikdo ne\u010dek\u00e1, \u017ee se p\u0159es n\u011bj okam\u017eit\u011b dostane\u0161.“<\/div>\n
„Ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee nakonec ano, \u017ee?“ Zeptal se jich Bill, pohled m\u011bl zam\u011b\u0159en\u00fd na zbytek sv\u00e9ho ob\u011bda. „Mus\u00edm se p\u0159es n\u011bj dostat.“ Zhluboka se nadechl. „U\u017e ho nikdy znovu neuvid\u00edm, \u017ee?“<\/div>\n
Gustav se sna\u017eil zn\u00edt tak citliv\u011b, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9. „Nemysl\u00edm si, \u017ee ano.“<\/div>\n
\n

„M\u00e1te pravdu.“ Bill p\u0159ik\u00fdvl a kousl se do rtu. „M\u00e1te pravdu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u00e1te pravdu.“ Pomalu ke sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm zvedl pohled. „Ob\u010das\u2026 p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, \u017ee mu zavol\u00e1m. Nebo nap\u00ed\u0161u.“ O\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily, jakmile jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 za\u010dali protestovat. „Jen abych vid\u011bl, jak se m\u00e1!“<\/p><\/div>\n

„Ne, Bille.“ Gustav zu\u0159iv\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Ne.“<\/div>\n
„Jen se chci ujistit, \u017ee je okay!“ Protestoval Bill. „Jeho otec pr\u00e1v\u011b zem\u0159el!“<\/div>\n
„Bille, Tom u\u017e nen\u00ed tvoje starost.“ Andy sv\u00fdch slov okam\u017eit\u011b zalitoval, jakmile na n\u011bj jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 zle zaz\u00edrali. „Okay, \u0161patn\u00fd v\u00fdb\u011br slov. Omlouv\u00e1m se.“ Omluvn\u011b Billovi promnul rameno. „Ale\u2026 dal\u0161\u00ed kontakt bych nedoporu\u010doval.“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 se p\u0159es to dostat, Bille,“ dodal Gustav. „Ne hned te\u010f, v tuhle minutu, ale nakonec\u2026 jo. Mus\u00ed\u0161 Toma dostat z hlavy, a t\u00edm, \u017ee s n\u00edm z\u016fstane\u0161 v kontaktu, tomu nepom\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n
Bill neochotn\u011b p\u0159ik\u00fdvl a zkontroloval na sv\u00e9m mobilu \u010das, zat\u00edmco dopil pit\u00ed. Odstr\u010dil \u017eidli od stolu a vstal.<\/div>\n
„Mus\u00edm u\u017e j\u00edt.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f a pomalu se loudal z j\u00eddelny, a pak o n\u011bkolik blok\u016f d\u00e1l a\u017e do pavilonu Um\u011bn\u00ed. Jakmile se usadil na sv\u00e9 obvykl\u00e9 m\u00edsto, vyt\u00e1hl ze stolu sv\u00e9 pot\u0159eby a pokra\u010doval v pr\u00e1ci na sv\u00e9m nejnov\u011bj\u0161\u00edm \u00fakolu. Minuty ub\u00edhaly a on se brzy ztratil v link\u00e1ch a \u00fahlech sv\u00e9ho nov\u00e9ho n\u00e1vrhu. A\u017e kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee v\u0161ichni ostatn\u00ed v m\u00edstnosti si bal\u00ed v\u011bci, uv\u011bdomil si, \u017ee uplynuly cel\u00e9 dv\u011b hodiny.<\/div>\n
„Dobr\u00e1 pr\u00e1ce, Bille.“ Jeho profesorka se za n\u00edm zastavila a d\u00edvala se mu p\u0159es rameno. „Je hezk\u00e9 vid\u011bt, jak se rozv\u00edj\u00ed\u0161 v obchodn\u00edm oble\u010den\u00ed.“ Naklonila hlavu nad jedn\u00edm n\u00e1vrhem v Billov\u011b bloku. „Dokonce spole\u010densk\u00e9 oble\u010den\u00ed. Skv\u011bl\u00e1 pr\u00e1ce.“<\/div>\n
Bill se mra\u010dil na profesor\u010dina vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da, znovu se pod\u00edval na sv\u016fj skic\u00e1k a \u0161okovan\u011b pootev\u0159el \u00fasta. V ka\u017ed\u00e9m n\u00e1vrhu, od obchodn\u00edch oblek\u016f a\u017e po spole\u010densk\u00e9 oble\u010den\u00ed, obvykle beztv\u00e1\u0159n\u00e9 postavy nyn\u00ed vlastnily dlouh\u00e9 tmav\u00e9 vlasy a tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di. V o\u010d\u00edch jej n\u00e1hle za\u0161t\u00edpaly slzy a Bill si sp\u011b\u0161n\u011b sbalil v\u011bci a vylet\u011bl ze t\u0159\u00eddy.<\/div>\n
\n

Dostal se na chodn\u00edk a pro uklidn\u011bn\u00ed se zhluboka nadechl chladn\u00e9ho \u010derstv\u00e9ho vzduchu. Dosedl na nejbli\u017e\u0161\u00ed lavi\u010dku a batoh odlo\u017eil vedle sebe. Zav\u0159el o\u010di a zhluboka d\u00fdchal, dokud hroz\u00edc\u00ed slzy nezmizely. Pomalu oto\u010dil hlavu ke sv\u00e9mu batohu a chv\u00edli na n\u011bj z\u00edral, ne\u017e odstr\u010dil koment\u00e1\u0159e sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel ve sv\u00e9 hlav\u011b stranou a nat\u00e1hl se pro mobil. Zazvonilo to t\u0159ikr\u00e1t, ne\u017e se ozvala Tomova hlasov\u00e1 schr\u00e1nka. Bill se siln\u011b kousl do rtu a pevn\u011b zav\u0159el o\u010di p\u0159i zvuku hlasu, kter\u00fd mu posledn\u00ed t\u00fdden tak chyb\u011bl. Uva\u017eoval, jestli to p\u0159ece jen nebyl p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd n\u00e1pad.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, to jsem j\u00e1,“ \u0159ekl po p\u00edpnut\u00ed. „Nev\u00edm, jestli m\u011b v\u016fbec je\u0161t\u011b chce\u0161 sly\u0161et, ale\u2026 Sed\u00edm tady a mysl\u00edm na tebe a\u2026 Vlastn\u011b na tebe mysl\u00edm hodn\u011b, a douf\u00e1m, \u017ee si vede\u0161 dob\u0159e ve\u2026 v\u0161em. Tak\u017ee\u2026 jo, zavolej mi, jestli chce\u0161. \u010cau.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Ub\u011bhla hodina, ne\u017e mu telefon zazvonil, a on uc\u00edtil, jak mu zav\u00ed\u0159ilo v \u017ealudku, jakmile spat\u0159il jm\u00e9no volaj\u00edc\u00edho.<\/p><\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee t\u011b chci sly\u0161et,“ \u0159ekl Tom hned, jakmile Bill pozdravil. „J\u00e1 jsem si jen\u2026 nebyl jist\u00fd, jestli ty chce\u0161 sly\u0161et m\u011b.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee chci!“ Bill se rozhl\u00e9dl po lidech, kte\u0159\u00ed po jeho v\u00fdk\u0159iku oto\u010dili hlavy. „Andy s Gustavem po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee se p\u0159es tebe mus\u00edm dostat, a j\u00e1 h\u00e1d\u00e1m, \u017ee ano, ale\u2026“<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak jednoduch\u00e9,“ doplnil Tom. „Proto\u017ee j\u00e1 jsem se p\u0159es tebe taky je\u0161t\u011b nedostal.“<\/div>\n
Bill se zahih\u0148al. „Jsme tak trochu pateti\u010dt\u00ed, co?“<\/div>\n
„Vin\u00edm z toho tebe,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „J\u00e1 nebyl nikdy patetick\u00fd, ne\u017e jsem t\u011b potkal, a te\u010f se zub\u00edm bez zjevn\u00e9ho d\u016fvodu uprost\u0159ed jedn\u00e1n\u00ed, proto\u017ee mysl\u00edm na tebe.“<\/div>\n
Bill zalapal po dechu. „Nene!“<\/div>\n
„Ani to nebylo poprv\u00e9,“ p\u0159iznal Tom. „Zni\u010dil jsi m\u011b, Bille.“<\/div>\n
\n

Bill vzdychl nad zvukem sv\u00e9ho vlastn\u00edho jm\u00e9na. „Chyb\u00ed mi tv\u016fj p\u0159\u00edzvuk.“<\/p><\/div>\n

Tom se odml\u010del, a pak se uchechtl. „M\u016fj p\u0159\u00edzvuk?“<\/div>\n
„Ach. Wow.“ Bill c\u00edtil, jak zahanben\u00edm rudne. „J\u00e1 to \u0159ekl nahlas, \u017ee?“<\/div>\n
„Ano, \u0159ekl.“<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 l\u00edb\u00ed se mi, jak zn\u00ed moje jm\u00e9no, kdy\u017e ho vyslovuje\u0161.“ Bill si p\u0159ipl\u00e1cl ruku na tv\u00e1\u0159 a pak si prsty projel vlasy. „Okay, mo\u017en\u00e1 j\u00e1 jsem tady ten uboh\u00fd. Co d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Poprv\u00e9 p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, pro\u010d vlastn\u00edm \u010dty\u0159i smokingy.“ Tom jeden popadl a zav\u0159el dve\u0159e od sk\u0159\u00edn\u011b. „Nenos\u00edm ho zase tak \u010dasto. Dnes ve\u010der m\u00e1me ofici\u00e1ln\u00ed p\u0159ijet\u00ed na\u0161eho nov\u00e9ho francouzsk\u00e9ho velvyslance a bohu\u017eel, moje p\u0159\u00edtomnost je povinn\u00e1.“<\/div>\n
Billovi pokleslo srdce. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee t\u011b nech\u00e1m j\u00edt b\u00fdt cel\u00fd kr\u00e1lovsk\u00fd a tak.“<\/div>\n
Tom se posadil na kraj postele. „Opravdu jsem t\u011b moc r\u00e1d sly\u0161el, Bille.“<\/div>\n
„Mohl bys\u2026 mi ob\u010das zavolat,“ nab\u00eddl Bill. „Pokud chce\u0161.“<\/div>\n
Tom vydechl. „Je to dobr\u00fd n\u00e1pad?“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 ne,“ p\u0159ipustil Bill. Na okam\u017eik se odml\u010del a vt\u00e1hl si spodn\u00ed ret mezi zuby. „U\u017e\u2026 ses o\u017eenil?“<\/div>\n
„Na konci b\u0159ezna,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „Tak\u017ee\u2026 spolu do t\u00e9 doby po\u0159\u00e1d m\u016f\u017eeme mluvit, \u017ee?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ikyvoval Bill nad\u0161en\u011b. „J\u00e1 prost\u011b\u2026 je\u0161t\u011b nejsem p\u0159ipraven\u00fd t\u011b ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b nem\u00edt.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Konferen\u010dn\u00ed hovor by ten probl\u00e9m mohl vy\u0159e\u0161it, ale j\u00e1 navrhuji cestu do Pa\u0159\u00ed\u017ee na osobn\u00ed setk\u00e1n\u00ed s prezidentem.“<\/p><\/div>\n

Tom neodpov\u011bd\u011bl. Ve skute\u010dnosti nesly\u0161el ani slovo z toho, co za posledn\u00edch p\u00e1r minut n\u011bkdo \u0159ekl. Jeho o\u010di se zatoulaly k v\u00fdhledu ven, zat\u00edmco v hlav\u011b mu tancovaly obrazy s dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy pokryt\u00fdmi lehce k\u0159ivou \u010dapkou Yankees.<\/div>\n
„Pane?“ D\u017eentlmen usazen\u00fd po jeho levici si odka\u0161lal. „Va\u0161e V\u00fdsosti?“<\/div>\n
„Hm?“ Tom zamrkal, pomalu si uv\u011bdomoval, \u017ee ka\u017ed\u00fd \u010dlen jeho rady se na n\u011bj d\u00edv\u00e1, jako by \u010dekali na odpov\u011b\u010f. On byl ten, kdo toto setk\u00e1n\u00ed svolal, a p\u0159esto nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, o \u010dem to mluvili. „Ehm\u2026 ano, j\u00e1\u2026“ Vid\u011bl, jak se ostatn\u00ed mu\u017ei u stolu na sebe pod\u00edvali. „Omlouv\u00e1m se, p\u00e1nov\u00e9,“ \u0159ekl jim. „Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee jsem dnes trochu roztr\u017eit\u00fd.“ Oto\u010dil se ke sv\u00e9mu z\u00e1konn\u00e9mu poradci. „Co jste to \u0159\u00edkal?“<\/div>\n
Star\u0161\u00edmu mu\u017ei se poda\u0159ilo pousm\u00e1t a trp\u011bliv\u011b za\u010dal zase od za\u010d\u00e1tku.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Tak co cel\u00fd den vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/p><\/div>\n

Bill se povaloval na sv\u00e9 posteli a ignoroval pohledy sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel, kte\u0159\u00ed byli na cest\u011b na ob\u011bd.<\/div>\n
„Jako v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Ano!“ Odpov\u011bd\u011bl Bill. „Ty v\u00ed\u0161, co j\u00e1 d\u011bl\u00e1m po cel\u00fd den. \u0160kolu. Tak co d\u011bl\u00e1 po cel\u00fd den kr\u00e1l?“<\/div>\n
„Uji\u0161\u0165uju t\u011b, \u017ee to nen\u00ed moc vzru\u0161uj\u00edc\u00ed.“ Kdy\u017e Bill neodpov\u011bd\u011bl, Tom se pohodln\u011b usadil na k\u0159esle a sna\u017eil se vybavit si cel\u00fd den. „No, nejd\u0159\u00edv byla sn\u00eddan\u011b, to v\u00edm. P\u0159e\u010detl jsem si noviny, pak n\u011bjakou po\u0161tu, a pak m\u011bl m\u016fj sekret\u00e1\u0159 n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 jsem si musel p\u0159e\u010d\u00edst a podepsat. Nadiktoval jsem n\u011bkolik dopis\u016f a setkal se s na\u0161\u00edm n\u011bmeck\u00fdm velvyslancem, pak s m\u00fdm finan\u010dn\u00edm poradcem a za chv\u00edli se setk\u00e1m s cestovn\u00ed asistentkou, abychom probrali mou cestu do Belgie p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden, a dnes ve\u010der jdeme j\u00e1 a Johanna na ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct\u2026 jako do restaurace?“ Zeptal se Bill. „To m\u016f\u017ee\u0161?“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l. „Samoz\u0159ejm\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl. „Pro t\u00fdm ochranky je to no\u010dn\u00ed m\u016fra, n\u011bkte\u0159\u00ed z nich u\u017e tam nejsp\u00ed\u0161 jsou, aby zajistili v\u0161echny v\u00fdchody a tak.“<\/div>\n
\n

„Ach, a jak se m\u00e1 Anis?“ Zeptal se Bill. „Vid\u011bl jsem jednoho zle vypadaj\u00edc\u00edho mu\u017ee, kter\u00fd mi ho p\u0159ipom\u00ednal.“<\/p><\/div>\n

„Nejsem si jist\u00fd, \u017ee by se mu to p\u0159irovn\u00e1n\u00ed l\u00edbilo,“ zazubil se Tom. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jeho \u017eivot je v\u00fdrazn\u011b m\u00e9n\u011b stresuj\u00edc\u00ed, te\u010f kdy\u017e se nemus\u00ed pot\u00fdkat se \u017eivotem v New Yorku. U\u017e ho ani tak moc nev\u00edd\u00e1m, kdy\u017e te\u010f \u017eiju a pracuju v jedn\u00e9 budov\u011b.“<\/div>\n
„To je tak smutn\u00e9!“ Zvolal Bill.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee mu tak trochu chyb\u00edm,“ pov\u011bd\u011bl mu Tom. „A h\u00e1d\u00e1m, \u017ee u\u017e jsem si zvykl m\u00edt ho v\u0161ude, kam jsem \u0161el. Ob\u010das za mnou p\u0159ijde do kancel\u00e1\u0159e s n\u011bjakou naprosto ned\u016fle\u017eitou ot\u00e1zkou, a z\u016fstane hodinu i d\u00e9le. Vlastn\u011b se docela t\u011b\u0161\u00edm na tu cestu do Belgie, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee ho budu m\u00edt kolem sebe v\u00edc.“<\/div>\n
„No, m\u016f\u017ee\u0161 ho ode m\u011b pozdravovat?“ Zeptal se ho Bill. „Taky mi tak tro\u0161ku chyb\u00ed.“<\/div>\n
„Budu.“<\/p>\n

Tom se nap\u0159\u00edmil p\u0159i zvuku klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a m\u00e1vnut\u00edm pozval svou cestovn\u00ed asistentku dovnit\u0159. „Nyn\u00ed u\u017e mus\u00edm kon\u010dit, ale bylo hezk\u00e9 o v\u00e1s sly\u0161et.“<\/div>\n

„Wow,“ vyprskl Bill. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee to je tv\u016fj ofici\u00e1ln\u00ed obchodn\u00ed hlas. N\u011bkdo tam mus\u00ed b\u00fdt.“<\/div>\n
Tomovy rty sebou \u0161kubly, jak se sna\u017eil neusm\u00e1t. „Tak je to spr\u00e1vn\u011b.“<\/div>\n
„V\u00ed ten n\u011bkdo, jak\u00fd jsi sexy kr\u00e1l?“ Zeptal se Bill zlomysln\u011b.<\/div>\n
Tom si odka\u0161lal a pohl\u00e9dl na \u017eenu usazenou naproti sob\u011b s rukama slo\u017een\u00fdma v kl\u00edn\u011b. „Promluv\u00edme si pozd\u011bji,“ \u0159ekl Billovi.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee si te\u010f p\u016fjdu d\u00e1t sprchu,“ zm\u00ednil se Bill nenucen\u011b.<\/div>\n
„To\u2026 zn\u00ed dob\u0159e.“<\/div>\n
Bill se zahih\u0148al. „Nashle, Va\u0161e V\u00fdsosti.“<\/p>\n

autor: elvisfan<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: elvisfan Gustav se pokou\u0161el schovat za vlastn\u00edma rukama a vyh\u00fdbal se tak v\u0161em pohled\u016fm nam\u00ed\u0159en\u00fdm jeho sm\u011brem. Nepochybn\u011b byl ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk v j\u00eddeln\u011b v tuto chv\u00edli zam\u011b\u0159en\u00fd na dva lidi v sou\u010dasn\u00e9 chv\u00edli h\u00e1zej\u00edc\u00ed j\u00eddlem a nad\u00e1vkami jeden na druh\u00e9ho, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[703],"tags":[],"class_list":["post-273","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-what-matters-most"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/273","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=273"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/273\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=273"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=273"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=273"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}