{"id":2745,"date":"2015-08-07T16:00:00","date_gmt":"2015-08-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2735"},"modified":"2015-08-07T16:00:00","modified_gmt":"2015-08-07T15:00:00","slug":"turn-back-time-27-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/07\/turn-back-time-27-2-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 27. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Eleanor, dnes si p\u016fjde\u0161 lehnout,“ ozn\u00e1mil pan Tr\u00fcmper, kdy\u017e se \u0161tosem pap\u00edr\u016f z pr\u00e1ce v ruce m\u00edjel na cest\u011b do kancel\u00e1\u0159e sal\u00f3nek. Nesly\u0161el \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f, zat\u00edmco ti\u0161e polo\u017eil pap\u00edry na st\u016fl. \u00b4To je divn\u00e9\u00b4, pomyslel si a se zv\u011bdavost\u00ed v o\u010d\u00edch zvedl hlavu. I ve sv\u00e9m moment\u00e1ln\u00edm stavu jeho \u017eena obvykle n\u011bco \u0159ekla. Mu\u017e p\u0159e\u0161el k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm kancel\u00e1\u0159e a zavolal: „Eleanor?“<\/div>\n
Jedin\u00e9, co p\u0159eru\u0161ilo ticho, byly \u0161ustiv\u00e9 kroky z patra, o nich\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee pat\u0159\u00ed Jamesovi.<\/div>\n
„Eleanor?“ zkusil to znovu, jasn\u011bji a hlasit\u011bji. Nesly\u0161el nic ne\u017e slab\u00e9 cvrlik\u00e1n\u00ed cvr\u010dk\u016f ze zahrady. Tenk\u00fd vzd\u00e1len\u00fd hlas v jeho hlav\u011b se mu sna\u017eil navrhnout, \u017ee mo\u017en\u00e1 kone\u010dn\u011b usnula v sal\u00f3nku na t\u00e9 zatracen\u00e9 \u017eidli u okna, ale logika tvrdila n\u011bco jin\u00e9ho. Neusnula by na \u017eidli. S posledn\u00edm z\u00e1chv\u011bvem nad\u011bje zavolal do tmav\u00e9 chodby: „Eleanor?“ Kdy\u017e ani tentokr\u00e1t nedostal \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f, zamrazilo ho v p\u00e1te\u0159i. Neme\u0161kal u\u017e ani vte\u0159inu. Pan Tr\u00fcmper vyb\u011bhl z kancel\u00e1\u0159e do sal\u00f3nku a automaticky p\u0159itom vyslovoval man\u017eel\u010dino jm\u00e9no. Vykulil o\u010di a zastavilo se mu srdce p\u0159i pohledu na \u017eidli u okna, kter\u00e1 se stala po Billov\u011b odchodu druh\u00fdm domovem pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e9.<\/div>\n
\n

Byla pr\u00e1zdn\u00e1.<\/p><\/div>\n

P\u0159e\u0161el k n\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e st\u00e1le volal: „Eleanor?“ jako by s n\u00edm jeho cho\u0165 jenom hr\u00e1la na schov\u00e1vanou, jako by mohla najednou vysko\u010dit zpoza \u017eidle. Jen\u017ee kdy\u017e mu\u017e obe\u0161el sedadlo – dvakr\u00e1t – zjistil, \u017ee jeho nad\u011bje byly bl\u00e1hov\u00e9. Nakoukl i pod \u017eidli, jenom pro jistotu. Ov\u0161em – Eleanor nebyla nikde k nalezen\u00ed. St\u00e1le volal jej\u00ed jm\u00e9no, mezi jednotliv\u00fdmi v\u00fdk\u0159iky d\u011blal pauzy, aby mohl zaslechnout odpov\u011b\u010f – ale ta nikdy nep\u0159i\u0161la. Zkontroloval dal\u0161\u00ed pokoje v p\u0159\u00edzem\u00ed, prob\u011bhl kuchyn\u00ed a pod\u00edval se pod st\u016fl a v\u0161echny \u017eidle v j\u00eddeln\u011b. Schody do patra bral po dvou, p\u0159i\u010dem\u017e se po\u0159\u00e1d dovol\u00e1val sv\u00e9 man\u017eelky. Zkontroloval m\u00edsta pod postelemi, otev\u0159el v\u0161echny sk\u0159\u00edn\u011b, dvakr\u00e1t otev\u0159el v\u0161echny dve\u0159e. Pan Tr\u00fcmper ale na\u0161el jenom prach a r\u016fzn\u00e9 d\u00e1vno zapomenut\u00e9 p\u0159edm\u011bty.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Ot\u010de, co se stalo?“<\/div>\n
Oto\u010dil se, kdy\u017e ho n\u011bkdo zatahal za ruk\u00e1v. Zjistil, \u017ee za n\u00edm stoj\u00ed James a sleduje ho \u0161iroce otev\u0159en\u00fdma o\u010dima pln\u00fdma starosti a zv\u011bdavosti.<\/div>\n
„Vid\u011bl jsi svou matku?“ zeptal se mu\u017e a pod\u00edval se kamsi za sv\u00e9ho syna. „Nikde ji nemohu naj\u00edt.“<\/div>\n
James nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, zmaten\u00fd i vyd\u011b\u0161en\u00fd t\u00edm ozn\u00e1men\u00edm. Vzhl\u00e9dl k otcov\u011b ustaran\u00e9 tv\u00e1\u0159i a zavrt\u011bl hlavou. V srdci c\u00edtil vinu, p\u0159esto\u017ee on v t\u00e9hle situaci za nic nemohl. „Ne,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e, „myslel jsem, \u017ee sed\u00ed dole na sv\u00e9 \u017eidle. Tam nen\u00ed?“ Strachy mu p\u0159esko\u010dil hlas, jakmile odpov\u011b\u010f na svou ot\u00e1zku uvid\u011bl ve v\u00fdrazu otcovy tv\u00e1\u0159e. „Tat\u00ednku? Nen\u00ed tam? Kde-„<\/div>\n
„N\u011bkde tady mus\u00ed b\u00fdt,“ ozn\u00e1mil otec rozhodn\u011b, prot\u00e1hl se kolem sv\u00e9ho syna a sp\u011bchal zp\u011bt do p\u0159\u00edzem\u00ed domu. Zastavil se na posledn\u00edm schodu naproti vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm a rozhl\u00e9dl se, nebyl si jist\u00fd, jak\u00fdm sm\u011brem se vydat, jakou zvolit taktiku. Nasucho polkl. Zaslechl, jak za n\u00edm sp\u011bch\u00e1 James. Rozt\u0159esen\u011b se nadechl a zam\u00ed\u0159il zp\u011bt do sal\u00f3nku k \u017eidli, ale tentokr\u00e1t ne s fale\u0161nou nad\u011bj\u00ed, \u017ee na nad\u00fdchan\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i bude sed\u011bt ona. M\u00edsto toho se na n\u011bj s\u00e1m ztuhle posadil, lokty si op\u0159el o kolena, bradu zabo\u0159il do dlan\u00ed v hloubav\u00e9m gestu a z\u00edral z okna na to, jak se na zahradu sn\u00e1\u0161\u00ed soumrak. Jeho pohled byl intenzivn\u00ed, n\u011bkolik vte\u0159in ani nemrkal. Prohledal o\u010dima cel\u00fd pozemek, od kmen\u016f strom\u016f a travnat\u00e9 plochy a\u017e k chodn\u00ed\u010dku vedouc\u00edmu k hlavn\u00edmu vchodu, p\u0159ipraven\u00fd na to zachytit sebemen\u0161\u00ed pohyb.<\/div>\n
Ten v\u0161ak nezahl\u00e9dl. Zahrada byla jako klidn\u00e1 bezv\u011btrn\u00e1 pou\u0161\u0165.<\/div>\n
\n

Po p\u00e1r minut\u00e1ch se jeho o\u010di zam\u011b\u0159ily na objekt u chodn\u00ed\u010dku, kter\u00fd vypadal pon\u011bkud nem\u00edstn\u011b. N\u011bco tam le\u017eelo v tr\u00e1v\u011b.<\/p><\/div>\n

Vykulil o\u010di, aby l\u00e9pe vid\u011bl.<\/div>\n
„Eleanor!“ zak\u0159i\u010del a vyst\u0159elil ze \u017eidle. Pan Tr\u00fcmper vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 narazily do zdi, a nechal je naplno otev\u0159en\u00e9. Jeho srdce spla\u0161en\u011b bilo, jeho tlukot mu rezonoval v u\u0161\u00edch. Sp\u011bchal p\u0159es verandu a potom po chodn\u00ed\u010dku. Vrhl se do tr\u00e1vy ke – jak p\u0159edt\u00edm spr\u00e1vn\u011b odhadl – sv\u00e9 man\u017eelce. „Eleanor, drahou\u0161ku,“ za\u0161eptal \u0161okovan\u011b. Klekl si, p\u0159i\u010dem\u017e ignoroval vlhkost na sv\u00fdch kolenou. S co nejv\u011bt\u0161\u00ed opatrnost\u00ed a jemnost\u00ed si p\u0159it\u00e1hl le\u017e\u00edc\u00ed \u017eenu do kl\u00edna a rukou j\u00ed podep\u0159el bezvl\u00e1dnou hlavu. Zas\u00e1hla ho vlna nevolnosti z toho v\u00fdjevu.<\/div>\n
Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 byla v bezv\u011bdom\u00ed. M\u011bla pevn\u011b zav\u0159en\u00e9 o\u010di a na \u010dele vyrytou starostlivou vr\u00e1sku. Jej\u00ed k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo bylo bezvl\u00e1dn\u00e9 a t\u011b\u017ek\u00e9, jako tomu bylo u sp\u00edc\u00edho d\u00edt\u011bte. Jej\u00ed no\u010dn\u00ed \u00fabor byl vlhk\u00fd od mokr\u00e9 tr\u00e1vy a spodn\u00ed lem byl obarven\u00fd od tr\u00e1vy. Vlasy m\u011bla v rozcuchan\u00e9m drdolu. Jednotliv\u00e9 pram\u00ednky se uvolnily z uzlu a tr\u010dely ka\u017ed\u00fd jin\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
V porovn\u00e1n\u00ed s jej\u00edm norm\u00e1ln\u00edm stavem byl tohle opravdu zneklid\u0148uj\u00edc\u00ed pohled. Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 byla siln\u00e1 \u017eena, \u017eena s mor\u00e1lkou, soci\u00e1ln\u00edm c\u00edt\u011bn\u00edm a pevn\u00fdm charakterem. Pan\u00ed Eleanor Tr\u00fcmperov\u00e1 byla jist\u00e1 v kramflec\u00edch. Tahle \u017eena v n\u00e1ru\u010d\u00ed pana Tr\u00fcmpera nem\u011bla z Eleanor nic. Tahle omdlel\u00e1 \u017eena nebyla siln\u00e1, jej\u00ed t\u011blo bylo slab\u00e9 a k\u0159ehk\u00e9. Tahle \u017eena nebyla jeho man\u017eelka. Tahle \u017eena nem\u011bla \u017e\u00e1dnou d\u016fstojnost.<\/div>\n
\n

Ale kdy\u017e mu\u017e odhrnul p\u00e1r pramen\u016f jej\u00edch \u0161ednouc\u00edch vlas\u016f a set\u0159el trochu bl\u00e1ta z jej\u00edho \u010dela, mohl si v\u0161imnout jak\u00e9si vzd\u00e1len\u00e9 podoby s jeho chot\u00ed. Mo\u017en\u00e1 m\u011bla v\u00edce \u0161ed\u00fdch vlas\u016f a vr\u00e1sek, ne\u017e si pamatoval, ale jej\u00ed sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159 je rozhodn\u011b jedna z t\u011bch, kterou by nemohl nikdy zapomenout. To, jak se jej\u00ed rty otev\u00edraj\u00ed p\u0159esn\u011b uprost\u0159ed\u2026 nemohl by se spl\u00e9st, navzdory tomu, \u017ee m\u011bla tahle \u017eena ve tv\u00e1\u0159i veps\u00e1no, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.<\/p><\/div>\n

„Ellie\u2026“ Vyslovil jej\u00ed jm\u00e9no a s n\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed se postavil. Dr\u017eel ji tak jako t\u011bsn\u011b po jejich svatb\u011b. Pomalu kr\u00e1\u010del zp\u011bt do domu. Kdy\u017e \u0161el do schod\u016f, d\u00e1val si pozor, aby ji neprobudil. Oto\u010dil se, ve\u0161el do sal\u00f3nku a opatrn\u011b ji polo\u017eil na gau\u010d. Trochu se zavrt\u011bla a zavzdychala.<\/div>\n
Pan Tr\u00fcmper si klekl vedle pohovky a vzal jednu jej\u00ed dla\u0148 do sv\u00fdch. Jemn\u011b ji stiskl, zat\u00edmco up\u0159en\u011b sledoval man\u017eel\u010diny o\u010di viditeln\u011b se pohybuj\u00edc\u00ed za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky. Svaly v jej\u00ed tv\u00e1\u0159i sebou \u0161kubaly, jako by se m\u011bla probrat ze sp\u00e1nku, ale ona se zat\u00edm neprobouzela.<\/div>\n
Ustaran\u00fd mu\u017e se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno z okna, u n\u011bho\u017e jeho \u017eena str\u00e1vila posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed. Nespala, skoro nejedla, alespo\u0148 pokud mu bylo zn\u00e1mo. A kdy\u017e se vr\u00e1til pohledem k n\u00ed, zjistil, \u017ee je to na n\u00ed v\u00edce ne\u017e patrn\u00e9. Ti\u0161e vydechl, p\u0159it\u00e1hl si jej\u00ed jemnou ru\u010dku ke rt\u016fm a rozechv\u011ble ji pol\u00edbil na \u0161t\u00edhl\u00e9 chladn\u00e9 prsty.<\/div>\n
\n

Tak nap\u016fl se usm\u00e1l, nejist\u00fd, co \u0159\u00edct nebo ud\u011blat. P\u0159\u00e1l si ji vzbudit, aby zjistil, co se stalo, aby ji uklidnil a znovu a znovu j\u00ed zopakoval, \u017ee nic z toho, co se ud\u00e1lo, nen\u00ed jej\u00ed chyba. Bill zmizel zcela dobrovoln\u011b, ode\u0161el z d\u016fvod\u016f, kter\u00fdm oni nemohou rozum\u011bt, ale \u017e\u00e1dn\u00fdm z t\u011bch d\u016fvod\u016f – t\u00edm si byl pan Tr\u00fcmper jist\u00fd – nen\u00ed ona. Mo\u017en\u00e1 byla krut\u00e1, ale ne krut\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on. A mo\u017en\u00e1 byla trochu n\u00e1ro\u010dn\u00e1, ale jej\u00ed slova i \u010diny by nikdy nedotla\u010dily jej\u00edho syna k takov\u00e9mu drastick\u00e9mu \u0159e\u0161en\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b navzdory tomu, kolikr\u00e1t svou \u017eenu ujistil, \u017ee to nen\u00ed jej\u00ed vina, \u017ee ona neud\u011blala nic \u0161patn\u00e9ho, nikdy mu neuv\u011b\u0159ila. Jenom d\u00e1l z\u00edrala na zahradu s fale\u0161nou nad\u011bj\u00ed, \u017ee se Bill zni\u010dehonic objev\u00ed. Billova nep\u0159\u00edtomnost si vyb\u00edrala da\u0148 na jej\u00edm zdrav\u00ed. A kdy\u017e te\u010f pan Tr\u00fcmper vid\u011bl, \u017ee sp\u00ed – poprv\u00e9 od jeho odchodu – rozhodl se nechat ji tak. Jakkoliv si p\u0159\u00e1l ji vzbudit, nakonec to neud\u011blal. Jen z\u016fstal po jej\u00edm boku a \u010dekal na to, a\u017e se sama probud\u00ed. Z\u016fstal takhle celou noc, on s\u00e1m ani na moment nezamhou\u0159il oka.<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se James n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na probudil, na\u0161el sv\u00e9 rodi\u010de v t\u00e9 sam\u00e9 pozici. Jeho otec se na n\u011bj m\u00edrn\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e ho sly\u0161el vej\u00edt so sal\u00f3nku.<\/p><\/div>\n

„Je v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se James t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem. St\u00e1l ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n
Jeho otec se pod\u00edval na svou sp\u00edc\u00ed man\u017eelka a pak zp\u011bt na syna. „Bude v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl. „To, \u017ee Bill ode\u0161el, m\u011blo pon\u011bkud\u2026 \u0161patn\u00fd<\/em> dopad na tvou matku.“<\/div>\n
James p\u0159ik\u00fdvl na srozum\u011bnou a pot\u00e9 odsp\u011bchal pry\u010d s hlavou sklon\u011bnou a s pocitem viny. P\u0159\u00e1l si, aby byl jeho bratr zp\u00e1tky. V\u011bd\u011bl, kde je, ale nemohl to \u0159\u00edct matce. Do o\u010d\u00ed mu vhrkly slzy, ale ignoroval je. A\u010dkoliv v\u011bd\u011bl, \u017ee je to hloup\u00e1, d\u011btinsk\u00e1 my\u0161lenka, kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle p\u0159ijde, m\u011bl pocit, \u017ee by mohl Billovi zabr\u00e1nit v odchodu.<\/div>\n
Nebo alespo\u0148 by se o to pokusil.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom zavzdychal.<\/p><\/div>\n

Nemohl to ud\u011blat. Je\u0161t\u011b ne.<\/div>\n
Nemohl \u0159\u00edct matce cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, jako by to bylo jenom vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o nudn\u00e9m dni ve \u0161kole. Nebylo to tak jednoduch\u00e9. Bylo to d\u011bsiv\u00e9 a komplexn\u00ed a on si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by n\u011bkomu jen tak vypov\u011bd\u011bl cel\u00e9 tajemstv\u00ed. Vlastn\u011b d\u00e1val tomuhle tajn\u016fstka\u0159en\u00ed p\u0159ednost. Bylo dobr\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee Bill a on jsou v tom sami – samoz\u0159ejm\u011b tedy s pomoc\u00ed Jamese a Tomova d\u011bde\u010dka. P\u0159edstava, \u017ee by najednou v\u0161echno \u0159ekl matce, byla popudliv\u00e1.<\/div>\n
A tak z toho vycouval.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el s lacinou v\u00fdmluvou a vyh\u00e1dal si t\u00fdden \u010dasu, ne\u017e ho Simone p\u0159inut\u00ed j\u00ed v\u0161echno vyklopit. To bylo jej\u00ed ultim\u00e1tum.<\/div>\n
<\/p>\n

„Oukej, tak\u017ee mi nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct, co se d\u011bje, ale zahrnuje to tv\u00e9ho d\u011bdu a Billa. A Bill z\u016fstane s n\u00e1mi?“ Simone se na sv\u00e9ho syna nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pod\u00edvala. Ten jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl. \u017dena se zhluboka nadechla, zk\u0159\u00ed\u017eila si pa\u017ee na hrudi a sna\u017eila se zpracovat informace. „V\u00ed\u0161, \u017ee se mi to nel\u00edb\u00ed?“<\/em><\/div>\n

Tom jenom znovu p\u0159ik\u00fdvl.<\/em><\/div>\n
„Oukej,“ za\u010dala \u017eena a zavrt\u011bla hlavou, aby odehnala pochybnosti. „Fajn. Bill s n\u00e1mi pojede dom\u016f a j\u00e1 ho tam nech\u00e1m p\u00e1r dn\u00ed z\u016fstat, ale pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, co se tady d\u011bje, Tome. Pot\u0159ebuju n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed.“ Up\u0159en\u011b sledovala sv\u00e9ho syna. „M\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee se toho d\u011bje mnohem v\u00edc, ne\u017e \u010demu dok\u00e1\u017eu rozum\u011bt.“<\/em><\/div>\n
Tom se na ni provinile a souhlasn\u011b usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
Simone mu \u00fasm\u011bv oplatila. „Mus\u00ed\u0161 mi to vysv\u011btlit. V\u0161echno, a\u0165 je to cokoliv. M\u00e1\u0161 na to t\u00fdden, Tome.“<\/em><\/div>\n
\n

Chlapec se s n\u00ed neh\u00e1dal. M\u00edsto toho j\u00ed pod\u011bkoval a pol\u00edbil ji s vd\u011b\u010dnost\u00ed za to, \u017ee je tak \u00fa\u017easn\u011b<\/em> shov\u00edvav\u00e1. Musel j\u00ed lh\u00e1t a \u0159\u00edct, \u017ee Billovi rodi\u010de jsou moment\u00e1ln\u011b mimo m\u011bsto. Bylo jasn\u00e9, \u017ee nemluv\u00ed pravdu, ale Simone se ho na nic neptala. V\u011bd\u011bla, m\u011bla takov\u00fd pocit, \u017ee Billovi rodi\u010de do toho v\u0161eho n\u011bjak zapadnou, a\u017e se dozv\u00ed cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh.<\/div>\n

Cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh<\/em>, pomyslel si te\u010f Tom a t\u011b\u017ece si povzdechl. Sed\u011bl vedle Billa na zadn\u00edm sedadle mat\u010dina auta. Bylo \u00fa\u017easn\u00e9, \u017ee mu matka dala v\u00edc \u010dasu na to, aby sebral odvahu a zasv\u011btil ji do situace, ale po\u0159\u00e1d nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak to provede.<\/div>\n
Uprost\u0159ed p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, zat\u00edmco uva\u017eoval o komunikaci, si najednou nemohl pomoct, napadlo ho, jak\u00e9 by to bylo, kdyby z\u016fstal v roce 1908 s Billem. Mal\u00e1 \u010d\u00e1st v n\u011bm mu \u0159\u00edkala, \u017ee by to bylo lep\u0161\u00ed, snaz\u0161\u00ed, ale logika nakonec m\u011bla p\u0159evahu. Konec konc\u016f – to se nem\u011blo st\u00e1t. O tomhle se v den\u00edc\u00edch nepsalo. Tohle nebyla sou\u010d\u00e1st p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, kter\u00e9 James vypr\u00e1v\u011bl sv\u00fdm d\u011btem p\u0159ed mnoha lety.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Nen\u00ed p\u011bkn\u00e9 b\u00fdt doma, Tome?“ zeptala se Simone, kdy\u017e v\u0161ichni t\u0159i pro\u0161li vchodov\u00fdmi dve\u0159mi, Bill v z\u00e1v\u011bsu za sv\u00fdm milencem.<\/p><\/div>\n

Tom zamumlal jednoduch\u00e9: „Jo,“ ale p\u0159\u00e1l si, aby byli daleko, daleko odsud. Tenhle d\u016fm je p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko parku, p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko minulosti. To se mu nel\u00edbilo, ale nem\u011bl na v\u00fdb\u011br.<\/div>\n
Hned jak je Simone nechala o samot\u011b a \u0161la si popov\u00eddat s kamar\u00e1dkou, se kterou nechala Avu, ne\u017e odjela pro Toma, oba chlapci sp\u011bchali po schodech do dred\u00e1\u010dovy lo\u017enice, co\u017e nebylo pro Billa m\u00edsto \u00fapln\u011b nezn\u00e1m\u00e9.<\/div>\n
Bill vklouzl do pokoje se slab\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti, kter\u00e1 te\u010f bude jeho domovem. Byla jin\u00e1, samoz\u0159ejm\u011b, a nena\u0161el tam nic, co by osobn\u011b ozna\u010dil za domov, ale nem\u011bl do toho v t\u00e9hle chv\u00edli moc co mluvit. Je tady a z\u016fstane tady. Nevytv\u00e1\u0159\u00ed nov\u00fd domov, pouze se k jednomu p\u0159ipoj\u00ed.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl Tom omluvn\u00fdm t\u00f3nem a zav\u0159el za nimi dve\u0159e.<\/div>\n
Bill se na n\u011bj oto\u010dil a zatv\u00e1\u0159il se zmaten\u011b. „Za co, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Dredat\u00fd mlad\u00edk se zachichotal, p\u0159e\u0161el k druh\u00e9mu chlapci a ovinul pa\u017ee kolem jeho \u0161t\u00edhl\u00e9ho pasu. Op\u0159el si tv\u00e1\u0159 o Billovu a ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl: „V\u00e1\u017en\u011b jsem myslel, \u017ee z\u016fstaneme u t\u00e1ty o dost d\u00e9le.“ Zav\u0159el o\u010di a zabo\u0159il nos do Billov\u00fdch vlas\u016f. „A co m\u00e1\u0161 zase s t\u00edm panem Kaulitzem, hm?“ zeptal se se sm\u00edchem a p\u0159it\u00e1hl Billa bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Vtiskl mu rozechv\u011bl\u00fd polibek na krk. „M\u00e1m chv\u00edlemi pocit, jako bys mluvil s m\u00fdm t\u00e1tou.“ Znovu se zasm\u00e1l. „Je to pon\u011bkud zneklid\u0148uj\u00edc\u00ed.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ ot\u00e1zal se \u010dernovl\u00e1sek. Uvolnil se v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di a op\u0159el se o t\u011blo milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka. „Omlouv\u00e1m se, u\u017e to znovu ne\u0159eknu, pane Kau-„<\/div>\n
Byl p\u0159eru\u0161en kousnut\u00edm do krku.<\/div>\n
Rychle se opravil. „Tome. M\u011bl jsem na mysli Tome. Tomi\u2026“ vyslovil ti\u0161e a odt\u00e1hl se tak, aby mohl p\u0159itisknout sv\u00e9 rty na Tomovy a spojit je ve sladk\u00e9m pol\u00edben\u00ed. Ignoroval horkost, je\u017e mu stoupala do tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n

Uprost\u0159ed polibku se Bill odt\u00e1hl a zastavil Toma s rukou na jeho hrudn\u00edku.<\/p><\/div>\n

„Copak?“ zeptal se dred\u00e1\u010d trochu netrp\u011bliv\u011b a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/div>\n
Mlad\u00edk s havran\u00edmi vlasy soust\u0159ed\u011bn\u011b nakr\u010dil \u010delo a rychle Toma uml\u010del. „Sly\u0161els to?“ zeptal se \u0161eptem po chvilce.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Ten sm\u00edch.“<\/div>\n
Tom si nemohl pomoct, ale v odpov\u011b\u010f se zachechtal a odhl\u00e9dl od Billa.<\/div>\n
„Bille, to je Ava. Jej\u00ed pokoj je hned vedle m\u00e9ho.“ Palcem uk\u00e1zal p\u0159es rameno ke zdi.<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. „Nebyl to d\u00edv\u010d\u00ed sm\u00edch, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
„Tak tam m\u00e1 asi kamar\u00e1da. To nen\u00ed zlo\u010din, pane Tr\u00fcmpere,“ prohl\u00e1sil dred\u00e1\u010d a u\u017e si Billa p\u0159itahoval pro dal\u0161\u00ed polibek, ale druh\u00fd mlad\u00edk mu to nedovolil.<\/div>\n
„Ne.“ Zavrt\u011bl hlavou. \u010celo m\u011bl st\u00e1le zamra\u010den\u00e9 a poslouchal nejasn\u00e9 hlasy z druh\u00e9ho pokoje. „Ten sm\u00edch zn\u00e1m, Tome. To je\u2026 pro\u010d je\u2026“ Vykulil o\u010di, jakmile ho zas\u00e1hlo pozn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Ani\u017e by se na Toma by\u0165 jen pod\u00edval, prot\u00e1hl se kolem n\u011bj a vyst\u0159elil z pokoje. Tom ho hned n\u00e1sledoval. Objevil Billa u nyn\u00ed otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed Aviny lo\u017enice, paralyzovan\u00e9ho a s otev\u0159enou pusou.<\/div>\n
Tom byl zv\u011bdav\u00fd a z\u00e1rove\u0148 se b\u00e1l. Pohnul se, aby zjistil, co zp\u016fsobilo Bill\u016fv \u0161ok, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho to zas\u00e1hlo tak\u00e9.<\/div>\n
\n

Na podlaze v Avin\u011b pokoji, u mal\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 televize, sed\u011bl chlapec oble\u010den\u00fd v na\u017eehlen\u00e9 ko\u0161ili a kalhot\u00e1ch, kter\u00e9 rozhodn\u011b nebyly z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Jamesi!“ zvolal Bill \u0161eptem a ve\u0161el bez zaklep\u00e1n\u00ed do d\u00edv\u010diny lo\u017enice.<\/div>\n
Chlapec se oto\u010dil za sv\u00fdm jm\u00e9nem. „Bille,“ \u0159ekl s nad\u0161en\u00edm a zazubil se. „U\u017e jsi vid\u011bl tyhle bed\u00fdnky?“ Vzru\u0161en\u011b uk\u00e1zal na televizi. S vyvalen\u00fdma o\u010dima zti\u0161il hlas a sd\u011blil bratrovi velk\u00e9 tajemstv\u00ed: „Jsou v nich lid\u00e9<\/em>, Bille! Opravdov\u00ed<\/em> lid\u00e9! Pod\u00edvej!“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou a mrknul na televizi, ale pot\u00e9 obr\u00e1til pozornost zp\u011bt ke sv\u00e9mu mlad\u0161\u00edmu bratrovi. Klekl si vedle n\u011bj a polo\u017eil mu ruce na ramena, aby nazna\u010dil, \u017ee k n\u011bmu chce promluvit. „Jamesi,“ za\u010dal, kdy\u017e se na n\u011bj bratr pod\u00edval. „Co tu, proboha<\/em>, d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Chlapcova tv\u00e1\u0159 zv\u00e1\u017en\u011bla. A pot\u00e9 si James vzpomn\u011bl, pro\u010d sem hlavn\u011b p\u0159i\u0161el. „Cht\u011bl jsem t\u011b vid\u011bt,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
Bill se rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti, tak sladk\u00e9 a r\u016f\u017eov\u00e9, \u017ee bylo jasn\u00e9, \u017ee zde bydl\u00ed mal\u00e1 d\u00edvka. „A jak ses dostal do Tomova domu?“<\/div>\n
„Jeho sestra mi otev\u0159ela dve\u0159e a j\u00e1 j\u00ed pov\u011bd\u011bl, kdo jsem,“ odpov\u011bd\u011bl James v\u011bcn\u011b. „A pot\u00e9 \u0159ekla sv\u00e9 ch\u016fv\u011b, tak ji, mysl\u00edm, nazvala, \u017ee jsem jej\u00ed kamar\u00e1d.“<\/div>\n
„Ale jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee zde budu? Nikdy jsem ti ne\u0159ekl, kam jdu.“<\/div>\n
„Kam jinam bys \u0161el?“ James obr\u00e1til pohled k Tomovi, jen\u017e st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch. „V\u00edm, \u017ee bys neutekl s\u00e1m, a \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tele nem\u00e1\u0161-„<\/div>\n
„Oh, ztichni,“ zarazil ho Bill. Zatv\u00e1\u0159il se nerv\u00f3zn\u011b. Pak zatnul \u010delist. „Tak\u017ee jsi zkr\u00e1tka p\u0159i\u0161el, abys m\u011b vid\u011bl<\/em>?“<\/div>\n
\n

James se pod\u00edval zp\u011bt na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra a vy\u0161pulil spodn\u00ed ret. „Ne,“ odpov\u011bd\u011bl ho\u0159ce. „P\u0159i\u0161el jsem, jeliko\u017e pot\u0159ebuji, abys se mnou \u0161el dom\u016f.“<\/p><\/div>\n

Bill se zmohl jen na p\u0159itroubl\u00fd v\u00fdraz a pr\u00e1zdn\u00fd pohled, neschopn\u00fd odpov\u011bd\u011bt slovy. V jeho hlav\u011b se praly rozd\u00edln\u00e9 postoje a ka\u017ed\u00fd z nich si p\u0159\u00e1l m\u00edt p\u0159evahu a odstrkoval ostatn\u00ed. „J-Jamesi,“ vykoktal ze sebe nakonec, „j\u00e1-„<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 se vr\u00e1tit dom\u016f. A taky to neud\u011bl\u00e1\u0161,“ vlo\u017eil se do toho Tom, \u010d\u00edm\u017e utnul konverzaci a vyslou\u017eil si bolestn\u00fd zmaten\u00fd pohled od mal\u00e9ho chlapce. Podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b vydechl a vstoupil do sest\u0159ina pokoje. Zjistil, \u017ee Ava nen\u00ed p\u0159\u00edtomn\u00e1. „Jamesi, pod\u00edvej,“ za\u010dal, kdy\u017e se dostal k sourozenc\u016fm a p\u0159ipojil se k nim na zemi – on zvolil tureck\u00fd sed. Slo\u017eil si ruce do kl\u00edna a pod\u00edval se tomu d\u00edt\u011bti do o\u010d\u00ed. Promluvil trochu jemn\u011bj\u0161\u00edm a p\u0159\u00e1tel\u0161t\u011bj\u0161\u00edm hlasem. „Nechci b\u00fdt hrub\u00fd, ale\u2026 \u0159ekl jsi, \u017ees na\u0161el ten den\u00edk, spr\u00e1vn\u011b?“<\/div>\n
James k\u00fdvl a kousl se do spodn\u00edho rtu.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co v tom den\u00edku je?“<\/div>\n
Chlapec se zhluboka nadechl a \u0161eptem odpov\u011bd\u011bl: „Budoucnost.“
„Spr\u00e1vn\u011b, co\u017e je technicky vzato te\u010f, \u017ee?“ ot\u00e1zal se Tom, na\u010de\u017e obdr\u017eel od Jamese dal\u0161\u00ed p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. „V den\u00edku je v\u0161echno, co se d\u011bje pr\u00e1v\u011b te\u010f, a jestli vezme\u0161 Billa zp\u00e1tky do roku 1908\u2026 \u0158ekn\u011bme, \u017ee Mati\u010dka Zem\u011b z toho nebude nad\u0161en\u00e1.“<\/div>\n
„Ale na\u0161e<\/em> matka ano,“ odporoval mu Jamese t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a sklopil o\u010di.<\/div>\n
Billa m\u00edrn\u011b zamrazilo. „Co\u017ee?“ zeptal se v\u00e1hav\u011b. „Co je s matkou?“<\/div>\n
\n

Ve tv\u00e1\u0159i mlad\u0161\u00edho z bratr\u016f se objevila nejistota. Pak James pohl\u00e9dl sv\u00e9mu sourozenci do o\u010d\u00ed. „Otec \u0159ekl, \u017ee matka nesn\u00e1\u0161\u00ed tvou nep\u0159\u00edtomnost zrovna dob\u0159e.“ Trochu se mu rozt\u0159\u00e1sl hlas. „T\u00e9m\u011b\u0159 nesp\u00ed a nej\u00ed od t\u00e9 doby, cos ode\u0161el. Jen sed\u00ed v sal\u00f3nku na \u017eidli u okna.“ Uhnul pohledem a popot\u00e1hl, co\u017e se sna\u017eil hned zamaskovat s hlavou odvr\u00e1cenou od Billa. „V\u0161e, co d\u011bl\u00e1, je to, \u017ee se d\u00edv\u00e1 do zahrady, jestli n\u00e1hodou jen tak nevyb\u011bhne\u0161 zpoza stromu.“<\/p><\/div>\n

„Co d\u011bl\u00e1 otec?“ zeptal se Bill a zk\u0159\u00ed\u017eil pa\u017ee, zat\u00edmco se sna\u017eil udr\u017eet si sebev\u011bdomou tv\u00e1\u0159. Vystav\u011bl si neviditelnou ze\u010f v nad\u011bji, \u017ee k n\u011bmu Jamesova slova neproniknou. Nemohl<\/em> je k sob\u011b nechat proniknout. Musel je ignorovat. Pot\u0159eboval z\u016fstat emo\u010dn\u011b stabiln\u00ed.<\/div>\n
Proto\u017ee jinak by to nevedlo k ni\u010demu jin\u00e9mu ne\u017e k \u00fat\u011bku do minulosti s Jamesem.<\/div>\n
James op\u011bt popot\u00e1hl a pod\u00edval se na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra. „Nu, pr\u00e1v\u011b te\u010f pom\u00e1h\u00e1 matce. Minul\u00fd ve\u010der ji na\u0161el le\u017e\u00edc\u00ed venku u chodn\u00ed\u010dku. Nev\u00edm, pro\u010d nebo jak se tam dostala… ale vid\u011bl jsem otce, jak se o ni star\u00e1… vypadal opravdu ustaran\u011b.“<\/div>\n
„Opravdu to sn\u00e1\u0161\u00ed takto t\u011b\u017ece?“ podivil se Bill a ohl\u00e9dl se na Toma, od n\u011bho\u017e ov\u0161em neobdr\u017eel nic v\u00edc ne\u017e pr\u00e1zdn\u00fd pohled.<\/div>\n
Chlapec p\u0159ik\u00fdvl. „A matka si mysl\u00ed, \u017ee je jej\u00ed chyba, \u017ees ode\u0161el. Tat\u00ednek j\u00ed pov\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed, a j\u00e1 jsem se j\u00ed to tak\u00e9 pokusil \u0159\u00edct, ale ona neposlouch\u00e1. Jen se d\u00e1l d\u00edv\u00e1 z okna a \u010dek\u00e1. Nev\u00edm, co d\u011blat, Bille. Pot\u0159ebuje t\u011b zp\u011bt doma. Dokonce i otec t\u011b pot\u0159ebuje zp\u011bt doma.“<\/div>\n
\n

Bill se pod\u00edval na Toma, volal o pomoc odpov\u011bd\u00ed, s dal\u0161\u00edm krokem. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, jak d\u00e1l. Jeho mlad\u0161\u00ed bratr ho pros\u00ed o n\u00e1vrat dom\u016f, do minulosti, ale on dob\u0159e v\u00ed, \u017ee to nem\u016f\u017ee ud\u011blat. Jestli se vr\u00e1t\u00ed do roku 1908…<\/p><\/div>\n

Zachv\u011bl se nad tou my\u0161lenkou a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
Necht\u011bl na to myslet.<\/div>\n
„Jamesi,“ sko\u010dil do konverzace Tom, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee se Billovi zaleskly o\u010di a on se ztr\u00e1c\u00ed ve vlastn\u00ed hlav\u011b. Klu\u010dina obr\u00e1til svou pozornost na dredat\u00e9ho mlad\u00edka v divn\u00e9m oble\u010den\u00ed. Mohl jen doufat, \u017ee Bill se jednoho dne tak\u00e9 neza\u010dne takhle obl\u00e9kat. To by bylo d\u011bsiv\u00e9. „Jamesi, \u0159ekl jsi mamince, \u017ee Bill je<\/em> v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
James zavrt\u011bl hlavou. „Ne,“ \u0159ekl zmaten\u011b. „Stejn\u011b by mi nev\u011b\u0159ila.“<\/div>\n
„Hmmm,“ zamumlal Tom pomalu a p\u0159it\u00e1hl si pravou nohu k hrudn\u00edku, pak se j\u00ed chytil. Zamy\u0161len\u011b se kousl do rtu. „No…“ Pod\u00edval se na Billa, aby zjistil, \u017ee je st\u00e1le ztracen\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. „Vymysl\u00edme n\u011bco, co vr\u00e1t\u00ed v\u0161echno do norm\u00e1lu, dob\u0159e?“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee tohle d\u011bl\u00e1m,“ zamudroval Georg o dva dny pozd\u011bji. Zt\u011b\u017eka vydechl. Zatnul ruce v p\u011bst, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil se uklidnit, ale vrstva potu zp\u016fsobila, \u017ee se mu prsty jen smekly po dlan\u00edch. Kurva<\/em>. Jeho zlost vzrostla. „P\u0159ipome\u0148 mi znovu, pro\u010d jsem tady?“<\/div>\n
„Jsi tady,“ za\u010dal Tom a usm\u00e1l se, „proto\u017ee jsi bl\u00e1z\u00ednek, kterej miluje my\u0161lenky na cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem.“<\/div>\n
Na\u0161tvan\u00fd teenager zakoulel o\u010dima. „Ve filmech mo\u017en\u00e1, ale doopravdy? Tome, u\u017e jsem ti to \u0159ekl. Je to sm\u011b\u0161n\u00fd a naprosto nemo\u017en\u00fd.“<\/div>\n
„Hej, pak jsem tedy kdo, pane Listingu?“ promluvil Bill podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdm hlasem. „Naz\u00fdv\u00e1te mne n\u011bk\u00fdm fale\u0161n\u00fdm? \u010ci nemo\u017en\u00fdm? Pros\u00edm, vysv\u011btlete mi to.“<\/div>\n
„No, ty\u2026“ Georg v odpoledn\u00edm slun\u00ed\u010dku na Billa zam\u017eoural. Ve tv\u00e1\u0159i se mu objevil p\u0159em\u00edtav\u00fd v\u00fdraz. Bill vypadal nem\u00edstn\u011b, to mohl \u0159\u00edct, ale fale\u0161n\u011b? To ne, to tak lehce \u0159\u00edct nemohl. Po chv\u00edli pora\u017een\u011b vydechl a pokr\u010dil rameny. „Nev\u00edm, co jsi.“<\/div>\n
„A James?“ pokra\u010doval and\u011blsky vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed mlad\u00edk s havran\u00edmi vlasy po ramena a s pa\u017eemi obrann\u011b zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdmi na hrudi. „Nem\u016f\u017ee\u0161 pop\u0159\u00edt jeho existenci-„<\/div>\n
„Nepop\u00edr\u00e1m jeho existenci. Ani tvou,“ br\u00e1nil se brunet a op\u0159el se o star\u00fd piknikov\u00fd st\u016fl. „Jenom si nejsem jistej, jestli jsi, odkud \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee jsi. Mysl\u00edm, no tak, v\u00e1\u017en\u011b p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1\u0161, \u017ee budu v\u011b\u0159it tomu, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161 zah\u00fdbat dr\u017eadlem vodn\u00ed pumpy a jako z\u00e1zrakem se p\u0159enese\u0161 do minulosti? V\u00ed\u0161, jak hloup\u011b a neskute\u010dn\u011b to zn\u00ed? Nebo jak nemo\u017en\u00e9 to je?“<\/div>\n
\n

„Ale vid\u011bl jste n\u00e1s, pane Listingu,“ \u0159ekl ti\u0161e Bill a hore\u010dn\u011b p\u0159e\u0161el k piknikov\u00e9mu stolu s hlavou sklon\u011bnou a o\u010dima p\u0159ilepen\u00fdma na tr\u00e1v\u011b pod nohama. Lehk\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk mu \u010dechral vlasy a na p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1tk\u00fd moment je odleh\u010dil. Bill se zastavil a zvedl pohled od hn\u011bdo-zelen\u00e9 zem\u011b a up\u0159el ho na Georga. Intenzivn\u011b na n\u011bj hled\u011bl. „Byl jste tu ji\u017e d\u0159\u00edve, pane Listingu,“ pokra\u010doval a jeho ostr\u00fd hlas kontrastoval s jeho jemn\u00fdm vzhledem. „Vzal jste m\u011b a m\u00e9ho bratra a z\u016fstal jste zde, dokud jsme se v\u00e1m neztratili z dohledu. Vid\u011bl jste n\u00e1s mizet. Jak mi to logicky vysv\u011btl\u00edte?“<\/p><\/div>\n

Georg oto\u010dil hlavu na stranu, st\u00e1le na\u0161tvan\u00fd. Nachytali ho na \u0161vestk\u00e1ch, ale je\u0161t\u011b st\u00e1le to necht\u011bl p\u0159iznat. „Nev\u00edm,“ \u0159ekl nakonec a trhl rameny. „Mo\u017en\u00e1 poch\u00e1z\u00ed\u0161 z rodu profesion\u00e1ln\u00edch kouzeln\u00edk\u016f?“<\/div>\n
„Georgu.“ Tom se zasm\u00e1l, promnul si ko\u0159en nosu a pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Jsi idiot.“<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b, jist\u011b, to d\u00e1v\u00e1 perfektn\u00ed smysl, Tome.“ Brunet frustrovan\u011b za\u0161ermoval rukama. „J\u00e1<\/em> jsem idiot, proto\u017ee nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee lid\u00e9 m\u016f\u017eou opravdu cestovat \u010dasem. To je opravdu<\/em> logick\u00e9.“<\/div>\n
Mezi t\u0159emi mlad\u00edky se rozhostilo mrtv\u00e9 ticho. Ve vzduchu byla c\u00edtit vlhkost a v\u0161ichni se potili. Georgova slova mezi nimi z\u016fstala viset, zas\u00e1hla Billa i Toma. Jako by dostali facku. Chlapec s havran\u00edmi vlasy za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet sem a tam, s pa\u017eemi st\u00e1le zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdmi na hrudi a vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem.<\/p>\n

Najednou se zastavil tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Georgovi. Na krku mu navzdory srpnov\u00e9mu slunci vyrazil studen\u00fd pot. „Dob\u0159e. Odhl\u00e9dn\u011bme te\u010f od logiky, pane Listingu. Ud\u011bl\u00e1te to pro mne?“ zeptal se. U\u017e nezvl\u00e1dl d\u00e9le chodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e. „Pokud v\u00e1m ta zku\u0161enost bude nep\u0159\u00edjemn\u00e1 nebo se v\u00e1m cokoliv stane s molekulami, jak se boj\u00edte, garantuji v\u00e1m, \u017ee Tom a j\u00e1 v\u00e1s u\u017e nikdy, nikdy<\/em> nebudeme nutit ud\u011blat to znovu. P\u0159\u00edsah\u00e1m na sv\u016fj hrob, pane Listingu.“<\/div>\n

Tom se p\u0159i posledn\u00ed v\u011bt\u011b obr\u00e1til k Billovi. Na krku se mu zje\u017eily chloupky. My\u0161lenka na Bill\u016fv hrob ho v\u017edycky zas\u00e1hla a zp\u016fsobila, \u017ee se c\u00edtil naprosto slab\u011b a bezmocn\u011b.<\/div>\n
Georg se zhluboka nadechl a pod\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed ze vzd\u00e1lenosti t\u011bch p\u00e1r metr\u016f, je\u017e je d\u011blily. Napodobil jeho postoj, zk\u0159\u00ed\u017eil pa\u017ee na prsou. Pak je uvolnil a spustil na strany. Zlehka si povzdechl. „No,“ prohl\u00e1sil a hrav\u011b se u\u0161kl\u00edbl. Pod\u00edval se rychle dol\u016f na svoje oble\u010den\u00ed. „U\u017e jsem se na to obl\u00edkl, co\u017e?“<\/div>\n
D\u011bkovn\u00fd \u00fasm\u011bv se rozlil po \u010dernovl\u00e1skov\u011b tv\u00e1\u0159i spole\u010dn\u011b s \u00falevn\u00fdm v\u00fdrazem. „Opravdu?“<\/div>\n
Brunet pokr\u010dil rameny a \u00fa\u0161klebek se zm\u011bnil v \u00fasm\u011bv. „Jo, jo. Ud\u011bl\u00e1m to.“<\/div>\n
„Oh, d\u011bkuji, d\u011bkuji, d\u011bkuji v\u00e1m, pane Listingu, j\u00e1-„<\/div>\n
„Bille, je to Georg, dob\u0159e? Ne pan Listing.“<\/div>\n
Bill se zaculil nad Geov\u00fdm v\u00fdrazem a omotal kolem bruneta pa\u017ee v d\u011bkovn\u00e9m objet\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e se p\u0159es jeho rameno pod\u00edval na Toma. „Dob\u0159e, d\u011bkuji ti, Georgu.<\/em> Nemysl\u00edm, \u017ee \u00fapln\u011b rozum\u00ed\u0161 tomu, jak\u2026 jak\u2026“ Pustil Georga a ustoupil dozadu. Pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. „Jak d\u016fle\u017eit\u00e9 a ohromn\u00e9<\/em> to je.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je lep\u0161\u00ed nev\u011bd\u011bt, jak moc m\u011bn\u00edm historii,“ op\u00e1\u010dil Geo. Odlepil se od piknikov\u00e9ho stolu a opr\u00e1\u0161il se, p\u0159i\u010dem\u017e se zatahal za vln\u011bn\u00e9 kalhoty.<\/div>\n
\n

Oble\u010den\u00ed z po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, kter\u00e9 mu Tom a Bill zvl\u00e1dli obstarat, nebylo zrovna nejpohodln\u011bj\u0161\u00ed. Taky p\u011bkn\u011b \u0161kr\u00e1balo. Hn\u011bd\u00e9 kalhoty byly tuh\u00e9 a kousav\u00e9. Ov\u0161em ko\u0161ile na knofl\u00edky byla vzdu\u0161n\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jeho obvykl\u00e1 tri\u010dka, to musel uznat. Horn\u00ed dva knofl\u00ed\u010dky m\u011bl rozepnut\u00e9 a ruk\u00e1vy vyhrnut\u00e9 nad lokty. C\u00edtil se, jako by \u0161el n\u011bkam na koledu nebo hr\u00e1t n\u011bjakou starou divadeln\u00ed hru.<\/p><\/div>\n

„Oukej,“ pronesl Geo, pro\u010d\u00edsl si rukou vlasy a p\u0159e\u0161el k pump\u011b. Oto\u010dil se z\u00e1dy k n\u00ed, \u010delem k Billovi s Tomem, a usm\u00e1l se. „Tak\u017ee\u2026 jak vypad\u00e1m? Vypad\u00e1m jako domorodec,“<\/div>\n
Bill a Tom se zachechtali, ale pak \u010dernovl\u00e1sek se zazuben\u00edm p\u0159ik\u00fdvl. „P\u0159ekvapiv\u011b ano, pane List- tedy, Georgu.“<\/div>\n
„Skv\u011ble,“ uculil se brunet a obe\u0161el pumpu kolem dokola. Pak na ni opatrn\u011b polo\u017eil jednu ruku. „Tak\u017ee h\u00e1d\u00e1m, \u017ee bych m\u011bl\u2026“<\/div>\n
„Ano, dokud je je\u0161t\u011b odpoledne.“<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju je\u0161t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
„Nu, d\u00e1vej si pozor, abys \u0159ekl m\u00fdm rodi\u010d\u016fm, \u017ee jsi s Bliesdorfu. Odtud maj\u00ed p\u0159\u00e1tele, kter\u00e9 zbo\u017e\u0148uj\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl mu Bill a \u00fasm\u011bv mu t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b zesl\u00e1bl. „Miluj\u00ed v\u0161echny, kdo odsud poch\u00e1zej\u00ed.“<\/div>\n
Teenager oble\u010den\u00fd jako n\u011bkdo z roku 1908 p\u0159ik\u00fdvl a sna\u017eil se tu informaci zapamatovat. „Oukej, Bliesdorf. A \u0159eknu \u017ee-„<\/div>\n
„\u017des n\u00e1s potkal na sv\u00e9 cest\u011b do m\u011bsta,“ dopov\u011bd\u011bl Tom, \u010d\u00edm\u017e p\u0159ipomn\u011bl historku, kterou celou vymysleli spole\u010dn\u011b u\u017e r\u00e1no.<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b.“ Brunet znovu k\u00fdvl.
„A zahraj to dob\u0159e, Georgu,“ povzbudil ho Tom. „A\u0165 tomu uv\u011b\u0159\u00ed.“<\/div>\n
Mlad\u00edk je\u0161t\u011b jednou p\u0159ik\u00fdvl. „Neboj. Je\u0161t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
„Pamatuj na to, abys jim \u0159ekl, \u017ee se mi da\u0159\u00ed dob\u0159e,“ dodal Bill a zad\u00edval se do d\u00e1li. „A \u0159ekni, \u017ee\u2026 \u0159ekni, \u017ee je miluji, dob\u0159e?“<\/div>\n
\n

Georg se pod\u00edval na pumpu a nahmatal dr\u017eadlo. „\u0158eknu,“ sl\u00edbil s \u00fasm\u011bvem. Zhluboka se nadechl a Tom mu dal znamen\u00ed, \u017ee m\u016f\u017ee j\u00edt. Prsty omotal kolem dr\u017eadla a zav\u0159el o\u010di. Sev\u0159el se mu \u017ealudek nad my\u0161lenkou, co se chyst\u00e1 ud\u011blat. Bylo to bl\u00e1zniv\u00e9, ale zahnal te\u010f v\u0161echny pochybnosti a ignoroval rozru\u0161en\u00e9 nervy, aspo\u0148 jednou v \u017eivot\u011b. Vypustil vzduch z plic, p\u0159estal v\u00e1hat a zah\u00fdbal dr\u017eadlem. Kolem n\u011bj se zvedl v\u00edtr. Za\u0161ustilo list\u00ed a pak se v\u00edtr zase uklidnil. Bill a Tom z\u00edrali na pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto, kde jen p\u0159ed p\u00e1r okam\u017eiky je\u0161t\u011b st\u00e1l Georg.<\/p><\/div>\n

„Je pry\u010d,“ ozn\u00e1mil Tom ti\u0161e.<\/div>\n
<\/a>Bill m\u00edrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl a odvr\u00e1til pohled. Omotal pa\u017ee kolem Tomova t\u011bla v uji\u0161\u0165uj\u00edc\u00edm objet\u00ed. „Ano,“ op\u00e1\u010dil. „Jen douf\u00e1m, \u017ee to bude fungovat. Douf\u00e1m, \u017ee mu rodi\u010de uv\u011b\u0159\u00ed.“ Op\u0159el si hlavu o Tomovo rameno. Chyb\u011bly mu dny, kdy si jen tak mohl polo\u017eit hlavu na Tomovu hru\u010f a odpo\u010d\u00edvat.<\/div>\n
\u010casy se m\u011bn\u00ed. Vyrostl a zm\u011bnil se od chv\u00edle, co se poprv\u00e9 potkali. N\u011bkdy by si p\u0159\u00e1l vr\u00e1tit se do t\u011bch snadn\u00fdch dn\u00ed, dn\u00ed nejistoty a nervozity, kdy ani jeden nev\u011bd\u011bli, co \u0159\u00edct nebo ud\u011blat ve strachu, jak ten druh\u00fd zareaguje. Ale\u2026 jejich starosti byly tak plytk\u00e9 a d\u011btinsk\u00e9. Jedin\u00e9, na co mysleli, byly l\u00e1ska a \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
\n

Te\u010f se mus\u00ed zaob\u00edrat mnohem v\u011bt\u0161\u00edmi probl\u00e9my. Uv\u011b\u0159\u00ed Billovi rodi\u010de Georgov\u011b historce? P\u0159ijme matka jeho slova skrz \u00fasta n\u011bkoho jin\u00e9ho? Nebo se jeho rodina v minulosti rozpadne? Bude pak schopn\u00fd to v budoucnosti ust\u00e1t, by\u0165 s Tomem po boku?<\/p><\/div>\n

Ka\u017ed\u00e1 my\u0161lenka ho stresovala a d\u011bsila. Necht\u011bl nic v\u00edc, ne\u017e zal\u00e9zt si s Tomem do postele a p\u0159itulit se k n\u011bmu s pocitem nekone\u010dn\u00e9ho bezpe\u010d\u00ed. Byla to d\u011btinsk\u00e1 my\u0161lenka, toho si byl v\u011bdom. Nemohl jen tak ignorovat ot\u00e1zky a starosti. Musel se sna\u017eit naj\u00edt odpov\u011bdi a doufat, \u017ee v\u0161echno bude nakonec v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Jako by mu Tom \u010detl my\u0161lenky, za\u0161eptal mu do ucha: „V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl a omotal kolem n\u011bj pa\u017ee je\u0161t\u011b siln\u011bji, stejn\u011b tak jako Tom upevnil sev\u0159en\u00ed kolem jeho pasu. „Douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu, Tomi. Opravdu douf\u00e1m.“<\/div>\n
„Bude to v po\u0159\u00e1dku. N\u011bjak se to vyvrb\u00ed.“ Dredat\u00fd mlad\u00edk se nahnul a vtiskl lehk\u00fd polibek na Billovu hebkou tv\u00e1\u0159 v tich\u00e9m slibu.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap „Eleanor, dnes si p\u016fjde\u0161 lehnout,“ ozn\u00e1mil pan Tr\u00fcmper, kdy\u017e se \u0161tosem pap\u00edr\u016f z pr\u00e1ce v ruce m\u00edjel na cest\u011b do kancel\u00e1\u0159e sal\u00f3nek. Nesly\u0161el \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f, zat\u00edmco ti\u0161e polo\u017eil pap\u00edry na st\u016fl. \u00b4To je divn\u00e9\u00b4, pomyslel si a se zv\u011bdavost\u00ed v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2745","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2745","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2745"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2745\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2745"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2745"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2745"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}