{"id":2746,"date":"2015-08-07T15:00:00","date_gmt":"2015-08-07T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2736"},"modified":"2015-08-07T15:00:00","modified_gmt":"2015-08-07T14:00:00","slug":"cassiopeia-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/07\/cassiopeia-9\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 9."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V\u011bci se kone\u010dn\u011b rozh\u00fdbaly t\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem a pomalu, pomalounku se bl\u00ed\u017e\u00edme k hotov\u00e9 vesm\u00edrn\u00e9 explozi, na kterou se j\u00e1 osobn\u011b t\u011b\u0161\u00edm ze v\u0161eho nejv\u00edc a kter\u00e9 se nem\u016f\u017eu do\u010dkat od chv\u00edle, kdy mi p\u0159\u00edb\u011bh poprv\u00e9 p\u0159el\u00e9tl mysl\u00ed :).<\/em><\/div>\n
Op\u011bt mus\u00edm pod\u011bkovat za n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e, za va\u0161i p\u0159\u00edze\u0148 a neuv\u011b\u0159itelnou podporu! Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m bude tenhle d\u00edl dostate\u010dn\u00fdm pod\u011bkov\u00e1n\u00edm. P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Bill prudce otev\u0159el o\u010di a lapaje po dechu si zakryl obli\u010dej dlan\u00ed p\u0159ed o\u010dek\u00e1van\u00fdm \u00faderem. Srdce mu v hrudi tlouklo stejn\u011b spla\u0161en\u011b jako tenkr\u00e1t; i p\u0159es tenkou l\u00e1tku py\u017eamov\u00fdch kalhot c\u00edtil, jak mu po stehnech st\u00e9kaj\u00ed kr\u016fp\u011bje potu. T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble, kter\u00e9 s men\u0161\u00edmi obt\u00ed\u017eemi vz\u00e1p\u011bt\u00ed poskl\u00e1dal do klub\u00ed\u010dka a s tich\u00fdm zak\u0148u\u010den\u00edm zabo\u0159il obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Za denn\u00edho sv\u011btla mu nemocni\u010dn\u00ed pokoj p\u0159ipadal jin\u00fd, d\u00edky v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 b\u00edl\u00e9 byl pln\u00fd sv\u011btla i p\u0159esto, \u017ee p\u016fsobil – ostatn\u011b jako zbyl\u00e9 \u010d\u00e1sti nemocnice – m\u00edrn\u011b deprimuj\u00edc\u00edm dojmem. S p\u0159\u00edchodem noci se v\u0161ak poka\u017ed\u00e9 v\u0161echno zm\u011bnilo.<\/p><\/div>\n

Sv\u011btlo bylo zahaleno st\u00edny, ticho, kter\u00e9 mu nikdy p\u0159edt\u00edm nevadilo, po setm\u011bn\u00ed z\u00edskalo hmotnou podobu a poka\u017ed\u00e9 vzalo na sebe podobu jin\u00e9ho Billova strachu. Us\u00eddlilo se v koutech m\u00edstnosti a odtamtud jej zlostn\u011b sledovalo a \u010derpalo z n\u011bj i posledn\u00ed zbytky s\u00edly. Bylo jak\u00fdmsi neviditeln\u00fdm fantomem, kter\u00fd se zjevoval spole\u010dn\u011b s noc\u00ed s jedin\u00fdm c\u00edlem. Ubl\u00ed\u017eit mu. P\u0159ivodit mu ty nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry, donutit jej pro\u017e\u00edt svou bolest a strach ne jednou, ale hned n\u011bkolikr\u00e1t. Ani dnes v noci to nebylo jin\u00e9 a on se tak jako v\u0161echny noci p\u0159edt\u00edm probudil zpocen\u00fd a t\u0159esouc\u00ed se, \u017e\u00edzniv\u00fd po bl\u00edzkosti n\u011bkoho, kdo by mu vyhnal z pam\u011bti vzpom\u00ednky na Greg\u016fv \u00fatok. V o\u010d\u00edch c\u00edtil slzy, v krku velkou p\u0159ek\u00e1\u017eku br\u00e1n\u00edc\u00ed mu p\u0159ijmout hlubok\u00fd n\u00e1dech, a kdy\u017e se po chv\u00edli probralo ze snov\u00e9ho opojen\u00ed i jeho t\u011blo, uc\u00edtil novou vlnu bolesti proud\u00edc\u00ed p\u0159es v\u0161echny drobn\u00e9 a hlub\u0161\u00ed r\u00e1ny postupn\u011b do cel\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
\n

Oto\u010dil hlavu a pod\u00edval se na velik\u00e9 n\u00e1st\u011bnn\u00e9 hodiny nad postel\u00ed. Bylo p\u016fl t\u0159et\u00ed, zoufale brzo r\u00e1no dokonce i na \u010dlov\u011bka, kter\u00fd ze v\u0161eho nejv\u00edce miloval rann\u00ed vst\u00e1v\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159ed v\u00fdchodem slunce, aby si mohl dosyta vychutnat pohled na paletu m\u011bn\u00edc\u00edch se barev na obloze, kter\u00e1 pro n\u011bj u\u017e odmali\u010dka ztv\u00e1r\u0148ovala hotov\u00e9 mistrovsk\u00e9 d\u00edlo. A kdy\u017e se k tomu v\u0161emu je\u0161t\u011b p\u0159idalo jemn\u00e9 cvrlik\u00e1n\u00ed pt\u00e1k\u016f a klidn\u00fd dech jeho milovan\u00e9 Beth, um\u011bl b\u00fdt na chv\u00edli t\u00edm nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem pod sluncem. B\u011bhem takov\u00fdch okam\u017eik\u016f zapom\u00ednal na ve\u0161ker\u00e1 v\u011bdeck\u00e1 fakta a miliony p\u0159e\u010dten\u00fdch \u010dl\u00e1nk\u016f a u\u017e\u00edval si tu kr\u00e1su pouh\u00fdm pohledem.<\/p><\/div>\n

Nyn\u00ed mu v\u0161ak takov\u00e1 r\u00e1na p\u0159ipadala vzd\u00e1len\u00e1 a nere\u00e1ln\u00e1. Opravdu se to n\u011bkdy d\u011blo? Opravdu byl n\u011bkdy \u0161\u0165astn\u00fd? Byly dny, kdy jeho t\u011blo nebylo poseto mod\u0159inami a ka\u017ed\u00fd pohyb mu nezp\u016fsoboval \u0161\u00edlenou bolest? Proto\u017ee t\u00e9hle variant\u011b uv\u011b\u0159il. Pr\u00e1v\u011b ta mu p\u0159i\u0161la opravdov\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho. Pr\u00e1v\u011b j\u00ed te\u010f \u017eil.<\/div>\n
\n

Siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta pohotov\u011b ukryl do pol\u0161t\u00e1\u0159e tak, aby jemn\u00e1 l\u00e1tka pohltila hlasit\u00fd vzlyk, tak\u017ee v pokoji z\u016fstalo stejn\u00e9 ticho, jako by se ani nic nestalo. C\u00edtil, jak mu z o\u010d\u00ed pomalu vyt\u00e9kaj\u00ed slzy a opravdu moc si p\u0159\u00e1l nal\u00e9zt v sob\u011b s\u00edlu a set\u0159\u00edt je, proto\u017ee jimi odm\u00edtal pl\u00fdtvat pro takov\u00e9 lidi, jak\u00fdmi byl Greg, ale nedok\u00e1zal to. Nedok\u00e1zal v ruk\u00e1ch naj\u00edt pot\u0159ebn\u00fd cit a s\u00edlu, nedok\u00e1zal nic, a tak jen le\u017eel a ti\u0161e bre\u010del v nad\u011bji, \u017ee ze sebe vypud\u00ed ve\u0161ker\u00e9 o\u0161kliv\u00e9 my\u0161lenky a pocity, \u017ee zapomene a po dnech, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161ly nekone\u010dn\u00e9, usne klidn\u00fdm sp\u00e1nkem a bude se mu zd\u00e1t n\u011bco hezk\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

Za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky si vybavil obli\u010dej mal\u00e9 Beth; jej\u00ed plach\u00fd \u00fasm\u011bv, d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd pohled a nekone\u010dnou l\u00e1sku, kterou v jej\u00edch o\u010d\u00edch poka\u017ed\u00e9 nach\u00e1zel. Myslel na Georga, kter\u00fd za n\u00edm chodil p\u011btkr\u00e1t denn\u011b a kter\u00fd cht\u011bl b\u00fdt pro n\u011bj siln\u00fd i p\u0159es \u00fanavu vepsanou ve tv\u00e1\u0159i a v\u00fdrazn\u00e9 kruhy pod o\u010dima. Ani vzpom\u00ednky na domov a lidi, kte\u0159\u00ed mu byli bli\u017e\u0161\u00ed ne\u017e vlastn\u00ed rodina, v\u0161ak nedok\u00e1zaly zahnat obraz Gregova obli\u010deje a jeho zvr\u00e1cen\u00fd sm\u00edch. Pro Billa byl ten incident po\u0159\u00e1d velkou z\u00e1hadou. Netu\u0161il, co se stalo, co zap\u0159\u00ed\u010dinilo, \u017ee byl tak ne\u010dekan\u011b a prudce uhozen do obli\u010deje a vz\u00e1p\u011bt\u00ed siln\u011b p\u0159itisknut o ze\u010f, ale v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku byl r\u00e1d, \u017ee skon\u010dil pouze s mod\u0159inami, proto\u017ee po celou dobu c\u00edtil Greg\u016fv dech a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko sv\u00e9ho obli\u010deje. Mo\u017en\u00e1 jej vyprovokoval sv\u00fdm zjevem. Mo\u017en\u00e1 t\u00edm, jak do n\u011bj ve sp\u011bchu ne\u0161ikovn\u011b narazil a mo\u017en\u00e1 jen t\u00edm, \u017ee v\u016fbec \u017eije a d\u00fdch\u00e1.<\/div>\n
\n
„U\u017e dost,“ zast\u00e9nal, zalykaj\u00edc se pl\u00e1\u010dem. „U\u017e dost pros\u00edm.“<\/div>\n
Sepjal ruce, propletl prsty a najednou to uc\u00edtil. Kov, kter\u00fd byl t\u00e9m\u011b\u0159 tak hork\u00fd jako jeho vlastn\u00ed k\u016f\u017ee, m\u00edrn\u011b klouzal nahoru a dol\u016f po jeho zpocen\u00e9m prstu. Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl, rozpletl prsty a nat\u00e1hl pravou ruku k mal\u00e9 lamp\u011b na n\u00edzk\u00e9m nemocni\u010dn\u00edm stolku. Rozsv\u00edtil; jeho mysl i t\u011blo okam\u017eit\u011b zast\u00e9naly \u00falevou, jakmile byl pokoj prostoupen sv\u011btlem a umo\u017enil Billovi vyj\u00edt ze st\u00edn\u016f no\u010dn\u00edch m\u016fr. Opatrn\u011b se posadil a odhrnul p\u0159ikr\u00fdvku, \u00fapln\u011b zapomn\u011bl uva\u017eovat nad t\u00edm, kolik lid\u00ed v t\u00e9 posteli p\u0159edt\u00edm spalo a bd\u011blo stejn\u011b jako on a kolik bakteri\u00ed za ta l\u00e9ta ulp\u011blo na star\u00fdch matrac\u00edch i za\u0161edl\u00e9m povle\u010den\u00ed. Polo\u017eil si ruku na hrudn\u00edk a d\u00edval se na jednoduch\u00fd prsten zdob\u00edc\u00ed jeho huben\u00fd prst; byl j\u00edm natolik fascinov\u00e1n, \u017ee \u00fapln\u011b zapomn\u011bl plakat. Ukazov\u00e1\u010dkem druh\u00e9 ruky skoro a\u017e l\u00e1skypln\u011b p\u0159ejel obrys hv\u011bzdy a zavzpom\u00ednal si na ne\u010dekanou n\u00e1v\u0161t\u011bvu, kter\u00e1 p\u0159ed p\u00e1r hodinami u\u017e podruh\u00e9 v jeho \u017eivot\u011b zato\u010dila jeho sv\u011btem.<\/div>\n
<\/p>\n

Pro \u0161t\u011bst\u00ed. Ochr\u00e1n\u00ed t\u011b, kdy\u017e u tebe n\u00e1hodou nebudu.<\/em><\/div>\n

\n

M\u011bl ten okam\u017eik v \u010derstv\u00e9 pam\u011bti. Tom\u016fv jemn\u00fd pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv, pohled, kter\u00fd nebodal ani nep\u00e1lil jako pohledy ostatn\u00edch, pr\u00e1v\u011b naopak. Byl pohlazen\u00edm, jedin\u011b Tom m\u011bl schopnost hladit jej i bez rukou a dot\u00fdkat se t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch m\u00edst, aby Billa naprosto odzbrojil. Ta slova byla mal\u00fdm p\u0159\u00edslibem n\u011b\u010deho mnohem v\u011bt\u0161\u00edho. N\u011b\u010deho, co se Tom mo\u017en\u00e1 b\u00e1l vyslovit, aby t\u00edm Billa zbyte\u010dn\u011b nepolekal, aby nedal p\u0159\u00edli\u0161 okat\u011b najevo touhu sbl\u00ed\u017eit se s n\u00edm. A\u0165 u\u017e to bylo jakkoli, Billovi na tom v tuhle chv\u00edli v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. Jazykem si jemn\u011b p\u0159ejel p\u0159es ranku ve rtu a bezmy\u0161lenkovit\u011b se nat\u00e1hl po mobilu. Tom jist\u011b z\u016fstal p\u0159es noc u n\u011bj, sl\u00edbil, \u017ee pom\u016f\u017ee Georgovi s Beth a Atomem a Bill tak n\u011bjak c\u00edtil, \u017ee pokud vyto\u010d\u00ed Georgovo \u010d\u00edslo a po\u017e\u00e1d\u00e1 ho, aby mu dal Toma na chv\u00edli k telefonu, zvuk jeho hlasu jej uklidn\u00ed a odvede jeho mysl od v\u0161eho, co by v n\u00ed nem\u011blo b\u00fdt.<\/p><\/div>\n

\n

Se zatajen\u00fdm dechem vyto\u010dil Georgovo \u010d\u00edslo, srdce v jeho hrudi nyn\u00ed poskakovalo radost\u00ed, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl ozvat prvn\u00ed vyt\u00e1\u010dec\u00ed t\u00f3n, rychle to polo\u017eil.<\/p><\/div>\n

Co to vyv\u00e1d\u00edm?!<\/em> Pomyslel si, kdy\u017e pokl\u00e1dal mobil na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto na no\u010dn\u00edm stolku hned vedle balen\u00ed l\u00e9ko\u0159icov\u00fdch bonb\u00f3n\u016f a mal\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho \u017eab\u00e1ka, kter\u00e9ho mu p\u0159inesla Beth, aby jej ochr\u00e1nil p\u0159ed o\u0161kliv\u00fdmi sny. Jeho roztomilost zjevn\u011b p\u0159esahovala vliv na Billovy sny, ale i tak si jej Bill obl\u00edbil.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou se nat\u00e1hl pro telefon, jen aby zkontroloval p\u0159ijat\u00e9 zpr\u00e1vy a zme\u0161kan\u00e9 hovory a m\u00e1lem vysko\u010dil z k\u016f\u017ee, kdy\u017e se mu mobil v rozev\u0159en\u00e9 dlani ne\u010dekan\u011b roztan\u010dil a displej se rozz\u00e1\u0159il Georgov\u00fdm jm\u00e9nem.<\/div>\n
Prvn\u00ed my\u0161lenka byla, \u017ee se n\u011bco stalo s Beth. Ta druh\u00e1 jej p\u0159ipravila i o posledn\u00ed zbytky dechu. Okam\u017eit\u011b p\u0159ijal hovor a p\u0159ilo\u017eil si telefon k uchu. Neozval se, jen \u010dekal a ti\u0161e naslouchal ozv\u011bn\u011b m\u011blk\u00e9ho d\u00fdch\u00e1n\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fkaz, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je to on. M\u011bl nutk\u00e1n\u00ed ukon\u010dit tu t\u00ed\u017eivou nejistotu, vyslovit do ticha pokoje jeho jm\u00e9no a zahnat t\u00edm sv\u016fj strach, ale na to byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd zbab\u011blec. A tak \u010dekal. \u010cekal a naslouchal Tomovu d\u00fdch\u00e1n\u00ed, a\u017e dokud se osoba na druh\u00e9 stran\u011b neodhodlala promluvit.<\/div>\n
\n

„Bille?“ Dolehl mu k u\u0161\u00edm nesm\u011bl\u00fd hlas.<\/p><\/div>\n

Neodpov\u011bd\u011bl. C\u00edtil, jak mu cuk\u00e1 v koutc\u00edch \u00fast zoufale tou\u017e\u00edc\u00edch po \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Bille\u2026 to jsem j\u00e1,“ ozval se v\u00e1hav\u011bji ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. „Tom. Jsi tam? Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
Billovy vnit\u0159nosti se kroutily a vyvol\u00e1valy v jeho nitru emo\u010dn\u00ed cirkus. Byl jako na houpa\u010dce, akor\u00e1t se nehoupal tam a zp\u011bt ale po\u0159\u00e1d stoupal v\u00fd\u0161, ani\u017e by klesal. Siln\u011bji obemkl prsty kolem mobilu i p\u0159es bolest, kter\u00e1 mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed projela cel\u00fdm z\u00e1p\u011bst\u00edm.<\/div>\n
„Sly\u0161\u00edm t\u011b,“ \u0161eptl a zaslechl, jak Tom na druh\u00e9 stran\u011b vydechl \u00falevou. „Jsem tady.“<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 cht\u011bl jsem t\u011b vlastn\u011b jen pozdravit tak\u017ee\u2026 ahoj.“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. T\u0159i hodiny r\u00e1no byly podle Toma z\u0159ejm\u011b tou nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed dobou, kdy zavolat bl\u00edzk\u00fdm a pozdravit je. „Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl, doufaje, \u017ee to vyzn\u011blo dostate\u010dn\u011b v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Ahoj.“<\/div>\n
„Ahoj,“ zopakoval, a kdyby mu v \u00fasm\u011bvu nebr\u00e1nil rozseknut\u00fd ret, dovolil by, aby se rozlehl jeho tv\u00e1\u0159\u00ed a rozz\u00e1\u0159il bly\u0161tiv\u00e9 cesti\u010dky po slz\u00e1ch.<\/div>\n
„A-hoj.“<\/div>\n
„Tome, p\u0159esta\u0148, v\u00ed\u0161, \u017ee se nem\u016f\u017eu sm\u00e1t,“ \u0159ekl, ale neubr\u00e1nil se tich\u00e9mu chichot\u00e1n\u00ed i za cenu bolesti.<\/div>\n
„Sm\u011bje\u0161 se?“ Zaslechl p\u0159ekvapenou ot\u00e1zku. „Je\u0161t\u011b nikdy jsem t\u011b nevid\u011bl sm\u00e1t se.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 nebylo \u010demu se sm\u00e1t,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a jemn\u011b trhl ramenem. Sna\u017eil se mluvit tak ti\u0161e, aby sv\u00fdm projevem nep\u0159il\u00e1kal do pokoje sestru, kter\u00e1 by jist\u011b nebyla p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u00e1 t\u00edm, \u017ee pacient m\u00edsto odpo\u010dinku po noc\u00edch telefonuje.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych t\u011b vid\u011bt sm\u00e1t se.“<\/div>\n
„Pak m\u011b mus\u00ed\u0161 rozesm\u00e1t.“ Bill se z\u00e1dy op\u0159el o pol\u0161t\u00e1\u0159 a zad\u00edval se z okna. Tma za okny v n\u011bm d\u00e9le nevzbuzovala strach a nejistotu. Byla nevyzpytateln\u00e1 a energick\u00e1, p\u0159esn\u011b jako Tom.<\/div>\n
„To taky ud\u011bl\u00e1m,“ sl\u00edbil Tom vesele a Bill za\u010d\u00ednal m\u00edt strach, co si zase vymysl\u00ed. V jeho p\u0159\u00edpad\u011b mohl po\u010d\u00edtat s \u010d\u00edmkoli. V\u016fbec by se nedivil, kdyby mu na druh\u00fd den p\u0159ivedl do pokoje tucet klaun\u016f, co\u017e doufal, \u017ee se nestane, proto\u017ee klauny nikdy nem\u011bl r\u00e1d.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Tom se celou noc kr\u010dil v Billov\u011b mal\u00e9m k\u0159esle u okna, ve snaze naj\u00edt si alespo\u0148 trochu snesitelnou polohu, kter\u00e1 by mu dop\u0159\u00e1la p\u00e1r hodin odpo\u010dinku. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se mu v\u0161ak n\u00e1hodou poda\u0159ilo usnout, tr\u00e1pily jej nep\u0159\u00edjemn\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry. V jedn\u00e9 musel p\u0159ihl\u00ed\u017eet tomu, jak \u00fato\u010dn\u00edci beze jm\u00e9na a tv\u00e1\u0159\u00ed ubli\u017euj\u00ed Billovi a on se nedok\u00e1zal hnout a pomoct mu. V dal\u0161\u00ed, zase Bill utrp\u011bl takov\u00e1 zran\u011bn\u00ed, kter\u00e1 nemohl p\u0159e\u017e\u00edt a Tom byl nucen t\u011bch p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e se probudil, zd\u011b\u0161en\u011b z\u00edrat do Billov\u00fdch pr\u00e1zdn\u00fdch o\u010d\u00ed bez \u017eivota. Kdy\u017e se probudil z dal\u0161\u00edho takov\u00e9ho snu, rukama si promnul obli\u010dej a bezmy\u0161lenkovit\u011b vstal. Pohl\u00e9dl na hodiny nad Billov\u00fdm psac\u00edm stolem a t\u011b\u017ece si povzdechl. Ukazovaly n\u011bco m\u00e1lo po druh\u00e9 a Tom v\u00e1hal, jestli m\u00e1 j\u00edt je\u0161t\u011b sp\u00e1t, nebo str\u00e1v\u00ed t\u011bch p\u00e1r hodin do sv\u00edt\u00e1n\u00ed jinou \u010dinnost\u00ed. Zhluboka se nadechl p\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u016fn\u011b linouc\u00ed se Billov\u00fdm pokojem, o\u010dima pe\u010dliv\u011b zkontroloval Beth sp\u00edc\u00ed ve velk\u00e9 posteli pod hromadou p\u0159ikr\u00fdvek a pousm\u00e1l se. C\u00edtil, jak se mu ka\u017edou vte\u0159inou d\u00fdch\u00e1 l\u00e9pe, jeho dech se stejn\u011b jako tlukot srdce pomalu vracel do norm\u00e1ln\u00ed frekvence; v\u011bd\u011bl, \u017ee nebude trvat dlouho a pomine i t\u0159es, kter\u00fd byl d\u016fsledkem nep\u0159\u00edjemn\u00fdch sn\u016f.<\/p><\/div>\n

\n

Pohr\u00e1bl si vousy a zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00e9dl kolem. Pokoj byl pono\u0159en do hust\u00e9 tmy, jen tenk\u00fd p\u00e1s m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho sv\u011btla zp\u016fsoboval, \u017ee rozezn\u00e1val p\u0159edm\u011bty kolem sebe, a kdy\u017e kr\u00e1\u010del, nem\u011bl strach, \u017ee do n\u011b\u010deho naraz\u00ed a probud\u00ed ostatn\u00ed.<\/p><\/div>\n

Bill\u016fv pokoj na prvn\u00ed pohled p\u016fsobil jako knihovna nebo kancel\u00e1\u0159 opravdu zan\u00edcen\u00e9ho v\u011bdce. Na zdech visely des\u00edtky polic, ka\u017ed\u00e1 st\u00e9naj\u00edc\u00ed pod v\u00e1hou t\u011b\u017ek\u00fdch knih. Tom si je prohl\u00ed\u017eel je\u0161t\u011b za denn\u00edho sv\u011btla, a proto v\u011bd\u011bl, \u017ee se jednalo v\u011bt\u0161inou o encyklopedie a star\u00e9 u\u010debnice, na\u0161el v\u0161ak i n\u011bkolik poh\u00e1dkov\u00fdch knih a knih o malov\u00e1n\u00ed. Na zdech bylo n\u011bkolik v\u011bdeck\u00fdch plak\u00e1t\u016f a zem\u011bpisn\u00fdch map a nad postel\u00ed t\u0159i velk\u00e9 obrazy. \u017dena kol\u00e9baj\u00edc\u00ed sv\u00e9 novorozen\u00e9 d\u00edt\u011b, no\u010dn\u00ed obloha poset\u00e1 hv\u011bzdami a krajinka, kter\u00e1 mohla b\u00fdt skute\u010dn\u00e1, ale tak\u00e9 mohla b\u00fdt jen v\u00fdplodem fantazie mal\u00ed\u0159e. \u010cernob\u00edl\u00e9 kresby p\u016fsobily elegantn\u011b a profesion\u00e1ln\u011b i p\u0159esto, \u017ee postr\u00e1daly barvy a veselost. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee jsou to v\u0161echno Billova d\u00edla, z\u0159ejm\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1, kdy\u017e si je pov\u011bsil rovnou nad postel.<\/div>\n
\n

Proch\u00e1zel se po pokoji; prsty se dot\u00fdkal v\u011bc\u00ed, kolem kter\u00fdch kr\u00e1\u010del, a po celou dobu se n\u011b\u017en\u011b usm\u00edval. Na prsou c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tlak, ale nebylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, proto tomu nev\u011bnoval pozornost a rad\u011bji se soust\u0159edil na sm\u011bs v\u016fn\u00ed, linouc\u00ed se pokojem. Sladk\u00e1 v\u016fn\u011b vonn\u00e9 sv\u00ed\u010dky na stole, \u010derstvost pronikaj\u00edc\u00ed dovnit\u0159 skrz otev\u0159en\u00e9 okno, poz\u016fstatky Billovy v\u016fn\u011b ulp\u011bl\u00e9 na pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch a povle\u010den\u00ed a na v\u0161em, \u010deho se dot\u00fdkal. Tom na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di, jeho \u00fasm\u011bv je\u0161t\u011b povyrostl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee jej c\u00edt\u00ed v\u0161ude kolem sebe. Cel\u00fd byt byl nas\u00e1kl\u00fd jeho osobitost\u00ed, n\u00e1bytek i volba jeho rozlo\u017een\u00ed byla \u0159\u00edzen\u00e1 stejn\u00fdm mozkem, kter\u00fd tolik obdivoval. To m\u00edsto bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed stejn\u011b jako Bill a stejn\u011b jako v jeho bl\u00edzkosti se i v jeho byt\u011b c\u00edtil kr\u00e1sn\u011b. A zatracen\u011b moc si p\u0159\u00e1l, aby tam byl s n\u00edm a mohl mu to v\u0161echno \u0159\u00edct.<\/p><\/div>\n

\n

Zhluboka se nadechl a se zatajen\u00fdm dechem je\u0161t\u011b jednou pohl\u00e9dl na hodiny. P\u016fl t\u0159et\u00ed. V\u00e1hav\u011b se kousl do rtu, ale d\u0159\u00edv ne\u017e sta\u010dil v\u0161echno dob\u0159e promyslet, vyklouzl z pokoje a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch do\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku, kde na\u0161el na gau\u010di rozvalen\u00e9ho Georga. L\u00e1skypln\u011b k sob\u011b tiskl pol\u0161t\u00e1\u0159 a mumlal slova, kter\u00fdm Tom nerozum\u011bl. Potla\u010dil sm\u00edch, prosm\u00fdkl se kolem n\u011bj a ze stolu vzal jeho telefon. Kdy\u017e se vr\u00e1til do Billova pokoje a v seznamu kontakt\u016f hledal \u010d\u00edslo s jeho jm\u00e9nem, srdce mu tlouklo tak divoce jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, kdy\u017e se probudil z o\u0161kliv\u00e9ho snu. Zm\u00e1\u010dkl vyt\u00e1\u010den\u00ed, v t\u0159esouc\u00ed se dlani pevn\u011bji sev\u0159el mobil a p\u0159itiskl si ho k uchu. Zvedl hlavu, a zat\u00edmco naslouchal vyt\u00e1\u010dec\u00edmu t\u00f3nu a v duchu si nad\u00e1val do hlup\u00e1k\u016f, pozoroval sv\u00edt\u00edc\u00ed n\u00e1lepky nad hlavou. M\u011bs\u00edc a hv\u011bzdy rozestav\u011bn\u00e9 v pravideln\u00fdch vzd\u00e1lenostech byly dokonalou kopi\u00ed no\u010dn\u00ed oblohy a jednotliv\u00fdch souhv\u011bzd\u00ed. Tom nev\u011bd\u011bl, kter\u00e9 je kter\u00e9, nikdy mu hv\u011bzdy p\u0159\u00edli\u0161 ne\u0159\u00edkaly, ale kdy\u017e tam tak st\u00e1l a d\u00edval se na Billovo d\u00edlo, uc\u00edtil touhu st\u00e1t vedle n\u011bj a dozv\u011bd\u011bt se o nich v\u00edc. P\u0159edstavoval si, jak spolu le\u017e\u00ed na posteli, oba na z\u00e1dech vedle sebe, Bill ukazuje na jednotliv\u00e1 souhv\u011bzd\u00ed a vypr\u00e1v\u00ed o jejich p\u016fvodu a Tom jej poslouch\u00e1 a usm\u00edv\u00e1 se jen proto, \u017ee je s n\u00edm. T\u00f3n najednou ustal, hovor byl p\u0159ijat a Tom ztracen n\u011bkde mezi realitou a sny. Znerv\u00f3zn\u011bl, kdy\u017e k n\u011bmu dolehlo tich\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Cht\u011bl promluvit, v\u011bd\u011bl, \u017ee by se mu m\u011bl omluvit za probuzen\u00ed, ale nedok\u00e1zal ze sebe vydat ani hl\u00e1sku. Z\u00edral na sv\u00edt\u00edc\u00ed n\u00e1lepky, v dlani t\u0159\u00edmal mobil po\u0159\u00e1d siln\u011bji. Trvalo mu tak dlouho, ne\u017e se odhodlal promluvit.<\/p><\/div>\n

\n

„Bille?“ ozval se nesm\u011ble. „Bille\u2026 to jsem j\u00e1.“ Nepozn\u00e1val sv\u016fj vlastn\u00ed hlas. „Tom. Jsi tam? Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“ M\u011bl chu\u0165 po\u0159\u00e1dn\u011b se uhodit do obli\u010deje. Necht\u011bl jej probudit a u\u017e v\u016fbec jej necht\u011bl obt\u011b\u017eovat hloupostmi, ale zatou\u017eil po tom sly\u0161et ho a jako obvykle se nezamyslel nad mo\u017en\u00fdmi n\u00e1sledky.<\/p><\/div>\n

„Sly\u0161\u00edm t\u011b.“ Srdce mu cht\u011blo vysko\u010dit z hrudi, jakmile zaslechl ten hlas. „Jsem tady.“<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 cht\u011bl jsem t\u011b vlastn\u011b jen pozdravit tak\u017ee\u2026 ahoj.“ Nerv\u00f3zn\u011b si prohr\u00e1bl vousy a nen\u00e1vid\u011bl se za to, jak\u00e9ho pitomce ze sebe p\u0159ed n\u00edm poka\u017ed\u00e9 ud\u011blal.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a Tomovi se zd\u00e1lo, \u017ee se jeho rozpaky bav\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj,“ vydechl, zoufale uva\u017euje nad t\u00edm, co by mu m\u011bl vlastn\u011b \u0159\u00edct. Mo\u017en\u00e1 by m\u011bl rad\u011bji rychle ukon\u010dit hovor, ne\u017e se stihne je\u0161t\u011b v\u00edce znemo\u017enit.<\/div>\n
„Ahoj.“<\/div>\n
„A-hoj.“ Ty idiote! Zav\u011bs u\u017e pros\u00edm, jinak s tebou v \u017eivot\u011b nepromluv\u00ed<\/em>, pomyslel si a vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Opravdu se Bill pr\u00e1v\u011b tlumen\u011b zasm\u00e1l?<\/div>\n
„Tome, p\u0159esta\u0148, v\u00ed\u0161, \u017ee se nem\u016f\u017eu sm\u00e1t.“ Zaslechl dal\u0161\u00ed tich\u00e9 chichot\u00e1n\u00ed a m\u011bl dojem, \u017ee se s n\u00edm to\u010d\u00ed cel\u00fd sv\u011bt.<\/div>\n
„Sm\u011bje\u0161 se?“ zeptal se zcela vyveden z m\u00edry t\u00edm kr\u00e1tk\u00fdm projevem lidskosti. „Nikdy jsem t\u011b nevid\u011bl sm\u00e1t se.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 nebylo \u010demu se sm\u00e1t,“ zaslechl Bill\u016fv tich\u00fd hlas a bylo zjevn\u00e9, \u017ee jeho n\u00e1lada o n\u011bco poklesla. Tom za\u010d\u00ednal panika\u0159it a byl schopen \u010dehokoli, jen aby je\u0161t\u011b jednou usly\u0161el ten sm\u00edch.<\/div>\n
\n

„Cht\u011bl bych t\u011b vid\u011bt sm\u00e1t se,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se kousl do jazyka. V\u011bd\u011bl, \u017ee \u0159ekl p\u0159\u00edli\u0161.<\/p><\/div>\n

„Pak m\u011b mus\u00ed\u0161 rozesm\u00e1t.“ Bill v telefonu p\u016fsobil neuv\u011b\u0159iteln\u011b roztomile a Tom bojoval s nutk\u00e1n\u00edm nasednout do auta a rozjet se za n\u00edm. Byl by schopen vyl\u00e9zt oknem p\u0159esn\u011b, jak vyhro\u017eoval sest\u0159e, jen aby si s n\u00edm mohl chv\u00edli pov\u00eddat.<\/div>\n
„To taky ud\u011bl\u00e1m,“ sl\u00edbil a ani siln\u00e9 kousnut\u00ed do rtu nezabr\u00e1nilo z\u00e1\u0159iv\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd si vz\u00e1p\u011bt\u00ed probojoval cestu na jeho tv\u00e1\u0159. Je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl jak ani kdy, ale rozesm\u00e1t\u00ed Billa bylo prvn\u00edm z c\u00edl\u016f, kter\u00e9 si stanovil.<\/div>\n
„Vol\u00e1\u0161 dost pozd\u011b, Tome. Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku? Nestalo se n\u011bco s Beth?“<\/div>\n
„Ne,“ Tom rychle zavrt\u011bl hlavou a potichu se vr\u00e1til do k\u0159esla. Kolena si p\u0159it\u00e1hl k hrudn\u00edku a bradou se o n\u011b op\u0159el, d\u00edvaje se z okna. „V\u0161ichni sp\u00ed, to jen j\u00e1\u2026 m\u011bl jsem \u0161patn\u00e9 sny a tak jsem se cht\u011bl ujistit, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Bill chv\u00edli neodpov\u00eddal a Tom za\u010d\u00ednal m\u00edt strach, \u017ee to s tou starostlivost\u00ed opravdu p\u0159eh\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku. U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee se o m\u011b nemus\u00ed\u0161 tolik b\u00e1t.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm a omlouv\u00e1m se. Z\u0159ejm\u011b jsem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyveden z m\u00edry t\u00edm, co se ti stalo.“<\/div>\n
Bill si t\u011b\u017ece povzdechl. „U\u017e se t\u00edm netrap. M\u011bl by sis j\u00edt lehnout.“<\/div>\n
„Nejsem unaven\u00fd,“ zalhal. „Stejn\u011b se v tomhle k\u0159esle ned\u00e1 sp\u00e1t. Z\u00edtra si p\u0159inesu spac\u00e1k a pak se vysp\u00edm. Mo\u017en\u00e1 si n\u011bco p\u0159e\u010dtu, nebo si budu do r\u00e1na vyb\u00edrat, co bych si m\u011bl p\u0159e\u010d\u00edst. Bille, ani v knihovn\u011b nemaj\u00ed tolik knih.“<\/p>\n

Bill se pobaven\u011b uchechtl a vz\u00e1p\u011bt\u00ed usykl. „Pro\u010d sp\u00ed\u0161 v k\u0159esle? Pokud si dob\u0159e pamatuji, v pokoji m\u00e1m velkou postel.“<\/div>\n

Tom se nerv\u00f3zn\u011b o\u0161il u\u017e jen p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak le\u017e\u00ed v Billov\u011b posteli, bo\u0159\u00ed obli\u010dej do jeho pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f, ze v\u0161ech stran obklopen jeho v\u016fn\u00ed. „To nem\u016f\u017eu, je to\u2026 tvoje postel,“ zamumlal stydliv\u011b. „A krom toho, sp\u00ed v n\u00ed Beth.“<\/div>\n
„Jak chce\u0161,“ \u0159ekl Bill \u0161eptem. „Ale nevad\u00ed mi to, jen abys v\u011bd\u011bl.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a k\u00fdvl hlavou. C\u00edtil, jak mu t\u011blem prostupuje nap\u011bt\u00ed, rozechv\u00edv\u00e1 ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dku jeho t\u011bla a pokr\u00fdv\u00e1 jej hus\u00ed k\u016f\u017e\u00ed. Posledn\u00ed dobou byl opravdu zmaten\u00fd ohledn\u011b toho, co se s n\u00edm d\u011blo. Ni\u010demu nerozum\u011bl.<\/div>\n
„M\u00e1m dobrou spr\u00e1vu,“ ozval se Bill pon\u011bkud nesm\u011ble.<\/div>\n
„Jen mluv.“<\/div>\n
„Mluvil jsem s l\u00e9ka\u0159em a ten \u0159ekl, \u017ee pokud nenastanou \u017e\u00e1dn\u00e9 komplikace, pust\u00ed m\u011b v pond\u011bl\u00ed dom\u016f.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, c\u00edtil, jak mu hrud\u00ed prob\u011bhlo siln\u00e9 chv\u011bn\u00ed. M\u011bl pocit, \u017ee no\u010dn\u00ed oblohou nad Billovou postel\u00ed pr\u00e1v\u011b prol\u00e9tla hv\u011bzda a b\u011bhem sv\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9 pout\u011b stihla splnit nejv\u011bt\u0161\u00ed z Tomov\u00fdch p\u0159\u00e1n\u00ed. U\u017e jen dva dny<\/em>.<\/div>\n

„To je skv\u011bl\u00e1 zpr\u00e1va! Beth se t\u011b u\u017e nem\u016f\u017ee do\u010dkat,“ sna\u017eil se mluvit tak ti\u0161e, jak jen to jeho vzru\u0161en\u00ed dovolovalo. Pohupoval se ze strany na stranu, p\u0159esn\u011b jako kdy\u017e byl d\u00edt\u011b a byl n\u011b\u010d\u00edm natolik nad\u0161en, \u017ee nedok\u00e1zal sed\u011bt na m\u00edst\u011b. „Dnes jsme m\u011bli s Georgem co d\u011blat, abychom ji uspali. Po\u0159\u00e1d od n\u00e1s cht\u011bla, abychom j\u00ed uk\u00e1zali ruce, pr\u00fd aby se pod\u00edvala na hv\u011bzdy.“<\/div>\n
„Zaj\u00edmav\u00e9,“ ozval se Bill pon\u011bkud pobaven\u011b.<\/div>\n
„\u0158\u00edkala, \u017ee m\u00e1\u0161 v dlan\u00edch hv\u011bzdy. Chce\u0161 mi to vysv\u011btlit?“ zeptal se Tom s tich\u00fdm sm\u00edchem hladov\u00fd po dal\u0161\u00edch Billov\u00fdch slovech. Jeho hlas na n\u011bj p\u016fsobil opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00edm dojmem. Byl z n\u011bj nerv\u00f3zn\u00ed a nesv\u016fj, nutil Toma p\u0159em\u00fd\u0161let nad spr\u00e1vnou volbou slov a p\u0159itom byl t\u00edm jedin\u00fdm, kter\u00fd by dok\u00e1zal poslouchat cel\u00e9 hodiny.<\/div>\n
„Pozd\u011bji,“ \u0161eptl Bill do telefonu. „U\u017e budu muset j\u00edt, Tome.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l. M\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e Bill vyslovoval jeho jm\u00e9no. Zd\u00e1lo se, \u017ee si d\u00e1v\u00e1 z\u00e1le\u017eet, aby jej vyslovil s dostate\u010dnou form\u00e1lnost\u00ed, a p\u0159itom se za ka\u017ed\u00fdm vysloven\u00edm vzn\u00e1\u0161elo n\u011bco m\u011bkk\u00e9ho a h\u0159ejiv\u00e9ho.<\/div>\n
„Dob\u0159e tak\u2026 ahoj,“ vydechl. Byl si jist\u00fd, \u017ee se Bill usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil Tom zopakovat pozdrav, a t\u00edm spustit dal\u0161\u00ed nekon\u010d\u00edc\u00ed cyklus, kter\u00fd nakonec vy\u00fast\u00ed do dal\u0161\u00edho pon\u00ed\u017een\u00ed, Bill to polo\u017eil, spojen\u00ed se p\u0159eru\u0161ilo a Tom byl schopen se kone\u010dn\u011b zhluboka nadechnout.<\/div>\n
\n

M\u00e1lem vyk\u0159ikl leknut\u00edm, kdy\u017e si v\u0161iml otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed od Billova pokoje a v nich Georg\u016fv rozespal\u00fd obli\u010dej. Georg hlasit\u011b zaz\u00edval, prohr\u00e1bl si vlasy, kter\u00e9 mu st\u00e1ly na v\u0161echny strany, a ospal\u00fdma o\u010dima m\u017eoural na Toma, kter\u00fd se rozt\u0159esen\u011b nadechl, vstal a bl\u00ed\u017eil se k n\u011bmu krokem zlo\u010dince p\u0159isti\u017een\u00e9ho p\u0159i \u010dinu.<\/p><\/div>\n

„To byl-“ Georg p\u0159eru\u0161il v\u011btu dal\u0161\u00edm dlouh\u00fdm z\u00edvnut\u00edm a hlavou uk\u00e1zal na mobil v Tomov\u011b dlani. Z\u0159ejm\u011b mu v prvn\u00ed chv\u00edli nedoch\u00e1zelo, \u017ee se jedn\u00e1 o jeho telefon. Kdy\u017e to zjistil, p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, ale nijak to nekomentoval.<\/div>\n
Tom rychle k\u00fdvl hlavou. „Omlouv\u00e1m se. Necht\u011bl jsem ho vz\u00edt bez dovolen\u00ed, j\u00e1 jen\u2026 necht\u011bl jsem t\u011b budit a opravdu nutn\u011b jsem s n\u00edm pot\u0159eboval mluvit. M\u011bl jsem d\u011bsiv\u00e9 sny, pot\u0159eboval jsem se jen ujistit, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Georg se na n\u011bj v\u0161ev\u011bdoucn\u011b usm\u00e1l a hlavou mu nazna\u010dil, aby jej n\u00e1sledoval do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se omlouvat. Je to star\u00fd k\u0159\u00e1p, klidn\u011b si ho nech,“ zamumlal a rozsv\u00edtil sv\u011btlo. Jakmile se oto\u010dil na Toma stoj\u00edc\u00edho u dve\u0159\u00ed a v\u0161iml si jeho \u010derven\u00e9ho obli\u010deje a k\u0159e\u010dovit\u00e9ho sev\u0159en\u00ed prst\u016f kolem mobilu, jen st\u011b\u017e\u00ed potla\u010dil pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
\n

„U\u017e se mi nechce sp\u00e1t, co tob\u011b?“ V\u011bnoval Tomovi p\u0159\u00e1telsk\u00fd \u00fasm\u011bv a nat\u00e1hl se pro br\u00fdle le\u017e\u00edc\u00ed na hromad\u011b krabic od pizzy.<\/p><\/div>\n

Tom nejist\u011b zavrt\u011bl hlavou, popo\u0161el bl\u00ed\u017e a odlo\u017eil mobil na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Kousal se do rtu, zat\u00edmco p\u0159em\u00fd\u0161lel, zda by se nem\u011bl omluvit je\u0161t\u011b jednou. Jeho chov\u00e1n\u00ed bylo p\u0159eci jen dost nevhodn\u00e9.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co? Ud\u011bl\u00e1me si mal\u00fd seznamovac\u00ed ve\u010d\u00edrek, co ty na to? V\u0161echno se semlelo tak rychle, \u017ee na to v\u016fbec nezbyl \u010das.“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil ramenem. „Jsem pro,“ usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Tak fajn. Ty se b\u011b\u017e pod\u00edvat do kuchyn\u011b, jestli tam nenajde\u0161 n\u011bco po\u017eivateln\u00e9ho a j\u00e1 zat\u00edm zab\u011bhnu k sob\u011b pro dob\u0159e vychlazen\u00e9 pivo, proto\u017ee alkohol bys v tomhle byt\u011b hledal asi t\u011b\u017eko.“<\/div>\n
Tom k\u00fdvl hlavou a vydal se do kuchyn\u011b, uva\u017euje nad Georgov\u00fdm n\u00e1padem. Nakonec musel uznat, \u017ee to byl zatracen\u011b dobr\u00fd n\u00e1pad. Sezn\u00e1m\u00ed se s Billov\u00fdm kamar\u00e1dem a bude m\u00edt skv\u011blou p\u0159\u00edle\u017eitost dov\u011bd\u011bt se o n\u011bm n\u011bco v\u00edc. Mo\u017en\u00e1 mu Georg odpov\u00ed i na ot\u00e1zky, kter\u00fdm se Bill zat\u00edm \u00fasp\u011b\u0161n\u011b vyh\u00fdbal. Byl zvratem situace natolik nad\u0161en, \u017ee si vesele pobrukoval vymy\u0161lenou melodii, zat\u00edmco opatrn\u011b prohl\u00ed\u017eel obsah Billovy kuchy\u0148sk\u00e9 linky. Horn\u00ed police byla z\u0159ejm\u011b polic\u00ed se sladkostmi, i kdy\u017e by tam norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk hledal klasickou sladkost z\u0159ejm\u011b zbyte\u010dn\u011b. Na\u0161el balen\u00ed gumov\u00fdch bonb\u00f3n\u016f, v n\u011bm\u017e byla jedl\u00e1 \u017eelatina nahrazena agarem a v\u00fdrobce se touhle skute\u010dnost\u00ed nezapomn\u011bl pochlubit i na obalu, bal\u00ed\u010dek l\u00e9ko\u0159icov\u00fdch ty\u010dinek, n\u011bkolik l\u00edz\u00e1tek z hroznov\u00e9ho cukru ve tvaru \u010dty\u0159l\u00edstku a balen\u00ed z\u00e1zvorov\u00fdch bio boch\u00e1nk\u016f. Kone\u010dn\u011b pochopil, co Georg myslel t\u00edm, kdy\u017e jej \u017e\u00e1dal, aby na\u0161el n\u011bco po\u017eivateln\u00e9ho.<\/div>\n
\n

Zrovna kdy\u017e se za\u010detl do slo\u017een\u00ed bor\u016fvkov\u00e9 energetick\u00e9 ty\u010dinky, n\u011bco mal\u00e9ho a tepl\u00e9ho se mu ot\u0159elo o nohu. Polekan\u011b sebou trhl a rychle sklonil hlavu; obli\u010dej se mu rozz\u00e1\u0159il n\u00e1hl\u00fdm p\u0159\u00edvalem n\u011bhy p\u0159i pohledu na pras\u00e1tko o\u010dich\u00e1vaj\u00edc\u00ed lem jeho py\u017eamov\u00fdch kalhot.<\/p><\/div>\n

„Ahoj,“ \u0161eptl a sehnul se, aby jej mohl vz\u00edt do n\u00e1ru\u010de. Bylo tak drobn\u00e9, a\u017e se divil, \u017ee jej je\u0161t\u011b nikdo neza\u0161l\u00e1pl. „Pom\u016f\u017ee\u0161 mi naj\u00edt n\u011bco dobr\u00e9ho?“<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem jej po\u0161kr\u00e1bal na z\u00e1dech, o\u010dima rychle prol\u00e9tl obsah ostatn\u00edch polic, a kdy\u017e zjistil, \u017ee v\u0161echny boxy, krabi\u010dky a pestrobarevn\u00e9 bal\u00ed\u010dky obsahuj\u00ed potraviny s ozna\u010den\u00edm bio, znechucen\u011b zakroutil hlavou a p\u0159e\u0161el k lednici. C\u00edtil se sice tro\u0161ku hloup\u011b, zkoumaje jej\u00ed obsah bez Billova svolen\u00ed, ale Georg se s n\u00edm cht\u011bl sezn\u00e1mit a on zoufale pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt o Billovi v\u00edc, tak\u017ee si tuhle mo\u017enost nemohl nechat uj\u00edt. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b Georg kone\u010dn\u011b vnese tro\u0161ku sv\u011btla do tmy, kterou se Bill tak r\u00e1d obklopoval.<\/div>\n
Na druhou stranu byl Tom fascinov\u00e1n pr\u00e1v\u011b tajemnem vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edm se v\u0161ude kolem k\u0159ehk\u00e9ho \u010dernovl\u00e1ska stejn\u011b jako ne\u010ditelnost\u00ed jeho pohled\u016f. Cht\u011bl se v\u016fbec dov\u011bd\u011bt v\u00edc z ciz\u00edch \u00fast? Nebylo by kr\u00e1sn\u00e9 odkr\u00fdvat ve\u0161ker\u00e1 tajemstv\u00ed spole\u010dn\u011b?<\/div>\n
\n

Ne\u017e se nad t\u00edm stihl zamyslet, Georg byl zp\u011bt. Vtan\u010dil do bytu s n\u00e1ru\u010d\u00ed plnou r\u016fzn\u00fdch l\u00e1hv\u00ed a n\u011bkolika bal\u00ed\u010dky bramborov\u00fdch lup\u00ednk\u016f. U\u017e na prvn\u00ed pohled bylo jasn\u00e9, \u017ee zoufale tou\u017eil str\u00e1vit ve\u010der s n\u011bk\u00fdm jemu podobn\u00fdm. S n\u011bk\u00fdm, pro koho je ozna\u010den\u00ed bio jen p\u0159edponou, kter\u00e1 v jeho \u017eivot\u011b nehraje \u017e\u00e1dnou roli. V\u011bd\u011bl, jak moc m\u00e1 Billa r\u00e1d, ale ka\u017ed\u00fd se ob\u010das pot\u0159ebuje odreagovat a u\u017e\u00edvat si. Bill n\u011bco takov\u00e9ho z\u0159ejm\u011b neznal. Zat\u00edm<\/em>, pomyslel si Tom s \u00fasm\u011bvem a uznale hv\u00edzdl nad Georgov\u00fdm v\u00fdb\u011brem.<\/div>\n

Georg zachytil Tom\u016fv pohled a rozz\u00e1\u0159il se, v o\u010d\u00edch stopy \u00fanavy rozdm\u00fdchan\u00e9 nefal\u0161ovanou radost\u00ed. Vzal do rukou dv\u011b lahve a jemn\u011b jimi o sebe cinkl, pot\u00e9 s \u00fasm\u011bvem prohl\u00e1sil.<\/div>\n
„Ve\u010d\u00edrek m\u016f\u017ee za\u010d\u00edt.“<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Bill le\u017eel v nemocni\u010dn\u00ed posteli s hlavou oto\u010denou k oknu a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Od rozhovoru s Tomem mohlo ub\u011bhnout u\u017e n\u011bkolik hodin, obloha za okny p\u0159edv\u00e1d\u011bla Bill\u016fv nejmilovan\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdstup, ale on j\u00ed p\u0159esto nev\u011bnoval \u017e\u00e1dnou pozornost. D\u00edval se, ale jeho pohled byl zaml\u017een\u00fd my\u0161lenkami, kter\u00fdm se ji\u017e d\u00e9le nemohl vyh\u00fdbat. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad sv\u00fdm \u017eivotem, nad t\u00edm, jak\u00e9 to v\u0161echno bylo p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jej Tom po\u017e\u00e1dal o pomoc s projektem, a jak se v\u0161echno zm\u011bnilo od chv\u00edle, co to ud\u011blal. I on s\u00e1m si p\u0159ipadal jin\u00fd. Nev\u011bd\u011bl v \u010dem, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d t\u00e1pal ve v\u0161ech pocitech, kter\u00e9 postupn\u011b z\u00edsk\u00e1valy p\u0159evahu nad jeho osobnost\u00ed a m\u011bnily jej v n\u011bkoho zcela jin\u00e9ho. Bylo to pomal\u00e9 a n\u00e1ro\u010dn\u00e9, ale Tom byl obda\u0159en neuv\u011b\u0159itelnou trp\u011blivost\u00ed, za co\u017e byl Bill sv\u00fdm zp\u016fsobem vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e se obloha zbarvila do purpurov\u00e9 a v d\u00e1li zaz\u00e1\u0159ily prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky, byl Bill na nohou a nemotorn\u011b se p\u0159esouval k \u017eidli u okna. Ka\u017ed\u00fd krok bolel v\u00edc ne\u017e ten p\u0159ede\u0161l\u00fd, ale on se za ta l\u00e9ta nau\u010dil bolest nevn\u00edmat. S tich\u00fdm usyknut\u00edm dosedl na \u017eidli, rozev\u0159el bolav\u00e9 dlan\u011b a p\u0159itiskl je na chladnou okenn\u00ed tabuli, sleduje v\u00fdchod slunce, kter\u00fd mu nep\u0159ipadal tak magick\u00fd, jako kdy\u017e jej sledoval ze sv\u00e9ho okna, ale po\u0159\u00e1d to bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e nic. Na rty mu vystoupil drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na d\u011btstv\u00ed a na okam\u017eiky, kdy jako mal\u00fd kluk v\u011b\u0159il, \u017ee pokud po\u0159\u00e1dn\u011b nat\u00e1hnu ruku k obloze, bude schopen dotknout se slunce. Vysnil si ten okam\u017eik do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f a p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co by c\u00edtil, kdyby jeho ruka skute\u010dn\u011b dos\u00e1hla na povrch slunce. Uc\u00edtil by siln\u00e9 p\u00e1len\u00ed v kon\u010detin\u00e1ch, srdce by se mu roztlouklo jako spla\u0161en\u00e9 a jemu by se p\u0159i pohledu na tu kr\u00e1su a skute\u010dnost, \u017ee je s n\u00ed propojen, zadrhl dech v hrdle a nebyl by schopen jedin\u00e9ho slova.<\/div>\n
\n

M\u00edrn\u011b zavrt\u011bl hlavou, \u010d\u00edm\u017e se vr\u00e1til zp\u011bt do reality. V\u017edy jsem byl jin\u00fd<\/em>, pomyslel si smutn\u011b p\u0159i pohledu na kr\u00e1su prob\u00edhaj\u00edc\u00ed na nebes\u00edch. A<\/em> v\u017edy bude\u0161<\/em>, ozvalo se z hloubky jeho nitra. Stiskl v\u00ed\u010dka, t\u011b\u017ece vydechl a naklonil se dop\u0159edu tak, aby \u010delem dos\u00e1hl na okno. Chladn\u00fd povrch jej p\u0159\u00edjemn\u011b zastudil a na chv\u00edli ulevil jeho nejistot\u011b a \u00fazkosti. A pak to uc\u00edtil.<\/div>\n

Po l\u00edci mu p\u0159ejelo n\u011bco jemn\u00e9ho a tepl\u00e9ho. Rychl\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 nepost\u0159ehnuteln\u00e9 pohlazen\u00ed vyslalo do Billova t\u011bla siln\u00fd elektrick\u00fd impulz a on se jako na povel rozt\u0159\u00e1sl. Pooto\u010dil hlavu, jen aby vid\u011bl, jak prsty lehce p\u0159ejely p\u0159es ruk\u00e1v py\u017eama a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se opatrn\u011b omotaly kolem jeho obv\u00e1zan\u00fdch prst\u016f. Byl to skute\u010dn\u00fd dotek. K\u016f\u017ee na k\u016f\u017ei a on si nebyl jist\u00fd, jestli se mu to v\u0161echno pouze nezd\u00e1. Musel usnout.<\/div>\n
C\u00edtil, jak mu ho\u0159\u00ed ruka v m\u00edst\u011b, kde ciz\u00ed prsty sv\u00edraly ty jeho, srdce mu tlouklo jako spla\u0161en\u00e9 a jemu se p\u0159i pohledu na to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed spojen\u00ed zadrhl dech v hrdle a nebyl schopen jedin\u00e9ho slova.<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed mu vystoupily slzy. U\u017e p\u0159est\u00e1val v\u011b\u0159it, \u017ee se toho n\u011bkdy do\u010dk\u00e1, d\u00e1vno tu my\u0161lenku zavrhl s t\u00edm, \u017ee se jednalo pouze o v\u00fdplod jeho fantazie, a p\u0159esto v\u0161echno nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee se pr\u00e1v\u011b dotkl slunce.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay V\u011bci se kone\u010dn\u011b rozh\u00fdbaly t\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem a pomalu, pomalounku se bl\u00ed\u017e\u00edme k hotov\u00e9 vesm\u00edrn\u00e9 explozi, na kterou se j\u00e1 osobn\u011b t\u011b\u0161\u00edm ze v\u0161eho nejv\u00edc a kter\u00e9 se nem\u016f\u017eu do\u010dkat od chv\u00edle, kdy mi p\u0159\u00edb\u011bh poprv\u00e9 p\u0159el\u00e9tl mysl\u00ed :). Op\u011bt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2746","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2746","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2746"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2746\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2746"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2746"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2746"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}