{"id":2754,"date":"2015-08-04T16:00:00","date_gmt":"2015-08-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2744"},"modified":"2015-08-04T16:00:00","modified_gmt":"2015-08-04T15:00:00","slug":"started-with-the-kiss-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/04\/started-with-the-kiss-3\/","title":{"rendered":"Started with the kiss 3."},"content":{"rendered":"
autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Rodina ANEB Jak Bill nechal Toma j\u00edt<\/p>\n

<\/em><\/strong> P\u0159ed d\u00e1vn\u00fdmi \u010dasy byl Tom v\u0161e, co Bill kdy pot\u0159eboval\u2026 ale pozd\u011bji zjistil, \u017ee Tom nikdy opravdu nebyl nav\u017edy pro n\u011bj.<\/em><\/div>\n

\n

A\u010dkoliv Bill jedl v\u011bt\u0161inu ve\u010de\u0159\u00ed ve sv\u00e9m pokoji b\u011bhem posledn\u00edch \u010dty\u0159 let, n\u011bco z toho, \u017ee byli op\u011bt v\u0161ichni t\u0159i v jednom dom\u011b, p\u0159inutilo jejich matku cht\u00edt, aby si v\u0161ichni spole\u010dn\u011b sedli a jedli ve\u010de\u0159i jako rodina v kuchyni. Tom si na to st\u011b\u017eoval, co\u017e Billa donutilo souhlasit s t\u00edm, jen aby jej na\u0161tval. Krom\u011b toho, jak daleko se opravdu chystal zaj\u00edt? U\u017e se vzdal sv\u00e9ho pokoje ve prosp\u011bch sv\u00e9ho star\u0161\u00edho a velmi nevd\u011b\u010dn\u00e9ho bratra.<\/p><\/div>\n

\n

„Jak\u00fd byl v\u00e1\u0161 den?“ Zeptala se jejich matka. Bill se d\u00edval dol\u016f na sv\u016fj tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem, tak\u017ee si nebyl jist\u00fd, s k\u00fdm p\u0159esn\u011b mluvila. Ale p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee s Tomem, proto\u017ee se posledn\u00ed \u010dty\u0159i roky nestarala o to, aby se jej zeptala, jak\u00fd byl jeho den. Byla pravda, \u017ee by j\u00ed to pravd\u011bpodobn\u011b ne\u0159ekl<\/em>, ale to bylo vedlej\u0161\u00ed. Kdy\u017e Tom okam\u017eit\u011b neodpov\u011bd\u011bl, vzhl\u00e9dl, aby na\u0161el jejich matku, jak se na n\u011b st\u0159\u00eddav\u011b d\u00edv\u00e1. „Bille?“ Zeptala se podez\u0159\u00edvav\u011b. „Jak sis u\u017eil sv\u016fj den volna?“<\/div>\n

Prosto\u0159ek\u00fd koment\u00e1\u0159, jako \u00b4ach, bylo to skv\u011bl\u00e9. Nechal jsem sv\u00e9ho bratra, aby m\u011b o\u0161ukal<\/em>\u00b4 nebo \u00b4v\u011bnoval jsem sv\u00e9mu bratrovi to nejlep\u0161\u00ed vykou\u0159en\u00ed v jeho \u017eivot\u011b<\/em>\u00b4 byl na \u0161pi\u010dce jeho jazyka, p\u0159ipraven\u00fd k uniknut\u00ed, ale zdrav\u00fd rozum jej zastavil. Bylo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 brzy na podobn\u00e9 vt\u00edpky. Krom\u011b toho, ned\u00e1 Tomovi to uspokojen\u00ed, aby byl zat\u00e1hnut\u00fd do t\u00e9to konverzace. „Bylo to fajn,“ pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
\n
Ale v\u011bd\u011bl, na co jejich matka nar\u00e1\u017e\u00ed. Cht\u011bla v\u011bd\u011bt, co jej\u00ed dva kluci spolu d\u011blali po cel\u00fd den. Pravd\u011bpodobn\u011b po celou zatracenou dobu z\u00edrala na hodiny a nemohla se do\u010dkat chv\u00edle, kdy p\u0159ijde dom\u016f, aby mohla hl\u00eddat oba sv\u00e9 chlapce, kte\u0159\u00ed u\u017e byli nyn\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 dosp\u011bl\u00ed. Ale pravda byla, \u017ee v\u016fbec nepot\u0159ebovali hl\u00eddat. Tom zde byl jen p\u00e1r hodin, ne\u017e se vr\u00e1tila dom\u016f a krom\u011b okam\u017eiku, kter\u00fd str\u00e1vili h\u00e1d\u00e1n\u00edm, Tom po celou dobu spal, jen aby se probudil p\u00e1r minut p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se dostala dom\u016f. Byl to tak akor\u00e1t dostatek \u010dasu na to, aby si do\u0161el na z\u00e1chod a pot\u00e9 prohrabal lednici, kde se rozhodl vz\u00edt si posledn\u00ed jogurt, kter\u00fd si Bill \u0161et\u0159il. „Jsou moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed,“ pokr\u010dil rameny, kdy\u017e zachytil Bill\u016fv smutn\u00fd pohled, kter\u00fd mu v\u011bnoval. Byly taky Billovy obl\u00edben\u00e9.<\/div>\n
Ale krom\u011b kr\u00e1tk\u00e9 h\u00e1dky a incidentu s jogurtem prob\u011bhl den bez komplikac\u00ed. Bill byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jeho p\u0159\u00edtel byl poru\u0161ova\u010d pravidel a neust\u00e1le mu pos\u00edlal esemesky, jinak by Bill po cel\u00fd den jen z\u00edral na hodiny. U\u017e tak byl po celou dobu na hran\u011b. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, jak bude schopn\u00fd pozd\u011bji ve\u010der usnout.<\/div>\n
\n

„A co ty, Tome? Postaral se Bill o v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9?“<\/p><\/div>\n

Bill s Tomem spojili pohledy p\u0159es st\u016fl, zat\u00edmco Tom d\u00e1l nep\u0159\u00edtomn\u011b \u017ev\u00fdkal kus ku\u0159ete, kter\u00fd si p\u0159ed chv\u00edl\u00ed str\u010dil do \u00fast. Simone si toho mo\u017en\u00e1 nev\u0161imla, ale Bill byl vytr\u00e9novan\u00fd v\u0161\u00edmat si v\u0161ech t\u011bchto mal\u00fdch detail\u016f a byl roz\u010dilen\u00fd, \u017ee tento zvyk tam st\u00e1le je i po tolika letech. „Postaral se o m\u011b dob\u0159e,“ \u0159ekl Tom rozhodn\u011b.<\/div>\n
Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee slovy, kter\u00e1 Tom vybral, necht\u011bl nazna\u010dit nic jin\u00e9ho ne\u017e d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed h\u00e1dku, ale Bill dok\u00e1zal \u0159\u00edct, ani\u017e by se d\u00edval, \u017ee jejich matka nad sv\u00fdm j\u00eddlem zrudla. Byla tak citliv\u00e1. St\u016fl byl tich\u00fd, zat\u00edmco jedli, nebo – v Billov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b – postrkovali j\u00eddlo po tal\u00ed\u0159i. I p\u0159esto\u017ee \u00b4du\u0161evn\u00ed pouto\u00b4, o kter\u00e9m prohla\u0161ovali, \u017ee ho maj\u00ed, kdy\u017e byli mal\u00ed, bylo d\u00e1vno pry\u010d, Bill st\u00e1le znal \u0159e\u010d bratrova t\u011bla a poznal, \u017ee m\u011bl n\u011bco na mysli. Jedin\u00fd rozd\u00edl mezi minulost\u00ed a sou\u010dasnost\u00ed byl ten, \u017ee Bill nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, co p\u0159esn\u011b to bylo.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee, Tome,“ za\u010dala Simone a Bill si ti\u0161e povzdechl. Jejich matka na to n\u00e1siln\u011b tla\u010dila, \u010d\u00edm\u017e d\u011blala celou situaci jen o to hor\u0161\u00ed. „Sly\u0161ela jsem, \u017ee jsi m\u011bl doma p\u0159\u00edtelkyni?“<\/p><\/div>\n

„M\u00e1m,“ byla Tomova jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Simone nev\u00e1hala udr\u017eet dialog otev\u0159en\u00fd, a\u010dkoliv \u017e\u00e1dn\u00fd z jej\u00edch syn\u016f opravdu necht\u011bl v rozhovoru pokra\u010dovat. „Jak se jmenuje?“<\/div>\n
„Casi.“<\/div>\n
Bill bojoval, aby potla\u010dil odfrknut\u00ed. Zn\u011blo to t\u00e9m\u011b\u0159 jako jm\u00e9no \u0161pinav\u00e9 coury, pomyslel si pro sebe. Tom a Casi. Casi a Tom. Bill a Andy. Casi a Andy. Bill a Tom. „Je\u017e\u00ed\u0161i<\/em>,“ zamumlal si pro sebe Bill polohlasem, jist\u00fd, \u017ee jej nikdo nemohl sly\u0161et. U\u017e za\u010d\u00ednal bl\u00e1znit.<\/div>\n
„To je hezk\u00e9 jm\u00e9no. A Bill,“ \u0159ekla jejich matka a po cest\u011b k pohledu na ni, jak u\u017e v\u011bd\u011bl, co dal\u0161\u00edho bude n\u00e1sledovat, zachytil p\u0159es st\u016fl Tomovy o\u010di. Doh\u00e1n\u011blo jej k \u0161\u00edlenstv\u00ed, \u017ee jejich spojen\u00ed u\u017e tam nen\u00ed, proto\u017ee opravdu cht\u011bl v\u011bd\u011bt, nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. „On tak\u00e9 m\u00e1\u2026 no, kamar\u00e1da<\/em>,“ vykoktala, nikdy si nezvykla na to, \u017ee jej\u00ed syn je ve skute\u010dnosti gay. Bill st\u00e1le dr\u017eel pohled s Tomem a v tomto okam\u017eiku frustrovan\u011b st\u0159elil pohledem ke sv\u00e9 matce.<\/div>\n
„P\u0159\u00edtele<\/em>, mami,“ zachrapt\u011bl. „Je to m\u016fj p\u0159\u00edtel, a v\u00ed\u0161, co to znamen\u00e1?“ Bill byl o\u010dividn\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by nad mat\u010din\u00fdmi koment\u00e1\u0159i mohl jen odm\u00edtav\u011b pokr\u010dit rameny, ale dnes ve\u010der nemohl. Nebyl si jist\u00fd, jestli se p\u0159ed Tomem styd\u011bl, nebo byl jen obecn\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd zp\u016fsobem, jak\u00fdm se k n\u011bmu Tom choval. Byl ve \u0161patn\u00e9 n\u00e1lad\u011b od chv\u00edle, kdy mu jeho matka sd\u011blila novinku nad jeho nap\u016fl sn\u011bzenou miskou ovocn\u00fdch krou\u017ek\u016f, \u017ee Tom se vrac\u00ed, a nedala mu \u017e\u00e1dn\u00fd \u010das se p\u0159ipravit. Sen, kter\u00fd m\u011bl, n\u00e1sledovan\u00fd mal\u00fdmi z\u00e1b\u011bry z minulosti, jimi\u017e byl mu\u010den po cel\u00fd den, tomu taky moc nepom\u00e1hal.<\/div>\n
\n

„Bille,“ \u0159ekla Simone pevn\u011b a ot\u0159ela si \u00fasta rohem ubrousku, p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bla, na co Bill nar\u00e1\u017e\u00ed. „J\u00eddeln\u00ed st\u016fl nen\u00ed m\u00edsto k diskutov\u00e1n\u00ed o t\u011bchto v\u011bcech.“<\/p><\/div>\n

Bill se chystal vy\u0161t\u011bknout, \u017ee to ona<\/em> byla ta, kter\u00e1 s t\u00edm p\u0159i\u0161la jako prvn\u00ed, ale op\u011bt zachytil Tomovy o\u010di nad stolem a Tom se zeptal: „Andy?“<\/div>\n
Ze v\u0161ech v\u011bc\u00ed \u0159e\u010den\u00fdch od chv\u00edle, kdy Tom dorazil, si pamatoval malou zm\u00ednku o Andym? Bill bojoval s nal\u00e9havou pot\u0159ebou zahu\u010det, alespo\u0148 se technicky neh\u00e1dali jako p\u0159edt\u00edm. A\u010dkoliv s ohl\u00e9dnut\u00edm na situaci Tom z\u016fstal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 klidn\u00fd. A to jej taky \u0161tvalo. „Andreas,“ opravil jej a Tom p\u0159ik\u00fdvl, ne\u017e sklopil hlavu zp\u011bt ke sv\u00e9mu tal\u00ed\u0159i. Bill se zhluboka nadechl, tak ti\u0161e, jak jen to dok\u00e1zal. Nebyl si jist\u00fd, jak dlouho spolehliv\u011b zvl\u00e1dne trapnost situace. Pokud se to v dohledn\u00e9 dob\u011b nezlep\u0161\u00ed, zbl\u00e1zn\u00ed se. Tom byl jeho bratr, dvoj\u010de<\/em>, a rozd\u011blen\u00ed zp\u016fsobilo, \u017ee se kolem sebe c\u00edtili nep\u0159\u00edjemn\u011b a cize. Tohle nebylo v po\u0159\u00e1dku. Bylo to nep\u0159irozen\u00e9.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee, Tome,“ Tentokr\u00e1t byl na \u0159ad\u011b Bill s ot\u00e1zkou. Zaregistroval p\u0159ekvapen\u00fd pohled na tv\u00e1\u0159i sv\u00e9ho bratra, kdy\u017e k n\u011bmu vzhl\u00e9dl od sv\u00e9 ve\u010de\u0159e. „Jak dlouho se zdr\u017e\u00ed\u0161?“<\/p><\/div>\n

Tom pokr\u010dil rameny. „Nikdy jsem do toho nem\u011bl co mluvit, kdy\u017e jsem byl p\u0159ehazov\u00e1n z domu do domu.“<\/div>\n
Vzduch byl hust\u00fd. Bill polkl, tvrd\u011b, pomyslel si, \u017ee to bylo tak bl\u00edzko k \u00b4tomu dni\u00b4, jak jen se zat\u00edm kdo dostal. Tom z\u00edral na sv\u016fj tal\u00ed\u0159, zat\u00edmco Simone usrkla vody a sna\u017eila se p\u0159ij\u00edt s n\u011bjakou odpov\u011bd\u00ed. Zd\u00e1lo se to b\u00fdt jako v\u011b\u010dnost, ne\u017e n\u011bkdo promluvil, a kdy\u017e to n\u011bkdo ud\u011blal, Bill nebyl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee to byla jejich matka.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed pravda,“ \u0159ekla nakonec tich\u00fdm hlasem a slo\u017eila si ruce do kl\u00edna.<\/div>\n
„K \u010dertu, \u017ee nen\u00ed,“ odsekl Tom a Billovy pl\u00edce se zapl\u0148ovaly vzduchem, kter\u00fd se neuvol\u0148oval. „Nemohl jsem \u0159\u00edct ani slovo, kdy\u017e jsi m\u011b poslala k t\u00e1tovi, a t\u00e1ta mi ne\u0159ekl ani slovo, ne\u017e ti zavolal, \u017ee m\u011b pos\u00edl\u00e1 zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„Ude\u0159il<\/em> jsi sv\u00e9ho otce, Tome!“ Simone kone\u010dn\u011b ztratila nervy, jej\u00ed hlas byl o n\u011bkolik okt\u00e1v vy\u0161\u0161\u00ed a Bill si v\u0161iml, \u017ee to je velmi odli\u0161n\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh ne\u017e ten, kter\u00fdm byl nakrmen o jejich otci, kter\u00fd ztratil pr\u00e1ci. Uv\u011bdomil si, \u017ee tam toho mus\u00ed b\u00fdt daleko v\u00edce.<\/div>\n
\n

Tom pokynul k monoklu a natekl\u00e9mu rtu, \u010deho\u017e si Bill v\u0161iml u\u017e d\u0159\u00edve toho dne. „On dal taky p\u00e1r docela dobr\u00fdch ran.“ Bill zkoumal bratrovu tv\u00e1\u0159. Nap\u016fl spal, kdy\u017e si ji prohl\u00ed\u017eel poprv\u00e9, ale te\u010f, kdy\u017e byl v\u00edce p\u0159i smyslech, mohl \u0159\u00edct, \u017ee ob\u011b m\u00edsta musela bolet. S jeho pytlovit\u00fdm oble\u010den\u00edm, dredy a rozbitou tv\u00e1\u0159\u00ed vypadal tak trochu jako krimin\u00e1ln\u00edk. Bill se t\u00e9m\u011b\u0159 usm\u00e1l. „Krom\u011b toho,“ pokra\u010doval Tom, „choval se jako kret\u00e9n<\/em>.“<\/div>\n

„I p\u0159es to, Tome,“ pok\u00e1rala jej Simone. „M\u00e1\u0161 respektovat sv\u00e9 rodi\u010de.“<\/div>\n
„Respektuju ty, kte\u0159\u00ed si zaslou\u017e\u00ed m\u016fj respekt, a pr\u00e1v\u011b te\u010f opravdu nem\u016f\u017eu respektovat ani jednoho z v\u00e1s.“<\/div>\n
Bill sledoval, jak jeho matka odstr\u010dila sv\u016fj tal\u00ed\u0159 stranou, z\u0159ejm\u011b tak rozru\u0161en\u00e1, \u017ee ztratila chu\u0165 k j\u00eddlu. Bill sv\u016fj tal\u00ed\u0159 tak\u00e9 odtla\u010dil pot\u00e9, co se v tom sp\u00ed\u0161e jen p\u0159ehraboval. „V\u00ed\u0161 co, Tome?“ Jej\u00ed hlas m\u011bl v sob\u011b jakousi definitivnost. Ten zvuk, kter\u00fd usly\u0161\u00edte t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e v\u00e1m va\u0161i rodi\u010de \u0159eknou, \u017ee u\u017e toho maj\u00ed dost a m\u016f\u017eete se o sebe zatracen\u011b postarat sami. Bill s\u00e1m sebe obrnil, nejist\u00fd, zda by m\u011bl b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd, nebo c\u00edtit \u00falevu, kdyby jejich matka Toma vyhodila po m\u00e9n\u011b ne\u017e jednom cel\u00e9m dni. „Bill m\u011bl pravdu. Jsi dost star\u00fd, aby ses o sebe postaral s\u00e1m.“<\/div>\n
Billovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily p\u0159ekvapen\u00edm. P\u0159ipravoval se na to, ale ne\u010dekal, \u017ee to na Toma vybal\u00ed takhle p\u0159\u00edmo. Dokonce to takhle ani nemyslel, kdy\u017e to p\u016fvodn\u011b \u0159ekl. Opov\u00e1\u017eil se setkat s Tomov\u00fdm pohledem, ale mohl se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed jen kr\u00e1tce. Mohl vid\u011bt ubl\u00ed\u017eenost za na\u0161tvan\u00fdm zevn\u011bj\u0161kem. „Pokud m\u011b nechce\u0161 respektovat v m\u00e9m vlastn\u00edm dom\u011b, pak tady opravdu nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed d\u016fvod k tomu, abys tu byl. Rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
\n

Tom neodpov\u011bd\u011bl. V\u0159elo to v n\u011bm, to Bill dok\u00e1zal \u0159\u00edct, a v\u0161e, co mohl d\u011blat, bylo sed\u011bt a sledovat, jak se situace p\u0159ed n\u00edm vyv\u00edj\u00ed.<\/p><\/div>\n

„\u0158ekla jsem, rozum\u011bl jsi mi?“ Opakovala jejich matka pevn\u011b s pohledem up\u0159en\u00fdm na sv\u00e9ho nejstar\u0161\u00edho syna, kter\u00fd se vyh\u00fdbal o\u010dn\u00edmu kontaktu s k\u00fdmkoliv, z\u00edral na sv\u016fj tal\u00ed\u0159 a p\u0159ehraboval se v n\u011bm podobn\u011b jako d\u0159\u00edve Bill.<\/div>\n
Najednou se Tom vrhl od stolu pry\u010d, cestou srazil \u017eidli k zemi a hodil vidli\u010dku na st\u016fl. Bill sebou trhl p\u0159i tom n\u00e1hl\u00e9m n\u00e1valu emoc\u00ed. „J\u00e1 jsem sem stejn\u011b, kurva, necht\u011bl.“ Bill k n\u011bmu vzhl\u00e9dl, sna\u017eil se nav\u00e1zat o\u010dn\u00ed kontakt, ale Tom se na n\u011bj nepod\u00edval, jen se oto\u010dil na pat\u011b a vyb\u011bhl po schodech nahoru do pokoje.<\/div>\n
Simone obr\u00e1tila pozornost k mlad\u0161\u00edmu synovi. „Jsi omluven od stolu.“<\/div>\n
„J\u00e1 o to ne\u017e\u00e1dal,“ \u0159ekl j\u00edzliv\u011b. „Je\u0161t\u011b jsem ani nedojedl,“ dodal a pokynul ke sv\u00e9mu tal\u00ed\u0159i.<\/div>\n
„Oba v\u00edme,“ odpov\u011bd\u011bla a sna\u017eila se co nejl\u00e9pe, aby z\u016fstala v klidu, „\u017ee u\u017e nesn\u00ed\u0161 ani jedin\u00e9 dal\u0161\u00ed sousto toho j\u00eddla. Tak\u017ee jdi<\/em>. Nem\u016f\u017eu se vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat pr\u00e1v\u011b te\u010f s v\u00e1mi ob\u011bma.“<\/div>\n
„Nikdy ses nedok\u00e1zala vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat s n\u00e1mi ob\u011bma,“ odsekl Bill a odsunul \u017eidli mnohem klidn\u011bji ne\u017e jeho bratr. „To je d\u016fvod, pro\u010d jsi n\u00e1s rozd\u011blila, p\u0159edev\u0161\u00edm.“<\/div>\n
\n

Ode\u0161el od stolu, ale byl na rozpac\u00edch, kam j\u00edt. Mohl by pokra\u010dovat do sv\u00e9ho pokoje, ale tam byl Tom. Nebo mohl sed\u011bt v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, ale nem\u011bl moc n\u00e1ladu na televizi nebo na bezduchou z\u00e1bavu v\u0161eho druhu. U\u017e mluvil s Andreasem, kter\u00fd mu volal p\u0159i ob\u011bd\u011b a ptal se jej, pro\u010d nen\u00ed ve \u0161kole. Bill mu ozn\u00e1mil v\u0161echny novinky a p\u0159evypr\u00e1v\u011bl cel\u00e9 znovu shled\u00e1n\u00ed v\u010detn\u011b h\u00e1dky. A stejn\u011b zrovna te\u010f nem\u011bl n\u00e1ladu s Andym mluvit.<\/p><\/div>\n

Bill si vzpomn\u011bl na slova sv\u00e9 matky jen p\u0159ed p\u00e1r okam\u017eiky u kuchy\u0148sk\u00e9ho stolu, jak jej zat\u00e1hla do h\u00e1dky, kterou m\u011bla s Tomem. Vzpomn\u011bl si na bolest v jeho o\u010d\u00edch maskovanou hn\u011bvem. Bill se c\u00edtil provinile. V\u00e1\u017en\u011b mu jeho bratr chyb\u011bl, a pokud by v\u011bci pokra\u010dovaly takhle, tak by se to mezi nimi nikdy nevr\u00e1tilo do norm\u00e1lu. Bill prost\u011b cht\u011bl, aby spolu op\u011bt dok\u00e1zali pohodln\u011b sed\u011bt v jedn\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n
Bez dal\u0161\u00edho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Bill spolkl svou hrdost a vystoupal po schodech ke sv\u00e9mu pokoji. Jak p\u0159edpokl\u00e1dal, na\u0161el zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Na rozd\u00edl od minule se rozhodl zaklepat a nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak je to divn\u00e9, klepat na sv\u00e9 vlastn\u00ed dve\u0159e.<\/div>\n
\n

„Jdi pry\u010d!“ Tom\u016fv hlas byl tlumen\u00fd a na\u0161tvan\u00fd, ale Bill se nehodlal vzd\u00e1t.<\/p><\/div>\n

„To jsem j\u00e1,“ \u0159ekl tich\u00fdm hlasem, dost hlasit\u011b na to, aby to pro\u0161lo skrz d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e.<\/div>\n
„To je mi jedno!“ Zavr\u010del Tom. „Jdi pry\u010d.“<\/div>\n
Bill se kousl do rtu a v\u00e1hav\u011b oto\u010dil klikou. Nebylo zam\u010deno, a tak ve\u0161el dovnit\u0159. Op\u0159el se o r\u00e1m dve\u0159\u00ed jako d\u0159\u00edve Tom, ne\u017e \u0159ekl s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Je to m\u016fj pokoj.“ Sna\u017eil se odleh\u010dit n\u00e1ladu a doufal, \u017ee by to mohlo trochu uvolnit nap\u011bt\u00ed. Ale Tom se obr\u00e1til a zamra\u010dil se na n\u011bj, tak\u017ee si uv\u011bdomil, \u017ee jeho pokus byl ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00fd.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 ho m\u00edt zp\u00e1tky,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom a a\u017e te\u010f si Bill uv\u011bdomil, co Tom d\u011bl\u00e1. Znovu balil t\u011bch p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 u\u017e vybalil. „Je docela jasn\u00e9, \u017ee ani jeden z v\u00e1s m\u011b tady nechce.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda,“ odpov\u011bd\u011bl Bill smutn\u011b. Pod v\u0161emi t\u011bmi nervy on opravdu cht\u011bl sv\u00e9ho velk\u00e9ho bratra zp\u00e1tky u sebe. Sv\u00e9 dvoj\u010de. Od toho dne v\u011bci u\u017e nebyly stejn\u00e9. „Chci t\u011b tady.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj nepod\u00edval, jen d\u00e1l st\u00e1l z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm a cpal sv\u00e9 v\u011bci do batohu. „A proto jsi \u0159ekl m\u00e1m\u011b, \u017ee se o sebe m\u016f\u017eu postarat s\u00e1m. Nel\u017ei mi. Dok\u00e1\u017eu poznat, kde jsem necht\u011bn\u00fd. Vypo\u0159\u00e1d\u00e1val jsem se s t\u00edm posledn\u00ed \u010dty\u0159i roky.“<\/div>\n
\n

„Takhle jsem to nemyslel,“ \u0159ekl Bill, zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na b\u0159i\u0161e a sna\u017eil se udr\u017eet sv\u016fj hlas stabiln\u00ed. Sledovat Toma, jak odch\u00e1z\u00ed, bylo poprv\u00e9 dost t\u011b\u017ek\u00e9, ale podruh\u00e9\u2026 Najednou si uv\u011bdomil, s t\u00edm jak mu \u017ealudek poklesl, \u017ee by to bylo nesnesiteln\u00e9. Tom k n\u011bmu nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vzhl\u00e9dl. Bill mu to nem\u011bl za zl\u00e9, s\u00e1m si nebyl jist\u00fd, jak ten koment\u00e1\u0159 vlastn\u011b myslel. „Byl jsem nerv\u00f3zn\u00ed,“ p\u0159iznal s povzdechem. Tom n\u00e1hle p\u0159estal se v\u0161\u00edm, co d\u011blal, a vzhl\u00e9dl ke stropu. Bill si prot\u0159el krk. Kdy\u017e se Tom posadil na postel, noha mu za\u010dala poskakovat nahoru a dol\u016f, co\u017e zna\u010dilo, \u017ee byl na hran\u011b. „M\u00e1ma mi ani ne\u0159ekla, \u017ee p\u0159ijede\u0161, dokud nebyla na cest\u011b ven ze dve\u0159\u00ed, aby t\u011b vyzvedla,“ \u0159ekl Bill a rukou se dr\u017eel za krk, zat\u00edmco st\u00e1l proti r\u00e1mu dve\u0159\u00ed. Tom nevypadal, \u017ee by se chystal n\u011bco \u0159\u00edct, a tak pokra\u010doval. \u010c\u00edm d\u00e9le bude mluvit, t\u00edm d\u00e9le tam Tom bude a mo\u017en\u00e1 by mohl \u0159\u00edct n\u011bco, co by jej p\u0159esv\u011bd\u010dilo, aby z\u016fstal. „B\u00e1l jsem se, \u017ee kdy\u017e p\u0159ijede\u0161, \u017ee nebude\u0161\u2026 J\u00e1 nev\u00edm, \u017ee to nebude\u0161 ty. \u017de u\u017e t\u011b v\u016fbec nebudu zn\u00e1t.“ Kdy\u017e o tom Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, opravdu to byla velk\u00e1 \u010d\u00e1st jeho strachu a obav. Tom nespou\u0161t\u011bl o\u010di ze sv\u00e9 poskakuj\u00edc\u00ed nohy, nevzhl\u00e9dl ke sv\u00e9mu mluv\u00edc\u00edmu bratrovi. „Ale v podstat\u011b jsi. Stejn\u00fd, chci \u0159\u00edct.“ Bill t\u011b\u017ece nach\u00e1zel ta spr\u00e1vn\u00e1 slova. Byl zvykl\u00fd \u0159\u00edkat cokoliv, co mu p\u0159i\u0161lo na mysl, kdy\u017e b\u00fdval s Tomem, ale te\u010f m\u011bl pocit, jako by se proch\u00e1zel po sko\u0159\u00e1pk\u00e1ch od vaj\u00ed\u010dek.<\/p><\/div>\n

\n

„Ale j\u00e1 zatracen\u011b nedok\u00e1\u017eu- “ Bill se odml\u010del, aby vydechl n\u011bco z nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 sly\u0161el ve sv\u00e9m vlastn\u00edm hlase. „Dok\u00e1\u017eu t\u011b \u010d\u00edst, ale nedok\u00e1\u017eu nic sly\u0161et, v\u00ed\u0161? Je to, jako bychom ztratili audio nebo tak n\u011bco.“ Nebo du\u0161evn\u00ed pouto<\/em>, pomyslel si, ale necht\u011bl to \u0159\u00edct nahlas, proto\u017ee to bylo n\u011bco d\u011btinsk\u00e9ho z jejich d\u011btsk\u00fdch let a on necht\u011bl zn\u00edt hloup\u011b p\u0159ed sv\u00fdm star\u0161\u00edm bratrem. „Nikdy d\u0159\u00edve jsem se t\u011b nemusel pt\u00e1t, co si mysl\u00ed\u0161, a opravdu s t\u00edm nechci za\u010d\u00ednat te\u010f,“ \u0159ekl s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a doufal, \u017ee t\u00edm v\u011bci trochu odleh\u010dil.<\/div>\n

Tom si pohr\u00e1val s piercingem ve sv\u00e9m spodn\u00edm rtu, zat\u00edmco kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dl ke sv\u00e9mu mlad\u0161\u00edmu bratrovi. Noha mu d\u00e1l poskakovala jako jehla v \u0161ic\u00edm stroji a jeho rty z\u016fstaly pootev\u0159en\u00e9. Bil si myslel, \u017ee se slo\u017e\u00ed a vzd\u00e1, ale pak Tom vstal, pot\u0159\u00e1sl hlavou a hodil si batoh na rameno. „Nem\u016f\u017eu tady z\u016fstat,“ \u0159ekl sv\u00e9 kone\u010dn\u00e9 rozhodnut\u00ed. Bill dok\u00e1zal t\u00e9m\u011b\u0159 rozpoznat n\u00e1znak omluvy v t\u00e9 v\u011bt\u011b, ale nem\u011bl \u010das jednat d\u0159\u00edv, ne\u017e se Tom protla\u010dil kolem n\u011bj do chodby.<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Bill, ale neoto\u010dil se, aby nevid\u011bl sv\u00e9ho bratra znovu odch\u00e1zet. Ale jeho hlas vyzn\u011bl m\u011bk\u010deji, ne\u017e cht\u011bl, tak\u017ee si ani nebyl jist\u00fd, zda jej Tom sly\u0161el, dokud neusly\u0161el, jak se n\u011bkde za n\u00edm Tomovy kroky zastavily.<\/div>\n
„Casi m\u011b ubytuje.“<\/div>\n
„Jak se dostane\u0161 zp\u00e1tky?“ Bill t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl p\u0159ekvapen\u011b a oto\u010dil se ke sv\u00e9mu bratrovi. Jak si mohl dovolit<\/em> celou cestu zp\u00e1tky pot\u00e9, co pr\u00e1v\u011b p\u0159ijel?<\/div>\n
Tom pouze pokr\u010dil rameny a z\u00edral na podlahu. „N\u011bjak to zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
\n

Tentokr\u00e1t jej nezastavil, t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b jako nemohl ani posledn\u011b. Tom se na chodb\u011b oto\u010dil, seb\u011bhl po schodech dol\u016f a znovu i z hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed. Jejich matka st\u00e1la u paty schodi\u0161t\u011b a vzhl\u00ed\u017eela k Billovi s pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem. Hn\u011bv a bolest v n\u011bm vybublaly ve vztek. Vztek byl snadn\u011bj\u0161\u00ed a on opravdu necht\u011bl bre\u010det. „Jdi do prdele,“ \u0159ekl skrz za\u0165at\u00e9 zuby, ustoupil do sv\u00e9ho pokoje a zabouchl za sebou dve\u0159e. Jakmile byl uvnit\u0159 svatyn\u011b sv\u00e9ho vlastn\u00edho pokoje, nebyl si jist\u00fd, komu vlastn\u011b nad\u00e1val.<\/p>\n

autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ophelia_seven Rodina ANEB Jak Bill nechal Toma j\u00edt P\u0159ed d\u00e1vn\u00fdmi \u010dasy byl Tom v\u0161e, co Bill kdy pot\u0159eboval\u2026 ale pozd\u011bji zjistil, \u017ee Tom nikdy opravdu nebyl nav\u017edy pro n\u011bj. A\u010dkoliv Bill jedl v\u011bt\u0161inu ve\u010de\u0159\u00ed ve sv\u00e9m pokoji b\u011bhem posledn\u00edch \u010dty\u0159 let,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[629],"tags":[],"class_list":["post-2754","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-started-with-the-kiss"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2754","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2754"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2754\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2754"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2754"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2754"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}