{"id":2755,"date":"2015-08-04T15:00:00","date_gmt":"2015-08-04T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2745"},"modified":"2015-08-04T15:00:00","modified_gmt":"2015-08-04T14:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/08\/04\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-23\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 23. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
S\u00e1m
<\/p>\n

Strach, vztek, nechu\u0165\u2026 smutek, roztrp\u010den\u00ed, beznad\u011bj\u2026 ztr\u00e1ta v\u0161ech jistot a rozpad vlastn\u00edho klidn\u00e9ho nitra. Touha po tom vr\u00e1tit \u010das a vymazat ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 vzpom\u00ednky. Vyhasl\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148, rozpr\u00e1\u0161en\u00e1 n\u011bha, l\u00e1ska rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e1 na miliony st\u0159\u00edpk\u016f\u2026 miliony \u00fatr\u017ek\u016f\u2026 \u00fatr\u017ek\u016f kr\u00e1sn\u00fdch vzpom\u00ednek vhodn\u00fdch ke ztracen\u00ed. Bolestiv\u00e9 n\u00e1dechy a v\u00fddechy pln\u00e9 utrpen\u00ed. Tlukot srdce\u2026 p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00fd. Dech\u2026 p\u0159\u00edli\u0161 pomal\u00fd. Mysl\u2026 p\u0159\u00edli\u0161 zni\u010den\u00e1. A emoce\u2026? Nep\u0159edv\u00eddateln\u00e9. Neuv\u00e1\u017een\u00e9 \u010diny, nepromy\u0161len\u00e1 slova\u2026 je to opravdu dost? Dost na to, aby se z toho \u010dlov\u011bk zbl\u00e1znil? Dost na to, aby ztratil s\u00e1m sebe? Dost na to, aby se\u2026 zabil\u2026?
<\/em><\/p>\n

(Bill)<\/p>\n

Z\u016fstal jsem z\u00edrat p\u0159ed sebe. Strnul\u00fd a napln\u011bn\u00fd zmatkem. Mobil mi vypadl z rozechv\u011bl\u00e9 ruky a spadl na zem. Jeho dopad jako by byl zpomalen\u00fd\u2026 jako by v\u0161echno bylo zpomalen\u00e9.
Jako ve sn\u00e1ch jsem sledoval, jak se mal\u00fd p\u0159\u00edstroj setkal v rychlosti se zem\u00ed a rozlet\u011bl se na n\u011bkolik \u010d\u00e1st\u00ed. Jinde skon\u010dil kryt a jinde zase baterie\u2026 ale j\u00e1 to ani moc nevn\u00edmal. Byl jsem pono\u0159en\u00fd s\u00e1m v sob\u011b. Hluboko v sob\u011b. Velmi hluboko.
<\/p>\n

Odpornej\u2026 a zvrhlej\u2026<\/em> Rezonovalo mi v hlav\u011b. Zm\u00e1mil jsem ho\u2026? Uvrtal jsem ho do iluze\u2026? Co\u2026? Co to m\u00e1 znamenat? V\u017edy\u0165 j\u00e1\u2026 nic jsem neud\u011blal!<\/em> Nech\u00e1pal jsem, jak na n\u011bco takov\u00e9ho mohl p\u0159ij\u00edt. Pro\u010d\u2026 pro\u010d m\u011b z toho obvinil? Provedl jsem n\u011bco? Ubl\u00ed\u017eil jsem mu n\u011bjak? Nebo\u2026 se m\u011b jenom cht\u011bl zbavit? \u0158ekl, \u017ee to nen\u00ed l\u00e1ska\u2026 \u017ee to l\u00e1ska nikdy nebyla\u2026 On\u2026 m\u011b jenom zneu\u017eil? Jenom si se mnou pohr\u00e1l a te\u010f m\u011b odkopl?!<\/em> Zajel jsem si prsty do vlas\u016f a do o\u010d\u00ed se mi nahrnuly slzy. Byl jsem celou tu dobu jenom do\u010dasn\u00e1 atrakce?! Jenom mazl\u00ed\u010dek na pohr\u00e1n\u00ed?! Mazl\u00ed\u010dek, kter\u00fd poslu\u0161n\u011b rozt\u00e1hl nohy a p\u0159estal sv\u00e9ho p\u00e1na bavit?!
<\/em><\/p>\n

Vratk\u00fdm krokem jsem zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b. Nohy m\u011b sotva unesly. Op\u0159el jsem se o linku a zad\u00edval se do napu\u0161t\u011bn\u00e9ho d\u0159ezu, ve kter\u00e9m se odr\u00e1\u017eela moje tv\u00e1\u0159\u2026 tv\u00e1\u0159 pln\u00e1 \u0161oku, beznad\u011bje a zoufalstv\u00ed. Tenhle obli\u010dej\u2026 se pro n\u011bj sm\u00e1l. Tyhle o\u010di z\u00e1\u0159ily, kdy\u017e m\u011bl radost, a smutn\u011bly, kdy\u017e m\u011bl probl\u00e9my\u2026 a te\u010f\u2026 te\u010f pro n\u011bj plakaly\u2026
Moje srdce bylo ve vte\u0159in\u011b zlomeno. Ve\u0161ker\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed se z n\u011bj vytratilo a \u0161lo hledat n\u011bkoho jin\u00e9ho, do koho by vstoupilo, a na n\u00e1v\u0161t\u011bvu m\u00edsto n\u011bj p\u0159i\u0161lo jeho dvoj\u010de\u2026 ne\u0161t\u011bst\u00ed. Ve sv\u00e9m temn\u00e9m \u017eivot\u011b jsem v\u011b\u0159il ve sv\u011btlo, tou\u017eil jsem po l\u00e1sce a p\u0159\u00e1l jsem si m\u00edt se o koho op\u0159\u00edt\u2026 a osud mi dal jeho. Byl \u00fa\u017easn\u00fd\u2026 choval se ke mn\u011b tak hezky a doslova m\u011b donutil ho milovat. A te\u010f\u2026 te\u010f m\u011b donutil se tr\u00e1pit\u2026<\/p>\n<\/div>\n

\n
Byl na m\u011b tak hodn\u00fd\u2026 hodn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdokoliv v m\u00e9m p\u0159edchoz\u00edm \u017eivot\u011b. Zaj\u00edmal se o m\u011b. Chytl m\u011b za ruku, i kdy\u017e jsem si o to ne\u0159ekl a objal m\u011b, kdykoliv jsem to pot\u0159eboval. Byl pro m\u011b je\u0161t\u011b n\u011b\u010d\u00edm v\u00edc, ne\u017e jen p\u0159\u00edtelem na chozen\u00ed. Byl jako moje rodina. Jako bychom se u\u017e vzali.
Jeho \u00fasm\u011bv\u2026 jeho objet\u00ed\u2026 jeho dotek\u2026 jeho polibek\u2026 v\u0161echno jako by m\u011b odn\u00e1\u0161elo do nebe. Let\u011bl jsem na k\u0159\u00eddlech euforick\u00e9ho opojen\u00ed, je\u017e ve mn\u011b l\u00e1ska vzbudila. Bylo to n\u00e1hl\u00e9 a ne\u010dekan\u00e9. Vzkl\u00ed\u010dilo to v m\u00e9m nitru a donutilo m\u011b to c\u00edtit se kr\u00e1sn\u011b. Po jeho boku nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m ne\u0159e\u0161iteln\u00fd a \u017e\u00e1dn\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed nebylo v\u011b\u010dn\u00e9. Uk\u00e1zal mi sv\u011bt takov\u00fd, jak\u00fd jsem ho dosud nevid\u011bl. Mnohem hez\u010d\u00ed. Mo\u017en\u00e1 bych mu za to m\u011bl d\u011bkovat, ale\u2026 nebyl jsem toho schopn\u00fd. Zeza\u010d\u00e1tku jsem do toho \u0161el s t\u00edm, \u017ee je to jenom do\u010dasn\u00e9, ale jak \u010das plynul, p\u0159ipoutal jsem se k n\u011bmu mnohem v\u00edc, ne\u017e jsem pl\u00e1noval. Bylo to d\u011bsiv\u00e9\u2026 \u0161\u00edlen\u011b d\u011bsiv\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 taky p\u0159\u00edjemn\u00e9\u2026 p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00edjemn\u00e9 na to, abych tomu dok\u00e1zal odol\u00e1vat. A te\u010f\u2026 bylo v\u0161e ztraceno\u2026
„Tome\u2026“ zavzlykal jsem ti\u0161e a sledoval, jak m\u00e9 dopadaj\u00edc\u00ed slzy v\u00ed\u0159\u00ed hladinu vody ve d\u0159ezu a m\u016fj odraz se chv\u011bje. „Pro\u010d?! Pro\u010d sis se mnou takhle hr\u00e1l?!“ zalykal jsem se pl\u00e1\u010dem. S\u00e1m sob\u011b jsem se znechutil. Nebyl jsem dostate\u010dn\u011b dobr\u00fd na to, abych mohl st\u00e1t po jeho boku.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1\u2026 mo\u017en\u00e1 bych ani nem\u011bl\u2026 \u017e\u00edt\u2026<\/em> Napadlo m\u011b, kdy\u017e jsem pohledem spo\u010dinul na no\u017ei, jen\u017e spo\u010d\u00edval pod vodn\u00ed hladinou. Jeho ost\u0159\u00ed se lehce lesklo, jako by na sebe cht\u011blo je\u0161t\u011b v\u00edc upozornit. Byl dlouh\u00fd\u2026 a ostr\u00fd\u2026 ide\u00e1ln\u00ed\u2026
Vcelku mechanicky jsem nat\u00e1hl ruku a zano\u0159il jsem ji do chladn\u00e9 vody. Prsty se mi ovinuly kolem plastov\u00e9 rukojeti, a kdy\u017e se m\u00e1 ruka op\u011bt vyno\u0159ila, byla u\u017e prodlou\u017eena o patn\u00e1ct centimetr\u016f vra\u017eedn\u00e9ho kovu.
V\u0161echny m\u00e9 my\u0161lenky \u0161ly stranou. Nebyl jsem schopn\u00fd se nad sv\u00fdm \u010dinem zamyslet a s\u00e1m sob\u011b domluvit. A ani jsem necht\u011bl. Nem\u011bl jsem to zapot\u0159eb\u00ed. P\u0159ipadalo mi, \u017ee se cel\u00fd m\u016fj sv\u011bt rozpadl a ve sv\u00e9m do\u010dasn\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed jsem si to neum\u011bl vyvr\u00e1tit\u2026
My\u0161lenky se mi rozlet\u011bly na v\u0161echny strany a j\u00e1 zav\u0159el o\u010di. Soust\u0159edil jsem se pouze na sv\u016fj dech. N\u00e1dech. V\u00fddech…
<\/em> Pomal\u00fd pohyb m\u00fdch rukou.
N\u00e1dech. V\u00fddech\u2026<\/em>
Dotek chladn\u00e9ho kovu na m\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed.
N\u00e1dech. V\u00fddech\u2026<\/em>
Zb\u011bsil\u00fd tlukot srdce.
N\u00e1dech. V\u00fddech\u2026
<\/em> Tlak\u2026 pr\u016fnik\u2026 bolest.<\/p>\n

Prudce jsem otev\u0159el o\u010di a kousl se siln\u011b do jazyka, pod n\u00e1porem toho siln\u00e9ho pocitu. N\u016f\u017e hlu\u010dn\u011b dopadl na zem a j\u00e1 se pod\u00edval na svou ruku, z kter\u00e9 se rychlost\u00ed blesku \u0159inula krev, st\u00e9kala mi po dlani a skap\u00e1vala na zem, kde se hromadila ve zv\u011bt\u0161uj\u00edc\u00ed se kalu\u017ei. R\u00e1na se t\u00e1hla klikatou, roz\u0161klebenou dr\u00e1hou od z\u00e1p\u011bst\u00ed a\u017e do poloviny p\u0159edlokt\u00ed. Zeza\u010d\u00e1tku jsem se toho zalekl, ale pak jsem se stejn\u011b rychle uklidnil, kdy\u017e jsem poc\u00edtil, jak z m\u00e9ho t\u011bla pomalu vyprch\u00e1v\u00e1 teplo a energie a oboj\u00ed to nahrazuje chladn\u00fd klid.
Op\u011bt jsem zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil jsem se na pal\u010divou, tepaj\u00edc\u00ed fyzickou bolest, je\u017e m\u00edrnila tu psychickou, a po tv\u00e1\u0159i se mi rozlil lehk\u00fd \u00fasm\u011bv.
Najednou se mi v mysli za\u010daly vyjevovat ve\u0161ker\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 momenty, kter\u00e9 jsem s Tomem po boku pro\u017eil. Vid\u011bl jsem, jak se na m\u011b usm\u00edv\u00e1\u2026 jak mi vypr\u00e1v\u00ed o sv\u00e9m \u017eivot\u011b\u2026 jak m\u011b dr\u017e\u00ed a s \u010f\u00e1belsk\u00fdm leskem v o\u010d\u00edch se mnou prch\u00e1 p\u0159ed Sam\u2026 Op\u011bt jsem c\u00edtil jeho v\u016fni a teplo jeho t\u011bla, kdy\u017e m\u011b k sob\u011b tiskl. Pro\u017e\u00edval jsem v n\u011bkolika minut\u00e1ch v\u0161echny ty kr\u00e1sn\u00e9 momenty, kter\u00e9 jsem ve sv\u00e9 pam\u011bti nast\u0159\u00e1dal.<\/p>\n

Kdy\u017e jsme byli spolu, c\u00edtil jsem se tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b\u2026 cel\u00fd sv\u011bt jsem vn\u00edmal jinak\u2026 Byli jsme jako pravda a le\u017e, voda a ohe\u0148, klid a nepokoj\u2026 Ani jedno nemohlo b\u00fdt bez druh\u00e9ho. And\u011bl nemohl existovat bez \u010f\u00e1bla a dobr\u00e9 \u010dasy by neexistovaly bez t\u011bch \u0161patn\u00fdch\u2026
„Miluji t\u011b\u2026“ za\u0161eptal jsem t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161en\u011b a ve sv\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch jsem ho jasn\u011b vid\u011bl. Do posledn\u00edho detailu\u2026 Po tv\u00e1\u0159i se mi rozlil \u00fasm\u011bv, a z\u00e1rove\u0148 jsem propadl siln\u00e9mu pl\u00e1\u010di.
Chlad pln\u011b ovl\u00e1dal cel\u00e9 moje t\u011blo a j\u00e1 s \u00fasm\u011bvem a v slz\u00e1ch klesl na zem, ve\u0161ker\u00e1 m\u00e1 s\u00edla \u0161la stranou. „Tome\u2026 pros\u00edm\u2026“ dostal jsem ze sebe. „Pros\u00edm\u2026 nezlob se. Odpus\u0165\u2026 v\u00edm, \u017ee nejsem dokonal\u00fd, ale miluji t\u011b\u2026 p\u0159\u00edsah\u00e1m\u2026 nikdo t\u011b nem\u00e1 rad\u011bji ne\u017e j\u00e1. Jsi moje sv\u011btlo a moje \u0161t\u011bst\u00ed\u2026 Tak pros\u00edm, nechci nic jin\u00e9ho ne\u017e odpu\u0161t\u011bn\u00ed\u2026“ prosil jsem osobu ve sv\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch, kter\u00e9 se mi za\u010daly sl\u00e9vat s realitou. Le\u017eel jsem na zemi ve sv\u00e9 vlastn\u00ed krvi a \u017e\u00e1dal o jedin\u00e9\u2026 „Nebyl jsem dost dobr\u00fd, j\u00e1 v\u00edm\u2026 a-ale\u2026“ hlas se mi za\u010dal l\u00e1mat. U\u017e jsem nebyl dost siln\u00fd, abych dok\u00e1zal mluvit, a tak jsem jenom naposledy za\u0161eptal: „Miluji t\u011b\u2026 odpus\u0165\u2026“ a zmlkl jsem. Nemohl jsem se u\u017e ani hnout. Pouze jsem \u010dekal\u2026<\/p>\n

A pak… se najednou oteplilo. Uc\u00edtil jsem podivn\u00fd druh h\u0159\u00e1n\u00ed a donutil se s vyp\u011bt\u00edm posledn\u00edch sil pootev\u0159\u00edt o\u010di a\u2026 spat\u0159il jsem ho. St\u00e1l tam\u2026 p\u0159\u00edmo p\u0159ede mnou. Jeho kakaov\u00e9, n\u011b\u017en\u00e9 o\u010di se na m\u011b up\u00edraly. Na sob\u011b m\u011bl b\u00edl\u00e9 oble\u010den\u00ed a zpoza jeho zad vystupovala velk\u00e1, b\u011bloskvouc\u00ed a z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed k\u0159\u00eddla. D\u00edval se na m\u011b\u2026 p\u0159\u00edmo na m\u011b. Ale\u2026 jeho pohled nebyl zl\u00fd, naopak, byl pln\u00fd l\u00e1sky a pochopen\u00ed.
Cht\u011bl jsem promluvit, omluvit se mu. Cht\u011bl jsem se ho dotknout\u2026 naposledy\u2026 ale\u2026 nemohl jsem\u2026
Slab\u011b se pousm\u00e1l, p\u0159istoupil ke mn\u011b a klekl si. „\u0160\u0161\u0161\u2026“ vzal mou zakrv\u00e1cenou ruku do sv\u00e9 a druhou mi ot\u0159el z tv\u00e1\u0159\u00ed osychaj\u00edc\u00ed slzy. „Nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat, v\u0161echno ch\u00e1pu\u2026“ jeho hlas byl stejn\u00fd jako v\u017edycky, ale p\u0159ece v n\u011b\u010dem jin\u00fd\u2026 byl magick\u00fd\u2026 nadpozemsk\u00fd\u2026 zkr\u00e1tka and\u011blsk\u00fd…
Sklonil se a pevn\u011b m\u011b objal. Op\u011bt jsem uc\u00edtil jeho kr\u00e1snou v\u016fni a v\u00ed\u010dka se mi sama zav\u0159ela. Rty se mi zvlnily do lehk\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. C\u00edtil jsem se najednou tak klidn\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd.
„Jsem tady, Bille\u2026“ po\u0161eptal mi jemn\u011b do ucha a jeho b\u00edl\u00e1 k\u0159\u00eddla se mi obto\u010dila kolem t\u011bla. Byla m\u011bkk\u00e1 a konej\u0161iv\u00e1\u2026 c\u00edtil jsem se v bezpe\u010d\u00ed. „Tak u\u017e se p\u0159esta\u0148 tr\u00e1pit a poj\u010f se mnou\u2026 uvolni se a poj\u010f se mnou dom\u016f. U\u017e t\u011b nikdy neopust\u00edm, slibuji\u2026“ pohladil m\u011b po vlasech, letmo m\u011b pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a pevn\u011bji m\u011b sev\u0159el\u2026
Miluji t\u011b\u2026<\/em> Za\u0161eptal jsem naposledy v duchu, ale byl jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u011b sly\u0161\u00ed.
„I j\u00e1 tebe\u2026“ ubezpe\u010dil m\u011b ti\u0161e a to mi sta\u010dilo. Po t\u011bchto jeho slovech jsem se u\u017e nebr\u00e1nil sv\u011btlu, je\u017e za\u010dalo napl\u0148ovat cel\u00fd m\u016fj sv\u011bt. V\u0161echno se rozpilo v b\u00edl\u00e9m jasu a j\u00e1 se naprosto uklidnil. Je tady\u2026 je tady a miluje m\u011b\u2026<\/em> Prol\u00e9tlo mi naposledy mysl\u00ed a to mi sta\u010dilo ke \u0161t\u011bst\u00ed.
A tak jsem se nevzp\u00edral. Nechal jsem se un\u00e9st mimo n\u00e1\u0161 prostor a \u010das. V jeho objet\u00ed jsem vy\u0161el vst\u0159\u00edc n\u011b\u010demu nov\u00e9mu\u2026 \u0161\u0165astn\u00fd a milovan\u00fd\u2026<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

(Tom)<\/p><\/div>\n

\n

„Kurva!“ hlasit\u011b jsem zaklel a m\u011bl jsem chu\u0165 mobilem ve sv\u00e9 ruce mr\u0161tit o zem. Jen tak tak jsem se ovl\u00e1dl. U\u017e n\u011bjakou dobu jsem se sna\u017eil Billovi dovolat, ale bez\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Po\u0159\u00e1d mi to hl\u00e1silo, \u017ee \u010d\u00edslo, kter\u00e9mu se sna\u017e\u00edm dovolat, je nedostupn\u00e9\u2026 u\u017e mi z toho rupaly nervy.
Asi po dvou hodin\u00e1ch naprost\u00e9ho zu\u0159en\u00ed jsem se kone\u010dn\u011b dok\u00e1zal jak\u017e tak\u017e uklidnit a urovnal si my\u0161lenky. Pak jsem musel uznat, \u017ee jsem se k Billovi zachoval stra\u0161n\u011b. Byl jsem po\u0159\u00e1dn\u00fd v\u016fl a po uklidn\u011bn\u00ed jsem si to uv\u011bdomoval, ale v tu chv\u00edli jsem byl tak \u0161\u00edlen\u011b na\u0161tvan\u00fd, vystresovan\u00fd a v \u0161oku, \u017ee jsem nebyl schopn\u00fd se chovat norm\u00e1ln\u011b. Cht\u011bl jsem se mu omluvit a vysv\u011btlit mu, jak to je. Doufal jsem, \u017ee kdy\u017e si o tom promluv\u00edme, odpust\u00ed mi a spole\u010dn\u011b se pokus\u00edme naj\u00edt n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. Asi bychom se museli rozej\u00edt, ale mohli bychom spolu st\u00e1le vych\u00e1zet. Jen\u017ee\u2026 jsem se mu nemohl dovolat.
Necht\u011blo se mi k n\u011bmu chodit a hledat ho osobn\u011b, ale asi mi nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo. Sice jsem se b\u00e1l s n\u00edm po tom, co jsem zjistil, \u017ee je m\u016fj bratr, mluvit a b\u00fdt s n\u00edm s\u00e1m, ale nebylo nic naplat. U\u017e te\u010f mi ta p\u0159edstava p\u0159i\u0161la \u0161\u00edlen\u00e1. To, jak jsem ho bral dosud\u2026 a jak jsem ho m\u011bl br\u00e1t te\u010f\u2026 byl to moc velk\u00fd skok.<\/p>\n

Ka\u017edop\u00e1dn\u011b jsem u\u017e te\u010f byl n\u011bkolik ulic od jeho domu. Celou cestu jsem se s n\u00edm sna\u017eil spojit, abych nemusel doj\u00edt a\u017e k n\u011bmu, ale bohu\u017eel mi tohle srab\u00e1ck\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed nevy\u0161lo\u2026
Povzdechl jsem si a mobil jsem schoval. Z\u0159ejm\u011b to nem\u011blo cenu. Zhluboka jsem se nadechl a zase jsem vydechl, abych si dodal odvahy, ne\u017e jsem vykro\u010dil s jasn\u00fdm \u00famyslem k n\u011bmu j\u00edt.
Po\u0159\u00e1d jsem byl pln\u00fd stresu, rozho\u0159\u010den\u00ed, znechucen\u00ed a zklam\u00e1n\u00ed, ale u\u017e jsem to dr\u017eel pod kontrolou a dok\u00e1zal jsem to ovl\u00e1dat.
Minul jsem mlad\u00fd p\u00e1r vedouc\u00ed se za ruku a zabodl jsem pohled do zem\u011b. C\u00edtil jsem obrovskou srde\u010dn\u00ed bolest, kterou jsem nemohl ignorovat, na to byla moc siln\u00e1. Bolela m\u011b p\u0159edstava, \u017ee se te\u010f budu muset dr\u017eet stranou. V\u0161echny doteky\u2026 v\u0161echna objet\u00ed\u2026 v\u0161echny polibky\u2026 v\u0161echno tohle muselo j\u00edt pry\u010d. Nesm\u011bl jsem ho milovat. Nesm\u011bl jsem! A p\u0159esto\u2026 jsem tak moc cht\u011bl\u2026 C\u00edtil jsem ono znechucen\u00ed, je\u017e naplnilo moji du\u0161i, ale na druhou stranu\u2026 jsem se nemohl zbavit touhy. Zak\u00e1zan\u00e9 a nik\u00fdm nerespektovan\u00e9 touhy. Touhy ho d\u00e1l milovat stejn\u00fdm zp\u016fsobem jako doposud. Touhy zm\u011bnit sv\u016fj p\u016fvod. Abych mohl b\u00fdt s n\u00edm\u2026 Spole\u010dnost u\u017e te\u010f odvrhovala homosexu\u00e1ln\u00ed p\u00e1ry\u2026 nato\u017e sourozeneck\u00fd vztah\u2026 vztah dvoj\u010dat\u2026<\/p>\n

Nejhor\u0161\u00ed v\u00fd\u010ditky jsou ty n\u011bm\u00e9\u2026 a ty jsem j\u00e1 pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edval. Vy\u010d\u00edtal jsem si v\u0161echno, co se stalo. Vy\u010d\u00edtal jsem si, \u017ee jsem tenkr\u00e1t v\u016fbec \u0161el do toho parku a narazil jsem na n\u011bj\u2026 \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee to, co se m\u00e1 st\u00e1t, se i stane, ale\u2026 tohle se st\u00e1t nem\u011blo! Ne takhle! Kdybych u\u017e od za\u010d\u00e1tku v\u011bd\u011bl, \u017ee je to moje dvoj\u010de, nikdy by k ni\u010demu nedo\u0161lo\u2026 v\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak\u2026 mohli jsme se milovat jin\u00fdm zp\u016fsobem\u2026 sourozeneck\u00fdm! Ale takhle bylo v\u0161echno mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed a slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed\u2026<\/p>\n

Pro\u0161el jsem kolem \u0159ady kontejner\u016f, v nich\u017e se za d\u011bsiv\u00e9ho pi\u0161t\u011bn\u00ed a kv\u00edlen\u00ed rvaly krysy, a zabo\u010dil jsem za roh ulice. Je\u0161t\u011b p\u00e1r krok\u016f\u2026 p\u00e1r prost\u00fdch pohyb\u016f\u2026 p\u00e1r n\u00e1dech\u016f a v\u00fddech\u016f\u2026 a stanul jsem u dve\u0159\u00ed od jeho domu. Na n\u011bkolik minut jsem se zastavil, zav\u0159el o\u010di a uklidnil sv\u00e9 nitro, kter\u00e9 zase za\u010d\u00ednalo \u0161\u00edlet. Pak jsem zvedl klepaj\u00edc\u00ed se ruku, otev\u0159el jsem dve\u0159e a po schodech se vydal nahoru k jeho bytu. Ka\u017ed\u00fd krok byl n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed a n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, moje nohy st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce t\u011b\u017ekly. Ale kdy\u017e jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil na p\u00e1r krok\u016f, v\u0161echna ta t\u00edha ze m\u011b spadla. Najednou. Ne\u010dekan\u011b.
Narovnal jsem se a s nov\u00fdm odhodl\u00e1n\u00edm jsem zaklepal. Ale ani jsem ne\u010dekal, \u017ee by mi otev\u0159el. Jist\u011b tu\u0161il, \u017ee jsem to j\u00e1 a byl na m\u011b moc na\u0161tvan\u00fd\u2026 Chv\u00edli jsem ze slu\u0161nosti ot\u00e1lel, ale pak jsem chytl kliku a zkusil otev\u0159\u00edt. Bylo odem\u010deno. Vtrhl jsem dovnit\u0159 a opustilo m\u011b v\u0161echno negativn\u00ed, co se uvnit\u0159 m\u011b nahromadilo. „Bille!“ zavolal jsem okam\u017eit\u011b a klusem se ho rozeb\u011bhl hledat po byt\u011b. „Bille, pokud jsi tady, tak vylez! Omlouv\u00e1m se! Moc se omlouv\u00e1m! Choval jsem se jako idiot! Ale v\u0161echno ti vysv\u011btl\u00edm! J\u00e1-“ v ten moment jsem ztuhl. Zrovna jsem otev\u0159el dve\u0159e do kuchyn\u011b a\u2026 to, co jsem spat\u0159il\u2026<\/p>\n

„B-Bille\u2026“ zakoktal jsem s \u0161okem a panikou v hlase. \u0160kobrtl jsem a musel se op\u0159\u00edt o r\u00e1m dve\u0159\u00ed, abych nespadl a nesko\u010dil v kalu\u017ei na zemi\u2026 v kalu\u017ei krve\u2026 jeho krve\u2026
Moje srdce za\u010dalo zevnit\u0159 siln\u011b tlouct na m\u016fj hrudn\u00ed ko\u0161 a moje pl\u00edce najednou nezvl\u00e1daly pojmout mno\u017estv\u00ed kysl\u00edku, kter\u00e9 jsem se jim sna\u017eil vnutit. V\u0161echno ve mn\u011b jako by se rozhodlo za\u0159adit nejv\u011bt\u0161\u00ed mo\u017enou rychlost.
Ud\u011blal jsem na rozt\u0159esen\u00fdch noh\u00e1ch krok k n\u011bmu a moje boty byly vz\u00e1p\u011bt\u00ed nas\u00e1knut\u00e9 rudou tekutinou. Zad\u00edval jsem se na n\u011bj a rty se mi zachv\u011bly. Chvilku jsem jenom tak st\u00e1l, ne\u017e jsem se za\u00fap\u011bn\u00edm zv\u00ed\u0159ete zahnan\u00e9ho do kouta klesl na kolena. Chytl jsem se za hlavu, kter\u00e1 mi za\u010dala t\u0159e\u0161tit.
Ve vte\u0159in\u011b jsem propadl \u0161\u00edlen\u00e9mu, srdcervouc\u00edmu pl\u00e1\u010di. Nat\u00e1hl jsem ruku a pohladil ho kone\u010dky prst\u016f po sn\u011bhob\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Byl\u2026 tak chladn\u00fd\u2026 A to ve mn\u011b vyvolalo je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1chvat zalykav\u00e9ho \u0161tkan\u00ed.
P\u0159i\u0161el jsem o rodinu\u2026 a o svou l\u00e1sku\u2026 ale nep\u0159i\u0161el jsem o vzpom\u00ednky, o pocity, o vjemy…
<\/p>\n

On\u2026 on to ud\u011blal kv\u016fli mn\u011b!<\/em> To mi bylo jasn\u00e9. J\u00e1 jsem takov\u00fd v\u016fl! Pro\u010d jsem mu proboha \u0159ekl tak krut\u00e1 slova?! Pro\u010d jsem se nedr\u017eel na uzd\u011b?! Pro\u010d jsem mu to nemohl prost\u011b t\u00edpnout a a\u017e po uklidn\u011bn\u00ed zavolat zp\u00e1tky?! Pro\u010d?! Sakra pro\u010d?!<\/em> Pevn\u011b jsem objal jeho ledov\u00e9 t\u011blo. Bylo mi jedno, \u017ee budu cel\u00fd od jeho krve\u2026 od krve and\u011bla, kter\u00e9ho jsem sprovodil z tohoto sv\u011bta. Pro\u010d jsem si nerozmyslel, co \u0159eknu?! Pro\u010d jsem musel b\u00fdt tak zl\u00fd?! Pro\u010d jsem se zachoval zrovna takhle. Pro\u010d\u2026 pro\u010d jsem ho zabil?!<\/em><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Smutek. Tr\u00e1pen\u00ed. V\u00fd\u010ditky. Sebenen\u00e1vist. Bolest\u2026
Ten, kdo nikdy nezabil milovanou osobu, nem\u016f\u017ee pochopit, jak jsem se c\u00edtil. P\u0159ipadal jsem si p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Jako to nejhor\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 kdy chodilo po tomto sv\u011bt\u011b. Za\u010dal jsem p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, \u017ee bych se taky zabil. Zkou\u0161el jsem zadr\u017eet dech na tak dlouho, abych se udusil, zkou\u0161el jsem se pod\u0159ezat nebo se p\u0159ed\u00e1vkovat pr\u00e1\u0161ky\u2026 nebo jsem to sp\u00ed\u0161e cht\u011bl zkusit. Na posledn\u00ed chv\u00edli jsem si to ale rozmyslel. V\u017edy jsem si vzpomn\u011bl na ty, kter\u00e9 bych tu nechal. Na ty, kter\u00e9 jsem m\u011bl r\u00e1d a kte\u0159\u00ed m\u011bli r\u00e1di m\u011b\u2026 a zase jsem se vzchopil a sna\u017eil jsem se j\u00edt d\u00e1l. Ale ve chv\u00edli, kdy jsem sledoval rakev s Billov\u00fdm t\u011blem se pomalu oddalovat za doprovodu smutn\u00e9 hudby, tak jsem opravdu cht\u011bl zem\u0159\u00edt.
Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi koulely hork\u00e9 slzy a j\u00e1 se jimi zalykal. Zat\u00ednal jsem nehty do sv\u00fdch stehen a t\u0159\u00e1sl se pod n\u00e1porem emoc\u00ed, kter\u00fdch na m\u011b bylo p\u0159\u00edli\u0161. Nezvl\u00e1dal jsem je pob\u00edrat. Bylo toho na m\u011b moc.
Sed\u011bl jsem na m\u00edst\u011b nejbl\u00ed\u017e rakvi, kter\u00e1 se pomalu zasouvala do hlubin zdi a oddalovala se ode m\u011b. Opou\u0161t\u011bla m\u011b\u2026 on m\u011b opou\u0161t\u011bl\u2026 V\u011bdom\u00ed definitivn\u00edho konce je p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 v\u011bc. V\u011bc hor\u0161\u00ed, ne\u017e by se mohlo zd\u00e1t. Najednou miz\u00ed v\u0161echno sv\u011btlo a vy jste obklopeni temnotou. T\u00e1pete, modl\u00edte se, pros\u00edte\u2026 \u0160m\u00e1tr\u00e1te kolem sebe a sna\u017e\u00edte se n\u011b\u010deho zachytit, ale nic nenach\u00e1z\u00edte. V\u0161echno je moc daleko\u2026 moc daleko od v\u00e1s. Va\u0161eho bolu, va\u0161ich proseb, va\u0161\u00ed du\u0161e\u2026<\/p>\n

Pomal\u00e1, srdcervouc\u00ed melodie za\u010dala sl\u00e1bnout, a\u017e utichla docela a zvu\u010dn\u00fd hlas po\u0159adatele poh\u0159bu se ot\u00e1zal, jestli chce n\u011bkdo \u0159\u00edct p\u00e1r slov na z\u00e1v\u011br. N\u011bkolik vte\u0159in se cel\u00fdm s\u00e1lem rozhostilo hrobov\u00e9 ticho, ne\u017e jsem pomalu zvedl ruku. Za\u0165al jsem zuby a p\u0159inutil jsem s\u00e1m sebe, abych p\u0159estal bre\u010det. Postavil jsem se a mechanicky do\u0161el dop\u0159edu ke st\u00e1le se zasouvaj\u00edc\u00ed rakvi. Po\u0159adatel mi podal mikrofon a j\u00e1 se obr\u00e1til \u010delem k lidem p\u0159ed sebou. Se\u0161lo se n\u00e1s tu p\u0159ekvapiv\u011b hodn\u011b. V\u011bt\u0161inu z t\u011bch lid\u00ed jsem v\u016fbec neznal, n\u011bkter\u00e9 jsem p\u00e1rkr\u00e1t zahl\u00e9dl, ale jedin\u00ed, kdo mi byli zn\u00e1m\u00ed, byli moje rodi\u010de a Samantha. J\u00e1 si jich v\u0161ak ani trochu nev\u0161\u00edmal. Necht\u011bl jsem si jich v\u0161\u00edmat. Ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch jsem byl s\u00e1m\u2026 bez n\u011bj\u2026 beze v\u0161ech\u2026
Cel\u00e1 m\u00edstnosti \u010di\u0161ela beznad\u011bj\u00ed a ne\u0161t\u011bst\u00edm. \u010cern\u00e1 podlaha, \u010dern\u00e9 lavi\u010dky, \u010dern\u00e9 \u0161aty na t\u011blech v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch\u2026 D\u0159ev\u011bn\u00fd strop i b\u00edl\u00e9 st\u011bny byly zdobeny kv\u011btinami, ale ty jako by vyza\u0159ovaly smrt, rozpad a konec\u2026
Zachv\u011bl jsem se a ob\u011bma rukama jsem sev\u0159el mikrofon. Na chv\u00edli jsem zav\u0159el o\u010di, abych se uklidnil, a kdy\u017e jsem je znovu otev\u0159el, up\u0159el jsem sv\u016fj pohled na rakev. Otev\u0159el jsem \u00fasta a spole\u010dn\u011b s nimi i sv\u00e9 srdce a hlasem pln\u00fdm citu jsem spustil:<\/p>\n

„M\u016fj \u017eivot byl temn\u00fd\u2026 byl jsem ztracen\u00fd\u2026 Kdo jsem? A co tu d\u011bl\u00e1m? Pro\u010d tu jsem? Pro\u010d\u2026? Moje kroky byly nejist\u00e9. Pot\u0159eboval jsem oporu\u2026 N\u011bjak\u00fd z\u00e1chytn\u00fd bod. N\u011bjak\u00fd maj\u00e1k v mo\u0159i tmy\u2026 N\u011bkoho, kdo mi pom\u016f\u017ee\u2026 U\u017e jsem se vzdal ve\u0161ker\u00e9 nad\u011bje. Bloudil jsem\u2026 s\u00e1m a ztracen\u00fd\u2026 v tom n\u011bm\u00e9m tichu\u2026 s\u00e1m v sob\u011b\u2026 hledal jsem sv\u011btlo\u2026 A pak jsi p\u0159i\u0161el ty!“ polo\u017eil jsem jednu ruku na rakev. „A j\u00e1 zjistil, kdo jsem! Z\u00edskal jsem kone\u010dn\u011b d\u016fvod se sm\u00e1t! V\u0161echno jsi zm\u011bnil a zmizel jsi\u2026 ale j\u00e1 t\u011b musel znovu naj\u00edt! Za ka\u017edou cenu! P\u0159es bolest! P\u0159es krev! P\u0159es slzy! P\u00e1tral jsem. Odm\u00edtal jsem se vzd\u00e1t! A usp\u011bl jsem! V z\u00e1\u0159i neonu! Na tom nejtemn\u011bj\u0161\u00edm z m\u00edst! V tom nezn\u00e1m\u00e9m \u0161eru\u2026 jsem znovu spat\u0159il and\u011bla! M\u00e9 srdce bilo rychleji\u2026 tajil jsem dech\u2026 To v\u0161echno jenom kv\u016fli tob\u011b! Kv\u016fli tob\u011b bych do\u0161el i na kraj sv\u011bta! Natahoval jsem ruku\u2026 cht\u011bl jsem se t\u011b dotknout! Obejmout t\u011b, schovat t\u011b u sebe! Nikdy bych t\u011b nedal komukoliv jin\u00e9mu! Pokud to zn\u00ed sobecky, tak budu klidn\u011b sobec! Nenech\u00e1m t\u011b odej\u00edt ze sv\u00e9ho srdce! Nenech\u00e1m t\u011b z n\u011bj odej\u00edt, dokud m\u011b neodnese smrt! M\u00e9 srdce ti pat\u0159\u00ed! M\u00e1 mysl o tob\u011b sn\u00ed! Tvoje o\u010di\u2026 tv\u016fj sm\u00edch\u2026 tvoje tv\u00e1\u0159! Ty! Bille\u2026 miluji t\u011b\u2026 a v\u017edycky t\u011b i milovat budu\u2026“ do\u0161eptal jsem. V tu chv\u00edli \u0161lo v\u0161echno stranou. Bylo mi jedno, \u017ee to je moje dvoj\u010de. Bylo mi jedno, \u017ee moje slova jsou \u0161patn\u00e1 a nem\u011bl bych je \u0159\u00edkat. V\u0161echno mi bylo jedno\u2026 Ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch jsem ho zase obj\u00edmal. Zase jsem ho k sob\u011b tiskl. Sm\u00e1l jsem se s n\u00edm\u2026 A\u017e do chv\u00edle, kdy se ozval dut\u00fd zvuk, jak rakev narazila na konec sv\u00e9 cesty.
A v tu chv\u00edli moje slzy p\u0159estaly t\u00e9ct a do o\u010d\u00ed se mi vkradla pr\u00e1zdnota. Tak\u2026 a jsem zase s\u00e1m\u2026
<\/em><\/p>\n

KONEC
<\/strong><\/p>\n

Tak a jsme na konci p\u0159\u00edb\u011bhu =)
Z\u0159ejm\u011b to nedopadlo tak, jak si v\u011bt\u0161ina z v\u00e1s p\u0159edstavovala, ale v \u017eivot\u011b tak\u00e9 nem\u00e1 v\u0161echno \u0161\u0165astn\u00fd konec a je pot\u0159eba ob\u010das tak\u00e9 zvolit hor\u0161\u00ed variantu. Tohle byla nav\u00edc prvn\u00ed kapitolov\u00e1 pov\u00eddka, kde jsem si vybrala \u0161patn\u00fd konec. Tak douf\u00e1m, \u017ee na m\u011b kv\u016fli tomu nezanev\u0159ete, proto\u017ee pokud mi to vyjde, r\u00e1da bych psala d\u00e1l a nechci p\u0159ij\u00edt o \u010dten\u00e1\u0159e =)
T\u00edmto d\u011bkuji v\u0161em, kte\u0159\u00ed mi zanech\u00e1vali koment\u00e1\u0159e, a p\u0159eji v\u00e1m hezk\u00fd zbytek pr\u00e1zdnin! =)
Ann<\/a><\/p>\n

<\/em> autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann S\u00e1m Strach, vztek, nechu\u0165\u2026 smutek, roztrp\u010den\u00ed, beznad\u011bj\u2026 ztr\u00e1ta v\u0161ech jistot a rozpad vlastn\u00edho klidn\u00e9ho nitra. Touha po tom vr\u00e1tit \u010das a vymazat ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 vzpom\u00ednky. Vyhasl\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148, rozpr\u00e1\u0161en\u00e1 n\u011bha, l\u00e1ska rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e1 na miliony st\u0159\u00edpk\u016f\u2026 miliony \u00fatr\u017ek\u016f\u2026 \u00fatr\u017ek\u016f kr\u00e1sn\u00fdch vzpom\u00ednek vhodn\u00fdch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-2755","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2755","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2755"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2755\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2755"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2755"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2755"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}