{"id":2767,"date":"2015-07-31T16:00:00","date_gmt":"2015-07-31T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2757"},"modified":"2015-07-31T16:00:00","modified_gmt":"2015-07-31T15:00:00","slug":"turn-back-time-27-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/31\/turn-back-time-27-1-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 27. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
N\u00e1vrat dom\u016f a mat\u010din p\u00e1d<\/p>\n

<\/strong> „Kdepak to jsme?“ zeptal se ti\u0161e Bill a nahnul se k Tomovi, zat\u00edmco jejich tax\u00edk zahnul do ulice, v n\u00ed\u017e st\u00e1ly sam\u00e9 kuri\u00f3zn\u00ed p\u0159edm\u011bstsk\u00e9 domy, jeden od druh\u00e9ho t\u00e9m\u011b\u0159 k nerozezn\u00e1n\u00ed. Bylo pozdn\u00ed odpoledne. Dva chlapci str\u00e1vili v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st dne v hotelu a jen tak se spolu poflakovali. Bill byl po\u0159\u00e1d emocion\u00e1ln\u011b nestabiln\u00ed po p\u0159ede\u0161l\u00fdch ud\u00e1lostech a Tom ho necht\u011bl do ni\u010deho tla\u010dit. Tak\u017ee na to \u0161li zlehka.<\/div>\n

Budoucnost na n\u011b mohla po\u010dkat.<\/div>\n
Je to divn\u00e9,<\/em> pomyslel si Bill n\u011bkolikr\u00e1t b\u011bhem r\u00e1na. Stalo se toho tolik, \u017ee mu p\u0159ipad\u00e1, jako by nemohl zpomalit natolik, aby v\u0161echno pochytil, a z\u00e1rove\u0148 jako by se nic nezm\u011bnilo. Zm\u011bnil dobu, sko\u010dil dop\u0159edu v \u010dase, podvedl historii. \u010cist\u011b teoreticky – nem\u011bl by te\u010f b\u00fdt sv\u011bt, nebo alespo\u0148 jeho \u010d\u00e1st, vzh\u016fru nohama? Nezm\u011bnila se te\u010f ofici\u00e1ln\u011b historie?<\/div>\n
Bill c\u00edtil, \u017ee by toho m\u011blo b\u00fdt jinak mnohem v\u00edc.<\/div>\n
Nem\u011bl m\u00edt tenhle jeho krok dopad na budoucnost, alespo\u0148 trochu<\/em>?<\/div>\n
Ale z toho, co vid\u011bl, mohl soudit, \u017ee \u017eivot d\u00e1l plyne stejn\u00fdm zp\u016fsobem jako doposud. Nic se nezastavilo, nic se jen kv\u016fli n\u011bmu nezm\u011bnilo – krom\u011b toho, jak se on s\u00e1m c\u00edtil ohledn\u011b sv\u00e9ho n\u00e1hl\u00e9ho odchodu. Mo\u017en\u00e1 zmizel, ztratil se z historie, jako kdy\u017e mrknete nebo oto\u010d\u00edte str\u00e1nku, ale jeho zmizen\u00ed nem\u011blo o\u010dividn\u011b efekt na nikoho dal\u0161\u00edho.<\/div>\n
<\/p>\n

„Je to tak, proto\u017ee ty tady m\u00e1\u0161 b\u00fdt,“ sna\u017eil se mu r\u00e1no vysv\u011btlit Tom, p\u0159i\u010dem\u017e odkazoval na den\u00edk a dopis a i na sv\u00e9ho d\u011bde\u010dka. „Celou dobu, dokonce p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem se zni\u010dehonic objevil ve tv\u00e9 dob\u011b, bylo dan\u00e9, \u017ee m\u00e1\u0161 takhle zmizet. To, \u017ee jsem se jednoho dne dotknul vodn\u00ed pumpy, se m\u011blo st\u00e1t. M\u011bli jsme se potkat a tohle v\u0161echno se zkr\u00e1tka m\u011blo st\u00e1t, Bille. Zn\u00ed to \u0161\u00edlen\u011b, j\u00e1 v\u00edm, ale jako by to bylo vytesan\u00e9 do kamene.“<\/em><\/div>\n

„Naps\u00e1no ve hv\u011bzd\u00e1ch,“ op\u00e1\u010dil Bill s pohledem up\u0159en\u00fdm do temnoty hotelov\u00e9ho pokoje. „Osud. Moje matka o n\u011bm n\u011bkolikr\u00e1t mluvila. V\u017edy se j\u00ed to slovo l\u00edbilo.“ Usm\u00e1l se a p\u0159it\u00e1hl si kolena k hrudn\u00edku, na\u010de\u017e je objal rukama.<\/em><\/div>\n
\n
My\u0161lenky na rodinu Billovi st\u00e1le vh\u00e1n\u011bly slzy do o\u010d\u00ed, ale te\u010f je zastavil a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil zam\u011b\u0159it na p\u0159\u00edtomnost m\u00edsto toho, aby rozeb\u00edral minulost. Pot\u0159eboval z\u016fstat tady a te\u010f. Konec konc\u016f – tohle je te\u010f jeho nov\u00fd domov.<\/div>\n
Pod\u00edval se z okna na zvl\u00e1\u0161tn\u00ed jednotv\u00e1rn\u00e9 stavby, zhluboka se nadechl a pod\u00edval se na Toma. „Bydl\u00ed zde n\u011bkdo speci\u00e1ln\u00ed?“ zeptal se, st\u00e1le \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Tom z\u00edral z okna tax\u00edku kamsi do d\u00e1lky. Jeho pohled byl rozost\u0159en\u00fd, nep\u0159\u00edtomn\u00fd.<\/div>\n
„Tome.“<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d se oto\u010dil a zjistil, \u017ee se Bill dot\u00fdk\u00e1 jeho dlan\u011b. Propletl prsty s jeho zpocen\u00fdmi. Shl\u00e9dl do kl\u00edna a s povzdechem kapituloval.<\/div>\n
„M\u016fj t\u00e1ta.“<\/div>\n
Bill vyvalil o\u010di. „My se setk\u00e1me s tv\u00fdm otcem?“ zvolal a za\u010dal panika\u0159it. „Pane Kaulitzi, to jste mi m\u011bl pov\u011bd\u011bt d\u0159\u00edve! Vypad\u00e1m p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b a vy m\u011b berete ke sv\u00e9mu otci!“<\/div>\n
„Bille, vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e.“<\/div>\n
„Je jasn\u00e9, \u017ee mi ne\u0159ekne\u0161 nic jin\u00e9ho!“ Bill pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed. „Miluje\u0161 mne.“<\/div>\n
Rty dredat\u00e9ho chlapce se zvlnily v \u00fasm\u011bvu. Tom zvedl Billovu ruku ke sv\u00fdm \u00fast\u016fm a jemn\u011b pol\u00edbil hebkou k\u016f\u017ei. „To teda jo,“ potvrdil a pot\u00e9, co vr\u00e1til Billovu dla\u0148 zp\u011bt mezi jejich t\u011bla, ji stiskl. „Ale jsem up\u0159\u00edmnej. Vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e, ani jeden vl\u00e1sek nem\u00e1\u0161 rozcuchan\u00fd a jsi kr\u00e1sn\u00fd jako v\u017edycky.“<\/div>\n
\n

Mlad\u00edk s havran\u00edmi vlasy odvr\u00e1til zrak. „Oh, p\u0159esta\u0148.“ Tv\u00e1\u0159e mu zrudly.<\/p><\/div>\n

Tom se zamilovan\u011b u\u0161kl\u00edbl. „Stejn\u011b na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. On t\u011b bude zbo\u017e\u0148ovat tak jako tak.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ Bill vypadal pln\u00fd nad\u011bje navzdory pochybnosti v o\u010d\u00edch. Obdr\u017eel dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv a je\u0161t\u011b jedno stisknut\u00ed dlan\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d by nem\u011bl?“<\/div>\n
V aut\u011b se rozhostilo na p\u00e1r minut ticho. Taxi pomalu zam\u00ed\u0159ilo ke kraji cesty a zastavilo u obrubn\u00edku. Bill znerv\u00f3zn\u011bl, uc\u00edtil strach i vzru\u0161en\u00ed. Zhluboka se nadechl.<\/div>\n
Dve\u0159e se otev\u0159ely, byl zaplacen poplatek a o chvilku pozd\u011bji se Bill, Tom a jejich zavazadlo ocitli na konci p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty u mal\u00e9ho p\u0159edm\u011bstsk\u00e9ho domku.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ prohl\u00e1sil dred\u00e1\u010d s \u00fasm\u011bvem a volnou dla\u0148 polo\u017eil na Billova z\u00e1da. Vedl ho sm\u011brem k domu. Kluci se zastavili u hlavn\u00edho vchodu, kde setrvali docela dlouho, ne\u017e se Tom nat\u00e1hl ke zvonku.<\/div>\n
Ruka se mu viditeln\u011b t\u0159\u00e1sla.<\/div>\n
I skrz dve\u0159e byl zvonek sly\u0161et. N\u011bkde za\u0161t\u011bkal pes nad\u0161en\u00fd z potenci\u00e1ln\u00edch n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk\u016f, kter\u00fd se rozb\u011bhl ke vchodu a za\u010dal na dve\u0159e sk\u00e1kat. Oba chlapci na sebe pohl\u00e9dli, jeden se sna\u017eil nevypadat zkamen\u011ble, druh\u00fd se pokou\u0161el uk\u00e1zat s\u00edlu a podporu, p\u0159i\u010dem\u017e odh\u00e1n\u011bl nervozitu a pochybnosti. Vte\u0159iny ub\u00edhaly a zd\u00e1ly se jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Pes hystericky dor\u00e1\u017eel a m\u00e1lem dve\u0159e prorazil. Kone\u010dn\u011b se ozval mu\u017esk\u00fd hlas, jen\u017e hlubok\u00fdm t\u00f3nem uklidnil zv\u00ed\u0159e. Pot\u00e9 se ozval zvuk odemyk\u00e1n\u00ed a najednou se dve\u0159e otev\u0159ely. V nich st\u00e1l mu\u017e ve st\u0159edn\u00edch letech s oholenou tv\u00e1\u0159\u00ed, je\u017e si ale zachovala n\u00e1znak drsnosti, kter\u00fd na n\u011b vyvalil o\u010di. Oh\u00fdbal se, to jak se sna\u017eil dr\u017eet psa za obojek na krku.<\/div>\n
\n

„Tome,“ vyslovil p\u0159ekvapen\u011b i \u00falevn\u011b. „J\u00e1, uhm, ne\u010dekal jsem, \u017ee p\u0159ijede\u0161, nebo jsem m\u011bl?“ Sto\u010dil na moment pohled k Billovi a v jeho tv\u00e1\u0159i se objevilo zmaten\u00ed, kdy\u017e si v\u0161iml Tomovy ruky kolem jeho pasu. Jeho syn zachytil, na co se d\u00edv\u00e1, ale ani ho nenapadlo se odt\u00e1hnout. M\u00edsto toho jen upevnil sev\u0159en\u00ed. „Oh,“ vzpamatoval se otec, „uhm, pros\u00edm, poj\u010fte dovnit\u0159.“<\/p><\/div>\n

Ustoupil sm\u011brem do domu a t\u00e1hl za sebou psa, kter\u00fd se st\u00e1le sna\u017eil vymanit z jeho sev\u0159en\u00ed. „Nep\u0159edstav\u00ed\u0161 n\u00e1s?“ zeptal se p\u0159\u00e1telsky Toma a zav\u0159el dve\u0159e, aby mohl pustit sv\u00e9ho dom\u00e1c\u00edho mazl\u00ed\u010dka.<\/div>\n
Pes okam\u017eit\u011b sko\u010dil na Toma, packami se zap\u0159el o chlapcovu hru\u010f a \u017e\u00e1dal si objet\u00ed na p\u0159iv\u00edtanou. Tom mu se sm\u00edchem vyhov\u011bl a za\u010dal zv\u00ed\u0159e \u0161kr\u00e1bat na hlav\u011b pot\u00e9, co hodil na podlahu cestovn\u00ed ta\u0161ku. „Uh, jo,“ odpov\u011bd\u011bl otci a po\u0159\u00e1d se d\u00edval na psa, kter\u00fd se rychle rozhodl o\u010dichat nezn\u00e1m\u00e9ho. Bill s nejist\u00fdm \u00fasm\u011bvem couvl, byl trochu vyd\u011b\u0161en\u00fd z toho, jak na n\u011bj hyperaktivn\u00ed \u0161t\u011bn\u011b cht\u011blo sko\u010dit. „Poj\u010f sem, kluku,“ p\u0159ik\u00e1zal Tom a b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in psa od Billa odt\u00e1hl. \u010cernovl\u00e1sek se na n\u011bj vd\u011b\u010dn\u011b zaculil. Dred\u00e1\u010d mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval a pak se obr\u00e1til na sv\u00e9ho otce. „Oh, uhm,“ za\u010dal, m\u00e1lem by na p\u0159edstaven\u00ed znovu zapomn\u011bl. Byl nerv\u00f3zn\u00ed – je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc, ne\u017e byl u sv\u00e9ho otce obvykle. Odka\u0161lal si a narovnal se, pustil ps\u016fv obojek. „Bille, tohle je m\u016fj t\u00e1ta. A tati, tohle je Bill, m\u016fj\u2026“ Zarazil se a rychle se pod\u00edval na Billa pro uji\u0161t\u011bn\u00ed. Ah, sakra, tak to prost\u011b \u0159ekni.<\/em> Zhluboka se nadechl, zvedl ramena a sebev\u011bdom\u011b s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i dokon\u010dil: „Tati, tohle je Bill, m\u016fj kluk.“<\/div>\n
\n

„Tv\u016fj kluk?“ zopakoval Jorg a p\u0159ekvapen\u011b vykulil o\u010di. Usm\u00edvat se nicm\u00e9n\u011b nep\u0159estal a Tom \u00falevn\u011b vydechl. „Dob\u0159e.“ T\u00e1ta ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f dop\u0159edu a nap\u0159\u00e1hl ruku. „R\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, Bille. Tom obvykle nepodnik\u00e1 speci\u00e1ln\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy jen proto, aby mi n\u011bkoho p\u0159edstavil.“ Nahnul se dop\u0159edu a zti\u0161il hlas. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee pro n\u011bj mus\u00ed\u0161 b\u00fdt v\u00fdjime\u010dn\u00fd, heh?“ A s mrknut\u00edm se zase narovnal.<\/p><\/div>\n

Chlapci s havran\u00edmi vlasy studem z\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e. Pevn\u011b stiskl mu\u017ei ruku a pot\u0159\u00e1sl mu s n\u00ed. „Je mi pot\u011b\u0161en\u00edm, pane Kaulitzi, opravdu.“<\/div>\n
„Ano, ano, pot\u011b\u0161en\u00ed na moj\u00ed stran\u011b,“ op\u00e1\u010dil Jorg s \u00fasm\u011bvem a o krok ustoupil. Asi minutu t\u011bkal pohledem z jednoho mlad\u00edka na druh\u00e9ho. „No,“ \u0159ekl pot\u00e9, co mu chvilku trvalo, ne\u017e se vr\u00e1til do skute\u010dnosti – nebylo to p\u0159ece jenom ka\u017ed\u00fd den, kdy m\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost vid\u011bt sv\u00e9ho syna, a bylo v\u00edc ne\u017e radostn\u00e9, \u017ee se tu tak najednou uk\u00e1zal. Ale pak ho zas\u00e1hla realita. Vzpomn\u011bl si na d\u016fvod, pro\u010d je jeho syn tady m\u00edsto toho, aby byl doma s matkou.<\/div>\n
Jeho tv\u00e1\u0159 posmutn\u011bla.<\/div>\n
Ramena povadla.<\/div>\n
„No, chovejte se tu jako doma, dob\u0159e? J\u00e1 si-“ zarazil se. „Budu hned zp\u00e1tky, dob\u0159e?“ opravil se a pak zmizel v kuchyni, kde s l\u00edtost\u00ed zvedl telefon.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Oh, d\u00edky bohu, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku!“ zvolala Simone n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne. Upustila ve dve\u0159\u00edch ta\u0161ku a pevn\u011b sv\u00e9ho syna objala tak, a\u017e mu to vzalo dech. Zav\u0159ela o\u010di, op\u0159ela si \u010delo o Tomovo, zhluboka se nadechla a pak dlouze, \u00falevn\u011b, vydechla. „Oh, Tome,“ za\u0161eptala a m\u00edrn\u011b se kol\u00e9bala dop\u0159edu a dozadu. Srdce se j\u00ed rozbu\u0161ilo a pak zase zpomalilo, rezonovalo j\u00ed v u\u0161\u00edch, zat\u00edmco se Simone sna\u017eila uklidnit svoje nervy a emoce. Starost, kter\u00e1 ji p\u0159ede\u0161l\u00e9 dny dr\u00e1sala a kter\u00e1 m\u011bla s\u00edlu demoli\u010dn\u00ed koule nar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed do zdi, ji kone\u010dn\u011b opou\u0161t\u011bla.<\/p><\/div>\n

A jak ji opou\u0161t\u011bla starost, nastupoval m\u00edsto n\u00ed vztek.<\/div>\n
Simone pustila sv\u00e9ho syna a odstoupila tak, aby ho mohla chytit za rameno. „Co sis myslel?“ zeptala se t\u00f3nem s n\u00e1znakem hysterie. „Nechal jsi m\u011b, abych se zbl\u00e1znila starost\u00ed, prost\u011b sis jen tak zdrhnul! V\u00ed\u0161, co jsem si p\u0159edstavovala, \u017ee se ti stalo? Oh m\u016fj bo\u017ee\u2026“ nedokon\u010dila. Promnula si \u010delo, jako by se sna\u017eila zabr\u00e1nit migr\u00e9n\u011b. O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji obr\u00e1tila pozornost zp\u011bt k Tomovi. Jej\u00ed o\u010di byly pln\u00e9 zlosti. „V\u00ed\u0161, myslela jsem si, \u017ee mi zavolaj\u00ed, \u017ee na\u0161li tvoje ostatky, nebo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, \u017ee nikdy nezavolaj\u00ed a ty bude\u0161 prost\u011b dal\u0161\u00ed zmizel\u00e1 osoba, kterou nikdo nevid\u011bl a nikdo o n\u00ed nesly\u0161el. Stejn\u011b jako tv\u016fj\u2026“ Jej\u00ed pohled padl na pov\u011bdom\u00e9ho mlad\u00e9ho mu\u017ee stoj\u00edc\u00edho stranou s pa\u017eemi zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdmi na hrudi. „Praprastr\u00fdc\u2026“ dokon\u010dila t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem.<\/div>\n
\n

Simone pustila sv\u00e9ho syna a sv\u011bsila pa\u017ee. Pozn\u00e1vala toho chlapce, pamatovala si, jak byl jednou u nich doma a utekl, jako by byl k smrti vyd\u011b\u0161en\u00fd, jednoho dne p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci. Vzpom\u00ednala si na jeho and\u011blskou tv\u00e1\u0159 a k\u0159ehk\u00e9 rysy, je\u017e j\u00ed p\u0159ipom\u00ednaly n\u011bkoho na jedn\u00e9 star\u00e9, vybledl\u00e9 fotografii.<\/p><\/div>\n

Zamrazilo ji, zat\u00edmco ho pozorovala. Jako by n\u011bkdo vyt\u00e1hl jej\u00edho prastr\u00fdce z fotografie a um\u00edstil ji do ob\u00fdvac\u00edho pokoje jej\u00edho exman\u017eela. Jeho poko\u017eka byla bled\u00e1 stejn\u011b jako na \u010dernob\u00edl\u00e9m obr\u00e1zku, kter\u00fd se nach\u00e1zel doma v knize rodokmen\u016f jej\u00ed matky. Jeho vlasy byly stejn\u011b tmav\u00e9. Vypadal tak bizarn\u011b nem\u00edstn\u011b v d\u017e\u00edn\u00e1ch a tri\u010dku, kter\u00e9 m\u011bl te\u010f na sob\u011b. Simone poznala, \u017ee jsou to Tomovy star\u00e9 v\u011bci z doby, kdy je\u0161t\u011b nem\u011bl zal\u00edben\u00ed v no\u0161en\u00ed ob\u0159\u00edho oble\u010den\u00ed. Ale d\u016fvod, pro\u010d m\u011bl ten kluk na sob\u011b syn\u016fv od\u011bv, byla pro Simone z\u00e1hada. Nic ned\u00e1valo smysl. Od hovoru od Jorga ze v\u010derej\u0161ka, kter\u00fdm ji informoval, \u017ee k n\u011bmu dorazil Tom i se sv\u00fdm klukem<\/em>, k tomu, \u017ee s n\u00ed v m\u00edstnosti stoj\u00ed styd\u00edc\u00ed se kluk oble\u010den\u00fd do v\u011bc\u00ed jej\u00edho syna, kter\u00fd neskute\u010dn\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1 d\u011bde\u010dkova bratra. Simone nic nech\u00e1pala, jej\u00ed ustaran\u00e1 mysl to nedok\u00e1zala zpracovat.<\/div>\n
\n

„Mami,“ promluvil Tom, \u010d\u00edm\u017e ji vytrhl z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. \u017dena se mu pod\u00edvala do o\u010d\u00ed. Ty jej\u00ed byly vykulen\u00e9 a pln\u00e9 zmaten\u00ed. „Mami, omlouv\u00e1m se,“ pokra\u010doval chlapec omluvn\u00fdm hlasem. Ti\u0161e dodal: „Nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Prost\u011b jsem\u2026 nemohli jsme tam z\u016fstat.“<\/p><\/div>\n

Simone nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dila \u010delo. „My<\/em>?“ Sto\u010dila pohled k mlad\u00edkovi s tmav\u00fdmi vlasy a pak pochopila. „Oh.“ P\u0159ik\u00fdvla. „Ale pro\u010d jste tam nemohli z\u016fstat?“<\/div>\n
„Bylo to p\u0159\u00edli\u0161 nebezpe\u010dn\u00fd,“ vyhrkl dred\u00e1\u010d, ne\u017e se mohl v\u016fbec zamyslet nad slovy, kter\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1. Kousl se do jazyku moc pozd\u011b.<\/div>\n
„Nebezpe\u010dn\u00fd?“ V mat\u010din\u011b tv\u00e1\u0159i se zra\u010dilo \u010dir\u00e9 zmaten\u00ed.<\/div>\n
Tv\u00e1\u0159 jej\u00edho syna zbledla, p\u0159\u00edmo zb\u011blela, kdy\u017e si chlapec uv\u011bdomil, co vypustil z pusy. U\u017e to nemohl vz\u00edt zp\u00e1tky, ale nemohl ani pr\u00e1v\u011b te\u010f a tady vysv\u011btlovat matce jejich situaci, ani\u017e by byl ihned pot\u00e9 p\u0159evezen\u00fd do bl\u00e1zince. V\u011bd\u011bl, jak \u0161\u00edlen\u011b cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh zn\u00ed. Byla to bl\u00e1zniv\u00e1 historka, kterou by na sebe p\u0159it\u00e1hl v\u00edc ot\u00e1zek, ne\u017e kolik by dok\u00e1zal zvl\u00e1dnout.<\/div>\n
Ztracen\u00fd v my\u0161lenk\u00e1ch nadsko\u010dil, kdy\u017e se jeho pa\u017ee dotkla \u010d\u00edsi dla\u0148. Oto\u010dil se a zjistil, \u017ee Bill stoj\u00ed po jeho boku. Jeho tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di nerv\u00f3zn\u011b t\u011bkaly po m\u00edstnosti, ne\u017e se na moment spojily s Tomov\u00fdmi. St\u00e1l k Simone z\u00e1dy, zat\u00edmco k Tomovi se oto\u010dil \u010delem doufaje, \u017ee u n\u011bj najde \u00fat\u011bchu.<\/div>\n
\n

„Tome,“ za\u0161eptal rozt\u0159esen\u011b a nejist\u011b. „Tome, jak\u2026?“ Nemohl dokon\u010dit ot\u00e1zku, ale Tomovi bylo v\u0161echno v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9. Dred\u00e1\u010d se zhluboka nadechl a polo\u017eil dla\u0148 na Billovu tv\u00e1\u0159, k brad\u011b. Zvedl hlavu sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka tak, aby se na sebe museli pod\u00edvat. Slab\u011b se usm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 se o to postar\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.<\/div>\n
„M\u011bl bych\u2026?“<\/div>\n
„Ne, zkr\u00e1tka\u2026 j\u00e1 j\u00ed to \u0159eknu,“ za\u0161eptal dred\u00e1\u010d, skoro zapomn\u011bl, jak bl\u00edzko matce stoj\u00ed. Mrknul na ni a z\u010dervenal. Pot\u00e9 vystr\u010dil Billa z ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
Simone sledovala \u0161eptanou konverzaci a c\u00edtila se p\u0159ekvapiv\u011b vylou\u010den\u011b. Jejich bl\u00edzkost a intimn\u00ed chov\u00e1n\u00ed ji \u0161okovalo. Uc\u00edtila chlad na pa\u017e\u00edch a zk\u0159\u00ed\u017eila ruce, aby schovala hus\u00ed k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Tome“ vyslovila \u017e\u00e1doucn\u011bji, ne\u017e zam\u00fd\u0161lela. „Co se d\u011bje?“<\/div>\n
Jej\u00ed syn dlouze vydechl a pak se op\u0159el o gau\u010d. Promnul si ko\u0159en nosu a trochu sklonil hlavu. „V\u00edc, ne\u017e by sis kdy mohla p\u0159edstavit, mami,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e. Zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
„No, vyzkou\u0161ej m\u011b, Tome. Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt tak moc komplikovan\u00fd.“<\/div>\n
„Oh, byla bys p\u0159ekvapen\u00e1,“ op\u00e1\u010dil mlad\u00edk a otev\u0159el v\u00ed\u010dka, aby se pod\u00edval na matku stoj\u00edc\u00ed te\u010f po jeho boku s ustaran\u00fdm v\u00fdrazem v zast\u0159en\u00fdch o\u010d\u00edch. O\u010dividn\u011b j\u00ed zp\u016fsobil v\u00edc bolesti, ne\u017e bylo nutn\u00e9. Nakopl ho pocit viny. Zamumlal: „Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
Simone se trochu usm\u00e1la a m\u011bkce sv\u00e9ho syna objala. „U\u017e je to v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Jo, ale stejn\u011b\u2026“<\/div>\n
„Tak jako tak pot\u0159ebuju, abys mi p\u0159esn\u011b \u0159ekl, co se d\u011bje,“ prohl\u00e1sila matka.<\/div>\n
\n

Tom zdvihl a zase spustil ramena – to jak se zhluboka nadechl. „Kdybych ti to \u0159ekl hned te\u010f,“ zarazil se a pohl\u00e9dl matce do o\u010d\u00ed, „nev\u011b\u0159ila bys mi ani slovo.“<\/p><\/div>\n

Simone zv\u011bdav\u011b naklonila hlavu a pod\u00edvala se sv\u00e9mu synovi do o\u010d\u00ed. „To nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, kdy\u017e jsi to nezkusil.“<\/div>\n
Tom se nadechl a chvilku po\u010dkal, ne\u017e ze sebe vzduch zase vypustil. Zadr\u017eel dech a z\u00edral matce do o\u010d\u00ed. Cht\u011bl j\u00ed to \u0159\u00edct. Cht\u011bl, aby to v\u011bd\u011bla. Necht\u011bl, aby byla takhle zmaten\u00e1. Nebylo to v\u016f\u010di n\u00ed f\u00e9r, to mu bylo jasn\u00e9. Pot\u0159eboval ji po sv\u00e9m boku. Pot\u0159eboval jej\u00ed podporu a asistenci a v\u011bd\u011bl, \u017ee to p\u0159ed n\u00ed nem\u016f\u017ee ukr\u00fdvat nav\u017edy.<\/div>\n
Vydechl, rozt\u0159esen\u011b a dlouze, p\u0159i\u010dem\u017e st\u00e1le pozoroval svou matku.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap N\u00e1vrat dom\u016f a mat\u010din p\u00e1d „Kdepak to jsme?“ zeptal se ti\u0161e Bill a nahnul se k Tomovi, zat\u00edmco jejich tax\u00edk zahnul do ulice, v n\u00ed\u017e st\u00e1ly sam\u00e9 kuri\u00f3zn\u00ed p\u0159edm\u011bstsk\u00e9 domy, jeden od druh\u00e9ho t\u00e9m\u011b\u0159 k nerozezn\u00e1n\u00ed. Bylo pozdn\u00ed odpoledne. Dva<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2767","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2767","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2767"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2767\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2767"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2767"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2767"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}