{"id":2777,"date":"2015-07-28T15:00:00","date_gmt":"2015-07-28T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2767"},"modified":"2015-07-28T15:00:00","modified_gmt":"2015-07-28T14:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/28\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-22\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 22."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Rodina<\/p>\n

Sv\u011bt je velk\u00e9 m\u00edsto. Je v n\u011bm mnoho lid\u00ed, kte\u0159\u00ed s sebou p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00ed mnoho emoc\u00ed, mnoho ud\u00e1lost\u00ed a bohu\u017eel i mnoho probl\u00e9m\u016f. N\u011bkter\u00e9 komplikace jsou p\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e9 a drobn\u00e9, ale n\u011bkter\u00e9 jsou z\u00e1va\u017en\u00e9 a dok\u00e1\u017eou v\u00e1s naprosto zni\u010dit a vys\u00e1t z v\u00e1s v\u0161echnu s\u00edlu bojovat. Kdy\u017e takov\u00fd probl\u00e9m vstoup\u00ed do va\u0161eho \u017eivota a zni\u010d\u00ed ve\u0161ker\u00e9 va\u0161e jistoty, dojde ve v\u00e1s ke zm\u011bn\u011b. N\u011bkdy jen k mal\u00e9, ale obvykle k velmi podstatn\u00e9 zm\u011bn\u011b. Zm\u011bn\u011b, kter\u00e1 ze sv\u011btla d\u011bl\u00e1 tmu a z nad\u011bje beznad\u011bj. Zm\u011bn\u011b, kter\u00e1 z radosti d\u011bl\u00e1 zlost, z rozja\u0159en\u00ed vztek\u2026 a z l\u00e1sky nen\u00e1vist\u2026<\/p>\n

<\/em> Z\u016fstal jsem na matku jenom ztuhle z\u00edrat. Nebyl jsem schopn\u00fd ze sebe vypravit ani jedin\u00e9 slovo. M\u00e9 t\u011blo nebylo u\u017e v m\u00e9 moci. Hrdlo se mi sev\u0159elo a j\u00e1 se ve vte\u0159in\u011b prom\u011bnil v \u017eivouc\u00ed sochu s divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem. Hled\u011bl jsem j\u00ed hluboko do o\u010d\u00ed ve snaze naj\u00edt v nich n\u011bjak\u00fd n\u00e1znak l\u017ei. Nic jsem v\u0161ak nenach\u00e1zel a to m\u011b d\u011bsilo. D\u011bsilo m\u011b to tak moc, \u017ee jsem se pod vlivem toho pocitu za\u010dal t\u0159\u00e1st. Nemohl jsem tomu zabr\u00e1nit a ve sv\u00e9m nyn\u011bj\u0161\u00edm stavu jsem ani nebyl schopn\u00fd se o to sna\u017eit.
B\u2026 bratr?!<\/em> Ozval se v m\u00e9 hlav\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd hl\u00e1sek. Jak jako bratr?! To p\u0159ece nejde! V\u017edy\u0165 je to naprost\u00e1 blbost!<\/em> K\u0159i\u010del, ale j\u00e1 mu nedok\u00e1zal d\u00e1t za pravdu. Byl tu n\u011bjak\u00fd\u2026 pocit. Pocit hluboko uvnit\u0159 m\u011b, kter\u00fd mi jasn\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee mamka mluv\u00ed pravdu a Bill je skute\u010dn\u011b m\u016fj bratr\u2026
Nedok\u00e1zal bych p\u0159esn\u011b \u0159\u00edct, jak jsem se v ten moment, je\u017e mohl b\u00fdt minutou i hodinou, c\u00edtil. Kdybych to m\u011bl n\u011bkomu alespo\u0148 trochu p\u0159ibl\u00ed\u017eit, popsal bych to jako sm\u011bsici rozho\u0159\u010den\u00ed, zmaten\u00ed, strachu a znechucen\u00ed. Ano\u2026 znechucen\u00ed\u2026 Byl jsem znechucen\u00fd. Sebou\u2026 j\u00edm\u2026 n\u00e1mi\u2026 Vybavilo se mi, jak jsem ho obj\u00edmal. Jak jsem ho hladil\u2026 dr\u017eel za ruku\u2026 l\u00edbal\u2026 a\u2026<\/p>\n

„Jak\u2026?“ za\u0161eptal jsem rozechv\u011ble, kdy\u017e se mi kone\u010dn\u011b vr\u00e1tila \u0159e\u010d.
„Eh\u2026“ mamka zamrkala a tv\u00e1\u0159 se j\u00ed zk\u0159ivila. „J\u00e1\u2026 tohle jsem nem\u011bla \u0159\u00edct\u2026“ bylo jasn\u00e9, \u017ee m\u00e1 v\u00fd\u010ditky. Za\u010dala se kousat do rtu, pustila m\u016fj l\u00edmec a o krok ode m\u011b ustoupila. Pohled sklopila k zemi a u\u017e nic ne\u0159\u00edkala.
„Jak\u2026?!“ do\u017eadoval jsem se d\u00e1l odpov\u011bdi, tentokr\u00e1t u\u017e o n\u011bco nal\u00e9hav\u011bji.
Ne\u0161\u0165astn\u011b si povzdechla. „Poj\u010f si promluvit do tv\u00e9ho pokoje\u2026“ \u0159ekla mi ti\u0161e a zam\u00ed\u0159ila z p\u0159eds\u00ed\u0148ky nahoru ke mn\u011b. J\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bkolik vte\u0159in z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b jako soln\u00fd sloup, ne\u017e jsem ji vratkou ch\u016fz\u00ed n\u00e1sledoval. Ani jsem se neobt\u011b\u017eoval se zouvat, to bylo to posledn\u00ed, na co jsem myslel.
Kdy\u017e jsem ve\u0161el do m\u00edstnosti, mamka sed\u011bla na m\u00e9 posteli a pohr\u00e1vala si s pramenem sv\u00fdch vlas\u016f. P\u0159i m\u00e9m vstupu na m\u011b up\u0159ela pohled, ze kter\u00e9ho m\u011b mrazilo. Ne proto, \u017ee by byl d\u011bsiv\u00fd, ale proto\u017ee byl tak neskute\u010dn\u011b smutn\u00fd\u2026<\/div>\n

\n
\n

„Posa\u010f se vedle m\u011b\u2026“ za\u0161eptala a j\u00e1 ji bez n\u00e1mitek poslechl. Kdy\u017e jsem se usadil, po\u010dkal jsem, dokud neza\u010dala:
„Tome\u2026 jako prvn\u00ed chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u011b velmi miluji bez ohledu na to, co se ti chyst\u00e1m \u0159\u00edct. Jsem \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee t\u011b m\u00e1m a jsem na tebe hrd\u00e1. L\u00edbilo se mi sledovat, jak vyr\u016fst\u00e1\u0161, a t\u011b\u0161ila jsem se z ka\u017ed\u00e9ho tv\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Byl jsi kr\u00e1sn\u00e9 a vesel\u00e9 d\u00edt\u011b\u2026 a te\u010f je z tebe kr\u00e1sn\u00fd mlad\u00fd mu\u017e. Co se v\u0161ak t\u00fd\u010de tebe a Billa, nemohu v\u00e1s nechat spolu\u2026 P\u0159\u00e1la bych si, aby to bylo v\u0161echno jinak a j\u00e1 se mohla t\u011b\u0161it z va\u0161eho vztahu, v\u011b\u0159 mi. Jste oba inteligentn\u00ed a je vid\u011bt, \u017ee se opravdu milujete\u2026 nicm\u00e9n\u011b\u2026 je to tv\u016fj bratr. Je to tvoje rodina\u2026 pokrevn\u00ed rodina, kterou j\u00e1 ani tv\u016fj otec nejsme\u2026
Budu up\u0159\u00edmn\u00e1 a otev\u0159en\u00e1, u\u017e nebudu nic tajit\u2026 Kdy\u017e jsem si vzala tv\u00e9ho otce, moc jsem cht\u011bla miminko. S Curtem jsme se tedy rozhodli, \u017ee si zalo\u017e\u00edme rodinku. Nicm\u00e9n\u011b\u2026 u m\u011b se zjistilo, \u017ee nejsem schopn\u00e1 d\u011b\u0165\u00e1tko m\u00edt\u2026“ na n\u011bkolik vte\u0159in se odml\u010dela, ne\u017e ti\u0161\u0161\u00edm hlasem pokra\u010dovala:<\/p>\n

„Ale moje kamar\u00e1dka kade\u0159nice m\u011bla z\u00e1kaznici, kter\u00e9 se narodila nepl\u00e1novan\u011b dvoj\u010d\u00e1tka\u2026 chlape\u010dci. Byla to teprve sedmn\u00e1ctilet\u00e1 d\u00edvka s p\u0159\u00edsn\u00fdmi rodi\u010di. Nem\u011bla prost\u0159edky je vychov\u00e1vat a \u017eivit, proto se je s p\u0159\u00edtelem rozhodla d\u00e1t k adopci. Tam se ale ti chlape\u010dci museli rozd\u011blit\u2026 nikdo necht\u011bl dv\u011b d\u011bti, proto i p\u0159es nesouhlas sv\u00e9ho okol\u00ed jedno miminko dala do v\u00fdchovy n\u00e1m a druh\u00e9 n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1vni\u010dce. Dva m\u011bs\u00edce \u0161lo v\u0161echno bez probl\u00e9m\u016f. D\u00edvka se pak odst\u011bhovala s rodinou do Ameriky a d\u011bti n\u00e1m z\u016fstaly. Pak se ov\u0161em v novin\u00e1ch objevila d\u011bsiv\u00e1 zpr\u00e1va\u2026 pr\u00e1vni\u010dka, co m\u011bla druh\u00e9 z dvoj\u010d\u00e1tek vychov\u00e1vat, m\u011bla nehodu a na m\u00edst\u011b zem\u0159ela. D\u011b\u0165\u00e1tko tedy putovalo do p\u00e9\u010de jej\u00ed sestry. Po \u010dase to odezn\u011blo\u2026 nicm\u00e9n\u011b ona sestra se pak tak\u00e9 <\/a>n\u011bkam odst\u011bhovala\u2026 a d\u00edt\u011b nechala u sv\u00e9ho star\u00e9ho p\u0159\u00edtele Nicka. To jsem se doslechla z druh\u00e9 ruky a dost m\u011b to zasko\u010dilo. Rad\u011bji jsem se do toho ale nem\u00edchala a v\u011bnovala jsem se v\u00fdchov\u011b sv\u00e9ho adoptivn\u00edho synka\u2026 tebe, Tome\u2026“ zvedla ke mn\u011b uslzen\u00e9 o\u010di a pevn\u011b m\u011b objala. „Promi\u0148\u2026“ vydala je\u0161t\u011b, ne\u017e se rozplakala. Do oble\u010den\u00ed na hrudi se mi za\u010daly vsakovat jej\u00ed hork\u00e9 slzy.<\/p>\n

Po necel\u00e9 minut\u011b jsem zvedl klepaj\u00edc\u00ed se ruce a lehce jsem j\u00ed objet\u00ed oplatil, ale na v\u00edc jsem se u\u017e nezmohl. Nedok\u00e1zal jsem ji ut\u011b\u0161it nebo ud\u011blat cokoliv jin\u00e9ho, \u010d\u00edm bych ji ukonej\u0161il.
Zabodl jsem pohled do prot\u011bj\u0161\u00ed zdi a zt\u011b\u017eka jsem polkl. Dvoj\u010de\u2026<\/em> Projelo mi mysl\u00ed jedin\u00e9 slovo a naplnilo m\u011b panikou a odporem. Je to moje\u2026 dvoj\u010de\u2026 Moje rodina nen\u00ed moj\u00ed rodinou a moje \u017eivotn\u00ed l\u00e1ska je m\u016fj\u2026 bratr\u2026<\/em> Za\u010dal bych se d\u00e1l vypt\u00e1vat, kdybych mohl, ale ne\u0161lo to. Byl jsem nepou\u017eiteln\u00fd a mimo. Kdo by tak\u00e9 v moj\u00ed situaci nebyl mimo, \u017ee? Kdyby zjistil, \u017ee prvn\u00ed jeho skute\u010dn\u00e1 l\u00e1ska, za kterou by dal ruku do ohn\u011b, je jeho\u2026 sourozenec\u2026 Tohle je \u0161patn\u011b! Tohle je hrozn\u011b \u0161patn\u011b! Takhle to nesm\u00ed b\u00fdt! Prost\u011b nesm\u00ed! Je to\u2026 nechutn\u00e9! V\u017edy\u0165 j\u00e1 jsem l\u00edbal svoje dvoj\u010de! A spal jsem s n\u00edm!<\/em> Bylo mi z toho v\u0161eho na zvracen\u00ed.
Pustil jsem matku a prudce jsem se narovnal. Oto\u010dil jsem na pat\u011b a bez jedin\u00e9ho slova jsem vyb\u011bhl z pokoje, seb\u011bhl schody a vy\u0159\u00edtil jsem se z domu. Nam\u00ed\u0159il jsem si to sm\u011brem k lesu a vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u011b jsem z\u00edral p\u0159ed sebe.
<\/p>\n

Pro\u010d se tohle muselo st\u00e1t zrovna m\u011b?! Pro\u010d, sakra?!<\/em> \u0158val jsem v duchu. C\u00edtil jsem se jako zv\u00ed\u0159e zahnan\u00e9 do kouta. Zran\u011bn\u00e9, zmaten\u00e9 a trp\u00edc\u00ed. M\u011bl jsem sice jasno v tom, jak to v\u0161echno je, ale m\u016fj mozek to nezvl\u00e1dal pob\u00edrat a zpracov\u00e1vat. Bylo to, jako bych byl ve sv\u011brac\u00ed kazajce, co se mi stahovala st\u00e1le t\u011bsn\u011bji a t\u011bsn\u011bji kolem hrdla. Nemohl jsem d\u00fdchat\u2026 dusil jsem se, ale nebylo to ni\u010demu platn\u00e9. Ten tlak stejn\u011b nepovoloval a j\u00e1 pomalu, ale jist\u011b sp\u011bl k vlastn\u00edmu z\u00e1niku\u2026
Ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed krok byl bolestiv\u011bj\u0161\u00ed a bolestiv\u011bj\u0161\u00ed, jak to na m\u011b v\u0161echno dol\u00e9halo. V\u0161echny v\u011bci, kter\u00e9 jsem dosud bral jako b\u011b\u017en\u00e9, ka\u017edodenn\u00ed jistoty byly fu\u010d. V\u0161echno, o co jsem se kdy op\u00edral, se rozsypalo jako dome\u010dek z karet a mn\u011b zbyla jenom bolest, zklam\u00e1n\u00ed, k\u0159ivda a odpor, je\u017e se ve mn\u011b n\u00e1sobil. Byl jsem odporn\u00fd\u2026 a on se mnou. To, co jsme \u0159\u00edkali\u2026 a co jsme d\u011blali\u2026 v\u0161echno to bylo tak odporn\u00e9!<\/p>\n

„Vrr\u2026!“ rozvibroval se mi zni\u010dehonic mobil a j\u00e1 se zastavil na m\u00edst\u011b, jako by do m\u011b ude\u0159il blesk. Pomali\u010dku jsem vsunul ruku do kapsy u kalhot a mal\u00fd p\u0159\u00edstroj jsem vyt\u00e1hl. Byl v m\u00e9 hork\u00e9 ruce naprosto chladn\u00fd. M\u00e9 o\u010di pomalu sjely na displej a ruka hovor bez m\u00e9ho svolen\u00ed p\u0159ijala a dala mi mobil k uchu.
„Ahoj, zlato\u2026 chci se jenom zeptat, jak to dopadlo?“ zas\u00e1hl m\u016fj bub\u00ednek vesel\u00fd, rozja\u0159en\u00fd hlas a j\u00e1 se napjal jako struna.
On\u2026!<\/em> Projelo mou nap\u016fl \u0161\u00edlenou mysl\u00ed.
„Ehm\u2026 Tome?“ zeptal se opatrn\u011b, kdy\u017e jsem dlouho neodpov\u00eddal.
„Ty\u2026“ procedil jsem skrz za\u0165at\u00e9 zuby. V\u0161echny ty pocity, co se uvnit\u0159 m\u011b nahromadily, se nyn\u00ed prodraly ven ve vln\u011b vzteku. Vzteku na n\u011bj. Sice za nic nemohl, ale to m\u011b ani trochu nezaj\u00edmalo. M\u016fj mozek pot\u0159eboval na n\u011bkoho hodit ve\u0161kerou vinu. A on byl nejsnaz\u0161\u00ed ob\u011bt\u00ed.
„Ty prase zkurven\u00fd!“ pevn\u011b jsem sev\u0159el mobil v ruce, jako bych ho cht\u011bl rozdrtit. „Jsi tak neskute\u010dn\u011b odpornej a zvrhlej!“ hlas mi p\u0159eskakoval.
„C-co\u017ee\u2026? Tome\u2026 co jsem provedl?!“ zn\u011bl vyd\u011b\u0161en\u011b.
„Co jsi provedl?! Zm\u00e1mil si m\u011b, to jsi provedl! Uvrtal jsi m\u011b do iluze! Jsi to nejhor\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed, se kter\u00fdm jsem se kdy setkal! To sis jako fakt myslel, \u017ee se nech\u00e1m oblbovat napo\u0159\u00e1d?! Kdepak! Ty tvoje nevinn\u00fd kukadla jsou stejn\u011b fale\u0161en\u00fd jako ty celej! Ale to je stejn\u011b fuk, co?! Alespo\u0148 jsme se pobavili, \u017ee jo?! Pohr\u00e1li jsme si a te\u010f m\u016f\u017eeme j\u00edt d\u00e1l! Ka\u017edej svoj\u00ed cestou! U\u017e t\u011b nechci nikdy vid\u011bt, jasn\u00fd?! Najdi si n\u011bkoho jin\u00fdho, kdo t\u011b voprc\u00e1, m\u011b u\u017e to toti\u017e nebav\u00ed! Byl si fajn hra\u010dka, ale tomu je u\u017e konec!“ v\u016fbec jsem si neuv\u011bdomoval, jak to pro n\u011bj mus\u00ed b\u00fdt hrozn\u00e9 tohle sly\u0161et. A ani jsem moc nevn\u00edmal, co vlastn\u011b k\u0159i\u010d\u00edm, prost\u011b jsem si jenom musel ulevit od toho d\u011bsn\u00e9ho zmatku a bolesti. „Tohle stejn\u011b nikdy nebyla l\u00e1ska! Nikdy jsem t\u011b nemiloval! Tebe ani nejde milovat!“ po tomhle u\u017e jsem ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f a prost\u011b jsem to t\u00edpl\u2026<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Rodina Sv\u011bt je velk\u00e9 m\u00edsto. Je v n\u011bm mnoho lid\u00ed, kte\u0159\u00ed s sebou p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00ed mnoho emoc\u00ed, mnoho ud\u00e1lost\u00ed a bohu\u017eel i mnoho probl\u00e9m\u016f. N\u011bkter\u00e9 komplikace jsou p\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e9 a drobn\u00e9, ale n\u011bkter\u00e9 jsou z\u00e1va\u017en\u00e9 a dok\u00e1\u017eou v\u00e1s naprosto zni\u010dit a vys\u00e1t<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-2777","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2777","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2777"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2777\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2777"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2777"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2777"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}