{"id":2786,"date":"2015-07-25T15:00:00","date_gmt":"2015-07-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2776"},"modified":"2015-07-25T15:00:00","modified_gmt":"2015-07-25T14:00:00","slug":"cassiopeia-8-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/25\/cassiopeia-8-1-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 8. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Op\u011bt jeden z tak dlouh\u00fdch d\u00edl\u016f, \u017ee jsem ho musela rozd\u011blit na dv\u011b \u010d\u00e1sti. Na druh\u00e9 polovin\u011b v\u0161ak mus\u00edm je\u0161t\u011b tro\u0161ku zapracovat, tak\u017ee tady zat\u00edm m\u00e1te tu prvn\u00ed, aby v\u00e1m \u010dek\u00e1n\u00ed ub\u011bhlo o tro\u0161ku rychleji :). P\u0159eji hezk\u00e9 \u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Dny bez Billa a bez informac\u00ed o tom, kde se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00ed a co d\u011bl\u00e1, plynuly mu\u010div\u011b pomalu. Tom by nikdy nev\u011b\u0159il, jak moc mu bude \u010dernovl\u00e1skova p\u0159\u00edtomnost chyb\u011bt, a u\u017e v\u016fbec ne, jak moc mu bude sch\u00e1zet pohled na jeho shrbenou postavu skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se nad n\u011bjakou u\u010debnic\u00ed. B\u011bhem p\u0159edn\u00e1\u0161ek nedok\u00e1zal odtrhnout pohled od jeho pr\u00e1zdn\u00e9 \u017eidle, p\u0159est\u00e1vky si zase kr\u00e1til z\u00edr\u00e1n\u00edm z okna, p\u0159em\u00fd\u0161leje nad t\u00edm, kter\u00e1 m\u00edsta by m\u011bl je\u0161t\u011b nav\u0161t\u00edvit, kde by m\u011bl nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161anci setkat se s n\u00edm.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd den chodil do parku v nad\u011bji, \u017ee jej zahl\u00e9dne stejn\u011b n\u00e1hodn\u011b a ne\u010dekan\u011b jako tenkr\u00e1t, pono\u0159en\u00e9ho do hry s mal\u00fdm d\u011bv\u010d\u00e1tkem, naprosto bezmocn\u00e9ho a zraniteln\u00e9ho, jen co se jejich pohledy setkaj\u00ed. Proch\u00e1zel se tam dlouh\u00e9 hodiny, formuluje omluvu za dotek, kter\u00fd byl tak magick\u00fd a jisk\u0159iv\u00fd, \u017ee i vzpom\u00ednka na n\u011bj rozechv\u00edvala Tomovo nitro a on mohl po\u0159\u00e1d c\u00edtit jemn\u00e9 brn\u011bn\u00ed v prstech, kter\u00fdmi se dotkl Billovy tv\u00e1\u0159e a je\u017e on vz\u00e1p\u011bt\u00ed sev\u0159el t\u011bmi sv\u00fdmi. A\u0165 u\u017e to v Billovi vyvolalo jak\u00e9koli pocity, dobr\u00e9 nebo \u0161patn\u00e9, Tom t\u011bch sv\u00fdch rozhodn\u011b nelitoval. Nem\u011bl pot\u0159ebu se mu omlouvat. Neud\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho, mo\u017en\u00e1 jen projevil n\u00e1klonnost \u010dlov\u011bku, kter\u00fd o ni nikdy nest\u00e1l a pro kter\u00e9ho znamenala jen zbyte\u010dn\u00e9 komplikace, n\u011bco, co k \u017eivotu nepot\u0159eboval, co nikdy nevyhled\u00e1val. A pokud tohle bylo tou chybou, t\u00edm velk\u00fdm provin\u011bn\u00edm, kter\u00e9 mu Bill nemohl odpustit, byl ochoten omluvit se a u\u017e nikdy nic podobn\u00e9ho nezopakovat.<\/div>\n
\n

V parku na n\u011bj v\u0161ak nem\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed.
N\u011bkolikr\u00e1t za\u0161el i k n\u011bmu dom\u016f, ale i p\u0159esto\u017ee se vevnit\u0159 sv\u00edtilo a on za dve\u0159mi sem tam zaslechl tenk\u00fd hl\u00e1sek Beth, nikdo neotv\u00edral a on za\u010d\u00ednal zva\u017eovat mo\u017enost, \u017ee Bill o jeho p\u0159\u00edtomnost a starost opravdu nestoj\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se mu dokonce \u00famysln\u011b vyh\u00fdb\u00e1.<\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee by to m\u011bl nechat b\u00fdt, \u017ee by se m\u011bl soust\u0159edit pouze na dokon\u010den\u00ed \u0161koly a svou budoucnost a nem\u011bl by se zab\u00fdvat rozmary toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho chlapce, ale nemohl si pomoct. Po\u0159\u00e1d c\u00edtil, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. Mezi n\u00edm a okoln\u00edm sv\u011btem bylo jak\u00e9si nap\u011bt\u00ed, n\u011bco, co neum\u011bl identifikovat a \u010demu nerozum\u011bl, ale co se rozhodn\u011b hl\u00e1silo o pozornost a odm\u00edtalo b\u00fdt zapomenuto. To n\u011bco bylo po\u0159\u00e1d s n\u00edm, a\u0165 se hnul kamkoliv, ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sv\u00edrav\u00fd pocit jej n\u00e1sledoval. Byl jako jeho st\u00edn, kter\u00fd si postupn\u011b, kousek po kousku podmanil ve\u0161ker\u00fd prostor, a\u017e byl t\u00edm jedin\u00fdm, co Toma obklopovalo a na co dok\u00e1zal myslet. A\u017e pozd\u011bji p\u0159i\u0161el na to, co to bylo. Byl to strach. Ryz\u00ed, nevysv\u011btliteln\u00fd, dech berouc\u00ed strach. A bohu\u017eel i opr\u00e1vn\u011bn\u00fd.<\/div>\n
\u010cty\u0159i dny bez Billa znamenaly v Tomov\u011b \u017eivot\u011b celou v\u011b\u010dnost. Je nemocn\u00fd, m\u00e1 toho u\u017e po krk, i on pot\u0159ebuje pauzu od \u0161koly – z Andreasov\u00fdch \u00fast sl\u00fdchal ka\u017ed\u00fd den nov\u00e1 a nov\u00e1 vysv\u011btlen\u00ed, jedno m\u00e9n\u011b pravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e9, ale opravdu si cenil jeho snahy. Bylo mil\u00e9, \u017ee se jej sna\u017eil ut\u011b\u0161it a odv\u00e9st jeho mysl n\u011bkam jinam, ani\u017e by Billa n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem urazil, ale p\u0159\u00edli\u0161 to nepom\u00e1halo. Po \u010dty\u0159ech dnech, kter\u00e9 str\u00e1vil v pochybnostech a neust\u00e1l\u00fdch v\u00fd\u010ditk\u00e1ch, nakonec p\u0159i\u0161el k z\u00e1v\u011bru, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm Bill ukr\u00fdv\u00e1. A ta skute\u010dnost jej opravdu zabolela.<\/p>\n<\/div>\n
\n
C\u00edtil se pr\u00e1zdn\u00fd a slab\u00fd a to posledn\u00ed, po \u010dem tou\u017eil, byly paraziti p\u0159i\u017eivuj\u00edc\u00ed se na n\u011bm, \u010derpaj\u00edc\u00ed s\u00edlu z jeho slabost\u00ed a strachu, vyu\u017e\u00edvaj\u00edc\u00ed chv\u00edli, kdy se nemohl br\u00e1nit. Jedn\u00edm takov\u00fdm byla Mandy, kter\u00e1 okam\u017eit\u011b vyu\u017eila Tomovu \u0161patnou n\u00e1ladu ve sv\u016fj prosp\u011bch, litovala jej, vyzv\u00eddala, a kdy\u017e neodpov\u00eddal, tak mluvila sama a mluvila a mluvila, a\u017e dokud se Tom nep\u0159istihl b\u00fdt mysl\u00ed \u00fapln\u011b mimo. M\u011bl akor\u00e1t po krk jej\u00edch ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00edch fr\u00e1z\u00ed a povzbuzuj\u00edc\u00edch slov, kter\u00e9 byly stejn\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 jako aura, kter\u00e1 z n\u00ed vyza\u0159ovala, nem\u011bl v\u0161ak srdce op\u011bt ji odm\u00edtnout, a tak tentokr\u00e1t p\u0159ijal jej\u00ed pozv\u00e1n\u00ed. Doufal, \u017ee se j\u00ed poda\u0159\u00ed odv\u00e9zt jeho my\u0161lenky jin\u00fdm sm\u011brem a \u017ee alespo\u0148 na chv\u00edli zapomene na tajemn\u00e9ho \u010dernovl\u00e1ska a jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zmizen\u00ed.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Ehm,“ Mandy se rozpa\u010dit\u011b rozhl\u00e9dla kolem; pohor\u0161en\u011b z\u00edrala na bled\u00e9 zdi, jednoduch\u00fd n\u00e1bytek a oby\u010dejn\u00e9 lidi sed\u00edc\u00ed kolem, v\u0161e tolik kontrastn\u00ed \u0161at\u016fm, kter\u00e9 si obl\u00e9kla speci\u00e1ln\u011b pro tuto p\u0159\u00edle\u017eitost. Nem\u011bla r\u00e1da oby\u010dejn\u00e9 v\u011bci. Jednoduchost nepat\u0159ila ke ctnostem, kter\u00fdch si na lidech v\u00e1\u017eila, a tak i ona musela za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed p\u016fsobit neoby\u010dejn\u011b. Syt\u011b rudou barvu vybrala pro polask\u00e1n\u00ed smysl\u016f a probuzen\u00ed ve\u0161ker\u00fdch Tomov\u00fdch v\u00e1\u0161n\u00ed, ale on o ni sotva zavadil pohledem.<\/p><\/div>\n

„Cukr\u00e1rna?“ nerv\u00f3zn\u011b se zasm\u00e1la a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee \u010dek\u00e1, kdy se omluv\u00ed za sv\u016fj v\u00fdb\u011br a vezme ji na m\u00edsto mo\u017en\u00e1 pon\u011bkud m\u00e9n\u011b klasick\u00e9 a v\u00edce intimn\u011bj\u0161\u00ed. N\u011bkam, kde budou m\u00edt v\u00edce prostoru k pov\u00edd\u00e1n\u00ed si v soukrom\u00ed. Napadla ji n\u011bjak\u00e1 hezk\u00e1 restaurace nebo bar.<\/div>\n
„M\u00e1m to tady r\u00e1d,“ odpov\u011bd\u011bl jednodu\u0161e a tak\u00e9 se rozhl\u00e9dl kolem. V\u0161echno bylo stejn\u00e9. Stejn\u00e9 m\u00edsto, stejn\u00fd st\u016fl, stejn\u00e9 de\u0161tiv\u00e9 po\u010das\u00ed. Jeden podstatn\u00fd rozd\u00edl. Zad\u00edval se na ni a bodlo jej u srdce.<\/div>\n
„Je to tu\u2026 mil\u00e9,“ naklonila hlavu na stranu a v\u011bnovala Tomovi koketn\u00ed \u00fasm\u011bv. Rozhodla se, \u017ee se p\u0159em\u016f\u017ee a n\u011bjak to vydr\u017e\u00ed. Ignoruj\u00edc d\u011bv\u010d\u00e1tko od vedlej\u0161\u00edho stolu, kter\u00e9 z n\u00ed nespou\u0161t\u011blo o\u010di a hrav\u011b na ni vyplazovalo jazyk, zchytila pramen vlas\u016f a za\u010dala si jej pon\u011bkud hystericky kroutit kolem prstu. „Chod\u00ed\u0161 sem \u010dasto?“<\/div>\n
„Ani ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom ti\u0161e a sklonil hlavu, o\u010dima hypnotizuje \u010dokol\u00e1dov\u00fd z\u00e1kusek, kter\u00fd si objednal. Ten sam\u00fd, co si objednal i p\u0159edt\u00edm, tak zoufal\u00e1 byla jeho snaha navodit stejnou atmosf\u00e9ru, probudit v sob\u011b podobn\u00e9 pocity, ale bylo to nemo\u017en\u00e9. V\u011bd\u011bl, \u017ee dokud bude naproti n\u011bmu sed\u011bt Mandy a bude si jej prohl\u00ed\u017eet hladov\u00fdm pohledem, bude t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9 soust\u0159edit se na p\u0159\u00edjemn\u00e9 melancholick\u00e9 po\u010das\u00ed a tich\u00e9 rozhovory proud\u00edc\u00ed od okoln\u00edch stol\u016f.<\/div>\n
\n

„Nic sis neobjednala,“ p\u0159ipomn\u011bl j\u00ed ti\u0161e a vlo\u017eil si do \u00fast drobn\u00e9 sousto.<\/div>\n

„Nem\u00e1m r\u00e1da sladk\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bla sebev\u011bdom\u011b a Tom uc\u00edtil dal\u0161\u00ed bodnut\u00ed u srdce. Tohle u\u017e n\u011bkde sly\u0161el. Ale z jin\u00fdch \u00fast. Za zcela jin\u00fdch okolnost\u00ed. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl Bill\u016fv pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv, vid\u011bl jej, jak pomalu krout\u00ed hlavou a pla\u0161e odvrac\u00ed pohled. Cht\u011bl to v\u0161echno vr\u00e1tit a pro\u017e\u00edt je\u0161t\u011b jednou. Vychutnat si tu chv\u00edli mnohem v\u00edc, vyt\u011b\u017eit z toho okam\u017eiku maximum.<\/div>\n
„A co k\u00e1vu? Tady maj\u00ed moc dobrou k\u00e1vu\u2026 pokud ji m\u00e1\u0161 r\u00e1da. Nebo si m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t \u010daj, \u010daj se k dne\u0161n\u00edmu po\u010das\u00ed dokonale hod\u00ed.“<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed mi miner\u00e1lka, ned\u011blej si starosti. Krom toho si mus\u00edm hl\u00eddat kalorie, proto m\u011b tro\u0161ku p\u0159ekvapil tv\u016fj v\u00fdb\u011br m\u00edsta pro na\u0161e prvn\u00ed rande.“<\/div>\n
Tom na chv\u00edli p\u0159estal r\u00fdt vidli\u010dkou do \u010dokol\u00e1dov\u00e9 p\u011bny a zvedl pohled.<\/div>\n
„Na\u0161e prvn\u00ed rande?“ zeptal se zcela vyveden z m\u00edry vlastn\u00edm chov\u00e1n\u00edm. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny by pro n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blal v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, zem\u0159el by pro chv\u00edli v jej\u00ed bl\u00edzkosti a najednou m\u011bl pocit, \u017ee v m\u00edstnosti nen\u00ed dost vzduchu, \u017ee jej samotn\u00fd pohled Mandy, pln\u00fd ryz\u00ed v\u00e1\u0161n\u011b a touhy, svazuje natolik, \u017ee se nem\u016f\u017ee zhluboka nadechnout.<\/div>\n
„No ano\u2026 nebo snad ne?“ Naklonila se dop\u0159edu se zlat\u00fdm pramenem omotan\u00fdm kolem prstu a d\u00edvala se na Toma s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm.<\/p>\n

Tom op\u011btoval jej\u00ed pohled; bylo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u00edvat se n\u011bkomu do o\u010d\u00ed, ani\u017e by ten n\u011bkdo v duchu po\u010d\u00edtal vte\u0159iny, jak dlouho je\u0161t\u011b vydr\u017e\u00ed, ne\u017e bude moct odvr\u00e1tit tv\u00e1\u0159, aby to nevypadalo hloup\u011b. Byl natolik zvykl\u00fd na Bill\u016fv plach\u00fd pohled, na jeho nerv\u00f3zn\u00ed chov\u00e1n\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se dostal o kousek bl\u00ed\u017e, \u017ee skoro o\u010dek\u00e1val, \u017ee zlatovlas\u00e1 d\u00edvka bude reagovat podobn\u011b a brzy odvr\u00e1t\u00ed tv\u00e1\u0159, aby se mohla zad\u00edvat z okna a n\u011b\u017en\u00fdm pohledem si prohl\u00ed\u017eet opr\u0161en\u00e9 okenn\u00ed tabule.<\/div>\n

Mandy v\u0161ak nebyla jako Bill. Nebyla mu dokonce ani trochu podobn\u00e1. Byla v\u0161\u00edm, \u010d\u00edm on nebyl, kdy\u017e byl s n\u00ed, m\u011bl pocit, \u017ee se ka\u017edou vte\u0159inou po\u0159\u00e1d v\u00edc vzdaloval sv\u00fdm p\u0159edstav\u00e1m a radostem, sv\u00e9mu skute\u010dn\u00e9mu j\u00e1.<\/div>\n
„Asi jsme se \u0161patn\u011b pochopili,“ vydechl nakonec. „Ne\u0159\u00edkalas nic o rande.“<\/div>\n
„To ne\u0159\u00edkala, ale myslela jsem, \u017ee ti to dojde. Chce\u0161 m\u011b u\u017e dlouho, nebo ne? U\u017e d\u00e1vno jsem si v\u0161imla tv\u00fdch pohled\u016f, a to, jak se za\u010dne\u0161 chovat v\u017edy, kdy\u017e se k tob\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm, je opravdu roztomil\u00e9. Poka\u017ed\u00e9 z\u010derven\u00e1\u0161 a nev\u00ed\u0161 kam s o\u010dima. Takov\u00fdch kluk\u016f je m\u00e1lo. Jsi jin\u00fd ne\u017e ostatn\u00ed. Proto jsem se rozhodla d\u00e1t \u0161anci pr\u00e1v\u011b tob\u011b.“<\/p>\n

Tom sklopil pohled a smutn\u011b z\u00edral na prst\u00fdnek, kter\u00fd dostal p\u0159ed lety od d\u011bde\u010dka k narozenin\u00e1m. Nebyl v\u016fbec vz\u00e1cn\u00fd, pravd\u011bpodobn\u011b se jednalo o lacinou bi\u017euterii, ale pro Toma m\u011bl nevy\u010d\u00edslitelnou hodnotu. Kus kovu s hv\u011bzdou vrytou doprost\u0159ed mu nenosil \u0161t\u011bst\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto, ale kdy\u017e se tak stalo, byl jeho \u017eivot zcela naruby, pln\u00fd zvuk\u016f, sv\u011btel a barev.<\/div>\n

„Nejsem jin\u00fd ne\u017e ostatn\u00ed. Vlastn\u011b jsem \u00fapln\u011b stejn\u00fd. Nen\u00ed na mn\u011b nic, co by chyb\u011blo ostatn\u00edm,“ \u0161pitl, naslouchaje vzd\u00e1len\u00fdm zvuk\u016fm de\u0161t\u011b. Dostal \u0161\u00edlen\u00fd n\u00e1pad. A\u017e se odsud kone\u010dn\u011b dostane, p\u016fjde si zab\u011bhat. Bill \u0159\u00edkal, \u017ee to v\u017edy b\u00fdvalo osvobozuj\u00edc\u00ed, kone\u010dn\u011b se tak bude moct p\u0159esv\u011bd\u010dit na sv\u00e9 vlastn\u00ed k\u016f\u017ei, jestli \u0159\u00edkal pravdu. P\u0159i pohledu na Mandy byla svoboda t\u00edm jedin\u00fdm, co mu prol\u00e9tlo mysl\u00ed.<\/div>\n
„To si nemysl\u00edm.“ Dolehl k n\u011bmu tich\u00fd \u0161epot a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na dlani uc\u00edtil jemn\u00fd stisk p\u011bst\u011bn\u00e9 ruky. „Jsi jin\u00fd, Tome. M\u00e1\u0161 v o\u010d\u00edch n\u011bco v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho, skoro a\u017e d\u011btsky nevinn\u00e9ho. Jsi ze m\u011b nerv\u00f3zn\u00ed?“<\/div>\n
„B\u00fdval jsem.“<\/div>\n
„U\u017e nejsi?“<\/div>\n
Tom jemn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „B\u011bhem posledn\u00edch t\u00fddn\u016f se m\u00e9 priority pon\u011bkud zm\u011bnily.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 holku?“ zeptala se Mandy p\u0159\u00edmo, obo\u010d\u00ed j\u00ed vyl\u00e9tlo skoro a\u017e do oblak. Nikdy nechodila kolem hork\u00e9 ka\u0161e a v\u017edy jednala s lidmi narovinu. Nebyla zvykl\u00e1 na podobn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, rozhodn\u011b ne od chlapc\u016f, na kter\u00e9 si sama d\u011blala z\u00e1lusk u\u017e del\u0161\u00ed dobu, a Tomovo chov\u00e1n\u00ed ji pr\u00e1v\u011b dost znepokojovalo. Jejich spole\u010dn\u00e1 chv\u00edle se vyv\u00edjela rozhodn\u011b jinak, ne\u017e m\u011bla p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu. V jej\u00edch p\u0159edstav\u00e1ch u\u017e m\u011bla b\u00fdt d\u00e1vno nah\u00e1 v Tomov\u011b posteli a on m\u011bl divoce p\u0159ir\u00e1\u017eet proti n\u00ed.<\/div>\n
\n

„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom ti\u0161e.<\/div>\n

„Tak\u017ee se ti n\u011bjak\u00e1 l\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
„Tak bych to ne\u0159ekl.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 r\u00e1d n\u011bkoho jin\u00e9ho?“<\/div>\n
Tom otev\u0159el \u00fasta v odpov\u011b\u010f pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy k jejich stolu lapaje po dechu p\u0159ib\u011bhl vysok\u00fd kluk, za r\u00e1mem elegantn\u00edch dioptrick\u00fdch br\u00fdl\u00ed ukr\u00fdval vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled. T\u011bkal o\u010dima z jednoho na druh\u00e9ho, ne\u017e se kone\u010dn\u011b odhodlal promluvit.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee ru\u0161\u00edm,“ ozval se rozt\u0159esen\u00fdm hlasem a naklonil se bl\u00ed\u017e, jako by jim cht\u011bl po\u0161eptat n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed. „Ale nevid\u011bli jste tu n\u00e1hodou pras\u00e1tko?“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu koutky \u00fast vylet\u011bly vzh\u016fru. „Co pros\u00edm?“ zeptal se se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Jestli jste tu n\u00e1hodou nevid\u011bli pras\u00e1tko. Pod stolem, vedle stolu, jen tak pob\u00edhat, opravdu by mi to pomohlo.“<\/div>\n
„Tome, nebav se s n\u00edm,“ Mandy otr\u00e1ven\u011b pohodila hlavou. „Nejsp\u00ed\u0161 je jedn\u00edm z t\u011bch p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdch fe\u0165\u00e1k\u016f, m\u00e1 abstinen\u010dn\u00ed p\u0159\u00edznaky a trp\u00ed halucinacemi. Kdo to kdy vid\u011bl\u2026 prase v cukr\u00e1rn\u011b. Vypadni a b\u011b\u017e laskav\u011b otravovat n\u011bkoho jin\u00e9ho.“<\/p>\n

Kluk si nev\u0161\u00edmal Mandin\u00fdch slov, dopadl na v\u0161echny \u010dty\u0159i a vlezl pod st\u016fl. Tom si nemohl pomoct. Cel\u00e1 ta situace mu p\u0159i\u0161la tak legra\u010dn\u00ed, \u017ee se nedok\u00e1zal p\u0159estat usm\u00edvat, na rozd\u00edl od Mandy v klukovi nevid\u011bl narkomana, jeho o\u010di byly vn\u00edmav\u00e9 a \u017eiv\u00e9, mo\u017en\u00e1 jen trochu smutn\u00e9, ale v jeho pohledu vid\u011bl up\u0159\u00edmn\u00fd z\u00e1jem a strach. Vysko\u010dil ze \u017eidle a dopadl na podlahu vedle n\u011bj, aby mu mohl pomoct s hled\u00e1n\u00edm. P\u0159esto si v\u0161ak nemohl odpustit drobnou pozn\u00e1mku.<\/div>\n

„Je mi to l\u00edto, ale mysl\u00edm, \u017ee tu nen\u00ed. Kdyby se tady objevilo prase, n\u011bkdo by si toho u\u017e d\u00e1vno v\u0161imnul,“ \u0159ekl klukovi, kter\u00e9ho Mandy pod stolem musela kopnout, proto\u017ee kdy\u017e se narovnal, m\u011bl br\u00fdle nak\u0159ivo a mnul si \u010dervenaj\u00edc\u00ed nos.<\/div>\n
„Ty to nech\u00e1pe\u0161,“ reagoval prudce. „Je stra\u0161n\u011b mali\u010dk\u00e9, je men\u0161\u00ed ne\u017e moje ruka. Nem\u011bl jsem ho sem br\u00e1t\u2026 j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne, ale pot\u0159eboval pohyb a j\u00e1 v\u016fbec nest\u00edh\u00e1m,“ mumlal jedno p\u0159es druh\u00e9, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si zoufale zajel do vlas\u016f. „Hled\u00e1m ho tady s\u2026 skv\u011bl\u00e9, u\u017e se mi ztratila i ona,“ zana\u0159\u00edkal, kdy\u017e zvedl hlavu a rozhl\u00e9dl se po cukr\u00e1rn\u011b. „Asi dostanu infarkt. Za\u010d\u00edn\u00e1 mi b\u00fdt \u0161patn\u011b\u2026 ano to je rozhodn\u011b jeden z p\u0159\u00edznak\u016f infarktu. Jestli to prase nenajdu, jestli ho nenajdu\u2026“<\/div>\n
Tomovi jej p\u0159i\u0161lo l\u00edto. Ignoroval nevra\u017eiv\u00e9 pohledy sv\u00e9 partnerky a opatrn\u011b se p\u0159isunul bl\u00ed\u017e, aby mohl druh\u00e9mu klukovi pohl\u00e9dnout do tv\u00e1\u0159e. Pot\u0159eboval si b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee jej vn\u00edm\u00e1, proto\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee se o n\u011bj skute\u010dn\u011b pokou\u0161ej\u00ed mdloby.<\/p>\n

„Jsi v pohod\u011b? Nem\u00e1m ti sko\u010dit pro sklenici vody?“ Cht\u011bl mu pomoct vst\u00e1t, ale kluk se odvr\u00e1til, z\u00e1dy se op\u0159el o Tomovu \u017eidli a zav\u0159el o\u010di, lapaje po dechu. „Mus\u00edm naj\u00edt to pras\u00e1tko. Miluje ho, jestli se mu n\u011bco stane\u2026“<\/div>\n

„Kdo ho miluje?“<\/div>\n
„Jeho majitel. Spol\u00e9h\u00e1 na m\u011b a j\u00e1 ho zase ztratil. Nev\u00edm, jak se to stalo. D\u00e1val jsem na n\u011bj takov\u00fd pozor. V\u017edy na n\u011bj d\u00e1v\u00e1m takov\u00fd pozor, ale to prase mi to d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b. Nen\u00e1vid\u00ed m\u011b,“ teatr\u00e1ln\u011b zavzdychal a Tom se m\u00e1lem neubr\u00e1nil a vesele se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„A je tady s tebou? Mo\u017en\u00e1 bychom si s n\u00edm mohli promluvit, vysv\u011btl\u00ed\u0161 mu, co se stalo a j\u00e1 ti pom\u016f\u017eu s hled\u00e1n\u00edm. Pokud se nedostalo ven, mus\u00ed b\u00fdt n\u011bkde tady a nebude t\u011b\u017ek\u00e9 ho naj\u00edt.“<\/div>\n
„Je v nemocnici,“ chlapcova \u00fasta opustil p\u0159idu\u0161en\u00fd vzlyk. „M\u00e1m ho na starosti stejn\u011b jako mali\u010dkou, a te\u010f se mi oba n\u011bkam ztratili. Takov\u00fd jsem j\u00e1 p\u0159\u00edtel. Naprosto nespolehliv\u00fd. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to nezvl\u00e1dnu, v\u011bd\u011bl jsem to, ale tak moc jsem cht\u011bl pomoct.“ Slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a nesrozumiteln\u011b mumlal skrz \u0161kv\u00edrky mezi prsty.<\/div>\n
„V\u0161echno bude dobr\u00e9. J-j\u00e1\u2026 m\u016f\u017eu ti pomoct s hled\u00e1n\u00edm.“<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed t\u0159eba. D\u011bkuju. Zvl\u00e1dnu to, jen se mus\u00edm uklidnit. Omlouv\u00e1m se, \u017ee v\u00e1m takhle kaz\u00edm rande, ale u\u017e jsem opravdu zoufal\u00fd,“ mumlal si do dlan\u011b a zvedl k Tomovi pohled zrovna ve chv\u00edli, kdy Mandy do\u0161la trp\u011blivost, vysko\u010dila ze \u017eidle a hodila po Tomovi bankovku. Oba se d\u00edvali, jak si na\u0161tvan\u011b raz\u00ed cestu ke dve\u0159\u00edm a nad\u00e1v\u00e1 v\u0161em, kte\u0159\u00ed se ji n\u00e1hodou p\u0159ipletli do cesty.<\/div>\n
\n

„Mysl\u00edm, \u017ee rande pr\u00e1v\u011b skon\u010dilo,“ \u0159ekl Tom pobaven\u011b.<\/p><\/div>\n

„Chlape, to m\u011b mrz\u00ed, ta \u017eensk\u00e1 byla kus. Vid\u011bls ten zadek?“<\/div>\n
„Rad\u011bji poj\u010fme naj\u00edt to tv\u00e9 ne\u0161\u0165astn\u00e9 pras\u00e1tko,“ pob\u00eddl jej Tom s vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem a pomohl mu vst\u00e1t. Najednou se c\u00edtil mnohem l\u00e9pe. Kone\u010dn\u011b se mohl zhluboka nadechnout, nec\u00edtil se v\u00edc jako ko\u0159ist hladov\u00e9 lvice hrd\u011b si prohl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed ubo\u017e\u00e1tko, na kter\u00e9 se ka\u017edou chv\u00edli vrhne. Op\u011bt byl s\u00e1m sebou a byl r\u00e1d, \u017ee je zam\u011bstn\u00e1n n\u011b\u010d\u00edm, co jeho mysl alespo\u0148 na chv\u00edli odvede od Billa.<\/div>\n
„Mimochodem, jsem Georg,“ p\u0159edstavil se kluk a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku, ve kter\u00e9 sv\u00edral mal\u00e9 \u017elut\u00e9 vod\u00edtko.<\/div>\n
Tom mu s \u00fasm\u011bvem pot\u0159\u00e1sl voln\u00fdm ukazov\u00e1kem. „Tom.“<\/div>\n
V\u0161iml si, jak sebou kluk p\u0159i zazn\u011bn\u00ed jeho jm\u00e9na m\u00edrn\u011b trhl, ale nev\u011bnoval tomu pozornost a Georg z\u0159ejm\u011b taky ne, proto\u017ee vz\u00e1p\u011bt\u00ed hlasit\u011b zapi\u0161t\u011bl a dopadl na kolena. Kdy\u017e po chv\u00edli vstal, v rukou dr\u017eel mal\u00fd r\u016f\u017eov\u00fd uzl\u00ed\u010dek, nejroztomilej\u0161\u00ed v\u011bc, jakou Tom kdy vid\u011bl.<\/div>\n
„M\u00e1m ho! M\u00e1m ho!“ k\u0159i\u010del na celou cukr\u00e1rnu jako nad\u0161en\u00e9 mal\u00e9 d\u00edt\u011b, naprosto ignoroval fakt, \u017ee se po nich v\u0161ichni ohl\u00ed\u017eej\u00ed a pokra\u010doval ve sv\u00e9m podivn\u00e9m tanci radosti. „Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. U\u017e jsem se za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee ho snad nikdy nenajdu.“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Tom, pobaven\u011b krout\u00edc hlavou. „\u0158ekl jsem, \u017ee v\u0161echno dob\u0159e dopadne.“<\/div>\n
Georg se na n\u011bj vesele usm\u00e1l a napravil si br\u00fdle. „Pohl\u00edd\u00e1\u0161 mi ho? P\u016fjdu naj\u00edt tu malou potv\u016frku, abychom mohli j\u00edt kone\u010dn\u011b dom\u016f.“<\/div>\n
„Jist\u011b,“ Tom k\u00fdvl hlavou a nad\u0161en\u011b posko\u010dil, jakmile mu Georg vlo\u017eil do dlan\u011b mal\u00fd krout\u00edc\u00ed se uzl\u00ed\u010dek a odkr\u00e1\u010del pry\u010d.<\/p>\n

Tom omotal prsty kolem drobn\u00e9ho t\u011bl\u00ed\u010dka a vr\u00e1til se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Dosedl na \u017eidli, pras\u00e1tko si slo\u017eil do kl\u00edna a s \u00fasm\u011bvem si jej prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n

„No nejsi ty ta nejrozko\u0161n\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b?“ mluvil na n\u011bj, jemn\u011b jej hlad\u00edc za u\u0161ima. Je\u0161t\u011b nikdy nic podobn\u00e9ho nevid\u011bl. V\u016fbec nev\u011bd\u011bl, \u017ee existuj\u00ed i tak mal\u00e1 prasata; to podivn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed bylo tak sladk\u00e9, \u017ee z n\u011bj nedok\u00e1zal spustit pohled. Nechal si o\u010dich\u00e1vat dlan\u011b a olizovat prsty a kroutil se na \u017eidli s nad\u0161en\u00edm mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte.<\/div>\n
„L\u00edb\u00edm se ti?“ po\u0161imral pras\u00e1tko na b\u0159\u00ed\u0161ku. „Proto\u017ee ty mn\u011b hodn\u011b.“ Vr\u00e1til se do sv\u00fdch d\u011btsk\u00fdch let, do dob, kdy s d\u011bde\u010dkem je\u0161t\u011b bydleli na venkov\u011b a chovali hromadu r\u016fzn\u00fdch zv\u00ed\u0159at. M\u011bli i prasata, ale rozhodn\u011b ne takov\u00e1, kter\u00e1 se \u010dlov\u011bku vejdou do dlan\u011b. Tak r\u00e1d by mu ho uk\u00e1zal, v\u011b\u0159il, \u017ee by z n\u011bj byl stejn\u011b une\u0161en\u00fd jako on.<\/div>\n
„Jak se jmenuje\u0161, hm?“ po\u0161imral jej za uchem, kone\u010dky prst\u016f p\u0159itom zavadil o mal\u00fd \u017elut\u00fd obojek, na kter\u00e9m se vyj\u00edmal \u0161t\u00edtek se jm\u00e9nem. „Atom?“ vyprskl sm\u00edchem. „Chud\u00e1\u010dku, tv\u016fj majitel mus\u00ed m\u00edt ale smysl pro humor.“ No, na Billa by tv\u00e9 jm\u00e9no ud\u011blalo dojem,<\/em> pomyslel si smutn\u011b. A\u017e tehdy si uv\u011bdomil, jak moc mu vlastn\u011b sch\u00e1z\u00ed. Chyb\u011bl mu sv\u011bt, kter\u00fd se vytv\u00e1\u0159el kolem nich dvou poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e byli spolu, chyb\u011bly mu mali\u010dkosti, d\u00edky kter\u00fdm si po letech p\u0159ipadal znovu \u017eiv\u00fd. Chyb\u011bl mu Bill\u016fv vz\u00e1cn\u00fd \u00fasm\u011bv, jeho pohled, kter\u00fd se plachost\u00ed vyrovnal pohledu d\u00edt\u011bte, i jeho neuv\u011b\u0159iteln\u00fd mozek, d\u00edky kter\u00e9mu snad v\u011bd\u011bl v\u0161echno o v\u0161em. P\u0159\u00e1l si znovu sly\u0161et jeho hlas, vdechovat jeho v\u016fni a u\u017e\u00edvat si v\u0161ech pocit\u016f, kter\u00e9 v n\u011bm vyvol\u00e1val, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt jen z d\u00e1lky. Pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, co s n\u00edm je. P\u0159esv\u011bd\u010dit se, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Nic v\u00edc.<\/div>\n
\n

„Na\u0161el jsem ji.“ Zaslechl p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se kroky, a kdy\u017e zvedl hlavu, spat\u0159il Georga, kter\u00fd se k n\u011bmu p\u0159ibli\u017eoval s mal\u00fdm d\u011bv\u010d\u00e1tkem. Hol\u010di\u010dka m\u011bla tro\u0161ku zvl\u00e1\u0161tn\u011b slad\u011bn\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale rozhodn\u011b bylo zn\u00e1t, \u017ee se Georg sna\u017eil. Modr\u00e1 bunda se sice absolutn\u011b nehodila k zelen\u00e9mu tri\u010dku pod n\u00ed a p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b ladila s oran\u017eovou sukn\u00ed s velk\u00fdmi vol\u00e1nky, ale p\u016fsobilo to rozhodn\u011b tv\u016fr\u010d\u00edm dojmem. Vlasy m\u011bla sv\u00e1zan\u00e9 do bl\u00e1zniv\u00e9ho cul\u00edku, se kter\u00fdm zjevn\u011b sama nebyla spokojen\u00e1, proto\u017ee kr\u00e1\u010dela se sklon\u011bnou hlavi\u010dkou a mrzut\u011b na\u0161pulen\u00fdmi rty.<\/p><\/div>\n

„Tak Beth, vezmi si Atomka a p\u016fjdeme.“<\/div>\n
Tom byl tak \u0161\u0165astn\u00fd. V\u0161echno nakonec dob\u0159e dopadlo, Georg nezklamal sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, mali\u010dk\u00e1 i pras\u00e1tko byli op\u011bt s n\u00edm, pohroma byla za\u017eehn\u00e1na. Usm\u00e1l se, naklonil se dop\u0159edu a vlo\u017eil mal\u00e9 zv\u00ed\u0159e p\u0159\u00edmo do n\u00e1ru\u010de plach\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka. Ti\u0161e mu pod\u011bkovala a zvedla k n\u011bmu pohled. Tom okam\u017eit\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee ten obli\u010dej u\u017e n\u011bkde vid\u011bl; velk\u00e9 o\u010di, nesm\u011bl\u00fd inteligentn\u00ed pohled, rty, kter\u00e9 se pomalu zkroutily do \u00fasm\u011bvu. V\u011bd\u011bl, \u017ee ji zn\u00e1, ale sna\u017eil se odd\u00e1lit moment pozn\u00e1n\u00ed, jak jen to \u0161lo.<\/div>\n
\n

Teprve kdy\u017e nad\u0161en\u011b vyslovila jeho jm\u00e9no a vrhla se mu kolem bok\u016f, v\u0161echno zapadlo na sv\u00e9 m\u00edsto. \u00dasm\u011bv na jeho rtech se nevytratil hned, nejd\u0159\u00edve zamrzl, kdy\u017e op\u011bt zvedl tv\u00e1\u0159 ke Georgovi a p\u0159el\u00e9tl jeho bled\u00fd obli\u010dej zmaten\u00fdm pohledem. Jeho mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky, ve\u0161ker\u00e9 emoce m\u011bl jist\u011b vepsan\u00e9 ve tv\u00e1\u0159i, proto\u017ee Georg se nezmohl na slovo, na pr\u00e1zdno otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta jako ryba na suchu, v obli\u010deji v\u00fdraz naprost\u00e9ho zd\u011b\u0161en\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom op\u011bt p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, t\u011bkal o\u010dima z mal\u00e9 Beth na Georga a zase zp\u011bt, doufaje, \u017ee se jejich obli\u010deje slij\u00ed dohromady a jejich slou\u010den\u00edm vytvo\u0159\u00ed ten, kter\u00fd tolik tou\u017eil spat\u0159it. Mus\u00ed si to jen siln\u011b p\u0159\u00e1t a doufat, jeho prsten mu v tom jist\u011b pom\u016f\u017ee. Bill je v po\u0159\u00e1dku, nic mu nen\u00ed, jen se na n\u011bj zlob\u00ed a pot\u0159ebuje \u010das, aby se s t\u00edm v\u0161\u00edm vypo\u0159\u00e1dal. Je doma, kr\u010d\u00ed se nad u\u010den\u00edm a jist\u011b o Tomovi sm\u00fd\u0161l\u00ed jako o nejv\u011bt\u0161\u00edm hlup\u00e1kovi pod sluncem.<\/div>\n
Je v nemocnici<\/em>, prol\u00e9tlo mu mysl\u00ed vz\u00e1p\u011bt\u00ed, dokonce n\u011bkolikr\u00e1t za sebou a jemu se najednou ud\u011blalo \u0161patn\u011b od \u017ealudku. Vysko\u010dil ze \u017eidle, jako by jej m\u011blo to uboh\u00e9 d\u0159evo ka\u017edou chv\u00edli sp\u00e1lit na uhel, c\u00edtil, \u017ee se t\u0159ese a nedok\u00e1zal p\u0159estat. Srdce se mu cht\u011blo v hrudi rozlet\u011bt na kousky, tlouklo \u0161\u00edlen\u00fdm tempem, kter\u00e9 mu m\u00edsty vyr\u00e1\u017eelo dech.<\/p>\n

„Kde je?“ zeptal se bez dechu, jeho hlas postr\u00e1dal jak\u00e9koli emoce. Byl naprosto pr\u00e1zdn\u00fd, p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jako se on c\u00edtil. Georg zatnul \u010delist, p\u0159el\u00e9tl Tom\u016fv obli\u010dej l\u00edtostiv\u00fdm pohledem a jemn\u011b zakroutil hlavou. „Co se mu stalo?“ ptal se Tom d\u00e1l, jeho nitro za\u010d\u00ednalo ho\u0159et. C\u00edtil \u00fazkost, zoufalstv\u00ed a bezmoc. Bojoval s nutk\u00e1n\u00edm popadnout Georga za ko\u0161ili a pra\u0161tit j\u00edm proti zdi, pokud okam\u017eit\u011b neza\u010dne mluvit.<\/div>\n

Georg op\u011bt zakroutil hlavou. „Sl\u00edbil jsem, \u017ee ti nic ne\u0159eknu. Nesm\u00edm ti nic prozradit. Bude v po\u0159\u00e1dku, jen se mus\u00ed\u0161 uklidnit.“<\/div>\n
„Je mi jedno, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku!“ zavr\u010del na n\u011bj Tom netrp\u011bliv\u011b. „Chci v\u011bd\u011bt, kde je te\u010f a co se mu stalo!“ Uc\u00edtil jemn\u00e9 zatah\u00e1n\u00ed za kalhoty, a kdy\u017e sklonil hlavu, spat\u0159il Beth hled\u00edc\u00ed na n\u011bj velk\u00fdma uslzen\u00fdma o\u010dima. Op\u011bt zatahala za tvrdou d\u017e\u00ednovinu, \u010d\u00edm\u017e Toma nesly\u0161n\u011b prosila o to, aby se k n\u00ed sklonil, aby j\u00ed naslouchal a on nev\u00e1hal ani vte\u0159inu. Zhluboka se nadechl a pokou\u0161el se vykouzlit ten nejklidn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz, jak\u00e9ho byl pro tu chv\u00edli schopen. Dopadl na kolena, v t\u0159esouc\u00edch se rukou sev\u0159el jej\u00ed drobnou tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„Kde je Billi?“ zeptal se opatrn\u011b.<\/div>\n

„Billimu n\u011bkdo hodn\u011b ubl\u00ed\u017eil,“ \u0161pitla a Tom c\u00edtil, jak se mu pod n\u00e1porem t\u011bch slov l\u00e1me srdce na mal\u00e9 kousky. „Le\u017e\u00ed v nemocnici.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kdo mu ubl\u00ed\u017eil?“ Jeho hlas se prom\u011bnil v zoufal\u00fd \u0161epot. Neuv\u011bdomil si, \u017ee mu do o\u010d\u00ed vystoupily slzy, dokud nevid\u011bl tv\u00e1\u0159 Beth rozmazan\u011b.<\/div>\n
D\u011bv\u010d\u00e1tko ne\u0161\u0165astn\u011b odvr\u00e1tilo pohled. „Ne,“ odpov\u011bd\u011bla ti\u0161e a nat\u00e1hla rozev\u0159enou dla\u0148 k Tomovu obli\u010deji. „Ale m\u00e1 bol\u00edstku tady,“ \u0161eptla a pohladila jej po spodn\u00edm rtu. „A tady,“ ukazov\u00e1\u010dkem obkrou\u017eila jeho lev\u00e9 oko a putovala n\u00ed\u017e, t\u0159esouc\u00edmi se prsty p\u0159ejela linii lev\u00e9 strany jeho obli\u010deje a\u017e k brad\u011b a zase zp\u011bt.<\/div>\n
Tom sly\u0161el akor\u00e1t dost. Vstal a nejist\u00fd na vlastn\u00edch nohou vykro\u010dil sm\u011brem k v\u00fdchodu, ignoruje Georgovo vol\u00e1n\u00ed. T\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble vyb\u011bhl do de\u0161t\u011b, kter\u00fd mu okam\u017eit\u011b sm\u00e1\u010del tv\u00e1\u0159 i \u0161aty, rozt\u0159\u00e1sl jeho t\u011blo nejen p\u0159irozen\u00fdm instinktem, ale i zimou; nic z toho ale nebylo natolik d\u016fle\u017eit\u00e9, aby zastavoval.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Op\u011bt jeden z tak dlouh\u00fdch d\u00edl\u016f, \u017ee jsem ho musela rozd\u011blit na dv\u011b \u010d\u00e1sti. Na druh\u00e9 polovin\u011b v\u0161ak mus\u00edm je\u0161t\u011b tro\u0161ku zapracovat, tak\u017ee tady zat\u00edm m\u00e1te tu prvn\u00ed, aby v\u00e1m \u010dek\u00e1n\u00ed ub\u011bhlo o tro\u0161ku rychleji :). P\u0159eji hezk\u00e9 \u010dten\u00ed! Dny<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2786","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2786","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2786"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2786\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2786"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2786"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2786"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}