{"id":2788,"date":"2015-07-24T16:00:00","date_gmt":"2015-07-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2778"},"modified":"2015-07-24T16:00:00","modified_gmt":"2015-07-24T15:00:00","slug":"turn-back-time-26-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/24\/turn-back-time-26-2-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 26. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se probral z d\u0159\u00edmoty, prot\u00e1hl se a zamrkal. Z\u00edvl. Oto\u010dil se na bok a zjistil, \u017ee nen\u00ed v posteli. Nejen, \u017ee nebyl v posteli, on nebyl ani v pokoji. Nebo v dom\u011b\u2026<\/div>\n
Posko\u010dil na sedadle a popadl ob\u011bma rukama op\u011brky, kter\u00e9 pevn\u011b sev\u0159el. Vykulil o\u010di a pohled na pohybuj\u00edc\u00ed se okol\u00ed ho vytrhl ze snov\u00e9ho sv\u011bta b\u011bhem n\u011bkolika sekund.<\/div>\n
„R\u00e1nko, ospal\u010de.“<\/div>\n
Bill oto\u010dil hlavu za zn\u00e1m\u00fdm hlasem a vydechl, kdy\u017e stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 usm\u00edvaj\u00edc\u00edmu se Tomovi. Srdce mu za\u010dalo zpomalovat v reakci na uvoln\u011bn\u00ed a jeho ruce se p\u0159estaly k\u0159e\u010dovit\u011b dr\u017eet op\u011brek. Nap\u011bt\u00ed a d\u011bs pomalu odch\u00e1zely z jeho t\u011bla, zat\u00edmco se chlapec rozhl\u00ed\u017eel po okol\u00ed. No, nebylo to \u00fapln\u011b nejlep\u0161\u00ed p\u0159edstaven\u00ed<\/em>. Nach\u00e1zeli se ve velk\u00e9m, nicm\u00e9n\u011b nahu\u0161t\u011bn\u00e9m vozidle, jak Bill usoudil. V\u0161ude byli lid\u00e9, v\u011bt\u0161ina z nich si \u010detla nebo se d\u00edvala z okna a vzduch kolem byl\u2026 velmi \u0161tiplav\u00fd. Mlad\u00edk se za\u0161klebil a nadechl se. Tomova ruka na\u0161la tu jeho a p\u0159irozen\u011b propletla jejich prsty. Bill se odtrhl od zkoum\u00e1n\u00ed ciz\u00edch tv\u00e1\u0159\u00ed a znovu se pod\u00edval do hlubok\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, tolik podobn\u00fdch jeho vlastn\u00edm.<\/div>\n
\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se dred\u00e1\u010d a naklonil hlavu v z\u00e1jmu toho, aby jejich konverzace z\u016fstala soukrom\u00e1. Bill se rychle rozhl\u00e9dl po vnit\u0159ku vozu, jako by si nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd, jak odpov\u011bd\u011bt. Tro\u0161ku zk\u0159ivil \u00fasta a pot\u00e9 odpov\u011bd\u011bl:<\/p><\/div>\n

„Kde p\u0159esn\u011b to jsme, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
„Nevzpom\u00edn\u00e1\u0161 si?“<\/div>\n
Bill polknul, znovu se rozhl\u00e9dl a m\u00edrn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Pouze na n\u011bco.“ Za\u0161klebil se, jakmile spat\u0159il n\u011bjak\u00e9ho mu\u017ee naproti p\u0159es uli\u010dku, kter\u00fd se beze studu vysmrkal do zna\u010dn\u011b pou\u017eit\u00e9ho kapesn\u00edku. „Jak naz\u00fdv\u00e1te toto\u2026“ zarazil se a oto\u010dil se zp\u00e1tky k Tomovi, na jeho v\u00fdrazu bylo vid\u011bt, \u017ee je cel\u00fd nesv\u016fj. „Tuto v\u011bc<\/em>?“<\/div>\n
Tom se pobaven\u011b usm\u00e1l a prohl\u00e9dl si jejich okol\u00ed. „Je to autobus,“ \u0159ekl ti\u0161e a doufal, \u017ee nebude muset zach\u00e1zet p\u0159i vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed do p\u0159\u00edli\u0161n\u00fdch detail\u016f. „V\u0161ak v\u00ed\u0161, je to ve\u0159ejn\u00fd-„<\/div>\n
„Oh, spr\u00e1vn\u011b!“ p\u0159eru\u0161il ho Bill a jeho tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila t\u00edm, \u017ee chlapec to slovo znal. „Tak\u00e9 je m\u00e1me,“ pokra\u010doval. Pak jeho tv\u00e1\u0159 povadla, kdy\u017e koutkem oka registroval nezn\u00e1mou podobu vnit\u0159ku autobusu. „Ale tento je \u00fapln\u011b jin\u00fd ne\u017e ty, je\u017e m\u00e1me doma.“<\/div>\n
„To je mi jasn\u00fd.“ Dred\u00e1\u010d se ti\u0161e zasm\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Bill se zhluboka nadechl a m\u00edrn\u011b se uculil, kdy\u017e Tom sev\u0159el jeho ruku pevn\u011bji. Zavrt\u011bl se na seda\u010dce, aby se mohl trochu nahnout k Tomovi. Pak vyprostil svou dla\u0148 ze sev\u0159en\u00ed t\u00e9 dred\u00e1\u010dovy, ale jenom proto, aby se mohl ve zn\u00e1m\u00e9 pozici uvelebit pod pa\u017e\u00ed, je\u017e se ovinula kolem jeho ramen. \u010cernovl\u00e1sek uspokojen\u011b vydechl, op\u0159el si hlavu o Tomovo rameno a sledoval z ok\u00fdnka scen\u00e9rii venku.<\/div>\n
Byli n\u011bkde v p\u0159\u00edrod\u011b. Bill sledoval elegantn\u00ed kopce, je\u017e m\u00edjeli. Scen\u00e9rie byla tich\u00e1 a na pohled m\u00edrumilovn\u00e1, ale nep\u0159ipom\u00ednala \u017e\u00e1dnou krajinu z jeho star\u00e9ho domova nebo z m\u011bsta, odkud poch\u00e1zel, a telefonn\u00ed dr\u00e1ty na pol\u00edch pov\u011bdomosti opravdu nepom\u00e1haly. Billovi se p\u0159i p\u0159ipom\u00ednce domova cosi zkroutilo v \u017ealudku. Do mysli se mu za\u010daly vkr\u00e1dat r\u016fzn\u00e9 obrazy, vzpom\u00ednky i ot\u00e1zky. Myslel na to, jak bude reagovat matka, a\u017e se probud\u00ed a uv\u011bdom\u00ed si, \u017ee jej\u00ed syn se od p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne neuk\u00e1zal, jak bude reagovat otec, jak James vyroste jako jedin\u00e9 d\u00edt\u011b v rodin\u011b, kter\u00e1 byla zvykl\u00e1 na to b\u00fdt \u010dty\u0159\u010dlenn\u00e1. P\u0159edstavoval si, jak si matka bude myslet to nejhor\u0161\u00ed, jak ji otec bude ut\u011b\u0161ovat a James bude jednodu\u0161e zmaten\u00fd.<\/div>\n
\n

Srdce Billovi za\u010dalo bu\u0161it rychleji a sev\u0159el se mu \u017ealudek. Mohl si jenom p\u0159edstavovat, jak se v\u0161echno dozv\u00ed Florence a jak rychle se bude \u0161\u00ed\u0159it skand\u00e1l ve m\u011bst\u011b. Koneckonc\u016f – Gustav ho varoval, co se stane, pokud n\u011bkdy Florence ubl\u00ed\u017e\u00ed. Ale Bill si na\u0161t\u011bst\u00ed i p\u0159i nervozit\u011b \u0161\u00ed\u0159\u00edc\u00ed se jeho t\u011blem vzpomn\u011bl, \u017ee Tom mu sl\u00edb\u00ed, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. I den\u00edk \u0159ekl, \u017ee v\u0161echno bude nakonec v po\u0159\u00e1dku. James to do n\u011bj napsal. Dal Billovi uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku odej\u00edt. Tak to v den\u00edku st\u00e1lo. V\u0161echno je to trochu bl\u00e1zniv\u00e9, \u017ee?<\/em> Pomyslel si \u010dernovl\u00e1sek a zavrt\u011bl se, polo\u017eil si hlavu na Tom\u016fv h\u0159ej\u00edc\u00ed hrudn\u00edk. Vlo\u017eit tolik osudovosti do jednoho mal\u00e9ho den\u00edku, to je v\u00edc ne\u017e trochu bl\u00e1zniv\u00e9.<\/em> Ale Bill te\u010f necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, co by se stalo, kdyby se den\u00edk m\u00fdlil – alespo\u0148 ne te\u010f.<\/div>\n

„Tomi?“ ozval se a zapla\u0161il my\u0161lenky na den\u00edk i na domov.<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Kam jsi \u0159\u00edkal, \u017ee jedeme?“ Bill se na Toma nepod\u00edval, st\u00e1le sledoval krajinu za oknem. C\u00edtil, jak se Tom za n\u00edm zavrt\u011bl, aby to m\u011bl na sedadle pohodln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„K\u2026 n\u011bkomu, koho zn\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl Tom ti\u0161e, jeho hlas zn\u011bl trochu unaven\u011b. „\u017dije na severu.“<\/div>\n
„Kdo je to?“<\/div>\n
Na moment bylo ticho, Tom zav\u00e1hal, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl: „P\u0159\u00edbuzn\u00fd.“<\/div>\n
„Oh?“ Bill zvedl hlas p\u0159i zm\u00ednce o rodin\u011b. „Znamen\u00e1 to, \u017ee je to tak\u00e9 m\u016fj p\u0159\u00edbuzn\u00fd?“<\/div>\n
Tom se ti\u0161e zasm\u00e1l, ale to mohl Bill jenom c\u00edtit v podob\u011b vibrace jeho hrudn\u00edku. „Ne,“ \u0159ekl Tom. „On\u2026 pat\u0159\u00ed k druh\u00e9 stran\u011b rodiny.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tentokr\u00e1t jsem za\u0161la p\u0159\u00edli\u0161 daleko, Marku, opravdu,“ za\u0161eptala pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 rozt\u0159esen\u011b a oto\u010dila se z\u00e1dy ke sv\u00e9mu man\u017eelovi, \u010delem k oknu. O\u010dima klouzala po zahrad\u011b pohledem pln\u00fdm nad\u011bje. Nad\u011bje, kter\u00e1 ale rychle um\u0159ela, kdy\u017e \u017eena nevid\u011bla nic jin\u00e9ho ne\u017e kv\u011btiny, je\u017e tak pe\u010dliv\u011b cel\u00e9 r\u00e1no zal\u00e9vala.<\/p><\/div>\n

Pan Tr\u00fcmper si odka\u0161lal a postavil se ke vchodu do j\u00eddelny. „Jak dlouho jsi vzh\u016fru?“ zeptal se unaven\u00fdm hlasem. Jeho man\u017eelka se na n\u011bj ohl\u00e9dla p\u0159es rameno, ale jen na vte\u0159inu, pak se znovu pod\u00edvala do zahrady, kter\u00e1 nejevila zn\u00e1mky n\u011b\u010d\u00ed p\u0159\u00edtomnosti.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bla sv\u00e9mu man\u017eelovi. „Neuva\u017euji o \u010dase.“<\/div>\n
„Hmmm,“ zamumlal mu\u017e uv\u011bdom\u011ble. „Spala jsi v\u016fbec?“ Zapnul si jeden knofl\u00ed\u010dek na obleku.<\/div>\n
Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 se oto\u010dila za zvukem knofl\u00ed\u010dku a prohl\u00e9dla si man\u017eela od hlavy k pat\u011b. Zjistila, \u017ee je upraven\u00fd a oble\u010den\u00fd. „Ty,“ za\u010dala a pak se zarazila, p\u0159e\u0161l\u00e1pla z nohy na nohu a objala se pa\u017eemi, naklonila hlavu na stranu a rozt\u0159esen\u00fdm hlasem dokon\u010dila, „p\u016fjde\u0161 dnes do pr\u00e1ce?“ Sledovala sv\u00e9ho man\u017eela, kter\u00fd si povzdechl, jeho ramena se automaticky nadzvedla a pak zase klesla.<\/div>\n
„Jsou v\u011bci, je\u017e mus\u00edm ud\u011blat, Eleanor, to p\u0159ece v\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl, ani\u017e by vzhl\u00e9dnul od knofl\u00ed\u010dk\u016f.<\/div>\n
„Jak m\u016f\u017ee\u0161 pracovat ve dnech, jako je tento?“<\/div>\n
„Jak\u00e9 dny m\u00e1\u0161 na mysli?“ Dal\u0161\u00ed knofl\u00ed\u010dek byl na sv\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Dny\u2026“ nedokon\u010dila pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1. Do o\u010d\u00ed se j\u00ed tla\u010dily slzy. „Marku, n\u00e1\u0161 syn zmizel,<\/em> a ty si jen tak odejde\u0161?“<\/div>\n
\n

\u017dena se nedo\u010dkala jin\u00e9 odpov\u011bdi ne\u017e podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9ho povzdechu. Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 po\u010dkala, ne\u017e se jej\u00ed pohled setk\u00e1 s man\u017eelov\u00fdm, ne\u017e \u0159ekla n\u011bco dal\u0161\u00edho. Jeho o\u010di, jak si v\u0161imla, nebyly jako ty jej\u00ed. Ty jeho byly tvrd\u00e9, kor\u00e1lkovit\u00e9 a mal\u00e9, schovan\u00e9 za o\u0161oupan\u00fdmi br\u00fdlemi. Byly \u0161edo-modr\u00e9, podobn\u00e9 barv\u011b b\u0159idlice. \u017dena m\u00edvala pohled do t\u011bch o\u010d\u00ed opravdu r\u00e1da, jeliko\u017e d\u00edky nim m\u011bla pocit m\u00edrumilovnosti a jasn\u00e9ho nebe nad nimi, ale te\u010f, kdy\u017e p\u0159es j\u00eddelnu sledovala sv\u00e9ho man\u017eela, nec\u00edtila \u017e\u00e1dnou l\u00e1sku nebo vesel\u00ed. V t\u011bch o\u010d\u00edch nebyla ani zn\u00e1mka smutku nebo n\u00e1znak l\u00edtosti. \u017d\u00e1dn\u00e9 v\u00fd\u010ditky.<\/p><\/div>\n

„Je ti to jedno\u2026 \u017ee?“ zeptala se pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1. Hlas se j\u00ed zlomil, zat\u00edmco nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edrala na sv\u00e9ho chot\u011b. Ten s odpov\u011bd\u00ed v\u00e1hal. „\u017de!“ zvolala jeho man\u017eelka a rukou si zakryla \u00fasta, zat\u00edmco se j\u00ed po strhan\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch za\u010daly koulet slzy. „N\u00e1\u0161 syn<\/em> zmizel a tob\u011b je to jedno!“<\/div>\n
„Nen\u00ed mi to jedno, Eleanor, samoz\u0159ejm\u011b \u017ee ne,“ op\u00e1\u010dil mu\u017e ostr\u00fdm hlasem, jen\u017e ukazoval v\u0161echno jen ne to, \u017ee by mu to nebylo jedno.<\/div>\n
Pla\u010d\u00edc\u00ed \u017eena u okna nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bla hlavou. „Tak jak m\u016f\u017ee\u0161 jen tak odej\u00edt?“ zeptala se t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem.<\/div>\n
„Jeliko\u017e jsou to t\u0159i dny.“<\/div>\n
\n

Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 zalapala po dechu a oto\u010dila se zp\u011bt k oknu. Rukou si p\u0159ejela po polootev\u0159en\u00fdch rtech. „T\u0159i dny?“ Hlas j\u00ed zvedala hysterie. „To u\u017e je to tak dlouho?“ Pod\u00edvala se z okna a pohled j\u00ed padl na \u0161edou oblohu a na zelenou tr\u00e1vu na pozemku. Sna\u017eila se i p\u0159es slzy na n\u011bco soust\u0159edit. Volnou rukou se chytla r\u00e1mu okna, sev\u0159ela hn\u011bd\u00e9 d\u0159evo, zat\u00edmco druh\u00e1 ruka j\u00ed klesla od \u00fast k boku. „To\u2026 to,“ sna\u017eila se zad\u00fdchan\u011b promluvit. „Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt tak dlouho. Ne\u2026 je\u0161t\u011b ne.“ Skoro nadsko\u010dila, kdy\u017e uc\u00edtila ruku na sv\u00e9m rameni. Prsty ji pevn\u011b sev\u0159ely.<\/p><\/div>\n

„Eleanor,“ za\u010dal mu\u017e r\u00e1doby klidn\u00fdm hlasem. „Pot\u0159ebuje\u0161 p\u0159est\u00e1vku.“ Pod\u00edval se do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9 man\u017eelky, jeho o\u010di t\u011bkaly od rozcuchan\u00fdch neupraven\u00fdch vlas\u016f k tmav\u00fdm kruh\u016fm pod o\u010dima, p\u0159es ustaran\u00e9 vr\u00e1sky na \u010dele. Dle sv\u00e9ho vzhledu zest\u00e1rla za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed o cel\u00e9 roky.<\/div>\n
Pan Tr\u00fcmper zadr\u017eel povzdech a zavedl svou man\u017eelku k \u017eidli, pry\u010d od okna. „A\u017e se Wilhelm bude cht\u00edt vr\u00e1tit dom\u016f, vr\u00e1t\u00ed se s\u00e1m od sebe,“ \u0159ekl, zat\u00edmco pom\u00e1hal sv\u00e9 \u017een\u011b posadit se. „Z\u00edr\u00e1n\u00edm z okna nezp\u016fsob\u00ed\u0161, \u017ee se zde z\u00e1zrakem objev\u00ed, Eleanor, navzdory tomu, co bychom si oba p\u0159\u00e1li.“<\/div>\n
Jeho cho\u0165 zvedla hlavu a pod\u00edvala se mu do tv\u00e1\u0159e. Nicm\u00e9n\u011b nepromluvila. Byla si v\u011bdom\u00e1 toho, \u017ee jej\u00ed tou\u017eebn\u00e9 pohledy do zahrady j\u00ed syna zp\u00e1tky nevr\u00e1t\u00ed. Ale mohla si to p\u0159\u00e1t.<\/div>\n
„Eleanor.“<\/div>\n
Pod\u00edvala se na sv\u00e9ho man\u017eela.<\/div>\n
„Neutekl kv\u016fli tob\u011b,“ ujistil ji jemn\u00fdm hlasem. „To v\u00ed\u0161, \u017ee?“<\/div>\n
Eleanor p\u0159eru\u0161ila jejich o\u010dn\u00ed kontakt.<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku, pot\u0159ebuje\u0161 se p\u0159estat obvi\u0148ovat,“ pokra\u010doval mu\u017e a pohladil svou \u017eenu po tv\u00e1\u0159i, prsty set\u0159el slzy. „Neud\u011blalas nic \u0161patn\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 je to tak nejlep\u0161\u00ed, Eleanor. Mo\u017en\u00e1 byl u\u017e \u010das, aby se Wilhelm odst\u011bhoval a za\u010dal vlastn\u00ed \u017eivot-„<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148.“<\/div>\n
„Ele-„<\/div>\n
„Marku, pros\u00edm.“ Vytrhla se man\u017eelovu doteku a odvr\u00e1tila tv\u00e1\u0159. „Prost\u011b\u2026 b\u011b\u017e pracovat.“<\/div>\n
Zav\u0159ela o\u010di, po\u010dkala, a\u017e usly\u0161\u00ed vzdaluj\u00edc\u00ed se kroky. Kdy\u017e se zav\u0159ely hlavn\u00ed dve\u0159e, \u017eena se zvedla ze \u017eidle a oto\u010dila ji sm\u011brem do zahrady. Pot\u00e9 chvilku post\u00e1la vedle n\u00ed s rukou na op\u011bradle a sledovala, jak jej\u00ed man\u017eel kr\u00e1\u010d\u00ed po chodn\u00ed\u010dku a pak zah\u00fdb\u00e1 na silnici. Najednou ji zas\u00e1hla zlost z toho, jak jej\u00ed mu\u017e kr\u00e1\u010d\u00ed tak lehce, tak nezas\u00e1hnut\u00fd\u2026 Z\u00e1rove\u0148 se j\u00ed z toho cht\u011blo plakat. S man\u017eelem v dohledu se pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 pomalu posadili zp\u011bt na \u017eidli a pohledem spo\u010dinula v zahrad\u011b.<\/div>\n
Vy\u010dk\u00e1vala.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Wow,“ za\u0161eptal Bill, kdy\u017e vstoupil do m\u00edstnosti s Tomem v z\u00e1v\u011bsu za sebou. Kdy\u017e se rozsv\u00edtilo, vykulil o\u010di. Rozhl\u00e9dl se kolem a pootev\u0159el \u00fasta nad t\u011bmi bohat\u00fdmi p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fdmi barvami. „Hotely se tedy po\u0159\u00e1dn\u011b zm\u011bnily,“ okomentoval ohromen\u011b a rychle nahl\u00e9dl do koupelny.<\/p><\/div>\n

Tom hodil cestovn\u00ed ta\u0161ku ke zdi, zav\u0159el dve\u0159e a rozhl\u00e9dl se. Byl to docela mal\u00fd levn\u00fd pokoj s man\u017eelskou postel\u00ed – rozhodn\u011b na n\u011bm nebylo nic \u00fachvatn\u00e9ho. Nicm\u00e9n\u011b co bylo v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch norm\u00e1ln\u00edho, to bylo v t\u011bch Billov\u00fdch \u00fa\u017easn\u00e9. Dredat\u00fd chlapec si nemohl pomoct, usm\u00e1l se, zat\u00edmco sledoval Billa, kter\u00fd se pohyboval po pokoji, a o\u010di mu z\u00e1\u0159ily nad\u0161en\u00edm. Vypadal jako d\u00edt\u011b, naprosto ohromen\u00fd a rozechv\u011bl\u00fd z toho, co vid\u011bl a \u010deho se dotkl. U \u010dela postele se \u010dernovl\u00e1sek zarazil a prsty p\u0159ejel po pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch. Usm\u00e1l se a pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Co?“ zeptal se. Odol\u00e1val tomu se za\u010dervenat.<\/div>\n
Tom se uculil a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. „Nic,“ odpov\u011bd\u011bl a objal Billa kolem pasu.<\/div>\n
„Pro\u010d na mne tedy tak z\u00edr\u00e1te, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
„To \u017ee jsem d\u011blal?“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, \u017ee mu rudnou tv\u00e1\u0159e, zat\u00edmco Tom hrav\u011b zavrtal \u0161pi\u010dku nosu do ohb\u00ed jeho krku. „No jist\u011b,“ \u0159ekl Bill a zad\u00fdchan\u011b se zachichotal. Zav\u0159el v\u00ed\u010dka. Uc\u00edtil rty tisknouc\u00ed se mu na k\u016f\u017ei v rozechv\u011bl\u00e9m polibku. Ty rty setrvaly na moment na jeho krku a pot\u00e9 se o centimetr odt\u00e1hly. \u010cernovl\u00e1sek se ot\u0159\u00e1sl vlivem hork\u00e9ho dechu, jen\u017e ho lechtal na hrdle. „Tomi?“ vyslovil po chv\u00edli v\u00e1h\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Hmmm?“<\/div>\n
„Na co pr\u00e1v\u011b te\u010f mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed v\u00e1rka hork\u00e9ho dechu podr\u00e1\u017edila Billovy smysly. „Na tebe,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
Bill se zahih\u0148al a sklonil hlavu. „A na co konkr\u00e9tn\u011b?“ zeptal se t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem a o\u010dima putoval po Tomov\u011b pa\u017ei. Jeho zv\u011bdav\u00e9 prsty jeho pohled n\u00e1sledovaly.<\/div>\n
\n

Tom si dal na\u010das, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl. Jeho pa\u017ee upevnily sev\u0159en\u00ed kolem Billova pasu a p\u0159it\u00e1hly si druh\u00e9ho chlapce bl\u00ed\u017e. Tom zabo\u0159il obli\u010dej do zn\u00e1m\u00fdch havran\u00edch vlas\u016f. Vdechl jejich v\u016fni a pro sebe se usm\u00e1l. „Na to, jak jsi \u00fa\u017easnej,“ odpov\u011bd\u011bl nakonec ti\u0161e, p\u0159i\u010dem\u017e nedok\u00e1zal skr\u00fdt svoje \u0161t\u011bst\u00ed: „Tedy, Bille, je rok 2008 a ty jsi\u2026 jsi tady. Po\u0159\u00e1d tomu nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it.“<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, s\u00e1m m\u00e1m probl\u00e9m tomu uv\u011b\u0159it,“ \u0159ekl Bill skoro nesly\u0161n\u011b. Divn\u011b se mu stahoval \u017ealudek, stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm v autobuse. Nikdy se takhle nec\u00edtil. Byl vyd\u011b\u0161en\u00fd, to mu bylo jasn\u00e9, ale tenhle pocit se m\u00edsil i s trochou nad\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“<\/div>\n
Bill zvedl hlavu a zjistil, \u017ee na n\u011bj Tom hled\u00ed a \u017ee u\u017e ho nedr\u017e\u00ed tak pevn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl \u010dernovl\u00e1sek a na moment se pod\u00edval pry\u010d. „Mysl\u00edm, \u017ee jsem unaven\u00fd.“<\/div>\n
C\u00edtil jemn\u00fd dotek na tv\u00e1\u0159i a znovu se pod\u00edval Tomovi do tv\u00e1\u0159e. „Jsi si jist\u00fd, \u017ee to je v\u0161echno?“ zeptal se dred\u00e1\u010d a p\u0159ejel Billovi po tv\u00e1\u0159i palcem. Zamra\u010dil se, zat\u00edmco sledoval, jak se Bill kousl do rtu, ne\u017e p\u0159ik\u00fdvl. To nebylo moc p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9. Tom nebyl hloup\u00fd. V\u011bd\u011bl, \u017ee Billa tr\u00e1p\u00ed n\u011bco v\u00edc ne\u017e jen \u00fanava. Ale tak\u00e9 poznal, \u017ee Bill nem\u00e1 te\u010f n\u00e1ladu prozradit mu, na co mysl\u00ed. Asi se mu jenom st\u00fdsk\u00e1 po domov\u011b,<\/em> od\u016fvodnil si Tom pro sebe a v\u011bnoval chlapci s havran\u00edmi vlasy jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Pro\u010d si ned\u00e1\u0161 sprchu, aby ses uvolnil?“ zeptal se, p\u0159i\u010dem\u017e st\u00e1le hladil Billovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Sprchu?“ Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „Abych se uvolnil?“<\/div>\n
\n

Tom se zachichotal a polo\u017eil dla\u0148 Billovi na z\u00e1da. Vedl ho do koupelny. Otev\u0159el dve\u0159e \u0161pi\u010dkou boty a rozsv\u00edtil sv\u011btlo. „Poj\u010f, pom\u016f\u017ee ti to,“ sna\u017eil se vysv\u011btlit sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi.<\/p><\/div>\n

Chlapec vedle n\u011bj pohl\u00e9dl na jakousi vanu s m\u00edrn\u011b ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdm v\u00fdrazem. Ta vana byla jin\u00e1 ne\u017e ta, kterou m\u011bli doma, a\u010dkoliv mohl rozpoznat p\u00e1r podobnost\u00ed. „Co mysl\u00ed\u0161 t\u00edm, \u017ee mi to pom\u016f\u017ee?“<\/div>\n
„Uklidn\u00ed to tvoje nervy,“ \u0159ekl Tom a vedl Billa d\u00e1l do m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 nejsem\u2026 \u0161pinav\u00fd.“ Bill se zatahal za l\u00edme\u010dek a zatv\u00e1\u0159il se zmaten\u011b. „Nebo ano?“<\/div>\n
Dredat\u00fd teenager se zasm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou. P\u0159e\u0161el sm\u011brem ke sprchov\u00e9mu koutu. „Ne, nejsi,“ odpov\u011bd\u011bl, vzal b\u00edl\u00fd ru\u010dn\u00edk a polo\u017eil ho na poklop z\u00e1chodu. Pak vzal malou lahvi\u010dku a mal\u00fd p\u0159edm\u011bt zabalen\u00fd jakoby v pap\u00ed\u0159e z umyvadla a dal ty v\u011bci na poli\u010dku ve spr\u0161e. Oto\u010dil se, usm\u00e1l se a zkr\u00e1til vzd\u00e1lenost mezi nimi. Zastr\u010dil pramen vlas\u016f Billovi za ucho a vysv\u011btlil: „Pom\u016f\u017ee ti to se uvolnit, Bille. Posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed bylo dlouh\u00fdch. V\u00edm to a jsem si jist\u00fd, \u017ee tepl\u00e1 sprcha ti pom\u016f\u017ee se uvolnit, dob\u0159e?“<\/div>\n
Bill si povzdechl, na moment se pod\u00edval Tomovi do o\u010d\u00ed a pak se vr\u00e1til zase ke spr\u0161e. Nikdy nesly\u0161el nic podobn\u00e9ho – sprchy a vany byly stvo\u0159en\u00e9 pouze pro to, aby umyly \u0161p\u00ednu a prach, ne k uvol\u0148ov\u00e1n\u00ed. Ale zn\u00ed to hezky,<\/em> musel si p\u0159iznat Bill.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ souhlasil a jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl, p\u0159i\u010dem\u017e se na Toma zaculil.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nadsko\u010dil a pra\u0161til se do hlavy o \u010delo postele pot\u00e9, co usly\u0161el r\u00e1nu z koupelny. Byl to prvn\u00ed zvuk, kter\u00fd sly\u0161el za posledn\u00ed hodinu – krom\u011b \u0161um\u011bn\u00ed vody ze sprchy v n\u011bjak\u00e9m jin\u00e9m pokoji. Nebyl to zrovna p\u0159\u00edjemn\u00fd zvuk. Norm\u00e1ln\u011b by ho ignoroval, lidem se st\u00e1v\u00e1 po\u0159\u00e1d, \u017ee upust\u00ed m\u00fddlo nebo lahvi\u010dku se \u0161amponem. Ale tahle r\u00e1na\u2026 nemohl to jen tak nechat b\u00fdt.<\/div>\n
Ani\u017e by vte\u0159inu me\u0161kal, vypnul televizi a p\u0159e\u0161el do koupelny. Zarazil se u zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed, z\u00edral na d\u0159evo a poslouchal. Jako prvn\u00ed sly\u0161el \u0161um\u011bn\u00ed vody, ale pot\u00e9 jeho u\u0161i zaznamenaly zvuk, kter\u00fd nebyl obvykl\u00fd.<\/div>\n
„Bille?“ ozval se. Vzal za kliku a pootev\u0159el dve\u0159e. „Bille?“ Ozvalo se n\u011bco jako zavyt\u00ed, co\u017e ale Tom sotva sly\u0161el p\u0159es tekouc\u00ed vodu. „Bille, jsi tam v pohod\u011b?“ zkusil znovu, mezerou mezi dve\u0159mi a st\u011bnou pozorn\u011b naslouchal. To vyt\u00ed nab\u00edralo na hlasitosti. Tom vykulil o\u010di, naplno otev\u0159el dve\u0159e a vb\u011bhl do m\u00edstnosti. Nestaral se o to, \u017ee dve\u0159e s bouchnut\u00edm narazily do zdi. „Oh, m\u016fj bo\u017ee, Bille\u2026“<\/div>\n
Sprchov\u00fd z\u00e1v\u011bs byl odhrnut\u00fd. Voda st\u00e1le b\u011b\u017eela naplno. A na kraji sprchov\u00e9ho koutu, z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm, byl Bill zamotan\u00fd v jednom z ru\u010dn\u00edk\u016f, kter\u00e9 mu Tom p\u0159edt\u00edm p\u0159ipravil. Byl shrben\u00fd, hlavu m\u011bl vta\u017eenou mezi ramena, kter\u00e1 se mu chv\u011bla, a vlasy mu spadaly na z\u00e1da. Tom rychle do\u0161el ke spr\u0161e a nat\u00e1hl se, aby vypnul vodu. Mrknul dol\u016f do odtoku a na\u0161el tam cel\u00e9 balen\u00ed m\u00fddla st\u00e1le v obalu, kter\u00fd byl ale te\u010f u\u017e promo\u010den\u00fd, i lahvi\u010dku \u0161amp\u00f3nu. Ignoroval spadan\u00e9 p\u0159edm\u011bty a oto\u010dil hlavu k Billovi. Ten se po\u0159\u00e1d d\u00edval do zem\u011b na nohy pono\u0159en\u00e9 v mal\u00e9m baz\u00e9nku, kter\u00fd se vytvo\u0159il ve sprchov\u00e9m kout\u011b. Toma si ani nev\u0161iml.<\/div>\n
Ani\u017e by n\u011bco \u0159ekl, dred\u00e1\u010d se sehnul a posadil se vedle Billa, jen tv\u00e1\u0159\u00ed opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem. \u010cekal a naslouchal Billov\u00fdm vzlyk\u016fm, je\u017e rezonovaly v m\u00edstnosti. \u010cekal na n\u011bco, co by jeden z nich \u0159ekl, ale zat\u00edm tu nevylo nic ne\u017e ticho. Ani jeden z nich nepromluvil.<\/div>\n
O n\u011bkolik minut pozd\u011bji Bill kone\u010dn\u011b vyslovil: „Jsem pry\u010d,“ rozt\u0159esen\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Tom se k n\u011bmu oto\u010dil. „Pry\u010d?“<\/div>\n
Bill tak\u00e9 nato\u010dil hlavu, aby se na n\u011bj pod\u00edval. M\u011bl natekl\u00e9 o\u010di a tv\u00e1\u0159e zm\u00e1\u010den\u00e9 slzami. Spodn\u00ed ret se mu t\u0159\u00e1sl. Hled\u011bl Tomovi do tv\u00e1\u0159e, o\u010di klouzaly po jeho obli\u010deji a pot\u00e9 se us\u00eddlily na jeho hn\u011bd\u00fdch duhovk\u00e1ch. „Jsem pry\u010d, Tomi,“ za\u0161eptal a znovu za\u010dal plakat. Sna\u017eil se dr\u017eet, sna\u017eil se b\u00fdt siln\u00fd, ale selhal. Z hrdla se mu vydral vzlyk. Bolest ho ude\u0159ila plnou silou. Op\u0159el se o Toma, schoulil se mu do n\u00e1ru\u010de a Tom ho pevn\u011b objal. „Jsem pry\u010d,“ pokra\u010doval Bill, zat\u00edmco plakal do Tomova tri\u010dka slab\u00fdm hlasem. Jeho vzlyky se m\u011bnily na steny pln\u00e9 bolesti. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc se zavrt\u00e1val do Tomovy n\u00e1ru\u010de, nep\u0159\u00e1l si nic v\u00edc ne\u017e zmizet v bezpe\u010d\u00ed Tomov\u00fdch pa\u017e\u00ed, hrudi a kl\u00edna. P\u0159\u00e1l si, aby byl men\u0161\u00ed a cel\u00fd se ve\u0161el do jeho objet\u00ed. Sna\u017eil se o to, ale m\u011bl moc dlouh\u00e9 nohy a \u0161irok\u00fd hrudn\u00edk a neohraban\u00e9 ruce. P\u0159ijal por\u00e1\u017eku a je\u0161t\u011b v\u00edc se rozvzlykal.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se opatrn\u011b p\u0159esunul ze sprchov\u00e9ho koutu na podlahu, zat\u00edmco se Bill po\u0159\u00e1d vrt\u011bl v jeho objet\u00ed. Na zemi si p\u0159it\u00e1hl pla\u010d\u00edc\u00edho chlapce na kl\u00edn a kol\u00e9bal ho jako d\u00edt\u011b. „\u0160\u0161\u0161,“ \u0161eptal do Billov\u00fdch mokr\u00fdch vlas\u016f. Nat\u00e1hl se pro dal\u0161\u00ed ru\u010dn\u00edk a jemn\u011b ho ovinul kolem Billov\u00fdch ramen a zad, zabalil ho do n\u011bj jako do p\u0159ikr\u00fdvky. „\u0160\u0161\u0161, Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku. Nejsi pry\u010d, Bille. Jsi p\u0159\u00edmo tady\u2026“<\/div>\n
Vzlyky pomalu sl\u00e1bly vlivem Tomov\u00fdch uklid\u0148uj\u00edc\u00edch slov, ale nep\u0159est\u00e1valy. Bill Tomovi naslouchal, sna\u017eil se skrz pl\u00e1\u010d i spoustu bl\u00e1zniv\u00fdch my\u0161lenek, kter\u00e9 m\u011bl v hlav\u011b. Vrt\u011bl se na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b a schov\u00e1val tv\u00e1\u0159 do Tomova moment\u00e1ln\u011b u\u017e mokr\u00e9ho tri\u010dka. „Neexistuji,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Bille, \u0161\u0161\u0161, to nen\u00ed pravda. Jsi p\u0159\u00edmo tady, Bille. J\u00e1 jsem tady. Existuj-„<\/div>\n
„Ne, neexistuji,“ p\u0159eru\u0161il Toma \u010dernovl\u00e1sek trochu hlasit\u011bji a odt\u00e1hl se. „Jsem pry\u010d, Tomi.“<\/div>\n
„Bille-„<\/div>\n
„Byl jsem vymaz\u00e1n.“<\/div>\n
Jeho slova z\u016fstala na dlouhou chv\u00edli viset ve vzduchu, jejich smysl zp\u016fsobil dal\u0161\u00ed slzy a vzlyky. Bill popadl Tomovo tri\u010dko, promnul vlhkou l\u00e1tku mezi prsty a sna\u017eil se zapomenout na to, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. Z\u00edral na tri\u010dko uslzen\u00fdma o\u010dima, ti\u0161e plakal a beznad\u011bjn\u011b se sna\u017eil soust\u0159edit na p\u0159\u00edtomnost a budoucnost. Ale a\u010dkoliv se sna\u017eil z\u016fstat v p\u0159\u00edtomnosti, st\u00e1le vzpom\u00ednal na minulost. Na zlost, pla\u010d\u00edc\u00ed matku, zmaten\u00ed, k\u0159ik, hrozby\u2026 zavrtal se do Tomova tri\u010dka je\u0161t\u011b v\u00edc a p\u0159itom pomyslel na Jamese.<\/div>\n
„Bille\u2026 \u0161\u0161\u0161\u2026 no tak\u2026“<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek naslouchal Tomov\u00fdm pokus\u016fm o to ho uti\u0161it. P\u0159\u00e1l si, aby mohl zastavit slzy, ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se o to pokusil, selhal. Kousl se do rtu a hlavu zavrtal pod Tomovu bradu. Znovu se pokou\u0161el uklidnit. „J\u00e1\u2026 J\u00e1 nechci b\u00fdt vymaz\u00e1n, Tomi,“ dostal ze sebe, vyslovil to do Tomova hrudn\u00edku. Druh\u00e9mu chlapci se nad t\u011bmi s beznad\u011bj\u00ed vy\u0159\u010den\u00fdmi slovy sev\u0159elo srdce. Kv\u016fli t\u011bm slov\u016fm se c\u00edtil beznad\u011bjn\u011b i on<\/em>. Tom cht\u011bl otev\u0159\u00edt \u00fasta, \u0159\u00edct n\u011bco, co pom\u016f\u017ee, n\u011bco, co zastav\u00ed Bill\u016fv pl\u00e1\u010d, n\u011bco, co ukon\u010d\u00ed jeho bolest a v\u0161echno sprav\u00ed. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm vzlykem, jen\u017e nemohl zastavit, se Tom c\u00edtil slab\u0161\u00ed. Na koho si to hraju?<\/em> zeptal se s\u00e1m sebe a objal Billa pevn\u011bji. Nedok\u00e1\u017eu se o n\u011bj postarat. On sem nepat\u0159\u00ed. Nem\u016f\u017eu ho nutit tady b\u00fdt.<\/em> Zav\u0159el o\u010di, jakmile zaslechl dal\u0161\u00ed bolestn\u00e9 zavzlyk\u00e1n\u00ed. Nikdy jsem ho sem nem\u011bl tahat.<\/em><\/div>\n

Tom zadr\u017eel povzdech. Pro\u010d si myslel, \u017ee tohle m\u016f\u017ee n\u011bkdy fungovat? V\u017edy\u0165 je to sm\u011b\u0161n\u00e9, ne? Vyt\u00e1hnout n\u011bkoho z jeho domova a str\u010dit ho na ciz\u00ed m\u00edsto sto let v budoucnosti?<\/div>\n
Mus\u00edm ho vz\u00edt zp\u00e1tky.<\/em><\/div>\n
A pak si vzpomn\u011bl na den\u00edk a Jamese a v\u0161echno, co mu sliboval.<\/div>\n
V\u0161echny p\u0159\u00edb\u011bhy, kter\u00e9 jsi sly\u0161el, se opravdu stanou.<\/em> Tak to bylo \u0159e\u010deno v dopise, kter\u00fd mu d\u011bde\u010dek od Jamese p\u0159edal. James by o n\u011b\u010dem takov\u00e9m nelhal, ne? Pokud n\u011bco takov\u00e9ho napsal a zajistil, aby byla takov\u00e1 zpr\u00e1va p\u0159ed\u00e1van\u00e1 po generace, musel si b\u00fdt ohledn\u011b toho opravdu jist\u00fd, \u017ee? Ned\u00e1val by si tolik pr\u00e1ce s den\u00edky a s detailn\u00edmi popisy po v\u0161echny ty roky, kdyby si nebyl jist\u00fd, \u017ee to bude fungovat.<\/div>\n
On \u0159ekl,<\/em> \u017ee to bude fungovat.<\/div>\n
On \u0159ekl,<\/em> \u017ee Bill bude \u017e\u00edt v p\u0159\u00edtomnosti s Tomem.<\/div>\n
Pak bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku,<\/em> rozhodl se dred\u00e1\u010d. Pod\u00edval se na Billovo t\u0159esouc\u00ed t\u011blo v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Zhluboka se nadechl, op\u0159el si tv\u00e1\u0159 o vr\u0161ek Billovy hlavy a pevn\u011b druh\u00e9ho chlapce sev\u0159el. Ud\u011blal v\u0161echno pro to, aby zabr\u00e1nil vymaz\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se p\u0159eto\u010dil na posteli a otev\u0159el o\u010di do tmav\u00e9ho pokoje osv\u011btlen\u00e9ho jenom slabou z\u00e1\u0159\u00ed na strop\u011b. Rychle p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a mra\u010dil se na strop, zat\u00edmco se sna\u017eil si znovu uv\u011bdomit, co v\u0161echno se stalo. Bolela ho hlava, ne jako kdyby byl zran\u011bn\u00fd, ale mohl c\u00edtit m\u00edrn\u00fd tlak p\u0159\u00edmo nad o\u010dima. Promnul si \u010delo a polknul, sna\u017eil se osv\u011b\u017eit vyschl\u00e1 \u00fasta. Za\u0161klebil se. C\u00edtil ho\u0159ko, a kv\u016fli tomu ho hlava rozbolela je\u0161t\u011b v\u00edc. V duchu si povzdechl, zav\u0159el v\u00ed\u010dka a dal si ruku p\u0159es o\u010di. Prsty jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es hrubou suchou poko\u017eku. Zjistil, \u017ee m\u00e1 natekl\u00e1 v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek odt\u00e1hl ruku a zadr\u017eel dech. Je\u0161t\u011b si \u00fapln\u011b nevzpomn\u011bl, kde je.<\/div>\n
„Ano?“ ozval se po chvilce unaven\u00fdm hlasem. \u010cekal na odpov\u011b\u010f, ale nesly\u0161el nic v\u00edc ne\u017e tich\u00e9 irituj\u00edc\u00ed \u0161um\u011bn\u00ed, kter\u00e9 by mnoz\u00ed vyhodnotili jako ticho. Po minut\u011b se obr\u00e1til doleva ke sv\u011btlu a za zvukem toho hlasu, kter\u00fd vyslovil jeho jm\u00e9no. Byl v\u00edce ne\u017e pot\u011b\u0161en\u00fd, kdy zjistil, \u017ee vedle n\u011bj le\u017e\u00ed Tom, jen\u017e ho pozoruje tmav\u00fdma o\u010dima a se starostliv\u011b nakr\u010den\u00fdm \u010delem.<\/div>\n
„Jak dlouho jsi vzh\u016fru?“ zeptal se Tom. Jeho tv\u00e1\u0159 m\u011bla neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz, zat\u00edmco nat\u00e1hl rukou a prstem p\u0159ejel po Billov\u011b obli\u010deji.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zav\u0159el o\u010di a op\u0159el se do doteku. „Hmm, dlouho ne.“ Usm\u00e1l se. „P\u00e1r minut nebo tak n\u011bjak.“ Uvolnil se, zat\u00edmco Tomovy prsty laskaly jeho suchou poko\u017eku. Chladn\u00fd dotek v tichu ho prob\u00edral ze sp\u00e1nku.<\/div>\n
\n

O chv\u00edli pozd\u011bji byla ta ruka st\u00e1le na jeho tv\u00e1\u0159i. „Co?“ zeptal se, otev\u0159el o\u010di a pod\u00edval se do t\u011bch Tomov\u00fdch.<\/p><\/div>\n

„Jsi\u2026 jsi v po\u0159\u00e1dku? Mysl\u00edm – te\u010f? Nebo bude\u0161?“<\/div>\n
Bill se uculil a dotkl se Tomovy ruky, je\u017e spo\u010d\u00edvala na jeho tv\u00e1\u0159i, omotal prsty kolem jej\u00edho z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159it\u00e1hl si ji ke rt\u016fm. „Budu v po\u0159\u00e1dku, Tomi,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e, ne\u017e vtiskl do Tomovy dlan\u011b rozechv\u011bl\u00fd polibek.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd?“ ot\u00e1zal se dred\u00e1\u010d, jen\u017e se cht\u011bl vyhnout tomu sam\u00e9mu, co se ud\u00e1lo odpoledne.<\/div>\n
„Nu\u017ee, pane Kaulitzi,“ za\u010dal Bill. M\u00edrn\u011b mu zajisk\u0159ilo v o\u010d\u00edch a trochu se u\u0161kl\u00edbl. „Budu v po\u0159\u00e1dku, dokud budete se mnou.“ Propletl prsty s Tomov\u00fdmi a znovu si jeho ruku p\u0159itiskl ke rt\u016fm. „Jen\u2026 z\u016fstanete tu se mnou?“ zaprosil a pozdvihl obo\u010d\u00ed. Starostliv\u00fd v\u00fdraz z Tomovy tv\u00e1\u0159e zmizel, jeho rysy zm\u011bkly. Rty se mu rozt\u00e1hly do \u00fasm\u011bvu – poprv\u00e9 za posledn\u00ed hodiny.<\/div>\n
Oto\u010dil se tak, aby si na n\u011bj Bill mohl lehnout, jako to d\u011bl\u00e1val, kdy\u017e pot\u0159eboval b\u00fdt obj\u00edman\u00fd a c\u00edtit, \u017ee je v bezpe\u010d\u00ed. Dred\u00e1\u010d mu vyhov\u011bl a omotal pa\u017ee kolem jeho zad a naklonil hlavu, aby ho mohl pol\u00edbit na \u010delo. „Neboj se,“ ujistil ho \u0161eptem. „J\u00e1 nikam neodejdu.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ op\u00e1\u010dil druh\u00fd chlapce a usm\u00e1l se do Tomova zdvihaj\u00edc\u00edho se hrudn\u00edku. Vydechl a c\u00edtil, jak se jeho nervy pomalu uklid\u0148uj\u00ed. „Omlouv\u00e1m se za to, \u017ee jsem\u2026 jak\u017ee to dnes \u0159\u00edk\u00e1te\u2026 vy\u0161iloval? Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem p\u0159edt\u00edm vy\u0161iloval,“ zamumlal a unaven\u011b si ol\u00edzl rty. „Mysl\u00edm, \u017ee jsem-„<\/div>\n
\n

„\u0160\u0161\u0161, Bille, to je v po\u0159\u00e1dku,“ reagoval ti\u0161e Tom. „Ch\u00e1pu to. St\u00fdsk\u00e1 se ti po domov\u011b a\u2026 nemus\u00ed\u0161 to vysv\u011btlovat, ano?“<\/p><\/div>\n

„St\u00fdsk\u00e1 se mi po domov\u011b?“ zopakoval Bill, ale pot\u00e9 to odsouhlasil: „Ano, tak to asi bude.“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl a zav\u0159el o\u010di. Hladil Billa po z\u00e1dech, pomalu, t\u00e9m\u011b\u0159 nev\u011bdomky, a skoro nesly\u0161n\u011b promluvil: „Ty v\u00ed\u0161, \u017ees neode\u0161el nav\u017edycky, Bille. Po\u0159\u00e1d m\u016f\u017ee\u0161 nav\u0161t\u00edvit domov-„<\/div>\n
„Ale Tomi\u2026“ za\u010dal \u010dernovl\u00e1sek a pak zav\u00e1hal.<\/div>\n
Tom zastavil svoje ruce na jeho z\u00e1dech a otev\u0159el o\u010di, aby zjistil, \u017ee na n\u011bj Bill hled\u00ed. „Co?“ zeptal se ti\u0161e, necht\u011bl naru\u0161it atmosf\u00e9ru v pokoji.<\/div>\n
Bill se trochu usm\u00e1l a uhnul pohledem jako v\u017edycky, kdy\u017e se za\u010dervenal, a\u010dkoliv jeho zrudnut\u00ed z\u016fstalo v tmav\u00e9 m\u00edstnosti nezaznamen\u00e1no. „Tomi, toto je m\u016fj domov,“ \u0159ekl m\u011bkce. Pod\u00edval se zp\u011bt na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. „M\u016fj nov\u00fd domov.“<\/div>\n
„Tohle je jenom hotel, Bille-„<\/div>\n
„Ne! Tome, tak to nemysl\u00edm!“ op\u00e1\u010dil Bill a trochu zvedl hlas. „Nemluv\u00edm o hotelu, Tome, v\u0161ak ty v\u00ed\u0161, co m\u00e1m na mysli.“ Znovu se zarazil a m\u00e1vnul rukou, zat\u00edmco op\u011bt uhnul pohledem. Polo\u017eil dla\u0148 na Tomovu hru\u010f a zvedl hlavu, aby na druh\u00e9ho mlad\u00edka l\u00e9pe vid\u011bl. Sladce se usm\u00e1l. „Ty, j\u00e1, toto<\/em>,“ skoro za\u0161eptal, „to je m\u016fj nov\u00fd domov.“<\/div>\n
Oba se na sebe chv\u00edli d\u00edvali a sd\u00edleli konverzaci beze slov.<\/div>\n
Tom se pot\u011b\u0161en\u011b usm\u00e1l. „Je to napo\u0159\u00e1d?“ vyslovil a vno\u0159il prsty do Billov\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
And\u011blsk\u00fd chlapec se nat\u00e1hl, aby dos\u00e1hl na Tomovu bradu, kam dred\u00e1\u010de pol\u00edbil. „Nu, v dohledn\u00e9 dob\u011b si nehodl\u00e1m hledat nov\u00fd domov, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl a trochu se u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„Tak\u017ee z\u016fst\u00e1v\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill ignoroval horkost ve sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch a p\u0159im\u011bl se pod\u00edvat sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi do o\u010d\u00ed, v nich\u017e se zra\u010dila zv\u011bdavost i v\u00e1\u0161e\u0148. „Z\u016fst\u00e1v\u00e1m.“<\/div>\n
Tom p\u0159ejel dlan\u00ed po Billov\u00fdch vlasech, pak p\u0159es tv\u00e1\u0159 a pod bradu, pak se naklonil a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovy v rozechv\u011bl\u00e9m polibku. Po chvilce se odt\u00e1hl, uculil se a m\u011bkce \u0159ekl: „Pak v\u00edtejte doma, pane Tr\u00fcmpere.“<\/div>\n
\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Bill se probral z d\u0159\u00edmoty, prot\u00e1hl se a zamrkal. Z\u00edvl. Oto\u010dil se na bok a zjistil, \u017ee nen\u00ed v posteli. Nejen, \u017ee nebyl v posteli, on nebyl ani v pokoji. Nebo v dom\u011b\u2026 Posko\u010dil na sedadle a popadl ob\u011bma rukama<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2788","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2788","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2788"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2788\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2788"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2788"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2788"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}