{"id":279,"date":"2018-12-26T16:00:00","date_gmt":"2018-12-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=274"},"modified":"2018-12-26T16:00:00","modified_gmt":"2018-12-26T15:00:00","slug":"blind-dates-7-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/12\/26\/blind-dates-7-konec\/","title":{"rendered":"Blind Dates 7. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Hitachiin-fangirl<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Andy!“ Zvolal Bill, jakmile otev\u0159el dve\u0159e, aby sv\u00e9ho kamar\u00e1da vpustil do bytu.<\/div>\n
Andreas se rozesm\u00e1l. „Nechovej se, jako bys nev\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ijdu,“ \u0159ekl a nechal se od Billa p\u0159it\u00e1hnout do objet\u00ed.<\/div>\n
Rozb\u011bhlo se k nim mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b a vesele na Andrease po\u0161t\u011bk\u00e1valo.<\/div>\n
„\u0160t\u011bn\u011b!“ Pok\u00e1ral ho Tom, kdy\u017e vy\u0161el zpoza rohu a na\u0161el \u0160t\u011bn\u011b poskakuj\u00edc\u00ed na Andrease. „Ne! Zlobiv\u00e9 \u0160t\u011bn\u011b!“<\/div>\n
Pes se po jeho hlase rozhl\u00e9dl, se\u0161plhal z Andrease a postavil se Tomovi k noh\u00e1m, s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm k n\u011bmu p\u0159itom vzhl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Co?“ Zeptal se Tom s pobaven\u00fdm \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
„Vy jste pojmenovali va\u0161e \u0161t\u011bn\u011b \u0160t\u011bn\u011b?“ Zeptal se Andreas s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 s t\u00edm n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m?“ Odpov\u011bd\u011bl Bill s kamenn\u00fdm obli\u010dejem. „Ka\u017edop\u00e1\u00e1\u00e1dn\u011b. V\u00edtej v na\u0161em byt\u011b!“ \u0158ekl s p\u0159ehnan\u00fdm m\u00e1vnut\u00edm sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm m\u00ed\u0159\u00edc\u00edm do haly.<\/div>\n
\n

Bylo to v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e jak\u00fdkoliv z jejich p\u0159edchoz\u00edch byt\u016f, a vypadalo to v\u00edce permanentn\u011bji. U\u017e nebyly dv\u011b d\u011bti na \u0161kole sd\u00edlej\u00edc\u00ed byt se sv\u00fdm nejlep\u0161\u00edm kamar\u00e1dem.<\/p><\/div>\n

Bill s Tomem u\u017e spolu byli v\u00edce ne\u017e rok, a kone\u010dn\u011b se rozhodli naj\u00edt si sv\u00e9 vlastn\u00ed m\u00edsto. Kdy\u017e Andreas po\u017e\u00e1dal Brada, aby se k n\u011bmu nast\u011bhoval, Bill v\u00edce m\u00e9n\u011b stejn\u011b bydlel u Toma, tak\u017ee to byl jen logick\u00fd n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed krok.<\/div>\n
\n

Andreas n\u00e1sledoval Billa bytem, zat\u00edmco ten mu popisoval ka\u017edou m\u00edstnost, a Tom se \u0161oural za nimi, u\u017e\u00edval si p\u0159itom sledov\u00e1n\u00ed Billova nad\u0161en\u00ed.<\/p><\/div>\n

„\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1 tohle,“ \u0159ekl Bill velkolep\u011b, jak uk\u00e1zal k posledn\u00edmu pokoji b\u011bhem prohl\u00eddky. Ten pokoj byl jen z\u00e1kladn\u011b vybaven a o\u010dividn\u011b je\u0161t\u011b nebyl nijak vyzdoben. „To je d\u011btsk\u00fd pokoj!“<\/div>\n
Andreas na n\u011bj pozvedl obo\u010d\u00ed. „D\u011btsk\u00fd pokoj\u2026“ \u0159ekl skepticky.<\/div>\n
„No jo,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s \u00fa\u0161klebkem. „A\u017e se Tom kone\u010dn\u011b vzmu\u017e\u00ed a po\u017e\u00e1d\u00e1 m\u011b o ruku,“ b\u011bhem toho p\u0159itom do Toma \u0161\u0165ouchl, „bude n\u00e1sledovat miminko spolu s ko\u010d\u00e1rkem,“ zazp\u00edval.<\/div>\n
„Ty jsi opil\u00fd,“ prohl\u00e1sil Andreas.<\/div>\n
Bill na n\u011bj vypl\u00e1zl jazyk. „Nad\u0161en\u00fd,“ opravil ho. „Ve v\u0161\u00ed v\u00e1\u017enosti, je to n\u00e1hradn\u00ed pokoj, pokoj pro hosty, cokoliv.“<\/div>\n
„Taky je to jedin\u00fd pokoj, kter\u00fd je\u0161t\u011b nebyl pobillov\u0161t\u011bn,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem. „I kdy\u017e mysl\u00edm, \u017ee je dal\u0161\u00ed v po\u0159ad\u00ed.“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak,“ \u0159ekl Bill s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
D\u00e1valo smysl, \u017ee to je\u0161t\u011b nebylo hotov\u00e9, byli v tom byt\u011b teprve t\u0159i m\u011bs\u00edce. Kdyby byl Bill kdokoliv jin\u00fd, Andreas by se mo\u017en\u00e1 c\u00edtil dot\u010den\u00fd, \u017ee to trvalo t\u0159i m\u011bs\u00edce, ne\u017e byl pozv\u00e1n. Ale v tomto p\u0159\u00edpad\u011b byl zvykl\u00fd na kamar\u00e1dovy v\u00fdst\u0159ednosti, a Bill na\u0159\u00eddil, \u017ee nikdo, vyjma Toma a jeho matky, kter\u00e1 byla jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem je\u0161t\u011b tvrdohlav\u011bj\u0161\u00edm ne\u017e on s\u00e1m, nesm\u011bl ten byt vid\u011bt d\u0159\u00edv, ne\u017e podstoup\u00ed dostate\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed personifikace.<\/div>\n
\n

Andreas se nad sv\u00fdm kamar\u00e1dem rozesm\u00e1l a pod\u00edval se na hodinky.<\/p><\/div>\n

„Brad u\u017e bude kon\u010dit v pr\u00e1ci, tak\u017ee ho pojedu vyzvednout,“ ozn\u00e1mil, a v\u0161ichni t\u0159i zam\u00ed\u0159ili ke dve\u0159\u00edm. „Ale jak jsme sl\u00edbili, vr\u00e1t\u00edme se na ve\u010de\u0159i. A a\u017e sem Brad doraz\u00ed, m\u016f\u017ee\u0161 si celou tu prohl\u00eddku zopakovat.“<\/div>\n
Bill se nad t\u00edm n\u00e1vrhem rozz\u00e1\u0159il, p\u0159esn\u011b jak Andreas tu\u0161il. Vyprovodili Andyho ven, a kdy\u017e se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, Bill se oto\u010dil a sev\u0159el Toma v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

„Miluju n\u00e1\u0161 byt,“ vzdychl mu do krku. „A miluju tebe.“<\/p><\/div>\n

Tom se uchechtl. „Taky t\u011b miluju,“ \u0159ekl s \u00fasm\u011bvem, nechal Billa od sebe odt\u00e1hnout a zat\u00e1hnout se ke kuchyni. „A kdy\u017e u\u017e mluv\u00edme o vzmu\u017een\u00ed se a o \u017e\u00e1dosti o ruku\u2026“ pronesl s u\u0161kl\u00edbnut\u00edm.<\/div>\n
Vte\u0159inu trvalo, ne\u017e ta slova dorazila do Billova mozku, ale kdy\u017e se tak stalo, trhnul sebou a ztuhnul. Pomalu se k Tomovi s vykulen\u00fdma o\u010dima oto\u010dil.<\/div>\n
„A co je s t\u00edm,“ zeptal se, vypadal p\u0159itom nad\u011bjn\u011b ale obez\u0159etn\u011b.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l. „Vezme\u0161 si m\u011b?“ Zeptal se, z kapsy vyt\u00e1hl malou krabi\u010dku.<\/div>\n
„To snad ne\u2026“ Vzdychl Bill, hled\u011bl na tu krabi\u010dku s \u00fa\u017easem.<\/div>\n
„Ne?“ Zeptal se Tom s \u00fa\u0161klebkem, ani v nejmen\u0161\u00edm si z t\u011bch slov ned\u011blal obavy, proto\u017ee u\u017e d\u00e1vno se nau\u010dil \u010d\u00edst z Billov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Co-“ Bill zmaten\u011b vzhl\u00e9dl, ne\u017e si uv\u011bdomil, co to pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. „Ano!“ Opravil se, sko\u010dil na Toma a zasypal jej polibky. „Ano! Bo\u017ee ano! Tak moc t\u011b miluju, pro\u010d bych v\u016fbec\u2026? Ano! Ano!“<\/div>\n
\n

Tom se rozesm\u00e1l, dokud Bill ten zvuk neutlumil vlastn\u00edmi rty. A\u017e po dlouh\u00fdch chv\u00edl\u00edch v\u00fdm\u011bny polibk\u016f si Bill uv\u011bdomil, \u017ee ten prsten je\u0161t\u011b ani nevid\u011bl.<\/p><\/div>\n

Tom s jiskrou v oku sledoval, jak Bill otev\u0159el krabi\u010dku, vyp\u00edskl a nasadil si prsten na prst.<\/div>\n
„Bo\u017ee, miluju t\u011b,“ \u0159ekl, znovu na Toma sko\u010dil a v\u011bnoval mu n\u011bkolik dal\u0161\u00edch polibk\u016f.<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00fd z nich se nestaral, \u017ee m\u011bli ve skute\u010dnosti p\u0159ipravovat ve\u010de\u0159i, nebo \u017ee jinak si budou muset n\u011bco objednat, jakmile Andreas s Bradem doraz\u00ed.<\/div>\n
Pouze na jedn\u00e9 v\u011bci v tuto chv\u00edli z\u00e1le\u017eelo, a to byl pro ka\u017ed\u00e9ho z nich ten druh\u00fd.<\/div>\n
A kdy\u017e se ohl\u00e9dli za t\u00edm, jak to v\u0161echno za\u010dalo, na mysl jim p\u0159i\u0161la jedin\u00e1 v\u011bc.<\/div>\n
D\u00edky bohu za nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tele a rande na slepo.<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

autor: Hitachiin-fangirl<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Hitachiin-fangirl „Andy!“ Zvolal Bill, jakmile otev\u0159el dve\u0159e, aby sv\u00e9ho kamar\u00e1da vpustil do bytu. Andreas se rozesm\u00e1l. „Nechovej se, jako bys nev\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ijdu,“ \u0159ekl a nechal se od Billa p\u0159it\u00e1hnout do objet\u00ed. Rozb\u011bhlo se k nim mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b a vesele na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[710],"tags":[],"class_list":["post-279","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blind-dates"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/279","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=279"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/279\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=279"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=279"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=279"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}