{"id":2802,"date":"2015-07-20T15:00:00","date_gmt":"2015-07-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2792"},"modified":"2015-07-20T15:00:00","modified_gmt":"2015-07-20T14:00:00","slug":"par-nikotinovych-polibku-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/20\/par-nikotinovych-polibku-2-2\/","title":{"rendered":"P\u00e1r nikotinov\u00fdch polibk\u016f 2\/3"},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nechat j\u00edt… to snadno se \u0159ekne, ale h\u016f\u0159 ud\u011bl\u00e1. \u0158ekni, osude, splete\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bkdy na\u0161e cesty?<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Abych pravdu \u0159ekl, pod pojmem t\u00e1bor s Tomem, kdy on bude jako praktikant, jsem si p\u0159edstavoval n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Nebudu se tajit s t\u00edm, \u017ee jsem po prvn\u00edm srazu doufal v n\u011bjak\u00e9 v\u00e1\u0161niv\u00e9 jisk\u0159en\u00ed mezi n\u00e1mi a p\u0159\u00edpadn\u00e9 vyvrcholen\u00ed na\u0161ich dlouho skr\u00fdvan\u00fdch emoc\u00ed, ale celkov\u011b to dopadlo trochu jinak, ne\u017e v co jsem v\u011b\u0159il.<\/p><\/div>\n

Prvn\u00ed dobrou zpr\u00e1vou byl fakt, \u017ee m\u011b m\u011bl v odd\u00edle, tak\u017ee odd\u00edlov\u00e1 dopoledne pop\u0159\u00edpad\u011b odpoledne jsme tr\u00e1vili spole\u010dn\u011b, i kdy\u017e se u toho ochom\u00fdtalo dal\u0161\u00edch \u0161estn\u00e1ct d\u011bt\u00ed a vedouc\u00ed, na kter\u00e9 byla jasn\u011b znateln\u00e1 touha po m\u00e9m milovan\u00e9m Tomovi.<\/div>\n
Prvn\u011b jsme se v odd\u00edlech p\u0159edstavili. Pot\u00e9 jsme jednotliv\u011b vyjmenov\u00e1vali jm\u00e9na v\u0161ech ostatn\u00edch z odd\u00edlu. On mi \u0159\u00edkal Billy. Ne nijak m\u011bkce nebo n\u011b\u017en\u011b, sp\u00ed\u0161 naprosto norm\u00e1ln\u011b, jako by mi tak \u0159\u00edkal ka\u017ed\u00fd. H\u00e1\u010dek byl v tom, \u017ee jsem si nikdy od nikoho nenechal \u0159\u00edkat zdrobn\u011blinou a trval jsem na tom, aby si s m\u00fdm jm\u00e9nem nehr\u00e1li a oslovovali m\u011b tak, jak to m\u00e1m napsan\u00e9 v ob\u010dance – prost\u011b Bill.<\/p>\n

Seznamovali jsme se a vym\u00fd\u0161leli jsme n\u00e1zev odd\u00edlu. Up\u00ed\u0159\u00ed t\u00e9ma probouz\u00ed v ka\u017ed\u00e9m kreativitu, ale v\u0161ichni kolem nem\u011bli ani \u0161petku fantazie. V\u0161ichni do n\u00e1zvu pletli slovo up\u00edr pop\u0159\u00edpad\u011b vamp\u00fdr, co\u017e podle m\u011b nebylo dobr\u00e9, jeliko\u017e ostatn\u00ed odd\u00edly m\u016f\u017eou b\u00fdt stejn\u011b neorigin\u00e1ln\u00ed. Sna\u017eil jsem se prosadit n\u011bco s krvav\u00fdm \u00fapl\u0148kem, ale v\u0161echny moje n\u00e1pady byly a\u017e moc dlouh\u00e9. Nav\u00edc jsem se nemohl ani soust\u0159edit, kdy\u017e kolem v\u0161ichni pok\u0159ikovali sv\u00e9 n\u00e1hl\u00e9 n\u00e1pady, kter\u00e9 se ale po\u0159\u00e1d opakovaly nebo jenom lehou\u010dce m\u011bnily. Byl to v\u00e1\u017en\u011b bl\u00e1zinec, v jednu chv\u00edli jsem m\u011bl dokonce pocit, \u017ee nesly\u0161\u00edm ani svoje my\u0161lenky.<\/div>\n

Tom to ale v\u0161echno ukon\u010dil. Jednodu\u0161e a origin\u00e1ln\u011b. Rozhl\u00e9dl se po v\u0161ech, n\u011bkolika hlasit\u00fdmi hej si v\u0161echny uklidnil a jednodu\u0161e \u0159ekl, \u017ee te\u010f navrhne n\u00e1zev on, a kdy\u017e budou v\u0161ichni souhlasit, budou m\u00edt v\u0161ichni z odd\u00edlu volno. Zabralo to. Skute\u010dn\u011b to zabralo a my jsme dostali n\u00e1dhern\u00fd a trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u00e1zev – Krve\u017e\u00edzniv\u00ed kous\u00e1ci.<\/div>\n
Po zbytek dne se nestalo nic, co by nutn\u011b st\u00e1lo za zm\u00ednku. Jednodu\u0161e jsem si hled\u011bl sv\u00e9ho a sna\u017eil jsem se krotit svoji fantazii, kter\u00e1 mi ukazovala n\u00e1s dva v r\u016fzn\u00fdch n\u00e1dhern\u00fdch, n\u011b\u017en\u00fdch i v\u00e1\u0161niv\u00fdch situac\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den jsme m\u011bli pracovat na pok\u0159iku a na vlajce. Ujal jsem se pok\u0159iku, jeliko\u017e jsem byl nejstar\u0161\u00ed a nejsp\u00ed\u0161 i nejrozumn\u011bj\u0161\u00ed. K poezii jsem za sv\u016fj \u017eivot u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159i\u010dichl, n\u011bkdy i dobrovoln\u011b a sem tam jsem zkusil i vlastn\u00ed tvorbu, tak\u017ee to pro m\u011b nebyl probl\u00e9m. Vymyslel jsem \u010dty\u0159i sloky. Tom se mi sna\u017eil pom\u00e1hat, mo\u017en\u00e1 se jenom sna\u017eil vzbudit iluzi, \u017ee taky n\u011bco d\u011bl\u00e1, tak jsem ho nechal. Postupn\u011b jsem mu ukazoval, jak se ver\u0161ovan\u00fd pok\u0159ik rozv\u00edj\u00ed, vyslechl jsem si p\u00e1r p\u0159ipom\u00ednek, u nich\u017e jsem mu ale musel vysv\u011btlit, \u017ee se m\u00fdl\u00ed a jinak to prost\u011b nejde.<\/div>\n
Potom jsem se pod\u00edval, co ud\u011blali mal\u00ed. Sna\u017eili se navrhnout vlajku, na n\u00ed\u017e cht\u011bli nacpat velk\u00fd k\u0159\u00ed\u017e, hrob, up\u00edra, netop\u00fdra, n\u00e1zev na\u0161eho odd\u00edlu a up\u00ed\u0159\u00ed zuby. Kdy\u017e jsem to tak vid\u011bl, musel jsem to vz\u00edt do vlastn\u00edch rukou. Ty pitomou\u010dk\u00e9 mal\u016fvky jsem nebyl schopn\u00fd sn\u00e9st. V\u0161ichni se dohadovali, \u010d\u00ed k\u0159\u00ed\u017e je hez\u010d\u00ed, ale jenom j\u00e1 jsem byl ten, kdo byl schopn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e vyv\u00e9st do prostoru v prav\u00e9m nadhledu, aby to vypadalo alespo\u0148 jak\u017etak\u017e dob\u0159e.<\/div>\n
Tom se taky sna\u017eil malovat. Zeptal jsem se ho, jestli by necht\u011bl namalovat prostorov\u00fd k\u0159\u00ed\u017e. On mi vr\u00e1til jak\u00fdsi zmaten\u00fd pohled, jako bych tady byl za debila a pouh\u00fdm co se zeptal, co t\u00edm mysl\u00edm. Na uk\u00e1zku jsem jenom na\u010drtl prostorov\u00fd k\u0159\u00ed\u017e. Kdy\u017e se pod\u00edval na moje i svoje d\u00edlo a prohl\u00e9dl si zbytek obr\u00e1zk\u016f, uznal, \u017ee bych asi m\u011bl malovat j\u00e1. Podali mi pl\u00e1tno a nechali m\u011b, abych jejich n\u00e1pady p\u0159enesl na men\u0161\u00ed prost\u011bradlo a vytvo\u0159il tak na\u0161i odd\u00edlovou vlajku. Sna\u017eil jsem se dodr\u017eet v\u0161echno, co si ti mal\u00ed vymysleli. Jeden cht\u011bl up\u00edra s dlouh\u00fdmi vlasy, druh\u00fd ple\u0161at\u00e9ho a tak podobn\u011b. \u0160lo mi docela o nervy, ale nakonec jsem tu\u017ekou vytvo\u0159il v\u0161e, o co si \u0159ekli. Vynechal jsem ty up\u00ed\u0159\u00ed zuby a na to pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto jsme se v\u0161ichni potom podepsali. Ostatn\u00ed za\u010dali obtahovat a vybarvovat, tak\u017ee jsem m\u011bl chvilku volno. Neust\u00e1le jsem pokukoval po Tomovi, na n\u011bm\u017e bylo p\u011bkn\u011b vid\u011bt, \u017ee by se nejrad\u0161i p\u0159esunul jinam a zakou\u0159il si.<\/p>\n

Kdybych m\u011bl ale popravd\u011b \u0159\u00edct, jestli si p\u0159eji, aby Tom p\u0159estal kou\u0159it, v\u00e1hal bych. K n\u011bmu ty cigarety jednodu\u0161e pat\u0159\u00ed a v\u0161echny jeho siln\u00e9 mikiny na\u010duchl\u00e9 kou\u0159em jsem m\u011bl tak r\u00e1d. Sta\u010dilo jenom, abych se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil a dokonal\u00e9 spojen\u00ed jeho vo\u0148avky a cigaret mi zamotalo hlavu. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem tu sm\u011bs nas\u00e1l, m\u011bl jsem pocit, \u017ee se vn\u00e1\u0161\u00edm v jin\u00e9m dimenzi mimo tento sv\u011bt. Pat\u0159ilo to k n\u011bmu, bez z\u00e1vislosti by to nebyl on, byl by n\u011bk\u00fdm \u00fapln\u011b jin\u00fdm. A ty jeho \u010dist\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 m\u00fdm sm\u011brem zabloudily skute\u010dn\u011b jen m\u00e1lokdy, mi ukazovaly, jak se m\u016f\u017ee oby\u010dejn\u00e1 lidsk\u00e1 bytost podobat and\u011blu.<\/p>\n

V n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dnech jsem si v\u0161iml, jak se na n\u011bj v\u011b\u0161\u00ed v\u011bt\u0161ina praktikantek a vedouc\u00edch. V ka\u017ed\u00e9 voln\u00e9 chv\u00edli se k n\u011bmu n\u011bkter\u00e1 z nich p\u0159ikradla a nechala se od n\u011bj obj\u00edmat. On vypadal dost unaven\u011b, tak\u017ee to sp\u00ed\u0161 nevn\u00edmal, ale i tak mi to bylo dost nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n

Velk\u00fdm probl\u00e9m jsem m\u011bl ale se situac\u00ed, kdy k n\u011bmu p\u0159i\u0161la jeho vedouc\u00ed, sklonila se k jeho uchu a jak\u00fdmsi \u00falisn\u00fdm hlasem za\u010dala: „Tome, Tom\u00edku, mohl bys pak po ob\u011bd\u011b p\u0159ij\u00edt?“ Siln\u011b se o n\u011bj zap\u0159ela a rukama ho za\u010dala hladit po rukou. „Budu pot\u0159ebovat tvoji pomoc.“<\/div>\n
P\u0159esn\u011b v tom okam\u017eiku se mi v kapse otev\u00edrala kudla. M\u011bl jsem sto chut\u00ed po n\u00ed sko\u010dit a uk\u00e1zat j\u00ed, \u017ee na tohohle kluka nesm\u00ed nic zkou\u0161et.<\/div>\n
Tom se jen d\u00edval do blba a odpov\u011bd\u011bl kladn\u011b. Nezeptal se ani, co bude pot\u0159ebovat, prost\u011b to p\u0159ijal. P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee je hodn\u011b unaven\u00fd, a to z cel\u00e9ho t\u00e1bora neub\u011bhlo skoro nic.<\/div>\n
Postupn\u011b jsem si za\u010dal v\u0161\u00edmat, \u017ee se m\u00fdm sm\u011brem neust\u00e1le d\u00edvaj\u00ed n\u011bjak\u00e9 holky. V\u0161echny byly ale o dost mlad\u0161\u00ed. N\u011bkdy ten v\u011bkov\u00fd rozd\u00edl mezi n\u00e1mi \u010dinil i 7-10 let, co\u017e mi p\u0159i\u0161lo stra\u0161n\u011b perverzn\u00ed. V m\u00e9m v\u011bku tu p\u00e1r holek bylo, ale ne \u017e\u00e1dn\u00e1, kter\u00e1 by m\u011b n\u011bjak uchv\u00e1tila. M\u011bl jsem o\u010di jenom pro Toma.<\/p>\n

Jak postupn\u011b dny plynuly, byl jsem sv\u011bdkem zaj\u00edmav\u00fdch moment\u016f, jedn\u00edm z nich bylo i povinn\u00e9 nam\u00e1\u010den\u00ed hlav ve spole\u010dn\u00fdch sprch\u00e1ch, kter\u00e9 prov\u00e1d\u011bl hlavn\u00ed vedouc\u00ed. V\u0161ichni si povinn\u011b museli nechat namo\u010dit hlavu. V t\u011bch dob\u00e1ch jsem p\u0159\u00edmo st\u00e9nal, jeliko\u017e to m\u00e9mu \u00fa\u010desu v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nesv\u011bd\u010dilo, ale nebyl jsem schopn\u00fd mu to vysv\u011btlit.<\/div>\n

Kdy\u017e jsem st\u00e1l ve front\u011b a jen tak po o\u010dku sledoval Toma, v\u0161iml jsem si, \u017ee zase blbne s n\u011bjakou praktikantkou. Chvilku jsem to sledoval a musel jsem se i trochu pousm\u00e1t. Sranda ale skon\u010dila v okam\u017eiku, kdy ji vzal do n\u00e1ru\u010de, odnesl ji do sprchy a nechal hlavn\u00edho vedouc\u00ed, aby ji celou zm\u00e1\u010del, p\u0159i\u010dem\u017e se vod\u011b nevyhnul ani Tom, ale tomu to bylo o\u010dividn\u011b jedno. Oba byli rozja\u0159en\u00ed, \u0161\u0165astn\u00ed a m\u011bli v sob\u011b velkou pot\u0159ebu pokra\u010dovat v provokov\u00e1n\u00ed a ha\u0161te\u0159en\u00ed.<\/div>\n
Tohle se opakovalo snad ka\u017ed\u00fd tropick\u00fd den, jenom se st\u0159\u00eddaly d\u00edvky v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. J\u00e1 jsem se k tomu rad\u0161i nevyjad\u0159oval.<\/div>\n
Kdy\u017e pak jednou p\u0159i\u0161la ve\u010dern\u00ed diskot\u00e9ka, nemohl jsem se do\u010dkat. Stra\u0161n\u011b r\u00e1d jsem se kroutil v rytmu hudby a nech\u00e1val ostatn\u00ed, aby m\u011b sledovali a podporovali. N\u011bkolik let jsem se tanci v\u011bnoval a mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee mi to dalo hodn\u011b. Tedy dost na to, abych na diskot\u00e9k\u00e1ch z\u00e1\u0159il a p\u0159itahoval pohledy v\u0161ech v okol\u00ed.<\/div>\n
Co se ale t\u00fdkalo plou\u017e\u00e1k\u016f, vypozoroval jsem, \u017ee Tom nej\u010dast\u011bji tancuje s Frederickou, o n\u00ed\u017e se tvrdilo, \u017ee pr\u00fd m\u00e1 kluka, ale dle m\u00e9ho m\u00edn\u011bn\u00ed si k sob\u011b za\u010dala Toma p\u0159ipout\u00e1vat. Dot\u00fdkal se j\u00ed za v\u0161ech nejv\u00edc, a\u017e se v\u0161ude roznesly pomluvy, \u017ee spolu chod\u00ed. Oni dva to v\u0161ak vyvraceli. Byli jedni z t\u011bch, kte\u0159\u00ed maj\u00ed \u0161patn\u011b stanovenou hranici mezi p\u0159\u00e1telsk\u00fdm blbnut\u00edm a zamilovanost\u00ed.<\/p>\n

B\u011bhem druh\u00e9ho plou\u017e\u00e1ku za\u0161el do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00edstnosti, rozp\u0159\u00e1hl ruce a zeptal se, kdo by s n\u00edm cht\u011bl j\u00edt. Nev\u00e1hal jsem a drapnul jsem ho d\u0159\u00edv, ne\u017e se na n\u011bj sesypaly ostatn\u00ed holky. P\u0159ijal s lehk\u00fdm remc\u00e1n\u00edm a dali jsme se do pomal\u00e9ho tane\u010dku p\u0159itisknut\u00ed t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Zrovna hr\u00e1la p\u00edse\u0148 Impossible a j\u00e1 si n\u00e1hle uv\u011bdomil, jak moc se to k n\u00e1m hod\u00ed. Text p\u00edsn\u011b vystihoval n\u00e1s dva. Byl jsem s n\u00edm \u0161\u0165astn\u00fd, moje srdce se ale zlomilo a jizvy se otv\u00edraly ve chv\u00edli, kdy jsem ho vid\u011bl s jinou. Hojily se ve chv\u00edli, kdy m\u011b obda\u0159il sv\u00fdm pohledem nebo se m\u011b jen zlehka dotkl. Mohl by to \u0159\u00edct v\u0161em, mohl by to skute\u010dn\u011b vyk\u0159i\u010det ze st\u0159ech nebo to napsat na oblohu. Mohl cokoli, a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u0161echny moje p\u0159edstavy a hlavn\u011b jejich uskute\u010dn\u011bn\u00ed je nemo\u017en\u00e9. P\u0159estat milovat je skute\u010dn\u011b slo\u017eit\u00e9, vyrvat za\u017eitou d\u016fv\u011bru a pocit bezpe\u010d\u00ed z hloubi vlastn\u00edho srdce je tak bolestiv\u00e9, \u017ee jsem na to rad\u0161i necht\u011bl ani pom\u00fd\u0161let. On byl ale voln\u00fd, ve svoj\u00ed podstat\u011b jsme spolu nechodili, tak\u017ee by mi m\u011blo b\u00fdt \u00fapln\u011b jedno, s k\u00fdm se st\u00fdk\u00e1. Jo, m\u011blo by.<\/em><\/div>\n

Oba jsme si ten text zp\u00edvali. Nev\u00edm, jestli p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co to znamen\u00e1 nebo si jen tak zp\u00edval bez touhy po pochopen\u00ed. Nedal nic zn\u00e1t. Prsty m\u011b lehce hladil po rameni a j\u00e1 se musel n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159er\u00fdvav\u011b nadechnout. T\u011blem mi projela n\u00e1hl\u00e1 vlna radosti a vzru\u0161en\u00ed. Cht\u011bl jsem se k n\u011bmu je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159itisknout a \u0159\u00edct mu, \u017ee ho miluju, ale nedok\u00e1zal jsem to. Ne\u0161lo to. Jenom jsem ho zlehka za\u010dal hladit po z\u00e1dech a u\u017e\u00edval si tu p\u0159ekr\u00e1snou euforii z jeho lehk\u00fdch dotyk\u016f. Myslel jsem si, \u017ee tohle je to posunut\u00ed, na kter\u00e9 jsem \u010dekal. Cht\u011bl jsem, aby to bylo znamen\u00ed jeho n\u00e1klonnosti a v\u0159el\u00e9ho vztahu, tak moc jsem si to p\u0159\u00e1l, a\u017e se B\u016fh rozhodl, \u017ee mi tu radost nedop\u0159eje.<\/p>\n

Po skon\u010den\u00ed p\u00edsn\u011b a jeho tich\u00e9m pod\u011bkov\u00e1n\u00ed jsem m\u011bl tolik energie, jako by se mnou hodn\u011b ml\u00e1tila puberta. Myslel jsem, \u017ee zvl\u00e1dnu v\u0161echno, nedok\u00e1zal jsem se skoro udr\u017eet na zemi, neust\u00e1le jsem sk\u00e1kal, h\u00fdbal jsem se a \u0159val jsem text n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed p\u00edsni\u010dky. Zrovna hr\u00e1li Toulavou a j\u00e1 byl schopn\u00fd se znovu s\u017e\u00edt s textem. P\u0159ipadal jsem si jako holubice let\u00edc\u00ed do oblak, byl jsem ovl\u00e1d\u00e1n v\u00e1\u0161n\u00ed, cht\u011bl jsem ho. Byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd a naivn\u00ed. Tu naivitu jsem si uv\u011bdomil ve chv\u00edli dal\u0161\u00edho plou\u017e\u00e1ku, kdy ho \u010dapla jeho vedouc\u00ed a tou\u017eebn\u011b se k n\u011bmu tiskla. On ji jemn\u011b hladil na boc\u00edch a nech\u00e1val si \u0161eptat n\u011bjak\u00e9 hovadinky do ucha.<\/div>\n

M\u011bl jsem pocit, \u017ee vylet\u00edm z k\u016f\u017ee. Ve mn\u011b se emoce st\u0159\u00eddaly rychlost\u00ed blesku a j\u00e1 cht\u011bl kone\u010dn\u011b v\u011bd\u011bt, kde je n\u011bjak\u00e9 v\u00fdchodisko z t\u00e9hle pitom\u00e9 situace. Netu\u0161il jsem ani, jestli bychom m\u011bli n\u011bjakou budoucnost, ale ta nad\u011bje ve mn\u011b p\u0159ece jenom p\u0159etrv\u00e1vala.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9 momenty byly v dob\u011b, kdy jsme byli v lese. Tom m\u011bl spole\u010dn\u011b s vedouc\u00ed zabavit v\u0161echny d\u011bti z odd\u00edlu, a b\u016fhv\u00edpro\u010d \u0161la s n\u00e1mi i Fredericka. Moc jsem si j\u00ed nev\u0161\u00edmal a hled\u011bl jsem si sv\u00e9ho. Hr\u00e1l jsem vyb\u00edjenou s ostatn\u00edmi a hl\u00eddal jsem, aby se zapojili v\u0161ichni, kdy\u017e Tom, vedouc\u00ed i Fredericka sed\u011bli na pl\u00e1\u0161t\u011bnk\u00e1ch a byli zabran\u00ed do d\u016fle\u017eit\u00e9 debaty.<\/div>\n
\n

\u0160lo to dob\u0159e do doby, ne\u017e se d\u011bti za\u010daly vymlouvat, \u017ee se nud\u00ed. Ohl\u00e9dl jsem se po vedouc\u00ed, jestli nem\u00e1 n\u00e1pad a v tu chv\u00edli jsem uvid\u011bl, jak se z hloubi lesa bl\u00ed\u017e\u00ed Fredericka v doprovodu Toma. \u0160li tak bl\u00edzko sebe, \u017ee se skoro jakoby n\u00e1hodou dot\u00fdkali rukama. Na rtech m\u011bli bla\u017een\u00fd \u00fasm\u011bv a lehce provinil\u00fd pohled se snahou nen\u00e1padnosti. Znal jsem to bohu\u017eel moc dob\u0159e na to, abych v\u011b\u0159il, \u017ee si \u0161li jenom zakou\u0159it mimo dohled d\u011bt\u00ed. V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010daly p\u00e1lit slzy. I kdy\u017e jsem st\u00e1le necht\u011bl v\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsou spolu, nedok\u00e1zal jsem d\u00e1l balamutit s\u00e1m sebe a chl\u00e1cholit se nad\u011bjemi. Bylo mi z toho nanic. M\u011bl jsem takov\u00fd vztek, ale hlavn\u011b jsem byl zklaman\u00fd. Nev\u00edm, jestli ze sebe nebo z n\u011bj. Ono je to vlastn\u011b jedno. Bylo mi p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, kdy\u017e se na m\u011b letmo pod\u00edval a pak hned uhnul pohledem a d\u00e1l se v\u011bnoval Frederice.<\/p><\/div>\n

Zbytek toho odpoledne jsem vzal do sv\u00fdch rukou. Nechal jsem ty t\u0159i, kte\u0159\u00ed za n\u00e1s m\u011bli zodpov\u011bdnost, aby si v klidu pov\u00eddali, a s\u00e1m jsem se dal do her s d\u011btmi. Hr\u00e1li jsme hru na potopu, bombu, mravence, indi\u00e1ny, torn\u00e1do a tak d\u00e1le. Postupn\u011b se p\u0159id\u00e1valy dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed d\u011bti z na\u0161eho odd\u00edlu a vym\u00fd\u0161lela se dal\u0161\u00ed r\u016fzn\u00e1 hesla. Nakonec jsem zabavil t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd odd\u00edl, co\u017e jsem bral jako plus, jeliko\u017e v srpnu budu m\u00edt mo\u017enost jet taky jako praktikant a alespo\u0148 jsem si to s d\u011btmi zkusil. A\u017e koncem t\u00e1bora mi bylo ozn\u00e1meno, \u017ee Tom pojede taky, proto\u017ee mu to hlavn\u00ed vedouc\u00ed znenad\u00e1n\u00ed nab\u00eddl. Tak\u017ee \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed v srpnu budeme zase spolu, ve stejn\u00e9 pozici, s p\u0159\u00edstupem k alkoholu na no\u010dn\u00edch porad\u00e1ch a tak d\u00e1le.<\/p>\n

Jak to \u0161lo d\u00e1l, ze v\u0161ech stran ke mn\u011b dol\u00e9haly r\u016fzn\u00e9 n\u00e1zory. Jedna naivn\u00ed mal\u00e1 hol\u010di\u010dka za mnou p\u0159ib\u011bhla a s vepsanou touhou sd\u011blit mi novinky okam\u017eit\u011b spustila: „To je ale super! Jsme tu teprve \u0161est dn\u00ed a v\u0161ichni vedouc\u00ed i praktikanti jsou u\u017e vzat\u00fd!“ Cel\u00e1 z\u00e1\u0159ila a bylo vid\u011bt, \u017ee to chce roztroubit po cel\u00e9m t\u00e1bo\u0159e.<\/div>\n

„P-po\u010dkej,“ zarazil jsem ji. „Kdo v\u0161echno?“<\/div>\n
„No,“ zalo\u017eila ruce na prsou a za\u010dala horliv\u011b \u0159\u00edkat: „Tak asi Tom a Fredericka, to je jasn\u00fd, ne? Pak asi Nico\u2026“ nedovolil jsem j\u00ed, aby pokra\u010dovala. Tohle mi bohat\u011b sta\u010dilo.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem \u0161el d\u00e1l v t\u00e1bo\u0159e, jin\u00e1 copat\u00e1 hol\u010di\u010dka m\u011b chytila za ruku a zeptala se: „V\u00ed\u0161 o tom, \u017ee vedouc\u00ed a pr\u00e1go\u0161i, co bydl\u00ed na sedmi\u010dce, sp\u00ed po dvojic\u00edch?“<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b jsem na ni vyvalil o\u010di.<\/div>\n
„No,“ rozvern\u011b rozhodila rukama, „p\u0159ece Bruno a Mia, pak Fredericka a Tom, jo a je\u0161t\u011b\u2026“<\/div>\n
To je\u0161t\u011b mi bylo jedno. Sta\u010dilo mi v\u011bd\u011bt, \u017ee sedmilet\u00e9 holky se tu bav\u00ed o tom, jak kdo spolu chod\u00ed, sp\u00ed a je \u017eenat\u00fd nebo vdan\u00fd.<\/p>\n

Jako bych u\u017e tak nem\u011bl dost zka\u017eenou n\u00e1ladu, p\u0159ihasila si to ke mn\u011b n\u011bjak\u00e1 t\u0159in\u00e1ctka a jednodu\u0161e se m\u011b zeptala, jestli je hezk\u00e1 up\u00edrka. O\u010di m\u011bla zmalovan\u00e9 a\u017e hr\u016fza, pro o\u010dn\u00ed st\u00edny a linky nem\u011bla v\u016fbec cit. Rud\u00e1 pusa p\u016fsobila sp\u00ed\u0161e komicky a nerovnom\u011brn\u011b nanesen\u00e9 b\u00edl\u00e1 barva p\u0159ipom\u00ednala nepoveden\u00e9ho klauna.<\/div>\n

„Ty bys pot\u0159ebovala \u00fapln\u011b jinej ksicht, abys byla hezk\u00e1,“ odp\u00e1lkoval jsem ji okam\u017eit\u011b. Nem\u011bl jsem na nic n\u00e1ladu. P\u0159edstava Toma a t\u00e9 peroxidov\u00e9 blond\u00fdnky mi obracela \u017ealudek naruby.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed zaj\u00edmavost\u00ed bylo, \u017ee Gustav, jemu\u017e bylo jednadvacet a byl tu jako vedouc\u00ed, se zamiloval do moj\u00ed patn\u00e1ctilet\u00e9 kamar\u00e1dky. Vtip byl v tom, \u017ee za n\u00ed p\u0159i\u0161el v noci po porad\u011b, kdy\u017e byl opil\u00fd. Ona si to pamatovala jen matn\u011b, nejsp\u00ed\u0161 si dali p\u00e1r pusinek na dobrou noc a pak to skon\u010dilo. \u017dral m\u011b na tom fakt, \u017ee Gustav p\u0159i\u0161el, i kdy\u017e to m\u011bl zak\u00e1zan\u00e9. Tak pro\u010d nemohl pravidla poru\u0161ovat i Tom? To za mnou nemohl taky zasko\u010dit? V\u017edy\u0165 jsem to m\u011bl tak hezky vymy\u0161len\u00e9, p\u0159i\u0161el by k n\u00e1m do chatky, byl by st\u0159\u00edzliv\u00fd nebo opil\u00fd, to u\u017e je jedno, a \u00fanavou by padl ke mn\u011b na doln\u00ed postel. Za\u010dal by \u017evatlat n\u011bco o up\u00edrech a p\u0159itom m\u011b lehce kousat na krku, aby dost\u00e1l sv\u00e9 up\u00edrsk\u00e9 povinnosti, potom by s\u00e1l moje rty. Dovolil by mi znovu poc\u00edtit, jak chutnaj\u00ed jeho \u00fasta potom, co si zap\u00e1l\u00ed cigaretu.<\/p>\n

Gustav sl\u00edbil, \u017ee p\u0159ijde i n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed noc, tak jsme na n\u011bj \u010dekali. V\u0161ech n\u00e1s \u0161est si sedlo na jednu postel a pov\u00eddali jsme si. Za chvilku jsem vstal, abych p\u0159inesl dal\u0161\u00ed bal\u00ed\u010dek chips\u016f, a v okam\u017eiku, kdy jsem dosedl na postel, se ozvalo jak\u00e9si k\u0159upnut\u00ed a v\u0161ichni jsme o p\u00e1r centimetr\u016f klesli.<\/div>\n

Jakmile jsme z postele vylezli, pod\u00edvali jsme se, co se stalo. Mysleli jsme, \u017ee k\u0159uplo jedno prkno, nad n\u00edm\u017e je matrace, ale m\u00fdlili jsme se, v\u0161echna prkna byla v po\u0159\u00e1dku. Probl\u00e9m byl s postrann\u00edm prknem, kter\u00e9 se rozlomilo pod\u00e9ln\u011b ve dv\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsme za\u010dali spekulovat, co budeme d\u011blat. N\u011bkoho napadla tkani\u010dka, tak jsme prkno zpevnili tkani\u010dkou a je\u0161t\u011b z vnit\u0159n\u00ed strany zalepili izolepou. Dr\u017eelo to, sice m\u00ed\u0148 ne\u017e jsme \u010dekali, ale dr\u017eelo.<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cekali jsme na Gustava a p\u0159em\u00fd\u0161leli, co mu \u0159ekneme. Kdy\u017e jsem se pod\u00edval na hodinky a kontroloval, jestli u\u017e nen\u00ed \u010das na jeho p\u0159\u00edchod, zpozoroval jsem naho\u0159e na digit\u00e1lk\u00e1ch, \u017ee je t\u0159in\u00e1ct\u00e9ho. Lehce jsem se pousm\u00e1l a upozornil jsem na to v\u0161echny z chatky. Ostatn\u00ed se za\u010dali ti\u0161e sm\u00e1t a pak se sm\u00e1li i t\u00e9 propadl\u00e9 posteli. Kamar\u00e1d, kter\u00fd na n\u00ed m\u011bl sp\u00e1t, se sm\u00e1l taky, ale \u0159\u00edkal, \u017ee dne\u0161n\u00ed noc bude sp\u00e1t u n\u011bkoho ve dvojici.<\/div>\n
Kdy\u017e pak p\u0159i\u0161el Gustav, ani jsme ho nepozdravili a hned jsme za\u010dali: „Gustave, Gus\u0165o, m\u00e1me probl\u00e9m! Propadla se n\u00e1m postel!“<\/div>\n
Ten na n\u00e1s jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b koukal a pod\u00edval se na to. \u0158ekl, \u017ee ta tkani\u010dka byl p\u011bkn\u011b pitom\u00fd n\u00e1pad. Ta izolepa mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd smysl m\u011bla, ale ta tkani\u010dka tam byla podle n\u011bj \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b.<\/div>\n
Byl dost na\u0161tvan\u00fd. Ne\u0161lo ale o zni\u010denou postel, ale o to, \u017ee doufal, \u017ee se bude moct s moj\u00ed k\u00e1mo\u0161kou Annelise trochu v\u00edc sbl\u00ed\u017eit, co\u017e mu jaksi nevy\u0161lo, jeliko\u017e jsme byli v\u0161ichni vzh\u016fru a n\u00e1lada byla po rozbit\u00e9 posteli takov\u00e1 divn\u00e1.<\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den n\u00e1m to \u0161el n\u011bkdo spravit a cel\u00e9 se to vy\u0159e\u0161ilo. Byl jsem dost bez n\u00e1lady, jeliko\u017e mi Gustav ozn\u00e1mil, \u017ee podle jeho n\u00e1zoru by se k sob\u011b Tom a Fredericka hodili. Pr\u00fd se narodili \u0161patn\u011b \u010dasov\u011b i m\u00edstn\u011b. Ona byla o dva roky star\u0161\u00ed a taky z druh\u00e9ho konce republiky, co\u017e m\u011b v tu chv\u00edli bla\u017eilo, ale i tak se mi nel\u00edbila p\u0159edstava, \u017ee je Gustav p\u0159esv\u011bd\u010den o spr\u00e1vnosti jejich p\u0159\u00edpadn\u00e9ho vztahu.<\/div>\n

V dob\u011b toho spravov\u00e1n\u00ed jsem si sedl na venkovn\u00ed lavi\u010dku a psal jsem si jen tak p\u00e1r r\u00fdm\u016f. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ledy m\u00e9ho srdce taj\u00ed s ka\u017ed\u00fdm jeho slovem, ale nebyl jsem schopn\u00fd mu to \u0159\u00edct, proto jsem si psal pro sebe.<\/div>\n
\n

Noc dlouh\u00e1 n\u00e1m vl\u00e1dne,<\/p><\/div>\n

Do \u00fasvitu je\u0161t\u011b \u010dasu.<\/div>\n
A\u017e opar sn\u016f opadne,<\/div>\n
Ztrat\u00edm ve\u0161kerou sp\u00e1su.<\/div>\n
\n

V tv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed jsem pouze ve snech \u010di mlze alkoholu,<\/p><\/div>\n

Jen v m\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch jsme nav\u017edy spolu.<\/div>\n
Pohledem uh\u00fdb\u00e1\u0161, jakmile m\u011b z\u0159\u00ed\u0161.<\/div>\n
Byl jsem jen tv\u00e1 d\u011bvka, jen tohle o mn\u011b v\u00ed\u0161.<\/div>\n
\n

Slovy nep\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k tob\u011b,<\/p><\/div>\n

\u010ciny u\u017e nic nezmohou,<\/div>\n
Skute\u010dn\u011b ke sv\u00e9 zlob\u011b,<\/div>\n
Plaz\u00edm se ti u nohou.<\/div>\n
\n

Dal bych ti, kdybys cht\u011bl,<\/p><\/div>\n

Ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany hned zbo\u0159il.<\/div>\n
P\u0159i my\u0161lence na\u0161ich hork\u00fdch t\u011bl,<\/div>\n
Ve chvilce penis se mi ztopo\u0159il.<\/div>\n
\n

Pon\u00ed\u017eil bych se,<\/p><\/div>\n

Tak moc t\u011b chci.<\/div>\n
Hned zni\u010dil bych se,<\/div>\n
Aby bl\u00edzko byli na\u0161i pt\u00e1ci.<\/div>\n
\n

Zav\u0159el jsem o\u010di a p\u0159edstavil jsem si jeho tv\u00e1\u0159. Vid\u011bl jsem, jak popotahuje z cigarety a kou\u0159 n\u00e1sledn\u011b vydechuje. Vn\u00edmal jsem tu spokojenost v jeho o\u010d\u00edch a d\u00e1l jsem na n\u011bj myslel.<\/p><\/div>\n

Sly\u0161el jsem hlas m\u00e9 p\u0159edstavy, kter\u00fd se jen vzd\u00e1len\u011b podobal jeho medov\u00e9mu hlasu: „Chce\u0161 nikotin?“ vydechl kou\u0159 a soust\u0159ed\u011bn\u011b na m\u011b up\u0159el sv\u00e9 magick\u00e9 o\u010di. „J\u00e1 ti klidn\u011b d\u00e1m,“ pokr\u010dil rameny, popot\u00e1hl z cigarety a vm\u017eiku se vrhl na m\u00e9 rty v tou\u017eebn\u00e9m polibku, kter\u00fd byl vysv\u011btlen\u00edm v\u0161eho, co jsme tu spolu za\u017eili. Jazykem lehou\u010dce a bez z\u00e1bran klouzal v m\u00fdch \u00fastech, rukou op\u011bt zabloudil k m\u00e9mu rozkro\u010den\u00e9mu a roztou\u017een\u00e9mu kl\u00ednu. Dal mi mo\u017enost l\u00edbat ho a c\u00edtit tu l\u00e1tku, na n\u00ed\u017e je tak z\u00e1visl\u00fd, jak bych cht\u011bl, aby byl z\u00e1visl\u00fd na mn\u011b. Nechal jsem jeho ruku bloudit po m\u00e9m t\u011ble a pln\u011b bych se oddal jeho touze i dominanci.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak, \u017ee pot\u0159ebuju alkohol, aby ses mi l\u00edbil,“ vyvedl m\u011b v m\u00e9m sn\u011bn\u00ed z omylu a znovu se sklonil k m\u00fdm rt\u016fm, jim\u017e v\u011bnoval n\u00e1le\u017eitou pozornost. „Pot\u0159ebuju alkohol, abych m\u011bl odvahu se t\u011b dot\u00fdkat,“ dokon\u010dil a jazykem se vrhl do akce. V\u0161e n\u00e1hle dostalo \u00fapln\u011b jin\u00fd sp\u00e1d. Tma jako temn\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 halila dva milence do neproniknuteln\u00e9ho skrytu noci.<\/div>\n
V\u0161echno by bylo tak dokonal\u00e9, kdyby to nebyla jenom moje pouh\u00e1 p\u0159edstavivost hnan\u00e1 touhou.<\/p>\n

Jindy jsem ho zase sledoval p\u0159i fotbale a musel jsem krotit sv\u00e9 my\u0161lenky, kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak letn\u00ed slunce zlehka hlad\u00ed jeho jemnou poko\u017eku, rozza\u0159uje jeho \u0161pinav\u011b blon\u010fat\u00e9 vlasy a dod\u00e1v\u00e1 jim zlatav\u00fd odst\u00edn. C\u00edtil jsem neskute\u010dnou t\u011blesnou pot\u0159ebu j\u00edt k n\u011bmu, n\u011b\u017en\u011b skousnout k\u016f\u017ei na jeho sluncem oz\u00e1\u0159en\u00e9m krku a ob\u010das do n\u011bj lehounce zar\u00fdt nehty a poslouchat jeho jemn\u00e9 slastn\u00e9 vzdych\u00e1n\u00ed. Cht\u011bl jsem ho tak moc, \u017ee jsem si jen sotva uv\u011bdomoval vzdouvaj\u00edc\u00ed se bouli v kalhot\u00e1ch.<\/div>\n

Nejv\u011bt\u0161\u00edm uv\u011bdom\u011bn\u00edm byl ale fakt, \u017ee po n\u011bm tou\u017e\u00edm jen ve chv\u00edli, kdy je bl\u00edzko. Jinak na n\u011bj p\u0159es cel\u00fd rok mysl\u00edm jenom t\u011b\u017eko. Ale te\u010f, kdy\u017e se mu voln\u00e9, ale p\u0159esto zpocen\u00e9 tri\u010dko lepilo na t\u011blo, rychle oddechoval a v jeho tv\u00e1\u0159i se zra\u010dila bla\u017eenost, la\u0161kovnost i spokojenost z g\u00f3lu, nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit nikoho kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho.<\/p>\n

Podobn\u00fdmi p\u0159edstavami, z\u00e1\u017eitky a nenapln\u011bn\u00fdmi touhami jsem se zd\u00e1rn\u011b prokousal a\u017e ke konci t\u00e1bora, kdy n\u00e1sledovalo dlouh\u00e9 lou\u010den\u00ed v podob\u011b obj\u00edm\u00e1n\u00ed v\u0161ech.<\/div>\n

Po\u010dkal jsem si, a\u017e ho opust\u00ed ostatn\u00ed kluci a siln\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159itiskl.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ za\u0161eptal jsem. „D\u011bkuju za v\u0161echno,“ zopakoval jsem a je\u0161t\u011b v\u00edc jsem se k n\u011bmu natiskl. „I za ty srazy,“ dodal jsem.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ pousm\u00e1l se. Nedal na sob\u011b nic zn\u00e1t. \u017d\u00e1dnou emoci, kterou by mi alespo\u0148 nazna\u010dil, jak to vid\u00ed on.<\/div>\n
Mezi n\u00e1mi byla chvilka. Cht\u011bl jsem \u0159\u00edct, \u017ee si to m\u016f\u017eeme klidn\u011b zopakovat, ale zarazil jsem se. On taky nic ne\u0159ekl. Ta v\u011bta visela nad n\u00e1mi jako \u010dern\u00fd st\u00edn \u010dekaj\u00edc\u00ed jenom na pozv\u00e1n\u00ed, aby mohl pln\u011b vstoupit mezi n\u00e1s. D\u00e1l u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 slovo nepadlo, kolem krku se mu vrhla Fredericka a j\u00e1 se dal na \u00fastup.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b dlouho se tam v\u0161ichni obj\u00edmali, bre\u010deli a slibovali si, \u017ee se je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00ed. St\u00e1l jsem jen kousek od v\u0161ech a pohledem jsem prozkoum\u00e1val okol\u00ed, cht\u011bl jsem si je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017e\u00edt tu atmosf\u00e9ru tohohle m\u00edsta. Ty zelen\u00e9 stromy, v jejich\u017e korun\u00e1ch se oz\u00fdv\u00e1 v\u00edtr, jasn\u011b modr\u00e1 obloha p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed h\u0159ejiv\u00e9 paprsky slunce, ne\u00fanavn\u00fd a harmonick\u00fd zp\u011bv pt\u00e1k\u016f. To v\u0161echno jsem si cht\u011bl nav\u017edy vtisknout do pam\u011bti a pou\u017e\u00edt to jako antidepresivum.<\/div>\n

Kdy\u017e jsem se potom oto\u010dil jin\u00fdm sm\u011brem, zahl\u00e9dl jsem Toma. D\u00edval se jinam, ale ve chvilce sto\u010dil sv\u016fj pohled ke mn\u011b a j\u00e1 poc\u00edtil siln\u00e9 p\u00edchnut\u00ed u srdce, jako by jeho o\u010di vyslaly p\u0159esn\u011b m\u00ed\u0159enou \u0161ipku. Nebyl to nijak zl\u00fd pohled, sp\u00ed\u0161 takov\u00fd lou\u010div\u00fd.<\/div>\n
Trvalo je\u0161t\u011b chv\u00edli, ne\u017e se v\u0161ichni naskl\u00e1dali do autobusu. On \u0161el jako spr\u00e1vn\u00fd praktikant posledn\u00ed. Ve dve\u0159\u00edch se oto\u010dil na n\u00e1s zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed, co \u010dekali na vlastn\u00ed odvoz, a zam\u00e1val n\u00e1m. Na chvilku se na\u0161e o\u010di znovu setkaly a jeho ruka se posunula m\u00fdm sm\u011brem. Naposledy se rozlou\u010dil a vzal si s sebou d\u011btskou l\u00e1sku jednoho kluka.<\/div>\n
Tahle bitva je dokon\u00e1na. Nev\u00edm, zda jsem prohr\u00e1l, vyhr\u00e1l, \u010di skon\u010dil bezv\u00fdsledn\u011b. Jde o to, zda uv\u011bdom\u011bn\u00ed toho, \u017ee je na\u010dase nechat druh\u00e9ho odej\u00edt je ta k\u00fd\u017een\u00e1 v\u00fdhra.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Nechat j\u00edt… to snadno se \u0159ekne, ale h\u016f\u0159 ud\u011bl\u00e1. \u0158ekni, osude, splete\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bkdy na\u0161e cesty? Abych pravdu \u0159ekl, pod pojmem t\u00e1bor s Tomem, kdy on bude jako praktikant, jsem si p\u0159edstavoval n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Nebudu se tajit s t\u00edm,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-2802","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2802","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2802"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2802\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2802"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2802"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2802"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}