{"id":2810,"date":"2015-07-18T15:00:00","date_gmt":"2015-07-18T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2800"},"modified":"2015-07-18T15:00:00","modified_gmt":"2015-07-18T14:00:00","slug":"cassiopeia-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/18\/cassiopeia-7\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 7."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Dnes jsem vzhledem k m\u00e9mu zdravotn\u00edmu stavu dostala ze sebe maximum. D\u011bkuji za n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e, kter\u00fdmi mi d\u011bl\u00e1te takovou radost, za to, \u017ee jste i po letech po\u0159\u00e1d se mnou a jste tou nejv\u011bt\u0161\u00ed a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed m\u00fazou, jakou si autor m\u016f\u017ee p\u0159\u00e1t. P\u0159eji hezk\u00e9 \u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Billi?“<\/div>\n
„Ano, hv\u011bzdi\u010dko?“ zeptal se Bill a pomoc\u00ed jedn\u00e9 ruky se pokou\u0161el odemknout dve\u0159e. Bylo by to o n\u011bco snaz\u0161\u00ed, kdyby mu ve v\u00fdhledu nebr\u00e1nil r\u016f\u017eov\u00fd klobouk a z\u00e1plava zlat\u00fdch vl\u00e1sk\u016f.<\/div>\n
„Chce se mi spinkat,“ \u0161epot d\u011bv\u010d\u00e1tka se oz\u00fdval jinak pr\u00e1zdnou chodbou, m\u00eds\u00edce se se vzd\u00e1len\u00fdmi zvuky de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek dopadaj\u00edc\u00edch na budovy, chodn\u00edky a ne\u0161\u0165astlivce, kte\u0159\u00ed si zapomn\u011bli de\u0161tn\u00edk stejn\u011b jako Bill. I oni by byli promokl\u00ed na kost neb\u00fdt Tomovy laskavosti.<\/div>\n
„U\u017e jen chvili\u010dku. Billimu se snad brzy poda\u0159\u00ed otev\u0159\u00edt dve\u0159e a hned p\u016fjdeme do post\u00fdlky,“ \u0159ekl ti\u0161e, aby ji nevtrhl z p\u0159\u00edpadn\u00e9 d\u0159\u00edmoty.<\/div>\n
Dve\u0159e najednou povolily sami od sebe, rozlet\u011bly se tak prudce, a\u017e Bill zd\u011b\u0161en\u011b nadsko\u010dil a Beth zv\u011bdav\u011b zvedla hlavi\u010dku. Oba z\u00edrali na Georga, kter\u00fd st\u00e1l na jejich prahu, \u010derven\u00fd v obli\u010deji s \u00fasty od \u010dokol\u00e1dy.<\/p>\n

„M\u00e1lem jsem se zbl\u00e1znil!“ vyk\u0159ikl teatr\u00e1ln\u011b a ustoupil stranou, aby mohl Bill vstoupit dovnit\u0159, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyveden z m\u00edry kamar\u00e1dov\u00fdm chov\u00e1n\u00edm. Nebyl si jist\u00fd, \u010d\u00edm se mohl provinit, a tak opatrn\u011b spustil Beth na podlahu a oto\u010dil se na Georga s otazn\u00edky v o\u010d\u00edch. Za sebou sly\u0161el pomal\u00e9 kr\u016f\u010dky Beth m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed do jeho pokoje, a kdy\u017e se ozvalo tich\u00e9 \u017euchnut\u00ed na postel, v\u011bd\u011bl, \u017ee se dnes budou muset obej\u00edt bez hygienick\u00fdch ritu\u00e1l\u016f.<\/div>\n

„Tohle u\u017e mi nikdy ned\u011blej!“ ozval se Georg stejn\u011b hlasit\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed a na d\u016fkaz sv\u00fdch slov si teatr\u00e1ln\u011b s\u00e1hl na srdce. Jeho chov\u00e1n\u00ed Billovi p\u0159ipadalo tro\u0161ku zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, m\u00edsty a\u017e legra\u010dn\u00ed, mo\u017en\u00e1 to bylo jen t\u00edm, \u017ee to byla pro oba zcela nov\u00e1 situace. Georg o Billa nikdy nemusel m\u00edt strach, proto\u017ee Bill nikdy ned\u011blal n\u011bco, co by se nem\u011blo. Z o\u010d\u00ed mu \u010detl up\u0159\u00edmnou starost a strach a tak se pokusil nasadit ten nejnevinn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz a v\u011bnoval mu drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Co jsem ud\u011blal?“ \u0161pitl, h\u00e1zeje po Georgovi pohledy mal\u00e9ho ztracen\u00e9ho pejska. P\u0159em\u00fd\u0161lel, zda by jej nem\u011bl upozornit na to, \u017ee je cel\u00fd od \u010dokol\u00e1dy, ale d\u0159\u00edv ne\u017e to stihl ud\u011blat, Georg se op\u011bt hl\u00e1sil o slovo.<\/p>\n

„Volal jsem ti asi tis\u00edckr\u00e1t.“<\/div>\n

Bill zmaten\u011b pootev\u0159el rty. „Pro\u010d? A jak to, \u017ee nejsi v pr\u00e1ci?“<\/div>\n
„Byl jsem, a kdy\u017e jsem sem p\u0159i\u0161el a nena\u0161el v\u00e1s tady, pokou\u0161el jsem se ti dovolat. Cht\u011bl jsem v\u00e1s vz\u00edt dom\u016f, kdy\u017e tak stra\u0161n\u011b lije. Kdes proboha byl? M\u00e1lem jsem dostal infarkt. M\u011bl jsem strach, \u017ee v\u00e1s n\u011bkdo v parku p\u0159epadl, nebo se ti n\u011bco stalo, kdy\u017e jsi byl p\u0159edt\u00edm tak unaven\u00fd. Tohle mi nesm\u00ed\u0161 d\u011blat, Bille.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Necht\u011bl jsem t\u011b vyd\u011bsit. Asi jsem si zapomn\u011bl doma mobil.“<\/div>\n
„A kde jsi ksakru byl? Pro\u010d v\u00e1m to trvalo tak dlouho?“ T\u00f3n jeho hlasu byl sice je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u00edrn\u011b vy\u010d\u00edtav\u00fd, ale rud\u00e1 barva se z jeho tv\u00e1\u0159\u00ed za\u010dala postupn\u011b vytr\u00e1cet a byla nahrazena p\u0159irozen\u011bj\u0161\u00edm odst\u00ednem. „V\u00ed\u0161 v\u016fbec kolik je hodin? Je p\u0159esn\u011b dev\u011bt! Dev\u011bt!“<\/div>\n
Bill pobaven\u011b zakroutil hlavou, ne\u017e mu to za\u010dalo doch\u00e1zet. Bylo dev\u011bt hodin ve\u010der, co\u017e znamenalo, \u017ee s Tomem str\u00e1vili v t\u00e9 cukr\u00e1rn\u011b n\u011bco p\u0159es \u010dty\u0159i hodiny, \u010dekaj\u00edc na zlep\u0161en\u00ed po\u010das\u00ed, kter\u00e9 po\u0159\u00e1d nep\u0159ich\u00e1zelo, a tak se nakonec rozhodli vzd\u00e1t to. Tom se nab\u00eddl, \u017ee zab\u011bhne pro auto a hod\u00ed je dom\u016f; bylo to od n\u011bj opravdu mil\u00e9, ale Bill s pod\u011bkov\u00e1n\u00edm odm\u00edtl a cht\u011bl si zavolat tax\u00edka. Tom toho pro n\u011b v ten den ud\u011blal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 a posledn\u00ed, co cht\u011bl, bylo, aby mokl jen kv\u016fli tomu, aby je dostal v bezpe\u010d\u00ed dom\u016f. Sklonil se, p\u00e1traje v kaps\u00e1ch po telefonu, a kdy\u017e jej ani po chv\u00edli po\u0159\u00e1d nemohl naj\u00edt, zvedl hlavu, aby Toma poprosil, jestli by si nemohl zavolat od n\u011bj. Jeho o\u010di se v\u0161ak setkaly s pr\u00e1zdn\u00fdm vzduchem. Tom u\u017e na m\u00edst\u011b nesed\u011bl z\u0159ejm\u011b n\u011bjakou dobu, a kdy\u017e Bill vyhl\u00e9dl z okna, zahl\u00e9dl jej v d\u00e1lce s kapuc\u00ed na hlav\u011b. M\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu z parku a Bill si byl jist\u00fd, \u017ee se s\u00e1m pro sebe pobaven\u011b u\u0161kl\u00edb\u00e1. Za\u010d\u00ednal pochybovat o tom, \u017ee jej Tom v\u016fbec n\u011bkdy v n\u011b\u010dem poslechne.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„J-j\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se. Ztratil jsem pojem o \u010dase,“ dostal ze sebe zcela konsternov\u00e1n a v nohou uc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed slabost. Srdce se mu op\u011bt divoce rozbu\u0161ilo a on si byl jist, \u017ee se o n\u011bj pokou\u0161ej\u00ed mdloby. V duchu se na sebe rozzlobil. Bude si muset za\u010d\u00edt d\u00e1vat na sebe v\u011bt\u0161\u00ed pozor a hlavn\u011b v\u011bnovat del\u0161\u00ed \u010das odpo\u010dinku, jinak nedopadne dob\u0159e. Za\u010d\u00edn\u00e1 to bu\u0161en\u00edm srdce, t\u0159esem rukou a slabost\u00ed, kdov\u00ed jak by to s n\u00edm dopadlo, kdyby pokra\u010doval d\u00e1l sv\u00fdm \u017eivotn\u00edm tempem, neuva\u017euje nad zm\u011bnou.<\/div>\n
„P\u016fjdu si u\u017e taky lehnout, ano?“ odvr\u00e1til pohled od Georga a sklonil se, aby si mohl zout boty. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee se \u010dty\u0159i hodiny v Tomov\u011b p\u0159\u00edtomnosti prom\u011bnily v malou chvili\u010dku.<\/div>\n
„Te\u010f m\u011b napad\u00e1,“ zaslechl za z\u00e1dy Georg\u016fv zan\u00edcen\u00fd hlas, a kdy\u017e se k n\u011bmu oto\u010dil, vid\u011bl, jak si prstem klepe po rtech, nad obo\u010d\u00edm vr\u00e1ska soust\u0159ed\u011bn\u00ed. „Jak ses dostal dom\u016f?“<\/div>\n
Bill se nerv\u00f3zn\u011b o\u0161il. „Co?“<\/div>\n
„Jak jste se dostali dom\u016f? Venku \u0159\u00e1d\u00ed bou\u0159e a na tob\u011b ani stopa po de\u0161ti.“<\/div>\n
„Jeli jsme tax\u00edkem,“ zalhal, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, co by n\u00e1sledovalo, kdyby se dozv\u011bd\u011bl o Tomovi.<\/div>\n
„\u0158\u00edkals, \u017ee sis zapomn\u011bl telefon. No tak, Bille, jak jste se dostali dom\u016f?“ Vyzv\u00eddal Georg, \u00fasta sta\u017een\u00e1 do v\u0161ev\u011bdouc\u00edho \u00fasm\u011bvu. D\u00edval se, jak kolem n\u011bj Bill bezmocn\u011b pob\u00edh\u00e1, kr\u010d\u00ed rameny a \u0159\u00edk\u00e1 n\u011bco v tom smyslu, \u017ee si stopli tax\u00edk p\u0159\u00edmo p\u0159ed cukr\u00e1rnou.<\/p>\n

„Byli jste v cukr\u00e1rn\u011b?“ Vesele cupkal za panika\u0159\u00edc\u00edm Billem, kter\u00fd se zni\u010dehonic pustil do um\u00fdv\u00e1n\u00ed n\u00e1dob\u00ed a m\u00e1lem p\u0159i\u0161l\u00e1pl pras\u00e1tko, kter\u00e9 se mu zkroutilo u nohou. „Nej\u00ed\u0161 sladkosti.“ Prstem do n\u011bj dloubal, \u00fasm\u011bv na jeho obli\u010deji byl po\u0159\u00e1d \u0161ir\u0161\u00ed a \u0161ir\u0161\u00ed.<\/div>\n

„\u0160el jsem tam jen kv\u016fli Beth,“ odpov\u011bd\u011bl Bill ti\u0161e, vypnul vodu a klekl si, aby mohl vz\u00edt sv\u00e9ho mal\u00e9ho zv\u00ed\u0159ec\u00edho p\u0159\u00edtele do n\u00e1ru\u010de. „Ahoj, Tomi. Co jsi vyv\u00e1d\u011bl cel\u00fd den?“ vemlouval se mu n\u011b\u017en\u011b, obli\u010dejem se ot\u00edraje o jeho jemn\u00fd ko\u017e\u00ed\u0161ek. C\u00edtil na sob\u011b Georg\u016fv v\u0161ev\u011bdouc\u00ed pohled, a kdy\u017e u\u017e to d\u00e1l nesnesl, vstal a proklouzl do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kde se zhroutil na gau\u010d s Georgem v pat\u00e1ch. V tu chv\u00edli se choval jako otravn\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co si mysl\u00edm?“<\/div>\n
„Ne,“ vydechl Bill se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima, hlad\u00edc pras\u00e1tko po z\u00e1dech a za u\u0161ima. „Co si mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„\u017de to m\u00e1 n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm druh\u00fdm Tomim. S t\u00edm o hodn\u011b v\u011bt\u0161\u00edm. S t\u00edm, o kter\u00e9m ses se mnou necht\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 bavit.“<\/div>\n
„Hloupost,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 prudce, otev\u0159el o\u010di a narovnal se, vyh\u00fdbaje se Georgovu pohledu.<\/div>\n
„Opravdu? Proto\u017ee se za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 \u010dervenat,“ \u0159ekl Georg se sm\u00edchem.<\/p>\n

Bill to v\u011bd\u011bl. C\u00edtil, jak mu do tv\u00e1\u0159\u00ed stoup\u00e1 horkost od momentu, co Georg vyslovil to jm\u00e9no.<\/div>\n

„Ne\u010derven\u00e1m se.“<\/div>\n
„Ale ano, \u010derven\u00e1\u0161. Rudne\u0161 jako takov\u00e9 mal\u00e9 raj\u010d\u00e1tko,“ Georg se hlasit\u011b rozesm\u00e1l, u\u017e\u00edvaje si Billov\u00fdch rozpak\u016f.<\/div>\n
Dosp\u011bli do bodu, kdy Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee bude lep\u0161\u00ed p\u0159iznat se, proto\u017ee Georg by nikdy jen tak neskon\u010dil.<\/div>\n
„Fajn,“ povzdechl si, t\u00f3n jeho hlasu byl jasn\u011b rezignuj\u00edc\u00ed. „Potkali jsme se v parku. Chv\u00edli jsme si pov\u00eddali a pak n\u00e1s odvezl dom\u016f.“<\/div>\n
Georg vykulil o\u010di a nad\u0161en\u011b se zavrt\u011bl. „V\u011bd\u011bl jsem to! Ten kluk se ti l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„Co\u017ee? To v\u016fbec nen\u00ed pravda.“ Bill si za\u010dal z kalhot opra\u0161ovat neviditeln\u00e1 sm\u00edtka, jen aby se nemusel d\u00edvat na sv\u00e9ho zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9ho souseda a b\u00fdt si v\u011bdom radosti v jeho obli\u010deji.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ho r\u00e1d.“<\/div>\n
„Geo, nech toho.“ Bill si p\u0159itiskl prsty ke sp\u00e1nk\u016fm, kter\u00e9 pulzovaly stejn\u011b zb\u011bsil\u00fdm tempem jako jeho srdce. „U\u017e jsem ti p\u0159eci \u0159\u00edkal, \u017ee jsme jen spolu\u017e\u00e1ci, partne\u0159i v projektu. Nic v\u00edc.“<\/div>\n
„No jo, no jo,“ Georg otr\u00e1ven\u011b m\u00e1vl dlan\u00ed, aby Billa uml\u010del, proto\u017ee mu s ka\u017edou dal\u0161\u00ed v\u00fdmluvou v\u011b\u0159il m\u00e9n\u011b a m\u00e9n\u011b. „Tak\u017ee jste si pov\u00eddali, co?“ zeptal se vzru\u0161en\u011b.<\/p>\n

Nal\u00e9hav\u011b se pot\u0159eboval dov\u011bd\u011bt v\u00edc o \u010dlov\u011bku, kter\u00fd se snad jako jedin\u00fd na planet\u011b dostal Billovi pod k\u016f\u017ei b\u011bhem p\u00e1r t\u00fddn\u016f. Mo\u017en\u00e1 se Bill t\u00e9 my\u0161lence br\u00e1nil a ze v\u0161ech sil se ji sna\u017eil zap\u00edrat i s\u00e1m p\u0159ed sebou, ale Georg byl t\u00edm v\u0161\u00edm a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en. Za\u010d\u00ednal m\u00edt toti\u017e o Billa strach. U\u017e d\u00e1vno si uv\u011bdomil, \u017ee pot\u0159ebuje n\u011bkoho bl\u00edzk\u00e9ho, p\u0159\u00edtele, na kter\u00e9ho se m\u016f\u017ee spolehnout, n\u011bkoho, kdo by zm\u011bnil jeho pohled na sv\u011bt a mo\u017en\u00e1 jej prom\u011bnil od z\u00e1klad\u016f. I p\u0159esto, \u017ee Toma v\u016fbec neznal, vkl\u00e1dal do n\u011bj z nevysv\u011btliteln\u00fdch d\u016fvod\u016f ve\u0161ker\u00e9 nad\u011bje. Tak n\u011bjak tu\u0161il a doufal, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed naru\u0161it Billovu obrannou linii, proniknout za tu pomyslnou hranici a zam\u00e1vat jeho sv\u011btem.<\/p>\n

„Ano, jen chv\u00edli, ale nic konkr\u00e9tn\u00edho.“<\/div>\n

„U\u017e v\u00ed\u0161, kde bydl\u00ed?“<\/div>\n
„Na kolej\u00edch kousek od parku, ale opravdu jsem se neptal, odkud poch\u00e1z\u00ed, ani jestli m\u00e1 holku. Kdy\u017e to chce\u0161 v\u011bd\u011bt, zeptej se ho na to s\u00e1m.“<\/div>\n
„Asi to ud\u011bl\u00e1m,“ \u0159ekl Georg zamy\u0161len\u011b. „M\u011bl bys ho n\u011bkdy pozvat k sob\u011b dom\u016f, moc r\u00e1d bych se s n\u00edm sezn\u00e1mil.“<\/div>\n
Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zalapal po dechu a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil protestovat, Georg pokra\u010doval.<\/div>\n
„A krom toho, do\u0161ly n\u00e1m ty skv\u011bl\u00e9 bonb\u00f3nky.“<\/div>\n
„Do\u0161ly jen proto, \u017ees je v\u0161echny sn\u011bdl,“ \u0159ekl Bill se sm\u00edchem, vzal Atoma do n\u00e1ru\u010de a rychle vstal, ne\u017e se Georg stihne zeptat na n\u011bco dal\u0161\u00edho. „Jdu si lehnout. Alice se n\u00e1hodou neozvala?“<\/div>\n
V\u00fdraz v Georgov\u011b obli\u010deji potemn\u011bl, o\u010dima mu prob\u011bhl st\u00edn. „O t\u00e9 odporn\u00e9 \u017eensk\u00e9 p\u0159ede mnou ani nemluv. I kdyby se tady n\u00e1hodou zjevila, vykopnu ji odsud.“<\/div>\n
„Tak\u017ee tady dnes z\u016fstane\u0161?“ zeptal se Bill s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. M\u011bl r\u00e1d chv\u00edle, kdy si o n\u011bj Georg d\u011blal starosti a choval se ochranitelsky. Bylo to sv\u00fdm zp\u016fsobem roztomil\u00e9.<\/div>\n
„Jo, budu v\u00e1s hl\u00eddat. A p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b zabiju p\u00e1r zombie.“<\/div>\n
„Dobrou noc,“ \u0159ekl Bill pobaven Georgovou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed z\u00e1vislost\u00ed a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu pokoji. Bylo sice teprve dev\u011bt, ale on se c\u00edtil tak unaven\u00fd jako u\u017e dlouho ne a pot\u0159eboval opravdu dlouh\u00fd sp\u00e1nek.<\/div>\n
„Dobrou noc, Bille,“ zavolal za n\u00edm Georg a nemohl si odpustit men\u0161\u00ed dodatek. „A nezapome\u0148 na to pozv\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
Bill jen zavrt\u011bl hlavou a rad\u011bji rychle zmizel za dve\u0159mi.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Byla sobota, \u0161est hodin r\u00e1no a Tom u\u017e se skl\u00e1n\u011bl nad hust\u011b popsan\u00fdm textem. V \u00fastech tu\u017eka, do kter\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b kousl, jinak ji vyu\u017e\u00edval na p\u0159\u00edpadn\u00e9 post\u0159ehy a dopl\u0148kov\u00e9 pozn\u00e1mky, co\u017e nebylo t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec nutn\u00e9, proto\u017ee Bill byl ve sv\u00fdch v\u00fdkladech a pozn\u00e1mk\u00e1ch tak precizn\u00ed, \u017ee si snad musel zapisovat ka\u017ed\u00e9 profesorovo slovo. Tom se spokojen\u011b rozvaloval na gau\u010di, studuje \u00fahledn\u011b napsan\u00e9 \u0159\u00e1dky, ke kter\u00fdm byl sem tam p\u0159id\u00e1n graf nebo obr\u00e1zek. U\u017e del\u0161\u00ed chv\u00edli se nesoust\u0159edil na obsah textu, jeho plnou pozornost na sebe strhlo Billovo elegantn\u00ed pravideln\u00e9 p\u00edsmo, tak odli\u0161n\u00e9 od Tomov\u00fdch p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdch \u0161kr\u00e1banc\u016f. Kdy\u017e o\u010dima sklouzl n\u00ed\u017e a zad\u00edval se na obr\u00e1zky sr\u00e1\u017eej\u00edc\u00edch se atom\u016f v rohu se\u0161itu, uv\u011bdomil si, \u017ee kresby reakc\u00ed byly nejen v\u00fdsti\u017en\u00e9 a n\u00e1pomocn\u00e9 k u\u010den\u00ed, ale tak\u00e9 dokonale p\u0159esn\u00e9, a to jej jen utvrdilo v tom, \u017ee malov\u00e1n\u00ed bylo dal\u0161\u00ed z polo\u017eek na Billov\u011b dlouh\u00e9m seznamu \u010dinnost\u00ed, ve kter\u00fdch vynikal.<\/p><\/div>\n

Zakroutil hlavou a nev\u011bdomky se pousm\u00e1l. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad v\u010derej\u0161\u00edm ve\u010derem; nad spole\u010dnou chv\u00edl\u00ed v cukr\u00e1rn\u011b a cestou dom\u016f. Bill sed\u011bl s Beth na zadn\u00edm sedadle a o n\u011b\u010dem si ti\u0161e pov\u00eddali, kdy\u017e se Beth najednou naklonila k Billovu uchu a zeptala se, jestli se mu Tom l\u00edb\u00ed. Jej\u00ed ot\u00e1zka byla tich\u00e1, za jin\u00fdch okolnost\u00ed by ji rozhodn\u011b p\u0159eslechl, ale v tu chv\u00edli m\u011bl ve\u0161ker\u00e9 smysly napjat\u00e9 na maximum. Ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku vyhledal Bill\u016fv obli\u010dej, netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1vaje jeho odpov\u011b\u010f. Bill viditeln\u011b znerv\u00f3zn\u011bl, o\u0161il se a rozt\u0159esen\u00fdm hlasem j\u00ed \u0159ekl, \u017ee si o tom promluv\u00ed pozd\u011bji. Tom se jeho rozpaky neskute\u010dn\u011b bavil, av\u0161ak jen do chv\u00edle, ne\u017e se Beth na Billov\u011b kl\u00edn\u011b naklonila dop\u0159edu a nepolo\u017eila mu stejnou ot\u00e1zku. Jeho rozpaky se s t\u011bmi Billov\u00fdmi nedaly v\u016fbec srovn\u00e1vat, kdy\u017e se na to te\u010f d\u00edval zp\u011btn\u011b, byl r\u00e1d, \u017ee dok\u00e1zal udr\u017eet auto na silnici, ani\u017e by havaroval.<\/p>\n

„Tome?!“<\/div>\n

Tom sebou trhl a zvedl hlavu k osob\u011b proch\u00e1zej\u00edc\u00ed kolem.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal se Andrease, kter\u00fd m\u011bl blond vlasy spleten\u00e9 do podivn\u00fdch chuchvalc\u016f a s m\u00edrn\u011b natekl\u00fdm obli\u010dejem na n\u011bj civ\u011bl jako na idiota.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ zmaten\u011b zamrkal. „D\u011bje?“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Posadil se a prot\u00e1hl si brn\u00edc\u00ed kon\u010detiny.<\/div>\n
„N-no\u2026,“ Andreas evidentn\u011b nenach\u00e1zel slova. „Je sobota, \u0161est hodin a ty se u\u010d\u00ed\u0161? Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu ses te\u010f na ten se\u0161it usm\u00edval jako bl\u00e1zen.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda,“ odporoval mu okam\u017eit\u011b Tom, i kdy\u017e si nebyl p\u0159\u00edli\u0161 jist\u00fd v\u00e1hou sv\u00fdch slov.<\/div>\n
„Ale usm\u00edval!“ Andreas do n\u011bj v\u0161ev\u011bdoucn\u011b dloubl ukazov\u00e1\u010dkem a podez\u0159\u00edvav\u011b z\u00fa\u017eil o\u010di do \u00fazk\u00fdch \u0161t\u011brbin. „Co to s tebou posledn\u00ed dobou je?“<\/div>\n
„Je na u\u010den\u00ed snad n\u011bco divn\u00e9ho?“<\/div>\n
„Ne, jist\u011b\u017ee ne, divn\u00e9 je jen to, \u017ee ti to o\u010dividn\u011b zp\u016fsobuje pot\u011b\u0161en\u00ed.“<\/div>\n
„Pod\u00edvej, po letech str\u00e1ven\u00fdch ve \u0161kole snad poprv\u00e9 n\u011b\u010demu za\u010d\u00edn\u00e1m rozum\u011bt. Mo\u017en\u00e1 jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale ano, m\u00e1m z toho radost. Kone\u010dn\u011b ty stra\u0161liv\u011b nudn\u00e9 a nepochopiteln\u00e9 v\u011bci za\u010d\u00ednaj\u00ed d\u00e1vat smysl.“<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se to stane,“ vydechl hlasit\u011b Andreas, posadil se vedle zmaten\u011b se tv\u00e1\u0159\u00edc\u00edho Toma a p\u0159\u00e1telsky jej popl\u00e1cal po rameni. „M\u011bl by sis to s t\u00edm projektem rozmyslet. \u010cas str\u00e1ven\u00fd s Kaulitzem ti neprosp\u00edv\u00e1 a ty s n\u00edm posledn\u00ed dobou tr\u00e1v\u00ed\u0161 ka\u017edou volnou chv\u00edli. Za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 b\u00fdt jako on, Tome. Snad nechce\u0161, aby i tebe ka\u017ed\u00fd pova\u017eoval za tot\u00e1ln\u00edho idiota.“<\/div>\n
\n

Tom m\u011bl pocit, jako by jej n\u011bkdo uhodil do obli\u010deje. Po t\u011ble mu vystoupil studen\u00fd pot a musel se opravdu p\u0159em\u00e1hat, aby Andreasovi ne\u0159ekl to, co si o n\u011bm skute\u010dn\u011b myslel.<\/p><\/div>\n

„Mohl by ses o n\u011bm pros\u00edm vyjad\u0159ovat tro\u0161ku uctiv\u011bji? Pokud sis nev\u0161iml, zachr\u00e1nil m\u011b ve chv\u00edli, kdy ses ty na m\u011b vyka\u0161lal. Pom\u00e1h\u00e1 mi a spol\u00e9h\u00e1 na to, \u017ee neud\u011bl\u00e1m nic, \u010d\u00edm bych zradil jeho d\u016fv\u011bru, a to ani nem\u00e1m v pl\u00e1nu.“<\/div>\n
„Poslouch\u00e1\u0161 se v\u016fbec? Tohle nejsi ty, Tome. Odkdy ti v\u00edc z\u00e1le\u017e\u00ed na t\u011bchhle blbostech?“ jedovat\u011b popadl Bill\u016fv se\u0161it a pra\u0161til j\u00edm proti zdi. „Ne\u017e na tv\u00e9 dobr\u00e9 pov\u011bsti? Vzpamatuj se. Mandy se m\u011b po\u0159\u00e1d vypt\u00e1v\u00e1, kdy si na ni kone\u010dn\u011b ud\u011bl\u00e1\u0161 \u010das a jestli se v\u016fbec do\u010dk\u00e1. Tome, co to vyv\u00e1d\u00ed\u0161?! Je to na\u0161e Mandy. Na\u0161e dokonal\u00e1, p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 Mandy, kter\u00e1 po tob\u011b o\u010dividn\u011b jede a ty d\u00e1v\u00e1\u0161 p\u0159ednost n\u011bjak\u00fdm debiln\u00edm rovnic\u00edm?“<\/div>\n
Vysko\u010dil na nohy, popadl Toma za hlavu a zat\u0159\u00e1sl j\u00ed, jako by se mu t\u011bmi prudk\u00fdmi pohyby m\u011bl vr\u00e1tit ztracen\u00fd rozum. Tom se sm\u00edchem odehnal jeho ruce a naklonil se pro Bill\u016fv se\u0161it, kter\u00fd na\u0161t\u011bst\u00ed z\u016fstal v p\u016fvodn\u00edm stavu.<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lej o tom,“ Andreas na n\u011bj hrav\u011b mrkl a odkr\u00e1\u010del do provizorn\u00ed kuchy\u0148ky, kam m\u011bl p\u016fvodn\u011b nam\u00ed\u0159eno.<\/p>\n

A Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. P\u0159em\u00fd\u0161lel dlouho a nakonec musel d\u00e1t Andreasovi za pravdu. Av\u0161ak jen v tom, \u017ee to z\u0159ejm\u011b s t\u00edm sna\u017een\u00edm p\u0159eh\u00e1n\u011bl. P\u0159ed Billem byl jeho \u017eivot jin\u00fd. M\u011bl sv\u016fj pl\u00e1n, sv\u016fj nedosa\u017eiteln\u00fd c\u00edl, kter\u00fdm byla Mandy, a ta se mu nyn\u00ed nab\u00edzela sama a rovnou na zlat\u00e9m podnosu. Bylo by to tak snadn\u00e9. Sta\u010dilo jen projevit z\u00e1jem a mohl ji m\u00edt. Opravdu na ni zapom\u00ednal a to po tolika letech sna\u017een\u00ed nebylo spr\u00e1vn\u00e9. I p\u0159edt\u00edm jej zaj\u00edmal jeho prosp\u011bch, ale od t\u00e9 doby, co znal Billa, mu z\u0159ejm\u011b ta snaha za\u010dala p\u0159er\u016fstat p\u0159es hlavu. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee se mu cht\u011bl podobat. Tak moc se mu cht\u011bl zavd\u011b\u010dit, vzbudit v n\u011bm obdiv a d\u016fv\u011bru, p\u0159ibl\u00ed\u017eit se k n\u011bmu a v\u00edc ho poznat, ale Bill o to nikdy neprojevoval p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00fd z\u00e1jem na rozd\u00edl od Mandy, kter\u00e1 hladov\u011bla po jedin\u00e9m setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Bill byl moc mil\u00fd kluk, obl\u00edbil si ho stejn\u011b jako malou Beth, ale cesta vedouc\u00ed do Billova nitra byla pln\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eek a trn\u016f, slep\u00fdch uli\u010dek a zd\u00ed, p\u0159es kter\u00e9 se nikdy nemohl dostat. Ta k Mandy byla p\u0159\u00edm\u00e1, kr\u00e1tk\u00e1 a jednoduch\u00e1. Mo\u017en\u00e1 nebyla tak tajemn\u00e1 a nevyvol\u00e1vala v n\u011bm to, co jedin\u00fd Bill\u016fv pohled, ale bylo mnohem snaz\u0161\u00ed s n\u00ed vych\u00e1zet. Prol\u00e9tl se\u0161it smutn\u00fdm pohledem. U\u017e v\u011bd\u011bl, co mus\u00ed ud\u011blat.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

V\u011bt\u0161inu pond\u011bln\u00edho vyu\u010dov\u00e1n\u00ed str\u00e1vil z\u00edr\u00e1n\u00edm p\u0159ed sebe. Jeho o\u010di byly jak\u00fdmsi magnetem p\u0159itahov\u00e1ny k \u010dern\u00e9 h\u0159\u00edv\u011b, ze kter\u00e9 nedok\u00e1zal spustit pohled. Slune\u010dn\u00ed paprsky dopadaly p\u0159\u00edmo na Billovy tmav\u00e9 vlasy, zv\u00fdraz\u0148uj\u00edc jejich tajemnou mod\u0159, kter\u00e1 se zjevila poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e na n\u011b zasv\u00edtilo slunce. P\u016fsobily upraven\u011b a zdrav\u011b a Tom m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed dotknout se jich. Sta\u010dil by mu jedin\u00fd dotek, aby se ujistil, \u017ee jsou skute\u010dn\u011b tak jemn\u00e9, jak p\u016fsob\u00ed, nic v\u00edc.<\/p><\/div>\n

Je\u0161t\u011b p\u0159ed za\u010d\u00e1tkem vyu\u010dov\u00e1n\u00ed se s Mandy domluvili, \u017ee se sejdou b\u011bhem pauzy mezi p\u0159edn\u00e1\u0161kami, aby se domluvili, kdy a kde se setkaj\u00ed.<\/div>\n
Mandy vypadala nad\u0161en\u011b. Usm\u00edvala se jako slunce, p\u0159i ka\u017ed\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti se Toma nen\u00e1padn\u011b dotkla a on se za\u010d\u00ednal nen\u00e1vid\u011bt, proto\u017ee byl schopen p\u0159em\u00fd\u0161let pouze nad t\u00edm, jak\u00e9 by bylo, kdyby se s n\u00edm podobn\u00fdm zp\u016fsobem bavil Bill. P\u0159edstavoval si, jak spolu mluv\u00ed a Bill se na n\u011bj z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00edv\u00e1. Neboj\u00ed se jej dotknout, je k n\u011bmu otev\u0159en\u00fd a Tomovi se p\u0159i pohledu na ten \u00fasm\u011bv t\u0159esou kolena.<\/p>\n

Kdy\u017e se op\u011bt vr\u00e1til na zem, uv\u011bdomil si, \u017ee p\u0159i pohledu na \u00fasm\u011bv Mandy nec\u00edtil v\u016fbec nic. Ani sv\u00e9 srdce, ani zrychlen\u00fd dech, ani t\u0159es jednoho kous\u00ed\u010dku t\u011bla. V\u016fbec nic. Dlouho nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na to, \u010d\u00edm to bylo, a kdy\u017e tomu kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednal rozum\u011bt, uv\u011bdomil si, \u017ee m\u011bl Bill pravdu. Mandy rozhodn\u011b nebyla o\u0161kliv\u00e1 ani hloup\u00e1.<\/div>\n

Byla jen pr\u00e1zdn\u00e1<\/em>.<\/div>\n
V\u016fbec se mu do toho necht\u011blo, ale \u0159ekl si, \u017ee si na ten pocit zvykne stejn\u011b, jako si zvykl na Billovu neust\u00e1lou p\u0159\u00edtomnost. Bylo n\u011bco po p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9, kdy\u017e zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu ze \u0161koly. M\u011bli se setkat na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b jako r\u00e1no a Tom celou cestou p\u0159em\u00fd\u0161lel, co j\u00ed vlastn\u011b \u0159ekne, proto\u017ee up\u0159\u00edmn\u011b, necht\u011bl ji \u0159\u00edct v\u016fbec nic. Cel\u00e1 situace mu p\u0159i\u0161la sm\u011b\u0161n\u00e1 a litoval, \u017ee v\u016fbec p\u0159em\u00fd\u0161lel nad Andreasov\u00fdm hloup\u00fdm n\u00e1padem. Cht\u011bl vr\u00e1tit \u010das, cht\u011bl se op\u011bt pono\u0159it do Billova se\u0161itu a nikdy nezapochybovat o tom, zda je to, co d\u011blal spr\u00e1vn\u00e9. Tak dlouho dokud tomu v\u011b\u0159il a dokud mu to zp\u016fsobovalo radost, to bylo spr\u00e1vn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cokoli jin\u00e9ho na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
Kdy\u017e proch\u00e1zel kolem velk\u00e9 spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti, ve kter\u00e9 se shroma\u017e\u010fovali tak t\u0159ikr\u00e1t do roka – b\u011bhem v\u00e1no\u010dn\u00edho ve\u010d\u00edrku, \u0161koln\u00edho plesu a oslav ukon\u010den\u00ed dal\u0161\u00edho roku studia, zaslechl zevnit\u0159 tlumenou klav\u00edrn\u00ed melodii. Pousm\u00e1l se, pokra\u010duje v ch\u016fzi, kdy\u017e najednou zastavil a zmaten\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee by si m\u011bl posp\u00ed\u0161it, proto\u017ee Mandy na n\u011bj u\u017e jist\u011b \u010dekala, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu se nedok\u00e1zal hnout z m\u00edsta. Zhluboka se nadechl, obr\u00e1til se a nen\u00e1padn\u011b se p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke dve\u0159\u00edm. Siln\u011b se kousl do rtu, c\u00edtil, jak mu t\u011blem naskakuje hus\u00ed k\u016f\u017ee, kdy\u017e opatrn\u011b otv\u00edral dve\u0159e, aby mohl nahl\u00e9dnout dovnit\u0159.<\/p>\n

Melodie byla najednou jasn\u00e1 a v\u00fdrazn\u00e1, vyplnila ve\u0161ker\u00fd prostor jinak pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti a zp\u016fsobovala chv\u011bn\u00ed v Tomov\u011b \u017ealudku. Proklouzl dovnit\u0159 a rychle za sebou zav\u0159el dve\u0159e, aby ven nepronikl ani n\u00e1znak t\u00e9 n\u00e1dhery. Vykro\u010dil vp\u0159ed, ka\u017ed\u00fdm krokem se po\u0159\u00e1d v\u00edc p\u0159ibli\u017eoval k chlapci s \u010dern\u00fdmi vlasy, kter\u00fd se skl\u00e1n\u011bl nad star\u00fdm klav\u00edrem, pln\u011b soust\u0159ed\u011bn na pohyby sv\u00fdch kr\u00e1sn\u00fdch dlouh\u00fdch prst\u016f.<\/div>\n

Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee by tam nem\u011bl b\u00fdt. Byl si jist\u00fd, \u017ee by si Bill nep\u0159\u00e1l, aby ho vid\u011bl v takov\u00e9 pozici, mimo realitu, naprosto une\u0161en\u00e9ho a ztracen\u00e9ho ve sv\u00e9m vlastn\u00edm sv\u011bt\u011b, ale nemohl si pomoct. Sledoval jeho pravideln\u011b se pohupuj\u00edc\u00ed z\u00e1da, ruce, kter\u00e9 divoce pluly po kl\u00e1ves\u00e1ch vytv\u00e1\u0159ej\u00edce n\u011bco, co bylo pro Toma naprosto nov\u00e9. Ozv\u011bny sv\u00e9ho srdce c\u00edtil a\u017e n\u011bkde v krku, zcela konsternov\u00e1n Billov\u00fdm zjevem pomalu p\u0159istupoval bl\u00ed\u017e. M\u00edstnost byla najednou pln\u00e1 jeho v\u016fn\u011b, jeho plachosti a talentu, kter\u00fd tak r\u00e1d p\u0159ede v\u0161emi skr\u00fdval a Tom c\u00edtil, jak mu ve\u0161ker\u00e9 vjemy pulzuj\u00ed \u017e\u00edlami, rozn\u00e1\u0161ej\u00edc vzru\u0161en\u00ed a obdiv do cel\u00e9ho t\u011bla. Kone\u010dn\u011b si p\u0159ipadal b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed Billova sv\u011bta, i kdy\u017e nev\u00edtanou a zat\u00edm nespat\u0159enou, ale byl tam. Po v\u00edkendu, kter\u00fd str\u00e1vil p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm o tom, jak bylo jeho chov\u00e1n\u00ed b\u011bhem posledn\u00edch dn\u016f hloup\u00e9, byl op\u011bt v jeho bl\u00edzkosti a byl si jist\u00fd, \u017ee o sob\u011b tehdy zapochyboval naposled. Jeho chov\u00e1n\u00ed nebylo hloup\u00e9. Bylo zcela p\u0159irozen\u00e9. Mo\u017en\u00e1 se zm\u011bnil, ano zm\u011bnil se, ale ta zm\u011bna byla jen d\u016fsledkem vlivu Billovy podmaniv\u00e9 osobnosti a rozhodn\u011b byla spr\u00e1vn\u00e1. Nyn\u00ed to v\u011bd\u011bl. Necht\u011bl b\u00fdt s Mandy. Cht\u011bl z\u016fstat p\u0159esn\u011b tam, kde byl a d\u00edvat se, jak Bill hraje a napl\u0148uje prostor sv\u011btlem a barvami.<\/p>\n

Kdy\u017e se bl\u00ed\u017eil konec skladby, v\u011bd\u011bl, \u017ee by se m\u011bl nen\u00e1padn\u011b vytratit d\u0159\u00edv, ne\u017e jej Bill zahl\u00e9dne, ale ve chv\u00edli, kdy se oto\u010dil k odchodu, Billovy ruce sklouzly z kl\u00e1ves a m\u00edstnost\u00ed se rozhostilo ticho. P\u0159ipadal si jako zlod\u011bj, okr\u00e1daj\u00edc\u00ed jej o vz\u00e1cn\u00fd kousek samoty a intimity, o prostor, v n\u011bm\u017e nebylo m\u00edsto pro pomluvy. Jako zlod\u011bj, kter\u00fd byl pr\u00e1v\u011b p\u0159isti\u017een p\u0159i \u010dinu. Siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b, o\u010dek\u00e1vaje proud Billov\u00fdch v\u00fd\u010ditek, ale nic takov\u00e9ho se nestalo. Ticho se s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou po\u0159\u00e1d prohlubovalo a nutilo Toma pod\u00edvat se pravd\u011b do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Bille,“ vydechl se sklon\u011bnou hlavou a pomalu se obr\u00e1til. „J-j\u00e1, necht\u011bl jsem-„<\/div>\n
Pomalu zvedl zrak, jeho o\u010di se okam\u017eit\u011b vpily do t\u011bch Billov\u00fdch. Bill i nad\u00e1le sed\u011bl na mal\u00e9 \u017eidli, tentokr\u00e1t obr\u00e1cen k Tomovi tv\u00e1\u0159\u00ed, propaluj\u00edc\u00ed jej vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Jak dlouho jsi tady?“ Tich\u00e1 ot\u00e1zka rozechv\u011bla Tomovy vnit\u0159nosti. Co se to ksakru d\u011bje?<\/em><\/div>\n
„Jen chv\u00edli\u2026 opravdu. Vlastn\u011b rad\u011bji p\u016fjdu. Nezlob se.“<\/div>\n
„Po\u010dkej,“ Bill byl najednou na nohou a p\u0159ibli\u017eoval se a Tom na n\u011bj z\u00edral, o\u010dima \u00fap\u011bnliv\u011b prosil, aby to ned\u011blal. Copak si neuv\u011bdomuje, co s n\u00edm prov\u00e1d\u00ed? Neuv\u011bdomuje si, \u017ee jej tyhle okam\u017eiky naprosto ni\u010d\u00ed?<\/div>\n
Bill se postavil naproti n\u011bmu, mnohem bl\u00ed\u017e, ne\u017e Tom o\u010dek\u00e1val. Se sklon\u011bnou hlavou si nerv\u00f3zn\u011b pohr\u00e1val s knofl\u00ed\u010dky sv\u00e9ho \u010dern\u00e9ho tri\u010dka a Tom si p\u0159i\u0161el na dal\u0161\u00ed post\u0159eh. Bill nikdy nenosil vesel\u00e9 barvy; mo\u017en\u00e1 proto, aby p\u0159\u00edli\u0161 nepoutal pozornost, mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee m\u011bl strach ud\u011blat n\u011bco ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b jinak.<\/p>\n

„L\u00edbilo se ti to?“ zeptal se, ani\u017e by k Tomovi zvedl tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

Tom i na d\u00e1lku c\u00edtil, jak se chv\u011bje a je nesv\u016fj.<\/div>\n
„Moc se mi to l\u00edbilo,“ naklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, aby mohl vdechnout v\u016fni jeho vlas\u016f.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d,“ \u0161pitl a Tom to u\u017e d\u00e9le nevydr\u017eel.<\/div>\n
Zcela om\u00e1men zvl\u00e1\u0161tn\u00edm okam\u017eikem nat\u00e1hl ruku a jemn\u011b sev\u0159el Billovu \u010delist, kter\u00e1 se pod t\u00edm dotekem napnula, nut\u00edc jej pohl\u00e9dnout mu do o\u010d\u00ed. Sly\u0161el, jak Bill zalapal po dechu a nesm\u011ble se na n\u011bj pod\u00edval, rukou putuj\u00edc k t\u00e9 Tomov\u011b, v n\u00ed\u017e je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d dr\u017eel Billa za tv\u00e1\u0159. Dotkl se j\u00ed, sev\u0159el Tomovy prsty t\u011bmi sv\u00fdmi v tak t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti, a\u017e mohl Tom spo\u010d\u00edtat ka\u017edi\u010dkou \u0159asu lemuj\u00edc\u00ed ty p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di. Byl to magick\u00fd moment, zcela neo\u010dek\u00e1van\u00fd, z\u0159ejm\u011b vznikl\u00fd d\u00edky Tomov\u011b \u017e\u00edzniv\u00e9 fantazii. Moment, kter\u00fd z obou \u010derpal posledn\u00ed zbytky s\u00edly a dechu a trval jen tak dlouho, dokud Bill neodvr\u00e1til pohled a nesundal Tomovu ruku ze sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Pot\u00e9 kolem n\u011bj rychle pro\u0161el a bez jedin\u00e9ho slova zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

Teprve kdy\u017e se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, Tom se mohl kone\u010dn\u011b zhluboka nadechnout. C\u00edtil brn\u011bn\u00ed prst\u016f v m\u00edstech, kde do\u0161lo ke st\u0159etu jejich k\u016f\u017e\u00ed, jeho nitro cht\u011blo explodovat pod n\u00e1valem pocit\u016f, kter\u00e9 mu byly do t\u00e9 chv\u00edle naprosto ciz\u00ed.<\/div>\n

Setk\u00e1n\u00ed s Mandy pro\u0161vihl, ale v\u016fbec mu to nevadilo. Kdy\u017e se v\u0161ak kolem t\u0159et\u00ed vydal do j\u00eddelny, aby se spole\u010dn\u011b s Billem pustili do jejich obvykl\u00e9ho dou\u010dov\u00e1n\u00ed, a nespat\u0159il Billa u stolu, za\u010d\u00ednal m\u00edt obavy, jestli t\u00edm nevinn\u00fdm dotekem n\u00e1hodou n\u011bco nezkazil. \u010cekal hodinu, dv\u011b, ale Bill se neuk\u00e1zal. Rozhodl se, \u017ee mu d\u00e1 \u010das na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, i on s\u00e1m ho pot\u0159eboval, ale kdy\u017e se neuk\u00e1zal ani na druh\u00fd den a ani na ten dal\u0161\u00ed, za\u010d\u00ednal m\u00edt strach. Bill je\u0161t\u011b nikdy nevynechal \u0161kolu a nebylo nic na sv\u011bt\u011b, kv\u016fli \u010demu by se na ni jen tak vyka\u0161lal. Jist\u011b, mohl b\u00fdt nemocn\u00fd, ale to se Tomovi zd\u00e1lo m\u00e1lo pravd\u011bpodobn\u00e9. V\u011b\u0159il, \u017ee se uk\u00e1\u017ee ten dal\u0161\u00ed den, on se mu bude moct omluvit a v\u0161echno bude tak jako d\u0159\u00edv. Bill se ale neuk\u00e1zal ani t\u0159et\u00ed den.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Dnes jsem vzhledem k m\u00e9mu zdravotn\u00edmu stavu dostala ze sebe maximum. D\u011bkuji za n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e, kter\u00fdmi mi d\u011bl\u00e1te takovou radost, za to, \u017ee jste i po letech po\u0159\u00e1d se mnou a jste tou nejv\u011bt\u0161\u00ed a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed m\u00fazou, jakou si autor<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2810","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2810","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2810"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2810\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2810"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2810"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2810"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}