{"id":2834,"date":"2015-07-11T15:00:00","date_gmt":"2015-07-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2824"},"modified":"2015-07-11T15:00:00","modified_gmt":"2015-07-11T14:00:00","slug":"cassiopeia-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/11\/cassiopeia-6\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 6."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong><\/p>\n

Po\u0159\u00e1d si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee bych m\u011bla za\u010d\u00edt ps\u00e1t o n\u011bco krat\u0161\u00ed d\u00edly, jinak hroz\u00ed, \u017ee v\u00e1s z\u0159ejm\u011b unud\u00edm sv\u00fdm nekone\u010dn\u00fdm rozpisov\u00e1n\u00edm se, ale zat\u00edm se mi n\u011bjak neda\u0159\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se to n\u011bkdy v budoucnu nau\u010d\u00edm, ale dnes se mi to je\u0161t\u011b bohu\u017eel nepoda\u0159ilo, a tak m\u00e1m pro v\u00e1s dal\u0161\u00ed d\u00edl, kter\u00fd je zase o n\u011bco del\u0161\u00ed, ne\u017e jsem p\u016fvodn\u011b pl\u00e1novala.<\/em><\/div>\n

Douf\u00e1m, \u017ee si jej p\u0159esto u\u017eijete, jako jsem si j\u00e1 u\u017eila jeho psan\u00ed. Za ka\u017ed\u00e9 hezk\u00e9 slovo ji\u017e p\u0159edem d\u011bkuji :).<\/em><\/div>\n
P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se pohodln\u011b op\u00edral o kmen star\u00e9ho stromu, sledoval jeho bledou k\u016fru posetou hn\u011bd\u00fdmi fl\u00ed\u010dky, kone\u010dky prst\u016f t\u0159el o tvrd\u00e9 d\u0159evo a u\u017e\u00edval si toho chvilkov\u00e9ho spojen\u00ed s p\u0159\u00edrodou. Nepo\u010d\u00edtal; u\u017e d\u00e1vno se nau\u010dil rozezn\u00e1vat, kolik \u010dasu pot\u0159ebuje Beth na to, aby se p\u0159ed n\u00edm schovala, a tak se sna\u017eil svou mysl koncentrovat jin\u00fdm sm\u011brem. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co v\u0161echno v\u00ed o t\u011bchto zvl\u00e1\u0161tn\u00edch stromech, proto\u017ee platany, jakkoli oby\u010dejn\u011b mohly na ostatn\u00ed p\u016fsobit, mu v\u017edy p\u0159ipadaly sv\u00fdm zp\u016fsobem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a ojedin\u011bl\u00e9. V\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bkter\u00e9 druhy z \u010deledi platanovit\u00fdch dor\u016fstaj\u00ed i do v\u00fd\u0161ky \u010dty\u0159iceti metr\u016f, av\u0161ak ten, o kter\u00fd se Bill pr\u00e1v\u011b op\u00edral, byl pravd\u011bpodobn\u011b posti\u017een n\u011bjakou nemoc\u00ed, soud\u011b podle men\u0161\u00edho vzr\u016fstu, zvl\u00e1\u0161tn\u011b pok\u0159iven\u00fdch v\u011btv\u00ed a na\u017eloutl\u00e9 barvy list\u00ed tolik netypick\u00e9 pro tyhle stromy. Mohl by se vrtat do hloubky a zalovit v pam\u011bti o jakou nemoc se pravd\u011bpodobn\u011b mohlo jednat, ale byl natolik unaven\u00fd, \u017ee mu mozek zcela vypov\u00eddal slu\u017ebu a on nebyl schopen poskl\u00e1dat v mysli v\u00edc ne\u017e jednu smysluplnou v\u011btu. Neodv\u00e1\u017eil se dokonce ani na vte\u0159inu zav\u0159\u00edt o\u010di, proto\u017ee si nebyl jist\u00fd, jestli by nad n\u00edm po probd\u011bl\u00e9 noci nezv\u00edt\u011bzil sp\u00e1nek, jen co by tak ud\u011blal.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl, unaven\u011b si prot\u0159el obli\u010dej a odlepil se od kmene. Sehnul se, aby zvedl ze zem\u011b mal\u00fd r\u016f\u017eov\u00fd ba\u0165\u016f\u017eek, kter\u00fd Beth koupil k narozenin\u00e1m, p\u0159ehodil si jej p\u0159es rameno a oto\u010dil se, aby se mohl rozhl\u00e9dnout kolem a zjistit, kde se to mal\u00e9 trdlo ukrylo tentokr\u00e1t. Nikdy nem\u011bl probl\u00e9m ji naj\u00edt, v\u017edy se dr\u017eela v jeho bl\u00edzkosti a v\u011bt\u0161inou se kr\u010dila za drobn\u00fdmi ke\u0159\u00edky nebo z\u00e1hony hust\u011b posazen\u00fdch kv\u011btin. Dnes ji v\u0161ak na\u0161el mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e p\u0159edpokl\u00e1dal, dokonce v doprovodu n\u011bkoho, koho si v z\u00e1chvatu paniky, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee jej vede sm\u011brem k n\u011bmu a neboj\u00ed se jej dr\u017eet za ruku, v\u016fbec nev\u0161iml. Kdy\u017e tak ud\u011blal a pozorn\u011bji se zad\u00edval na kluka, kter\u00fd se k n\u011bmu pon\u011bkud nesm\u011bl\u00fdm zp\u016fsobem pomalu p\u0159ibli\u017eoval, v\u0161echno se najednou zd\u00e1lo b\u00fdt je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/p>\n

Bill zamrzl na m\u00edst\u011b, jen matn\u011b vn\u00edmal sv\u00e9 srdce, kter\u00e9 se roztlouklo jako spla\u0161en\u00e9, nut\u00edc jej lapat po dechu. Napr\u00e1zdno otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta, neschopen jak\u00e9koli reakce. Mezera mezi n\u00edm a Tomem byla po\u0159\u00e1d men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee zb\u00fdv\u00e1 sotva t\u0159icet vte\u0159in a ocitnou se tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159. Nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b, jeho nitro ho\u0159elo a vys\u00edlalo jasn\u00e9 sign\u00e1ly bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se z\u00e1chvatu paniky. Netu\u0161il, jak by m\u011bl reagovat. Co mu m\u011bl vlastn\u011b \u0159\u00edct? Bylo to poprv\u00e9, co se setkaj\u00ed mimo \u0161koly, poprv\u00e9, co se jejich p\u0159\u00edpadn\u00fd rozhovor nebude ub\u00edrat chemick\u00fdm ani biologick\u00fdm sm\u011brem a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee rozhovor jin\u00e9ho druhu prost\u011b nezvl\u00e1dne. Dokud spolu mluvili o enzymech, mechanizmu reakc\u00ed a o povinnostech t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se projektu, v\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku. Te\u010f s n\u00edm ale bude muset komunikovat na zcela jin\u00e9 \u00farovni. Bude s n\u00edm muset mluvit jako \u010dlov\u011bk s \u010dlov\u011bkem, jako dva lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se u\u017e jistou dobu znaj\u00ed a m\u011bli by um\u011bt v\u00e9zt nez\u00e1vaznou konverzaci. Kdyby nebyl tak hloup\u00fd a reagoval na Tomovy pokusy nav\u00e1zat s n\u00edm kontakt u\u017e ve \u0161kole, jist\u011b by se te\u010f nec\u00edtil tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Zvedl ruku, aby si napravil tenkou l\u00e1tkovou \u010depici a zhluboka se nadechl, pokou\u0161eje se na tv\u00e1\u0159i vykouzlit v\u00fdraz, d\u00edky kter\u00e9mu si o n\u011bm Tom nepomysl\u00ed, \u017ee je naprosto \u0161\u00edlen\u00fd. Kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 p\u0159es z\u00e1da p\u0159ehozen\u00fd hol\u010di\u010d\u00ed batoh, bylo u\u017e pozd\u011b litovat toho, \u017ee se rozhodl do parku v\u016fbec vkro\u010dit.<\/div>\n
U\u017e zd\u00e1lky vid\u011bl, \u017ee se Tom jemn\u011b usm\u00edv\u00e1, ale kdy\u017e se postavil p\u0159esn\u011b naproti n\u011bmu a on si mohl prohl\u00e9dnout jeho \u00fasm\u011bv zbl\u00edzka, uc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nap\u011bt\u00ed, jako by jeho t\u011blem projel siln\u00fd elektrick\u00fd v\u00fdboj a rozechv\u011bl ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dku jeho t\u011bla.<\/div>\n
„Tak tohle je to nejpoveden\u011bj\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed, jak\u00e9 jsem kdy za\u017eil,“ ozval se Tom pobaven\u00fdm hlasem a Bill byl opravdu r\u00e1d, \u017ee promluvil prvn\u00ed a nenechal ho ztrapnit se je\u0161t\u011b v\u00edc, jeliko\u017e p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co bude n\u00e1sledovat.<\/div>\n
Beth se mezit\u00edm pustila Tomovy ruky, p\u0159isko\u010dila k Billovi a tentokr\u00e1t sev\u0159ela svou malou rukou tu Billovu. Bill z n\u00ed c\u00edtil teplo a to jeho rozbou\u0159en\u00e9mu nitru v\u016fbec nepomohlo. Rozt\u0159esen\u011b se nadechl.<\/p>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se, up\u0159\u00edmn\u011b p\u0159ekvapen. Vlastn\u00ed hlas mu p\u0159i\u0161el neuv\u011b\u0159iteln\u011b ciz\u00ed. Neodv\u00e1\u017eil se pohl\u00e9dnout do Tomovy tv\u00e1\u0159e, a tak sledoval stromy pohupuj\u00edc\u00ed se pod n\u00e1pory v\u011btru za jeho z\u00e1dy.<\/div>\n

„Bydl\u00edm na kolej\u00edch kousek odtud,“ ztichl a pravd\u011bpodobn\u011b rukou nazna\u010dil sm\u011br jejich v\u00fdskytu, ale Bill byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zam\u011bstn\u00e1n sledov\u00e1n\u00edm mrak\u016f, kter\u00e9 se nad jejich hlavami zjevily stejn\u011b nepozorovan\u011b a nen\u00e1padn\u011b jako Tom v jeho \u017eivot\u011b. A stejn\u011b jako ony i Tom byl p\u0159edzv\u011bst\u00ed po\u0159\u00e1dn\u00e9 bou\u0159e, alespo\u0148 v Billov\u011b nitru u\u017e stihl zp\u016fsobit men\u0161\u00ed hurik\u00e1n. Na druh\u00e9 stran\u011b byl pot\u011b\u0161en t\u00edm, \u017ee m\u00e1 alespo\u0148 n\u011bjakou informaci, kterou se mu snad poda\u0159\u00ed na \u010das uhasit Georgovu zv\u011bdavost.<\/div>\n
Do\u0161la mu slovn\u00ed z\u00e1soba, zcela zapomn\u011bl na Georgovy rady o nav\u00e1z\u00e1n\u00ed p\u0159\u00e1telstv\u00ed a opravdu doufal, \u017ee Tom promluv\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e spust\u00ed \u0159e\u010d o enzymech, kter\u00e9 mu jako jedin\u00e9 p\u0159ich\u00e1zely na mysl.<\/p>\n

„Billi, m\u016f\u017ee si hr\u00e1t s n\u00e1mi?“ Tentokr\u00e1t situaci zachr\u00e1nila Beth, kter\u00e1 zatahala za ruk\u00e1v Billovy bundy a d\u00edvala se na n\u011bj sv\u00fdma velk\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n

Bill se k n\u00ed sklonil a s nerv\u00f3zn\u00edm \u00fasm\u011bvem j\u00ed zapnul bundi\u010dku a\u017e po krk. „Zlat\u00ed\u010dko, mysl\u00edm, \u017ee bude za chv\u00edli pr\u0161et. M\u011bli bychom j\u00edt dom\u016f. S Tomem si m\u016f\u017eeme hr\u00e1t p\u0159\u00ed\u0161t\u011b.“<\/div>\n
Tom post\u00e1val na m\u00edst\u011b, pozoroval, jak Bill mali\u010dkou hlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i a tich\u00fdm hlasem j\u00ed vysv\u011btluje, \u017ee by m\u011bla b\u00fdt opatrn\u011bj\u0161\u00ed a nem\u011bla by se p\u0159ibli\u017eovat k lidem, kter\u00e9 nezn\u00e1 a o kter\u00fdch nic nev\u00ed, a p\u0159esto\u017ee jej tak jako obvykle ignoroval, nec\u00edtil se nep\u0159\u00edjemn\u011b. Pr\u00e1v\u011b naopak.<\/div>\n
U\u017e jen pohled na n\u011bj zp\u016fsoboval, \u017ee se c\u00edtil mnohem l\u00e9pe ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Bill m\u011bl na sob\u011b modr\u00e9 d\u017e\u00edny, b\u00edl\u00e9 tri\u010dko a ko\u017eenou bundu, leskl\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy m\u011bl schovan\u00e9 pod tenkou \u010depic\u00ed a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e k Tomovi pla\u0161e zvedl tv\u00e1\u0159 a jejich pohledy se setkaly, Tom m\u011bl probl\u00e9m p\u0159ij\u00edt na to, pro\u010d se v jeho bl\u00edzkosti c\u00edtil tak nesv\u016fj. Billovy hlubok\u00e9 tmav\u00e9 o\u010di o jeho osobnosti vypov\u00eddaly tak m\u00e1lo; kdy\u017e se d\u00edval jeho sm\u011brem, v\u017edy jen s opatrnost\u00ed a ned\u016fv\u011brou, odm\u00edtaje mu uk\u00e1zat sv\u00e9 skute\u010dn\u00e9 j\u00e1. Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli n\u011bkdy spat\u0159\u00ed v jeho o\u010d\u00edch i n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e chlad. Za\u010dne mu v\u016fbec n\u011bkdy v\u011b\u0159it? Dovol\u00ed mu n\u011bkdy nahl\u00e9dnout do sv\u00e9ho nitra? Nebo to odevzd\u00e1n\u00edm projektu a zaps\u00e1n\u00edm zn\u00e1mek opravdu v\u0161echno skon\u010d\u00ed a zase se vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch kolej\u00ed? U\u017e jen ta my\u0161lenka mu nah\u00e1n\u011bla hr\u016fzu. Po t\u0159ech t\u00fddnech str\u00e1ven\u00fdch v Billov\u011b bl\u00edzkosti, a\u0165 u\u017e byly, jak\u00e9 byly, se c\u00edtil pon\u011bkud jinak a necht\u011bl, aby to skon\u010dilo d\u0159\u00edv, ne\u017e p\u0159ijde na to, pro\u010d.<\/p>\n

Ze zamy\u0161len\u00ed jej vytrhl tenk\u00fd hl\u00e1sek.<\/div>\n

„Cht\u011bla jsem mu jen d\u00e1t d\u00e1rek,“ \u0159ekla Beth na svou obranu. „Byl smutn\u00fd. Nev\u011bd\u011bla jsem, \u017ee se to nesm\u00ed.“<\/div>\n
Billa bodlo u srdce, kdy\u017e se k n\u00ed nakl\u00e1n\u011bl, aby ji mohl vz\u00edt do n\u00e1ru\u010de. „Mil\u00e1\u010dku, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsi neud\u011blala nic \u0161patn\u00e9ho. D\u00e1t n\u011bkomu d\u00e1rek je moc hezk\u00e9, ale pros\u00edm, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b mi o tom \u0159ekni d\u0159\u00edv, ne\u017e to ud\u011bl\u00e1\u0161, ano? Nechci, aby ti n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
Beth p\u0159ik\u00fdvla, omotala mu drobn\u00e9 ruce kolem krku a Tom \u017easl nad t\u00edm, jak \u00fa\u017easn\u011b inteligentn\u00ed byla a jak bezchybn\u011b artikulovala na tak mal\u00e9 d\u00edt\u011b. M\u011bla t\u00e9m\u011b\u0159 dokonalou v\u00fdslovnost. U\u017e na prvn\u00ed pohled bylo jasn\u00e9, \u017ee je o ni dob\u0159e postar\u00e1no. Zat\u00edm mohl jen h\u00e1dat, jak\u00e9 pouto je s Billem spojovalo, ale nevadilo mu to. Necht\u011bl nic usp\u011bchat ani p\u016fsobit p\u0159\u00edli\u0161 zv\u011bdav\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e se mu Bill jednoho dne bude cht\u00edt sv\u011b\u0159it, dozv\u00ed se to.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se j\u00edt je\u0161t\u011b sklouznout?“ Beth uk\u00e1zala sm\u011brem k d\u011btsk\u00e9mu h\u0159i\u0161ti, v o\u010d\u00edch plam\u00ednky radosti.<\/div>\n
Bill ji n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a k\u00fdvl hlavou. „Dob\u0159e. J\u00e1 si zat\u00edm popov\u00edd\u00e1m s Tomem, ano? Budeme sed\u011bt t\u00e1mhle na lavi\u010dce,“ \u0159ekl a prstem uk\u00e1zal na lavi\u010dku vzd\u00e1lenou jen kousek od barevn\u00e9 d\u011btsk\u00e9 skluzavky. Cht\u011bl ji m\u00edt na o\u010d\u00edch.<\/p>\n

Beth se spokojen\u011b usm\u00e1la, a kdy\u017e ji polo\u017eil dol\u016f, rozb\u011bhla se sm\u011brem, odkud k nim dol\u00e9haly radostn\u00e9 v\u00fdk\u0159iky d\u011bt\u00ed a ob\u010dasn\u00e1 napomenut\u00ed jejich rodi\u010d\u016f. D\u011btsk\u00e9 h\u0159i\u0161t\u011b, bylo jedinou \u010d\u00e1st\u00ed parku, kde bylo dosp\u011bl\u00fdm op\u011bt dovoleno nahl\u00e9dnout za br\u00e1ny d\u011btstv\u00ed a okusit radost, mo\u017en\u00e1 o\u017eivit d\u00e1vno zapomenutou vzpom\u00ednku, i kdy\u017e jen skrze svoje ratolesti. Park v t\u00e9hle \u010d\u00e1sti pulzoval \u017eivotem, ni\u010d\u00edm nep\u0159ikr\u00e1\u0161lenou up\u0159\u00edmnou radost\u00ed drobn\u00fdch \u010dlov\u00ed\u010dk\u016f, nezka\u017een\u00fdch vlivem vn\u011bj\u0161\u00edho sv\u011bta.<\/div>\n

Kr\u00e1\u010deli bok po boku, p\u0159ibli\u017eovali se ke d\u0159ev\u011bn\u00fdm lavi\u010dk\u00e1m, kter\u00e9 m\u011bly sv\u00e9 nejlep\u0161\u00ed \u010dasy ji\u017e d\u00e1vno za sebou. Nemluvili, b\u00e1li se dokonce i hloub\u011bji nadechnout. Bill vykolejen t\u00edm, \u017ee se rozhodl pro tak n\u00e1hlou zm\u011bnu pl\u00e1nu a dovolil Beth je\u0161t\u011b chv\u00edli z\u016fstat, co\u017e v p\u0159ekladu znamenalo dobrovoln\u011b se vystavit pon\u00ed\u017een\u00ed kv\u016fli neschopnosti vych\u00e1zet s jin\u00fdmi lidmi, Tom zcela \u0161okov\u00e1n Billov\u00fdm chov\u00e1n\u00edm. Mo\u017en\u00e1 jen \u0161patn\u011b sly\u0161el. Mo\u017en\u00e1 se jednalo o n\u011bjak\u00fd krut\u00fd p\u0159elud, o halucinaci, jeliko\u017e \u017e\u00edznil po sbl\u00ed\u017een\u00ed s Billem stejn\u011b tak zoufale jako \u010dlov\u011bk uprost\u0159ed pou\u0161t\u011b po loku vody. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b do\u0161li k lavi\u010dce, usadil se na jeden kraj, Bill na druh\u00fd, udr\u017euje dostate\u010dnou vzd\u00e1lenost, aby se nedot\u00fdkali ani milimetrem o\u0161acen\u00ed, proto\u017ee i ta nepatrn\u00e1 bl\u00edzkost, duch neexistuj\u00edc\u00edho doteku, by je mohl dostat do rozpak\u016f, o kter\u00e9 ani jeden z nich nest\u00e1l.<\/p>\n

Tom slo\u017eil ruce do kl\u00edna a chv\u00edli pozoroval, jak Beth \u0161plh\u00e1 po \u017eeb\u0159\u00edku a p\u0159ipravuje se na sklouznut\u00ed. Ruce se mu v kl\u00edn\u011b nerv\u00f3zn\u011b chv\u011bly, teprve kdy\u017e k nim sklopil pohled, v\u0161iml si hus\u00ed k\u016f\u017ee je\u017e\u00edc\u00ed chloupky na jeho z\u00e1p\u011bst\u00edch. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile se Bill na druh\u00e9 stran\u011b lavi\u010dky nerv\u00f3zn\u011b o\u0161il a ti\u0161e vyslovil jeho jm\u00e9no, z\u00edraje na sv\u00e9 prsty.<\/div>\n

Nic ne\u0159ekl, jen oto\u010dil hlavu jeho sm\u011brem jako znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1.<\/div>\n
„Beth \u0159\u00edkala, \u017ee jsi byl smutn\u00fd,“ dostal ze sebe Bill t\u0159esouc\u00edm se hlasem. Byl tak unaven\u00fd. Tak stra\u0161n\u011b unaven\u00fd ze v\u0161eho, co se kolem n\u011bj d\u011blo. „M\u00e1 to n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho se mnou?“ Zad\u00edval se do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou, v mysli formuluje stovky nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch obvin\u011bn\u00ed. Georg m\u011bl pravdu. Choval se k lidem p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, odtahoval se od nich a br\u00e1nil se sbl\u00ed\u017een\u00ed i s t\u011bmi, kte\u0159\u00ed mohli b\u00fdt obohacen\u00edm jeho \u017eivota. Pat\u0159il i Tom k takov\u00fdm lidem?<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„No v\u00ed\u0161\u2026 m\u00e9 chov\u00e1n\u00ed k tob\u011b\u2026 mo\u017en\u00e1 jsem se nechoval p\u0159\u00edli\u0161 hezky.“<\/div>\n
Tom nakr\u010dil \u010delo. „Nebyl jsem smutn\u00fd kv\u016fli tob\u011b,“ p\u0159iznal stejn\u011b ti\u0161e jako Bill, hlas se mu zadrh\u00e1val v hrdle s ka\u017ed\u00fdm vdechnut\u00edm Billovy sladk\u00e9 v\u016fn\u011b. „A krom toho, nikdy jsi neud\u011blal nic, pro\u010d bych si m\u011bl myslet, \u017ee se ke mn\u011b nechov\u00e1\u0161 hezky. Tv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed ke mn\u011b je p\u0159esn\u011b takov\u00e9, jak jsi \u0159ekl na za\u010d\u00e1tku. Jen mi pom\u00e1h\u00e1\u0161 s projektem. Byla hloupost nutit t\u011b do n\u011b\u010deho, co ti evidentn\u011b nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9.“<\/p>\n

Nap\u011bt\u00ed mezi nimi bylo t\u00e9m\u011b\u0159 hmatateln\u00e9 a ka\u017edou vte\u0159inou nab\u00edralo na s\u00edle. Bill nic ne\u0159\u00edkal a Tom u\u017e to nedok\u00e1zal d\u00e9le vydr\u017eet. Oto\u010dil se k Billovi, sleduje jeho profil smutn\u00fdm pohledem.<\/div>\n

„M\u016f\u017eu hned odej\u00edt, jestli chce\u0161.“<\/div>\n
Billovi trvalo tro\u0161ku d\u00e9le, ne\u017e nasb\u00edral odvahu a pod\u00edval se na n\u011bj. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch spat\u0159il n\u011bco hodn\u011b m\u011bkk\u00e9ho a tepl\u00e9ho. Jejich n\u011b\u017en\u00fd pohled se do n\u011bj no\u0159il lehce jako n\u016f\u017e do rozpou\u0161t\u011bj\u00edc\u00edho se m\u00e1sla, beze stop po bodnut\u00ed, nezanech\u00e1vaje za sebou r\u00e1ny ani pachu\u0165 bolesti. Jen zvl\u00e1\u0161tn\u00ed intenzivn\u00ed pocit, kter\u00fd zat\u00edm neum\u011bl identifikovat.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148,“ \u0161pitl.<\/div>\n
Kr\u016f\u010dek po kr\u016f\u010dku se dost\u00e1val d\u00e1l, p\u0159eskakoval ve\u0161ker\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017eky, kter\u00e9 si pro n\u011bj Bill p\u0159ipravil, odstup, chlad i ned\u016fv\u011bru, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil proniknout skrz silnou barieru, zbo\u0159it tu pomyslnou ze\u010f, Bill se od n\u011bj odvr\u00e1til a op\u011bt se zad\u00edval do pr\u00e1zdna. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a odsko\u010dil, kdy\u017e se Tom najednou ocitl v kleku naproti n\u011bmu, s tv\u00e1\u0159\u00ed v takov\u00e9 bl\u00edzkosti, \u017ee nebylo \u00faniku p\u0159ed nutnost\u00ed. Musel se na n\u011bj pod\u00edvat, i kdy\u017e necht\u011bl. P\u0159esn\u011b to byl Tom\u016fv z\u00e1m\u011br a dokonale mu vych\u00e1zel. Pokud jej cht\u011bl dostat do rozpak\u016f, pokud cht\u011bl, aby se Bill c\u00edtil jako klub\u00ed\u010dko nerv\u016f, da\u0159ilo se mu to.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl asi rad\u011bji j\u00edt,“ vydechl zmaten\u011b Bill, hlas nesouc\u00ed se na hranici \u0161epotu, ruce, v nich\u017e tiskl sv\u00e1 kolena, se mu bezmocn\u011b rozt\u0159\u00e1sly. U\u017e ani s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, co vlastn\u011b chce. Sna\u017eil se myslet na reakce, na nekone\u010dn\u00fd sled r\u016fzn\u00fdch substituc\u00ed a n\u00e1sledn\u011b vznikl\u00fdch chemick\u00fdch jedinc\u016f, myslel na sv\u011bt, kter\u00e9mu rozum\u011bl a uklid\u0148oval se my\u0161lenkou, \u017ee je to v\u0161e, po \u010dem tou\u017e\u00ed. \u017de v\u00edc nepot\u0159ebuje.<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 ze m\u011b strach?“ Tich\u00e1 ot\u00e1zka byla pohlcena k\u0159ikem d\u011bt\u00ed, jen co byla vyslovena, ale Bill ji p\u0159esto zachytil.<\/div>\n
„M\u011bl bych?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ Tom lehce trhl ramenem, d\u00edval se na Billa se v\u0161\u00ed v\u00e1\u017enost\u00ed, zkoumaje jemn\u00e9, skoro a\u017e d\u00edv\u010d\u00ed rysy jeho obli\u010deje. Nikdy p\u0159edt\u00edm nic podobn\u00e9ho nevid\u011bl. Byl t\u00edm pohledem zcela uchv\u00e1cen. „Nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt takov\u00fd jako ty. V\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 sv\u00e9 d\u016fvody pro to, abys byl takhle uzav\u0159en\u00fd a odta\u017eit\u00fd, ale j\u00e1 takov\u00fd b\u00fdt neum\u00edm. Mo\u017en\u00e1 t\u011b pr\u00e1v\u011b tohle d\u011bs\u00ed. „<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a posl\u00e9ze m\u011blce vydechl. Tom m\u011bl pravdu. Jeho chov\u00e1n\u00ed, mu bylo nezn\u00e1m\u00e9 a vzd\u00e1len\u00e9. Zafoukal v\u00edtr a zpod \u010depice mu sklouzl pramen kr\u00e1tk\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f, dostate\u010dn\u011b dlouh\u00fd na to, aby zakryl jeho pohled ve chv\u00edli, kdy mu do o\u010d\u00ed vstoupily slzy.<\/div>\n
„Nechci, abys byl jako j\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl, kdy\u017e nalezl ztracen\u00fd hlas. Tom se jej nedot\u00fdkal, po\u0159\u00e1d byli odd\u011bleni prostorem dost velk\u00fdm na to, aby do\u0161lo k jak\u00e9mukoli st\u0159etu, ale byl si v\u011bdom jeho zv\u011bdav\u00e9ho pohledu, o\u010d\u00ed, kter\u00e9 pluly jeho obli\u010dejem p\u0159esn\u011b jako ruce zku\u0161en\u00e9ho mal\u00ed\u0159e pl\u00e1tnem.<\/p>\n

„Sna\u017e\u00edm se t\u011b pochopit, Bille. Opravdu se sna\u017e\u00edm, ale n\u011bco mi z\u0159ejm\u011b unik\u00e1.“ Tom nesm\u011ble nat\u00e1hl ruku a zlehka, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b odhrnul vlas z Billova \u010dela, aby mu mohl pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed. „V\u00ed\u0161,“ za\u010dal s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Jsi pro m\u011b opravdu velkou z\u00e1hadou. A nejen pro m\u011b. Je to docela fascinuj\u00edc\u00ed,“ dodal s tich\u00fdm sm\u00edchem.<\/div>\n

„Z\u00e1hadou?“ Tentokr\u00e1t i Bill uc\u00edtil jemn\u00e9 zacuk\u00e1n\u00ed ve rtech. Pobaven\u011b zakroutil hlavou a na chv\u00edli zvedl pohled, aby zkontroloval Beth hraj\u00edc\u00ed si za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy.<\/div>\n
„Jo,“ Tom p\u0159ik\u00fdvl, rty po\u0159\u00e1d zkroucen\u00e9 v \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd v Billovi vyvolal dal\u0161\u00ed vlnu chv\u011bn\u00ed. „Tv\u016fj mozek je na \u0161kole legendou. M\u011bl bys b\u00fdt na sebe hrd\u00fd. V\u011b\u0159it si. Jsi skv\u011bl\u00fd! Kdybych m\u011bl tv\u016fj mozek, v\u0161echno by bylo o tolik jednodu\u0161\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Ty nejsi hloup\u00fd, mo\u017en\u00e1 jen trochu l\u00edn\u00fd. Kdybys \u0161kole v\u011bnoval o trochu v\u00edc \u010dasu, mohl bys b\u00fdt dokonce lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ odporoval mu Bill s n\u00e1znakem \u00fasm\u011bvu. U\u017e se tolik nesoust\u0159edil na to, co by m\u011bl \u0159\u00edkat a co ne. Byl p\u0159irozen\u00fd, a i kdy\u017e t\u00edm vystavil na odiv svou podivnost, poprv\u00e9 mu to nevadilo.<\/div>\n
„To sotva,“ uchechtl se Tom. „Nikdo nem\u016f\u017ee b\u00fdt lep\u0161\u00ed ne\u017e ty. Ani Einstein ne.“<\/div>\n
„To sotva,“ zopakoval Bill s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. „Byl pova\u017eov\u00e1n za nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edho v\u011bdce 20. stolet\u00ed. Zformuloval teorii relativity, dokonce se zab\u00fdval i kosmologi\u00ed a kvantovou mechanikou. Co jsem v porovn\u00e1n\u00ed s n\u00edm? Pro v\u0161echny jen robot, podiv\u00edn, kter\u00fd nikam nepat\u0159\u00ed a je v\u0161em pro legraci.“<\/div>\n
„V\u0161em ne,“ upozornil jej Tom jemn\u011b. „A krom toho, chovaj\u00ed se tak jen z jedin\u00e9ho d\u016fvodu. Z\u00e1vid\u00ed ti. Na\u0161e t\u0159\u00edda je jedna velk\u00e1 banda tupc\u016f, kte\u0159\u00ed ti nesahaj\u00ed ani po kotn\u00edk.“<\/p>\n

„V\u00ed\u0161,“ za\u010dal Bill opatrn\u011b. „V\u017edy jsem m\u011bl probl\u00e9m vych\u00e1zet s lidmi. U\u017e jako d\u00edt\u011b jsem si vysta\u010dil s\u00e1m, nem\u011bl jsem kamar\u00e1dy, stranil jsem se ostatn\u00edch a oni se mi proto posm\u00edvali. Myslel jsem, \u017ee na vysok\u00e9 budu obklopen inteligentn\u00edmi lidmi, kte\u0159\u00ed z t\u011bchhle dob u\u017e d\u00e1vno vyrostli, ale je to mnohem hor\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e jsem byl d\u00edt\u011b.“<\/div>\n

Tom c\u00edtil, \u017ee ho pomalu za\u010d\u00ednaj\u00ed brn\u011bt nohy, ale pokou\u0161el se to ignorovat a d\u00e1l hled\u011bt do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. Byl to opravdu vz\u00e1cn\u00fd moment, kter\u00fd se nemusel opakovat, a tak si jej u\u017e\u00edval pln\u00fdmi dou\u0161ky. Bill neuh\u00fdbal p\u0159ed jeho pohledy, neodvracel tv\u00e1\u0159, ani neskl\u00e1n\u011bl stydliv\u011b hlavu. D\u00edval se na n\u011bj sv\u00fdma kouzeln\u00fdma o\u010dima, hladov\u011bj\u00edc po pochopen\u00ed, symetrick\u00e9 rysy jeho obli\u010deje, jejich jemnost a b\u011bloba p\u0159ipravovaly Toma i o posledn\u00ed zbytky dechu.<\/div>\n
„Bille,“ vydechl Tom ti\u0161e a naklonil se dop\u0159edu. „V\u00edm, \u017ee je tohle v\u0161echno pro tebe nov\u00e9, a proto nemus\u00edme nikam sp\u011bchat. Pokud nechce\u0161, nemus\u00edme spolu mimo \u0161kolu v\u016fbec komunikovat, a pokud m\u011b n\u00e1hodou bude\u0161 cht\u00edt v\u00edc poznat, p\u016fjdeme na to pomalu. Nechci po tob\u011b, abychom hned byli nejlep\u0161\u00edmi p\u0159\u00e1teli. Chci jen, abys hned na za\u010d\u00e1tku nezavrhl mo\u017enost, \u017ee by z n\u00e1s p\u0159\u00e1tel\u00e9 n\u011bkdy mohli b\u00fdt.“<\/p>\n

Bill si povzdechl a s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem musel uznat, \u017ee m\u011bl Georg op\u011bt pravdu. V dan\u00e9m okam\u017eiku v\u0161ak nem\u011bl s\u00edlu se nad t\u00edm podrobn\u011bji zam\u00fd\u0161let a byl opravdu r\u00e1d, kdy\u017e se Tom s \u00fasm\u011bvem zvedl a odkr\u00e1\u010del ke skluzavce, netou\u017e\u00edc po odpov\u011bdi.<\/div>\n

D\u00edval se, jak do\u0161el k Beth, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b p\u0159ist\u00e1la v p\u00edsku, klekl si k n\u00ed a z kapsy vyt\u00e1hl zn\u00e1m\u00fd \u010dokol\u00e1dov\u00fd bonb\u00f3n. Vlo\u017eil j\u00ed ho do rozev\u0159en\u00fdch dlan\u00ed a n\u011bco j\u00ed \u0159ekl, z\u0159ejm\u011b n\u011bco p\u011bkn\u00e9ho, proto\u017ee se Beth vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozz\u00e1\u0159ila jako slunce a obda\u0159ila jej jedn\u00edm ze sv\u00fdch nejslad\u0161\u00edch \u00fasm\u011bv\u016f. Bill nevych\u00e1zel z \u00fadivu. Netu\u0161il, jak\u00fdm kouzlem byl Tom obda\u0159en, kdy\u017e si dok\u00e1zal b\u011bhem p\u00e1r dn\u016f podmanit hned dv\u011b naprosto ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9, plach\u00e9 du\u0161e, kter\u00e9 v jeho bl\u00edzkosti t\u00e1ly a st\u00e1valy se n\u011bk\u00fdm zcela jin\u00fdm. Bylo to vskutku obdivuhodn\u00e9.<\/div>\n
Kdy\u017e se po n\u011bkolika minut\u00e1ch kone\u010dn\u011b spustil tolik o\u010dek\u00e1van\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a Tom navrhl, aby \u0161patn\u00e9 po\u010das\u00ed p\u0159e\u010dkali v nedalek\u00e9 cukr\u00e1rn\u011b, Bill nem\u011bl s\u00edlu protestovat zejm\u00e9na kv\u016fli Beth, kter\u00e1 byla t\u00edm n\u00e1padem nad\u0161en\u00e1 a celou cestou se jej vypt\u00e1vala, jakou dobrotu si daj\u00ed. A k\u00fdm byl on, aby j\u00ed odporoval? Zaslou\u017eila si b\u00fdt kone\u010dn\u011b chv\u00edli \u0161\u0165astn\u00e1, a kdy\u017e ji ke \u0161t\u011bst\u00ed sta\u010dil kol\u00e1\u010dek a Tomova bl\u00edzkost, rozhodl se vyhov\u011bt j\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e se usadili v p\u0159\u00edjemn\u00e9 mal\u00e9 cukr\u00e1rn\u011b a Tom ode\u0161el vy\u0159\u00eddit objedn\u00e1vku, vysadil si Beth na kl\u00edn a sundal j\u00ed klobou\u010dek. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edtil sv\u00e9 spla\u0161en\u00e9 srdce b\u00edt na poplach a p\u0159ipisoval to siln\u00e9 \u00fanav\u011b. Sundal si \u010depici, prohr\u00e1bl \u010dern\u00e9 vlasy a zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00e9dl vkusn\u011b za\u0159\u00edzen\u00fdm interi\u00e9rem. Kdy\u017e se Tom vr\u00e1til, nesl v rukou dva tal\u00ed\u0159e. \u010cokol\u00e1dov\u00fd z\u00e1kusek pro sebe a pi\u0161kotov\u00fd dort s ovocem pro n\u011bj a Beth. Obvykle takov\u00e9 v\u011bci nejedl, ale rozhodl se, \u017ee pro jednou m\u016f\u017ee ud\u011blat v\u00fdjimku. Beth se o n\u011bj pohodln\u011b op\u00edrala, jeho volnou dla\u0148 si p\u0159itiskala k b\u0159\u00ed\u0161ku a poslu\u0161n\u011b otev\u00edrala \u00fasta, aby ji Bill mohl krmit. Bill si byl v\u011bdom toho, \u017ee na tom nen\u00ed o nic l\u00e9pe ne\u017e on a \u017ee mus\u00ed b\u00fdt stejn\u011b unaven\u00e1, mo\u017en\u00e1 i v\u00edce, a tak nebyl v\u016fbec p\u0159ekvapen, kdy\u017e se mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed zkroutila do klub\u00ed\u010dka a po noci pln\u00e9 no\u010dn\u00edch m\u016fr kone\u010dn\u011b usnula klidn\u00fdm sp\u00e1nkem. P\u0159itiskl ji k sob\u011b a pomalu uj\u00eddal ze sladk\u00e9ho poku\u0161en\u00ed, odpov\u00eddaje na Tomovy nevt\u00edrav\u00e9 ot\u00e1zky. Pov\u00eddali si o \u0161kole a o \u017eivot\u011b, jejich rozhovor se nesl v p\u0159\u00edjemn\u00e9m duchu, ani jeden z nich neprozradil v\u00edc, ne\u017e bylo nutn\u00e9. Tajemstv\u00ed, poh\u0159bena na sam\u00e9m dnu jejich nitra, ta, kter\u00e1 zformovala jejich osobnosti a dostala je do stavu, v n\u011bm\u017e se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zeli, tak nad\u00e1le z\u016fst\u00e1vala zbyte\u010dnou z\u00e1t\u011b\u017e\u00ed. Tou\u017eila b\u00fdt prozrazena, ale oba v\u011bd\u011bli, \u017ee je\u0161t\u011b nebyl ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das. Kdy\u017e dojedli a konverzace na chv\u00edli utichla, vyhl\u00e9dl Bill z okna, kter\u00e9 m\u011bl po sv\u00e9m lev\u00e9m boku a sledoval velk\u00e9 de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky dopadaj\u00edc\u00ed na okenn\u00ed tabule, t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00ed se o tvrd\u00e9 sklo. Naslouchal zvuk\u016fm p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed bou\u0159e a vzpom\u00ednal na doby, kdy byl sou\u010d\u00e1st\u00ed toho kolob\u011bhu a c\u00edtil se svobodn\u00fd jako nikdy p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n

\n

„M\u00e1\u0161 r\u00e1d d\u00e9\u0161\u0165?“ Ze vzpom\u00ednek jej vytrhl Tom\u016fv tich\u00fd hlas a vr\u00e1til jej zp\u011bt do reality pln\u00e9 sladk\u00fdch v\u016fn\u00ed a tlumen\u00fdch rozhovor\u016f lid\u00ed sed\u00edc\u00edch kolem.<\/p><\/div>\n

„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl a poprv\u00e9 se nesna\u017eil nijak br\u00e1nit jemn\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed zkroutil koutky \u00fast a zkr\u00e1\u0161lil jeho obli\u010dej, kter\u00fd poprv\u00e9 p\u016fsobil o n\u011bco p\u0159\u00edstupn\u011bji. „Kdysi jsem b\u011bh\u00e1val uprost\u0159ed de\u0161t\u011b.“<\/div>\n
Tom vykulil o\u010di a s otev\u0159enou pusou se v\u016fbec nesna\u017eil zakr\u00fdt sv\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. „P\u00e1ni, jsi pro m\u011b po\u0159\u00e1d v\u011bt\u0161\u00edm p\u0159ekvapen\u00edm,“ \u0159ekl se sm\u00edchem. „J\u00e1 jsem tak l\u00edn\u00fd, \u017ee se nedok\u00e1\u017eu p\u0159inutit b\u011bhat ani za hezk\u00e9ho po\u010das\u00ed a tys b\u011bhal uprost\u0159ed de\u0161t\u011b?“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak mu lehce ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e. „Jo,“ k\u00fdvl hlavou. „Je to hodn\u011b osvobozuj\u00edc\u00ed. Ulice jsou pr\u00e1zdn\u00e9, nikde nikdo. Jen ty a tv\u00e9 my\u0161lenky.“<\/div>\n
„Tos musel b\u00fdt \u010dasto nemocn\u00fd.“<\/div>\n
„Ob\u010das jsem se tomu nevyhnul, ale nebylo to tak stra\u0161n\u00e9.“ Bill se op\u011bt jemn\u011b pousm\u00e1l. „Mo\u017en\u00e1 se k tomu n\u011bkdy vr\u00e1t\u00edm. A\u017e bude Beth v\u011bt\u0161\u00ed, proto\u017ee te\u010f mi nezb\u00fdv\u00e1 moc \u010dasu.“<\/div>\n
„Je moc mil\u00e1,“ \u0159ekl Tom a o\u010dima p\u0159el\u00e9tl sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159 d\u011bv\u010d\u00e1tka. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm se s podobn\u00fdm d\u00edt\u011btem nesetkal. Byla tak chytr\u00e1 a vn\u00edmav\u00e1, tak\u2026 opatrn\u00e1. Tak Billovsk\u00e1<\/em>.<\/div>\n
„Je to and\u011bl,“ dodal Bill s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem a jemn\u011b ji pohladil po \u010dele.<\/div>\n
Nezaslou\u017e\u00ed si to, \u010d\u00edm proch\u00e1z\u00ed<\/em>, pomyslel si v duchu a siln\u011b zatnul \u010delist, na\u0161t\u011bst\u00ed se vzpamatoval d\u0159\u00edv, ne\u017e na n\u011bm Tom mohl zpozorovat jakoukoli zm\u011bnu, nut\u00edc\u00ed jej pt\u00e1t se a nev\u011bdomky, a t\u00edm r\u00fdt do je\u0161t\u011b nezhojen\u00fdch ran.<\/p>\n

„Je tvoje rodina?“ zeptal se Tom opatrn\u011b, opravdu necht\u011bl, aby to vyzn\u011blo, \u017ee se o n\u011bm chce dov\u011bd\u011bt v\u00edc, ne\u017e by si Bill p\u0159\u00e1l, a to hned v prvn\u00ed den, kdy spolu vedli relativn\u011b norm\u00e1ln\u00ed konverzaci. Necht\u011bl to zkazit a litoval sv\u00fdch slov, jen co je vyslovil.<\/div>\n

Bill se v\u0161ak nezd\u00e1l pobou\u0159en. „Nen\u00ed, i kdy\u017e bych si to moc p\u0159\u00e1l,“ \u0161eptl a kone\u010dky prst\u016f vpletl do jemn\u00fdch zlat\u00fdch vl\u00e1sk\u016f, opatrn\u011b, aby nezni\u010dil \u00fa\u010des, kter\u00fd si pro dne\u0161n\u00ed den vybrala. „Je to dcera moj\u00ed sousedky. Bydl\u00ed v byt\u011b naproti.“<\/div>\n
„Kolik j\u00ed vlastn\u011b je?“ vypt\u00e1val se Tom, kdy\u017e si v\u0161iml nen\u00e1padn\u00e9ho st\u00ednu, kter\u00fd usedl na Billova v\u00ed\u010dka a donutil jej sklopit pohled a odvr\u00e1tit tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Minul\u00fd m\u011bs\u00edc j\u00ed byly t\u0159i,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.<\/div>\n
Za\u010d\u00ednal si b\u00fdt v\u011bdom toho, \u017ee Tomovi o sob\u011b \u0159ekl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Rozhodn\u011b v\u00edc, ne\u017e p\u016fvodn\u011b pl\u00e1noval. Byl zmaten\u00fd, ztr\u00e1ceje se ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, u\u017e se nec\u00edtil b\u00fdt chr\u00e1n\u011bn. Kruh, kter\u00fdm se uzav\u0159el p\u0159ed sv\u011btem, n\u00e1hle utrp\u011bl tvrd\u00fd \u00fader, na povrchu se objevily praskliny, kter\u00fdmi Tom nahl\u00ed\u017eel sv\u00fdm n\u011b\u017en\u00fdm pohledem p\u0159\u00edmo do Billova nitra.<\/p>\n

Najednou Tom vysko\u010dil na nohy tak prudce, a\u017e Bill na \u017eidli m\u00edrn\u011b nasko\u010dil a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Za\u010d\u00ednal uva\u017eovat nad t\u00edm, jestli n\u00e1hodou nem\u011bl mikrosp\u00e1nek, nebo tak n\u011bco.<\/div>\n

„V\u00edm, co n\u00e1m ob\u011bma zlep\u0161\u00ed n\u00e1ladu,“ \u0159ekl vesele.<\/div>\n
„Tome, jsem v pohod\u011b, nepot\u0159ebuju, abys-“ zasekl se s m\u00edrn\u011b pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm. Opravdu netu\u0161il, co m\u00e1 Tom v pl\u00e1nu.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jeden kus kol\u00e1\u010de. A n\u00e1mitky nep\u0159ij\u00edm\u00e1m.“<\/div>\n
„Tome, to ne\u2026 j\u00e1 u\u017e stejn\u011b budu muset\u2026 to opravdu nen\u00ed nutn\u00e9. Vid\u00ed\u0161? Usm\u00edv\u00e1m se,“ a na d\u016fkaz sv\u00fdch slov jej obda\u0159il jak\u00fdmsi nerv\u00f3zn\u00edm pok\u0159iven\u00edm rt\u016f.<\/div>\n
„N\u00e1mitky nep\u0159ij\u00edm\u00e1m,“ zopakoval Tom, hrav\u011b na n\u011bj vypl\u00e1zl jazyk a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil Bill jakkoli reagovat, zam\u00ed\u0159il do p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti cukr\u00e1rny k velk\u00e9mu pultu se z\u00e1kusky.<\/div>\n
Bill sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da pobaven\u00fdm pohledem, a kdy\u017e mu zmizel z dohledu, oto\u010dil hlavu a op\u011bt se zad\u00edval z okna. V d\u00e1lce u jezera spat\u0159il nemocn\u00fd platan; dlouh\u00e9 k\u0159iv\u00e9 v\u011btve houpaj\u00edc\u00ed se v divok\u00fdch poryvech v\u011btru, mohutn\u00fd such\u00fd kmen, ze v\u0161ech sil odol\u00e1vaj\u00edc\u00ed nezkrotn\u00e9mu \u017eivlu. Okol\u00ed za okny bylo zahaleno st\u00edny a vodou, m\u00edsty p\u016fsobilo a\u017e \u010derno b\u00edle a na pozad\u00ed toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho um\u011bleck\u00e9ho d\u00edla vyvol\u00e1val star\u00fd strom p\u0159\u00edmo mystick\u00fd dojem.<\/div>\n
Procitl ve chv\u00edli, co se ozvalo cinknut\u00ed tal\u00ed\u0159e o st\u016fl a on p\u0159ed sebou spat\u0159il dal\u0161\u00ed kus pi\u0161kotov\u00e9ho dortu a Toma s t\u00edm nejnevinn\u011bj\u0161\u00edm v\u00fdrazem v obli\u010deji.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ \u0161eptl s plach\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n

„Nem\u00e1\u0161 za co,“ bylo mu stejn\u011b tichou odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
Bill vzal do rukou vidli\u010dku a rozt\u0159esen\u011b se nadechl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e si u\u017edibl kousek kol\u00e1\u010de a p\u0159ilo\u017eil si jej k \u00fast\u016fm. Po celou dobu, co v \u00fastech p\u0159evaloval nad\u00fdchan\u00fd pi\u0161kot a vn\u00edmal zvl\u00e1\u0161tn\u00ed t\u0159es cel\u00e9ho t\u011bla, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kdy se to stalo.<\/div>\n
Kdy Toma vpustil do sv\u00e9ho \u017eivota? Kdy mu dovolil st\u00e1t se jeho plnohodnotnou sou\u010d\u00e1st\u00ed?<\/div>\n
Zvedl hlavu; jejich pohledy se na n\u011bkolik vte\u0159in potkaly, ne\u017e se oba rychle sklonili ke sv\u00fdm z\u00e1kusk\u016fm, maskuj\u00edc stoupaj\u00edc\u00ed \u010derve\u0148 ve tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
Nedovolil mu to. Tom ale o svolen\u00ed ne\u017e\u00e1dal a byl si jist\u00fd, \u017ee i kdyby jej Bill odm\u00edtl, bylo by mu to jedno. Byl si jist\u00fd, \u017ee by se nehnul z m\u00edsta a nad\u00e1le jej sledoval sv\u00fdma velk\u00fdma o\u010dima s pobaven\u00fdm \u00fa\u0161klebkem na rtech.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Po\u0159\u00e1d si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee bych m\u011bla za\u010d\u00edt ps\u00e1t o n\u011bco krat\u0161\u00ed d\u00edly, jinak hroz\u00ed, \u017ee v\u00e1s z\u0159ejm\u011b unud\u00edm sv\u00fdm nekone\u010dn\u00fdm rozpisov\u00e1n\u00edm se, ale zat\u00edm se mi n\u011bjak neda\u0159\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se to n\u011bkdy v budoucnu nau\u010d\u00edm, ale dnes se mi to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2834","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2834","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2834"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2834\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2834"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2834"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2834"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}