{"id":2836,"date":"2015-07-10T16:00:00","date_gmt":"2015-07-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2826"},"modified":"2015-07-10T16:00:00","modified_gmt":"2015-07-10T15:00:00","slug":"turn-back-time-25-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/10\/turn-back-time-25-2-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 25. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptala se Billova matka, kter\u00e1 v kancel\u00e1\u0159i pana Tr\u00fcmpera st\u00e1la u okna z\u00e1dy ke sv\u00e9mu synovi a t\u011bkala o\u010dima po zahrad\u011b. Slunce oza\u0159ovalo kr\u00e1sn\u00e9 kv\u011btiny a dod\u00e1valo sv\u011btu fale\u0161n\u00fd n\u00e1dech radosti. \u017dena si p\u0159\u00e1la, aby paprsky byly schopn\u00e9 zakr\u00fdt temn\u00fd, h\u0159\u00ed\u0161n\u00fd vztah, jen\u017e vykl\u00ed\u010dil pod st\u0159echou jej\u00edho vlastn\u00edho domu. Ale samoz\u0159ejm\u011b – takov\u00e1 v\u011bc nebyla mo\u017en\u00e1. Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 si toho byla v\u011bdoma. P\u0159esto tou\u017eebn\u011b hled\u011bla na modrou oblohu. P\u0159ipadalo j\u00ed \u0161patn\u00e9, \u017ee sv\u011bt tam venku m\u016f\u017ee p\u016fsobit tak pohodov\u011b, zat\u00edmco jej\u00ed dom\u00e1cnost se j\u00ed hrout\u00ed pod rukama. Bylo to jako bou\u0159e. C\u00edtila, \u017ee p\u0159ijde, je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e to v\u011bd\u011bla jist\u011b, a te\u010f se j\u00ed na hlavu sn\u00e1\u0161\u00ed prudk\u00fd d\u00e9\u0161\u0165, kter\u00fd nevypad\u00e1, \u017ee by v dohledn\u00e9 dob\u011b p\u0159estal. Zhluboka se nadechla a oto\u010dila se sm\u011brem do m\u00edstnosti, ohl\u00e9dla se p\u0159es rameno na sv\u00e9ho ustaran\u00e9ho syna. Op\u00edral se o jednu z \u017eidl\u00ed, m\u011bl sklon\u011bnou hlavu, o\u010dima nep\u0159\u00edtomn\u011b t\u011bkal po podlaze. Prav\u00e1 ruka sv\u00edrala levou, dla\u0148 neklidn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po pa\u017ei druh\u00e9 kon\u010detiny. Obli\u010dej m\u011bl po\u0159\u00e1d flekat\u00fd a v\u00ed\u010dka zarudl\u00e1 a natekl\u00e1.<\/p>\n

Moment\u00e1ln\u011b byli v m\u00edstnosti s matkou sami. Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 poslala sv\u00e9ho man\u017eela pry\u010d pot\u00e9, co ztroskotaly t\u0159i pokusy o rozhovor. V pokoji bylo p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 nap\u011bt\u00ed. A Tom byl vyk\u00e1z\u00e1n z m\u00edstnosti u\u017e d\u00e1vno. Te\u010f tu byli jen matka se synem a atmosf\u00e9ra byla trochu uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n

Mohli d\u00fdchat.<\/div>\n
Matka si povzdychla, kdy\u017e jej\u00ed syn jenom trhl rameny. To nepova\u017eovala za uspokojivou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Bille, drahou\u0161ku,“ vyslovila a oto\u010dila se na Billa cel\u00fdm t\u011blem. T\u00f3n jej\u00edho hlasu ztratil ostrost a nechu\u0165, to jak se \u017eena sna\u017eila vym\u00e1mit ze sv\u00e9ho ml\u010d\u00edc\u00edho syna opravdovou odpov\u011b\u010f. \u017dena se uklidnila dokonce natolik, \u017ee pou\u017eila zkr\u00e1cenou podobu synova jm\u00e9na – o co\u017e ji chlapec prosil u\u017e roky. To jm\u00e9no j\u00ed zn\u011blo divn\u011b, kdy\u017e ten shluk hl\u00e1sek opustil jej\u00ed rty.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill vzhl\u00e9dl od zem\u011b a spojil sv\u00e9 o\u010di s mat\u010din\u00fdmi. Jedno ze sv\u00fdch obo\u010d\u00ed m\u011bl m\u00edrn\u011b zvednut\u00e9 zmaten\u00edm i zv\u011bdavost\u00ed – jen z\u0159\u00eddka se st\u00e1valo, aby ho matka takhle oslovila. Jejich pohledy se spojily, oba spolu rozmlouvali beze slov. Z\u00e1rmutek a zmaten\u00ed naplnilo star\u0161\u00ed, unaven\u00e9 o\u010di, zat\u00edmco v t\u011bch druh\u00fdch se nach\u00e1zely stud, pon\u00ed\u017een\u00ed a neblah\u00e1 p\u0159edtucha.<\/div>\n
Telepatick\u00e1 konverzace skon\u010dila a pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 p\u0159eru\u0161ila o\u010dn\u00ed kontakt, na n\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in zav\u0159ela v\u00ed\u010dka a zavrt\u011bla hlavou ze strany na stranu. Jej\u00ed mysl st\u00e1le nebyla schopn\u00e1 tomu v\u0161emu porozum\u011bt a z\u016fstala ve f\u00e1zi pop\u00edr\u00e1n\u00ed. „Pro\u010d?“ bylo jedin\u00e9 slovo, je\u017e dok\u00e1zala dostat p\u0159es such\u00e9 rty, s o\u010dima st\u00e1le zav\u0159en\u00fdma.<\/div>\n
„Pro\u010d<\/em>?“ zopakoval nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Bill a zatou\u017eil cynicky si odfrknout. Odolal tomu. „Pro\u010d co, matko?“<\/div>\n
Mat\u010diny o\u010di se rychle otev\u0159ely a \u017eena \u0161eptem na tu kr\u00e1tkou vzd\u00e1lenost mezi nimi zvolala: „Pro\u010d bys n\u011bco takov\u00e9ho sp\u00e1chal, Wilhelme?“<\/div>\n
<\/a>P\u0159\u00e1telsk\u00e1 p\u0159ezd\u00edvka, ji\u017e pou\u017eila jen p\u0159ed p\u00e1r minutami, byla pry\u010d, a t\u00f3n jej\u00edho hlasu byl op\u011bt kritick\u00fd a chladn\u00fd.<\/div>\n
Billovi ztuhla \u010delist. Znovu se zad\u00edval do zem\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d, Wilhelme? V\u0161echen ten \u010das, kdy\u2026 Co Florence?“ zm\u00ednila matka jm\u00e9no d\u00edvky, \u010d\u00edm\u017e si z\u00edskala na n\u011bkolik vte\u0159in syn\u016fv pohled. O\u010di mlad\u00e9ho mu\u017ee byly pln\u00e9 sm\u011bsice vzteku a rozru\u0161en\u00ed. \u00dasta se mu zk\u0159ivila do grimasy, zat\u00edmco chlapec formuloval zlomyslnou odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

Florence pro mne nikdy nic<\/em> neznamenala, matko, a to bys v\u011bd\u011bla, kdybys mi b\u00fdvala v\u011bnovala alespo\u0148 \u0161petku pozornosti!“<\/div>\n

„Tak pro\u010d jsi tedy, bo\u017ee na nebes\u00edch, t\u00e9 uboh\u00e9, nevinn\u00e9 d\u00edvce tak dlouho pletl hlavu, pokud jsi nikdy nezam\u00fd\u0161lel-„<\/div>\n
„Proto\u017ee ona byla alespo\u0148 tolerovateln\u00e1, matko!“ op\u00e1\u010dil Bill, ne\u017e stihla matka v\u016fbec dokon\u010dit v\u011btu. P\u0159estal si t\u0159\u00edt pa\u017ei a zvedl dla\u0148 prav\u00e9 ruky k \u010delu, promnul palcem a prost\u0159edn\u00ed\u010dkem citlivou k\u016f\u017ei stejn\u00fdm zp\u016fsobem, jako kdy\u017e cht\u011bl zahnat migr\u00e9nu. Smutn\u011b vydechl a jeho o\u010di op\u011bt za\u010daly studovat strukturu podlahy pod jeho bos\u00fdma nohama – neobt\u011b\u017eoval se v tom sp\u011bchu p\u0159i obl\u00e9k\u00e1n\u00ed s nazouv\u00e1n\u00edm bot. „V\u011bd\u011bla o m\u00e9m nez\u00e1jmu od za\u010d\u00e1tku,“ vysv\u011btlil ti\u0161e, p\u0159i\u010dem\u017e se odm\u00edtal pod\u00edvat mat\u010din\u00fdm sm\u011brem. U\u017e v\u011bd\u011bl, co v jej\u00edch o\u010d\u00edch najde – a te\u010f nepot\u0159eboval vid\u011bt dal\u0161\u00ed zklam\u00e1n\u00ed. „A tou\u017eila po na\u0161em vztahu asi tak stejn\u011b jako j\u00e1.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 myslela\u2026 \u017ee vy dva\u2026 vypadali jste spolu tak \u0161\u0165astn\u011b,“ reagovala \u017eena, p\u0159i\u010dem\u017e se n\u011bkolikr\u00e1t zarazila, jak rozm\u00fd\u0161lela slova a n\u011bkolikr\u00e1t zm\u011bnila trajektorii sv\u00fdch my\u0161lenek.<\/div>\n
Bill u\u017e nebyl schopn\u00fd zadr\u017eet cynick\u00fd sm\u00edch derouc\u00ed se mu z hrdla. „Proto\u017ee Florence ud\u011blala to, co um\u00ed d\u00edvky nejl\u00e9pe, matko,“ za\u0161eptal drsn\u011b. „Zamilovala se.“<\/div>\n
Sundal si ruku z \u010dela. Jeho matka zalapala po dechu zp\u016fsobem, jak\u00fdm lap\u00e1 po dechu matka, kdy\u017e usly\u0161\u00ed novinku, \u017ee se jej\u00ed d\u00edt\u011b zasnoubilo.<\/div>\n
Bill j\u00ed v\u011bnoval chladn\u00fd tvrd\u00fd pohled a zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou.<\/div>\n
\n

\u017dena vypadala pot\u011b\u0161en\u011b, jako by na moment zapomn\u011bla, jak\u00e9 ud\u00e1losti vedly k t\u00e9hle diskuzi. Ale stejn\u011b rychle, jako zapomn\u011bla na chaos, jen\u017e ji obklopoval, si na to, \u017ee o\u017eivla jej\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fra, zase vzpomn\u011bla. Jej\u00ed obvykle kr\u00e1sn\u00e1 tv\u00e1\u0159 povadla a zbledla a jej\u00ed \u00fasta se znovu stala vyprahlou pou\u0161t\u00ed, zat\u00edmco \u017eena sledovala sv\u00e9ho potomka. „Ale na tom ji\u017e nez\u00e1le\u017e\u00ed, \u017ee?“ zeptala se s nepatrnou nad\u011bj\u00ed v hlase.<\/p><\/div>\n

Chlapec s havran\u00edmi vlasy zav\u0159el na okam\u017eik o\u010di, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl: „Matko, na tom nez\u00e1le\u017eelo nikdy – alespo\u0148 mn\u011b ne.“<\/div>\n
Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e9 se trochu rozt\u0159\u00e1sly rty. \u017dena se zhluboka nadechla a ztuhle p\u0159ik\u00fdvla synov\u00fdm slov\u016fm. Ale nemohla si pomoct, byla zv\u011bdav\u00e1. „Ani tro\u0161i\u010dku ti na n\u00ed-„<\/div>\n
„Ne, matko, ne tak, jak m\u00e1\u0161 na mysli,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a zavrt\u011bl hlavou, zat\u00edmco se pobaven\u011b a trochu sarkasticky usm\u00e1l. „Na \u017e\u00e1dn\u00e9 z nich mi nez\u00e1le\u017eelo. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich pro mne nic neznamenala, ani jedna, matko, nicm\u00e9n\u011b tys to nikdy nepochopila. Bez ohledu na to, kolik rozko\u0161n\u00fdch \u00fachvatn\u00fdch mlad\u00fdch \u017een jsem odehnal, tys v\u017edycky na\u0161la dal\u0161\u00ed, kter\u00e1 nahradila m\u00edsto t\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed, a myslela sis, \u017ee by pr\u00e1v\u011b tato mohla b\u00fdt ta prav\u00e1, a nikdy jsi neporozum\u011bla, \u017ee tento \u017eivot nen\u00ed pro mne! Nikdy jsem ani v nejmen\u0161\u00edm netou\u017eil po tom vz\u00edt si n\u011bjakou d\u00edvku<\/em> a zalo\u017eit rodinu. Ale ty to st\u00e1le nech\u00e1pe\u0161, \u017ee?“<\/div>\n
Mat\u010dina tv\u00e1\u0159 byla sta\u017een\u00e1, rty vy\u0161pulen\u00e9. No\u010dn\u00ed m\u016fra byla zp\u011bt v pln\u00e9 s\u00edle, ale \u017eena nemohla k\u0159i\u010det jako d\u00edt\u011b, je\u017e se pr\u00e1v\u011b probudilo z o\u0161kliv\u00e9ho snu.<\/div>\n
\n

„Co je na tom tak hrozn\u00e9ho?“ zeptal se Bill. Hlas se mu zadrhl v hrdle.<\/p><\/div>\n

\u017denin obli\u010dej se napjal je\u0161t\u011b v\u00edc, ka\u017ed\u00fd sval byl sta\u017een\u00fd v bolestn\u00e9 grimase.<\/div>\n
Bill j\u00ed nedal pokoj. „Pros\u00edm, matko, pov\u011bz mi, co je tak hrozn\u00e9ho na takov\u00e9m vztahu? Nazvalas ho po\u0161etil\u00fdm, nejh\u0159\u00ed\u0161n\u011bj\u0161\u00edm z h\u0159\u00edch\u016f, jako bych n\u011bkoho zavra\u017edil. P\u0159itom v\u0161e, co jsem provedl, je to, \u017ee jsem dal p\u0159ednost chlapci p\u0159ed d\u00edvkami-„<\/div>\n
„Je to \u0161patn\u00e9<\/em>.“ Mat\u010din hlas byl tak tich\u00fd, \u017ee musela vyslovenou v\u011btu hned zopakovat. Kdy\u017e tak se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima u\u010dinila, vypadala, jako by ji v\u0161echno bolelo. Jej\u00ed rty zformovaly ta slova tak autoritativn\u011b, jako by takov\u00e9 tvrzen\u00ed bylo nezvratiteln\u00e9.<\/div>\n
Jej\u00edmu synovi v\u0161ak byla takov\u00e1 odpov\u011b\u010f m\u00e1lo. „Jak \u0161patn\u00e9? Kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je to \u0161patn\u00e9?“<\/div>\n
Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 otev\u0159ela \u00fasta, aby promluvila, ale rychle si uv\u011bdomila, \u017ee na tu ot\u00e1zku nem\u00e1 odpov\u011b\u010f. V\u0161e, co byla schopn\u00e1 \u0159\u00edct, bylo to, \u017ee je<\/em> to \u0161patn\u00e9. Tak to zkr\u00e1tka je. Nikdy ji nikdo neu\u010dil, pro\u010d je takov\u00fd vztah \u0161patn\u00fd, pro\u010d je odsuzovan\u00fd a zak\u00e1zan\u00fd, ona prost\u011b jen v\u011bd\u011bla, \u017ee je<\/em> \u0161patn\u00fd.<\/p>\n

„Nen\u00ed \u0161patn\u00fd,“ \u0159ekl Bill po chv\u00edli. Matka na n\u011bj pohl\u00e9dla vykulen\u00fdma, trochu vyd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dima. „Matko, nen\u00ed. Jak to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct? V\u017edy\u0165 je to l\u00e1ska.“<\/div>\n

Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 zav\u0159ela v\u00ed\u010dka a znovu se zatv\u00e1\u0159ila bolestn\u011b. Zavrt\u011bla hlavou, polkla a dr\u017eela o\u010di zav\u0159en\u00e9, aby se vyhnula pohledu na sv\u00e9ho syna. Netu\u0161ila, jestli by se na n\u011bj zvl\u00e1dla pr\u00e1v\u011b te\u010f d\u00edvat. „Je to l\u00e1ska,“ zformulovala chladn\u00e1 slova, „o n\u00ed\u017e v\u00edm, \u017ee nikdy nem\u011bla vzniknout.“<\/div>\n
„Ne, to nev\u00ed\u0161,“ vyvracel j\u00ed \u010dernovl\u00e1sek. „Je to l\u00e1ska, je\u017e nen\u00ed nijak rozd\u00edln\u00e1 od l\u00e1sky, kterou sd\u00edl\u00edte s otcem-„<\/div>\n
Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 kone\u010dn\u011b otev\u0159ela o\u010di a chladn\u011b, a\u017e nen\u00e1vistn\u011b pohl\u00e9dla p\u0159\u00edmo na sv\u00e9ho syna. „Neopova\u017euj se porovn\u00e1vat to… to…“ zakoktala se, neschopn\u00e1 p\u0159im\u011bt se do\u0159\u00edct v\u011btu.<\/div>\n
„L\u00e1sku,“ napov\u011bd\u011bl j\u00ed Bill.<\/div>\n
\u017dena p\u0159imhou\u0159ila o\u010di a pokra\u010dovala: „Neopova\u017euj se porovn\u00e1vat toto s t\u00edm, co m\u00e1me mezi sebou j\u00e1 a tv\u016fj otec. Nikdy.“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak mu tuhne \u010delist. Zatnul zuby. Vzedmula se v n\u011bm vlna \u010dist\u00e9 nen\u00e1visti, ho\u0159k\u00e1 zlost mu va\u0159ila krev. Nakr\u010dil \u010delo a zatv\u00e1\u0159il se ponu\u0159e. Rozt\u0159esen\u011b vydechl, p\u0159i\u010dem\u017e se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily nozdry. Uc\u00edtil chladn\u00e9 zachv\u011bn\u00ed v p\u00e1te\u0159i. Tak moc cht\u011bl p\u0159ekonat vzd\u00e1lenost mezi n\u00edm a matkou a d\u00e1t t\u00e9 \u017een\u011b facku. Velkou<\/em>. Cht\u011bl ji bodnout. Cht\u011bl ji vid\u011bt trp\u011bt. Cht\u011bl vid\u011bt slzy jej\u00edch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
Nen\u00e1vist ho spalovala. A\u010dkoliv v\u011bd\u011bl, \u017ee by na matku nikdy nevzt\u00e1hl ruku.<\/div>\n
Nemohl by to ud\u011blat, bez ohledu na to, jak po tom te\u010f tou\u017eil.<\/div>\n
P\u0159im\u011bl se ke slovn\u00ed odvet\u011b. Bylo mu dob\u0159e zn\u00e1mo, \u017ee slova ji zran\u00ed nejv\u00edc.<\/div>\n
\n

„Ale j\u00e1 ho miluji, matko,“ za\u0161eptal a usm\u00e1l se. V tom sam\u00e9m okam\u017eiku mu po tv\u00e1\u0159i steklo n\u011bkolik slz. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, jestli jsou to slzy vzteku, nebo radosti z toho, \u017ee kone\u010dn\u011b p\u0159iznal z\u00e1va\u017enost sv\u00e9ho vztahu matce. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b ty slan\u00e9 pot\u016f\u010dky neset\u0159el.<\/p><\/div>\n

Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 se na n\u011bkolik sekund pod\u00edvala na sv\u00e9ho potomka. Kritick\u00fdm okem ho sjela od hlavy a\u017e k pat\u011b, od slz koulej\u00edc\u00edch se mu po tv\u00e1\u0159\u00edch po up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv na rtech.<\/div>\n
Sev\u0159ely se j\u00ed vnit\u0159nosti. Rychle zamrkala a roze\u0161la se ke dve\u0159\u00edm man\u017eelovy kancel\u00e1\u0159e. Otev\u0159ela t\u011b\u017ek\u00e9 mahagonov\u00e9 dve\u0159e a utekla do chodby v p\u0159\u00edzem\u00ed. Rychle na\u0161la pana Tr\u00fcmpera, jen\u017e netrp\u011bliv\u011b stepoval p\u00e1r metr\u016f od dve\u0159\u00ed kancel\u00e1\u0159ce. Ulevilo se j\u00ed, kdy\u017e se p\u0159itiskla k man\u017eelovu hrudn\u00edku. Objala sv\u00e9ho mu\u017ee a kone\u010dn\u011b p\u0159estala zadr\u017eovat slzy, je\u017e potla\u010dovala posledn\u00ed hodinu. Jej\u00ed pl\u00e1\u010d byl jako letn\u00ed bou\u0159e.<\/div>\n
Pan Tr\u00fcmper instinktivn\u011b uv\u011bznil svou cho\u0165 v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Zvedl pohled, kdy\u017e usly\u0161el vzdaluj\u00edc\u00ed se kroky. N\u011bkdo m\u00ed\u0159il pry\u010d z kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
St\u0159etl se o\u010dima se sv\u00fdm synem.<\/div>\n
Upevnil sev\u0159en\u00ed kolem sv\u00e9 man\u017eelky.<\/div>\n
Odka\u0161lal si, p\u0159ipraven\u00fd promluvit, ale pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 ho zarazila.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ za\u0161eptala p\u0159es slzy. V man\u017eelov\u011b objet\u00ed se cel\u00e1 t\u0159\u00e1sla. „Nech to te\u010f b\u00fdt. J\u00e1 u\u017e nemohu.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tomi, co\u2026 co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill a zalapal po dechu, jeliko\u017e ho Tom najednou vytla\u010dil z verandy na zahradu.<\/p><\/div>\n

Tom neodpov\u011bd\u011bl, jen d\u00e1l vedl Billa do hlubin pozemku a pevn\u011b sv\u00edral jeho ruku. \u010cernovl\u00e1sek mu pr\u00e1v\u011b do detailu vyl\u00ed\u010dil konverzaci, kterou vedl s matkou. Kluci sed\u011bli na houpa\u010dce vis\u00edc\u00ed ze stropu verandy. Mluvili \u0161eptem a neust\u00e1le se ot\u00e1\u010deli ke dve\u0159\u00edm, kontrolovali, jestli se n\u00e1hodou pan nebo pan\u00ed Tr\u00fcmperovi nerozhodli, \u017ee je \u010das pro dal\u0161\u00ed rozhovor. Nicm\u00e9n\u011b ani jeden z rodi\u010d\u016f je svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed nepoctil.<\/div>\n
Dredat\u00fd chlapec v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1.<\/div>\n
V\u0161echno m\u011bl napl\u00e1novan\u00e9.<\/div>\n
Takhle se to m\u00e1 st\u00e1t, ne?<\/div>\n
On a Bill diskutuj\u00ed s matkou a otcem a pak z\u00e1hadn\u011b zmiz\u00ed. Tak to bylo napsan\u00e9 v den\u00edku, mo\u017en\u00e1 ne takhle slovo od slova, ale p\u0159ibli\u017en\u011b takto, myslel si Tom.<\/div>\n
Den\u00edk<\/em>. Rukou instinktivn\u011b p\u0159ejel po kapse d\u017e\u00edn\u016f, ale nenahmatal \u017e\u00e1dnou vybouleninu.<\/div>\n
Jeho b\u011bh se zm\u011bnil na pomalou ch\u016fzi. Tom sklonil hlavu, aby se pod\u00edval na svou nohu. Volnou rukou s\u00e1hl do kapsy, kam, jak si pamatoval, den\u00edk d\u00e1val, ale jeho prsty nenahmataly nic v\u00edc ne\u017e l\u00e1tku. Chlapec zavrt\u011bl hlavou a usoudil, \u017ee musel knihu nechat i se zavazadly doma, v budoucnosti. Ani\u017e by tomu d\u00e1l v\u011bnoval pozornost – krom\u011b toho, \u017ee ho napadlo, jak u\u017eite\u010dn\u00e9 by bylo nahl\u00e9dnout te\u010f do n\u011bj a ujistit se, \u017ee d\u011bl\u00e1 v\u0161echno spr\u00e1vn\u011b – oto\u010dil se na Billa.<\/p>\n

Ten m\u011bl zmaten\u011b nakr\u010den\u00e9 \u010delo a ohl\u00ed\u017eel se Tomovi p\u0159es rameno na \u010dernou pumpu stoj\u00edc\u00ed jenom p\u00e1r metr\u016f od m\u00edsta, kde se moment\u00e1ln\u011b nach\u00e1zeli. Kdy\u017e se na ni te\u010f d\u00edval, v\u0161echno mu najednou do\u0161lo. Srdce mu za\u010dalo bu\u0161it rychleji. Uv\u011bdomil si d\u016fvod Tomova n\u00e1hl\u00e9ho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Chce, abych \u0161el s n\u00edm,<\/em> pomyslel si. Dech se mu zadrhl v krku.<\/div>\n
„Ne, Tomi-“ za\u010dal t\u0159esouc\u00edm se hlasem. Do o\u010d\u00ed se mu za\u010daly dr\u00e1t slzy. Tom zavrt\u011bl hlavou a polo\u017eil mu ukazov\u00e1\u010dek na \u00fasta, aby uml\u010del jak\u00e9koliv jeho protesty.<\/div>\n
„Bille, mus\u00edme.“<\/div>\n
Chlapec s havran\u00edmi vlasy zah\u00fdbal hlavou ze strany na stranu.<\/div>\n
„Nem\u00e1me jinou mo\u017enost,“ pokra\u010doval Tom a st\u00e1hl prst z Billov\u00fdch rt\u016f. „Nen\u00ed jin\u00e1 cesta-„<\/div>\n
„Nemohu prost\u011b zmizet, Tomi!“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eeme tady z\u016fstat,“ op\u00e1\u010dil dred\u00e1\u010d. Pot\u0159\u00e1sl hlavou, zat\u00edmco se sna\u017eil naj\u00edt vhodn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. T\u011bkal o\u010dima po zemi, zat\u00edmco si jeho ruka na\u0161la cestu k Billovu boku. Zvedl hlavu a spojil pohled s \u010dernovl\u00e1skov\u00fdm. „Nevzpom\u00edn\u00e1\u0161 si, jak ti Gustav vyhro\u017eoval, \u017ee ti n\u011bco ud\u011bl\u00e1, pokud n\u011bkdy ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 Florence? Nem\u016f\u017eu t\u011b tady nechat a riskovat-„<\/div>\n
„Blafoval.“<\/div>\n
„Co kdy\u017e ne?“ zeptal se Tom. Jeho slova zp\u016fsobila ticho, z\u016fstala viset ve vzduchu.<\/div>\n
Billa zamrazilo. Ale necht\u011bl o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, ne te\u010f. Gustav by mu doopravdy neubl\u00ed\u017eil, \u017ee ne? Ne, ne, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. „Blafoval a j\u00e1 budu v po\u0159\u00e1dku,“ prohl\u00e1sil \u010dernovl\u00e1sek chladn\u011b asi po minut\u011b.<\/p>\n

„Co kdy\u017e se o n\u00e1s dvou n\u011bkdo dozv\u00ed? Kdy\u017e to v\u00ed Florence, pochybuju, \u017ee to z\u016fstane tajemstv\u00edm.“<\/div>\n

„Lid\u00e9 \u0161\u00ed\u0159\u00ed pomluvy po\u0159\u00e1d, Tome, nen\u00ed pro mne nic nov\u00e9ho b\u00fdt t\u00e9matem jejich tlach\u00e1n\u00ed,“ vyvracel mu Bill a vytrhnul se z Tomova \u010d\u00edm d\u00e1l pevn\u011bj\u0161\u00edho sev\u0159en\u00ed. Tomovi sklouzly ruce k bok\u016fm. C\u00edtil ve vzduchu rostouc\u00ed nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Ale oni<\/em> to nepochop\u00ed, Bille.“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zatnul zuby, v\u011bd\u011bl, \u017ee to je pravda. „To pro mne nen\u00ed dostate\u010dn\u00fd d\u016fvod k tomu, abych utekl a zmizel v budoucnosti jako zbab\u011blec.“ Nejd\u0159\u00edv skoro k\u0159i\u010del, ale um\u00edrnil se p\u0159i zm\u00ednce o budoucnosti.<\/div>\n
„Bille, nem\u016f\u017ee\u0161 tu z\u016fstat.“<\/div>\n
„A pro\u010d ne? V\u0161echno, co zn\u00e1m, je zde,“ op\u00e1\u010dil Bill s \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed zlost\u00ed.<\/div>\n
Tomovi poklesla ramena.<\/div>\n
„J\u00e1 tu nejsem,“ zareagoval ti\u0161e, bezmocn\u011b.<\/div>\n
„Ale z\u016fstal bys tady?“ ot\u00e1zal se Bill. Tom se nad tou ot\u00e1zkou zamra\u010dil. „\u017d\u00e1d\u00e1\u0161 mne o to, abych s tebou utekl do budoucnosti, ale dok\u00e1\u017ee\u0161 si p\u0159edstavit, \u017ee bys ty zahodil v\u0161e, co m\u00e1\u0161, abys z\u016fstal zde, v minulosti?“<\/div>\n
Tom sklopil o\u010di k zemi.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si,“ odpov\u011bd\u011bl za n\u011bj Bill tich\u00fdm, zklaman\u00fdm hlasem. Odvr\u00e1til se od sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka a roze\u0161el se zp\u011bt k domu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Kam to jde\u0161?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale v\u00edm, \u017ee neopust\u00edm svou rodinu a nezmiz\u00edm v budoucnosti.“<\/div>\n
Tom se kousl do rtu. Sledoval vzdaluj\u00edc\u00ed se Billova z\u00e1da. C\u00edtil se pora\u017een\u011b. Ramena mu klesala pod neviditelnou t\u00edhou. Sev\u0159elo se mu srdce. C\u00edtil, jak se jeho a Billovo pouto trh\u00e1. „Ale j\u00e1 t\u011b miluju,“ zavolal s posledn\u00edm zbytkem nad\u011bje.<\/div>\n
Bill se zarazil, ale neoto\u010dil se. „Tak\u00e9 t\u011b miluji, ale ty zkr\u00e1tka nech\u00e1pe\u0161, o\u010d mne \u017e\u00e1d\u00e1\u0161. Nemohu to te\u010f ud\u011blat. Je\u0161t\u011b ne.“<\/div>\n
Ticho.<\/div>\n
Bill pokra\u010doval v ch\u016fzi, pa\u017ee zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 na hrudi.<\/div>\n
„Nepamatuje\u0161 si, co jsem ti p\u0159edt\u00edm \u0159ekl? Co sis m\u011bl zapamatovat na pozd\u011bji?“ zkusil Tom naposledy, hlas m\u011bl napjat\u00fd a byl na pokraji zhroucen\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, co jin\u00e9ho d\u011blat.<\/div>\n
Bill se znovu zastavil v p\u016fli pohybu, ale odm\u00edtal se oto\u010dit. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si pamatoval, co mu Tom \u0159ekl, tu v\u011btu, kter\u00e1 ho tolik zm\u00e1tla, si pamatoval p\u0159esn\u011b.<\/div>\n
N\u011bkdy mus\u00ed\u0161 d\u00e1t \u0161anci l\u00e1sce a\u2026 sko\u010dit do propasti s ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e s v\u00edrou, \u017ee v\u0161echno bude nakonec v po\u0159\u00e1dku\u2026<\/em><\/div>\n
A\u017e dote\u010f to ned\u00e1valo smysl.<\/div>\n
Jen na to pozd\u011bji pamatuj, dob\u0159e?<\/em><\/div>\n
Bill si ti\u0161e povzdechl. Podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b zav\u0159el o\u010di. Uv\u011bdomil si, \u017ee \u00fat\u011bk do budoucnosti m\u011bl Tom napl\u00e1novan\u00fd. Ale Bill nebyl je\u0161t\u011b p\u0159ipraven\u00fd sko\u010dit do propasti. Nasucho polkl a ignoroval svoje spla\u0161en\u00e9 srdce. Ledov\u011b odpov\u011bd\u011bl: „Pokud mus\u00edte odej\u00edt, pak beze mne, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
Ozvalo se za\u0161ust\u011bn\u00ed list\u00ed. Kousek za Billem se zvedl lehk\u00fd v\u00e1nek.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom se oto\u010dil z\u00e1dy k pump\u011b a za\u010dal kopat do kmenu star\u00e9ho, letit\u00e9ho stromu nedaleko. \u010celist m\u011bl zlostn\u011b sev\u0159enou, sk\u0159\u00edpal zuby, a\u017e ho to bolelo. Svaly m\u011bl bezd\u016fvodn\u011b sta\u017een\u00e9, jako by m\u011bl pot\u0159ebu do n\u011b\u010deho pra\u0161tit tak siln\u011b, a\u017e by se ta v\u011bc rozbila na tis\u00edc mal\u00fdch kousk\u016f.<\/p><\/div>\n

Pach por\u00e1\u017eky byl v\u00edc ne\u017e z\u0159eteln\u00fd.<\/div>\n
V\u00e1ha por\u00e1\u017eky byla nesnesiteln\u00e1.<\/div>\n
Nen\u00e1vid\u011bl prohry.<\/div>\n
Nen\u00e1vid\u011bl h\u00e1dky s Billem.<\/div>\n
A nen\u00e1vid\u011bl prohru v h\u00e1dce s Billem.<\/div>\n
On a Bill se vlastn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 nikdy neh\u00e1dali. Tohle byl vz\u00e1cn\u00fd p\u0159\u00edpad.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, co si o t\u00e9hle h\u00e1dce myslet. Nev\u011bd\u011bl, jestli byla velk\u00e1, nebo ne. Jestli se Bill opravdu zlob\u00ed na n\u011bj, nebo je jen roz\u010d\u00edlen\u00fd z my\u0161lenky zmizet tak brzo a tak zbab\u011ble. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, jestli by m\u011bl te\u010f ut\u00edkat zp\u011bt a na kolenou ho odprosit. V\u0161e, co v\u011bd\u011bl, bylo to, \u017ee chce, aby byl Bill v po\u0159\u00e1dku, v jeho n\u00e1ru\u010di a daleko od nebezpe\u010d\u00ed jak\u00e9hokoliv n\u00e1sil\u00ed – co\u017e znamenalo b\u00fdt kdekoliv krom\u011b<\/em> minulosti.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b naposled nakopl strom, jen\u017e se zat\u0159\u00e1sl a spadlo z n\u011bj n\u011bkolik list\u016f. Pak se Tom oto\u010dil a z\u00e1dy sjel po k\u016f\u0159e a\u017e na zem. Tv\u00e1\u0159 se mu zk\u0159ivila bolest\u00ed. Sedl si, p\u0159it\u00e1hl kolena k hrudi a sklonil hlavu. Nikdy by od Billa ne\u010dekal odpor. Den\u00edk se o mo\u017enosti, \u017ee by Bill byl tvrdohlav\u00fd a bylo by obt\u00ed\u017en\u00e9 ho p\u0159esv\u011bd\u010dit k \u00fat\u011bku do buducnosti, v\u016fbec nezm\u00ednil. V den\u00edku byla pouze kr\u00e1tk\u00e1 zm\u00ednka o rozhovoru s matkou a otcem a pak u\u017e se mluvilo o Billov\u011b zmizen\u00ed.<\/div>\n
Ale den\u00edk se o\u010dividn\u011b m\u00fdlil.<\/div>\n
Bylo to mo\u017en\u00e9?<\/div>\n
Ve v\u0161em ostatn\u00edm m\u011bl pravdu, co\u017e p\u0159ivedlo Toma na jedin\u00e9 rozumn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b,“ zamumlal chlapec, slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a po tv\u00e1\u0159i a\u017e do kl\u00edna mu steklo n\u011bkolik pora\u017eeneck\u00fdch slz. „Musel jsem n\u011bco ud\u011blat \u0161patn\u011b.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill sed\u011bl na podlaze lo\u017enice z\u00e1dy k posteli, obj\u00edmal si kolena a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly slzy. Podlaha byla tvrd\u00e1 a opravdu nepohodln\u00e1, ale chlapec nedok\u00e1zal le\u017eet v posteli a p\u0159itom se zachovat alespo\u0148 zbytky p\u0159\u00ed\u010detnosti. V\u011bd\u011bl to, u\u017e to zkou\u0161el. Proto te\u010f rad\u011bji sed\u011bl na zemi. Na posteli mohl c\u00edtit Tomovu v\u016fni, je\u017e mu p\u0159ipom\u00ednala, co se tu p\u0159ed p\u00e1r hodinami ud\u00e1lo, a dr\u00e1\u017edila jeho mysl s miliony mo\u017enost\u00ed „co by kdyby“. S ka\u017edou dal\u0161\u00ed sekundou, kdy le\u017eel na matraci, rostl jeho strach.<\/p><\/div>\n

Strach z toho, co se stane s n\u00edm i Tomem, z budoucnosti, z matky a otce, z Florence, z Gustava, z ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed \u017eiv\u00e9 bytosti, kter\u00e1 to v\u0161echno zjist\u00ed.<\/div>\n
Bill cht\u011bl odpov\u011bdi, jasn\u00e9 rozumn\u00e9 odpov\u011bdi.<\/div>\n
Ozvalo se tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, je\u017e p\u0159eru\u0161ilo tok jeho my\u0161lenek.<\/div>\n
Mlad\u00edk se pod\u00edval na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e a zavr\u010del. „Pros\u00edm, matko, nep\u0159eji si s tebou mluvit,“ zavolal a do o\u010d\u00ed se mu vtla\u010dily dal\u0161\u00ed slzy, je\u017e si za\u010daly razit cestu po podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
Dve\u0159e se otev\u0159ely.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Oh, Jamesi, to jsi ty,“ \u0159ekl Bill a \u00falevn\u011b vydechl. Uvolnil svaly, zat\u00edmco sledoval sv\u00e9ho bratra, jen\u017e s \u00fasm\u011bvem vklouzl do m\u00edstnosti. V rukou dr\u017eel n\u011bco, co vypadalo jako kniha. Sv\u00edral ji, jako by to byl n\u011bjak\u00fd posv\u00e1tn\u00fd dokument. Bill zv\u011bdav\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed a rychle si p\u0159ejel p\u0159edlokt\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Popot\u00e1hl. „Copak to m\u00e1\u0161?“<\/p>\n

James se pod\u00edval dol\u016f na p\u0159edm\u011bt v dlan\u00edch a pak zp\u011bt. Tajn\u016fstk\u00e1\u0159sky se culil. Sedl si na zem vedle sv\u00e9ho bratra. „Nejsem si \u00fapln\u011b jist\u00fd,“ p\u0159iznal up\u0159\u00edmn\u011b. Uvelebil se v tureck\u00e9m sedu. „Ale mysl\u00edm, \u017ee je to moje.“<\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161?“ zopakoval \u010dernovl\u00e1sek a musel se zasm\u00e1t bratrovu nad\u0161en\u00e9mu v\u00fdrazu. Pak pohl\u00e9dl na knihu. „Kdes to na\u0161el?“<\/div>\n
„Tady na podlaze.“<\/div>\n
Bill st\u0159elil po Jamesovi p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem, ale nevynadal mu. Konec konc\u016f to nevypadalo jako n\u011bjak\u00fd z jeho poklad\u016f. „Uka\u017e mi to,“ \u0159ekl a u\u017e natahoval ruce. James mu vyhov\u011bl a podal mu knihu. Bill ji chvilku pe\u010dliv\u011b zkoumal, obracel ji v dlan\u00edch a prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es ko\u017eenou vazbu. „Moje nen\u00ed,“ za\u0161eptal, zavrt\u011bl hlavou a u\u017e zv\u011bdav\u011b otev\u00edral na prvn\u00ed str\u00e1nce.<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed,“ souhlasil James a posunul se bl\u00ed\u017e k bratrovi. Zahled\u011bl se na tajemn\u00fd p\u0159edm\u011bt. „Mysl\u00edm, \u017ee pat\u0159\u00ed Tomovi.“<\/div>\n
Bill znovu zavrt\u011bl hlavou, o\u010dima studoval jednotliv\u00e9 str\u00e1nky, ale nerozum\u011bl ani jednomu slovu, je\u017e si p\u0159e\u010detl. „Ale toto nen\u00ed Tom\u016fv rukopis,“ prohl\u00e1sil, kdy\u017e si vybavil n\u011bkolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 Tom napsal.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Je m\u016fj.“<\/div>\n
Bill se zasm\u00e1l a zad\u00edval se na jednu str\u00e1nku pozorn\u011bji. „Jamesi, ty neum\u00ed\u0161 ps\u00e1t tak \u00fahledn\u011b.“<\/div>\n
„Ne, zat\u00edm ne.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Bill zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, vzhl\u00e9dl od knihy, kter\u00e1 vypadala jako n\u011b\u010d\u00ed den\u00edk, a setkal se s pohledem sv\u00e9ho bratra. Ani nemusel nic \u0159\u00edkat, James s\u00e1m od sebe za\u010dal vysv\u011btlovat.<\/p><\/div>\n

„To je den\u00edk z budoucnosti,“ \u0159ekl James jednodu\u0161e, v\u011bcn\u011b. „Zkou\u0161el jsem si n\u011bco p\u0159e\u010d\u00edst, ale ned\u00e1v\u00e1 mi to smysl. Jsou to v\u0161echno nesmysly o tob\u011b a o n\u011bm v budoucnosti a o tom, jak v\u00e1s nav\u0161t\u011bvuji a vypr\u00e1v\u00edm v\u00e1m, co se d\u011bje v minulosti. Jako bys m\u011bl \u017ealudek na to \u017e\u00edt v budoucnosti. A nic z toho se nezd\u00e1-„<\/div>\n
Bill vypustil zbytek bratrova vysv\u011btlen\u00ed i jeho sm\u00edch a obr\u00e1til pozornost zp\u011bt k otev\u0159en\u00e9mu den\u00edku v dlan\u00edch. Kone\u010dn\u011b rozpoznal sv\u00e9 a Tomovo jm\u00e9no na jedn\u00e9 ze str\u00e1nek. Prohl\u00e9dl si jednotliv\u00e9 listy bl\u00ed\u017e, prob\u00edral se jimi a vst\u0159eb\u00e1val informace o budoucnosti – o bytu, autech, prac\u00edch a Tomov\u011b rodin\u011b\u2026 Rozbu\u0161ilo se mu srdce. Vr\u00e1til se na za\u010d\u00e1tek den\u00edku, k prvn\u00edmu z\u00e1pisu.<\/div>\n
Byl naps\u00e1n za n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f od dne\u0161n\u00edho dne.<\/p>\n

21. \u00fanora 1909<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Dnes jsem nav\u0161t\u00edvil Billa a Toma. Nevid\u011bl jsem ani jednoho z nich od toho dne v srpnu, kdy je matka a otec p\u0159istihli\u2026 spolu. St\u00e1le nev\u00edm jist\u011b, co se stalo – krom\u011b toho, \u017ee byli p\u0159isti\u017eeni. Ne\u0159eknou mi, co spolu d\u011blali, alespo\u0148 zat\u00edm ne. Muselo to ka\u017edop\u00e1dn\u011b b\u00fdt hodn\u011b \u0161patn\u00e9, soud\u011b podle toho, jak hlasit\u011b na n\u011b k\u0159i\u010del otec. A dokonce jsem vid\u011bl matku, jak pl\u00e1\u010de. Je to jen p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, ale Bill se zm\u011bnil. Za\u010d\u00edn\u00e1 v\u00edc a v\u00edc p\u0159ipom\u00ednat Toma, nyn\u00ed vypad\u00e1, jako by byl tak\u00e9 z budoucnosti. Nenos\u00ed u\u017e to sam\u00e9 oble\u010den\u00ed co d\u0159\u00edv. M\u00edsto toho vypadaj\u00ed jeho \u0161aty jako v\u011bci, je\u017e jsem na n\u011bm vid\u011bl na t\u011bch fotografi\u00edch, kter\u00e9 jsem na\u0161el v Billov\u011b stole. Mysl\u00edm, \u017ee kalhot\u00e1m se \u0159\u00edk\u00e1 „d\u017e\u00edny“, ale nejsem si jist\u00fd. Dnes m\u016fj bratr \u0159ekl tolik cize zn\u011bj\u00edc\u00edch slov, \u017ee si nepamatuji ani polovinu z nich. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b oba vypadaj\u00ed \u0161\u0165astn\u011b. Vypr\u00e1v\u011bli mi o tom, co v\u0161echno d\u011blali od t\u00e9 doby, co Bill zmizel, a jak trochu cestovali a pot\u00e9 se\u2026 nev\u00edm, usadili nebo n\u011bco takov\u00e9ho. A kdy\u017e jsem se zeptal Billa, pro\u010d toho dne zmizel, odpov\u011bd\u011bl, \u017ee jedn\u00edm z d\u016fvod\u016f jsem byl j\u00e1 – a \u017ee to mysl\u00ed v dobr\u00e9m. \u0158ekl, \u017ee jsem mu dal uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee to v budoucnosti zvl\u00e1dne. Uji\u0161t\u011bn\u00ed, je\u017e pot\u0159eboval p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mohl ut\u00e9ct\u2026<\/em><\/div>\n

\n

Tady Bill p\u0159estal \u010d\u00edst a vzhl\u00e9dl od den\u00edku. Zad\u00edval se na b\u00edlou ze\u010f naproti na druh\u00e9 stran\u011b pokoje. O\u010di m\u011bl vlhk\u00e9, ale ne proto, \u017ee by byl smutn\u00fd. Ne, tohle byly slzy \u00falevy. Srdce v hrudi mu bylo trochu rychleji a t\u011blem se mu \u0161\u00ed\u0159il adrenalin, do mysli se mu vkr\u00e1dala jedna p\u0159edstava za druhou a v\u0161echny m\u011bly co do\u010din\u011bn\u00ed s n\u00edm, s Tomem a spole\u010dnou budoucnost\u00ed.<\/p><\/div>\n

Budoucnost\u2026<\/em><\/div>\n
Bill se usm\u00e1l.<\/div>\n
Poprv\u00e9 pro n\u011bj to slovo neznamenalo n\u011bco negativn\u00edho. Te\u010f m\u011blo p\u0159\u00edchu\u0165 dobrodru\u017estv\u00ed a nov\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed. Mlad\u00edk byl najednou nerv\u00f3zn\u00ed jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b den p\u0159ed n\u011bjakou velkou cestou.<\/p>\n

„Bille?“ oslovil ho James s m\u00edrnou obavou, jeliko\u017e si v\u0161iml slz na bratrov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n

Jeho star\u0161\u00ed bratr se k n\u011bmu oto\u010dil, usm\u00e1l se a p\u0159ik\u00fdvl. „J\u00e1\u2026 je mi skv\u011ble, Jamesi, opravdu,“ zkusil ho ujistit a set\u0159el si slzy, p\u0159i\u010dem\u017e nep\u0159est\u00e1val sv\u00edrat den\u00edk. „A za toto ti d\u011bkuji,“ pokra\u010doval a nahnul se, aby mohl sv\u00e9ho bratra pevn\u011b, vd\u011b\u010dn\u011b obejmout. „Tolik ti d\u011bkuji, Jamesi.“<\/div>\n
James vypadal zmaten\u011b, zat\u00edmco sledoval Billa, kter\u00fd se zvedl ze zem\u011b a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm. „Kam to jde\u0161?“<\/div>\n
Bill popot\u00e1hl, set\u0159el p\u00e1r dal\u0161\u00edch slz a oto\u010dil se, aby naposled pohl\u00e9dl na Jamese. „Za Tomem,“ vysv\u011btlil s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Z o\u010d\u00ed mu st\u00e1le tekly slzy. Kdy\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed naposled, co vid\u00ed Jamese, d\u011bsiv\u00e1 p\u0159edstava definitivn\u00edho rozlou\u010den\u00ed s rodinou byla pry\u010d. „J\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, kdy se vr\u00e1t\u00edm,“ za\u010dal a trochu popot\u00e1hl, „ale Jamesi, jen si pamatuj, \u017ee t\u011b m\u00e1m moc r\u00e1d, dob\u0159e?“<\/div>\n
James zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a kousl se do rtu, nicm\u00e9n\u011b p\u0159ik\u00fdvl na srozum\u011bnou. „Dob\u0159e,“ op\u00e1\u010dil a zamra\u010dil se nad bratrov\u00fdm podivn\u00fdm chov\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, j\u00e1\u2026 mus\u00edm j\u00edt. Uvid\u00edme se,“ \u0159ekl \u010dernovl\u00e1sek, neschopn\u00fd naj\u00edt slova, je\u017e by se do tohohle okam\u017eiku hodila. Vyb\u011bhl z lo\u017enice, zam\u00ed\u0159il dol\u016f po schodech ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm a z nich do zahrady, zanech\u00e1vaje za sebou zmaten\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra a nev\u0161\u00edmav\u00e9 rodi\u010de. A ve\u0161kerou svou minulost.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill se usm\u00e1l. Kolem n\u011bj se zvedl v\u00edtr. Zav\u0159el o\u010di a c\u00edtil, jak se mu pohnula zem pod nohama. V o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed sev\u0159el jednou rukou dr\u017eadlo vodn\u00ed pumpy, druhou den\u00edk. Srdce mu bu\u0161ilo pomalu a t\u011b\u017ece a jeho \u00fadery mu rezonovaly v u\u0161\u00edch.<\/p><\/div>\n

„Bille?“ Ne\u017e sta\u010dil \u010dernovl\u00e1sek otev\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka, ozval se hlas, kter\u00fd tolik miloval.<\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010di a za t\u00edm hlasem se oto\u010dil. Spat\u0159il Toma, jen\u017e se op\u00edral o kmen stromu a m\u011bl natekl\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Tys p\u0159i\u0161el?“ \u0159ekl Tom, p\u0159ejel si p\u0159edlokt\u00edm p\u0159es o\u010di a op\u0159el se o strom, aby mohl vst\u00e1t.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el,“ potvrdil Bill a p\u0159ik\u00fdvl. Rty se mu zformovaly do nad\u0161en\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Co\u2026 co zm\u011bnilo tv\u016fj n\u00e1zor?“ p\u00eddil se Tom a ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f sm\u011brem k n\u011bmu.<\/div>\n
Bill se pod\u00edval na den\u00edk, kter\u00fd dr\u017eel v rukou, a pot\u00e9 pohl\u00e9dl zp\u011bt na Toma, p\u0159i\u010dem\u017e se st\u00e1le zv\u011bdav\u011b a rozpustile zubil. „James,“ vysv\u011btlil jednodu\u0161e a zam\u00e1val s den\u00edkem v dlani, zat\u00edmco ud\u011blal krok kup\u0159edu, aby zru\u0161il vzd\u00e1lenost mezi nimi. Sklopil o\u010di k zemi, najednou d\u011btinsky zrudl.<\/div>\n
No jasn\u011b, \u017ee James,<\/em> pomyslel si dred\u00e1\u010d a usm\u00e1l se. Sledoval Billovy \u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Chytil sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka za ruce. „Pod\u00edvej, Bille,“ za\u010dal ti\u0161e. Nev\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b \u0159\u00edct. Klouzal dlan\u011bmi nahoru a dol\u016f po Billov\u00fdch pa\u017e\u00edch. „Omlouv\u00e1m se, cht\u011bl jsem toho po tob\u011b moc a nemyslel jsem-„<\/div>\n
Bill ho p\u0159eru\u0161il t\u00edm, \u017ee zvedl hlavu a spojil jejich rty v cudn\u00e9m polibku.<\/div>\n
Kdy\u017e se odt\u00e1hl, Tom semkl rty. Bill se st\u00e1le tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b usm\u00edval a po\u0159\u00e1d m\u011bl zarudl\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
A se vzru\u0161en\u00edm z budoucnosti, je\u017e se za t\u00edm jeho \u00fasm\u011bvem skr\u00fdvalo, \u010dernovl\u00e1sek kone\u010dn\u011b ti\u0161e, p\u0159esto jist\u011b, p\u0159iznal: „Tomi, j\u00e1\u2026 jsem p\u0159ipraven sko\u010dit do propasti.“<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap „Pro\u010d?“ zeptala se Billova matka, kter\u00e1 v kancel\u00e1\u0159i pana Tr\u00fcmpera st\u00e1la u okna z\u00e1dy ke sv\u00e9mu synovi a t\u011bkala o\u010dima po zahrad\u011b. Slunce oza\u0159ovalo kr\u00e1sn\u00e9 kv\u011btiny a dod\u00e1valo sv\u011btu fale\u0161n\u00fd n\u00e1dech radosti. \u017dena si p\u0159\u00e1la, aby paprsky byly schopn\u00e9 zakr\u00fdt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2836","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2836","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2836"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2836\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2836"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2836"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2836"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}