{"id":2844,"date":"2015-07-08T15:00:00","date_gmt":"2015-07-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2834"},"modified":"2015-07-08T15:00:00","modified_gmt":"2015-07-08T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/08\/lehrer-des-lebens-20\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 20."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
22. \u0159\u00edjna 2007, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> „Vypad\u00e1\u0161, jako kdyby ses vyv\u00e1lel pod parn\u00edm v\u00e1lcem,“ se sm\u00edchem Tom dosedl vedle sv\u00e9ho bratra p\u0159i ob\u011bd\u011b. Bill na n\u011bj pohl\u00e9dl takov\u00fdm stylem, \u017ee Tom by na m\u00edst\u011b le\u017eel v kalu\u017ei krve, pokud by jen \u0159ekl slovo nav\u00edc o jeho vzhledu. Vypadal p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b a taky se tak c\u00edtil. V noci se mu mizern\u011b spalo a dopoledne m\u011bl men\u0161\u00ed roztr\u017eku se spolu\u017e\u00e1kem, kdy\u017e se z nevinn\u00e9ho po\u0161\u0165uchov\u00e1n\u00ed a flirtov\u00e1n\u00ed stalo hrub\u00e9 a vlezl\u00e9 r\u00fdp\u00e1n\u00ed. Bill si to samoz\u0159ejm\u011b nemohl nechat l\u00edbit a dost ost\u0159e se proti n\u011bmu ozval. Jeho pocit zadostiu\u010din\u011bn\u00ed radostn\u011b poletoval kolem, ale celkovou n\u00e1ladu m\u011bl sra\u017eenou kamsi pod bod mrazu. Nel\u00edbilo se mu, jak se vztahy s jeho spolu\u017e\u00e1ky za\u010d\u00ednaly bortit. „Tak co se d\u011bje?“<\/div>\n

Bill jen m\u00e1vnul rukou a d\u00e1l se r\u00fdpal ve sv\u00e9m ob\u011bd\u011b. „Trochu jsem se chytnul s Bj\u00f6rnem, \u017e\u00e1dn\u00e1 velk\u00e1 v\u011bc.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d tu sed\u00ed\u0161 jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed?“<\/p>\n

Bill pokr\u010dil rameny a t\u00e1c s j\u00eddlem odstr\u010dil stranou. „Nejsem z toho zrovna nad\u0161en\u00fd. Ale to je fuk. Tomi, jdu si sednout do atria, m\u00e1me ps\u00e1t z chemie a chci se na to je\u0161t\u011b pod\u00edvat. Kdyby se po mn\u011b sh\u00e1n\u011bl Andy, tak mu \u0159ekni, \u017ee na hodinu dojdu s\u00e1m,“ jemn\u011b mu stiskl rameno. S knihami p\u0159itisknut\u00fdmi k hrudi zam\u00ed\u0159il rovnou do venkovn\u00edho atria. Po\u010das\u00ed sice p\u016fsobilo hodn\u011b nep\u0159\u00edzniv\u011b, ale d\u00edky prosklen\u00e9 \u010d\u00e1sti atria byl bezpe\u010dn\u011b schovan\u00fd jak od po\u010das\u00ed, tak spolu\u017e\u00e1k\u016f – nikdo se necht\u011bl d\u00edvat na to, jak venku pomalu mrzne.<\/div>\n

Rozep\u0159e s Bj\u00f6rnem hned po r\u00e1nu mu v\u016fbec neud\u011blala dob\u0159e, tuplem pot\u00e9, co r\u00e1no zaspal. Byl unaven\u00fd, rozt\u011bkan\u00fd a nevrl\u00fd. C\u00edtil se mizern\u011b tak moc, \u017ee by si nejrad\u011bji zalezl na p\u016fdu, kde by se zav\u0159el a n\u011bkolik hodin s nik\u00fdm nekomunikoval. Nejsp\u00ed\u0161 by se r\u00fdpal ve sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1ch a nat\u00edral tr\u00e1my.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Bille?“<\/div>\n
„Sle\u010dno Schmitz!“ Bill vzhl\u00e9dl a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e spat\u0159il mladi\u010dkou u\u010ditelku z jeho voliteln\u00e9ho p\u0159edm\u011btu kreslen\u00ed. „Co tu d\u011bl\u00e1te?“<\/div>\n
„Cht\u011bla jsem se t\u011b zeptat na to sam\u00e9,“ usm\u00e1la se shov\u00edvav\u011b. „V\u017edy\u0165 mrzne.“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Nen\u00ed to tu tolik poznat a nav\u00edc, j\u00e1 nem\u011bl chu\u0165 ani n\u00e1ladu sed\u011bt s ostatn\u00edmi v j\u00eddeln\u011b.“<\/div>\n
Mlad\u00e1 \u017eena se posadila vedle chlapce a p\u00e1trav\u011b si ho prohl\u00e9dla. „Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
Bill zaklapl se\u0161it a p\u0159itiskl si ho k hrudi. Cht\u011blo se mu sm\u00e1t nad tou ironi\u00ed. Sle\u010dna Schmitzov\u00e1 ho sice m\u011bla r\u00e1da, ale nikdy se u n\u011bj nezastavila, kdy\u017e ho vid\u011bla samotn\u00e9ho. Dnes v\u0161ak, kdy\u017e nejv\u00edc ze v\u0161eho na sv\u011bt\u011b cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m, s n\u00edm o\u010dividn\u011b cht\u011bli mluvit v\u0161ichni. „R\u00e1no jsem zaspal a jsem z toho n\u011bjak\u00fd rozhozen\u00fd,“ rozhodl se pro polovi\u010dn\u00ed pravdu. Nem\u011bl n\u00e1ladu prob\u00edrat s n\u00ed svoje probl\u00e9my.<\/p>\n

„No, mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1m n\u011bco, co by ti mohlo ud\u011blat radost. Poj\u010f se mnou,“ radostn\u011b mu pokynula a hned se vydala zp\u011bt do budovy. Bill otr\u00e1ven\u011b zafun\u011bl, m\u011bl chu\u0165 hodit po n\u00ed kamenem. Nakonec se ale p\u0159emohl a zam\u00ed\u0159il za n\u00ed, sna\u017eila se jen b\u00fdt prost\u011b mil\u00e1. „O v\u00edkendu jsem m\u011bla p\u0159\u00edle\u017eitost uk\u00e1zat na\u0161\u00ed obraz\u00e1rnu m\u00e9mu obl\u00edben\u00e9mu mal\u00ed\u0159i, Hansu Bothovi. Nev\u00edm, jestli jsi o n\u011bm u\u017e n\u011bkdy sly\u0161el nebo ne. Byl n\u011bkolikr\u00e1t ocen\u011bn\u00fd ministerstvem kultury, kresl\u00ed hlavn\u011b skici ze sv\u00fdch cest. Pro\u010d ti to ale pov\u00edd\u00e1m,“ s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem rozsv\u00edtila v potemn\u011bl\u00e9 obraz\u00e1rn\u011b a p\u0159e\u0161la k obrazu, kter\u00fd p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny kreslil Bill. Na r\u00e1mu byl p\u0159ilepen\u00fd n\u011bjak\u00fd pap\u00edrek. „U tv\u00e9ho obrazu se pozastavil a nakonec ti tu nechal vzkaz.“<\/div>\n

Bill okam\u017eit\u011b p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. Nikdy o tom mu\u017ei nesly\u0161el, ale nic to nem\u011bnilo na tom, \u017ee mu srdce za\u010dalo b\u00edt rychleji. „Bille, jsi velice nadan\u00fd mu\u017e. Dr\u017e se sv\u00e9ho um\u011bn\u00ed, napln\u00ed ti \u017eivot sv\u011btlem. Hans<\/em>„<\/p>\n

„No do ps\u00ed prdele,“ vydechl s o\u010dima navrch hlavy. Sle\u010dna Schmitzov\u00e1 si odka\u0161lala, ale usm\u00edvala se. „Sakra, omlouv\u00e1m se! J\u00e1 jen, \u017ee je to poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, co opravdov\u00fd um\u011blec ocenil moje d\u00edlo.“<\/div>\n

„Ch\u00e1pu. Jestli chce\u0161, dovol\u00edm ti vz\u00edt si to dom\u016f, jinak ho vystav\u00edme na ve\u0159ejn\u00e9m m\u00edst\u011b.“<\/div>\n
„Ne, ne. Nech\u00e1m ho tady,“ s \u00fasm\u011bvem vyt\u00e1hl telefon a po\u0159\u00eddil si n\u011bkolik fotografi\u00ed. „Mn\u011b bohat\u011b sta\u010d\u00ed ty fotky na pam\u00e1tku. D\u011bkuju v\u00e1m za to.“<\/div>\n
„To je p\u0159eci samoz\u0159ejmost,“ s \u00fasm\u011bvem m\u00e1vla rukou a zam\u00ed\u0159ila z obraz\u00e1rny. „Sly\u0161ela jsem, \u017ee tvoje t\u0159\u00edda dostala nov\u00e9ho u\u010ditele. Vych\u00e1z\u00ed\u0161 s n\u00edm?“<\/div>\n
Bill se zarazil. „A-pan Ferchichi? Jo, je fajn, d\u00e1 se s n\u00edm rozumn\u011b mluvit, hodn\u011b mi pomohl s t\u011blocvikem. Pro\u010d?“<\/div>\n
„Ale, jen tak,“ sle\u010dna Schmitzov\u00e1 m\u00e1vla rukou, \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i. „Bille, budu muset b\u011b\u017eet. Kdybys n\u011bco pot\u0159eboval, v\u00ed\u0161, kde m\u011b naj\u00edt.“<\/div>\n
Bill s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima sledoval, jak rychle kli\u010dkuje mezi studenty. Nezd\u00e1la se mu a v\u016fbec se mu nel\u00edbilo, jak se ho ptala na Anise. O co j\u00ed \u0161lo?“<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

22. \u0159\u00edjna 2007, Loitsche<\/p>\n

<\/em> Bill byl ve sv\u00e9m \u017eivlu. Nam\u00edsto toho, aby si opakoval na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed zkou\u0161ky v auto\u0161kole, se sluch\u00e1tky v u\u0161\u00edch si prozp\u011bvoval a d\u00e1val dohromady sv\u00e9 podkrov\u00ed. Pr\u00e1ce mu \u0161la extr\u00e9mn\u011b dob\u0159e od ruky, tak\u017ee se mu povedlo d\u00e1t do pucu ve\u0161ker\u00fd n\u00e1bytek a je\u0161t\u011b m\u011bl \u010das vrhnout se na nat\u00edr\u00e1n\u00ed tr\u00e1m\u016f.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161\u2026 Ne, \u017ee bych ti cht\u011bl radit,“ Tom mu vytrhl sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed, „ale na zkou\u0161ky v auto\u0161kole by ses m\u011bl alespo\u0148 trochu vyspat. Celkem se hod\u00ed, kdy\u017e m\u00e1\u0161 za volantem otev\u0159en\u00fd o\u010di.“<\/div>\n
„Uh, jo, j\u00e1 v\u00edm, ale je je\u0161t\u011b celkem brzy a j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Je p\u016fl jedn\u00fd, Bille,“ u\u0161kl\u00edbl se. „Dokonce u\u017e i j\u00e1 jdu sp\u00e1t, a to v\u017edycky ponocuju.“<\/div>\n
Bill vykulil o\u010di a v \u0161oku se ohl\u00e9dl, pohledem kontroloval \u010das. „Sakra, myslel jsem, \u017ee je jeden\u00e1ct,“ opatrn\u011b slezl ze \u0161tafl\u00ed a vzal si zp\u00e1tky sluch\u00e1tka. „To u\u017e bych sp\u00e1t asi m\u011bl j\u00edt.“<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej,“ zasm\u00e1l se Tom. D\u016fkladn\u011b se rozhl\u00e9dl pokojem, uznale zamru\u010del. „Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsi odvedl v\u00e1\u017en\u011b dobrou pr\u00e1ci. O\u010dividn\u011b jsi v\u0161estrann\u00fd talent.“<\/p>\n

„To jsi zjistil a\u017e po osmn\u00e1cti letech?“ Bill si s \u00fasm\u011bvem ot\u0159el ruce o kalhoty, ne\u017e pomalu zam\u00ed\u0159il po chatrn\u00fdch sch\u016fdc\u00edch dol\u016f. Bude muset poprosit Gordona, aby se na n\u011b pod\u00edval a zkusil je d\u00e1t dohromady d\u0159\u00edv, ne\u017e si na nich n\u011bkdo zlom\u00ed nohu. „Jestli chce\u0161, m\u016f\u017eu ti pak klidn\u011b pomoct s tv\u00fdm pokojem.“<\/div>\n

„Pros\u00edm tebe, jako kdyby mn\u011b \u0161lo snad o n\u011bco v\u00edc ne\u017e postel a koutek, kde m\u016f\u017eu hr\u00e1t na kytaru,“ Tom se pobaven\u011b zasm\u00e1l. „Ale rozhodn\u011b d\u00edky za nab\u00eddku, fakt si j\u00ed v\u00e1\u017e\u00edm. A\u017e si jednou koup\u00edme bar\u00e1k, design bude\u0161 m\u00edt rozhodn\u011b na starosti ty.“<\/div>\n
„Tomi, pros\u00edm tebe, tob\u011b bych nesv\u011b\u0159il ani v\u00fdb\u011br pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f na pohovku,“ Bill se zubil jako o \u017eivot, ne\u017e Tomovi stisknul pa\u017ei. „D\u00edky, \u017ee jsi m\u011b vytrhl z transu. Uvid\u00edme se r\u00e1no.“<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

23. \u0159\u00edjna 2007, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n

„Asi budu zvracet.“<\/div>\n
„To se ti zd\u00e1.“<\/div>\n
„Oh, jo? Mysl\u00ed\u0161? Chce\u0161 se snad vsadit?“<\/div>\n
„Bille, zhluboka d\u00fdchej a sna\u017e se soust\u0159edit na m\u016fj hlas.“<\/div>\n
„A co mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1m?!“<\/div>\n
„M\u00e1m pocit, \u017ee panika\u0159\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„To se ti ur\u010dit\u011b zd\u00e1!“<\/div>\n
Anis se na druh\u00e9 stran\u011b telefonu hlasit\u011b rozesm\u00e1l. „Bille, \u0159\u00eddil jsi u\u017e nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t, teorii m\u00e1\u0161 v mal\u00ed\u010dku. Tahle j\u00edzda se nijak neli\u0161\u00ed od v\u0161ech ostatn\u00edch. Jsi dobr\u00fd \u0159idi\u010d, nevid\u00edm jeden jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d bys ty zkou\u0161ky nem\u011bl ud\u011blat.“<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a zav\u0159el o\u010di. „\u0160koda, \u017ee tu nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt se mnou.“<\/div>\n
„Byl bys mnohem v\u00edc nerv\u00f3zn\u00ed, kdybych tam n\u011bkde byl. Ale a\u017e bude po v\u0161em, p\u016fjdeme to n\u011bkam oslavit. Ve\u010de\u0159e, kino nebo n\u011bco takov\u00fdho. Prost\u011b si n\u011bkam vyraz\u00edme, dob\u0159e?“<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak bych si p\u0159\u00e1l, aby u\u017e to bylo za mnou. Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt pocit, \u017ee jsem v\u00edc nerv\u00f3zn\u00ed z toho, \u017ee jsem nerv\u00f3zn\u00ed.“<\/div>\n
\n

„Pane Kaulitz!“ ozvalo se za n\u00edm m\u00edrn\u00e9 houknut\u00ed. Bill se vyd\u011b\u0161en\u011b oto\u010dil. Byl \u010das.<\/p><\/div>\n

„Zvl\u00e1dne\u0161 to. Mysl\u00edm na tebe a uvid\u00edme se ve\u010der,“ konej\u0161iv\u011b zamumlal Anis a rovnou zav\u011bsil, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill by se sna\u017eil je\u0161t\u011b zdr\u017eovat. Pot\u0159eboval popostr\u010dit.<\/div>\n
Bill t\u00e9m\u011b\u0159 zoufale za\u00fap\u011bl, ale telefon zastr\u010dil do kapsy. Jako ran\u011bn\u00e1 la\u0148 se pod\u00edval na sv\u00e9ho lektora, ne\u017e kone\u010dn\u011b ud\u011blal ten d\u016fle\u017eit\u00fd krok a nasedl do auta.<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

\n

Bill se s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem rozlou\u010dil s lektorem z auto\u0161koly, ne\u017e vyto\u010dil mat\u010dino \u010d\u00edslo, aby j\u00ed sd\u011blil v\u00fdsledky zkou\u0161ky. Nikdy by mu neodpustila, kdyby nebyla prvn\u00ed, komu by dal v\u011bd\u011bt. Po kr\u00e1tk\u00e9 konverzaci s rozja\u0159enou matkou se posadil na lavi\u010dku a vyto\u010dil Anisovo \u010d\u00edslo.<\/p><\/div>\n

„Nic ne\u0159\u00edkej,“ vyhrkl Anis d\u0159\u00edv, ne\u017e Bill sta\u010dil v\u016fbec otev\u0159\u00edt pusu. Bylo sly\u0161et \u0161ramocen\u00ed, jak Anis n\u011bco d\u011blal. „Tak. Po\u0159\u00e1d nic ne\u0159\u00edkej a jenom se oto\u010d.“<\/div>\n
Bill se kr\u00e1tce zasm\u00e1l, ale l\u00edn\u011b vstal a pomalu se oto\u010dil. Okam\u017eit\u011b p\u0159ekvapen\u011b vykulil o\u010di. Anis tam st\u00e1l s pug\u00e9tem n\u00e1dhern\u00fdch b\u00edl\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed a dv\u011bma ob\u00e1lkami. „Ty jsi ze\u0161\u00edlel!“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 trochu,“ rozesm\u00e1l se Anis. „Nejd\u0159\u00edv mi ale potvr\u010f – ud\u011blal jsi to?“<\/div>\n
„Ud\u011blal,“ usm\u00e1l se chlapec uvoln\u011bn\u011b. Sledoval, jak si Anis n\u011bco muml\u00e1, zat\u00edmco jednu z ob\u00e1lek strkal do kapsy spolu s telefonem.<\/div>\n
„Tak u\u017e poj\u010f ke mn\u011b, a\u0165 ti m\u016f\u017eu kone\u010dn\u011b pogratulovat!“<\/p>\n

Bill se okam\u017eit\u011b rozb\u011bhl a radostn\u011b sko\u010dil Anisovi do n\u00e1ru\u010de. T\u00e9m\u011b\u0159 ihned se do\u010dkal odezvy v podob\u011b pevn\u00e9ho objet\u00ed a polibku na sp\u00e1nek. „Jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee tu jsi,“ zamumlal mu do krku.<\/div>\n

„Jsem na tebe hrd\u00fd,“ s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem se Anis odt\u00e1hl a l\u00edn\u011b Billa pol\u00edbil. „Tak poj\u010f, p\u016fjdeme n\u011bkam na oslavu.“<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. 22. \u0159\u00edjna 2007, Magdeburg „Vypad\u00e1\u0161, jako kdyby ses vyv\u00e1lel pod parn\u00edm v\u00e1lcem,“ se sm\u00edchem Tom dosedl vedle sv\u00e9ho bratra p\u0159i ob\u011bd\u011b. Bill na n\u011bj pohl\u00e9dl takov\u00fdm stylem, \u017ee Tom by na m\u00edst\u011b le\u017eel v kalu\u017ei krve, pokud by jen<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-2844","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2844","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2844"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2844\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2844"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2844"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2844"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}