{"id":2850,"date":"2015-07-06T15:00:00","date_gmt":"2015-07-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2840"},"modified":"2015-07-06T15:00:00","modified_gmt":"2015-07-06T14:00:00","slug":"live-my-life-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/06\/live-my-life-18\/","title":{"rendered":"Live my life 18."},"content":{"rendered":"
autor: Neilinka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n

Ten ve\u010der po na\u0161em intimn\u00edm z\u00e1\u017eitku spal Bill u m\u011b v pokoji. Byl jsem tak stra\u0161n\u011b vd\u011b\u010dnej za to, co se mezi n\u00e1mi mohlo odehr\u00e1t. Kdy\u017e mi us\u00ednal po boku a klidn\u011b oddechoval, byl to jeden z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch pocit\u016f v m\u00e9m \u017eivot\u011b. V\u017edycky jsem se na soust\u0159ed\u011bn\u00ed hrozn\u011b t\u011b\u0161il, ale te\u010f jsem byl je\u0161t\u011b doma a u\u017e jsem se t\u011b\u0161il na n\u00e1vrat. Tohle v\u0161echno se mnou ud\u011blala ta \u010dernovlas\u00e1 c\u00e1corka. Dlouho do noci jsem p\u0159emej\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee jsme \u017eili takovou dobu v bl\u00edzk\u00fdm okol\u00ed a nikdy jsme se nepotkali. Neb\u00fdt t\u00fd v\u00fdm\u011bny v porodnici, mo\u017en\u00e1 bych ho nikdy nepoznal. A to jsem si up\u0159\u00edmn\u011b nedok\u00e1zal v\u016fbec p\u0159edstavit.<\/div>\n

Za\u010d\u00ednal jsem bejt lehce sentiment\u00e1ln\u00ed a v\u011b\u0159it, \u017ee v\u0161echno je v\u00edcem\u00e9n\u011b \u0159\u00edzen\u00e9 osudem. Kdy\u017e se maj\u00ed cesty dvou lid\u00ed n\u011bjak protnout, stane se to. Up\u0159\u00edmn\u011b jsem byl asi r\u00e1d, \u017ee se to stalo a\u017e te\u010f, a ne n\u011bkdy v ran\u00e9m d\u011btstv\u00ed, nebo nedej bo\u017ee v t\u011b\u017ek\u00e9 pubert\u011b. Dok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, o kolik jinak mohlo v\u0161echno dopadnout.<\/p>\n

Nebyl jsem zvyklej m\u00edt n\u011bkoho p\u0159es noc v posteli. S holkama jsem v\u011bt\u0161inou pobyl n\u011bjakej ten \u010das, do\u0161lo na tu podstatnou v\u011bc, ale pak odch\u00e1zely sp\u00e1t k sob\u011b dom\u016f, abych byl sv\u011b\u017e\u00ed na dal\u0161\u00ed n\u00e1ro\u010dnej den. Ale Bill byl zkr\u00e1tka naprosto jin\u00e1 kapitola. A d\u011blalo mi sakra dob\u0159e, \u017ee on je tady taky doma, nikam nemus\u00ed a j\u00e1 ho m\u016f\u017eu m\u00edt kdykoliv u sebe. Byl to v\u00fdjime\u010dnej pocit, kterej m\u011b napl\u0148oval uspokojen\u00edm.<\/div>\n

Po\u0159\u00e1d jsem tomu tak n\u011bjak nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se to skute\u010dn\u011b stalo. Ale kdykoli se mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed, zase mi to p\u0159ipomn\u011bl. V jeho pohledu se prost\u011b cosi zm\u011bnilo. U\u017e mezi n\u00e1mi bylo n\u011bco, co se dalo nazvat na\u0161\u00edm mal\u00fdm tajemstv\u00edm. Alespo\u0148 v tom jednom dokonal\u00e9m ve\u010deru. Kdykoliv jsem m\u011bl mo\u017enost, nachom\u00fdtl jsem se k n\u011bmu a aspo\u0148 mali\u010dko se ho dotkl. Pohlazen\u00ed ruky, ot\u0159en\u00ed o bok, polo\u017een\u00ed dlan\u011b na rameno… Vyhled\u00e1val jsem jeho bl\u00edzkost a on mi v\u017edy ochotn\u011b vyhov\u011bl.<\/div>\n
\u010cas do odjezdu se bohu\u017eel ne\u00faprosn\u011b kr\u00e1til. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee Bill m\u011b jel doprovodit, abychom spolu byli co nejd\u00fdl to bylo mo\u017en\u00fd. Je\u0161t\u011b jednou jsem projel seznam a ujistil se, \u017ee jsem tam nacpal v\u0161ecko. Ale up\u0159\u00edmn\u011b bych nejrad\u0161i v\u0161echno vyh\u00e1zel a sbalil si s sebou jeho. S t\u00edm m\u011b napadla jedna, mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku troufal\u00e1, ale celkem sp\u00e1sn\u00e1 my\u0161lenka.<\/div>\n
\n
„Billi?“<\/div>\n
„Mmm?“<\/div>\n
„Tak m\u011b napadlo… p\u016fj\u010dil bys mi n\u011bco?“<\/div>\n
„Co p\u0159esn\u011b?“<\/div>\n
„Tvoji vo\u0148avku. Tu, cos m\u011bl v\u010dera.“<\/div>\n
Jemn\u011b se pousm\u00e1l a v\u011bnoval mi v\u00fdznamn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Klidn\u011b, ale pro\u010d?“<\/div>\n
Tak jo… bylo to t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si myslel.<\/div>\n
„No… cht\u011bl bych ji… s sebou.“<\/div>\n
P\u0159isednul si ke mn\u011b a pohladil m\u011b po stehn\u011b.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo. P\u0159inesu ti ji.“<\/div>\n
V\u011bnoval mi polibek a zmizel k sob\u011b do pokoje, aby se posl\u00e9ze vz\u00e1p\u011bt\u00ed vr\u00e1til s flak\u00f3nkem a mali\u010dkou krabi\u010dkou.<\/div>\n
„D\u011bkuju moc. A copak je tohle?“<\/div>\n
„Tohle… m\u00e1\u0161 ode m\u011b. Takov\u00e1 drobn\u016fstka, aby ti nebylo tak smutno.“<\/div>\n
P\u0159evzal jsem si to sametov\u00e9 pouzdro a opatrn\u011b ho otev\u0159el.<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
„V\u00edm, co t\u011b asi napadne jako prvn\u00ed. Ale nemus\u00ed to znamenat jen po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed p\u00edsmeno m\u00e9ho jm\u00e9na. Koneckonc\u016f, basket taky za\u010d\u00edn\u00e1 na B.“<\/div>\n
„Am… p\u00e1ni… je moc kr\u00e1snej. Jako ty. Stra\u0161n\u011b se mi l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
Hned jsem p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek vyt\u00e1hl a zapnul si ho s \u0159et\u00edzkem na krk. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho za \u0161\u00edji a obdaroval ho polibkem. Dostal m\u011b. Doufal jsem aspo\u0148 v tu v\u016fni, abych po ve\u010derech, a\u017e budu m\u00edt spoustu prostoru na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, neze\u0161\u00edlel steskem… A on mi d\u00e1 tohle. Nejsp\u00ed\u0161 na m\u011b myslel \u010dast\u011bji, ne\u017e mi p\u0159izn\u00e1val. Vlastn\u011b m\u011b to dost dojalo a m\u011bl jsem co d\u011blat, abych n\u011bjak rozdejchal, \u017ee u\u017e asi za t\u0159i hodiny budu koukat, jak odj\u00ed\u017ed\u00ed s t\u00e1tou dom\u016f, zat\u00edmco j\u00e1 budu n\u011bkolik des\u00edtek kilometr\u016f daleko.<\/div>\n
\n

(Bill)<\/p><\/div>\n

\n

\u010c\u00edm v\u00edc \u010dasu ub\u011bhlo od na\u0161eho v\u00e1\u0161niv\u00e9ho vzplanut\u00ed, t\u00edm m\u00e9n\u011b pochybnost\u00ed jsem m\u011bl. U\u017e jsem si byl jist\u00fd, \u017ee jsem ud\u011blal dob\u0159e. A to ku prosp\u011bchu n\u00e1s obou. B\u00e1l jsem se, jestli n\u00e1hodou tahle nab\u00eddka Toma nehod\u00ed zp\u00e1tky do star\u00fdch kolej\u00ed a nebude se sna\u017eit aktivn\u011b dostat v\u00edc v co nejkrat\u0161\u00edm \u010dasov\u00e9m \u00faseku, ale opak byl pravdou.<\/p><\/div>\n

P\u0159ipadal mi daleko jemn\u011bj\u0161\u00ed a mazliv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Vyu\u017e\u00edval ka\u017edou p\u0159\u00edle\u017eitost, a j\u00e1 mu v tom necht\u011bl br\u00e1nit. Samotn\u00e9mu mi to bylo v\u00edc ne\u017e p\u0159\u00edjemn\u00e9. Ov\u0161em taky jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee d\u00edky prohlouben\u00ed na\u0161eho vztahu na tuhle \u00farove\u0148 bude to dvout\u00fddenn\u00ed odlou\u010den\u00ed opravdov\u00fd o\u010distec. Zrovna, kdy\u017e jsem uva\u017eoval nad t\u00edm, jak to tady p\u0159e\u017eiju, se Tom ozval s dotazem na m\u016fj parf\u00e9m. Abych \u0159ekl pravdu, docela m\u011b to p\u0159ekvapilo. Jemn\u011b zrudnul a zd\u00e1lo se, \u017ee se mu to obt\u00ed\u017en\u011b vyslovuje. Tro\u0161ku t\u011b\u017ece se mu p\u0159izn\u00e1valo, \u017ee chce m\u00edt s sebou kousek moj\u00ed mali\u010dkosti. Te\u010f jsem byl v\u00edc ne\u017e r\u00e1d, \u017ee jsem mu po\u0159\u00eddil d\u00e1re\u010dek a okam\u017eit\u011b jsem pro n\u011bj do\u0161el.<\/p>\n

Jeho reakce po rozbalen\u00ed byla v\u00edc ne\u017e uspokojuj\u00edc\u00ed. Zd\u00e1l se mi naprosto dojat\u00fd a une\u0161en\u00fd. Mo\u017en\u00e1 jsem to ani ne\u010dekal. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b jsem byl za to moc r\u00e1d a v\u011bnovan\u00e9 pol\u00edben\u00ed mu ochotn\u011b op\u011btoval. Lehli jsme si je\u0161t\u011b na chv\u00edli do postele a u\u017e\u00edvali si vz\u00e1jemnou bl\u00edzkost. Nemuseli jsme ani nic d\u011blat… Sta\u010dilo, \u017ee jsem mohl m\u00edt polo\u017eenou hlavu na jeho hrudi a poslouchat tlukot jeho srdce. Byl to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed rytmus, jak\u00fd jsem kdy sly\u0161el.<\/div>\n

Asi jsme se u toho tro\u0161ku zasekli, proto\u017ee jsme ani jeden v\u016fbec nesly\u0161eli zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, v\u0161imli jsme si a\u017e J\u00f6rgenovy hlavy, kdy\u017e nakoukla do pokoje. Shl\u00e9dnul na\u0161i p\u00f3zu, ze kter\u00e9 jsme se celkem hbit\u011b zvedli.<\/div>\n
„U\u017e je celkem \u010das vyrazit, ml\u00e1de\u017ei, a\u0165 m\u00e1me n\u011bjakou rezervu, kdyby to n\u011bkde st\u00e1lo. Po\u010dk\u00e1m dole.“<\/div>\n
Bez dal\u0161\u00edch slov vzal Tomova zavazadla a ode\u0161el. Ob\u011bma n\u00e1m to nahnalo trochu \u010derven\u011b do tv\u00e1\u0159\u00ed, ale nehrotili jsme to. Dali jsme si je\u0161t\u011b pusu, posb\u00edrali zbytek v\u011bc\u00ed a seb\u011bhli dol\u016f. Tam jsme \u0159\u00e1dn\u011b podrbali oba psy, jeliko\u017e jsme se rozhodli nechat je doma se Simone, abychom je zbyte\u010dn\u011b netahali na n\u011bkolik hodin do auta v tomhle vedru. Fascinovalo m\u011b, jak jsou v tomhle zv\u00ed\u0159ata n\u011bkdy chytr\u00e1. Poznaj\u00ed, \u017ee je n\u011bco jinak a p\u00e1n\u00ed\u010dek neodj\u00ed\u017ed\u00ed jenom na n\u00e1kup nebo tak n\u011bco. U Barona se dalo samoz\u0159ejm\u011b o\u010dek\u00e1vat, \u017ee bude tro\u0161ku teskniv\u011b k\u0148u\u010det. Ale \u017ee zak\u0148oural i Pumb\u00edk, tak to bylo dojemn\u00e9. Tom ho pochoval v n\u00e1ru\u010d\u00ed a pozlobil na \u010dum\u00e1\u010dku. N\u00e1sledn\u011b se rozlou\u010dil s mamkou. Pak u\u017e jsme se odebrali ven, kde bylo asi tak milion stup\u0148\u016f i ve st\u00ednu a zapadli do auta, kde jsme okam\u017eit\u011b pustili klimatizaci. Sedli jsme si oba dozadu, abychom mohli b\u00fdt vedle sebe. Ne, \u017ee by se dalo v p\u0159\u00edtomnosti ta\u0165ky n\u011bjak o\u0161mat\u00e1vat.<\/div>\n
\n

Zapli jsme r\u00e1dio, aby se trochu rozpustila ta atmosf\u00e9ra odjezdu. Pov\u00eddali jsme si o v\u0161em mo\u017en\u00e9m v\u010detn\u011b spole\u010dn\u00e9 dovolen\u00e9, kter\u00e1 nakonec padla na It\u00e1lii. Rozpl\u00fdvali jsme se, jak si budeme rozmazlovat \u017ealudky pizzou a prav\u00fdm risottem, nebo jejich fam\u00f3zn\u00edmi spaghettami. Kdy\u017e jsme se shodli, \u017ee v\u0161ichni p\u0159ibereme asi tak dv\u011b st\u011b kilo, za\u010d\u00ednali jsme se bl\u00ed\u017eit k t\u00e1boru.<\/p><\/div>\n

V\u0161ichni jsme tak n\u011bjak instinktivn\u011b zmlkli a r\u00e1dio se zti\u0161ilo na sotva sly\u0161itelnou \u00farove\u0148. Musel jsem uznat, \u017ee to tu bylo moc p\u011bkn\u00e9. M\u011bste\u010dko p\u016fsobilo skromn\u011b, ale celkem modern\u011b a vybaven\u011b. Pak p\u0159i\u0161la odbo\u010dka doprava a zahnuli jsme regul\u00e9rn\u011b na poln\u00ed cestu. J\u00edzda mezi vzrostl\u00fdmi kuku\u0159i\u010dn\u00fdmi klasy byla vskutku zaj\u00edmav\u00e1. Nicm\u00e9n\u011b to nem\u011blo dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed a proj\u00ed\u017ed\u011bli jsme lesem. Schv\u00e1ln\u011b jsem otev\u0159el ok\u00e9nko a nadechl se. Stejn\u011b jsme se pot\u0159ebovali tro\u0161ku aklimatizovat. Oproti autu bylo vedro, ale z\u00e1rove\u0148 ne tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9, jeliko\u017e stromy poskytovaly dostatek st\u00ednu i kysl\u00edku. Z\u00e1rove\u0148 u\u017e byla ve vzduchu c\u00edtit voda od \u0159eky.<\/div>\n
P\u0159\u00edjemn\u011b to tu von\u011blo borovicemi a taky tro\u0161ku posekanou tr\u00e1vou. Jeli jsme tu opravdu pomalu, kdyby n\u00e1hodou vyb\u011bhlo z k\u0159ov\u00ed n\u011bjak\u00e9 zv\u00ed\u0159e, a tak to byla tro\u0161ku vyhl\u00eddkov\u00e1 trasa. A\u010dkoliv jsem nesn\u00e1\u0161el kom\u00e1ry, pavouky a jin\u00e9 v\u0161emo\u017en\u00e9 z\u00e1stupce hmyz\u00ed \u0159\u00ed\u0161e, kter\u00e9 samoz\u0159ejm\u011b \u010dlov\u011bk na akc\u00edch tohohle typu b\u011b\u017en\u011b potk\u00e1val, trochu jsem zatou\u017eil tu z\u016fstat.<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Ne, \u017ee bych m\u011bl n\u011bjakou \u0161anci na p\u0159ijet\u00ed do t\u00fdmu, ale my\u0161lenka to byla p\u011bkn\u00e1. I kdy\u017e jsem si samoz\u0159ejm\u011b uv\u011bdomoval, \u017ee tohle nen\u00ed rekreace, ale sp\u00ed\u0161 opravdu c\u00edlen\u00fd nam\u00e1hav\u00fd tr\u00e9nink. Napadlo m\u011b, \u017ee se vlastn\u011b mus\u00edm je\u0161t\u011b p\u0159eptat na p\u00e1r v\u011bc\u00ed, ale nechal jsem si to na pozd\u011bji.<\/div>\n
P\u0159ed n\u00e1mi se u\u017e toti\u017e objevila velk\u00e1 budova a zahl\u00e9dl jsem i prvn\u00ed chati\u010dky. Nebylo tu sice narv\u00e1no, ale p\u00e1r lid\u00ed u\u017e pob\u00edhalo sem a tam. Zaparkovali jsme tak, abychom neblokovali vjezd dal\u0161\u00edm, a vypnuli motor. V\u0161iml jsem si, jak p\u00e1r zv\u011bdavc\u016f u\u017e pokukuje, kdo dal\u0161\u00ed to p\u0159ijel. J\u00f6rgen se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b zvedl a \u0161el vynd\u00e1vat bag\u00e1\u017e z kufru. Oto\u010dil jsem se na Toma.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee jsme tady. Je to tu moc hezk\u00fd.“<\/div>\n
„Jo… na to jsem si nikdy nemohl st\u011b\u017eovat. Ne zrovna vymazlen\u00fd z\u00e1chodky a postele, ale pro kluky to sta\u010d\u00ed.“<\/div>\n
Zazubil se a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee se humorem sna\u017e\u00ed p\u0159eb\u00edt emo\u010dn\u011b n\u00e1ro\u010dnou situaci.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem se zeptat… je tu n\u011bjak\u00e1 wi-fi? Nebo aspo\u0148 dostate\u010dn\u00fd sign\u00e1l na datov\u00e9 p\u0159ipojen\u00ed?“<\/div>\n
„No, s t\u00edm bude tro\u0161ku probl\u00e9m. Jak sis mohl v\u0161imnout, jsme pod kopcem. Tohle tady bylo v\u017edycky mizern\u00fd. Tren\u00e9r si to samoz\u0159ejm\u011b chv\u00e1l\u00ed, proto\u017ee s n\u00e1stupem smartphon\u016f nem\u00e1me mo\u017enost se tady fl\u00e1kat. Ale slibuju, \u017ee aspo\u0148 jednou denn\u011b si ten krp\u00e1l vyb\u011bhnu a zavol\u00e1m ti.“<\/div>\n
Vydal jsem ze sebe hlasit\u00fd v\u00fddech. Tak\u017ee jsme uprost\u0159ed ni\u010deho bez po\u0159\u00e1dn\u00e9ho spojen\u00ed.<\/div>\n
„Billi. I kdybych ti m\u011bl pos\u00edlat dopisy… Ozvu se.“<\/p>\n

autor: Neilinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Neilinka (Tom) Ten ve\u010der po na\u0161em intimn\u00edm z\u00e1\u017eitku spal Bill u m\u011b v pokoji. Byl jsem tak stra\u0161n\u011b vd\u011b\u010dnej za to, co se mezi n\u00e1mi mohlo odehr\u00e1t. Kdy\u017e mi us\u00ednal po boku a klidn\u011b oddechoval, byl to jeden z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch pocit\u016f<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[621],"tags":[],"class_list":["post-2850","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-live-my-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2850","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2850"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2850\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2850"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2850"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2850"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}