{"id":2856,"date":"2015-07-04T15:00:00","date_gmt":"2015-07-04T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2846"},"modified":"2015-07-04T15:00:00","modified_gmt":"2015-07-04T14:00:00","slug":"cassiopeia-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/04\/cassiopeia-5\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 5."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Posledn\u00ed dva t\u00fddny ses vracel dom\u016f pozd\u011bji.“<\/div>\n
Bill se provinile kousl do rtu a vzhl\u00e9dl od obr\u00e1zku, na kter\u00e9m s Beth pracovali. Georg v\u00fdjime\u010dn\u011b nesed\u011bl u po\u010d\u00edta\u010de a nepokou\u0161el se p\u0159ekonat rekord v zab\u00edjen\u00ed zombie p\u0159\u00ed\u0161er. Rozvalen\u00fd na gau\u010di hladil Atoma po z\u00e1dech a sem tam pohl\u00e9dl Billov\u00fdm sm\u011brem. Ned\u00edval se na n\u011bj vy\u010d\u00edtav\u011b, jak Bill \u010dekal, v o\u010d\u00edch m\u011bl drobn\u00e9 plam\u00ednky a up\u0159\u00edmn\u00fd z\u00e1jem.<\/div>\n
„Vad\u00ed ti hl\u00eddat Beth, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edm?“ zeptal se Bill, doufaje, \u017ee se nebudou t\u00e9matu jeho pozdn\u00edch p\u0159\u00edchod\u016f v\u011bnovat p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.<\/div>\n
Beth v noci tr\u00e1pily o\u0161kliv\u00e9 sny, tak\u017ee se v\u016fbec nevyspal a celou noc str\u00e1vil obj\u00edm\u00e1n\u00edm jej\u00edho drobn\u00e9ho t\u011bl\u00ed\u010dka a vypr\u00e1v\u011bn\u00edm vymy\u0161len\u00fdch poh\u00e1dek. Nad r\u00e1nem byl tak unaven\u00fd, \u017ee se v\u016fbec nesoust\u0159edil na to, co \u0159\u00edk\u00e1 a pustil se do v\u00fdkladu enzymov\u00fdch inhibic\u00ed. Kdy\u017e se po chv\u00edli vzpamatoval, p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a rychle sklonil hlavu, aby se pod\u00edval na Beth. Divil se, pro\u010d jej neupozornila na to, \u017ee mluv\u00ed z cesty. Mo\u017en\u00e1 kone\u010dn\u011b usnula, pomyslel si, ale jej\u00ed velk\u00e9 o\u010di sv\u00edt\u00edc\u00ed ve tm\u011b jej vyvedly z omylu. D\u00edvala se p\u0159\u00edmo na n\u011bj, mo\u017en\u00e1 s \u00fasm\u011bvem na rtech, mo\u017en\u00e1 ne, v o\u010d\u00edch d\u016fv\u011bra a nev\u00fdslovn\u00e1 vd\u011b\u010dnost. Billa bodlo u srdce, kdy\u017e se k n\u011bmu p\u0159itulila bl\u00ed\u017e, na \u010delisti jej po\u0161imraly jej\u00ed sv\u011btl\u00e9 vl\u00e1sky.<\/p>\n

„M\u00e1m t\u011b tolik r\u00e1da,“ zamumlala mu do boku a p\u0159itiskla se k n\u011bmu je\u0161t\u011b siln\u011bji, jako by se b\u00e1la, \u017ee ji i on nakonec opust\u00ed p\u0159esn\u011b tak jako v\u0161ichni ostatn\u00ed.<\/div>\n

V o\u010d\u00edch uc\u00edtil p\u0159\u00edtomnost slz, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt siln\u00fd. Omotal kolem n\u00ed sv\u00e9 bled\u00e9 ruce a n\u011b\u017en\u011b ji pol\u00edbil na sp\u00e1nek.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, hv\u011bzdi\u010dko,“ \u0161eptl j\u00ed do vl\u00e1sk\u016f, je\u0161t\u011b chv\u00edli ji kol\u00e9bal v n\u00e1ru\u010d\u00ed, ne\u017e sev\u0159en\u00ed jej\u00edch rukou ochablo a ona se kone\u010dn\u011b odebrala do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/div>\n
„Ale no tak, Bille,“ Georg pobaven\u011b zakroutil hlavou, polo\u017eil Atoma vedle sebe a nat\u00e1hl se pro jeden z bonb\u00f3n\u016f. Pras\u00e1tko s t\u00edm o\u010dividn\u011b nesouhlasilo, proto\u017ee mu vylezlo na kl\u00edn a hlavou dloubalo do Georgova b\u0159icha, tou\u017e\u00edc po pozornosti. „To v\u00ed\u0161, \u017ee nevad\u00ed. R\u00e1d ji pohl\u00edd\u00e1m, jen jsem m\u011bl strach, jestli je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b. Z\u0159ejm\u011b je toho na tebe p\u0159\u00edli\u0161.“<\/div>\n
Bill mu v\u011bnoval jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a tak\u00e9 zavrt\u011bl hlavou. Bylo toho na n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161, ale za dan\u00e9 situace nem\u011bl na vybranou. „Jsem v pohod\u011b, nic mi nen\u00ed. V noci jsem v\u016fbec nespal, to bude t\u00edm.“<\/div>\n
Georg si jej ustaran\u011b prohl\u00e9dl. „Vezmu Beth do parku a ty si zat\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 odpo\u010dinout.“<\/div>\n
„To nen\u00ed t\u0159eba. Opravdu jsem v po\u0159\u00e1dku. P\u016fjdu s n\u00ed pozd\u011bji s\u00e1m,“ \u0159ekl Bill a o\u010dima utkv\u011bl na mal\u00e9m klub\u00ed\u010dku na podlaze. Beth se tv\u00e1\u0159ila opravdu profesion\u00e1ln\u011b a tvo\u0159iv\u011b, kdy\u017e vybarvovala vlasy princezny zelenou pastelkou, nad \u010delem roztomil\u00e1 vr\u00e1ska soust\u0159ed\u011bn\u00ed a Bill nem\u011bl to srdce upozornit ji na to, \u017ee vybrala \u0161patnou barvu. „Krom toho m\u00e1\u0161 b\u00fdt za dv\u011b hodiny v pr\u00e1ci,“ dodal s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Georg vykulil o\u010di a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pl\u00e1cl po \u010dele. „Sakra!“ ulevil si. „M\u00e1lem jsem na to zapomn\u011bl.“<\/div>\n
„Ne m\u00e1lem. Tys na to zapomn\u011bl,“ \u0159ekl Bill se sm\u00edchem a sklouzl z gau\u010de vedle Beth, kter\u00e1 se k n\u011bmu s \u00fasm\u011bvem obr\u00e1tila a cht\u011bla zn\u00e1t jeho n\u00e1zor.<\/div>\n
„Je to kr\u00e1sn\u00e9, jsi \u0161ikulka,“ \u0161eptl j\u00ed do vl\u00e1sk\u016f, za co\u017e byl odm\u011bn\u011bn drobn\u00fdm polibkem na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„N\u011bkdy bych si p\u0159\u00e1l m\u00edt tvou pam\u011b\u0165,“ post\u011b\u017eoval si Georg, v \u00fastech po\u017eitk\u00e1\u0159sky p\u0159evaluje sladkost. Kdy\u017e spolkl sousto pln\u00e9 delik\u00e1tn\u00ed chuti, okam\u017eit\u011b se nat\u00e1hl pro dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n
\n

Bill se nad tou pozn\u00e1mkou nejd\u0159\u00edv pousm\u00e1l, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed zv\u00e1\u017en\u011bl a mysl\u00ed se mu okam\u017eit\u011b prohnaly v\u00fdjevy z minulosti. Slova, okam\u017eiky, fantomov\u00e9 bez tv\u00e1\u0159\u00ed z n\u011bj i po letech \u010derpali energii a s\u00edlu. Sna\u017eili se zbo\u0159it ze\u010f, kterou kolem sebe vystav\u011bl, p\u0159ipomenout se mu a vystra\u0161it jej, ale tentokr\u00e1t se s t\u00edm opravdu sna\u017eil bojovat. Ve\u0161ker\u00e9 obrazy v\u0161ak byly a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u00e9. Ani po letech nevybledly, nezest\u00e1rly a d\u00edky jeho unik\u00e1tn\u00ed pam\u011bti se to v bl\u00edzk\u00e9 dob\u011b ani nem\u011blo st\u00e1t.<\/p><\/div>\n

Ne, Georgu<\/em>, pomyslel si v duchu, to j\u00e1 bych cht\u011bl m\u00edt tvou pam\u011b\u0165 a kone\u010dn\u011b zapomenout.<\/em><\/div>\n
„Tohle je neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 dobrota,“ ze zamy\u0161len\u00ed jej vytrhlo Georgovo huhl\u00e1n\u00ed. „Kdes je vzal?“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee mluv\u00ed o bonb\u00f3nech, kter\u00e9 si nyn\u00ed cpal do pusy po t\u0159ech.<\/div>\n
„Dostal jsem je,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e a op\u011bt uc\u00edtil zacuk\u00e1n\u00ed ve rtech. M\u011bl chu\u0165 se usm\u00e1t, ale ovl\u00e1dl se, na rozd\u00edl od Georga, kter\u00fd byl informac\u00ed tak p\u0159ekvapen, \u017ee se p\u0159evalil dop\u0159edu a z\u00edral na Billa jako na z\u00e1zrak, s pln\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi p\u0159ipom\u00ednaje hladov\u00e9ho k\u0159e\u010dka.<\/div>\n
„Dostal? Od koho?“<\/div>\n
Bill se nerv\u00f3zn\u011b o\u0161il, c\u00edtil, jak mu v hrudi posko\u010dilo srdce, ale p\u0159ipisoval to nedostatku odpo\u010dinku. Zhluboka se nadechl p\u0159ipraven odpov\u011bd\u011bt a k jeho vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed netu\u0161il, kam s o\u010dima.<\/p>\n

„Od jednoho spolu\u017e\u00e1ka,“ pronesl o n\u011bco hlasit\u011bji ne\u017e \u0161eptem a z\u00edral na kone\u010dky sv\u00fdch prst\u016f.<\/div>\n

„Od spolu\u017e\u00e1ka?“ Georg nevych\u00e1zel z \u00fadivu. „Myslel jsem, \u017ee se k tob\u011b nechovaj\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00e1telsky.“ Pamatoval si na den, kdy p\u0159i\u0161el Bill ze \u0161koly s krv\u00e1cej\u00edc\u00edm rtem, i to, \u017ee jej st\u00e1lo opravdu hodn\u011b \u00fasil\u00ed zabr\u00e1nit mu v tom, aby tam \u0161el v\u0161em nakopat zadek.<\/div>\n
„Tenhle ne,“ jemn\u011b trhl ramenem, doufaje, \u017ee se od bonb\u00f3n\u016f p\u0159esunou jinam a budou \u0159e\u0161it d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci.<\/div>\n
„No tak, Bille, \u0159ekni mi o n\u011bm v\u00edc, jinak ze\u0161\u00edl\u00edm zv\u011bdavost\u00ed.“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, \u017ee mu do tv\u00e1\u0159\u00ed stoup\u00e1 horkost. „Nen\u00ed co. Je to jen kluk, se kter\u00fdm d\u011bl\u00e1m na jednom projektu ve \u0161kole. Proto se vrac\u00edm posledn\u00ed dva t\u00fddny pozd\u011bji dom\u016f. Pom\u00e1h\u00e1m mu s u\u010den\u00edm.“<\/div>\n
„Jak se jmenuje?“ vyzv\u00eddal Georg, natahuje se po dal\u0161\u00edm bonb\u00f3nu. Bill cht\u011bl podotknout, \u017ee takov\u00fd p\u0159\u00edjem cukru rozhodn\u011b nem\u00e1 p\u0159\u00edzniv\u00fd vliv na jeho organizmus, ale rad\u011bji se zdr\u017eel koment\u00e1\u0159e a nechal jej, a\u0165 si naplno vychutn\u00e1 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 poku\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„Tom.“<\/div>\n
Beth se p\u0159esunula na Bill\u016fv kl\u00edn a oto\u010dila se k n\u011bmu tv\u00e1\u0159\u00ed. „Jako na\u0161e pras\u00e1tko?“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t se Bill neubr\u00e1nil \u00fasm\u011bvu. P\u0159edstavoval si, jak by asi reagoval Tom, kdyby se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee byl pr\u00e1v\u011b p\u0159irovn\u00e1n k praseti. „Ne, zlato, pras\u00e1tko je Atom. Tohle je jenom Tom.“<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi o n\u011bm zat\u00edm nic ne\u0159ekl?“<\/div>\n
Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. Pohr\u00e1val si s my\u0161lenkou, \u017ee Georga po\u017e\u00e1d\u00e1, aby si zapnul po\u010d\u00edta\u010d a \u0161el si zahr\u00e1t hru. Necht\u011bl se bavit o Tomovi. Cht\u011bl si jen u\u017e\u00edt chv\u00edli volna p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se bude muset pustit do u\u010den\u00ed.<\/p>\n

„Nebylo co. Je to jen kluk, se kter\u00fdm pracuji na \u0161koln\u00edm projektu. Nen\u00ed to m\u016fj kamar\u00e1d. Jen partner.“<\/div>\n

„Kde bydl\u00ed?“<\/div>\n
„To nev\u00edm.“<\/div>\n
„Poch\u00e1z\u00ed odtud?“<\/div>\n
„Ani to nev\u00edm.“<\/div>\n
„M\u00e1 holku?“<\/div>\n
„To m\u011b nezaj\u00edm\u00e1.“<\/div>\n
„Bo\u017ee, Bille,“ za\u00fap\u011bl Georg zoufale, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vrt\u00edc hlavou. „U\u017e dva t\u00fddny se spolu u\u010d\u00edte a ty o n\u011bm v\u016fbec nic nev\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee by to, jestli m\u00e1 holku, a informace o jeho bydli\u0161ti, mohlo n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ovlivnit n\u00e1\u0161 projekt.“<\/div>\n
„Bille,“ Georg si podep\u0159el hlavu dlan\u00ed a zad\u00edval se na \u010dernovl\u00e1ska o\u010dima pln\u00fdma l\u00edtosti. „V\u00edm, \u017ees to v minulosti nem\u011bl lehk\u00e9, tv\u00ed rodi\u010de se zachovali jako odporn\u00e9 svin\u011b, ale to neznamen\u00e1, \u017ee se tak k tob\u011b mus\u00ed chovat ka\u017ed\u00fd.“<\/div>\n
„V\u0161ichni ve \u0161kole se tak ke mn\u011b chovaj\u00ed,“ p\u0159iznal Bill ti\u0161e a rad\u011bji tu v\u011btu p\u0159\u00edli\u0161 nerozpitv\u00e1val. Nem\u011bl ani nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 vyjmenov\u00e1vat mu detaily. Sta\u010dilo mu to, \u017ee se musel ka\u017edodenn\u011b pot\u00fdkat s odporem a zlobou spolu\u017e\u00e1k\u016f, \u0161epot linouc\u00ed se za jeho z\u00e1dy sl\u00fdchal pravideln\u011b, v\u0161ude kudy kr\u00e1\u010del, na sob\u011b c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pohledy. P\u0159\u00e1l si b\u00fdt neviditeln\u00fd. Alespo\u0148 na jedin\u00fd den nepoutat tolik pozornosti. A nejzvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed na tom bylo to, \u017ee v\u016fbec nerozum\u011bl, \u010d\u00edm pout\u00e1 tolik pozornosti. Byl oby\u010dejn\u00fd kluk, ni\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd, ni\u010d\u00edm speci\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n

„Tenhle kluk se k tob\u011b chov\u00e1 mile. Nos\u00ed ti bonb\u00f3ny,“ podotkl Georg v\u0161ev\u011bdoucn\u011b a jemn\u011b se na Billa pousm\u00e1l. Bill poc\u00edtil h\u0159ejiv\u00fd pocit, kter\u00fd se mu rozlezl hrudn\u00edkem jako nezn\u00e1m\u00fd druh pop\u00ednav\u00e9 rostliny a zako\u0159enil se v bl\u00edzkosti jeho srdce.<\/div>\n

„Oba v\u00edme, pro\u010d to d\u011bl\u00e1. Pom\u00e1h\u00e1m mu, chce se mi zavd\u011b\u010dit. Nen\u00ed v tom nic speci\u00e1ln\u00edho.“<\/div>\n
„A co kdy\u017e ano? Mo\u017en\u00e1 chce b\u00fdt tv\u016fj p\u0159\u00edtel. Co je na tom tak divn\u00e9ho?“ Georg za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. Dlan\u00ed si vjel do kr\u00e1tk\u00fdch st\u0159apat\u00fdch vlas\u016f a bezmocn\u011b se za n\u011b zatahal, p\u0159em\u00fd\u0161leje nad t\u00edm, jestli v\u016fbec existuje n\u011bkdo nebo n\u011bco, co m\u011blo v budoucnu zm\u011bnit Billovo chov\u00e1n\u00ed. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm se nesetkal s tak ned\u016fv\u011b\u0159ivou a ustaranou povahou. N\u011bkdy se dokonce divil, \u017ee do sv\u00e9ho \u017eivota vpustil alespo\u0148 jeho a d\u016fv\u011b\u0159oval mu natolik, \u017ee mu sv\u011b\u0159il i malou Beth. Cht\u011bl mu pomoct, cht\u011bl, aby se p\u0159enesl p\u0159es v\u0161echny hr\u016fzy minulosti, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu to nikdy nepoda\u0159\u00ed, pokud Bill s\u00e1m nebude cht\u00edt.<\/div>\n
„U\u017e se o tom nechci bavit,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, posb\u00edral ze stolu pr\u00e1zdn\u00e9 tal\u00ed\u0159e a vykro\u010dil sm\u011brem ke kuchyni s Georgem v pat\u00e1ch. Ignoroval jemn\u00e9 p\u00e1len\u00ed na hrudi a s o\u010dima zabodnut\u00fdma do hromady \u0161pinav\u00e9ho n\u00e1dob\u00ed, se pustil do \u00faklidu. Odm\u00edtal se pod\u00edvat Georgov\u00fdm sm\u011brem, stejn\u011b jako se odm\u00edtal \u0159\u00eddit jeho radami. On s\u00e1m nejl\u00e9pe v\u011bd\u011bl, co si m\u016f\u017ee dovolit. U\u017e t\u00edm, \u017ee se rozhodl Tomovi pomoct, poru\u0161il ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 z\u00e1sady, necht\u011bl v\u011bd\u011bt, co by se stalo, kdyby se mu naplno otev\u0159el a dovolil mu st\u00e1t se plnohodnotnou sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho \u017eivota. Zneu\u017eil by Tom informac\u00ed, kter\u00e9 by se o n\u011bm dozv\u011bd\u011bl? Byl by schopen ubl\u00ed\u017eit mu tak jako ostatn\u00ed?<\/div>\n
„Dej mu alespo\u0148 \u0161anci. Jen jednu \u0161anci. A pokud ud\u011bl\u00e1 n\u011bco \u0161patn\u011b, pokud ti n\u00e1hodou ubl\u00ed\u017e\u00ed, s\u00e1m si to s n\u00edm vy\u0159\u00edd\u00edm.“<\/p>\n

Bill neodpov\u011bd\u011bl a Georg u\u017e v\u00edc nic ne\u0159ekl. P\u0159\u00e1telsky jej popl\u00e1cal po z\u00e1dech a vr\u00e1til se do ob\u00fdv\u00e1ku, kde si p\u0159isedl na podlahu k Beth a d\u00edval se, jak princezn\u011b se zelen\u00fdmi vlasy maluje modrou korunku.<\/div>\n

Bill vypnul vodu, dlan\u011bmi se siln\u011b zap\u0159el o kuchy\u0148skou linku a zav\u0159el o\u010di. N\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl a rozt\u0159esen\u011b vydechl, p\u0159em\u00fd\u0161leje o v\u0161em, co se kolem n\u011bj posledn\u00ed dobou d\u011blo. V\u0161echno bylo n\u00e1hle tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a zamotan\u00e9. Dva t\u00fddny s Tomem a jeho sv\u011bt se rozto\u010dil tempem, jemu\u017e nest\u00edhal. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl Georg pravdu. S\u00e1m Tom mu n\u011bkolikr\u00e1t jemn\u011b nazna\u010dil, \u017ee je n\u00e1ro\u010dn\u00e9 s n\u00edm vych\u00e1zet. Ze za\u010d\u00e1tku se s Billem sna\u017eil komunikovat. Vypt\u00e1val se jej na \u017eivot a na v\u011bci, kter\u00e9 m\u011bl r\u00e1d, cht\u011bl jej poznat i p\u0159esto, \u017ee Bill neodpov\u00eddal a pokud ano, jen velmi stroze.<\/div>\n
Pousm\u00e1l se, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na \u00fatr\u017eky jejich vz\u00e1cn\u00fdch rozhovor\u016f. Jednou mluvili o Tomov\u011b z\u00e1lib\u011b ve hran\u00ed na kytaru.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

„Hraje\u0161 na n\u011bjak\u00fd n\u00e1stroj?“ zeptal se Tom zrovna uprost\u0159ed Billova v\u00fdkladu o rozd\u011blen\u00ed enzym\u016f. Bylo \u00fater\u00fd odpoledne, skrz vysok\u00e1 okna do j\u00eddelny pronikalo ostr\u00e9 sv\u011btlo, pohr\u00e1vaj\u00edc\u00ed si s barvou Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. Tom se r\u00e1d d\u00edval, jak se m\u011bnily z hn\u011bd\u00e9 v o\u0159\u00ed\u0161kovou, a kdy\u017e do nich zasv\u00edtilo slunce, z\u00edskaly barvu tekut\u00e9ho jantaru. I p\u0159esto, jak odta\u017eit\u00e9 a chladn\u00e9 byly, c\u00edtil p\u0159i pohledu do jejich hloubky n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/em><\/div>\n

Bill pomalu zamrkal a jemn\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed. Nerozum\u011bl, jak se od transfer\u00e1z p\u0159esunuli k hudb\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jen tro\u0161ku.“<\/em><\/div>\n
Tahle informace Toma p\u0159inejmen\u0161\u00edm zaujala, jeliko\u017e na \u017eidli vesele nadsko\u010dil a naklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e s p\u0159\u00e1telsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. O\u010di mu sv\u00edtily jako dva drobn\u00e9 diamanty a vyza\u0159ovaly p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Bill si na jejich zv\u011bdav\u00fd pohled za\u010d\u00ednal zvykat.<\/em><\/div>\n
„Klav\u00edr,“ \u0161eptl a sklonil hlavu, z\u00edraje do se\u0161itu, ve kter\u00e9m m\u011bl pozn\u00e1mky v\u011bnuj\u00edc\u00ed se dan\u00e9 t\u00e9matice.<\/em><\/div>\n
„P\u00e1ni,“ hv\u00edzdl Tom a naklonil se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, tak\u017ee Bill mohl op\u011bt vn\u00edmat jeho p\u0159\u00edjemnou v\u016fni. „To bych do tebe ne\u0159ekl. Jak dlouho u\u017e hraje\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Bylo mi \u0161est, kdy\u017e jsem s t\u00edm za\u010dal,“ odpov\u011bd\u011bl a sna\u017eil se nen\u00e1padn\u011b odsunout.<\/em><\/div>\n
„Dvacet let je podle tebe tro\u0161ku? Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt geni\u00e1ln\u00ed!“<\/em><\/div>\n
Bill se odv\u00e1\u017eil zvednout hlavu a pod\u00edvat se na n\u011bj. Tom jej sledoval obdivn\u00fdm pohledem a usm\u00edval se jako mal\u00fd kluk. Bill jemn\u011b trhl rameny a pousm\u00e1l se. „V\u017edy je co zlep\u0161ovat.“<\/em><\/div>\n
„Ve tv\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b tomu moc nev\u011b\u0159\u00edm. Ur\u010dit\u011b hraje\u0161 jako virtu\u00f3z, jen jsi p\u0159\u00edli\u0161 skromn\u00fd na to, abys to p\u0159iznal, \u017ee jo?“ Loktem jej hrav\u011b dloubl do boku a Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Tomova spont\u00e1nnost jej ka\u017ed\u00fdm dnem p\u0159ekvapovala v\u00edc a v\u00edc. C\u00edtil, jak mu ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e a cht\u011bl pokra\u010dovat ve vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed klasifikace enzym\u016f, ale jeho t\u011blo se mu postavilo na odpor. Mysl formulovala zcela jin\u00e9 my\u0161lenky a z \u00fast mu pomalu vyklouzla tich\u00e1 ot\u00e1zka.<\/em> <\/p>\n

„A ty\u2026 hraje\u0161 na n\u011bjak\u00fd n\u00e1stroj?“ Byla to z\u0159ejm\u011b prvn\u00ed ot\u00e1zka, kterou vyslovil Tomov\u00fdm sm\u011brem, a Toma na okam\u017eik zcela vyvedla z m\u00edry. Dlouze se na Billa zad\u00edval, beze slov, bez pohnut\u00ed, a kdy\u017e odpov\u00eddal, nerv\u00f3zn\u011b bubnoval prsty po stole.<\/em><\/div>\n

„Hraju na kytaru. Od sv\u00fdch deseti let, abych byl p\u0159esn\u00fd.“<\/em><\/div>\n
Bill se op\u011bt jemn\u011b pousm\u00e1l. L\u00edbilo se mu, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee lid\u00e9 kolem n\u011bj um\u011bj\u00ed n\u011bco, co je jemu naprosto ciz\u00ed. V\u017edy k nim c\u00edtil jist\u00fd respekt a obdiv. Ka\u017ed\u00fd rozum\u011bl sv\u00e9mu druhu um\u011bn\u00ed. A zat\u00edmco jeho prsty milovaly chv\u00edle, kdy mohly svobodn\u011b plout po kl\u00e1ves\u00e1ch, vytv\u00e1\u0159eje p\u0159\u00edmo magickou kakofonii, ty Tomovy byly zb\u011bhl\u00e9 v dot\u00fdk\u00e1n\u00ed se strun a vytv\u00e1\u0159en\u00ed akord\u016f.<\/em><\/div>\n
„Nau\u010d\u00edm t\u011b to, kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt. Nen\u00ed to nic t\u011b\u017ek\u00e9ho.“<\/em><\/div>\n
Billovi se z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu zb\u011bsile roztlouklo srdce a tentokr\u00e1t byl on t\u00edm, kdo nerv\u00f3zn\u011b bubnoval prsty po stole, vytv\u00e1\u0159eje nezn\u00e1mou melodii. Nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, a tak rad\u011bji neodpov\u011bd\u011bl. Nezd\u00e1lo se, \u017ee by to Tomovi p\u0159ek\u00e1\u017eelo. Uspokojen kr\u00e1tk\u00fdm rozhovorem op\u011bt sklonil hlavu ke knize a soust\u0159edil se na v\u0161echna Billova slova. Cht\u011bl mu \u0159\u00edct, \u017ee u\u010den\u00ed s n\u00edm mu d\u00e1v\u00e1 mnohem v\u00edc ne\u017e p\u0159edn\u00e1\u0161ky s profesorem Higginsem, ale v\u010das se stihl zastavit. V\u011bnoval textu p\u0159ed sebou stydliv\u00fd \u00fasm\u011bv. N\u011bkter\u00e9 v\u011bci by rad\u011bji m\u011bly z\u016fstat nevy\u0159\u010den\u00e9.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> \u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Jindy se zase zvl\u00e1\u0161tn\u00ed shodou okolnost\u00ed dostali k jejich spolu\u017ea\u010dce Mandy, na kterou m\u011bli nane\u0161t\u011bst\u00ed zcela rozd\u00edln\u00e9 n\u00e1zory.<\/p><\/div>\n

\n

…<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

„Tak\u017ee, abys tomu l\u00e9pe rozum\u011bl, p\u0159i nekompetitivn\u00ed inhibici se inhibitor v\u00e1\u017ee na jin\u00e9 m\u00edsto ne\u017e substr\u00e1t. Pod\u00edvej se nap\u0159\u00edklad sem, vid\u00ed\u0161 tuhle rovnici?“ Bill zvedl hlavu od textu a teprve v t\u00e9 chv\u00edli si uv\u011bdomil, \u017ee Tom u\u017e n\u011bjakou chv\u00edli neposlouch\u00e1 a o\u010dima vis\u00ed na spolu\u017ea\u010dce, kter\u00e1 se zastavila u jejich stolu a okat\u011b s n\u00edm flirtovala.<\/em><\/div>\n

„Neozval ses,“ trucovit\u011b na\u0161pulila rty, krout\u00edc si pramen vlas\u016f kolem p\u011bst\u011bn\u00e9ho prstu. „\u010cekala jsem a ty po\u0159\u00e1d nic.“ Pohodila hlavou, jej\u00ed na\u0161pulen\u00e9 rty byly n\u00e1hle je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed. Kr\u00e1tk\u00e1 sukn\u011b se j\u00ed vyhrnula do \u00farovn\u011b stehen a Billovi se cht\u011blo zvracet.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsem hodn\u011b pr\u00e1ce,“ odpov\u011bd\u011bl Tom pon\u011bkud vyh\u00fdbav\u011b a st\u0159elil nerv\u00f3zn\u00edm pohledem po Billovi. Ten rad\u011bji sklonil hlavu a byl r\u00e1d, \u017ee je sv\u011btlovlasou d\u00edvkou zat\u00edm p\u0159ehl\u00ed\u017een.<\/em><\/div>\n
„Tak se na to vyka\u0161li a poj\u010f se mnou. Sko\u010d\u00edme do baru nebo n\u011bkam.“<\/em><\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 r\u00e1d bych, ale nem\u016f\u017eu,“ Tom se nerv\u00f3zn\u011b kousal do rtu a op\u011bt se zad\u00edval na Billa. M\u011bl na sob\u011b b\u00edlou ko\u0161ili, \u00fazk\u00e9 tmav\u00e9 d\u017e\u00edny, v obli\u010deji typick\u00fd nep\u0159\u00edstupn\u00fd v\u00fdraz, a p\u0159esto jeho pozornost p\u0159itahoval mnohem v\u00edc ne\u017e Mandy, kter\u00e1 b\u011bhem posledn\u00ed t\u00fddn\u016f radik\u00e1ln\u011b zm\u011bnila sv\u016fj styl obl\u00e9k\u00e1n\u00ed a za\u010dala se po \u0161kole promen\u00e1dovat polonah\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Ozvu se ti, a\u017e budu m\u00edt \u010das,“ sl\u00edbil.<\/em><\/div>\n
„Beru t\u011b za slovo,“ p\u00edpla a v\u011bnovala mu je\u0161t\u011b jeden smysln\u00fd pohled p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se oto\u010dila na podpatku a vypochodovala z j\u00eddelny.<\/em> <\/p>\n

„M\u016f\u017eeme pokra\u010dovat?“ zeptal se Bill v\u00e1hav\u011b, ale Tom neodpov\u011bd\u011bl. M\u00edsto toho se k n\u011bmu naklonil tak bl\u00edzko, jako by mu cht\u011bl po\u0161eptat n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed a s \u010dervenaj\u00edc\u00edm obli\u010dejem tak doopravdy i p\u016fsobil.<\/em><\/div>\n

„L\u00edb\u00ed se ti Mandy?“ zeptal se \u0161eptem a hlavou uk\u00e1zal sm\u011brem, kter\u00fdm d\u00edvka odkr\u00e1\u010dela.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Bill bez nejmen\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed a otev\u0159el \u00fasta p\u0159ipraven pokra\u010dovat v tom, pro\u010d sem p\u0159i\u0161li.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? V\u017edy\u0165 je kr\u00e1sn\u00e1,“ podivil se Tom, v o\u010d\u00edch naprost\u00e9 zmaten\u00ed. Je\u0161t\u011b se nesetkal s n\u011bk\u00fdm, komu by se nel\u00edbila. Bill byl z\u0159ejm\u011b v\u00fdjimkou ve v\u0161ech sm\u011brech.<\/em><\/div>\n
„Ne\u0159ekl jsem, \u017ee je o\u0161kliv\u00e1. Jen v \u010dlov\u011bku hled\u00e1m v\u00edc ne\u017e hezk\u00fd zevn\u011bj\u0161ek. Vnit\u0159n\u011b je naprosto pr\u00e1zdn\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„Pr\u00e1zdn\u00e1?“ Tomovo obo\u010d\u00ed vyst\u0159elilo vzh\u016fru. Za\u010d\u00ednal se v tom v\u0161em ztr\u00e1cet.<\/em><\/div>\n
Bill si t\u011b\u017ece povzdechl, odsunul otev\u0159enou knihu stranou a zahled\u011bl se Tomovi do o\u010d\u00ed. „Vysv\u011btl\u00edm ti to takhle,“ za\u010dal. „Kdy\u017e se d\u00edv\u00e1m do u\u010debnice a vid\u00edm v\u0161echny ty rovnice, c\u00edt\u00edm z\u00e1jem a obdiv. Kdy\u017e se d\u00edv\u00e1m na no\u010dn\u00ed oblohu, jsem fascinov\u00e1n jej\u00ed kr\u00e1sou. Kdy\u017e uvid\u00edm klav\u00edr a v\u00edm, \u017ee budu brzy hr\u00e1t, rozbu\u0161\u00ed se mi srdce a nasko\u010d\u00ed mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. Ale kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na ni, nec\u00edt\u00edm nic.“<\/em><\/div>\n
Tom se spokojen\u011b usm\u00e1l. Byla to z\u0159ejm\u011b nejdel\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f, jakou mu kdy Bill poskytl a on se necht\u011bl vzd\u00e1t dal\u0161\u00edch mo\u017enost\u00ed sly\u0161et jeho zaj\u00edmav\u00fd hlas. Cht\u011bl si s n\u00edm pov\u00eddat, cht\u011bl mu naslouchat, a proto se sna\u017eil vymyslet cokoliv, jen aby nep\u0159est\u00e1val.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 r\u00e1d hv\u011bzdy?“ zeptal se na prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 jej p\u0159i zm\u00ednce kr\u00e1sy no\u010dn\u00ed oblohy napadla.<\/em><\/div>\n
Bill k n\u011bmu op\u011bt zvedl pohled, jeho o\u010di byly nezvykle m\u011bkk\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9. „Miluji hv\u011bzdy. I p\u0159esto, jak vzd\u00e1len\u00e9 jsou, p\u016fsob\u00ed tajemn\u011b a magicky. Vyb\u00edzej\u00ed \u010dlov\u011bka k tomu, aby se je sna\u017eil pochopit. Dostanou se mu pod k\u016f\u017ei, podman\u00ed si jeho vn\u00edm\u00e1n\u00ed sv\u011bta a on je mus\u00ed milovat, a\u0165 u\u017e chce, nebo ne.“<\/em><\/div>\n
Tom p\u0159i t\u011bch slovech dok\u00e1zal myslet na jedin\u00e9. Na jejich podobnost s \u010dernovl\u00e1skem, sed\u00edc\u00edm naproti n\u011bmu.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Tom m\u011bl Andrease up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d a v\u011bt\u0161inou jej pova\u017eoval za sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, ale pokud by se okam\u017eit\u011b nedostal z jeho bl\u00edzkosti, z\u0159ejm\u011b by vybouchl. Od t\u00e9 doby, co se stal Greg jeho partnerem na chemick\u00fd projekt, se mu najednou zd\u00e1l pon\u011bkud jin\u00fd. M\u00ed\u0148 jako Andreas, kter\u00e9ho znal do t\u00e9 doby a kter\u00e9ho si tolik obl\u00edbil, a v\u00edc jako Greg. P\u0159i\u0161el mu zvl\u00e1\u0161tn\u011b ciz\u00ed, posledn\u00ed dobou mu u\u017e ani nem\u011bl co \u0159\u00edct, a tak se rad\u011bji uzav\u00edral do sv\u00e9 samoty, tr\u00e1vil dlouh\u00e9 hodiny proch\u00e1zen\u00edm se po m\u011bst\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm.<\/p><\/div>\n

Dnes cht\u011bl nav\u0161t\u00edvit m\u00edsta, na kter\u00e9 m\u011bl relativn\u011b hezk\u00e9 vzpom\u00ednky vzhledem k tomu, co n\u00e1sledovalo, a d\u0159\u00edv ne\u017e si to uv\u011bdomil, vstupoval do m\u011bstsk\u00e9ho parku, doprov\u00e1zen k\u0159ikem mal\u00fdch d\u011bt\u00ed a jejich starostliv\u00fdch rodi\u010d\u016f. I p\u0159esto, \u017ee na oblohu vystoupila hust\u00e1 mra\u010dna a zvedal se v\u00edtr, bylo venku na za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed jaro celkem p\u0159\u00edjemn\u011b. Zachumlal se do sv\u00e9ho velk\u00e9ho svetru a posadil se na nejbli\u017e\u0161\u00ed lavi\u010dku, odkud m\u011bl v\u00fdhled na cel\u00fd park.<\/div>\n
Zaklonil hlavu, zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl. Mysl\u00ed mu okam\u017eit\u011b za\u010daly v\u00ed\u0159it vzpom\u00ednky, ty hezk\u00e9 i ty bolestiv\u00e9, p\u0159edh\u00e1n\u011bly se jedna p\u0159ed druhou, vytv\u00e1\u0159eje v Tomov\u011b mysli kr\u00e1tk\u00fd film. Vzpom\u00ednal na prvn\u00ed den v parku. Na d\u011bde\u010dka, kter\u00fd sed\u011bl vedle n\u011bj, dr\u017eel jej za ruku a vst\u0159eb\u00e1val energii toho kouzeln\u00e9ho kousku p\u0159\u00edrody. Nemluvili, hled\u011bli do pr\u00e1zdna, a kdy\u017e se na sebe po chv\u00edli zad\u00edvali, usm\u00e1li se. Bylo to rozhodn\u011b v\u00edc, ne\u017e mohli \u010dekat.<\/div>\n
Posledn\u00ed spole\u010dn\u00fd den, kter\u00fd v parku str\u00e1vili, prob\u00edhal \u00fapln\u011b stejn\u011b. I tehdy nemluvili, jen hled\u011bli do pr\u00e1zdna. Op\u011bt na sebe pohl\u00e9dli, op\u011bt se usm\u00e1li, ale pohledy obou byly pln\u00e9 slz a nev\u00fdslovn\u00e9 bolesti.<\/p>\n

Siln\u011b se kousl do rtu a rychle zamrkal, jakmile uc\u00edtil v o\u010d\u00edch zn\u00e1mou vlhkost. Pooto\u010dil hlavu, pohl\u00e9dl na pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto vedle sebe, srdce zaplakalo nad pocitem podivn\u00e9 pr\u00e1zdnoty. Byl by schopen ob\u011btovat cokoli, dal by v\u0161echno na sv\u011bt\u011b za to, aby jej mohl je\u0161t\u011b jednou spat\u0159it. Jen jednou jej chytit za ruku a pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj nikdy ned\u00edvaly jinak ne\u017e s l\u00e1skou a porozum\u011bn\u00edm. Chyb\u011bl mu. Chyb\u011bl mu v\u00edc, ne\u017e si byl ochoten p\u0159ipustit, a kdy\u017e uc\u00edtil, jak mu po l\u00edci st\u00e9k\u00e1 zbloudil\u00e1 slza, neset\u0159el ji. Uslzen\u00fdm pohledem se zad\u00edval p\u0159ed sebe a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile si v\u0161iml mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka post\u00e1vaj\u00edc\u00edho za n\u00edzk\u00fdm ke\u0159em. D\u00edvalo se na n\u011bj velk\u00fdma o\u010dima, p\u0159\u00edli\u0161 plach\u00e9, aby opustilo sv\u016fj \u00fakryt. Zlat\u00e9 kudrlinky m\u011bla spleten\u00e9 do dvou zapl\u00e9tan\u00fdch cop\u016f, ve fialov\u00e9 sukni a \u017elut\u00e9m svet\u0159\u00edku s klobou\u010dkem na hlav\u011b p\u016fsobila neuv\u011b\u0159iteln\u011b roztomile. Tom cht\u011bl na ni promluvit ale d\u0159\u00edv, ne\u017e se k tomu odhodlal, d\u011bv\u010d\u00e1tko vylezlo ze sv\u00e9 skr\u00fd\u0161e a rozb\u011bhlo se k n\u011bmu, s rukou za z\u00e1dy. Byla drobn\u00e1 a hodn\u011b mal\u00e1, nemohla m\u00edt v\u00edc ne\u017e \u010dty\u0159i roky.<\/p>\n

„Ahoj,“ pozdravil ji lehce nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem.<\/div>\n

D\u011bv\u010d\u00e1tko neodpov\u011bd\u011blo, sklonilo hlavu a nat\u00e1hlo drobnou ruku sm\u011brem k Tomovi. Kdy\u017e rozev\u0159elo dla\u0148, Tom v n\u00ed mohl spat\u0159it drobn\u00fd b\u00edl\u00fd kv\u00edtek.<\/div>\n
„Je pro tebe,“ ozvalo se tenk\u00fdm hl\u00e1skem, a kdy\u017e op\u011bt zvedlo hlavu, zad\u00edvalo se na n\u011bj p\u0159ekvapiv\u011b rozumn\u00fdm a vn\u00edmav\u00fdm pohledem. „Nebu\u010f smutn\u00fd,“ dodala nesm\u011ble a Toma p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159\u00e1lo u srdce, kdy\u017e bral do rukou ne\u010dekan\u00fd d\u00e1rek.<\/div>\n
„U\u017e nebudu,“ \u0159ekl ti\u0161e a hrav\u011b ji cvrnkl do \u0161pi\u010dky nosu. M\u011bl pocit, \u017ee mu toho and\u00edlka seslalo samotn\u00e9 nebe. Mo\u017en\u00e1 d\u011bde\u010dek, kter\u00fd jist\u011b vyc\u00edtil jeho nar\u016fstaj\u00edc\u00ed \u00fazkost a stesk.<\/div>\n
Mali\u010dk\u00e1 se ti\u0161e zachichotala, chytila se za nos a nesm\u011ble p\u0159e\u0161l\u00e1pla na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Jak se jmenuje\u0161?“ zeptal se j\u00ed a kv\u00edtek si opatrn\u011b vlo\u017eil do kapsy svetru.<\/div>\n
„Beth a ty?“ \u0159ekla a op\u011bt k n\u011bmu nat\u00e1hla drobnou ruku. Tom se na ni n\u011b\u017en\u011b usm\u00e1l a sev\u0159el jej\u00ed mal\u00e9 prst\u00edky t\u011bmi sv\u00fdmi.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Tom.“<\/div>\n
„Zahraje\u0161 si s n\u00e1mi na schov\u00e1vanou?“ zeptala se a d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl zareagovat, pevn\u011bji chytila jeho ruku a t\u00e1hla jej sm\u011brem k mal\u00e9mu jez\u00edrku.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b nedaleko n\u011bj, op\u0159en\u00e9ho o kmen vysok\u00e9ho platanu, spat\u0159il Billa. Oto\u010den k nim z\u00e1dy, z\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d po\u010d\u00edtal a \u010dekal, dokud se mali\u010dk\u00e1 neschov\u00e1. Tom z\u016fstal zara\u017een\u011b st\u00e1t na m\u00edst\u011b a civ\u011bl na Billova z\u00e1da zahalena tenkou ko\u017eenou bundou. Ten den byl pln\u00fd p\u0159ekvapen\u00ed, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 z nich nebylo tak intenzivn\u00ed, jako kdy\u017e spat\u0159il \u010dernovl\u00e1ska mimo \u0161koln\u00ed pozemek, v obklopen\u00ed p\u0159\u00edrody a hraj\u00edc\u00edho si, jako by byl i on s\u00e1m d\u00edt\u011btem.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Posledn\u00ed dva t\u00fddny ses vracel dom\u016f pozd\u011bji.“ Bill se provinile kousl do rtu a vzhl\u00e9dl od obr\u00e1zku, na kter\u00e9m s Beth pracovali. Georg v\u00fdjime\u010dn\u011b nesed\u011bl u po\u010d\u00edta\u010de a nepokou\u0161el se p\u0159ekonat rekord v zab\u00edjen\u00ed zombie p\u0159\u00ed\u0161er. Rozvalen\u00fd na gau\u010di hladil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2856","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2856","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2856"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2856\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2856"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2856"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2856"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}