{"id":2859,"date":"2015-07-03T16:00:00","date_gmt":"2015-07-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2849"},"modified":"2015-07-03T16:00:00","modified_gmt":"2015-07-03T15:00:00","slug":"turn-back-time-25-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/03\/turn-back-time-25-1-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 25. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Mat\u010dina no\u010dn\u00ed m\u016fra<\/p>\n

<\/strong> Bill se v reakci na mat\u010din zd\u011b\u0161en\u00fd t\u00f3n p\u0159ikr\u010dil. Ka\u017ed\u00fd sval v jeho t\u011ble se t\u0159\u00e1sl strachy, \u00fady mu ztuhly. Ani se nehnul. Na my\u0161lenku na to se oto\u010dit, aby vzbudil Toma, zapomn\u011bl, ostatn\u011b by to stejn\u011b bylo zbyte\u010dn\u00e9, jeliko\u017e u\u017e sly\u0161el chlapce za sebou, jak se vrt\u00ed. Vzadu na krku uc\u00edtil chlad, jen\u017e se mu rychle \u0161\u00ed\u0159il do tv\u00e1\u0159\u00ed, byl to spaluj\u00edc\u00ed chlad viny, kter\u00fd se v m\u017eiku m\u011bnil na horkost.<\/div>\n

Dve\u0159e lo\u017enice se pln\u011b otev\u0159ely a narazily do zdi, co\u017e potvrdil k\u0159aplav\u00fd zvuk, kter\u00fd zarezonoval do ticha, je\u017e n\u00e1sledovalo po mat\u010din\u011b zhrozen\u00e9m v\u00fdk\u0159iku.<\/div>\n
„Oh, m\u016fj\u2026 m\u016fj bo\u017ee,“ za\u0161eptala \u017eena, natolik \u0161okovan\u00e1, \u017ee nebyla schopn\u00e1 se pohnout.<\/div>\n
Sotva st\u00e1la, zmaten\u00e1 a zara\u017een\u00e1, ve dve\u0159\u00edch Billova pokoje a vykulen\u00fdma o\u010dima t\u011bkala po m\u00edstnosti. Nicm\u00e9n\u011b v pokoji \u017e\u00e1dn\u00e9 jistoty nenalezla. Nebylo tam nic, co by mohlo vymazat z jej\u00ed hlavy ty stra\u0161liv\u00e9 my\u0161lenky.<\/p>\n

Tmav\u00e9 kalhoty a b\u00edl\u00e1 ko\u0161ile, co\u017e \u017eena brzy identifikovala jako od\u011bv jej\u00edho syna, byly pohozen\u00e9 na podlaze bl\u00edzko v\u011bc\u00ed, o nich\u017e matka usoudila, \u017ee jsou Tomovy. Dva p\u00e1ry bot tak\u00e9 le\u017eely na zemi tak daleko od sebe, \u017ee bylo jasn\u00e9, \u017ee byly zouvan\u00e9 ve sp\u011bchu. Jedna z Tomov\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch \u010dapek dopl\u0148ovala kupu rozh\u00e1zen\u00fdch svr\u0161k\u016f.<\/div>\n

\u017den\u011b zav\u00ed\u0159ilo v \u017ealudku, a kdy\u017e se sna\u017eila polknout, nemohla kv\u016fli suchu v \u00fastech. Chytila se r\u00e1mu dve\u0159\u00ed a obr\u00e1tila zrak k synov\u011b posteli. Te\u010f polkla a bylo to, jako by se t\u0159elo hedv\u00e1b\u00ed o brusn\u00fd pap\u00edr. Znovu byla schopn\u00e1 se nadechnout, tak\u017ee hlasit\u011b zalapala po dechu. Ani si neuv\u011bdomovala, \u017ee p\u0159edt\u00edm ho zadr\u017eovala.<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed j\u00ed vhrkly slzy z nedostatku vl\u00e1hy – dokonce zapomn\u011bla i mrkat.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Napravila to tedy, a dokonce udr\u017eela o\u010di zav\u0159en\u00e9 d\u00e9le, ne\u017e bylo nutn\u00e9, p\u0159i\u010dem\u017e se modlila, aby, a\u017e je znovu otev\u0159e, se jej\u00ed v\u00fdhled n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem zm\u011bnil. Bylo to d\u011btinsk\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, byla si toho v\u011bdoma, ale protentokr\u00e1t opravdu tou\u017eila po tom, aby se j\u00ed splnilo. Oh, jak jen si p\u0159\u00e1la, aby a\u017e otev\u0159e o\u010di, spat\u0159ila sv\u00e9ho kr\u00e1sn\u00e9ho roztomil\u00e9ho Billa sm\u011bj\u00edc\u00edho se a hraj\u00edc\u00edho si na posteli, jako kdy\u017e byl mal\u00fd chlapec. Poprv\u00e9 si p\u0159\u00e1la, aby \u0161el vr\u00e1tit \u010das. A aby \u0161ly n\u011bkter\u00e9 ud\u00e1losti \u00fapln\u011b vymazat. P\u0159\u00e1la si druhou \u0161anci, aby mohla otev\u0159\u00edt o\u010di a vr\u00e1tit se do doby p\u0159ed n\u011bkolika lety. Pravd\u011bpodobn\u011b, kdy\u017e bylo Billovi deset a byl tak mladink\u00fd a nevinn\u00fd.<\/div>\n
Ano, deset, to byl dobr\u00fd v\u011bk.<\/div>\n
To byl bezstarostn\u00fd rok, jak tak vzpom\u00edn\u00e1. Nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti o to, aby z Billa vyrostl dob\u0159e vychovan\u00fd mlad\u00fd mu\u017e. Byl d\u00edt\u011b a u\u017e\u00edval si d\u011btstv\u00ed tak, jak m\u011bl.<\/div>\n
Kdy\u017e bylo Billovi deset, nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9 rozhovory o l\u00e1sce – krom\u011b l\u00e1sky k rodin\u011b.<\/p>\n

My\u0161lenka na Billa jako mu\u017ee hledaj\u00edc\u00edho kr\u00e1snou man\u017eelku byla humorn\u00e1, ta p\u0159edstava byla vzd\u00e1len\u00e9 bezpo\u010det sv\u011bteln\u00fdch let.<\/div>\n

Ale p\u0159i\u0161lo to tak rychle,<\/em> pomyslela si \u017eena a op\u0159ela se o futro, uvolnila cel\u00e9 t\u011blo. P\u0159\u00edli\u0161 jsem ho do toho tla\u010dila. A moc rychle,<\/em> usoudila a v duchu se za to nakopla.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b se nadechla, narovnala a pod\u00edvala se na postel. Obr\u00e1til se j\u00ed \u017ealudek a m\u011bla nutk\u00e1n\u00ed uhnout pohledem, ale m\u00edsto toho se p\u0159inutila d\u00e1l ten v\u00fdjev sledovat.<\/div>\n
Billova v\u00ed\u010dka byla pevn\u011b zav\u0159en\u00e1.<\/div>\n
Jeho rysy byly sta\u017een\u00e9 do takov\u00e9 grimasy, \u017ee to vypadalo, \u017ee se Bill p\u0159ipravuje na r\u00e1nu, kter\u00e1 p\u0159ijde. P\u0159ikr\u00fdvku m\u011bl chlapec vyta\u017eenou ve v\u00fd\u0161ce rukou, zakr\u00fdvala v\u011bt\u0161inu jeho t\u011bla krom\u011b hol\u00e9 nohy vykukuj\u00edc\u00ed dole s chodidlem zavrt\u00e1vaj\u00edc\u00edm se do matrace.<\/div>\n
P\u0159ehoz, obvykle \u00fahledn\u011b srovnan\u00fd, nyn\u00ed le\u017eel schumlan\u00fd v nohou postele.<\/p>\n

Mat\u010diny o\u010di p\u0159ejely p\u0159es synovo strnul\u00e9 t\u011blo a pak zaznamenaly nah\u00e9 Tomovo t\u011blo za n\u00edm. \u017dena znovu zav\u0159ela o\u010di, pevn\u011b sev\u0159ela v\u00ed\u010dka a je\u0161t\u011b pevn\u011bji sev\u0159ela futro, aby to ust\u00e1la. Zas\u00e1hla ji vlna z\u00e1vrat\u011b, je\u017e zp\u016fsobila, \u017ee se pod n\u00ed za\u010dala houpat podlaha.<\/div>\n

Chvilku po\u010dkala, ne\u017e znovu otev\u0159ela o\u010di, nicm\u00e9n\u011b v\u011bd\u011bla, \u017ee pouh\u00fdm mrknut\u00edm se nic nezm\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Nemohl obelhat svou mysl.<\/div>\n
Jej\u00ed syn a dal\u0161\u00ed chlapec se naz\u00ed obj\u00edmali v posteli – bylo jasn\u00e9, co se tu ud\u00e1lo.<\/div>\n
Matka v podstat\u011b ani nepot\u0159ebovala nic vid\u011bt, aby odhadla, co kluci v tomhle pokoji d\u011blali. Pach patrn\u00fd ve vzduchu sta\u010dil. To ho\u0159k\u00e9 pronikav\u00e9 aroma, na n\u011b\u017e si a\u017e moc dob\u0159e vzpom\u00edn\u00e1. Bylo trochu jin\u00e9, ne\u017e si pamatovala, sta\u017een\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bohatou v\u016fn\u00ed, ale jej\u00ed smysly ho i tak dok\u00e1zaly rozeznat. P\u0159\u00edmo ji to pra\u0161tilo do nosu a p\u0159ivolalo j\u00ed to vzpom\u00ednky na d\u00e1vnou minulost. Ale m\u00edsto toho, aby \u017eena c\u00edtila vzru\u0161en\u00ed, slan\u00fd od\u00e9r j\u00ed vh\u00e1n\u011bl slzy do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Pokojem se neslo jej\u00ed zalap\u00e1n\u00ed po dechu. Otev\u0159ela o\u010di a pohledem automaticky spo\u010dinula na Billov\u011b posteli a na dvou chlapc\u00edch le\u017e\u00edc\u00edch v n\u00ed.<\/p>\n

Jej\u00ed syn.<\/div>\n

Jej\u00ed zlat\u00ed\u010dko.<\/div>\n
A ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd kluk, kter\u00fd ji od za\u010d\u00e1tku vyt\u00e1\u010del.<\/div>\n
M\u011bla p\u0159ed o\u010dima n\u011bco neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho. Ti dva byli… spolu, stejn\u00fdm zp\u016fsobem jako milenci, a sna\u017eili se skr\u00fdt svou nevinnost v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch na Billov\u011b posteli – t\u00e9 sam\u00e9 posteli, do kter\u00e9 ona ukl\u00e1dala sv\u00e9ho syn\u00e1\u010dka ka\u017edou noc, kdy\u017e byl mlad\u0161\u00ed. Byla to ta sam\u00e1 postel, ty sam\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky a ten sam\u00fd p\u0159ehoz. \u017den\u011b se sev\u0159elo srdce, zat\u00edmco myslela na v\u0161echny pe\u0159iny, jimi\u017e p\u0159ikr\u00fdvala sv\u00e9 d\u00edt\u011b a\u017e po bradu, aby ho uchr\u00e1nila p\u0159ed temnotou.<\/div>\n
V krku se j\u00ed utvo\u0159il knedl\u00edk.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d st\u00e1la ve dve\u0159\u00edch, jej\u00ed t\u011blo zamrzlo, nohy m\u011bla paralyzovan\u00e9, svaly rozt\u0159esen\u00e9. Nev\u011bd\u011bla, co d\u011blat. O\u010di m\u011bla vlhk\u00e9. A p\u00e1lilo ji v nich… tak, \u017ee to bolelo. Hrdlo m\u011bla sev\u0159en\u00e9. \u00dasta se j\u00ed automaticky otev\u00edrala, jako by m\u011bla vyk\u0159iknout, ale z jej\u00edch \u00fast nevy\u0161el \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk. V\u00fdk\u0159ik zaniknul v jej\u00edm hrdle. Rozt\u0159esen\u011b d\u00fdchala, zat\u00edmco se j\u00ed t\u011blem \u0161\u00ed\u0159ila nechu\u0165.<\/div>\n
Cht\u011bla bre\u010det.<\/div>\n
Cht\u011bla k\u0159i\u010det.<\/div>\n
Cht\u011bla se nakopnout za to, \u017ee na Billa tolik tla\u010dila.<\/div>\n
A hlavn\u011b cht\u011bla ut\u00e9ct a p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic nestalo.<\/p>\n

„Eleanor! Eleanor? Drahou\u0161ku, sly\u0161el jsem t\u011b k\u0159i\u010det, co se-„<\/div>\n

Jej\u00ed t\u011blo se probralo vlivem jej\u00edho man\u017eela, kter\u00fd sp\u011bchal do pokoje ujistit se, \u017ee je jeho \u017eena v po\u0159\u00e1dku. V\u0161echny starosti o cho\u0165 byly ty tam, hned jak pan Tr\u00fcmper vb\u011bhl do lo\u017enice a stal se t\u0159et\u00edm sv\u011bdkem zak\u00e1zan\u00e9ho ritu\u00e1lu, jen\u017e se ud\u00e1l mezi jeho synem a t\u00edm klukem.<\/div>\n
Ten kluk…<\/em><\/div>\n
Pan Tr\u00fcmper c\u00edtil, jak se mu krout\u00ed horn\u00ed ret a krev mu jen v\u0159e.<\/div>\n
Nechu\u0165, zklam\u00e1n\u00ed, stud…<\/div>\n
Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159ikro\u010dil k l\u016f\u017eku, podlaha se proh\u00fdbala pod jeho t\u011b\u017ek\u00fdmi kroky a pr\u00e1deln\u00edk se ot\u0159\u00e1sl – podobn\u011b jako se Bill t\u0159\u00e1sl pod p\u0159ikr\u00fdvkou. \u010cernovl\u00e1sek je\u0161t\u011b v\u00edc zkroutil obli\u010dej, nicm\u00e9n\u011b p\u0159im\u011bl se k tomu otev\u0159\u00edt na \u0161kv\u00edrku o\u010di. P\u0159ed sebou spat\u0159il sv\u00e9ho otce s rudou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
\u017d\u00edla, v\u017edycky viditeln\u011b pulsuj\u00edc\u00ed na otcov\u011b \u010dele, kdy\u017e byl roz\u010d\u00edlen\u00fd, byla vid\u011bt tak jasn\u011b jako moucha na b\u00edl\u00e9 zdi.<\/p>\n

„Wilhelme Tr\u00fcmpere!“ zavr\u010del mu\u017e, jeho slov\u016fm bylo sotva rozum\u011bt. Rezonovala pokojem se zlov\u011bstn\u00fdm podt\u00f3nem.<\/div>\n

Pan Tr\u00fcmper do\u0161el k rozestlan\u00e9 posteli, pr\u00e1v\u011b minul kupu oble\u010den\u00ed na podlaze a nat\u00e1hl ruce t\u0159esouc\u00ed se zlost\u00ed. Bill i Tom u\u017e byli v pohotovosti. O\u010dima hore\u010dn\u011b lustrovali pokoj a hledali \u00fanikovou cestu, ale \u017e\u00e1dnou nena\u0161li. Bill\u016fv otec byl u\u017e u \u010dela postele. Zastavil se, nebyl si jist\u00fd, jak reagovat. Bylo o\u010dividn\u00e9, \u017ee chce z obou chlapc\u016f vyml\u00e1tit du\u0161i, ale zat\u00edm tomu poku\u0161en\u00ed odol\u00e1v\u00e1. Jako by debatoval s\u00e1m se sebou, jestli si p\u0159eje, nebo nep\u0159eje, aby na jeho syna byla vzta\u017eena jak\u00e1koliv<\/em> ruka. Zatnul zuby, zpevnil \u010delist a pohl\u00e9dl na dva t\u0159esouc\u00ed se mlad\u00edky na posteli.<\/div>\n
Vypadali vyd\u011b\u0161en\u011b. Zkamen\u011ble. K smrti vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/p>\n

B\u011bhem n\u011bkolika sekund se chlapci naprosto probrali. Byli te\u010f pln\u011b vzh\u016fru, ten tam byl opar, v n\u011bm\u017e se p\u0159edt\u00edm nach\u00e1zeli.<\/div>\n

Zat\u00edmco se jim p\u0159ikr\u00fdvka sunula po t\u011ble dol\u016f, sna\u017eili se ze v\u0161ech sil vr\u016fst do zdi. Tulili se jeden ke druh\u00e9mu v marn\u00e9 snaze st\u00e1t se jedn\u00edm \u010dlov\u011bkem. Tom m\u011bl pa\u017ee ochranitelsky omotan\u00e9 kolem kr\u010d\u00edc\u00edho a t\u0159esouc\u00edho se Billa, tiskl si ho k hrudi, aby ho ubr\u00e1nil p\u0159ed jak\u00fdmkoliv n\u00e1sil\u00edm, je\u017e bylo na obzoru.<\/p>\n

„Wilhelme, b\u016fh mi pom\u00e1hej, pokud-„<\/div>\n

„Ot\u010de, pros\u00edm,“ p\u0159eru\u0161il ho Bill slab\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Tom c\u00edtil Billovy slzy st\u00e9kaj\u00edc\u00ed mu na odhalen\u00fd hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Pros\u00edm co<\/em>?“ procedil skrz zuby mu\u017e a zavr\u010del.<\/div>\n
Bill se p\u0159imkl k Tomovi je\u0161t\u011b v\u00edc a zav\u0159el o\u010di, aby nemusel sledovat otc\u016fv znechucen\u00fd pohled.<\/div>\n
Nemohl ho sn\u00e9st.<\/div>\n
Ten pohled nen\u00e1vid\u011bl.<\/div>\n
Byl jeho objet\u00ed u\u017e nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t, ale nikdy p\u0159edt\u00edm nebyl tak intenzivn\u00ed, tak protkan\u00fd zlost\u00ed a \u010dir\u00fdm zklam\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Billovo srdce zas\u00e1hla vlna viny.<\/div>\n
Popot\u00e1hl a zabo\u0159il obli\u010dej do dred\u00e1\u010dova hrudn\u00edku. Ti\u0161e, rozt\u0159esen\u011b, hlasem, kter\u00fd zn\u011bl, jako by pat\u0159il pla\u010d\u00edc\u00edmu d\u00edt\u011bti, odpov\u011bd\u011bl: „Pros\u00edm, neubli\u017euj n\u00e1m.“<\/p>\n

Tv\u00e1\u0159 pana Tr\u00fcmpera v reakci na tu d\u011btinskou \u017e\u00e1dost ztvrdla.<\/div>\n

Tohle nebyla hra. Tohle nebyla mal\u00e1 nevinn\u00e1 le\u017e.<\/div>\n
„Tat\u00ednku, pros\u00edm, ne,“ mumlal Bill \u0161eptem d\u00e1l.<\/div>\n
Jeho otec znovu zav\u00e1hal a zaposlouchal se do uboh\u00fdch proseb sv\u00e9ho syna. Ti\u0161e sledoval, jak si k sob\u011b Tom Billa tiskne a vtisk\u00e1v\u00e1 mu polibky do rozcuchan\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f, aby ho uklidnil. Obracely se mu z toho vnit\u0159nosti. Cht\u011blo se mu zvracet, jeho nekompromisn\u00ed mysl zp\u016fsobila, \u017ee se d\u00edval s nechut\u00ed a zklam\u00e1n\u00edm na ten zak\u00e1zan\u00fd vztah, kter\u00fd ti dva o\u010dividn\u011b sd\u00edleli. T\u0159\u00e1sly se mu ruce. Zatnul p\u011bsti, ale zase se p\u0159im\u011bl je uvolnit. Silou v\u016fle dr\u017eel ruce u t\u011bla.<\/p>\n

Bill nep\u0159est\u00e1val \u017eadonit a naz\u00fdvat jej tat\u00ednkem. Nakonec jeho rysy zm\u011bkly.<\/div>\n

Sledoval synovu zrudlou tv\u00e1\u0159. Vzpom\u00ednal na podobn\u00e9 v\u00fdjevy, kdy trestal Billa jako mal\u00e9ho chlapce za \u0161patn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. N\u011bkdy mu pl\u00e1\u010d pomohl k tomu, aby se vyhnul v\u00fdprasku. Jindy Bill takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed nem\u011bl.<\/div>\n
Ale te\u010f Bill neprosil o to, aby nedostal v\u00fdprask.<\/div>\n
A tahle situace byla z \u00fapln\u011b jin\u00e9 kategorie ne\u017e „\u0161patn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed“.<\/div>\n
Nicm\u00e9n\u011b rysy pana Tr\u00fcmpera d\u00e1l m\u011bkly s ka\u017edou sekundou, je\u017e uplynula. A nakonec mu\u017e sev\u0159el dlan\u011b a odvr\u00e1til se od postele, oto\u010dil se z\u00e1dy k ob\u011bma chlapc\u016fm a promluvil k nim u\u017e klidn\u011bji. „Oba se upravte a pot\u00e9 dopravte sv\u00e9 zad-“ Zarazil se, neschopn\u00fd dopov\u011bd\u011bt to slovo. Zarazilo se mu v krku. Pan Tr\u00fcmper si odka\u0161lal a pokra\u010doval. „Dostavte se do m\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Mus\u00edme si\u2026 promluvit.“<\/p>\n

Tom sledoval, jak star\u0161\u00ed mu\u017e cel\u00fd ztuhl\u00fd odch\u00e1z\u00ed a bere s sebou i svou man\u017eelku.<\/div>\n

Zastavilo se mu srdce, jakmile spat\u0159il Jamesovy zv\u00eddav\u00e9 o\u010di t\u011bkaj\u00edc\u00ed z chodby po pokoji, ne\u017e se s pr\u00e1sknut\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e.<\/div>\n
Vid\u011bl to<\/em>, pomyslel si a vzpomn\u011bl si na den\u00edk.<\/div>\n
Den\u00edk.<\/div>\n
Sakra.<\/div>\n
P\u0159e\u010detl si ho u\u017e \u010dty\u0159ikr\u00e1t, o za\u010d\u00e1tku do konce, slovo po slovu. James se nikdy nezm\u00ednil o ni\u010dem tak krut\u00e9m, jako byl tenhle incident. Alespo\u0148 ne do takov\u00fdch detail\u016f.<\/p>\n

„Tomi, j\u00e1 se tolik, tolik omlouv\u00e1m.“ Bill p\u0159eru\u0161il tok Tomov\u00fdch my\u0161lenek klepaj\u00edc\u00edm se omluvn\u00fdm hlasem. „J\u00e1\u2026 nem\u011bli jsme\u2026 Nem\u011bl jsem to d\u011blat.“<\/div>\n

Nem\u011bl d\u011blat? Nem\u011bl d\u011blat co? B\u00fdt se mnou?<\/em> Ptal se s\u00e1m sebe Tom a sev\u0159elo se mu z toho hrdlo. Ztuhnul a m\u00edrn\u011b zatla\u010dil na Billova ramena, aby se odt\u00e1hnul. Pod\u00edval se \u010dernovl\u00e1skovi do o\u010d\u00ed. „C-co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ ot\u00e1zal se v\u00e1hav\u011b.<\/div>\n
„Nem\u011bli jsme to d\u011blat tady<\/em>! A pot\u00e9 usnout? A te\u010f to v\u011bd\u00ed<\/em>! M\u016fj bo\u017ee, pane Kaulitzi, jsme mrtv\u00ed!“<\/div>\n
Dredat\u00fd mlad\u00edk \u00falevou zav\u0159el o\u010di a ti\u0161e se zahih\u0148al. Op\u0159el si \u010delo o Billovo, pot\u00e9 se nahnul a objal and\u011blsk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed p\u0159ed sebou. „Bille,“ za\u010dal uklid\u0148uj\u00edc\u00edm \u0161eptem. „Ke smrti m\u00e1me daleko.“<\/div>\n
Bill nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Zavrtal se do ohb\u00ed Tomova krku. „P\u0159\u00e1l bych si, abyste m\u011bl tentokr\u00e1t pravdu, pane Kaulitzi, opravdu.“<\/p>\n

Tom se rozn\u011b\u017en\u011ble usm\u00e1l a p\u0159it\u00e1hl si \u010dernovl\u00e1ska bl\u00ed\u017e, st\u00e1hnul si ho na kl\u00edn a skopl p\u0159ikr\u00fdvky. „Pane Tr\u00fcmpere.“ Ud\u011blal pauzu a pol\u00edbil Billa do vlas\u016f. „M\u011bl byste mi tentokr\u00e1t rad\u011bji v\u011b\u0159it, proto\u017ee j\u00e1 v\u00edm<\/em>, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n

Bill se v Tomov\u011b objet\u00ed t\u0159\u00e1sl jako osikov\u00fd list, ramena se mu klepala a ze rt\u016f mu unikaly usedav\u00e9 vzlyky. Prsty bo\u0159il do Tomov\u00fdch ramen, z o\u010d\u00ed mu tekly slzy a popotahoval. Slova, je\u017e vy\u0161la z Tomov\u00fdch \u00fast, zn\u011bla tak up\u0159\u00edmn\u011b, \u017ee Bill mohl st\u011b\u017e\u00ed uv\u011b\u0159it, \u017ee nejsou pravdiv\u00e1 – ov\u0161em samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nem\u016f\u017eou b\u00fdt pravda. Jak by mohlo b\u00fdt v\u0161echno \u00b4v po\u0159\u00e1dku\u00b4 po tom v\u0161em?<\/div>\n
Byl p\u0159isti\u017een v posteli s jin\u00fdm klukem.<\/em><\/div>\n
Vztah mezi dv\u011bma chlapci byl v jejich m\u011bst\u011b n\u011bco nesl\u00fdchan\u00e9ho.<\/div>\n
Sex mezi dv\u011bma lidmi stejn\u00e9ho pohlav\u00ed\u2026<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di a sev\u0159el Toma pevn\u011bji, zat\u00edmco myslel na nejhor\u0161\u00ed.<\/p>\n

Vnit\u0159n\u00ed boj se v Billovi odehr\u00e1val ode dne, kdy si uv\u011bdomil, \u017ee v n\u011bm d\u00edvky nevyvol\u00e1vaj\u00ed stejn\u00e9 emoce jako jin\u00ed kluci. Kdy si uv\u011bdomil, \u017ee nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed<\/em> v kontextu tehdej\u0161\u00ed spole\u010dnosti, kdy si uv\u011bdomil, \u017ee je mo\u017en\u00e1 trochu jin\u00fd.<\/em><\/div>\n

Ta vnit\u0159n\u00ed bitva, p\u0159i n\u00ed\u017e se sna\u017eil ur\u010dit, kde p\u0159esn\u011b ve sv\u011bt\u011b l\u00e1sky se nach\u00e1z\u00ed.<\/div>\n
D\u00edvky ho nikdy nedok\u00e1zaly rozru\u0161it. Alespo\u0148 ne tak jako Tom.<\/div>\n
A te\u010f se zamiloval do chlapce.<\/div>\n
Zkou\u0161el varovat s\u00e1m sebe, kdy\u017e se s Tomem poprv\u00e9 potkali a on se nemohl ubr\u00e1nit zrychlen\u00e9mu bu\u0161en\u00ed srdce, kdykoliv mu byl Tom nabl\u00edzku. V\u011bd\u011bl, \u017ee takov\u00fd vztah bude v\u011bt\u0161ina lid\u00ed vn\u00edmat jako \u0161patn\u00fd. V\u011bd\u011bl, \u017ee takov\u00fd vztah bude odsuzov\u00e1n, jedni ho uvid\u00ed jako h\u0159\u00edch, druz\u00ed jako n\u011bco zak\u00e1zan\u00e9ho. V\u011bd\u011bl to, a stejn\u011b se beznad\u011bjn\u011b zamiloval a naivn\u011b si p\u0159edstavoval, \u017ee dok\u00e1\u017ee skr\u00fdt svou l\u00e1sku p\u0159ed vn\u011bj\u0161\u00edm sv\u011btem. \u017de to bude nav\u017edy takov\u00e9 mal\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/p>\n

No, tak odte\u010f u\u017e to tajemstv\u00ed nen\u00ed.<\/div>\n

Co te\u010f s nimi bude? Bill nikdy nebyl sv\u011bdkem opravdov\u00e9ho trestu za h\u0159\u00edchy. S v\u011b\u0161en\u00edm na \u0161ibenici u\u017e je konec, nebo ne?<\/div>\n
Nad tou my\u0161lenkou se p\u0159ikr\u010dil.<\/div>\n
Tom si toho pohybu v\u0161iml a zodpov\u011bdn\u011b upevnil sv\u00e9 sev\u0159en\u00ed, p\u0159it\u00e1hl si Billa je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a vtiskl mu n\u011bkolik uklid\u0148uj\u00edc\u00edch pusinek do vlas\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e mumlal, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. To slibuje.<\/div>\n
„Jak si m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt tak jist\u00fd?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek \u0161eptem a p\u0159ejel si p\u0159edlokt\u00edm p\u0159es vlhk\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
Tom usoudil, \u017ee te\u010f rozhodn\u011b nen\u00ed vhodn\u00e1 chv\u00edle na to zm\u00ednit James\u016fv den\u00edk z budoucnosti, pokr\u010dil rameno a nadzvedl Billovi hlavu, aby se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Jemn\u011b se usm\u00e1l a zachytil slzu, kter\u00e1 se chystala razit cestu Billovou tv\u00e1\u0159\u00ed. „J\u00e1\u2026 prost\u011b mi v tomhle mus\u00ed\u0161 v\u011b\u0159it, dob\u0159e? N\u011bkdy prost\u011b mus\u00ed\u0161 sko\u010dit do propasti s ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e s v\u00edrou, \u017ee v\u0161echno bude nakonec v po\u0159\u00e1dku, ch\u00e1pe\u0161?“ dokon\u010dil ti\u0161e s o\u010dima ztracen\u00fdma v t\u011bch \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch. V obli\u010deji druh\u00e9ho chlapce se objevilo zmaten\u00ed zp\u016fsoben\u00e9 jeho slovy. Tom se usm\u00e1l a p\u0159itiskl rty na ty Billovy v cudn\u00e9m polibku. „Jen na to pozd\u011bji pamatuj, dob\u0159e?“ \u0159ekl pot\u00e9, co se odt\u00e1hl.<\/p>\n

Bill st\u00e1le zmaten\u011b kr\u010dil \u010delo, ale i tak k\u00fdvl. Tomova slova mu rezonovala v hlav\u011b.<\/div>\n

Jejich rozhovor p\u0159eru\u0161ilo ostr\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n
„Sakra,“ zamudroval Tom a postr\u010dil Billa dop\u0159edu ke kraji postele.<\/div>\n
„Wilhelme?“ To byl otec. Zlost z n\u011bj je\u0161t\u011b nevyprchala, co\u017e bylo patrn\u00e9 z ledov\u00e9ho t\u00f3nu jeho hlasu.<\/div>\n
Bill zavyl a popot\u00e1hl. Znovu si p\u0159ejel rukou p\u0159es o\u010di. „Hned tam budeme, ot\u010de!“ zavolal sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm a u\u017e se soukal do kalhot, zat\u00edmco se Tom za\u010dal p\u0159ehrabovat v kup\u011b sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Mat\u010dina no\u010dn\u00ed m\u016fra Bill se v reakci na mat\u010din zd\u011b\u0161en\u00fd t\u00f3n p\u0159ikr\u010dil. Ka\u017ed\u00fd sval v jeho t\u011ble se t\u0159\u00e1sl strachy, \u00fady mu ztuhly. Ani se nehnul. Na my\u0161lenku na to se oto\u010dit, aby vzbudil Toma, zapomn\u011bl, ostatn\u011b by to stejn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2859","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2859","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2859"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2859\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2859"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2859"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2859"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}