{"id":2866,"date":"2015-07-02T14:00:00","date_gmt":"2015-07-02T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2856"},"modified":"2015-07-02T14:00:00","modified_gmt":"2015-07-02T13:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/07\/02\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-17\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 17."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Polibek je l\u00e9k<\/p>\n

V\u00edte, m\u00e1m takovou svoji soukromou logiku. Bude to zn\u00edt docela blb\u011b a mo\u017en\u00e1 i \u00fachyln\u011b, ale tady to m\u00e1te: Kdy\u017e s n\u011bk\u00fdm chod\u00edte, m\u016f\u017eete nal\u00e9zt uklidn\u011bn\u00ed v mnoha spole\u010dn\u00fdch \u010dinnostech. Opomineme-li sex, kter\u00fd tu opravdu nechci \u0159e\u0161it, kdy\u017e je\u0161t\u011b nem\u00e1m vlastn\u00ed zku\u0161enosti, m\u016f\u017eeme se zam\u011b\u0159it na polibek. Pot\u0159ebujete c\u00edtit, \u017ee je tu n\u011bkdo pro v\u00e1s? L\u00edbejte se. Pot\u0159ebujete si uv\u011bdomovat n\u011bhu a l\u00e1skyplnost va\u0161\u00ed druh\u00e9 polovi\u010dky? L\u00edbejte se. Pot\u0159ebujete prost\u011b jenom vn\u00edmat toho druh\u00e9ho? L\u00edbejte se. Anebo pot\u0159ebujete na n\u011bco zapomenout? Tak se l\u00edbejte!<\/p>\n

<\/em> I kdy\u017e rozho\u0159\u010den\u00ed, je\u017e ve mn\u011b matka vzbudila, bylo siln\u00e9, tenhle moment byl siln\u011bj\u0161\u00ed. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho t\u011bsn\u011b k sob\u011b tak, \u017ee jsme skoro ani nemohli d\u00fdchat a cel\u00fd sv\u011bt se mi smrskl do jedin\u00e9ho kr\u00e1sn\u00e9ho momentu, ve kter\u00e9m jsem dok\u00e1zal vn\u00edmat pouze jeho. Jeho vlasy \u0161imraj\u00edc\u00ed m\u011b na obli\u010deji, jeho opojnou v\u016fni, jeho t\u011blesn\u00e9 teplo a jeho jemn\u00e9 rty\u2026
Byl jsem une\u0161en. Ten, kdo nikdy nel\u00edbal \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miluje, nem\u016f\u017ee pochopit moje emoce. Bylo to jako let\u011bt bez k\u0159\u00eddel nebo se pot\u00e1p\u011bt bez pot\u0159eby kysl\u00edku. Bylo to nov\u00e9. Ka\u017ed\u00fd polibek od n\u011bj byl nov\u00fd. Nebyly stereotypn\u00ed. Ka\u017ed\u00fd v sob\u011b nesl jin\u00fd n\u00e1dech a byl jinak kouzeln\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Pomalu jsem se s n\u00edm polo\u017eil na postel. Bez jak\u00fdchkoliv vedlej\u0161\u00edch \u00famysl\u016f. U\u017e\u00edval jsem si sv\u00e9ho moment\u00e1ln\u00edho zapomn\u011bn\u00ed a jeho bl\u00edzkosti tak dlouho, jak jsem jen mohl. Ale pak p\u0159i\u0161el blok. Bylo to ve chv\u00edli, kdy se mi z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu vybavila Samantha a jej\u00ed v\u0161ete\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se na\u0161eho sexu\u00e1ln\u00edho \u017eivota.
Zarazil jsem se a p\u0159estal ho l\u00edbat. A\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem mu b\u011bhem polibku zajel rukama pod triko. Sp\u011b\u0161n\u011b jsem se odt\u00e1hl a posadil se.
Otev\u0159el dosud zav\u0159en\u00e9 o\u010di a om\u00e1men\u011b se na m\u011b pod\u00edval. „D\u011bje se n\u011bco\u2026?“ za\u0161eptal. Pousm\u00e1l jsem se a zavrt\u011bl hlavou. Naposledy jsem mu dal letmou pusu a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. „Kdepak,“ postavil jsem se. „Jenom m\u00e1m je\u0161t\u011b pr\u00e1ci,“ zalhal jsem. Necht\u011bl jsem mu \u0159\u00edkat pravdu. Ta byla takov\u00e1, \u017ee jsem se b\u00e1l prvn\u00edho sexu. Ne\u0161lo v\u016fbec o to, \u017ee bych m\u011bl pocit, \u017ee budu muset b\u00fdt dole a bude to bolet, ale sp\u00ed\u0161 o to, \u017ee jsem o sexu gay\u016f nikdy nic nezji\u0161\u0165oval a byl jsem v tomto ohledu naprosto nezku\u0161en\u00fd. Musel jsem si nejd\u0159\u00edv n\u011bco nastudovat. Necht\u011bl jsem mu ubl\u00ed\u017eit nebo se n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ztrapnit.<\/p>\n

„Ah\u2026 ch\u00e1pu,“ sp\u011b\u0161n\u011b se postavil. „J\u00e1 stejn\u011b mus\u00edm j\u00edt. \u0160\u00e9f se mnou ur\u010dit\u011b bude cht\u00edt v\u00e9st rozhovor,“ proto\u010dil otr\u00e1ven\u011b o\u010di.
Zamra\u010dil jsem si. „V\u00e1\u017en\u011b se mi nel\u00edb\u00ed, \u017ee by ses m\u011bl do toho hnusn\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed vracet\u2026“ podotkl jsem.
M\u00e1vl p\u0159ez\u00edrav\u011b rukou. „Neboj se, budu v po\u0159\u00e1dku. Po\u0159\u00e1d zapom\u00edn\u00e1\u0161, \u017ee tam \u017eiji u\u017e od mala a um\u00edm se tam pohybovat i se vysekat z probl\u00e9m\u016f,“ vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm. „Doprovod\u00ed\u0161 m\u011b pros\u00edm alespo\u0148 dol\u016f?“ zeptal se m\u011b. Cht\u011bl podle v\u0161eho zm\u011bnit t\u00e9ma rozhovoru.
Povzdechl jsem si a k\u00fdvl. Rozhodl jsem se v tom tedy ne\u0161\u0165ourat. Snad v\u00e1\u017en\u011b v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1. „Jist\u011b,“ s t\u00edm jsem otev\u0159el dve\u0159e a po\u010dkal, dokud nevyjde ven, ne\u017e jsem ho n\u00e1sledoval a\u017e dol\u016f. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsme cestou ze schod\u016f nepotkali mamku nebo ta\u0165ku. Ve sv\u00e9m dosavadn\u00edm emocion\u00e1ln\u00edm rozpolo\u017een\u00ed bych nejsp\u00ed\u0161 zase ztropil sc\u00e9nu.<\/p>\n

Do\u0161li jsme do p\u0159eds\u00edn\u011b, Bill se p\u0159ezul a obr\u00e1til se ke mn\u011b. „Tak\u2026 asi zat\u00edm ahoj,“ nerv\u00f3zn\u011b se usm\u00e1l.
P\u0159istoupil jsem k n\u011bmu a p\u0159it\u00e1hl si ho do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Zav\u0159el jsem o\u010di a zhluboka se nadechl jeho v\u016fn\u011b, bez kter\u00e9 jsem se musel v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch hodin\u00e1ch, mo\u017en\u00e1 i dnech obej\u00edt. „Ahoj. M\u011bj se hezky, d\u00e1vej za sebe pozor a a\u017e bude\u0161 m\u00edt \u010das, tak se ozvi, ano? Abychom se mohli zase sej\u00edt\u2026“ bylo t\u011b\u017ek\u00e9 ho nechat j\u00edt a b\u00fdt bez n\u011bj, ale m\u011bl tak\u00e9 sv\u016fj \u017eivot a svoje osobn\u00ed probl\u00e9my, kter\u00e9 musel \u0159e\u0161it. Nemohl jsem s n\u00edm b\u00fdt \u010dty\u0159iadvacet hodin denn\u011b, a\u010d jsem to cht\u011bl.
„Ty se taky opatruj,“ pohladil m\u011b po z\u00e1dech a m\u00edrn\u011b se odt\u00e1hl. Smutn\u011b se usm\u00edval. „Slibuji, \u017ee ti d\u00e1m v\u011bd\u011bt, jakmile budu moci,“ zav\u00e1zal se a otev\u0159el dve\u0159e. „Pa,“ m\u00e1vl mi je\u0161t\u011b.
„Pa,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu ti\u0161e a po\u010dkal, dokud se za n\u00edm nezav\u0159ely dve\u0159e, ne\u017e jsem zam\u00ed\u0159il op\u011bt nahoru.<\/p>\n

My\u0161lenky mi uj\u00ed\u017ed\u011bly r\u016fzn\u00fdmi sm\u011bry. Jako prvn\u00ed jsem myslel na n\u011bj. Nel\u00edbilo se mi, \u017ee jde s\u00e1m po tm\u011b dom\u016f, ale co jsem mohl d\u011blat? Musel jsem se mu opravdu nau\u010dit v\u011b\u0159it, nesm\u011bl jsem se ho dr\u017eet jako jeho osobn\u00ed bodyguard. I kdybych ho cht\u011bl doprovodit alespo\u0148 na vlak nebo autobus, u\u017e bych m\u011bl zaracha a\u017e na do\u017eivot\u00ed. O dal\u0161\u00ed k\u00e1z\u00e1n\u00ed od mamky nebo ta\u0165ky jsem skute\u010dn\u011b ani trochu nest\u00e1l, nejsp\u00ed\u0161 by mi ruply nervy a j\u00e1 bych za\u010dal k\u0159i\u010det jako na lesy. V m\u00e9m nitru st\u00e1le doutnal ohe\u0148 zloby.
Ve\u0161el jsem do sv\u00e9ho pokoje, zav\u0159el za sebou dve\u0159e a zhasl jsem. Pouze v chab\u00e9m sv\u011btle, co sem dol\u00e9halo okny z pouli\u010dn\u00edch lamp na ulici, jsem do\u0161el ke sk\u0159\u00edni. Svl\u00e9kl jsem se z vlhk\u00fdch \u0161at\u016f a nechal je le\u017eet vedle sk\u0159\u00edn\u011b. Nebyl jsem zrovna v n\u00e1lad\u011b je nosit na su\u0161\u00e1k nebo topen\u00ed. Na sebe jsem si vzal pouze \u0161ed\u00e9 boxerky a vlezl si do postele.
Zad\u00edval jsem se do stropu, na kter\u00e9m z\u00e1\u0159ilo moje vlastn\u00ed, soukrom\u00e9 souhv\u011bzd\u00ed. Musel jsem se p\u0159i pohledu na zlatavou z\u00e1\u0159i vych\u00e1zej\u00edc\u00ed ze samolepek usm\u00e1t. Jako u\u017e tolikr\u00e1t i te\u010f jsem se p\u0159i pohledu na n\u011b zasnil.<\/p>\n

U\u017e se moc t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e s Billem dosp\u011bjeme… vyd\u011bl\u00e1me si pen\u00edze a p\u0159est\u011bhujeme se n\u011bkam daleko, opravdu daleko od lid\u00ed<\/em>. Za\u010dal jsem utopicky sn\u00edt. Budeme bydlet n\u011bkde u lesa. Obklopeni stromy, loukami a p\u0159\u00edrodou. Nikdo n\u00e1s nebude nav\u0161t\u011bvovat nebo mo\u017en\u00e1 jen ob\u010das. Budeme sami dva a budeme si moci u\u017e\u00edvat toho, \u017ee jsme spolu. Budeme chodit na dlouh\u00e9 vych\u00e1zky, budeme si pov\u00eddat a budeme se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee pozn\u00e1vat. Sami dva budeme pro\u017e\u00edvat sv\u00e9 soukrom\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy a budeme si u\u017e\u00edvat toho, \u017ee jsme spolu\u2026<\/em> Spokojen\u011b jsem vydechl a objal rukama deku. „U\u017e aby to bylo tady\u2026“ po\u0161eptal jsem si s\u00e1m pro sebe a s my\u0161lenkou na jeho \u00fasm\u011bv jsem propadl sn\u011bn\u00ed.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Mus\u00edm! Mus\u00edm to ud\u011blat, pochop to!“ dolehl k m\u00fdm u\u0161\u00edm panick\u00fd, \u017eensk\u00fd hlas napln\u011bn\u00fd smutkem.
„Ale je to \u0161patn\u011b! Copak to nevid\u00ed\u0161?!“ odpov\u011bd\u011bl j\u00ed chraplav\u011b n\u011bjak\u00fd mu\u017e.
Zamrkal jsem a pokusil se rozhl\u00e9dnout kolem sebe. Nevid\u011bl jsem ale nic, co by mi pomohlo se zorientovat. Jenom\u2026 st\u00edny. Nach\u00e1zel jsem se v podivn\u00e9m sv\u011bt\u011b st\u00edn\u016f, ze kter\u00fdch se nedalo nic vy\u010d\u00edst. V\u0161echno bylo obest\u0159eno tajemnou mlhou a j\u00e1 se nem\u011bl \u0161anci zorientovat, a\u010d jsem se o to sna\u017eil. V\u0161e, co jsem byl schopn\u00fd zachytit, byly \u00fatr\u017eky rozhovoru dvou osob a st\u0159\u00edpky vjem\u016f. C\u00edtil jsem\u2026 vanilku. Tu stejnou, sladkou v\u016fni, jakou jsem si vybavil u p\u00edsni\u010dky, ji\u017e jsme s Billem oba znali.
„J\u00e1 mus\u00edm\u2026“ promluvila ta \u017eena, ale jej\u00ed dal\u0161\u00ed slova se mi ztratila v \u0161umu nezn\u00e1m\u00e9ho p\u016fvodu. Nap\u00ednal jsem u\u0161i, ale u\u017e jsem v\u00edc nezaslechl.
Pokusil jsem se vykro\u010dit vp\u0159ed. Marn\u011b. N\u011bjak\u00e1 neviditeln\u00e1 s\u00edla m\u011b znovu strhla zp\u00e1tky. Kdy\u017e jsem se pak pokusil promluvit, mlhav\u00e1 tma mi zacpala \u00fasta a zabr\u00e1nila mi v tom. Nemohl jsem d\u011blat v\u016fbec nic. Jenom naslouchat\u2026
„Ale Bill\u2026“ za\u010dal \u0161eptat mu\u017e.
Jakmile jsem zaslechl jm\u00e9no sv\u00e9ho \u010dernovl\u00e1ska, zbyst\u0159il jsem, ale dal\u0161\u00ed slova jsem op\u011bt nezachytil.
„J\u00e1 v\u00edm\u2026“ p\u0159itakala ta \u017eena. „V\u00edm to\u2026“<\/p>\n

<\/em> Co v\u00ed\u0161?!A co je s Billem?! Cht\u011blo se mi k\u0159i\u010det<\/em>. Co se to tu d\u011bje?! Co to m\u00e1 v\u0161echno znamenat?! Kdo jste?! A co o n\u011bm v\u00edte?! O \u010dem se to bav\u00edte?! Znovu jsem se pokusil k nim dostat bl\u00ed\u017e. Op\u011bt bez\u00fasp\u011b\u0161n\u011b.
„Dobrou noc, and\u00edlci\u2026 nebojte se\u2026“ jemn\u00fd hlas uklidnil m\u00e9 zmaten\u00e9, rozt\u011bkan\u00e9 my\u0161lenky a naplnil m\u00e9 nitro n\u00e1hl\u00fdm klidem. „V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku, v\u011b\u0159te mi\u2026 slibuji\u2026“ uc\u00edtil jsem na tv\u00e1\u0159i letm\u00fd dotyk. Lehk\u00e9 ot\u0159en\u00ed n\u011b\u010d\u00edch rt\u016f\u2026 a cel\u00fd m\u016fj sv\u011bt naplnila ta sladk\u00e1 v\u016fn\u011b, m\u00edrn\u00edc\u00ed m\u00e9 rozru\u0161en\u00ed a dokonale se hod\u00edc\u00ed k n\u00e1sleduj\u00edc\u00edmu n\u011b\u017en\u00e9mu zp\u011bvu:
„Tvoje o\u010di zapomenou podobu,
podobu tv\u00e9 druh\u00e9 poloviny,
bude\u0161 s\u00e1m dlouhou dobu,
a nebude\u0161 ch\u00e1pat pocit viny\u2026“<\/p>\n

<\/em> autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Polibek je l\u00e9k V\u00edte, m\u00e1m takovou svoji soukromou logiku. Bude to zn\u00edt docela blb\u011b a mo\u017en\u00e1 i \u00fachyln\u011b, ale tady to m\u00e1te: Kdy\u017e s n\u011bk\u00fdm chod\u00edte, m\u016f\u017eete nal\u00e9zt uklidn\u011bn\u00ed v mnoha spole\u010dn\u00fdch \u010dinnostech. Opomineme-li sex, kter\u00fd tu opravdu nechci \u0159e\u0161it,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-2866","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2866","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2866"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2866\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2866"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2866"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2866"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}