{"id":2879,"date":"2015-06-28T15:00:00","date_gmt":"2015-06-28T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2869"},"modified":"2015-06-28T15:00:00","modified_gmt":"2015-06-28T14:00:00","slug":"lost-to-be-found-45","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/28\/lost-to-be-found-45\/","title":{"rendered":"Lost to be found 45."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Gordon sed\u011bl u konferen\u010dn\u00edho stolku vedle sv\u00e9 man\u017eelky, kter\u00e1 m\u011bla u prav\u00e9ho ucha p\u0159itisknut\u00fd mobil a \u010dekala, a\u017e volan\u00fd hovor p\u0159ijme. Mezit\u00edm se prob\u00edrala pap\u00edry, kter\u00e9 le\u017eely p\u0159ed n\u00ed bez ladu a skladu, a ob\u010das se pod\u00edvala na sv\u00e9ho mu\u017ee, kdy\u017e se ve sluch\u00e1tku ozvalo dal\u0161\u00ed zazvon\u011bn\u00ed, ale st\u00e1le se na druh\u00e9 stran\u011b nikdo neoz\u00fdval. Zavrt\u011bla kr\u00e1tce hlavou, aby dala najevo, \u017ee to nem\u00e1 cenu a cht\u011bla hovor ukon\u010dit, kdy\u017e ve sluch\u00e1tku na posledn\u00ed chv\u00edli luplo a ozval se hlas, kter\u00fd oba dva pot\u0159ebovali.<\/div>\n
„Pr\u00e1vn\u00ed kancel\u00e1\u0159 Lenz&M\u00fcller, u telefonu Alfred M\u00fcller,“<\/em> p\u0159edstavil se pr\u00e1vn\u00edk.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Tady Simone Tr\u00fcmperov\u00e1 z Schallbachu, vy\u0159izoval jste moje d\u011bdictv\u00ed,“ p\u0159ipomn\u011bla se. Nebylo to sice nijak d\u00e1vno, co u nich byl pr\u00e1vn\u00edk naposled, ale necht\u011bla spol\u00e9hat na to, \u017ee by si n\u011bkdo jako on mohl v pam\u011bti uchov\u00e1vat ka\u017ed\u00e9ho klienta, se kter\u00fdm jedn\u00e1.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1, samoz\u0159ejm\u011b. Je n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku?“<\/em><\/div>\n
„Ne, to p\u0159\u00edmo ne. Jen bychom se pot\u0159ebovali s n\u011bk\u00fdm o n\u011b\u010dem poradit a nejsme si \u00fapln\u011b jisti, na koho se obr\u00e1tit, tak jsme doufali, \u017ee byste n\u00e1m mohl pomoct vy. Neru\u0161\u00edm v\u00e1s?“<\/div>\n
„Ani v nejmen\u0161\u00edm. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem p\u0159ijal v\u00e1\u0161 hovor po tak dlouh\u00e9m vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed, ale m\u011bl jsem tu klienta a moje asistentka p\u0159ed p\u00e1r dny onemocn\u011bla, ale zp\u011bt k va\u0161\u00ed z\u00e1le\u017eitosti. O co se jedn\u00e1?“<\/em><\/div>\n
„No, abych byla up\u0159\u00edmn\u00e1, tak jsme vlastn\u011b pl\u00e1novali, \u017ee bychom v\u00e1m po telefonu celou v\u011bc jen nast\u00ednili, a pokud byste m\u011bl voln\u00fd term\u00edn, zastavili bychom se osobn\u011b ve va\u0161\u00ed kancel\u00e1\u0159i.“<\/div>\n
„To nebude probl\u00e9m, a pokud byste m\u011bli \u010das u\u017e dnes, m\u011bl bych na v\u00e1s cel\u00e9 odpoledne, ale pro te\u010f mi \u0159ekn\u011bte, co byste ode m\u011b pot\u0159ebovali, abych zjistil, jestli jsem v\u016fbec natolik kompetentn\u00ed, abych v\u00e1m pomohl. Byla by \u0161koda, kdybyste za mnou v\u00e1\u017eili cestu a j\u00e1 zjistil, \u017ee v\u00e1m nemohu b\u00fdt nijak n\u00e1pomocen.“<\/p>\n

<\/em> „Jde o to, \u017ee jsme dostali nab\u00eddku k prodeji domu. Byla n\u00e1m p\u0159edlo\u017eena spousta r\u016fzn\u00fdch dokument\u016f, v\u00fdpo\u010dt\u016f a v\u00fdhod a n\u00e1m tu n\u011bkter\u00e9 v\u011bci \u00fapln\u011b nesed\u00ed. Kupuj\u00edc\u00ed na prodej pom\u011brn\u011b sp\u011bch\u00e1 a my nechceme prodej zbyte\u010dn\u011b prodlu\u017eovat, ale r\u00e1di bychom, aby se na tu nab\u00eddku pod\u00edval n\u011bkdo, kdo podobn\u00e9 smlouvy pro\u010d\u00edt\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 denn\u011b,“ nazna\u010dila Simone.<\/div>\n

„Ano, rozum\u00edm. Bohu\u017eel, kupn\u00ed smlouvy nejsou p\u0159\u00edmo m\u016fj obor, a a\u010dkoli v\u0161eobecn\u00fd p\u0159ehled m\u00e1m, bylo by lep\u0161\u00ed, kdyby se v\u00e1m na to pod\u00edval jin\u00fd pr\u00e1vn\u00edk. Pokud chcete, m\u016f\u017eete m\u011b tak jako tak dnes nav\u0161t\u00edvit a j\u00e1 zavol\u00e1m sv\u00e9 kolegyni, kter\u00e1 se v\u011bnuje kupn\u00edm a darovac\u00edm smlouv\u00e1m, aby se k na\u0161emu jedn\u00e1n\u00ed p\u0159ipojila,“<\/em> navrhl M\u00fcller.<\/div>\n
„To by bylo od v\u00e1s velice mil\u00e9. Je tu je\u0161t\u011b jedna v\u011bc – r\u00e1di bychom s man\u017eelem v\u011bd\u011bli, kolik n\u00e1s bude ta konzultace, pop\u0159\u00edpad\u011b vypracov\u00e1n\u00ed odborn\u00e9ho posudku st\u00e1t.“<\/div>\n
„V tomto ohledu se nemus\u00edte b\u00e1t. \u010c\u00e1stky za posudek neb\u00fdvaj\u00ed nikterak z\u00e1vratn\u00e9. V\u011bt\u0161inou se pohybuj\u00ed do sta euro, ale ned\u011bste se, pros\u00edm. Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak\u00e9 dokumenty budete cht\u00edt zkontrolovat, kolik jich je a do jak\u00e9 m\u00edry jsou odborn\u00e9, tak\u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt v kone\u010dn\u00e9m v\u00fdsledku \u010d\u00e1stka i mnohem ni\u017e\u0161\u00ed. Konzultace s pr\u00e1vni\u010dkou u m\u011b v kancel\u00e1\u0159i bude samoz\u0159ejm\u011b nez\u00e1vazn\u00e1 a a\u017e po t\u00e9, co bychom vid\u011bli ty dokumenty, by byla provedena celkov\u00e1 kalkulace posudku a na v\u00e1s by pak bylo, zda p\u0159ijmete, nebo ne.“<\/em><\/div>\n
„To zn\u00ed dob\u0159e. Bylo by teda mo\u017en\u00e9 se s v\u00e1mi sej\u00edt \u0159ekn\u011bme dnes kolem t\u0159et\u00ed hodiny?“<\/div>\n
„T\u0159et\u00ed hodina je naprosto v po\u0159\u00e1dku. Budu v\u00e1s o\u010dek\u00e1vat.“<\/em><\/div>\n
„D\u011bkujeme moc. Zat\u00edm na shledanou.“<\/div>\n
„Nem\u00e1te za\u010d. Na shledanou.“<\/em><\/div>\n
\n
\n

Simone zm\u00e1\u010dkla \u010derven\u00e9 tla\u010d\u00edtko a mobil odlo\u017eila stranou.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee bychom sebou m\u011bli trochu mrsknout, co se ob\u011bda t\u00fd\u010de.“<\/div>\n
„Hlavn\u011b v klidu. Nic n\u00e1m neute\u010de.“<\/div>\n
„Dal ti n\u011bjak\u00fd p\u0159edb\u011b\u017en\u00fd odhad?“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal, \u017ee ty ceny se pohybuj\u00ed zhruba do sta euro, ale z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co jim tam doneseme za pap\u00edry, proto\u017ee je asi rozd\u00edl d\u011blat posudek na t\u0159i pap\u00edry a na sto pap\u00edr\u016f.“<\/div>\n
„To je pochopiteln\u00e9.“<\/div>\n
„No nic. P\u016fjdu ud\u011blat ob\u011bd a dnes budeme j\u00edst zkr\u00e1tka o trochu d\u0159\u00edve ne\u017e obvykle.“<\/div>\n
\n

A\u017e na to, \u017ee se u stolu v\u0161ichni se\u0161li o chv\u00edli d\u0159\u00edve, ne\u017e byla obvykl\u00e1 doba ob\u011bda, si nikdo nest\u011b\u017eoval. Na prvn\u00ed pohled vypadalo v\u0161echno jako v\u017edycky. Bill pomohl Simone s prost\u00edr\u00e1n\u00edm, konverzoval a komentoval v\u0161echna t\u00e9mata, kter\u00e1 byla p\u0159i j\u00eddle nadhozena, a tv\u00e1\u0159il se naprosto norm\u00e1ln\u011b, co\u017e se ov\u0161em nedalo \u0159\u00edct o Tomovi. Byl zamlkl\u00fd, nos m\u00e1lem zabo\u0159en\u00fd v hork\u00e9 pol\u00e9vce, jen aby se nemusel s nik\u00fdm setkat pohledem. Zdr\u017eoval se jak\u00e9hokoli pod\u00edlu na okoln\u00edm d\u011bn\u00ed a jen pohledem ob\u010das nen\u00e1padn\u011b za\u0161ilhal po Billovi, kter\u00fd si n\u011bco broukal a je\u0161t\u011b u toho zvl\u00e1dal j\u00edst. Vypadal, \u017ee je v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt, ale Tom c\u00edtil, \u017ee nebylo. Ani zdaleka. Za tu dobu, co Billa znal, mohl \u0159\u00edct, \u017ee v jeho chov\u00e1n\u00ed bylo n\u011bco um\u011bl\u00e9ho. N\u011bco, co p\u0159edst\u00edral, aby na sob\u011b nedal najevo, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, a Tom se c\u00edtil mizern\u011b, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee je to p\u0159edev\u0161\u00edm jeho chyba, \u017ee se Bill mus\u00ed sna\u017eit p\u0159edst\u00edrat, aby nikdo nepoznal, \u017ee mezi nimi n\u011bco nen\u00ed \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. Pro tuhle chv\u00edli s t\u00edm ale nemohl nic ud\u011blat. Pot\u0159eboval p\u0159em\u00fd\u0161let, b\u00fdt s\u00e1m, aby k n\u011b\u010demu dosp\u011bl, ale m\u011bl strach, \u017ee kdy\u017e se te\u010f Billovi bude stranit, druh\u00e9ho mu\u017ee to bude mrzet, nebo si dokonce za\u010dne myslet, \u017ee nic z toho, co spolu dosud d\u011blali, u\u017e kv\u016fli nepoveden\u00e9mu r\u00e1nu nechce, co\u017e nebyla pravda. Cht\u011bl Billa nechat, aby mu v\u0161echno uk\u00e1zal, aby ho v\u0161echno nau\u010dil, proto\u017ee a\u0165 Bill ud\u011blal cokoli, Tomovi to bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n

Po ob\u011bd\u011b se oba kluci odebrali do sv\u00fdch pokoj\u016f. Tom o\u010dividn\u011b zrychlil krok, aby se chodbou prohnal jako prvn\u00ed, a byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee se Bill je\u0161t\u011b na okam\u017eik zastavil v kuchyni a nen\u00e1sledoval jej. Bill houkl na m\u00e1mu, aby n\u00e1dob\u00ed od ob\u011bda nechala b\u00fdt, \u017ee ho p\u0159ijde za chvilku um\u00fdt. Simone d\u011bkovn\u011b p\u0159ik\u00fdvla a nechala sv\u00e9ho syna zmizet.<\/div>\n

„Uhm sly\u0161el jsem, \u017ee se chyst\u00e1me do Freiburgu?“ nakousl Set.<\/div>\n
„Ano, pot\u0159ebujeme se zastavit za pr\u00e1vn\u00edkem. Pot\u0159eboval jste n\u011bco?“ zeptala se Simone, proto\u017ee v Setov\u011b hlase zaznamenala n\u011bjakou prosbu.<\/div>\n
„Napadlo m\u011b, jestli bych se nemohl sv\u00e9st s v\u00e1mi. M\u00e1m ve Freiburgu jednoho star\u00e9ho p\u0159\u00edtele a on mi u\u017e del\u0161\u00ed dobu nab\u00edz\u00ed, \u017ee kdybych se snad n\u011bkdy rozhodl odsud odej\u00edt, mohl bych se nast\u011bhovat k n\u011bmu,“ vysv\u011btlil Set.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Klidn\u011b m\u016f\u017eete jet s n\u00e1mi,“ pousm\u00e1la se Simone p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b.<\/div>\n
„D\u011bkuji. Tak j\u00e1 se p\u016fjdu obl\u00e9knout,“ sd\u011blil jim a z kuchyn\u011b ode\u0161el.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bychom s sebou mohli vz\u00edt i kluky, co ty na to? Vzadu se ur\u010dit\u011b n\u011bjak poskl\u00e1daj\u00ed,“ zauva\u017eovala Simone.<\/div>\n
„Jasn\u011b, pro\u010d ne. P\u016fjdu se jich zeptat,“ nab\u00eddl se Gordon a bez dlouh\u00e9ho uva\u017eov\u00e1n\u00ed zam\u00ed\u0159il rovnou do Tomova pokoje, proto\u017ee si v posledn\u00ed dob\u011b zvykl, \u017ee sv\u00e9ho nevlastn\u00edho syna m\u00e1 hledat pr\u00e1v\u011b tam. Za\u0165ukal na dve\u0159e a po Tomov\u011b vyzv\u00e1n\u00ed, aby ve\u0161el, otev\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„Kluci, my… oh… myslel jsem, \u017ee jste tu oba,“ nakr\u010dil \u010delo, kdy\u017e na posteli na\u0161el sed\u011bt jen Toma a po druh\u00e9m mlad\u00edkovi nikde ani stopy. Tom na chv\u00edli sklopil pohled, a pak znovu vzhl\u00e9dl ke Gordonovi.<\/div>\n
„Bill je asi u sebe v pokoji.“<\/div>\n
„U-hu. No pro\u010d jsem p\u0159i\u0161el. Jedeme do Freiburgu, tak jsem se cht\u011bl zeptat, jestli nechcete jet s n\u00e1mi.“<\/div>\n
„J\u00e1 ne, ale d\u011bkuji za nab\u00eddku,“ pod\u011bkoval Tom slu\u0161n\u011b.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku a n\u011bco p\u0159iv\u00e9zt nechce\u0161?“<\/div>\n
„Ne d\u011bkuji,“ zavrt\u011bl Tom hlavou.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak kdyby n\u011bco, jsme na telefonu,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Gordon a s \u00fasm\u011bvem z pokoje ode\u0161el.<\/div>\n
\n

S nakr\u010den\u00fdm \u010delem u\u0161el p\u00e1r krok\u016f, ne\u017e se dostal do Billova pokoje. N\u011bco mu nesed\u011blo. Podle toho, jak se Tom tv\u00e1\u0159il a \u017ee byl v pokoji s\u00e1m, co\u017e se u\u017e nest\u00e1valo tak \u010dasto, proto\u017ee Bill u n\u011bj vysed\u00e1val cel\u00e9 dny, usoudil, \u017ee se mezi kluky nejsp\u00ed\u0161 zase n\u011bco stalo, tak doufal, \u017ee obyvatel pokoje, na jeho\u017e dve\u0159e kr\u00e1tce za\u0165ukal, aby na sebe upozornil, mu d\u00e1 n\u011bjakou rozumnou odpov\u011b\u010f a vysv\u011btlen\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Bille?“ str\u010dil Gordon nos dovnit\u0159 a na\u0161el sv\u00e9ho nevlastn\u00edho syna sed\u011bt v t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u00e9 poloze jako p\u0159edt\u00edm Toma.<\/div>\n
„Hm?“ zvedl Bill pohled od sv\u00e9ho mobilu a pod\u00edval se na p\u0159\u00edchoz\u00edho.<\/div>\n
„J\u00e1 jen, \u017ee jedeme do Freiburgu za t\u00edm pr\u00e1vn\u00edkem, tak jestli nechce\u0161 jet s n\u00e1mi.“<\/div>\n
„A kdo v\u0161echno jede?“ zaj\u00edmal se Bill nen\u00e1padn\u011b.<\/div>\n
„Zat\u00edm j\u00e1, m\u00e1ma a Set,“ sd\u011blil mu.<\/div>\n
„A uhm Toma u\u017e ses ptal?“<\/div>\n
„Ptal a jet nechce,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„No mn\u011b se taky moc nechce. Z\u016fstanu tady,“ rozhodl se Bill. „Ale jestli se budete cestou stavovat v obchod\u011b, tak bych si dal n\u011bjak\u00e9 kysel\u00e9 \u017e\u00ed\u017ealky nebo tak n\u011bco,“ nadiktoval si t\u00e9m\u011b\u0159 prosebn\u00fdm hlasem. Nem\u011bl n\u00e1ladu chovat se jako spratek a z Gordona si utahovat. Gordon pustil kliku, dve\u0159e p\u0159iv\u0159el a ve\u0161el hloub\u011bji do pokoje.<\/div>\n
„Co se stalo?“ zeptal se rovnou bez vyt\u00e1\u010dek.<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161? Nic se nestalo,“ tvrdil mlad\u00edk.<\/div>\n
„Bille, ned\u011blej ze m\u011b hlup\u00e1ka, u\u017e jen to, \u017ee sed\u00ed\u0161 tady s\u00e1m a ne vedle s Tomem, je dost jasn\u00e9 potvrzen\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Ud\u011blali jste si n\u011bco?“ Bill sklopil pohled a trochu mu zaho\u0159ely u\u0161i. Pr\u00e1v\u011b, \u017ee si nic neud\u011blali, proto\u017ee Tom nebyl je\u0161t\u011b p\u0159ipraven\u00fd.<\/div>\n
„V\u0161echno je v pohod\u011b. Nebo… bude,“ zav\u00e1hal, proto\u017ee si t\u00edm nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd.<\/div>\n
„Bille, jestli…“<\/div>\n
„Ne!“ ok\u0159ikl Bill sv\u00e9ho ot\u010d\u00edma. „Nech to prost\u011b plavat. To, co se mezi n\u00e1mi d\u011bje, u\u017e je nad tvoje s\u00edly, a i kdyby nebylo, tak to rozhodn\u011b nebudu prob\u00edrat s tebou, a u\u017e v\u016fbec ne s m\u00e1mou, tohle si mus\u00edme vy\u0159e\u0161it sami, a pokud nechce\u0161, abychom se oba c\u00edtili trapn\u011b, tak to nech b\u00fdt a neptej se,“ pronesl Bill d\u016frazn\u011b a ost\u0159e se pod\u00edval do Gordonovy tv\u00e1\u0159e. Byl si jist\u00fd, \u017ee sv\u00fdmi slovy dal Gordonovi mal\u00e9 n\u00e1pov\u011bdy, \u010deho se to nap\u011bt\u00ed mezi nimi t\u00fdk\u00e1, ale doufal, \u017ee Gordon bude natolik taktn\u00ed, \u017ee do toho jist\u00e9ho t\u00e9matu, kter\u00e9 se s rodi\u010di obvykle nerozeb\u00edr\u00e1 jen tak na potk\u00e1n\u00ed, nebude pou\u0161t\u011bt hloub\u011bji.<\/div>\n
\n

„Fajn. Nebudu se na nic pt\u00e1t, ale jen bych r\u00e1d je\u0161t\u011b jednou podotknul, \u017ee tv\u016fj vztah s Tomem, a\u0165 u\u017e na jak\u00e9koli rovin\u011b, rozhodn\u011b nen\u00ed jen tak n\u011bjak\u00fdm standardn\u00edm vztahem, a jestli Tom ud\u011blal nebo neud\u011blal n\u011bco, co se ti nel\u00edbilo, dovol mi p\u0159ipomenout ti, \u017ee Tom je ve v\u0161ech v\u011bcech nov\u00fd a ty bys ho nem\u011bl trestat za chyby, kter\u00e9 v tom procesu pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed ud\u011bl\u00e1, proto\u017ee pokud t\u011b za ta l\u00e9ta zn\u00e1m tak, jak si mysl\u00edm, \u017ee t\u011b zn\u00e1m, m\u00e1\u0161 na Tomovi r\u00e1d pr\u00e1v\u011b to, \u017ee je jin\u00fd, tak to zkus m\u00edt na pam\u011bti.“ Gordon se oto\u010dil a do\u0161el ke dve\u0159\u00edm. „\u0158eknu m\u00e1m\u011b, aby ti ty kysel\u00e9 \u017e\u00ed\u017ealy nezapomn\u011bla koupit. Kdyby se n\u011bco d\u011blo, m\u00e1me u sebe oba telefon,“ upozornil Billa a z pokoje ode\u0161el, ne\u017e si od n\u011bj stihne vyslechnout je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho.<\/p><\/div>\n

Bill se po Gordonov\u011b odchodu jen zamra\u010dil a vr\u00e1til se pohledem ke sv\u00e9mu mobilu, v m\u017eiku zapom\u00ednaje v\u0161echno, co mu Gordon p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u0159ekl. On Toma za nic netrestal. To, \u017ee Billa necht\u011bl nechat, aby ho vzru\u0161il, nebyl d\u016fvod k tomu, aby se na n\u011bj Bill zlobil. Jen mu d\u00e1val prostor, aby si v\u0161echno srovnal v hlav\u011b a p\u0159i\u0161el za Billem a\u0165 u\u017e s dal\u0161\u00edmi ot\u00e1zkami, nebo s t\u00edm, \u017ee to chce znovu zkusit.<\/div>\n
Jedin\u00e9, co frustrovalo Billovo nemravn\u00e9 j\u00e1, byl fakt, \u017ee budou m\u00edt cel\u00fd d\u016fm pro sebe a stejn\u011b to bude k ni\u010demu. V\u0161ichni budou na del\u0161\u00ed dobu pry\u010d, co\u017e by byla ide\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost na intimn\u00ed hr\u00e1tky, ani\u017e by se museli b\u00e1t, \u017ee je n\u011bkdo p\u0159istihne, nebo zaslechne slastn\u00e9 na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed. Takhle si tuhle p\u0159\u00edle\u017eitost nechaj\u00ed proklouznout mezi prsty t\u00edm, \u017ee budou oba zav\u0159en\u00ed ve sv\u00fdch pokoj\u00edch, ze\u010f mezi sebou, dokud se rodi\u010de se Setem zase nevr\u00e1t\u00ed zp\u00e1tky.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Zhruba hodinu po tom, co se rodi\u010de p\u0159i\u0161li s ob\u011bma mlad\u00edky rozlou\u010dit, \u017ee u\u017e odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed, Bill na chodb\u011b zaznamenal pohyb. Dvakr\u00e1t zaslechl dve\u0159e od Tomova pokoje, jak se zav\u00edraj\u00ed, tud\u00ed\u017e mu bylo jasn\u00e9, \u017ee se Tom n\u011bkam vydal a za kr\u00e1tko se zase vr\u00e1til zp\u00e1tky do pokoje. Kdy\u017e zaslechl zav\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed pot\u0159et\u00ed, chvilku na to se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed na jeho dve\u0159e.<\/p><\/div>\n

„D\u00e1le,“ zavolal, sna\u017e\u00edc se zn\u00edt \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u011b. Na posteli se narovnal a d\u00edval se na desku dve\u0159\u00ed, \u010dekaje, dokud se neotev\u0159ou.<\/div>\n
„Uhm… ahoj,“ p\u00edpl Tom a nesm\u011ble se na Billa pod\u00edval.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl mu Bill a slo\u017eil nohy do tureck\u00e9ho sedu, \u010dekaje, jestli z Toma n\u011bco vypadne, nebo bude st\u00e1t v pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch, z\u00edraje na podlahu. „Jde\u0161 d\u00e1l?“ zeptal se Bill trochu otr\u00e1ven\u00fdm hlasem. O\u010dividn\u011b z toho zpackan\u00e9ho r\u00e1na d\u011blal Tom v\u011bt\u0161\u00ed v\u011bdu, ne\u017e doopravdy byla.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 jen, cht\u011bl jsem se zeptat… cht\u011bl jsem t\u011b poprosit, jestli bych si mohl p\u016fj\u010dit tv\u016fj laptop,“ dostal ze sebe. Bill na chv\u00edli zauva\u017eoval, na co Tom m\u016f\u017ee cht\u00edt jeho laptop, ale nevid\u011bl jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d mu jej nep\u016fj\u010dit.<\/div>\n
„Jasn\u011b. Je t\u00e1mhle na stole,“ uk\u00e1zal na pracovn\u00ed st\u016fl a \u010dekal, jestli se pro n\u011bj Tom odv\u00e1\u017e\u00ed j\u00edt s\u00e1m, nebo bude muset sl\u00e9zt z postele a pro laptop doj\u00edt.<\/div>\n
Tom k\u00fdvl hlavou, pustil se dve\u0159\u00ed a jako duch p\u0159e\u0161el p\u0159es m\u00edstnost ke stolu, odkud zvedl p\u0159\u00edstroj. Sev\u0159el ho v n\u00e1ru\u010di a vr\u00e1til se zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„D\u011bkuji, j\u00e1… d\u00e1m na n\u011bj pozor,“ sl\u00edbil Tom.<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ m\u00e1vl Bill rukou a koutkem oka sledoval, jak se k n\u011bmu Tom ot\u00e1\u010d\u00ed z\u00e1dy a ti\u0161e miz\u00ed z pokoje decentn\u00edm cvaknut\u00edm kliky, aby neru\u0161il.<\/p>\n

Bill si povzdychl. \u010c\u00e1st jeho samotn\u00e9ho si p\u0159\u00e1la, aby s n\u00edm Tom z\u016fstal v m\u00edstnosti, a\u0165 u\u017e jeho laptop pot\u0159eboval na cokoli, ale zd\u00e1lo se, \u017ee Tom se je\u0161t\u011b st\u00e1le nec\u00edtil dost pohodln\u011b, aby s Billem sd\u00edlel stejn\u00fd vzduch, nato\u017e aby s n\u00edm z\u016fstal v jedn\u00e9 m\u00edstnosti. V\u017edy\u0165 se na Billa sotva pod\u00edval. Netu\u0161il, jestli to bylo studem nebo provinilost\u00ed, ale jedno z toho, nebo mo\u017en\u00e1 i oboj\u00ed to bylo. Bill si byl moc dob\u0159e v\u011bdom, \u017ee to byl on, kdo by se m\u011bl zvednout, j\u00edt za Tomem a promluvit si s n\u00edm, proto\u017ee on byl v jejich p\u0159\u00edpad\u011b ten zku\u0161en\u011bj\u0161\u00ed a sv\u011btaznalej\u0161\u00ed. M\u011bl by Tomovi \u0159\u00edct, \u017ee se na n\u011bj nezlob\u00ed a \u017ee se t\u00edm Tom nemus\u00ed tr\u00e1pit, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu v tom cht\u011bl nechat Toma vykoupat. Hodit neplavce do vody a nechat ho, aby se ze strachu nau\u010dil plavat s\u00e1m, ale ne v tom \u0161patn\u00e9m slova smyslu. Ve skute\u010dnosti to Bill myslel dob\u0159e. Samoz\u0159ejm\u011b Tom pot\u0159eboval ze za\u010d\u00e1tku pomocnou ruku, aby se rozkoukal, ale mo\u017en\u00e1 byl \u010das na to, aby se nau\u010dil postarat se s\u00e1m o sebe, porvat se s\u00e1m se sebou, kdy\u017e n\u011b\u010demu nebude rozum\u011bt, um\u011bt vyhled\u00e1vat informace, kdy\u017e bude pot\u0159ebovat n\u011bco vysv\u011btlit. Mo\u017en\u00e1 bylo na \u010dase sundat z jeho kola pomysln\u00e1 podp\u016frn\u00e1 kole\u010dka a pustit sedlo, aby se nau\u010dil na kole udr\u017eovat rovnov\u00e1hu s\u00e1m a pokud to tentokr\u00e1t nevyjde, Bill bude na bl\u00edzku, aby Toma zachr\u00e1nil p\u0159ed p\u00e1dem, ale bude to zkou\u0161et tak dlouho, dokud jeho pomoc jednou nebude pot\u0159eba.<\/div>\n

\n

**<\/p><\/div>\n

Pokud p\u016fjde v\u0161echno podle pl\u00e1nu, m\u00e1me 5 d\u00edl\u016f do konce.<\/em><\/div>\n
Kter\u00e1 moje pov\u00eddka je u v\u00e1s prozat\u00edm na prvn\u00edm m\u00edst\u011b? Dejte mi v\u011bd\u011bt do koment\u00e1\u0159\u016f<\/em> \ud83d\ude42 M<\/em>. :o*<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Gordon sed\u011bl u konferen\u010dn\u00edho stolku vedle sv\u00e9 man\u017eelky, kter\u00e1 m\u011bla u prav\u00e9ho ucha p\u0159itisknut\u00fd mobil a \u010dekala, a\u017e volan\u00fd hovor p\u0159ijme. Mezit\u00edm se prob\u00edrala pap\u00edry, kter\u00e9 le\u017eely p\u0159ed n\u00ed bez ladu a skladu, a ob\u010das se pod\u00edvala na sv\u00e9ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-2879","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2879","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2879"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2879\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2879"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2879"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2879"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}