{"id":2899,"date":"2015-06-22T16:00:00","date_gmt":"2015-06-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2889"},"modified":"2015-06-22T16:00:00","modified_gmt":"2015-06-22T15:00:00","slug":"janni-28-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/22\/janni-28-konec\/","title":{"rendered":"Janni 28. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Steinsgrrl<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
D\u016fm byl tich\u00fd zrovna v tyto chv\u00edle, ne\u017e slunce zcela vykouklo nad obzorem a studen\u00e9 sv\u011btlo prosv\u00edtalo do lo\u017enice p\u0159es mezery mezi z\u00e1v\u011bsy. Tom se zavrt\u011bl a probudil, ale nechal sv\u00e9 o\u010di zav\u0159en\u00e9 n\u011bkolik dal\u0161\u00edch minut.<\/div>\n
Bill byl sto\u010den\u00fd kolem n\u011bj, jeho hru\u010f byla zpocen\u00e1 a p\u0159itisknut\u00e1 k Tomovu boku a jejich nohy propleten\u00e9 pod tlustou p\u0159ikr\u00fdvkou. Zast\u00e9nal, kdy\u017e se Tom pohnul a pevn\u011bji stisknul pa\u017ei, kterou m\u011bl hozenou p\u0159es Tomovo b\u0159icho.<\/div>\n
„Nechci,“ zamumlal Tomovi do krku, a Tom na opl\u00e1tku zabroukal. Le\u017eel tu s Billem, bez starost\u00ed a stresu a c\u00edtil se… tak klidn\u011b.<\/div>\n
A\u017e do hlasit\u00e9ho, pravideln\u00e9ho zabu\u0161en\u00ed na dve\u0159e.<\/p>\n

„Tati! Bille! M\u016f\u017eu dovnit\u0159?“<\/div>\n

„N\u00e9\u00e9\u00e9, je\u0161t\u011b je moc brzo.“ Bill poklepal na Tomovu hru\u010f a pevn\u011b zav\u0159el o\u010di, ne\u017e z Toma sklouzl a str\u010dil hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159, kter\u00fd si pevn\u011b p\u0159itiskl na u\u0161i. „\u0158ekni j\u00ed, \u017ee je p\u0159\u00edli\u0161 brzy. A\u0165 p\u0159ijde pozd\u011bji,“ zabru\u010del tlumen\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee to na ni neplat\u00ed,“ odfrkl si Tom. „Poj\u010f d\u00e1l, Janni,“ zavolal, a dve\u0159e se rozl\u00e9tly a narazily do zdi za nimi, jak Janni zam\u00ed\u0159ila sm\u011brem k jejich posteli. Zb\u011bsile se zubila, sv\u00edrala \u0160otka a popo\u0161la kolem postele, ne\u017e sko\u010dila sm\u011brem ke st\u0159edu. Bill zavr\u010del a vyjekl, jak jej kolenem trefila doprost\u0159ed zad a Janni p\u0159ist\u00e1la mezi nimi na kolena a poskakovala na m\u00edst\u011b.<\/p>\n

„Ahoj,“ \u0159ekl Tom, a neobt\u011b\u017eoval se zadr\u017eet sv\u016fj \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Ahoj!“ za\u0161t\u011bbetala Janni. „H\u00e1dej, co je dneska za den!“<\/div>\n
„Hmmm,“ Tom se pod\u00edval na Billa, kter\u00fd na n\u011b vykukoval jedn\u00edm okem zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e. „Hm, no. J\u00e1 nev\u00edm, ty mi to \u0159ekni.“<\/div>\n
„Neee, tati, h\u00e1dej!“ Posko\u010dila je\u0161t\u011b v\u00edc a \u0161\u0165ouchla Billa do boku. „Bille, ty h\u00e1dej. Co je dneska za den?“<\/div>\n
„Spac\u00ed den!“ Odpov\u011bd\u011bl Bill okam\u017eit\u011b, mrkl na ni a zabo\u0159il se zp\u011bt pod sv\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ne! Hej!“ Zaprotestovala Janni, posko\u010dila siln\u011bji a d\u016frazn\u011b zat\u0159\u00e1sla \u0160otkem. „Dneska jsou V\u00e1noce!“<\/div>\n
Tom j\u00ed v\u011bnoval ten nejv\u00edce \u0161okovan\u00fd pohled, jak\u00fd dok\u00e1zal vytvo\u0159it tak brzy po r\u00e1nu.<\/div>\n
„V\u00e1noce?“ Vydechl. „Dneska. Dneska jsou V\u00e1noce?“ Tom zat\u0159\u00e1sl zb\u011bsile Billov\u00fdm ramenem. „Bille! Dneska jsou V\u00e1noce!“<\/div>\n
Bill odhodil pol\u0161t\u00e1\u0159 z postele, posadil se a vzru\u0161en\u011b se pod\u00edval na Toma. „V\u00e1noce? Dnes? Pr\u00e1v\u011b te\u010f?“ Oto\u010dil hlavu a pod\u00edval se na Janni. „Ani n\u00e1hodou, v\u00e1\u017en\u011b?“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Janni se zahih\u0148ala a popadla Billovu ruku. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsou V\u00e1noce, ty hloup\u00fd! Poj\u010fme se pod\u00edvat dol\u016f, co n\u00e1m Santa p\u0159inesl.“ \u0158ekla Janni bez dechu, o\u010di se j\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159ily, jako kdyby si a\u017e te\u010f vzpomn\u011bla na Santu a jeho \u010derven\u00e9 oble\u010den\u00ed a soby a velk\u00fd kouzeln\u00fd pytel pln\u00fd d\u00e1rk\u016f.<\/div>\n
„Okay, okay,“ Bill j\u00ed dramaticky pol\u00edbil ruku a pustil ji. „M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt dol\u016f a pod\u00edvat se pod strome\u010dek. T\u00e1ta a j\u00e1 se oble\u010deme a hned jsme dole. Okay?“<\/div>\n
„Jo! Jo! Jo!“ Janni vylet\u011bla z postele, p\u0159ist\u00e1la na zemi a vyb\u011bhla ven z lo\u017enice.<\/div>\n
„A my si nejd\u0159\u00edv d\u00e1me k\u00e1vu!“ Zavolal za n\u00ed Tom, a\u010dkoliv si byl jist\u00fd, \u017ee ho nesly\u0161ela.<\/div>\n
Bill a Tom se na sebe pod\u00edvali a jen se u\u0161kl\u00edbali.<\/div>\n
„Jo, to bude z\u00e1bava,“ \u0159ekl Tom a op\u0159el se do pa\u017ee, kterou mu Bill omotal kolem ramen, a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edbil.<\/div>\n
„Mhm,“ zabroukal Bill proti Tomov\u00fdm rt\u016fm. „Tohle u\u017e je z\u00e1bava. Ur\u010dit\u011b nem\u016f\u017eeme zamknout dve\u0159e a ukr\u00e1st si pro sebe dal\u0161\u00ed p\u016flhodinu?“ Billovy prsty lehce krou\u017eily po Tomov\u00fdch z\u00e1dech.<\/div>\n
Billova slova a doteky rozproudily krev v Tomov\u011b t\u011ble p\u0159\u00edmo do jeho slabin a on zast\u00e9nal, odt\u00e1hl se od Billa a vstal, aby popadl tri\u010dko z druh\u00e9ho \u0161upl\u00edku.<\/div>\n
„Poj\u010f, zlato. Jdeme na to.“ Nat\u00e1hl ruku a Bill ji p\u0159ijal, odhrnul p\u0159ikr\u00fdvku a vstal z postele s dramatick\u00fdm povzdechem.<\/div>\n
„Okay, kdy\u017e mus\u00edme,“ Bill zkroutil rty, ale nakonec taky nedok\u00e1zal zadr\u017eet \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom vypil posledn\u00ed zbytek sv\u00e9 k\u00e1vy a postavil hrnek stranou, kdy\u017e se posunul na okraj k\u0159esla zrovna ve chv\u00edli, kdy k n\u011bmu p\u0159ilet\u011bl pokr\u010den\u00fd balic\u00ed pap\u00edr. Naklonil se a rozesm\u00e1l se. „Zpomal, Janni. Ty d\u00e1rky nikam neute\u010dou, v\u00ed\u0161?“<\/p><\/div>\n

Janni neodpov\u011bd\u011bla a Tom si stejn\u011b ani nebyl jist\u00fd, \u017ee ho sly\u0161ela. U\u017e rozbalila ty, kter\u00e9 p\u0159inesla Simone, prohrab\u00e1vala se skrz ty od Billa a Toma, nyn\u00ed se dost\u00e1vala do t\u011bch, kter\u00e9 byly ozna\u010deny „Od Santy!“<\/div>\n
„Je to…? Je to…?“ Janni zb\u011bsile otev\u0159ela krabici, kter\u00e1 byla pod t\u00edm v\u0161\u00edm pap\u00edrem a str\u010dila ruku dovnit\u0159. „ANO!“ Vyjekla. „Ano, ano, ano, ano!“ Vyt\u00e1hla panenku, kterou d\u0159\u00edve vid\u011bla v televizi, tu, kter\u00e1 plakala a mluvila a jedla a spala; tu, po kter\u00e9 Janni tou\u017eila u\u017e m\u011bs\u00edce. Tom se d\u00edval na Billa, jako by byl kompletn\u00ed bl\u00e1zen, kdy\u017e j\u00ed chce k V\u00e1noc\u016fm koupit tohle, ale Bill se nenechal p\u0159emluvit. Nakonec s prohl\u00e1\u0161en\u00edm, \u017ee Bill<\/em> bude ten, kdo bude Janni pom\u00e1hat m\u011bnit t\u00e9 zatracen\u00e9 panence pl\u00ednky, Tom ustoupil. Bill doslova z\u00e1\u0159il, kdy\u017e p\u0159i\u0161el dom\u016f s panenkou.<\/div>\n
Z\u00e1\u0159il tak, jako Janni z\u00e1\u0159ila nyn\u00ed, tahala panenku z krabice a zoufale lomcovala se v\u0161emi mal\u00fdmi sponami, kter\u00fdmi byla panenka p\u0159ipevn\u011bn\u00e1 k lepence.<\/p>\n

„Tati?“ P\u0159inesla panenku ke k\u0159eslu a Tom se naklonil dozadu, p\u0159i\u010dem\u017e si mu sedla na kl\u00edn, zat\u00edmco pracoval na osvobozen\u00ed panenky. Byl tak zabran\u00fd do sv\u00e9ho \u00fakolu, \u017ee ani nesly\u0161el klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n

„J\u00e1 otev\u0159u,“ zavolala Simone z kuchyn\u011b, kde p\u0159ipravovala husu na v\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010de\u0159i.<\/div>\n
Tom a Bill vzhl\u00e9dli ve chv\u00edli, kdy dovnit\u0159 ve\u0161li Gustav a Georg, h\u0159\u00edmaj\u00edc\u00ed „ahoj“ a „Vesel\u00e9 V\u00e1noce“. Georg se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu, zat\u00edmco nesl velkou krabici zabalenou do jasn\u011b \u010derven\u00e9ho a oran\u017eov\u00e9ho pap\u00edru poset\u00e9ho \u010dern\u00fdmi skvrnami.<\/div>\n
Janni zapomn\u011bla na svou panenku, okam\u017eit\u011b sklouzla z Tomova kl\u00edna a prot\u00e1hla se na m\u00edsto, kde Georg polo\u017eil krabici pod v\u00e1no\u010dn\u00ed strom, jakmile odsunul v\u0161echen balic\u00ed pap\u00edr a ma\u0161le stranou.<\/div>\n
„Tak… pro koho to je?“ Zeptala se, nakl\u00e1n\u011bla hlavu a d\u00edval se na Georga.<\/div>\n
„Hm,“ zabroukal Georg a str\u010dil do cedulky na horn\u00ed stran\u011b krabice, kdy\u017e si k n\u00ed d\u0159epnul. „Mo\u017en\u00e1 bychom m\u011bli zkontrolovat cedulku.“<\/div>\n
Janni se zad\u00edvala na mal\u00fd b\u00edl\u00fd prou\u017eek pap\u00edru nato\u010den\u00fd na velkou \u010dervenou ma\u0161li na horn\u00ed stran\u011b krabice.<\/p>\n

„Je tam napsan\u00e9 Janni. Tak to je pro m\u011b!“ Zav\u00fdskla a chytila okraje krabice, zat\u00edmco hledala m\u00edsto, kde by se mohla dostat dovnit\u0159, kdy\u017e se n\u00e1hle krabice pohnula. Pohybovala se kolem a t\u0159\u00e1sla se na m\u00edst\u011b a Janni zapi\u0161t\u011bla a odsko\u010dila, nakonec nap\u016fl schovan\u00e1 za Georga. „Co je to? Co je tam?“ Jej\u00ed hlas byl pln\u00fd \u00fazkosti s trochou zv\u011bdavosti a st\u00e1le se pro jistotu dr\u017eela Georgovy pa\u017ee.<\/div>\n

Ozval se zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvuk, krabice se znovu zavrt\u011bla a nakonec se ozvalo zak\u0148u\u010den\u00ed.<\/div>\n
Janni se pod\u00edvala na rodinn\u00e9 publikum kolem n\u00ed, s \u0161irok\u00fdma o\u010dima, kdy\u017e j\u00ed do\u0161lo, co je uvnit\u0159 krabice. Jej\u00ed \u00fasta utvo\u0159ila t\u011bsn\u00e9 „o“ a pak se rozt\u00e1hla do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„\u0160t\u011b\u0148\u00e1tka! V t\u00e9 krabici jsou \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka!“ Janni vyb\u011bhla kolem Georga a za\u010dala trhat pap\u00edr tak rychle, jak jen mohla. „Jsou tam \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka v krabici! Tati, \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka!“<\/div>\n
Tom si p\u0159ilo\u017eil prst ke rt\u016fm. „Poslouchej.“ Nat\u00e1hl se a zastavil jej\u00ed ruce. „Jsi si jist\u00e1, \u017ee tam je tohle? Mohlo by to b\u00fdt n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho a nic z\u00e1bavn\u00e9ho.“ D\u00edval se na ni bo\u010dn\u00edm pohledem a ona st\u0159elila o\u010dima po Billovi, kter\u00fd v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Janni zvedla obo\u010d\u00ed, tak p\u0159i tom p\u0159ipom\u00ednala Billa, \u017ee Tom t\u00e9m\u011b\u0159 vyprskl. „Tati. Bille. V t\u00e9 krabici jsou \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka<\/em>.“ Uk\u00e1zala na krabici, aby zd\u016fraznila sv\u00e1 slova. „A j\u00e1<\/em> je odtamtud pot\u0159ebuju dostat.“<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l a pustil jej\u00ed ruce. „Okay, fajn. Tak se pod\u00edv\u00e1me. Ale p\u0161\u0161t, jen pro p\u0159\u00edpad!“<\/div>\n
\n

Janni proto\u010dila o\u010di a pokra\u010dovala v sund\u00e1v\u00e1n\u00ed pap\u00edru, i kdy\u017e tentokr\u00e1t klidn\u011bji. K\u0148u\u010d\u00edc\u00ed zvuk byl hlasit\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e z\u016fstala jen velk\u00e1 krabice s otvory na boc\u00edch, a Janni k jednomu p\u0159itiskla o\u010di.<\/p><\/div>\n

„Nic nevid\u00edm!“ \u0158ekla rozho\u0159\u010den\u011b, a pak se rozhl\u00e9dla po m\u00edstnosti, kdy\u017e se dosp\u011bl\u00ed rozesm\u00e1li. „Co?“<\/div>\n
„Proto\u017ee je tam tma. Bude\u0161 to prost\u011b muset otev\u0159\u00edt,“ \u0159ekl Bill, posunul se po podlaze a usadil se na kolena vedle Janni. „Chce\u0161 pomoct?“<\/div>\n
Janni nep\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159ik\u00fdvla a st\u00e1le se sna\u017eila n\u011bco uvid\u011bt v jedn\u00e9 z d\u011br. Bill j\u00ed poklepal na rameno a uchopil vrch krabice. „Poj\u010fme na to.“<\/div>\n
Janni ho chytila na druh\u00e9 stran\u011b a spole\u010dn\u011b v\u00edko sundali. Jak ho Bill odlo\u017eil, Janni okam\u017eit\u011b nakoukla dovnit\u0159.<\/div>\n
Dva p\u00e1ry hlubok\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010di koukaly zp\u011bt na ni, vypadaj\u00edc\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b p\u0159ekvapen\u011b a pot\u011b\u0161en\u011b jako Janni, kdy\u017e \u0161t\u011b\u0148ata uvid\u011bla. Jejich elegantn\u00ed srst byla hn\u011bd\u00e1 a b\u00edl\u00e1 a skvrnit\u00e1, se skvrnami tak podobn\u00fdmi, \u017ee bylo t\u011b\u017ek\u00e9 je od sebe rozeznat.<\/p>\n

„Vid\u00edte? \u0160t\u011b\u0148\u00e1tka! Dvoj\u010data \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka!“ Janni se usm\u00e1la a s\u00e1hla do krabice, aby se pokusila jedno zvednout. To se zavrt\u011blo a kroutilo v jej\u00ed ruce a Janni se pod\u00edvala na Billa s \u017e\u00e1dost\u00ed o pomoc.<\/div>\n

Brzy byla ob\u011b \u0161t\u011b\u0148ata venku a v\u00e1lela se na podlaze s Janni, o\u010dich\u00e1vala jej\u00ed u\u0161i a tv\u00e1\u0159e a olizovala ji a Tom se za\u0161klebil, kdy\u017e sledoval, jak je jeho dcera obalen\u00e1 ve… \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edch slin\u00e1ch.<\/div>\n
„Janni, nem\u011bla bys pod\u011bkovat kluk\u016fm za sv\u00e1 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka?“ P\u0159eru\u0161il Tom jejich hru s jemnou p\u0159ipom\u00ednkou.<\/div>\n
„Oh!“ Janni vstala, \u0161t\u011b\u0148ata se j\u00ed motala kolem nohou, a vyhledala Georga, kter\u00fd sed\u011bl v k\u0159esle u gau\u010de. Rozb\u011bhla se k n\u011bmu a sko\u010dila mu na kl\u00edn, ne\u017e mu omotala pa\u017ee kolem krku v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed. „D\u011bkuju, d\u011bkuju!“ Rychle sklouzla dol\u016f a vrhla se na Gustava sed\u00edc\u00edho na op\u011brce gau\u010de. Kdy\u017e se k n\u00ed sklonil, stiskla jej kolem krku a tak\u00e9 mu pod\u011bkovala.<\/div>\n
\n

„Jak je pojmenuje\u0161?“ zeptal se Georg.<\/p><\/div>\n

„Hmm.“ Janni se ohl\u00e9dla na \u0161t\u011b\u0148ata, kter\u00e1 z\u00e1pasila na podlaze pobl\u00ed\u017e Tomovy nohy. „J\u00e1 je\u0161t\u011b nev\u00edm. Mus\u00ed m\u00edt opravdu dobr\u00e1 jm\u00e9na, tak o tom mus\u00edm pop\u0159em\u00fd\u0161let.“<\/div>\n
„Aha,“ bylo v\u0161e, co Georg \u0159ekl, zat\u00edmco Gustav dodal:<\/div>\n
„Moudr\u00e9 rozhodnut\u00ed.“<\/div>\n
Simone p\u0159i\u0161la z kuchyn\u011b. „Pr\u00e1v\u011b jsem zkontrolovala husu a bude asi za hodinu nebo tak. Nechcete vz\u00edt tahle miminka na proch\u00e1zku?“ zeptala se Janni.<\/div>\n
„Jo!“ Janni se rozb\u011bhla pro sv\u00e9 boty, a Georg vzal ta\u0161ku, kterou Gustav pov\u011bsil na j\u00eddeln\u00ed \u017eidle, kdy\u017e p\u0159i\u0161li.<\/div>\n
„Jej\u00ed \u0161t\u011b\u0148ata jsou dob\u0159e vybaven\u00e1 obojky, vod\u00edtky, kousac\u00edmi hra\u010dkami a miskami z nerezov\u00e9 oceli. Proto\u017ee,“ zvedl prst, „plastov\u00e9 misky zp\u016fsobuj\u00ed \u0161t\u011b\u0148at\u016fm akn\u00e9.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ Tom se na n\u011bj pod\u00edval nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, nebyl si jist\u00fd, jestli si z n\u011bj Georg ned\u011bl\u00e1 srandu.<\/div>\n
„Je to pravda. Ud\u011blal jsem v\u00fdzkum. Tak\u017ee, \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0161t\u011b\u0148ata s be\u010fary pro Janni.“ Georg se zazubil, kdy\u017e z ta\u0161ky vyt\u00e1hl misky a polo\u017eil je na st\u016fl.<\/div>\n
„M\u00e1m boty, jdeme!“ Janni vlet\u011bla zp\u011bt do m\u00edstnosti, se skluzem zastavila a dala si ruce v bok, zat\u00edmco na ni ka\u017ed\u00fd z\u00edral. „Uf,“ zavr\u010dela, „no tak, lidi!“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom a Bill sledovali, jak v\u0161ichni vy\u0161li ze dve\u0159\u00ed se \u0161t\u011b\u0148aty, kter\u00e1 se jim motala kolem kotn\u00edk\u016f a zamot\u00e1vala vod\u00edtka, a to je\u0161t\u011b nebyla venku. Hluk a energie ode\u0161ly s nimi, d\u016fm z\u016fstal tich\u00fd a klidn\u00fd, jako byl t\u011bsn\u011b p\u0159ed \u00fasvitem. Sl\u00edbili, \u017ee p\u016fjdou s Janni vyven\u010dit \u0161t\u011b\u0148ata pozd\u011bji, ale z tohohle se vymluvili, jen aby si u\u017eili p\u00e1r drahocenn\u00fdch minut o samot\u011b.<\/p><\/div>\n

Bill zezadu omotal pa\u017ee kolem Toma, p\u0159itisknul se k n\u011bmu a nosem jej \u0161imral na krku, dokud se Tom nezachv\u011bl. C\u00edtil na krku Bill\u016fv \u00fasm\u011bv a byl si jist\u00fd, \u017ee to Bill ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee je Tom lechtiv\u00fd.<\/div>\n
„Jsou pry\u010d a je klid,“ za\u0161eptal Bill, jeho dech ovanul Tomovo ucho. „Woo hoo!“ Dokonce i Billovo zav\u00fdsknut\u00ed bylo tich\u00e9 a Tom polo\u017eil sv\u00e9 ruce na Billovy, propletl jejich prsty a naklonil hlavu dozadu na jeho rameno.<\/div>\n
„Co ud\u011bl\u00e1me s t\u00edmto n\u00e1hl\u00fdm d\u00e1rkem \u010dasu o samot\u011b?“ Zeptal se Tom, a\u010d p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co m\u011bl Bill na mysli t\u00edm, jak se sna\u017eil jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt sv\u00fdm rozkrokem proti Tomovu zadku. Od soudu nem\u011bli moc \u010dasu na milov\u00e1n\u00ed, hlavn\u011b proto, \u017ee Janni st\u00e1le n\u011bkter\u00e9 noci p\u0159ich\u00e1zela k nim do postele a cht\u011bla b\u00fdt neust\u00e1le v jejich bl\u00edzkosti i b\u011bhem dne. Bude je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd \u010das trvat, ne\u017e se bude znovu c\u00edtit bezpe\u010dn\u011b a oni to ch\u00e1pali.<\/p>\n

Bill broukal proti k\u016f\u017ei na Tomov\u011b krku, pootev\u0159el rty a ochutnal jej, jeho jazyk se pohyboval proti poko\u017ece a Tomovi se za\u010dala krev hrnout do slabin. A pak jej Bill po\u0161kr\u00e1bal zuby a jemn\u011b kousl a Tomovi se t\u00e9m\u011b\u0159 podlomila kolena.<\/div>\n

„Mmhm,“ zamumlal. „To je skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad.“<\/div>\n
Bill se najednou odt\u00e1hl a popadl ho za ruce, o\u010di m\u011bl ztmavl\u00e9 pot\u0159ebou. T\u00e1hl Toma sm\u011brem ke schod\u016fm, a\u010dkoliv jej nemusel dvakr\u00e1t p\u0159emlouvat, proto\u017ee bez ohledu na to, kam by \u0161li, nebo co by d\u011blali, Tom by jej n\u00e1sledoval. Bill byl jeho; jeho mu\u017e, jeho l\u00e1ska, jeho \u017eivot. A spolu s Janni spolu tvo\u0159ili rodinu. Ne konven\u010dn\u00ed rodinu, ne perfektn\u00ed rodinu, ale byla to Tomova rodina. A on by nikdy necht\u011bl b\u00fdt bez nich.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

<\/strong> Tohle je sice konec pov\u00eddky, ale p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden bude je\u0161t\u011b navazuj\u00edc\u00ed jednod\u00edlka psan\u00e1 pozd\u011bji. J. :o)<\/p>\n

<\/em> autor: Steinsgrrl<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Steinsgrrl D\u016fm byl tich\u00fd zrovna v tyto chv\u00edle, ne\u017e slunce zcela vykouklo nad obzorem a studen\u00e9 sv\u011btlo prosv\u00edtalo do lo\u017enice p\u0159es mezery mezi z\u00e1v\u011bsy. Tom se zavrt\u011bl a probudil, ale nechal sv\u00e9 o\u010di zav\u0159en\u00e9 n\u011bkolik dal\u0161\u00edch minut. Bill byl sto\u010den\u00fd kolem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[609],"tags":[],"class_list":["post-2899","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-janni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2899","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2899"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2899\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2899"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2899"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2899"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}