{"id":2906,"date":"2015-06-20T15:00:00","date_gmt":"2015-06-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2896"},"modified":"2015-06-20T15:00:00","modified_gmt":"2015-06-20T14:00:00","slug":"cassiopeia-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/20\/cassiopeia-3\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 3."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Kdo \u010dek\u00e1 cel\u00fd \u017eivot na jednu kometu, tomu ka\u017edou noc unik\u00e1 obloha pln\u00e1 hv\u011bzd. A kdo se j\u00ed do\u010dk\u00e1, tomu u\u017e nikdy hv\u011bzdy nebudou sta\u010dit.“<\/em> (Zde\u0148ka Ortov\u00e1<\/strong>)<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

Bill pe\u010dliv\u011b obe\u0161el velkou lou\u017ei a d\u00e1l pokra\u010doval v cest\u011b. Se sklon\u011bnou hlavou, z\u00edraje na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot, tou\u017e\u00edc b\u00fdt neviditeln\u00fd. V\u00edce se zachumlal do sv\u00e9ho dlouh\u00e9ho pleten\u00e9ho svetru, siln\u011b zatnul \u010delist, a kdy\u017e proch\u00e1zel kolem dvou kluk\u016f kou\u0159\u00edc\u00edch u br\u00e1ny \u0161koly, z\u00edral na sv\u00e9 boty o n\u011bco \u00fap\u011bnliv\u011bji. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby mu alespo\u0148 na jeden jedin\u00fd den dali v\u0161ichni pokoj. A den, kdy definitivn\u011b p\u0159i\u0161el o rozum, byl snad nejvhodn\u011bj\u0161\u00edm kandid\u00e1tem.<\/div>\n
Jak jinak si mohl vysv\u011btlit vlastn\u00ed chov\u00e1n\u00ed? Existovala pro n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec omluva? On, kter\u00fd v sob\u011b nikdy nena\u0161el dostatek odvahy a sebev\u011bdom\u00ed, aby na ciz\u00edho \u010dlov\u011bka jen pohl\u00e9dl, najednou \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na sv\u00e9 z\u00e1sady a ud\u011blal n\u011bco, co by mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami pova\u017eoval za naprostou hloupost. Zbl\u00e1znil se, t\u00edm si byl jist\u00fd. Jednou to z\u0159ejm\u011b muselo p\u0159ij\u00edt. Z t\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 distance, u\u010den\u00ed, stres\u016f a tr\u00e1pen\u00ed s Beth z\u0159ejm\u011b p\u0159i\u0161el o rozum.<\/p>\n

„Bille!“ zaslechl za sv\u00fdmi z\u00e1dy a zoufale za\u00fap\u011bl. Uv\u011bdomil si, \u017ee Tom ut\u00edk\u00e1 za n\u00edm. M\u00edsto toho, aby se zastavil a vyslechl si, co od n\u011bj je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee cht\u00edt, pokra\u010doval v ch\u016fzi.<\/div>\n

U\u017e se s n\u00edm necht\u011bl setkat. Na jeden den toho bylo akor\u00e1t dost. Krom toho si nebyl jist\u00fd, jestli by si to v\u0161echno je\u0161t\u011b nerozmyslel, a proto necht\u011bl nic riskovat.<\/div>\n
„Bille!“ Tentokr\u00e1t na n\u011bj zavolal o n\u011bco nal\u00e9hav\u011bji a Bill si teprve tehdy uv\u011bdomil, \u017ee se neh\u00fdbe. Jeho nohy tvrdohlav\u011b z\u016fst\u00e1valy na m\u00edst\u011b a odm\u00edtaly se hnout vp\u0159ed. Nesm\u011ble si skousl vnit\u0159ek tv\u00e1\u0159e a m\u00edrn\u011b pooto\u010dil hlavu. Tom st\u00e1l jen p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj, lapaj\u00edc\u00ed po dechu, s pomalu nar\u016fstaj\u00edc\u00ed \u010derven\u00ed ve tv\u00e1\u0159\u00edch, jak se jej sna\u017eil dohonit. Do tv\u00e1\u0159e mu sv\u00edtilo slunce a prom\u011bnilo jeho pohled v tekouc\u00ed zlato. „D\u011bkuju,“ nazna\u010dil mu rty a v\u011bnoval mu jemn\u00fd, up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv pln\u00fd vd\u011bku a nevysloven\u00fdch slib\u016f. Jako by t\u00edm \u00fasm\u011bvem \u0159\u00edkal: Nezklamu t\u011b, slibuji<\/em>.<\/div>\n
Bill nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu; cukaly mu koutky \u00fast, ale nedovolil jim zk\u0159ivit se do \u00fasm\u011bvu. Po\u0159\u00e1d byl zmaten\u00fd t\u00edm, co vyv\u00e1d\u011bl. Mo\u017en\u00e1 za to mohl Tom. Na tak bezprost\u0159edn\u00ed chov\u00e1n\u00ed nebyl zvykl\u00fd, ale bylo to daleko p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e sn\u00e1\u0161et otr\u00e1ven\u00e9 pohledy ostatn\u00edch spolu\u017e\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed na n\u011bj za jeho z\u00e1dy neust\u00e1le ukazovali, \u0161eptali si a d\u00edvali se na n\u011bj, jako by m\u011bl n\u011bjakou naka\u017elivou nemoc. Op\u011bt netu\u0161il, jak by m\u011bl reagovat, aby si o n\u011bm Tom nemyslel, \u017ee je naprost\u00fd asoci\u00e1l. I kdy\u017e to nebyla zas takov\u00e1 le\u017e.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl, k\u00fdvl hlavou a oto\u010dil se k odchodu.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Kr\u00e1\u010del n\u011bkolik minut, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se po celou dobu nesm\u011ble usm\u00edv\u00e1. Usm\u00edval se, kdy\u017e si zakr\u00fdval o\u010di p\u0159ed sluncem, kdy\u017e proch\u00e1zel parkem a m\u00edjel hraj\u00edc\u00ed si d\u011bti a zamilovan\u00e9 dvojice, dokonce i tehdy, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se usm\u00edv\u00e1, co\u017e bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, proto\u017ee bylo posledn\u00ed dobou hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 rozesm\u00e1t ho. Proch\u00e1zeje kolem mali\u010dk\u00e9 \u00fatuln\u00e9 pizzerie, ve kter\u00e9 Georg pracoval, se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, jak\u00fd je d\u016fvod jeho \u00fasm\u011bvu, a jestli v\u016fbec n\u011bjak\u00fd m\u00e1.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee ud\u011blal dobr\u00fd skutek. Po zbytek dne Toma nen\u00e1padn\u011b pozoroval. V\u0161\u00edmal si jeho reakc\u00ed, v\u00fdraz\u016f v obli\u010deji a doufal, \u017ee se alespo\u0148 jednou pod\u00edv\u00e1 jeho sm\u011brem a on si bude moct ukr\u00e1st ten pohled a analyzovat v\u0161e, co v jeho o\u010d\u00edch objev\u00ed. Ud\u011bl\u00e1 si sv\u016fj mal\u00fd soukrom\u00fd rozbor osobnosti toho kluka, ani\u017e by se o tom dov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Ale Tom se na n\u011bj nepod\u00edval ani jednou. Po celou dobu z\u00edral z okna a Bill si byl i bez sv\u00fdch anal\u00fdz jist\u00fd, \u017ee pokud by se na n\u011bj pod\u00edval, byly by jeho o\u010di naprosto pr\u00e1zdn\u00e9. D\u0159\u00edv ne\u017e sta\u010dil nad v\u0161\u00edm pop\u0159em\u00fd\u0161let, st\u00e1l p\u0159ed kancel\u00e1\u0159\u00ed profesora Higginse a po vyzv\u00e1n\u00ed ve\u0161el dovnit\u0159 s rozhodn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Profesor vyj\u00e1d\u0159il jist\u00e9 pochybnosti o jeho v\u00fdb\u011bru, ale Bill um\u011bl ovl\u00e1dat sv\u00e9 emoce natolik, \u017ee i ve chv\u00edli, kdy byl nejzraniteln\u011bj\u0161\u00ed a nev\u011b\u0159il nikomu v okruhu des\u00edtek metr\u016f, um\u011bl p\u016fsobit vyrovnan\u011b a sebejist\u011b.<\/div>\n
Ale nebyl. Nev\u011b\u0159il mu. A poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b nev\u011b\u0159il ani sob\u011b.<\/p>\n

Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b ocitnul p\u0159ede dve\u0159mi sv\u00e9ho bytu a zevnit\u0159 zaslechl zn\u00e1m\u00e9 muml\u00e1n\u00ed, pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, zastr\u010dil kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku a otev\u0159el si.<\/div>\n

„Ahoj,“ pozdravil jej Georg vesele ze sv\u00e9ho obvykl\u00e9ho m\u00edsta u po\u010d\u00edta\u010de, obr\u00e1til se a zam\u00e1val mu. Bill m\u011bl ob\u010das pocit, \u017ee m\u00e1 jeho \u00b4\u0161pi\u010dkovou grafickou kartu\u00b4, jak s oblibou \u0159\u00edkal, mnohem rad\u011bji, ne\u017e jeho.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill sv\u00fdm obvykl\u00fdm nesm\u011bl\u00fdm zp\u016fsobem, zul si boty a batoh nechal pohozen\u00fd u dve\u0159\u00ed. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161? Myslel jsem, \u017ee dnes pracuje\u0161.“<\/div>\n
„To j\u00e1 haky,“ zahuhlal Georg s pusou plnou solen\u00fdch ara\u0161\u00edd\u016f, kl\u00e1vesnice pod jeho prsty p\u0159\u00edmo ho\u0159ela. „Asi jsem se \u0161patn\u011b pod\u00edval na rozpis,“ napravil si br\u00fdle, kter\u00e9 mu p\u0159i zb\u011bsil\u00fdch pokusech zab\u00edt zombie p\u0159\u00ed\u0161eru sklouzly a\u017e na nos.<\/div>\n
„P\u00e1ni,“ ozval se Bill, jakmile p\u0159e\u0161el do kuchyn\u011b a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. „Tys ukl\u00edzel?“ zeptal se s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem. N\u011bco takov\u00e9ho toti\u017e bylo sp\u00ed\u0161 v\u00fdjimkou ne\u017e pravidlem a v\u011bt\u0161inou po Georgovi z\u016fst\u00e1vala takov\u00e1 spou\u0161\u0165, \u017ee str\u00e1vil cel\u00e9 hodiny, ne\u017e sv\u016fj byt vr\u00e1til do p\u016fvodn\u00edho stavu.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti ud\u011blat radost,“ Georg si dal z\u0159ejm\u011b pauzu ve h\u0159e, proto\u017ee se vz\u00e1p\u011bt\u00ed zjevil za Billov\u00fdmi z\u00e1dy a nadn\u00e1\u0161el se p\u00fdchou.<\/div>\n
„Tak to se ti poda\u0159ilo,“ Bill nevych\u00e1zel z \u00fadivu. Podivn\u00fd den se n\u00e1hle prom\u011bnil v je\u0161t\u011b podivn\u011bj\u0161\u00ed. B\u00e1l se, co v\u0161echno jej je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1, ne\u017e kone\u010dn\u011b skon\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Taky jsem ti p\u0159inesl pizzu, kdy\u017e u\u017e jsem tam byl. V\u00edm, \u017ee takov\u00e9 v\u011bci nej\u00ed\u0161, ale tuhle jsem objednal speci\u00e1ln\u011b pro tebe. Poprosil jsem je, aby ti tam nah\u00e1zeli v\u0161echnu zeleninu, co tam maj\u00ed, tak\u017ee ti snad bude chutnat.“<\/div>\n

Bill si jej podez\u0159\u00edvav\u011b prohl\u00e9dl. Byl zvykl\u00fd na r\u016fzn\u00e9 pozornosti a mal\u00e1 pod\u011bkov\u00e1n\u00ed, kter\u00fdmi se mu Georg sna\u017eil vynahradit svou t\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1lou p\u0159\u00edtomnost v jeho byt\u011b a soustavn\u00e9 okupov\u00e1n\u00ed jeho po\u010d\u00edta\u010de, ale tolik laskavosti bylo i na Georga p\u0159\u00edli\u0161.<\/div>\n
„\u017de tys n\u011bco provedl?“ zahled\u011bl se na n\u011bj p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima a Georg provinile sv\u011bsil hlavu.<\/div>\n
„Vzal jsem Atoma na proch\u00e1zku,“ vylezlo z n\u011bj nesm\u011ble, neodv\u00e1\u017eil se zvednout pohled a pod\u00edvat se na Billa a Bill za\u010d\u00ednal m\u00edt strach, \u017ee se tentokr\u00e1t nejednalo o n\u011bjakou banalitu.<\/div>\n
„Georgu, \u0159\u00edkal jsem ti, abys v\u011bci kolem Atoma, nechal rad\u011bji na mn\u011b,“ \u0159ekl Bill sp\u00ed\u0161 unaven\u011b ne\u017e vy\u010d\u00edtav\u011b, oto\u010dil se a zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje, o\u010dima zkoumaje v\u0161echny kouty a tmav\u00e1 m\u00edsta, kam se mohlo jeho mini pras\u00e1tko ukr\u00fdt.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu za to. P\u0159isedl si ke mn\u011b a zase na m\u011b tak divn\u011b z\u00edral. V\u00ed\u0161, jak m\u011b ty jeho mal\u00fd o\u010dka znerv\u00f3z\u0148uj\u00ed.“<\/div>\n
Bill se ti\u0161e uchechtl, do\u0161el k posteli a dopadl na v\u0161echny \u010dty\u0159i. „Je to pras\u00e1tko. Co ti m\u016f\u017ee ud\u011blat?“<\/div>\n
Georg bezradn\u011b rozhodil rukama. „J\u00e1 nev\u00edm. Se zv\u00ed\u0159aty to moc neum\u00edm. Nikdy nev\u00ed\u0161, kdy mu rupne v bedn\u011b. Mohl by m\u011b kousnout.“<\/div>\n
„Je je\u0161t\u011b mali\u010dk\u00fd. V\u011b\u0159 mi, i kdyby t\u011b kousl, co\u017e rozhodn\u011b neud\u011bl\u00e1, ani bys to nec\u00edtil,“ \u0159ekl Bill, a kdy\u017e ve st\u00ednu pod postel\u00ed spat\u0159il mal\u00e9 chv\u011bj\u00edc\u00ed se klub\u00ed\u010dko, polo\u017eil se na podlahu a lezl za n\u00edm tak, aby jej je\u0161t\u011b v\u00edce nevyd\u011bsil.<\/p>\n

Kdy\u017e Atoma p\u0159ed t\u0159emi t\u00fddny vyhr\u00e1l na farm\u00e1\u0159sk\u00fdch trz\u00edch, jmenoval se je\u0161t\u011b Arnold a Bill m\u011bl v \u00famyslu mu sehnat nov\u00fd domov n\u011bkde na venkov\u011b, kde bude m\u00edt po\u0159\u00e1dn\u00fd v\u00fdb\u011bh a ide\u00e1ln\u00ed podm\u00ednky pro r\u016fst a v\u00fdvoj. Sta\u010dilo v\u0161ak n\u011bkolik hodin a g\u00f6ttingensk\u00e9 mini pras\u00e1tko p\u0159irostlo Billovi k srdci natolik, \u017ee se rozhodl si jej nechat a vytvo\u0159it mu ide\u00e1ln\u00ed podm\u00ednky pro r\u016fst a v\u00fdvoj i ve sv\u00e9m byt\u011b. Za\u010dal t\u00edm, \u017ee mu vymyslel nov\u00e9 jm\u00e9no, koupil rozko\u0161n\u00fd pel\u00ed\u0161ek a vod\u00edtko, kter\u00e9 nane\u0161t\u011bst\u00ed Georg neum\u011bl pou\u017e\u00edvat, a tak se mu Atom ka\u017ed\u00fd druh\u00fd den n\u011bkam zatoulal. Tentokr\u00e1t na\u0161t\u011bst\u00ed jen v byt\u011b.<\/div>\n

„Zapomn\u011bl jsem se zm\u00ednit, \u017ee se tak tro\u0161ku vyv\u00e1lel v bl\u00e1t\u011b,“ podotkl Georg neobvykle pisklav\u00fdm hlasem, kdy\u017e Bill kone\u010dn\u011b vylezl zpod postele a v dlan\u00edch dr\u017eel malou zabl\u00e1cenou v\u011bc.<\/div>\n
„U\u017e je dob\u0159e, Tomi,“ promluvil k pras\u00e1tku a l\u00e1skypln\u011b jej k sob\u011b p\u0159ivinul. „Te\u010f se p\u016fjdeme vykoupat a Georg n\u00e1m zat\u00edm p\u016fjde koupit n\u011bjak\u00e9 dobr\u00e9 ovoce.“<\/div>\n
Zvedl k n\u011bmu pobaven\u00fd pohled a m\u00e1lem se rozesm\u00e1l p\u0159i pohledu na Georga, kter\u00fd se uklonil jako poslu\u0161n\u00e1 slu\u017eebn\u00e1 a vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed. Bill se spokojen\u011b rozvalil na z\u00e1da a nechal si pras\u00e1tkem o\u010dich\u00e1vat obli\u010dej, kter\u00fd byl najednou taky cel\u00fd od bl\u00e1ta. Nevadilo mu to. Zav\u0159el o\u010di a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak je r\u00e1d, \u017ee jsou s Georgem soused\u00e9. Oba m\u011bli n\u00e1hradn\u00ed kl\u00ed\u010d od bytu toho druh\u00e9ho, ale Bill ten sv\u016fj je\u0161t\u011b nikdy nepou\u017eil. Sta\u010dila mu jedna n\u00e1v\u0161t\u011bva k tomu, aby pochopil, \u017ee Georg byl pras\u00e1tkem stejn\u011b jako Atom, jen o n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edm, nepo\u0159\u00e1dn\u011bj\u0161\u00edm a m\u00e9n\u011b roztomil\u00fdm.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Bill si pr\u00e1v\u011b opakoval dlouh\u00fd seznam r\u016fstov\u00fdch regul\u00e1tor\u016f rostlin na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed test, kdy\u017e k n\u011bmu dolehl nal\u00e9hav\u00fd k\u0159ik a pl\u00e1\u010d, n\u00e1sledov\u00e1n siln\u00fdm klep\u00e1n\u00edm podpatk\u016f. D\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl zorientovat a vst\u00e1t z postele, u\u017e se bytem oz\u00fdvalo hlasit\u00e9 klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Billa bodlo u srdce a s ob\u0159\u00edm knedl\u00edkem v krku zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Georg sed\u00edc\u00ed u po\u010d\u00edta\u010de se ustaran\u011b ohl\u00ed\u017eel, nikdy by si nedovolil otev\u0159\u00edt dve\u0159e bez Billova svolen\u00ed, i kdy\u017e oba dob\u0159e v\u011bd\u011bli, o koho se jedn\u00e1. Vstal jen pro p\u0159\u00edpad, kdyby se opakovala p\u0159\u00edhoda z minula, a opil\u00e1 Alice op\u011bt svalila Billa na podlahu. P\u0159\u00edsahal si, \u017ee by jej tentokr\u00e1t stihl zachytit p\u0159ed o\u0161kliv\u00fdm p\u00e1dem, a proto byl ve st\u0159ehu.<\/p><\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek smutn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se rozt\u0159esen\u011b nadechl a otev\u0159el. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b uc\u00edtil p\u00e1r mal\u00fdch rukou, kter\u00e9 se mu nal\u00e9hav\u011b omotaly kolem bok\u016f. Zalapal po dechu a sklonil hlavu k mal\u00e9mu bre\u010d\u00edc\u00edmu d\u011bv\u010d\u00e1tku, kter\u00e9 mu tisklo \u010dervenou tv\u00e1\u0159 proti stehnu, \u0161tkaj\u00edc a mumlaj\u00edc slova, kter\u00fdm nerozum\u011bl.<\/p>\n

„Je p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 nemotora!“ ozvala se otr\u00e1ven\u00fdm hlasem mal\u00e1 \u010dernovl\u00e1ska s kr\u00e1tk\u00fdmi vlasy a v\u011b\u010dn\u011b opovrhuj\u00edc\u00edm pohledem. Ne\u010dekala na pozv\u00e1n\u00ed, pro\u0161la kolem Billa a zav\u0159ela za sebou dve\u0159e. Zd\u00e1lo se, \u017ee m\u00e1 na sp\u011bch. Na sob\u011b m\u011bla kr\u00e1tkou sukni a p\u0159il\u00e9havou bl\u016fzu, ale v\u016fbec nep\u016fsobila hezky. Bydlela naproti a m\u011bla permanentn\u00ed pocit, \u017ee j\u00ed cel\u00fd sv\u011bt le\u017e\u00ed u nohou.<\/div>\n

„Upadla, zni\u010dila drah\u00e9 kalhoty, a kdy\u017e jsem se j\u00ed na to cht\u011bla pod\u00edvat, za\u010dala \u0159v\u00e1t.“<\/div>\n
Bill ignoroval jej\u00ed pr\u00e1zdn\u00e1 slova, sklonil se a vzal mali\u010dkou do n\u00e1ru\u010de. Beth se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b siln\u011b p\u0159itiskla, jej\u00ed porcel\u00e1nov\u011b bledou tv\u00e1\u0159\u00ed st\u00e9kaly velk\u00e9 slzy a Bill c\u00edtil bolest skrytou za ka\u017edou jednou z nich. C\u00edtil, jak se chv\u011bje, jak je vyd\u011b\u0161en\u00e1 a rad\u011bji necht\u011bl v\u011bd\u011bt, co p\u0159edch\u00e1zelo jej\u00edmu v\u00fdbuchu zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ees mi \u0159\u00edkal, \u017ee ji dnes nem\u016f\u017ee\u0161 hl\u00eddat, ale mus\u00edm opravdu nal\u00e9hav\u011b odej\u00edt. M\u00e1m na pr\u00e1ci n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, ale nem\u011blo by to trvat dlouho. Kolem p\u016flnoci jsem zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„To sotva,“ zamumlal Georg pro sebe a sj\u00ed\u017ed\u011bl jej\u00ed drobnou postavu vy\u010d\u00edtav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Alice, z\u00edtra m\u00e1m d\u016fle\u017eit\u00fd test,“ ozval se Bill ti\u0161e. „V\u00ed\u0161, \u017ee bych kdykoliv-„<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,“ zam\u00e1vala mu dlan\u00ed p\u0159ed obli\u010dejem. „Zlato, s tv\u00fdm mozkem se nemus\u00ed\u0161 v\u016fbec sna\u017eit. V\u017edy\u0165 ty u\u017e v\u0161echno d\u00e1vno v\u00ed\u0161. Zvl\u00e1dne\u0161 to.“ Koketn\u011b mu prohr\u00e1bla vlasy.<\/div>\n
Bill znechucen\u011b svra\u0161til obli\u010dej. Nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e mu tak \u0159\u00edkala, n\u011bkolikr\u00e1t ji upozornil, \u017ee to nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 vhodn\u00e9 osloven\u00ed, ale z\u0159ejm\u011b na to zapomn\u011bla. Zase.<\/div>\n
„Do p\u016flnoci jsem tady,“ zopakovala a s fale\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem vy\u0161la ze dve\u0159\u00ed. „M\u011bjte se,“ zavolala, ani\u017e by Beth v\u011bnovala jedin\u00fd pohled a siln\u011b za sebou t\u0159\u00edskla dve\u0159mi.<\/p>\n

„Nesn\u00e1\u0161\u00edm tu odpornou \u017eenskou,“ ulevil si Georg a smutn\u011b se zahled\u011bl na Billa, kter\u00fd s Beth jemn\u011b houpal ze strany na stranu, l\u00edbal ji do vlhk\u00fdch vl\u00e1sk\u016f a pomalu ji hladil po z\u00e1dech.<\/div>\n

„M\u00e1m ti s n\u011b\u010d\u00edm pomoct? Ud\u011bl\u00e1m cokoliv, jen \u0159ekni,“ povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
Bill lehce zavrt\u011bl hlavou a smutn\u011b se pousm\u00e1l. „Zvl\u00e1dnu to,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e a s Beth v n\u00e1ru\u010d\u00ed zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje. Na\u0161t\u011bst\u00ed byla drobn\u00e1, tak\u017ee nem\u011bl probl\u00e9m ji odn\u00e9st.<\/div>\n
Rozsv\u00edtil sv\u011btlo, usadil ji na postel a klekl si naproti n\u00ed. Jej\u00ed drobn\u00e9 t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo vzlyky, dlan\u00ed si zakr\u00fdvala o\u010di, jako by i samotn\u00fd pohled do sv\u011btla bolel, za\u0161tkala a op\u011bt se srdceryvn\u011b rozvzlykala, drt\u00edc ruk\u00e1v Billova tri\u010dka.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee bude hodn\u011b obt\u00ed\u017en\u00e9 dostat z n\u00ed slovo, ale p\u0159esto to musel zkusit. Naklonil se k n\u00ed a jemn\u011b vzal jej\u00ed dla\u0148 do sv\u00fdch. Jakmile spat\u0159il celou jej\u00ed tv\u00e1\u0159 v jasn\u00e9m sv\u011btle, odvr\u00e1til pohled a nesna\u017eil se br\u00e1nit slz\u00e1m, kter\u00e9 mu vystoupily do o\u010d\u00ed. Jak dlouho tohle je\u0161t\u011b bude muset sn\u00e1\u0161et? Jak dlouho to tohle mal\u00e9 d\u00edt\u011b je\u0161t\u011b vydr\u017e\u00ed? A jak dlouho vydr\u017e\u00ed on s\u00e1m ml\u010det? Zhluboka se nadechl a nat\u00e1hl k n\u00ed chv\u011bj\u00edc\u00ed se ruku. Cht\u011bl b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f pohladit rud\u00fd otisk dlan\u011b na jej\u00edm lev\u00e9m l\u00ed\u010dku, ulevit jej\u00ed bolesti a prok\u00e1zat alespo\u0148 tro\u0161ku soucitu, ale bylo to p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9.<\/p>\n

„Maminka \u0159\u00edkala, \u017ees upadla,“ promluvil m\u00edsto toho tich\u00fdm hlasem.<\/div>\n

D\u011bv\u010d\u00e1tko se na n\u011bj zahled\u011blo vyd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dima a pot\u00e9 nesm\u011ble p\u0159ik\u00fdvlo.<\/div>\n
Bill j\u00ed hled\u011bl do o\u010d\u00ed, do t\u011bch p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch velik\u00fdch stud\u00e1nek pln\u00fdch strachu a c\u00edtil p\u0159itom neuv\u011b\u0159itelnou bolest. \u00dazkost tak bezb\u0159ehou, a\u017e nemohl popadnout dech. Zd\u00e1lo se, \u017ee hled\u00ed do zrcadla, \u017ee se d\u00edv\u00e1 s\u00e1m sob\u011b do o\u010d\u00ed. Bylo opravdu smutn\u00e9, \u017ee se jejich \u017eivoty spojovaly v jednom bodu. Ve stejn\u00e9m utrpen\u00ed. Bill v\u0161ak na rozd\u00edl od n\u00ed nebyl d\u00edt\u011btem. Utekl p\u0159ed peklem, jeho\u017e plameny by jej d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji sp\u00e1lily a jeho\u017e duch mu ani po letech ned\u00e1val klidn\u011b sp\u00e1t. V\u011bd\u011bl, jak\u00e9 to je, kdy\u017e m\u00e1 \u010dlov\u011bk strach. Opravdov\u00fd strach z lid\u00ed, kte\u0159\u00ed mu m\u011bli b\u00fdt nejv\u011bt\u0161\u00ed oporou. B\u00e1l se lidsk\u00fdch rukou, rozev\u0159en\u00fdch dlan\u00ed, proto\u017ee v nich vid\u011bl pouze n\u00e1stroje, kter\u00e9 ubli\u017euj\u00ed, jejich\u017e doteky p\u00e1l\u00ed, bodaj\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se na to pod\u00edvat?“ zeptal se m\u011bkce.<\/div>\n
Beth p\u0159estala plakat a d\u00edvala se na Billa velk\u00fdma o\u010dima. Jej\u00ed t\u011bl\u00ed\u010dko sem tam zachv\u00e1til jemn\u00fd vzlyk, ale zd\u00e1lo se, \u017ee to nejhor\u0161\u00ed maj\u00ed za sebou. M\u00edsto odpov\u011bdi pomalu sklouzla na zem, postavila se naproti kle\u010d\u00edc\u00edmu Billovi a nesm\u011ble mu omotala ruce kolem krku, tisknouc tv\u00e1\u0159 proti sn\u011bhov\u00e9 poko\u017ece von\u00edc\u00ed domovem a bezpe\u010d\u00edm.<\/div>\n
„U\u017e to nebol\u00ed,“ p\u00edpla po chvilce roztomil\u00fdm pisklav\u00fdm hl\u00e1skem t\u0159\u00edlet\u00e9ho d\u00edt\u011bte.<\/p>\n

Bill se i p\u0159es slzy usm\u00e1l, p\u0159ivinul ji k sob\u011b a chv\u00edli setrv\u00e1vali v nehybn\u00e9m souso\u0161\u00ed. Pr\u00e1v\u011b v podobn\u00fdch chv\u00edl\u00edch si uv\u011bdomoval, jak rychle \u010das plyne. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee to bylo ned\u00e1vno, co se skl\u00e1n\u011bl nad mal\u00fdm t\u0159esouc\u00edm se novorozencem a hled\u011bl j\u00ed do o\u010d\u00ed se zoufalstv\u00edm \u010dlov\u011bka, kter\u00fd o p\u00e9\u010di o d\u00edt\u011b nev\u00ed v\u016fbec nic. Tenkr\u00e1t to spole\u010dn\u011b zvl\u00e1dli a byl si jist\u00fd, \u017ee u\u017e zvl\u00e1dnou v\u0161echno.<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 hlad?“ zeptal se a hrav\u011b ji po\u0161imral na b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/div>\n
Pousm\u00e1la se a odt\u00e1hla se od n\u011bj, d\u00edvaj\u00edc se mu do o\u010d\u00ed s jistou d\u00e1vkou bystrosti. Bill v\u017edy pochyboval, jestli z n\u00ed nem\u011bl vychovat jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, n\u011bkoho, kdo by mu byl m\u00e9n\u011b podobn\u00fd, ale jej\u00ed osoba mu byla natolik bl\u00edzk\u00e1, \u017ee by v\u016fbec nic nem\u011bnil.<\/div>\n
„Ani ne,“ \u0159ekla a sklonila pohled.<\/div>\n
„Opravdu by sis nedala n\u011bco dobr\u00e9ho?“ zkou\u0161el d\u00e1l Bill, \u0161imraje ji na b\u0159i\u0161e. „A co \u017e\u00ed\u017ealky?“<\/div>\n
Beth k n\u011bmu op\u011bt zvedla pohled, v uplakan\u00fdch vlhk\u00fdch o\u010d\u00edch se objevila drobn\u00e1 jiskra. V\u011bnovala mu nesm\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv a k\u00fdvla hlavou. „Ud\u011bl\u00e1me si \u017e\u00ed\u017ealky?“<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano,“ Bill ji h\u0159betem dlan\u011b n\u011b\u017en\u011b ot\u0159el vlhk\u00e9 cesti\u010dky pod o\u010dima a vesele se na ni usm\u00e1l. „A pak si m\u016f\u017eeme hr\u00e1t s Atomem. Cht\u011bla bys?“ nat\u00e1hl k n\u00ed ruku a Beth se j\u00ed bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed chytila. Spole\u010dn\u011b se p\u0159em\u00edstili do kuchyn\u011b a pustili se do p\u0159\u00edpravy \u0161paget.<\/p>\n

Bylo d\u00e1vno po p\u016flnoci, kdy\u017e se Billovi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo Beth uspat. Vypr\u00e1v\u011bl j\u00ed vymy\u0161len\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy, d\u00edval se, jak jej\u00ed mal\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko nakonec prohr\u00e1v\u00e1 boj s \u00fanavou a po celou dobu ji jemn\u011b hladil po bolav\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Georg ode\u0161el p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed k sob\u011b, proto\u017ee spole\u010dn\u011b s Billem usoudili, \u017ee Alice se pro Beth vr\u00e1t\u00ed nejd\u0159\u00edve a\u017e r\u00e1no. S p\u0159\u00edslibem, \u017ee mu d\u00e1 v\u011bd\u011bt hned, jakmile by se cokoliv d\u011blo, se Billovi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo dostat Georga od po\u010d\u00edta\u010de.<\/div>\n

Kdy\u017e osam\u011bl, unaven\u011b si promnul obli\u010dej a pomal\u00fdmi kroky m\u00ed\u0159il k oknu, kde se usadil na \u0161irok\u00fd parapet a zad\u00edval se ven. U\u017e se d\u00e1vno sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee se nebude schopen pod\u00edvat do u\u010den\u00ed, a tak spol\u00e9hal pouze na to, co si pamatoval. Opravdu doufal, \u017ee to bude sta\u010dit.<\/div>\n
O\u010dima se zahled\u011bl na post\u0159\u00edb\u0159en\u00e9 nebe, na velk\u00fd tajemn\u00fd m\u011bs\u00edc a zatou\u017eil se jej dotknout. Cht\u011bl poznat jeho strukturu, p\u0159ij\u00edt na to, co za tajemstv\u00ed skr\u00fdv\u00e1 a pro\u010d z n\u011bj lid\u00e9 nikdy nedok\u00e1\u017eou spustit pohled. Jist\u011b, znal z\u00e1kladn\u00ed informace zpam\u011bti; v\u011bd\u011bl jeho p\u0159ibli\u017enou hmotnost, objem, rychlost a periodu rotace, excentricitu, ale nyn\u00ed se na n\u011bj ned\u00edval o\u010dima zv\u011bdav\u00e9ho studenta. Po dlouh\u00e9 dob\u011b jej op\u011bt sledoval o\u010dima oby\u010dejn\u00e9ho \u010dlov\u011bka a jako takov\u00fd neznal v\u00fdznam ani jednoho z t\u011bch v\u00fdraz\u016f. Vn\u00edmal jeho kr\u00e1su a p\u016fvab, majest\u00e1tnost a dokonalou souhru se z\u00e1\u0159\u00ed mali\u010dk\u00fdch hv\u011bzd, kter\u00e9 jej obklopovaly. P\u0159\u00e1l si, aby jedna z nich spadla. Aby do noci mohl vyslovit sv\u00e9 tich\u00e9 a nejtajn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed a aby jej alespo\u0148 na chv\u00edli zah\u0159\u00e1la u srdce nad\u011bje, \u017ee bude vysly\u0161eno.<\/div>\n
Ale nic takov\u00e9ho se nestalo. M\u00edsto toho mu ve dv\u011b r\u00e1no vpadla do bytu namol opil\u00e1 Alice a jeliko\u017e poslal Georga dom\u016f, nikdo jej neochr\u00e1nil p\u0159ed p\u00e1dem a op\u011bt skon\u010dil na podlaze. Mod\u0159ina na stehn\u011b, kter\u00e1 je\u0161t\u011b nestihla \u00fapln\u011b vyblednout, ale na\u0161t\u011bst\u00ed u\u017e tolik nebolela, tak utrp\u011bla dal\u0161\u00ed siln\u00fd \u00fader a Bill si byl tentokr\u00e1t jist\u00fd, \u017ee bude r\u00e1d, kdy\u017e se v\u016fbec postav\u00ed na nohy.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Tom v obch\u016fdku p\u0159ed \u0161kolou nakoupil posledn\u00ed nezbytnosti, zkontroloval \u010das na hodink\u00e1ch a po zaplacen\u00ed vyst\u0159elil zp\u011bt ke \u0161kole jako namydlen\u00fd blesk. S Billem se r\u00e1no domluvili, \u017ee se sejdou v j\u00eddeln\u011b tak jako minule, p\u0159esn\u011b v p\u016fl t\u0159et\u00ed. Tom nikdy nebyl dochviln\u00fd, ale jeliko\u017e necht\u011bl nic zkazit, dal si speci\u00e1ln\u011b z\u00e1le\u017eet, aby tam p\u0159i\u0161el o deset minut d\u0159\u00edv. Kdy\u017e s batohem na z\u00e1dech a velkou ta\u0161kou p\u0159ehozenou p\u0159es rameno rychle stoupal do schod\u016f, cestu mu zatarasila drobn\u00e1 postava.<\/div>\n
Vzhl\u00e9dl a na m\u00edst\u011b zamrzl. Srdce se mu roztlouklo jako bl\u00e1zniv\u00e9, ale poprv\u00e9 to bylo zp\u016fsobeno strachem, \u017ee nestihne p\u0159ij\u00edt do j\u00eddelny v\u010das. Necht\u011bl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee za tak kr\u00e1tk\u00fd \u010das zvl\u00e1dl p\u0159ehodnotit ve\u0161ker\u00e9 priority a nyn\u00ed stav\u011bl \u0161kolu p\u0159ed holku, kterou se sna\u017eil sbalit od prvn\u00edho dne, co na \u0161kolu nastoupil.<\/p>\n

„Nevid\u011bla jsem t\u011b na sv\u00e9 v\u010derej\u0161\u00ed oslav\u011b,“ za\u0161vito\u0159ila Mandy sladk\u00fdm hl\u00e1skem, kolem prstu si koketn\u011b obt\u00e1\u010dela jeden zlat\u00fd pramen. „Copak tys mi necht\u011bl pop\u0159\u00e1t k narozenin\u00e1m?“ zamrkala um\u011bl\u00fdmi \u0159asami a Tom si vzpomn\u011bl na to, jak dlouh\u00e9 a p\u0159irozen\u00e9 byly ty Billovy.<\/div>\n

Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159estoupil z nohy na nohu. Necht\u011bl p\u0159ij\u00edt o vz\u00e1cn\u00e9 minuty. „J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se. M\u011bl jsem na pr\u00e1ci n\u011bco jin\u00e9ho.“<\/div>\n
„Sly\u0161ela jsem,“ pobaven\u011b se zachichotala. „Pr\u00fd ses musel u\u010dit.“ Naklonila se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a Toma ude\u0159ila do nosu siln\u00e1 v\u016fn\u011b jej\u00edho parf\u00e9mu obohacen\u00e1 poz\u016fstatky alkoholick\u00fdch n\u00e1poj\u016f a cigaret. Napadlo jej, jestli \u010dlov\u011bk jako Bill n\u011bkdy kou\u0159il nebo ochutnal alkohol.<\/div>\n
„No, ano, u\u010dil jsem se,“ v\u011bnoval j\u00ed k\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv i p\u0159esto, \u017ee by se nejrad\u011bji samou radost\u00ed roztan\u010dil. Poprv\u00e9 m\u011bl ze sebe dobr\u00fd pocit a poprv\u00e9 se neb\u00e1l v\u00fdsledk\u016f testu, kter\u00e9 se m\u011bli dozv\u011bd\u011bt z\u00edtra.<\/div>\n
„Vlastn\u011b m\u00e1m u\u017e n\u011bco domluven\u00e9ho, tak\u017ee-“ necht\u011bl b\u00fdt nezdvo\u0159il\u00fd, za jin\u00fdch okolnost\u00ed by si s n\u00ed moc r\u00e1d pov\u00eddal, ale te\u010f na to nem\u011bl ani \u010das ani n\u00e1ladu.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ vydechla a hrav\u011b na n\u011bj mrkla.<\/div>\n
Kdy\u017e se stav\u011bla na \u0161pi\u010dky, aby mu jemn\u011b dloubla do ramene, \u010dern\u00e1 minisukn\u011b se j\u00ed vyhrnula t\u00e9m\u011b\u0159 do p\u016fli stehen a Tom si teprve tehdy uv\u011bdomil, jak nevhodn\u011b je oble\u010den\u00e1. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by mu to nevadilo, ale \u00fazk\u00fd \u010dern\u00fd top, \u010dern\u00e1 minisukn\u011b a tmav\u00e9 lodi\u010dky p\u016fsobily spolu s v\u00fdrazn\u00fdm l\u00ed\u010den\u00edm na \u0161koln\u00ed prost\u0159ed\u00ed pon\u011bkud lacin\u011b.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bychom se n\u011bkdy mohli sej\u00edt. Vynahradil bys mi tu oslavu,“ \u0161eptla a ol\u00edzla si spodn\u00ed ret.<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Bylo to snad pozv\u00e1n\u00ed na rande? Sna\u017eila se jej sv\u00e9st? Je\u017e\u00ed\u0161i a pro\u010d po\u0159\u00e1d mysl\u00ed jen na to, jestli na n\u011bj Bill u\u017e n\u00e1hodou ne\u010dek\u00e1?!<\/div>\n
„J-jo,“ vy\u017ebleptl a pousm\u00e1l se. „To by bylo fajn, ale te\u010f u\u017e opravdu mus\u00edm,“ hlavou uk\u00e1zal sm\u011brem k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm. Mandy na\u0161pulila rty, pomalu k\u00fdvla hlavou a ustoupila mu z cesty. Tom za n\u00ed stihl je\u0161t\u011b zak\u0159i\u010det rychl\u00fd pozdrav p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se rozb\u011bhl jako o \u017eivot.<\/p>\n

Lapaje po dechu vb\u011bhl do j\u00eddelny a o\u010dima okam\u017eit\u011b vyhledal Bill\u016fv st\u016fl. Nejopu\u0161t\u011bn\u011bj\u0161\u00ed st\u016fl v samotn\u00e9m rohu velk\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00fd byl i te\u010f, stejn\u011b jako v p\u0159ede\u0161l\u00e9 dny, pohlcen z\u00e1\u0159\u00ed odpoledn\u00edho slunce. Usm\u00e1l se. St\u016fl byl pr\u00e1zdn\u00fd, tak\u017ee se mu nakonec poda\u0159ilo p\u0159ij\u00edt d\u0159\u00edv. Zhluboka se nadechl, do\u0161el ke stolu a odhodil batoh i s ta\u0161kou na podlahu, pot\u00e9 se svalil na \u017eidli a slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, aby se vyd\u00fdchal.<\/div>\n

Zvedl hlavu zrovna ve chv\u00edli, kdy dve\u0159mi pro\u0161la huben\u00e1 postava. Rozhl\u00e9dla se, a kdy\u017e jej spat\u0159ila u stolu, p\u0159ekvapen\u011b zamrkala. Tom byl na sebe je\u0161t\u011b py\u0161n\u011bj\u0161\u00ed, proto\u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee Bill ne\u010dekal, \u017ee to stihne, a u\u017e v\u016fbec, \u017ee p\u0159ijde d\u0159\u00edv. Nahodil p\u0159\u00e1telsk\u00fd \u00fasm\u011bv a v\u00e1hav\u011b mu zam\u00e1val na pozdrav.<\/div>\n
Bill ani tentokr\u00e1t nereagoval, jen sklonil hlavu a pomal\u00fdm, pon\u011bkud nejist\u00fdm krokem zam\u00ed\u0159il k n\u011bmu. Tom si v\u0161iml, \u017ee m\u00e1 na sob\u011b \u00fazk\u00e9 \u010dern\u00e9 kalhoty a \u010dern\u00e9 tri\u010dko, na krku jednoduch\u00fd \u0161ed\u00fd \u0159et\u00edzek. Sledoval, jak se k n\u011bmu pomalu p\u0159ibli\u017euje a teprve tehdy si uv\u011bdomil, \u017ee jeho ch\u016fze nebyla nejist\u00e1. Kulhal. Nemohl do\u0161l\u00e1pnout na pravou nohu a p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku siln\u011b zatnul \u010delist. Tomem projelo znepokojen\u00ed.<\/div>\n
Ubl\u00ed\u017eil mu snad n\u011bkdo? Pomyslel si ve chv\u00edli, kdy Bill do\u0161el ke stolu a posadil se na \u017eidli naproti n\u011bmu.<\/p>\n

„Ahoj,“ ozval se opatrn\u011b, sna\u017e\u00edc se zachytit jeho pohled.<\/div>\n

„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill ti\u0161e, sklonil se ke sv\u00e9 ta\u0161ce a po chv\u00edli z n\u00ed vyt\u00e1hl tlustou knihu. Tomovi nev\u011bnoval jedin\u00fd pohled. „Je\u0161t\u011b ne\u017e za\u010dneme,“ ozval se, kdy\u017e podivn\u00e9 ticho za\u010d\u00ednalo Toma znerv\u00f3z\u0148ovat. „\u0158\u00edkal jsi, jak moc je tahle zn\u00e1mka pro tebe d\u016fle\u017eit\u00e1. Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee nejsi s\u00e1m. Na tomhle projektu mi hodn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, a proto t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m, abys byl ke mn\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd. Pokud jsi tady jen proto, aby sis n\u011bco dok\u00e1zal nebo se pobavil na m\u016fj \u00fa\u010det tak jako tv\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, pros\u00edm, odejdi,“ \u0159ekl a na to kone\u010dn\u011b zvedl tv\u00e1\u0159 a zahled\u011bl se Tomovi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a bezradn\u011b pootev\u0159el \u00fasta, ze kter\u00fdch vy\u0161lo jen jak\u00e9si zmaten\u00e9 vzdychnut\u00ed. V \u017ealudku ji\u017e op\u011bt uc\u00edtil podivnou bolest, z Billova pohledu se mu kroutily vnit\u0159nosti. M\u011bl pocit, \u017ee si prorazil cestu skrz jeho k\u016f\u017ei a d\u00edv\u00e1 se mu p\u0159\u00edmo do srdce. Chv\u00edli si dokonce myslel, \u017ee mu um\u00ed \u010d\u00edst my\u0161lenky.<\/div>\n
„J-j\u00e1,“ za\u010dal pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b. Byl z n\u011bj \u0161\u00edlen\u011b nerv\u00f3zn\u00ed. „Nechci si z tebe d\u011blat legraci. Opravdu si nepot\u0159ebuju nic dokazovat. Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
Bill se kousl do rtu a naklonil hlavu na stranu, jako by Toma skenoval. Ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl po\u0159\u00e1d n\u011bco plach\u00e9ho, co Tomovi p\u0159i\u0161lo sv\u00fdm zp\u016fsobem roztomil\u00e9. \u010cern\u00e1 barva dokonale kontrastuj\u00edc\u00ed s b\u011blobou jeho k\u016f\u017ee je\u0161t\u011b v\u00edce zv\u00fdraz\u0148ovala jeho rysy ve tv\u00e1\u0159i. Nep\u016fsobil lacin\u011b. Sp\u00ed\u0161 mysticky. Tajemn\u011b.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ ozval se Bill po chv\u00edli a odvr\u00e1til pohled. „Mohli bychom za\u010d\u00edt,“ \u0159ekl a vzal do rukou knihu, kterou polo\u017eil na st\u016fl. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile jej Tom zastavil zvednut\u00edm dlan\u011b, ztratil se pod stolem, a kdy\u017e op\u011bt vylezl na \u017eidli, v n\u00e1ru\u010d\u00ed m\u011bl hromadu j\u00eddla.<\/div>\n

„Co to je?“ Bill op\u011bt p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a d\u00edval se, jak Tom j\u00eddlo pomalu pokl\u00e1d\u00e1 na st\u016fl. Byly tam dva bal\u00ed\u010dky gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f, \u010dokol\u00e1da, bonb\u00f3ny, \u010dipsy, dva \u0161unkov\u00e9 sendvi\u010de a lahev o\u0161kliv\u011b \u017elut\u00e9 barvy, o kter\u00e9 Bill pochyboval, \u017ee byla p\u0159\u00edrodn\u00ed.<\/div>\n
„Jen mal\u00e9 pod\u011bkov\u00e1n\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a nat\u00e1hl se po bal\u00ed\u010dku \u010dokol\u00e1dov\u00fdch bonb\u00f3n\u016f. „Vzal jsem to pro p\u0159\u00edpad, \u017ee bychom m\u011bli pozd\u011bji hlad.“ Otev\u0159el bal\u00ed\u010dek, vzal si jeden bonb\u00f3n a naklonil jej k Billovi, kter\u00fd je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nevych\u00e1zel z \u00fadivu.<\/div>\n
„Tome,“ za\u010dal a musel se opravdu sna\u017eit, aby se nerozesm\u00e1l. Po celou dobu mu cukaly koutky \u00fast. „Nejsme na pikniku.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale i u\u010den\u00ed si m\u016f\u017eeme zp\u0159\u00edjemnit n\u011bjakou skv\u011blou m\u0148amkou.“<\/div>\n
Bill se tentokr\u00e1t neovl\u00e1dl. „M\u0148amkou?“ zeptal se, kousaje se do usm\u00edvaj\u00edc\u00edch rt\u016f.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak,“ Tom k\u00fdvl hlavou a s \u00fasm\u011bvem pot\u0159\u00e1sl bal\u00ed\u010dkem bonb\u00f3n\u016f, vyb\u00edzeje Billa k tomu, aby jeden ochutnal.<\/p>\n

„J\u00e1 ale takov\u00e9 v\u011bci nej\u00edm,“ \u0159ekl nesm\u011ble a cht\u011bl se vr\u00e1tit ke sv\u00e9 knize.<\/div>\n

„Jak\u00e9 v\u011bci?“ zaj\u00edmal se Tom, naklonil se bl\u00ed\u017e a Bill uc\u00edtil p\u0159\u00edjemnou v\u016fni jeho parf\u00e9mu.<\/div>\n
„No, tyhle,“ dostal ze sebe pon\u011bkud nerv\u00f3zn\u011b a m\u00edrn\u011b se odsunul. „\u010cipsy, \u010dokol\u00e1du, sladkosti, maso.“<\/div>\n
Tom na n\u011bj z\u00edral jako na naprost\u00e9ho bl\u00e1zna. „Co potom j\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„N-no,“ rozt\u0159esen\u011b si hr\u00e1bl do vlas\u016f. „V\u0161echno ostatn\u00ed.“<\/div>\n
„U\u017e nic norm\u00e1ln\u00edho nez\u016fstalo,“ protestoval Tom se sm\u00edchem a Bill se tak\u00e9 neubr\u00e1nil drobn\u00e9mu \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Jen to zkus. V\u011b\u0159 mi, nic lep\u0161\u00edho jsi je\u0161t\u011b nejedl,“ Tom op\u011bt pot\u0159\u00e1sl s\u00e1\u010dkem a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud se maj\u00ed kone\u010dn\u011b pustit do \u0159e\u0161en\u00ed projektu, bude muset ustoupit.<\/div>\n
„Jenom jeden,“ \u0159ekl, nat\u00e1hl ruku a vyt\u00e1hl z bal\u00ed\u010dku bonb\u00f3n zabalen\u00fd ve zlat\u00e9m alobalu. Rad\u011bji se sna\u017eil zapomenout na v\u0161echno, co by mu mohlo j\u00eddlo podobn\u00e9ho druhu zp\u016fsobit, rozbalil ho a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, aby se nemusel d\u00edvat na Toma, zat\u00edmco bude j\u00edst.<\/div>\n
Vlo\u017eil si bonb\u00f3n opatrn\u011b do \u00fast, zakousl se a m\u00e1lem om\u00e1men\u011b zast\u00e9nal, jakmile k\u0159ehk\u00e1 \u010dokol\u00e1da povolila a umo\u017enila mu okusit sladk\u00e9 j\u00e1dro v podob\u011b ml\u00e9\u010dn\u00e9ho kr\u00e9mu. Ta chu\u0165 byla neopakovateln\u00e1. Kdy\u017e spolkl sladk\u00e9 sousto a op\u011bt se pod\u00edval na Toma, v\u0161ev\u011bdoucn\u011b se na n\u011bj usm\u00edval a v n\u011b\u017en\u00e9m o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9m pohledu m\u011bl hrav\u00e9 jiskry.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, \u0159\u00edkal jsem ti to. A tys mi nev\u011b\u0159il,“ naoko ubl\u00ed\u017een\u011b zakroutil hlavou a s\u00e1m si vzal dal\u0161\u00ed bonb\u00f3n.<\/div>\n
Bill nesm\u011ble sklonil hlavu, p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b otev\u0159enou knihu a textu p\u0159ed sebou v\u011bnoval drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
P\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak\u00fd v\u011bnoval v noci m\u011bs\u00edci.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Kdo \u010dek\u00e1 cel\u00fd \u017eivot na jednu kometu, tomu ka\u017edou noc unik\u00e1 obloha pln\u00e1 hv\u011bzd. A kdo se j\u00ed do\u010dk\u00e1, tomu u\u017e nikdy hv\u011bzdy nebudou sta\u010dit.“ (Zde\u0148ka Ortov\u00e1) \u2026 Bill pe\u010dliv\u011b obe\u0161el velkou lou\u017ei a d\u00e1l pokra\u010doval v cest\u011b. Se sklon\u011bnou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2906","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2906","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2906"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2906\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2906"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2906"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2906"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}