{"id":2909,"date":"2015-06-19T16:00:00","date_gmt":"2015-06-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2899"},"modified":"2015-06-19T16:00:00","modified_gmt":"2015-06-19T15:00:00","slug":"turn-back-time-24-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/19\/turn-back-time-24-1-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 24. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ho\u0159kosladk\u00e9 shled\u00e1n\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Tom p\u0159e\u0161el od otev\u0159en\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b zp\u011bt ke sv\u00e9 posteli v hostinsk\u00e9m pokoji, p\u0159i\u010dem\u017e kontroloval, zda nep\u0159ehl\u00e9dl n\u011bjak\u00e9 zapomenut\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 by unikly jeho pozornosti p\u0159i minul\u00e9 kontrole. Zastavil se p\u0159ed postel\u00ed a pod\u00edval se na svoji st\u00e1le z poloviny otev\u0159enou ta\u0161ku. Dopnul ji, zvuk zipu protnul ticho. Pak zvedl ta\u0161ku z matrace a polo\u017eil ji ke dve\u0159\u00edm, op\u0159el ji o nohu l\u016f\u017eka. Ohl\u00e9dl se zp\u011bt na matraci a pohled mu padl na jeden p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd zapomn\u011bl d\u00e1t do sv\u00e9ho zavazadla, p\u0159edm\u011bt, u n\u011bho\u017e by opravdu litoval, kdyby ho tu nechal.
Tom shrnul pokr\u00fdvky na stranu a vzal do rukou knihu v ko\u017een\u00e9m obalu. Zvedl ji. Ne\u017e za\u010dal r\u00e1no balit, polo\u017eil knihu na postel, kde ji pot\u00e9 o\u010dividn\u011b poh\u0159bila cestovn\u00ed ta\u0161ka.<\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
Obr\u00e1til ji v dlan\u00edch a m\u00edrn\u011b se usm\u00e1l. Den\u00edk mu p\u0159ivolal tis\u00edc vzpom\u00ednek na r\u016fzn\u00e9 ud\u00e1losti.
Bylo divn\u00e9 dozv\u011bd\u011bt se p\u0159edem, co se stane, z pohledu \u010dlov\u011bka, kter\u00fd ani ne\u017eije v sou\u010dasnosti. Tom si p\u0159e\u010detl o sv\u00e9 budoucnosti, o Billov\u011b budoucnosti vypr\u00e1v\u011bn\u00e9 star\u0161\u00edm a zralej\u0161\u00edm Jamesem. Rozkryl budoucnost skrz sporadick\u00e1 setk\u00e1n\u00ed, zjistil, \u017ee nastanou chv\u00edle, kdy on a Bill ztrat\u00ed n\u011bkdy spojen\u00ed s minulost\u00ed na n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, a dokonce i na cel\u00fd rok. Kdy\u017e nad t\u00edm Tom tak p\u0159em\u00fd\u0161lel, nikdy nev\u011bd\u011bl, jak se ohledn\u011b toho c\u00edtit. P\u0159i\u0161lo mu nespr\u00e1vn\u00e9 myslet na v\u0161echny ud\u00e1losti jako na budoucnost, kdy\u017e u\u017e byly v\u0161echny zaznamen\u00e1ny v n\u011b\u010dem z minulosti.
Nicm\u00e9n\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 z t\u011bch zaznamenan\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed se je\u0161t\u011b nestala, bez ohledu na to, jak moc se zd\u00e1ly b\u00fdt vytes\u00e1ny do kamene. St\u00e1le se mohly zm\u011bnit. Tom jen doufal, \u017ee to, o \u010dem si p\u0159e\u010detl, se stane.<\/div>\n
<\/div>\n
Necht\u011bl to jinak.<\/div>\n
<\/div>\n
A James v dopise \u0159ekl, \u017ee co se m\u00e1 st\u00e1t, to se stane.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161e, co te\u010f Tom musel ud\u011blat, je naplnit osud a nenad\u011blat v n\u011bm velk\u00fd nepo\u0159\u00e1dek.<\/div>\n
<\/div>\n
To by m\u011blo b\u00fdt snadn\u00e9, ne?<\/div>\n
<\/div>\n
Ano, snadn\u00e9, spr\u00e1vn\u00e9, jednoduch\u00e9 – pro v\u0161echny krom\u011b Toma.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si povzdechl, odsunul my\u0161lenky na to, co se m\u00e1 pozd\u011bji d\u00edt, do nejtemn\u011bj\u0161\u00edho koutu sv\u00e9 mysli, a schoval den\u00edk do kapsy d\u017e\u00edn\u016f. P\u0159ekvapiv\u011b, jak si v\u0161iml, byla kniha natolik mal\u00e1, aby se mu ve\u0161la do kapsy – nebo ta kapsa byla dostate\u010dn\u011b velk\u00e1 na to, aby se v n\u00ed schoval pr\u016fm\u011brn\u011b velk\u00fd den\u00edk.
Tak jako tak do n\u00ed pasoval a Tom byl \u0161\u0165astn\u00fd za to, \u017ee ho m\u016f\u017ee m\u00edt u sebe – jako ur\u010dit\u00fd druh odkazu. Ale nemohl si pomoct, p\u0159ipadal si jako d\u00edt\u011b, co se sna\u017e\u00ed propa\u0161ovat tah\u00e1k na test. Jako by m\u011bl zn\u00e1t to, co v den\u00edku je slovo od slova, jako by to m\u011bl c\u00edtit v srdci. P\u0159esto\u017ee den\u00edk nemohl poskytnout odpov\u011bdi na v\u0161echny ot\u00e1zky, byl pro n\u011bj pr\u016fvodcem v\u0161emi nejistotami. Pokud Tom bude pr\u016fvodce n\u00e1sledovat, v\u011bd\u011bl, jak\u00fd bude v\u00fdsledek.
A Tom ten v\u00fdsledek cht\u011bl, cht\u011bl, aby se to, co studoval a o \u010dem \u010detl uplynul\u00e9 \u010dty\u0159i noci, stalo realitou. Hl\u00e1sek n\u011bkde vzadu v jeho hlav\u011b ho v\u0161ak neust\u00e1le ponoukal, \u0159\u00edkal mu, \u017ee nestudoval dostate\u010dn\u011b pe\u010dliv\u011b.
Tom z toho byl paranoidn\u00ed. Tak paranoidn\u00ed, \u017ee si nemohl pomoct, ale c\u00edtil se, jako by se chystal zkazit ten nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed test v \u017eivot\u011b. Zavrt\u011bl hlavou, aby se t\u00e9 paranoie na chv\u00edli zbavil, urovnal p\u0159ikr\u00fdvku a pot\u00e9 popadl svou ta\u0161ku a zam\u00ed\u0159il po schodech do p\u0159\u00edzem\u00ed, kde na n\u011bj \u010dekala m\u00e1ma i s prarodi\u010di. Kdy\u017e se dostal na posledn\u00ed schod, trochu se usm\u00e1l. Sna\u017eil se ze v\u0161ech sil odehnat pochmurn\u00e9 my\u0161lenky a vr\u00e1tit se na p\u00e1r minut zp\u011bt do reality.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, Tome, u\u017e jsi tady.“ Matka se usm\u00e1la na sv\u00e9ho syna. „M\u00e1\u0161 v\u0161echno?“
Tom k\u00fdvl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee ot\u00e1zka byla sm\u011b\u0159ov\u00e1na jemu, a hran\u011b se zasm\u00e1l. Po\u0159\u00e1d mu hlavou prob\u00edhalo tolik my\u0161lenek.
I tak se p\u0159inutil proj\u00edt skrz ritu\u00e1l lou\u010den\u00ed, a zastavil se, kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na rozlou\u010den\u00ed s trochu shrben\u00fdm d\u011bde\u010dkem. Dredat\u00fd teenager si polo\u017eil k noh\u00e1m ta\u0161ku, aby m\u011bl voln\u00e9 ruce, narovnal se a spo\u010dinul pohledem na star\u0161\u00edm mu\u017ei p\u0159ed sebou.
D\u011bde\u010dek se zazubil, jeho zuby se na vte\u0159inu bl\u00fdskly ve slune\u010dn\u00edm sv\u011btle. „P\u0159esta\u0148 se strachovat,“ \u0159ekl tich\u00fdm uji\u0161\u0165uj\u00edc\u00edm hlasem. Vypadalo to, \u017ee vid\u00ed Tomovi do hlavy.
Chlapec se zhluboka nadechl, p\u0159ik\u00fdvl a sna\u017eil se uklidnit svoje nervy. „J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl m\u011bkce tak, aby ho nikdo jin\u00fd nesly\u0161el. „Zkou\u0161\u00edm to.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„No, bylo kr\u00e1sn\u00e9 v\u00e1s tady m\u00edt – jako v\u017edy,“ \u0159ekl d\u011bde\u010dek hlasit\u011bji, aby ho sly\u0161eli v\u0161ichni, a pot\u00e9 sv\u00e9ho vnuka pevn\u011b objal. Z\u016fstal v t\u00e9 pozici d\u00e9le, ne\u017e je obvykl\u00e9, v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom te\u010f nejv\u00edc pot\u0159ebuje\u0161 jistotu. Na okam\u017eik je\u0161t\u011b upevnil sev\u0159en\u00ed, naklonil se k Tomovu uchu a t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem vyslovil: „P\u0159ivez ho na n\u00e1v\u0161t\u011bvu.“
Kdy\u017e od sebe odstoupili, jeho vnuk p\u0159ik\u00fdvl a jeho ruka nev\u011bdomky p\u0159ejela po vyboulen\u00e9 kapse u kalhot, instinktivn\u011b nahmatala skrz d\u017e\u00ednovinu obrysy den\u00edku. „P\u0159ivedu, slibuju,“ \u0159ekl s up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee to ud\u011bl\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
James to tak napsal.<\/div>\n
<\/div>\n
Po posledn\u00edch slovech rozlou\u010den\u00ed, po objet\u00ed a zam\u00e1v\u00e1n\u00ed skrz ok\u00fdnko auta se t\u0159i lid\u00e9 rozjeli po cest\u011b, nech\u00e1vaj\u00edce d\u016fm prarodi\u010d\u016f v d\u00e1li.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si op\u0159el \u010delo o chladiv\u00e9 sklo bo\u010dn\u00edho okna st\u00e1le pokryt\u00e9 tenkou vrstvou rann\u00ed mlhy a klouzal pohledem po stromech venku. Zt\u011b\u017eka vydechl. Jak tak jeho o\u010di m\u00edjely p\u0159ehl\u00eddku zelen\u011b, mlad\u00edk se v\u00e1hav\u011b pono\u0159il do sv\u00fdch my\u0161lenek, v nich\u017e z\u016fstal ztracen\u00fd po zbytek cesty dom\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Dom\u016f.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tohle slovo p\u0159ivol\u00e1valo do Tomova \u017ealudku pocit \u0161t\u011bst\u00ed a pocit tepla \u0161\u00ed\u0159\u00edc\u00ed se cel\u00fdm jeho t\u011blem. A \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i. Tom znovu zam\u011b\u0159il pozornost na stromy, najednou zastavil svoje my\u0161lenky, aby mohl sledovat listy t\u0159epotaj\u00edc\u00ed se ve v\u011btru. \u00dasm\u011bv na jeho rtech rostl, jeliko\u017e mu tahle scen\u00e9rie cosi p\u0159ipomn\u011bla.
P\u0159i pohledu na stromy, kter\u00e9 m\u00edjeli, si chlapec vzpomn\u011bl na jednu kr\u00e1snou zahradu. Jako by v n\u00ed znovu byl, rozhl\u00e9dl se po n\u00ed, p\u0159ekvapen\u00fd t\u00edm, jak ope\u010dov\u00e1van\u00e9 jsou rostliny v n\u00ed, a byl najednou vyru\u0161en\u00fd roz\u010dilen\u00fdm hlasem jist\u00e9ho mlad\u00e9ho mu\u017ee.
Oto\u010dil se a pohl\u00e9dl do and\u011blsk\u00e9 tv\u00e1\u0159e or\u00e1movan\u00e9 havran\u00edmi vlasy. V\u00fdraz v chlapcov\u011b obli\u010deji byl nejd\u0159\u00edv rozzloben\u00fd a pot\u00e9 udiven\u00fd, mlad\u00edk byl zara\u017een\u00fd Tomov\u00fdm oble\u010den\u00edm z 21. stolet\u00ed, sto let v minulosti naprosto nev\u00eddan\u00fdm. Samoz\u0159ejm\u011b – jejich prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se Tom objevil na pozemku Tr\u00fcmperovic rezidence, bylo matouc\u00ed pro oba chlapce.
Tom se te\u010f usm\u00edval je\u0161t\u011b v\u00edc, \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee na\u0161el rozpt\u00fdlen\u00ed, kdy\u017e re\u00e1ln\u00fd \u010das ut\u00edkal tak pomalu, a vzpom\u00ednal na Billa.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Navzdory \u00fazkosti z toho, co by zbytek dne\u0161n\u00edho dne mohl jemu a Billovi p\u0159in\u00e9st – z toho, co o dne\u0161n\u00ed noci v\u00ed z den\u00edku, nemohl pop\u0159\u00edt, \u017ee c\u00edt\u00ed vzru\u0161en\u00ed z toho, \u017ee kone\u010dn\u011b Billa uvid\u00ed.
Po dvou dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u00edch se znovu setk\u00e1 s t\u00edm stydliv\u00fdm \u010dervenaj\u00edc\u00edm se mlad\u00fdm mu\u017eem.
Kone\u010dn\u011b ho bude moct obejmout a nadechnout se unik\u00e1tn\u00ed Billovy v\u016fn\u011b, kterou ani nemohl p\u0159esn\u011b popsat. Zkr\u00e1tka to byl Bill.
Kone\u010dn\u011b bude moct p\u0159ejet prsty po tepl\u00fdch karm\u00ednov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, kter\u00e9 v\u00eddal ve snech.<\/div>\n
<\/div>\n
Bude moci zabo\u0159it prsty do vlas\u016f, je\u017e tolik postr\u00e1dal, a\u017e bude Billa l\u00edbat na p\u0159iv\u00edtanou.<\/div>\n
<\/div>\n
S t\u011bmito pl\u00e1ny v hlav\u011b zapomn\u011bl na strach z budoucnosti.<\/div>\n
<\/div>\n
Zapomn\u011bl na obavy z toho, \u017ee to pokaz\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Zapomn\u011bl na den\u00edk.<\/div>\n
<\/div>\n
Zapomn\u011bl na v\u0161echno.<\/div>\n
<\/div>\n
Jedin\u00e1 my\u0161lenka, je\u017e mu z\u016fstala, byla ta na Billa.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom posp\u00edchal po schodech do sv\u00e9ho pokoje v ruce se zavazadlem, kter\u00e9 n\u00e1sledn\u011b hodil na svou postel. To ti\u0161e plesklo o matraci, kter\u00e1 trochu zavrzala pod n\u00e1hlou t\u00edhou.
Chlapec na okam\u017eik zav\u00e1hal, ne\u017e se pohnul, rozhl\u00e9dl se po lo\u017enici, v n\u00ed\u017e nebyl p\u0159es dva m\u011bs\u00edce. Byla takov\u00e1, jakou ji zanechal, nic se nezm\u011bnilo – ne, \u017ee by Tom \u010dekal n\u011bco jin\u00e9ho.
Pod\u00edval se na nevybalenou ta\u0161ku s oble\u010den\u00edm a v\u0161emi osobn\u00edmi nezbytnostmi.
M\u00edsto aby vyu\u017eil \u0161ance kone\u010dn\u011b si po n\u00e1vratu dom\u016f vybalit, oto\u010dil se a zam\u00ed\u0159il pry\u010d z m\u00edstnosti, nech\u00e1vaje zavazadlo nedot\u010den\u00e9.
Ta\u0161ka z\u016fstala le\u017eet na posteli, jako by \u010dekala, a\u017e ji n\u011bkdo vezme n\u011bkam jinam.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Slunce bylo vysoko na obloze, den st\u00e1le v rozpuku, zat\u00edmco se Bill vracel do sv\u00e9 lo\u017enice pot\u00e9, co si p\u0159ipravil pozdn\u00ed ob\u011bd. V dom\u011b bylo ticho, znak samoty. Navzdory tomu, jak moc mlad\u00edk miloval \u010das, kdy byl s\u00e1m, nyn\u00ed mu v t\u011ble koloval sp\u00ed\u0161 pocit naprost\u00e9 osam\u011blosti. V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch ticha se jeho mysl uchylovala k p\u0159edstav\u00e1m, je\u017e vedly st\u00e1le na stejn\u00e9 m\u00edsto – p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno ke st\u00e1le stejn\u00e9mu \u010dlov\u011bku.
Bill ve\u0161el do pokoje, posadil se na kraj matrace a zt\u011b\u017eka vydechl.
Obez\u0159etn\u011b se rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti. V\u011bd\u011bl, \u017ee ho ne\u010dek\u00e1 nic vzru\u0161uj\u00edc\u00edho, co by mohl d\u011blat.
Bylo st\u00e1le l\u00e9to a v tuhle dobu by Bill obvykle d\u011blal n\u011bjakou pr\u00e1ci kolem domu, kdyby u\u017e b\u00fdval v\u0161echnu neud\u011blal. Jednoho r\u00e1na se nedok\u00e1zal kontrolovat pot\u00e9, co m\u011bl velmi \u017eiv\u00fd sen zahrnuj\u00edc\u00ed Toma. Musel n\u011bco d\u011blat, aby na n\u011bj p\u0159estal myslet.
Nicm\u00e9n\u011b v d\u016fsledku toho z\u016fstal dneska s pr\u00e1zdn\u00fdma rukama a jen se svou p\u0159edstavivost\u00ed.
Kdy\u017e nep\u0159i\u0161el na jinou mo\u017enost tr\u00e1ven\u00ed \u010dasu, osam\u011bl\u00fd teenager si povzdechl a uvelebil se na pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch tak, aby se o n\u011b mohl op\u0159\u00edt hlavou. Uvolnil svaly, sna\u017eil se odehnat ze sv\u00e9ho t\u011bla ztuhlost a jeho o\u010di za\u010daly studovat nev\u00fdrazn\u00fd strop.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zav\u0159el v\u00ed\u010dka jen na dv\u011b minutky – alespo\u0148 tak mu to p\u0159ipadalo, kdy\u017e tu ho najednou vyru\u0161ily t\u0159i tup\u00e9 \u00fadery p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed zezdola.
Bill vyst\u0159elil do sedu, vyd\u011b\u0161en\u00fd t\u00edm zvukem. Sna\u017eil se chytit dech, srdce mu bu\u0161ilo rychleji, ne\u017e by m\u011blo. Chlapec se zaposlouchal a kone\u010dn\u011b si uv\u011bdomil, \u017ee \u00fadery nebyly nic jin\u00e9ho ne\u017e \u0165uk\u00e1n\u00ed na vchodov\u00e9 dve\u0159e. Pro sebe se usm\u00e1l, pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a p\u0159ehodil nohy p\u0159es okraj l\u016f\u017eka, aby mohl zam\u00ed\u0159it do p\u0159\u00edzem\u00ed.
Schody pod jeho nohama m\u00edrn\u011b vrzaly navzdory koberci, kter\u00fd je kryl.
Kdy\u017e do\u0161el Bill k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm a s\u00e1hl po klice, klep\u00e1n\u00ed jako na povel ustalo. \u010cernovl\u00e1sek si toho nicm\u00e9n\u011b nev\u0161iml a otev\u0159el, s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i p\u0159ipraven\u00fdm pro neo\u010dek\u00e1van\u00e9ho hosta.
\u00dasm\u011bv mu povadl, kdy\u017e za dve\u0159mi nespat\u0159il nic jin\u00e9ho ne\u017e scen\u00e9rii zahrady.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill ud\u011blal krok na verandu, rozhl\u00e9dl se ze strany na stranu, hledal m\u00edsto, kam by se n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk mohl schovat, ale nic nena\u0161el. Veranda byla pr\u00e1zdn\u00e1, pozemek tak\u00e9, a nikde nebyly zn\u00e1mky n\u011bjak\u00fdch d\u011bt\u00ed ut\u00edkaj\u00edc\u00edch po p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b. Bill se zamra\u010dil, oto\u010dil se a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jestli si to klep\u00e1n\u00ed jenom nep\u0159edstavoval.
Ale jakmile se jeho chodidlo dotklo prvn\u00edho schodu, p\u0159ipraven\u00e9 na cestu nahoru do lo\u017enice, ozvalo se dal\u0161\u00ed zaklep\u00e1n\u00ed.
Bill zavzdychal a obr\u00e1til se zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm. Otev\u0159el je a znovu nevid\u011bl nic jin\u00e9ho ne\u017e pr\u00e1zdnou verandu.
Zatnul zuby, op\u0159el se o futro s pa\u017eemi zalo\u017een\u00fdmi na hrudi a rozhl\u00e9dl se. „Pokud pot\u0159ebuje\u0161 mou pozornost, jsem zde,“ procedil skrz zuby. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo jen ticho pr\u00e1zdn\u00e9ho pozemku.
N\u011bkolik sekund v\u00e1hal, ale pak se oto\u010dil, zav\u0159el za sebou a zastavil se. Ozval se zvuk mal\u00e9ho kam\u00ednku, nejsp\u00ed\u0161 obl\u00e1zku, jen\u017e se odrazil od d\u0159ev\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00ed. Bill znovu otev\u0159el a pod\u00edval se na hozen\u00fd objekt.
Za\u0161klebil se. P\u0159ed jeho prahem opravdu le\u017eel kam\u00ednek. A vedle n\u011bj b\u00edl\u00fd karafi\u00e1t. Jeho stonek byl poni\u010den\u00fd a se zbytky hl\u00edny, kv\u011btina byla o\u010dividn\u011b p\u0159ed chvilkou utr\u017een\u00e1 na zahrad\u011b. Bill podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b zavr\u010del, sehnul se a sebral rostlinu i k\u00e1men. Ob\u011b v\u011bci sev\u0159el v rukou a pod\u00edval se znovu na pr\u00e1zdn\u00fd pozemek, v n\u011bm\u017e se, jak Bill v\u011bd\u011bl, schov\u00e1val nezvan\u00fd host.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, jak mil\u00e9,“ \u0159ekl dost nahlas na to, aby ho n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk mohl sly\u0161et. „Nejd\u0159\u00edve za\u0165uk\u00e1te a ute\u010dete, pot\u00e9 trh\u00e1te kv\u011btiny na na\u0161\u00ed zahrad\u011b, h\u00e1z\u00edte n\u00e1m na d\u016fm kameny a nyn\u00ed odm\u00edt\u00e1te uk\u00e1zat svou tv\u00e1\u0159! To jsou tedy zp\u016fsoby,“ hartusil a oto\u010dil se, aby zam\u00ed\u0159il zp\u011bt do domu. U\u017e u\u017e za sebou zav\u00edral, kdy\u017e usly\u0161el n\u011bco, co ho zarazilo v p\u016fli kroku.
„Bille, po\u010dkej.“
Bill zamrzl nad zvukem hlasu za n\u00edm, jen\u017e se rozplynul v letn\u00edm v\u00e1nku.
Ten hlas znal.
Ten hlas miloval.
<\/em> Jeho srdce vynechalo p\u00e1r \u00fader\u016f, dech se zrychlil, krev se mu nahrnula do tv\u00e1\u0159\u00ed a do o\u010d\u00ed mu vhrkly slzy z toho, \u017ee sly\u0161el ten hlas. N\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, aby odehnal mlhu p\u0159ed o\u010dima, a bylo mu jedno, \u017ee si slan\u00e9 pot\u016f\u010dky razily cestu z koutk\u016f jeho o\u010d\u00ed sm\u011brem k tv\u00e1\u0159\u00edm.
„Tome?“ zeptal se p\u0159ihlouple, z\u00edraje p\u0159\u00edmo na dredat\u00e9ho chlapce, kter\u00fd tr\u00e1pil jeho mysl v\u00edce ne\u017e dva m\u011bs\u00edce.
Dredat\u00fd chlapec k\u00fdvl hlavou v odpov\u011b\u010f, na rtech mu pohr\u00e1val pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv.
Nic v\u00edc Bill nepot\u0159eboval k tomu, aby se dal do b\u011bhu, sesko\u010dil n\u011bkolik schod\u016f na verand\u011b a natiskl se k Tomovi tak siln\u011b, a\u017e jejich t\u011bla vydala zvuk, jakmile se srazila.
Bill zabo\u0159il hlavu do ohb\u00ed Tomova krku a zhluboka se nadechl. Usm\u00e1l se, kdy\u017e ho v nose zalechtala Tomova \u00fa\u017easn\u00e1 v\u016fn\u011b. Zav\u0159el o\u010di, ignoroval slzy st\u00e1le unikaj\u00edc\u00ed zpod jeho v\u00ed\u010dek a m\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed Tomovo tri\u010dko ze siln\u00e9 l\u00e1tky. M\u00e1lem u\u017e by zapomn\u011bl na strukturu toho divn\u00e9ho materi\u00e1lu, tak odli\u0161n\u00e9ho od l\u00e1tky jeho oble\u010den\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Neuv\u011bdomil si, \u017ee regul\u00e9rn\u011b pl\u00e1\u010de, dokud hlasit\u011b nepopot\u00e1hl a Tom mu neza\u010dal d\u00e1vat m\u011bkk\u00e9, uji\u0161\u0165uj\u00edc\u00ed polibky na vr\u0161ek hlavy.
„\u0160\u0161\u0161, Bille, jsem tady,“ za\u0161eptal dred\u00e1\u010d, rty st\u00e1le schovan\u00e9 v Billov\u00fdch vlasech, pa\u017ee siln\u011b omotan\u00e9 kolem Billova \u0161t\u00edhl\u00e9ho t\u011bla. Upevnil sev\u0159en\u00ed, zav\u0159el o\u010di a poslouchal rozt\u0159esen\u00e9 vzlyky unikaj\u00edc\u00ed z \u00fast chlapce v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.
Bill se pomalu uklid\u0148oval a jeho t\u011blo se p\u0159est\u00e1valo chv\u011bt neovladateln\u00fdm pl\u00e1\u010dem. Uv\u011bdomil si, \u017ee tentokr\u00e1t se mu to nezd\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Tentokr\u00e1t je to opravdov\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
Tentokr\u00e1t je Tom opravdu tady.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Ho\u0159kosladk\u00e9 shled\u00e1n\u00ed Tom p\u0159e\u0161el od otev\u0159en\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b zp\u011bt ke sv\u00e9 posteli v hostinsk\u00e9m pokoji, p\u0159i\u010dem\u017e kontroloval, zda nep\u0159ehl\u00e9dl n\u011bjak\u00e9 zapomenut\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 by unikly jeho pozornosti p\u0159i minul\u00e9 kontrole. Zastavil se p\u0159ed postel\u00ed a pod\u00edval se na svoji st\u00e1le z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2909","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2909","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2909"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2909\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2909"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2909"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2909"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}