{"id":2932,"date":"2015-06-13T15:00:00","date_gmt":"2015-06-13T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2922"},"modified":"2015-06-13T15:00:00","modified_gmt":"2015-06-13T14:00:00","slug":"cassiopeia-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/13\/cassiopeia-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 2."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Jak ten den hezky za\u010dal, tak katastrof\u00e1ln\u011b kon\u010d\u00ed. Dnes mi n\u011bjak v\u0161echno ho\u0159\u00ed pod rukama, v\u0161ude kolem m\u011b se rozprost\u00edr\u00e1 m\u00e1 devasta\u010dn\u00ed<\/em> aura, a proto<\/em> opravdu douf\u00e1m, \u017ee jsem svou „\u0161ikovnost“ nep\u0159enesla i do psan\u00ed. Dne\u0161n\u00ed d\u00edl bude je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d zahalen rou\u0161kou<\/em> tajemstv\u00ed, ale<\/em> od toho p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho spole\u010dn\u011b vykro\u010d\u00edme za postupn\u00fdm pozn\u00e1v\u00e1n\u00edm jak postav, tak okolnost\u00ed, kter\u00e9 je p\u0159ivedly tam, kde jsou, a nejv\u00edce<\/em> ovlivnily<\/em> jejich chov\u00e1n\u00ed.
Z cel\u00e9ho srdce bych v\u00e1m cht\u011bla pod\u011bkovat za v\u0161echny kr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e. V\u016fbec jsem nedoufala, \u017ee bude m\u00edt pov\u00eddka takov\u00fd \u00fasp\u011bch a opravdu moc si p\u0159eji, aby dne\u0161n\u00ed d\u00edl nebyl zklam\u00e1n\u00edm. A kdyby i n\u00e1hodou byl, stejn\u011b v\u00e1m v\u0161em p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Hv\u011bzdy jsou p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1sn\u00e9 a vzd\u00e1len\u00e9. Vzkazuj\u00ed n\u00e1m sv\u00fdm chladn\u00fdm blikav\u00fdm sv\u011btlem neuchopiteln\u00e1 poselstv\u00ed a my se jich tou\u017e\u00edme alespo\u0148 dotknout.“ (Jan Kanyza)<\/em><\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Skrz vysok\u00e1 okna proudilo do j\u00eddelny jasn\u00e9 sv\u011btlo, probouzej\u00edc ve v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch dobrou n\u00e1ladu p\u0159\u00edslibem jednoho z tepl\u00fdch dn\u016f p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho jara. V\u0161ichni se zd\u00e1li b\u00fdt n\u00e1hlou zm\u011bnou chladn\u00e9ho po\u010das\u00ed pln\u00e9ho de\u0161t\u011b nad\u0161en\u00ed. V\u0161ichni, a\u017e na Toma, kter\u00fd se sklon\u011bnou hlavou mrzut\u011b z\u00edral na svou nedotknutou porci a vidli\u010dkou si pohr\u00e1val s pe\u010denou bramborou. Nezapojoval se do rozhovoru Andrease a ostatn\u00edch spolu\u017e\u00e1k\u016f, sd\u00edlej\u00edc\u00edch s nimi jeden spole\u010dn\u00fd st\u016fl. Pr\u00e1v\u011b rozeb\u00edrali pl\u00e1ny na ve\u010der, nad\u0161en\u011b se p\u0159ek\u0159ikovali a nem\u011bli ani tu\u0161en\u00ed o Tomov\u00fdch starostech. Byl si jist\u00fd, \u017ee by si v\u016fbec nev\u0161imli, pokud by se nen\u00e1padn\u011b vytratil, co\u017e by ud\u011blal u\u017e d\u00e1vno, kdyby jim do za\u010d\u00e1tku dal\u0161\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ky nez\u016fst\u00e1vala je\u0161t\u011b cel\u00e1 hodina. Popravd\u011b nem\u011bl na pr\u00e1ci nic smyslupln\u011bj\u0161\u00edho, a tak se rozhodl, \u017ee to n\u011bjak p\u0159e\u017eije. Nebude se zapojovat do rozhovoru, nebude odpov\u00eddat na ot\u00e1zky, bude se tv\u00e1\u0159it, \u017ee je neviditeln\u00fd a bude doufat, \u017ee jej tak budou br\u00e1t i ostatn\u00ed. Pot\u0159eboval b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho je ve \u0161kole pln\u00e9 lid\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9.<\/p>\n

„To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“ sly\u0161el, jak Andreas vedle n\u011bj zalapal po dechu. „A kde p\u0159esn\u011b to m\u00e1 b\u00fdt?“<\/div>\n

D\u00e1l mu nev\u011bnoval pozornost. Vlo\u017eil si do \u00fast kousek brambory jen proto, aby jej ostatn\u00ed nepodez\u0159\u00edvali a neza\u010dali se vypt\u00e1vat, pro\u010d nej\u00ed, chv\u00edli ji znechucen\u011b p\u0159evaloval v \u00fastech a pak t\u011b\u017ece polkl. Od chv\u00edle, co jim profesor Higgins p\u0159ipomn\u011bl zad\u00e1n\u00ed projekt\u016f, neub\u011bhla ani hodina a on u\u017e se stihl prom\u011bnit v zoufal\u00fd uzl\u00ed\u010dek nerv\u016f. Ten projekt byl jeho posledn\u00ed \u0161anc\u00ed. Pokud to nezvl\u00e1dne, pokud nedostane co mo\u017en\u00e1 nejlep\u0161\u00ed hodnocen\u00ed, profesor jej nep\u0159ipust\u00ed ke zkou\u0161ce a s jeho prosp\u011bchem bylo vylou\u010den\u00ed v\u00edce ne\u017e pravd\u011bpodobn\u00e9. „Jasn\u011b, \u017ee tam budeme. To nem\u016f\u017eeme zme\u0161kat, vi\u010f, Tome?“ Andreas jej loktem hrav\u011b \u0161\u0165ouchl do ramene, \u010d\u00edm\u017e p\u0159inutil Toma zvednout hlavu a zad\u00edvat se na p\u011bt obli\u010dej\u016f z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed, o \u010dem se bavili, ale to samoz\u0159ejm\u011b nemohl d\u00e1t najevo, a tak se pokusil vykouzlit ten nejp\u0159esv\u011bd\u010div\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv a kr\u00e1tce k\u00fdvl hlavou. „Par\u00e1da! V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee nebude\u0161 trhat partu!“ Andreas nad\u0161en\u011b tleskl.<\/div>\n
„To bych si nedovolil,“ ozval se pon\u011bkud nejist\u00fdm hlasem, jeho \u00fasm\u011bv se zm\u011bnil v pok\u0159iven\u00ed rt\u016f, na\u0161t\u011bst\u00ed si toho v\u0161ak nikdo od stolu nev\u0161iml. Spojili hlavy k sob\u011b a pokra\u010dovali v p\u0159ede\u0161l\u00e9m rozhovoru.<\/p>\n

Tom sledoval Andreas\u016fv \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv a post\u0159ehl, jak jeho t\u011blem cloum\u00e1 vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 zp\u016fsobovalo, \u017ee se neudr\u017eel v klidu a neust\u00e1le se na mal\u00e9 \u017eidli vrt\u011bl a tleskal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Tom mohl jen h\u00e1dat, co pr\u00e1v\u011b rozeb\u00edraj\u00ed a nad \u010d\u00edm asi p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, ale byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee chemick\u00e9 projekty byly t\u00edm posledn\u00edm, co v tu chv\u00edli zat\u011b\u017eovalo jeho mysl.<\/div>\n

V podstat\u011b se mu nedivil. Mo\u017en\u00e1 kdyby se na chv\u00edli ocitl v jeho k\u016f\u017ei, kdyby pochopil v\u0161echny souvislosti, kdyby v\u011bd\u011bl, kolik toho z\u00e1vis\u00ed od z\u00edsk\u00e1n\u00ed toho hloup\u00e9ho titulu, choval by se jinak. Mo\u017en\u00e1 v\u00edc jako p\u0159\u00edtel. Ale to Andreas nemohl, proto\u017ee Tom se mu nikdy neotev\u0159el. \u0158ekl mu o sob\u011b jen to, co cht\u011bl v\u011bd\u011bt, a byl r\u00e1d, \u017ee se nikdy neptal na nic osobn\u011bj\u0161\u00edho, proto\u017ee mu necht\u011bl lh\u00e1t.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd m\u00e1 sv\u00e1 mal\u00e1 tajemstv\u00ed<\/em>, pomyslel si a o\u010dima utkv\u011bl na osob\u011b sed\u00edc\u00ed v rohu m\u00edstnosti, a n\u011bkdy je to tak lep\u0161\u00ed.<\/em>
\u010cernovl\u00e1sek se ji\u017e op\u011bt skl\u00e1n\u011bl nad n\u011bjak\u00fdm se\u0161item nebo u\u010debnic\u00ed, to Tom z takov\u00e9 d\u00e1lky nedok\u00e1zal rozeznat. Na u\u0161\u00edch m\u011bl velk\u00e1 sluch\u00e1tka, nad obo\u010d\u00edm vr\u00e1sku soust\u0159ed\u011bn\u00ed a v\u0161ude kolem sebe auru nekone\u010dn\u00e9 osam\u011blosti. Alespo\u0148 na Toma tak p\u016fsobil. Sed\u011bl s\u00e1m u stolu, dostate\u010dn\u011b vzd\u00e1len\u00e9m od v\u0161ech ostatn\u00edch, ti\u0161e, nezvedal tv\u00e1\u0159, op\u011bt pln\u011b soust\u0159ed\u011bn studiem textu a psan\u00edm pozn\u00e1mek. Mo\u017en\u00e1 pokra\u010doval v pr\u00e1ci na sv\u00e9m grafu, napadlo Toma a tro\u0161ku se na \u017eidli nadzvedl, aby na n\u011bj l\u00e9pe vid\u011bl. Na z\u00e1da mu dopadaly paprsky ostr\u00e9ho slunce, zp\u016fsobovaly, \u017ee jeho k\u016f\u017ee doslova z\u00e1\u0159ila a tmav\u00e9 vlasy z\u00edskaly na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech modr\u00fd lesk. I p\u0159esto, \u017ee se pokou\u0161el b\u00fdt neviditeln\u00fdm, byl nejsv\u011btlej\u0161\u00edm bodem v cel\u00e9 m\u00edstnosti a Tom z n\u011bj nedok\u00e1zal spustit pohled.<\/div>\n
\n
\n

Vyvol\u00e1val v n\u011bm sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity. Nev\u011bd\u011bl, co si o n\u011bm m\u00e1 myslet. M\u00e1 jej litovat? Obdivovat? P\u0159ipojit se na stranu ostatn\u00edch a d\u011blat si z n\u011bj legraci? Za ta l\u00e9ta, co jsou spolu\u017e\u00e1ky, se k n\u011bmu dostalo nespo\u010detn\u00e9 mno\u017estv\u00ed pomluv a hloup\u00fdch podez\u0159en\u00ed, ale on si z nich nikdy ned\u011blal p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ekou hlavu. Jist\u011b chr\u00e1pe s n\u011bk\u00fdm z u\u010ditelsk\u00e9ho sboru, sm\u00e1vali se kluci ze t\u0159\u00eddy, kte\u0159\u00ed mu z\u00e1vid\u011bli jeho dokonal\u00fd prosp\u011bch. Sly\u0161el jsem, \u017ee p\u00e1chne, proto nikomu nedovol\u00ed, aby se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil, sv\u011b\u0159il se mu jednou Andreas, ale Tom nad tou pozn\u00e1mkou jen zavrt\u011bl hlavou a po\u017e\u00e1dal ho, aby jej nezat\u011b\u017eoval podobn\u00fdmi hloupostmi.<\/p><\/div>\n

Ale te\u010f, kdy\u017e jej vid\u011bl v jasn\u00e9m sv\u011btle, zahlouban\u00e9ho do sv\u00e9ho podivn\u00e9ho sv\u011bta, bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm nev\u011b\u0159it ani jedn\u00e9 z t\u011bch pomluv. U\u017e z d\u00e1lky p\u016fsobil \u010dist\u011b a upraven\u011b, ale tak\u00e9 chladn\u011b a uzav\u0159en\u011b. Byl si jist\u00fd, \u017ee nedovolil jen tak n\u011bkomu, aby na n\u011bj s\u00e1hl. Pokud to v\u016fbec n\u011bkdy n\u011bkomu dovolil.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f sed\u00ed v j\u00eddeln\u011b bez jedin\u00e9ho \u0161kr\u00e1bance jen d\u00edky Tomovu podivn\u00e9mu nutk\u00e1n\u00ed ochr\u00e1nit jej p\u0159ed Gregem, alespo\u0148 by mu pod\u011bkoval. Tom op\u011bt c\u00edtil nutk\u00e1n\u00ed, ale tentokr\u00e1t mu cukaly koutky \u00fast tou\u017e\u00edc\u00edch po \u00fasm\u011bvu. Byl na sebe sv\u00fdm zp\u016fsobem hrd\u00fd. Hned se c\u00edtil o n\u011bco l\u00e9pe a p\u0159itom sta\u010dilo tak m\u00e1lo.<\/p>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e si to sta\u010dil uv\u011bdomit, \u010dernovl\u00e1sek pla\u0161e zvedl hlavu a n\u011bkolik vte\u0159in si hled\u011bli p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Tentokr\u00e1t byl Tom t\u00edm, kdo p\u0159eru\u0161il o\u010dn\u00ed kontakt jako prvn\u00ed, odvr\u00e1til se a zmaten\u011b pohl\u00e9dl na velkou porci j\u00eddla p\u0159ed sebou zrovna ve chv\u00edli, kdy se ostatn\u00ed za\u010dali zvedat a s pr\u00e1zdn\u00fdm t\u00e1cem odkr\u00e1\u010deli pry\u010d.<\/div>\n

„Co to s tebou je?“ zeptal se Andreas znepokojen\u011b, kdy\u017e u stolu kone\u010dn\u011b osam\u011bli.<\/div>\n
„Co by?“ Tom si unaven\u011b prot\u00e1hl z\u00e1da a op\u011bt se pokusil o \u00fasm\u011bv. Tentokr\u00e1t mu to ale nevy\u0161lo. „Jsem v pohod\u011b, jen jsem se zamyslel.“<\/div>\n
„Jen ses zamyslel?“ zvolal Andreas zhrozen, v modr\u00fdch o\u010d\u00edch se mu zra\u010dilo up\u0159\u00edmn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. „Poslouchals n\u00e1s v\u016fbec?“<\/div>\n
„No, ano,“ Tom se rozpa\u010dit\u011b po\u0161kr\u00e1bal na brad\u011b. „Tak tro\u0161ku.“<\/div>\n
„Mluvili jsme o oslav\u011b.“<\/div>\n
„O oslav\u011b?“ Tom se na chv\u00edli p\u0159estal zab\u00fdvat chemi\u00ed a zv\u011bdav\u011b se naklonil bl\u00ed\u017e k sv\u011btlovlas\u00e9mu chlapci. „O jak\u00e9?“ Sepjal ruce v p\u011bst a vesele pohupoval nohama.<\/div>\n
„O oslav\u011b Mandin\u00fdch narozenin,“ odpov\u011bd\u011bl Andreas a kone\u010dn\u011b se p\u0159estal tv\u00e1\u0159it, jako by Tom vykonal ten nejohavn\u011bj\u0161\u00ed zlo\u010din na sv\u011bt\u011b jen t\u00edm, \u017ee je chv\u00edli neposlouchal. Jeho obli\u010dej se vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozz\u00e1\u0159il, v o\u010d\u00edch mu sv\u00edtily drobn\u00e9 plam\u00ednky radosti.<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b vykulil o\u010di a se zatajen\u00fdm dechem z\u00edral na Andreasova \u00fasta, do\u017eaduje se pokra\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A mo\u017en\u00e1 tomu nebude\u0161 v\u011b\u0159it, ale pozvala i n\u00e1s. Kluci \u0159\u00edkali, \u017ee objevili sv\u00e9 pozv\u00e1nky p\u0159ed ob\u011bdem ve sk\u0159\u00ed\u0148ce, tak\u017ee bychom se tam mohli j\u00edt pod\u00edvat i my. Co ty na to?“<\/p>\n

Tom neodpov\u011bd\u011bl, prudce vysko\u010dil ze \u017eidle, p\u0159ehodil si p\u0159es rameno batoh a n\u00e1sledov\u00e1n hih\u0148aj\u00edc\u00edm se Andreasem rychle b\u011b\u017eel po schodech do prvn\u00edho patra, sm\u011b\u0159uje ke sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1m. Z kapsy \u0161irok\u00fdch kalhot vyt\u00e1hl mal\u00fd kl\u00ed\u010d a t\u0159esouc\u00ed se rukou rychle odemkl z\u00e1mek. Do o\u010d\u00ed mu okam\u017eit\u011b ude\u0159ila mal\u00e1 r\u016f\u017eov\u00e1 ob\u00e1lka a spole\u010dn\u011b s n\u00ed se mu p\u0159ed o\u010dima objevily ty nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edstavy. Budou si spolu pov\u00eddat, bude se d\u00edvat, jak tan\u010d\u00ed a u\u017eije si ka\u017edou vte\u0159inu v jej\u00ed bl\u00edzkosti. Kone\u010dn\u011b bude m\u00edt dokonalou \u0161anci ji v\u00edc poznat a zjistit, jestli je doopravdy tak \u00fa\u017easn\u00e1, jak vypad\u00e1, nebo je\u0161t\u011b \u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n

„Otev\u0159i to, otev\u0159i!“ Andreas poskakoval kolem n\u011bj a p\u0159\u00e1telsky jej dloubal do boku.<\/div>\n
Tom se vesele kousl do rtu a s nad\u0161en\u00edm mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, rozbaluj\u00edc\u00edho v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek, rychle roztrhl ob\u00e1lku a vyt\u00e1hl z n\u00ed pestrobarevnou pozv\u00e1nku.<\/div>\n
„Bar u Dougha, dnes ve\u010der, 19:00,“ \u010detl nahlas a po\u0159\u00e1d se musel p\u0159ihlouple usm\u00edvat. Musela mu ji hodit do sk\u0159\u00ed\u0148ky teprve p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. C\u00edtil, jak v n\u011bm ka\u017edou vte\u0159inou nar\u016fst\u00e1 vzru\u0161en\u00ed a pak najednou v\u0161echno pohaslo.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu j\u00edt,“ p\u00edpl ti\u0161e.<\/div>\n
„Co pros\u00edm?“ Andreas se k n\u011bmu naklonil bl\u00ed\u017e a opravdu doufal, \u017ee jen \u0161patn\u011b sly\u0161el.<\/div>\n
„A ty taky ne,“ ozval se m\u00edsto odpov\u011bdi Tom, r\u00e1zn\u011b zav\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148ku a zad\u00edval se do zmaten\u00fdch modr\u00fdch o\u010d\u00ed, v nich\u017e se zra\u010dilo zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Co to pl\u00e1c\u00e1\u0161?! Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee p\u016fjdu. A ty p\u016fjde\u0161 se mnou. Je to Mandy! Na\u0161e Mandy! Nic nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e ta oslava. M\u00e1me dokonalou \u0161anci kone\u010dn\u011b ji l\u00edp poznat a ty za\u010dne\u0161 vyv\u00e1d\u011bt? Zbl\u00e1znil ses?“<\/p>\n

Tom pomalu zamrkal a rozt\u0159esen\u011b se nadechl. Nebylo to pro n\u011bj lehk\u00e9, ale musel b\u00fdt siln\u00fd. Nemohl dovolit, aby jeho uboh\u00e9 touhy zv\u00edt\u011bzily nad rozumem. Tentokr\u00e1t ne.<\/div>\n

„Z\u00edtra m\u00e1me z\u00e1po\u010det z fyziologie rostlin, a co je je\u0161t\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, Higgins bude cht\u00edt v\u011bd\u011bt t\u00e9ma na\u0161eho projektu a my jsme se zat\u00edm na ta zad\u00e1n\u00ed ani nepod\u00edvali.“<\/div>\n
Andreas zamrkal a nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Nechce\u0161 tam j\u00edt kv\u016fli tomu, \u017ee se mus\u00ed\u0161 u\u010dit?“<\/div>\n
„Oba se mus\u00edme u\u010dit, Andreasi,“ Tom si dal speci\u00e1ln\u011b z\u00e1le\u017eet na to, aby dostate\u010dn\u011b zd\u016fraznil mno\u017en\u00e9 \u010d\u00edslo, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by t\u00edm na Andrease n\u011bjak zap\u016fsobil.<\/div>\n
„J\u00e1 ne,“ Andreas otr\u00e1ven\u011b zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou a z\u00edral na Toma jako na nejv\u011bt\u0161\u00edho bl\u00e1zna pod sluncem. „Vyka\u0161li se na to. Ten test n\u011bjak op\u00ed\u0161eme a projekt m\u016f\u017eeme vymyslet p\u0159ed p\u0159edn\u00e1\u0161kou. Stejn\u011b je to jedno.“<\/div>\n
Tom ti\u0161e za\u00fap\u011bl. „Nen\u00ed to jedno. Propad\u00e1me z obou p\u0159edm\u011bt\u016f a mus\u00edme se sakra sna\u017eit, abychom v\u016fbec n\u011bjak pro\u0161li.“<\/div>\n
„Tome,“ za\u010dal blon\u010f\u00e1k relativn\u011b klidn\u00fdm hlasem a p\u0159\u00e1telsky Toma chytil za ramena. „V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d a douf\u00e1m, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee bych se do toho za jin\u00fdch okolnost\u00ed pustil s tebou, ale dnes ve\u010der prost\u011b ne. J\u00e1 na ten ve\u010d\u00edrek p\u016fjdu.“<\/div>\n
„Zbl\u00e1znil ses?!“ Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou a ustoupil od n\u011bj. Za\u010d\u00ednalo mu b\u00fdt \u0161patn\u011b. „Chce\u0161 m\u011b v tom nechat samotn\u00e9ho? Jsou to skupinov\u00e9 projekty, zatracen\u011b, Andy, pot\u0159ebuju t\u011b! S\u00e1m to nikdy nezvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
„Tak poj\u010f se mnou na ten ve\u010d\u00edrek a z\u00edtra n\u011bco vymysl\u00edme,“ \u0159ekl Andreas povzbudiv\u011b. „Nebo po\u017e\u00e1dej o pomoc n\u011bkoho jin\u00e9ho,“ dodal ti\u0161e.<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl. Siln\u011b stiskl rty, zmuchlal r\u016f\u017eovou pozv\u00e1nku do mal\u00e9 kuli\u010dky, a kdy\u017e odch\u00e1zel, hodil ji po Andreasovi. Bylo mu jedno, jestli se trefil, pot\u0159eboval pouze ulevit sv\u00e9mu zoufalstv\u00ed.<\/p>\n

Rychl\u00fdm tempem p\u0159elet\u011bl dlouhou chodbou. Z\u00edral na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot, ignoruje u\u010debny, kter\u00e9 cestou m\u00edjel, i \u017e\u00e1ky, kte\u0159\u00ed sp\u011bchali kolem n\u011bj. Ani\u017e by si uv\u011bdomoval, co d\u011bl\u00e1, seb\u011bhl po schodech dol\u016f a vlet\u011bl do j\u00eddelny, kter\u00e1 byla a\u017e na n\u011bkolik opo\u017ed\u011bnc\u016f t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e1. C\u00edtil, jak mu v hrudi mocn\u011b tlu\u010de srdce a jak se mu nervozitou pot\u00ed ruce, ale te\u010f nemohl couvnout. Zhluboka se nadechl a vykro\u010dil vp\u0159ed, sm\u011b\u0159uje do vzd\u00e1len\u00e9ho rohu m\u00edstnosti, kde se nad kopou u\u010den\u00ed po\u0159\u00e1d hrbila huben\u00e1 postava. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co mu \u0159ekne, nezastavoval se, nepokou\u0161el se nabrat odvahu, o kter\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee ji nem\u00e1. Bez jedin\u00e9ho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed do\u0161el k jeho stolu, naru\u0161il obrannou linii, kterou nesm\u011bl nikdo poru\u0161it a nerv\u00f3zn\u011b si okusuje vnit\u0159ek tv\u00e1\u0159e, \u010dekal, a\u017e si jej v\u0161imne.<\/div>\n

Trvalo n\u011bkolik vte\u0159in, ne\u017e si Bill uv\u011bdomil, \u017ee st\u00edn, kter\u00fd jej p\u0159ipravil o jasn\u00e9 slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo, poch\u00e1z\u00ed z osoby stoj\u00edc\u00ed u jeho stolu. Pomalu zvedl hlavu, trhl sebou a z\u00e1rove\u0148 vyd\u011b\u0161en\u011b nadsko\u010dil. Sluch\u00e1tka mu p\u0159itom pohybu sklouzla z u\u0161\u00ed a p\u0159ist\u00e1la na roze\u010dten\u00e9m \u010dl\u00e1nku o biosynt\u00e9ze aminokyselin. Netu\u0161il, jak by m\u011bl reagovat. Kluka post\u00e1vaj\u00edc\u00edho naproti n\u011bmu znal pouze od vid\u011bn\u00ed, nikdy spolu nepromluvili a opravdu netu\u0161il, z jak\u00e9ho d\u016fvodu za n\u00edm p\u0159i\u0161el.<\/p>\n

„Vyd\u011bsil jsem t\u011b?“ zaslechl pon\u011bkud nesm\u011blou ot\u00e1zku. Cht\u011bl p\u0159ik\u00fdvnout, ale byl tak nerv\u00f3zn\u00ed a nesv\u016fj, \u017ee se vzmohl jen na jak\u00e9si podivn\u00e9 pokr\u010den\u00ed ramene. „To jsem necht\u011bl,“ pokra\u010doval kluk tich\u00fdm hlasem i p\u0159esto, \u017ee mu Bill odm\u00edtal v\u011bnovat pozornost a pokra\u010doval v z\u00edr\u00e1n\u00ed na sv\u00e9 ruce.<\/div>\n

„J-j\u00e1\u2026 m\u016f\u017eu?“<\/div>\n
Bill stiskl rty a pla\u0161e zvedl hlavu. Kluk stoj\u00edc\u00ed nad n\u00edm nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval z nohy na nohu, na rtech pok\u0159iven\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Hlavou nazna\u010dil, \u017ee by se r\u00e1d posadil a Billovi do\u0161lo, pro\u010d za n\u00edm p\u0159i\u0161el. M\u011bl z\u00e1jem o jeho st\u016fl. Zd\u00e1lo se mu to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vzhledem k tomu, \u017ee kolem byly des\u00edtky voln\u00fdch stol\u016f, ale necht\u011bl to p\u0159\u00edli\u0161 rozeb\u00edrat. K\u00fdvl hlavou a za\u010dal si sb\u00edrat sv\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
„Ne, po\u010dkej,“ Tom jej m\u00e1lem chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed a st\u00e1hl zp\u011bt na \u017eidli, ale vzpomn\u011bl si na v\u0161echny pomluvy ohledem jeho nesn\u00e1\u0161enlivosti ciz\u00edch dotek\u016f a v\u010das se stihl zastavit p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ud\u011blal n\u011bjakou chybu. „Cht\u011bl bych si s tebou o n\u011b\u010dem promluvit. Mohl bych si k tob\u011b na chv\u00edli p\u0159isednout? Nezdr\u017e\u00edm t\u011b dlouho.“<\/div>\n
Bill pomalu dosedl na \u017eidli a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si druh\u00e9ho chlapce prohl\u00ed\u017eel. Byl si jist\u00fd, \u017ee na n\u011bj n\u011bco chyst\u00e1. Mo\u017en\u00e1 si z n\u011bj cht\u011bl vyst\u0159elit, ubl\u00ed\u017eit mu tak jako ti ostatn\u00ed.<\/p>\n

Tom se rozt\u0159esen\u011b nadechl a svalil se na \u017eidli naproti n\u011bmu. Ani ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f. Byl si jist\u00fd, \u017ee by se j\u00ed nedo\u010dkal. Sna\u017eil se z mysli vypudit ve\u0161ker\u00e9 p\u0159edstavy t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se Mandy a jej\u00ed oslavy a zad\u00edval se na huben\u00e9ho chlapce p\u0159ed sebou. Uv\u011bdomil si, \u017ee to bylo poprv\u00e9, co si jej mohl prohl\u00e9dnout takhle z bl\u00edzka a i kdy\u017e se za sv\u00e9 my\u0161lenky styd\u011bl, musel d\u00e1t Gregovi za pravdu. Nevypadal jako norm\u00e1ln\u00ed kluk. M\u011bl v sob\u011b n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. N\u011bco, \u010demu nerozum\u011bl a s \u010d\u00edm se setk\u00e1val \u00fapln\u011b poprv\u00e9.<\/div>\n

Pokusil se o dal\u0161\u00ed rozt\u0159esen\u00fd n\u00e1dech. „Jsem Tom,“ ozval se p\u0159\u00e1telsky a nat\u00e1hl k bled\u00e9mu chlapci ruku. Ten se na ni jen nejist\u011b pod\u00edval, ale nedotkl se j\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ promluvil slab\u00fdm hl\u00e1skem, a\u017e m\u011bl Tom probl\u00e9m zaregistrovat jeho odpov\u011b\u010f. „Co ode m\u011b pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
Tom v duchu za\u00fap\u011bl. Tak n\u011bjak doufal, \u017ee se mu taky p\u0159edstav\u00ed, proto\u017ee mu v t\u00e9 chv\u00edli \u00fapln\u011b vypadlo jeho jm\u00e9no. Nerv\u00f3zn\u011b si zatahal za l\u00edmec kostkovan\u00e9 ko\u0161ile a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak vlastn\u011b za\u010d\u00edt. Pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed a c\u00edtil, jak mu ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e. Kluk naproti n\u011bmu m\u011bl ten nejzvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed pohled, jak\u00fd kdy vid\u011bl. V medov\u011b zbarven\u00fdch duhovk\u00e1ch s n\u00e1dechem jantaru spat\u0159il bystrost, p\u0159irozenou inteligenci ale i nesm\u011blost a strach.<\/p>\n

„Vlastn\u011b jsem t\u011b cht\u011bl po\u017e\u00e1dat pomoc,“ za\u010dal Tom ti\u0161e a Bill se neubr\u00e1nil p\u0159ekvapen\u00e9mu zamrk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„S \u010d\u00edm ti m\u016f\u017eu pomoct?“ zeptal se o n\u011bco hlasit\u011bji a Tom tak mohl poprv\u00e9 sly\u0161et jeho hlas. Cht\u011bl to m\u00edt rychle za sebou, proto\u017ee se v jeho bl\u00edzkosti c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Bylo to v\u016fbec poprv\u00e9, co na n\u011bj n\u011bkdo ve \u0161kole dobrovoln\u011b promluvil.<\/div>\n
Tom si rozpa\u010dit\u011b prohr\u00e1bl vousy. „Jde o projekty profesora Higginse,“ dostal ze sebe.<\/div>\n
„Co je s nimi?“ Za\u010d\u00ednal b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed. Nikdy to s lidmi p\u0159\u00edli\u0161 neum\u011bl. Rychle odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a zahled\u011bl se do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem t\u011b po\u017e\u00e1dat, abys byl m\u016fj partner,“ Tomova odpov\u011b\u010f se nesla n\u011bkde na hranici \u0161epotu. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee s n\u00edm mluv\u00ed a opravdu v sob\u011b na\u0161el odvahu po\u017e\u00e1dat jej o to. „Mysl\u00edm t\u00edm, partner v projektu,“ up\u0159esnil, proto\u017ee to muselo vyzn\u00edt divn\u011b.<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu op\u011bt oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed, v o\u010d\u00edch zmatek hrani\u010d\u00edc\u00ed se strachem. Cel\u00e1 situace byla divn\u00e1. V\u016fbec se mu to nezd\u00e1lo. „O co ti vlastn\u011b jde?“ zeptal se ostra\u017eit\u011b.<\/div>\n
„O nic, p\u0159\u00edsah\u00e1m,“ Tom se k n\u011bmu p\u0159es st\u016fl naklonil. „P\u0159i\u0161el jsem t\u011b jen po\u017e\u00e1dat o pomoc.“ Ne\u0161\u0165astn\u011b hled\u011bl na chlapce s o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdma o\u010dima, na jedinou nad\u011bji, kter\u00e1 mu je\u0161t\u011b z\u016fstala a byl ochoten ud\u011blat v\u0161echno proto, aby souhlasil s jeho prosbou. Vid\u011bl pochybnost v chlapcov\u00fdch o\u010d\u00edch, u\u017e jen \u0159e\u010d\u00ed t\u011bla mu d\u00e1val jasn\u011b najevo, \u017ee o jeho p\u0159\u00edtomnost nem\u011bl z\u00e1jem, ale Tom se odm\u00edtal vzd\u00e1t. Mus\u00ed to ud\u011blat. Prost\u011b mus\u00ed.<\/p>\n

„V\u00edm, \u017ee nejsem nic moc,“ vydechl a pohledem utkv\u011bl na otev\u0159en\u00e9 u\u010debnici biochemie. „Sp\u00ed\u0161 nic ne\u017e moc,“ poopravil se a d\u00e1l hypnotizoval drobn\u00e1 p\u00edsmena. „Ale ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co mi \u0159ekne\u0161. V\u00edm, \u017ee nejsem tak chytr\u00fd jako ty, ale zkus nad t\u00edm alespo\u0148 pop\u0159em\u00fd\u0161let.“<\/div>\n

Bill sklonil hlavu a chv\u00edli nic ne\u0159\u00edkal. Vdechoval v\u016fni j\u00eddla a desinfek\u010dn\u00edch prost\u0159edk\u016f a p\u0159\u00e1l si b\u00fdt n\u011bkde jinde. B\u00fdt n\u011bk\u00fdm \u00fapln\u011b jin\u00fdm. Nev\u011b\u0159il mu, ale za jin\u00fdch okolnost\u00ed by mu cht\u011bl pomoct. Ty okolnosti v\u0161ak nemohl zm\u011bnit. Necht\u011bl jej urazit; nikdy si o n\u011bm nemyslel, \u017ee by byl hloup\u00fd, mo\u017en\u00e1 l\u00edn\u00fd, ale hloup\u00fd rozhodn\u011b ne. Bill v\u0161ak nebyl t\u00fdmov\u00fdm hr\u00e1\u010dem. V\u017edy byl na v\u0161echno s\u00e1m. Nikdy nepracoval ve v\u011bt\u0161\u00ed skupin\u011b, dokonce ani ve dvojici. Neum\u011bl to. R\u00e1d spol\u00e9hal s\u00e1m na sebe, jen tehdy c\u00edtil jistotu a v\u011bd\u011bl, \u017ee kr\u00e1\u010d\u00ed spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. Tahle volba byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 riskantn\u00ed a on nikdy neriskoval.<\/div>\n
„Tome,“ za\u010dal pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b. „Moc r\u00e1d bych ti pomohl, ale nejde to,“ dodal a za\u010dal se zvedat k odchodu. Do jedn\u00e9 ruky vzal sluch\u00e1tka, z nich\u017e po\u0159\u00e1d vych\u00e1zely ladn\u00e9 t\u00f3ny klav\u00edrn\u00ed skladby, zat\u00edmco do druh\u00e9 uchopil tlustou u\u010debnici.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se v\u016fbec nezn\u00e1me a \u017ee nem\u00e1\u0161 jedin\u00fd d\u016fvod mi v\u011b\u0159it,“ Tom se zvedl spole\u010dn\u011b s n\u00edm a postavil se mu do cesty d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl uprchnout. „Ale jsi moje jedin\u00e1 nad\u011bje. Moc t\u011b pros\u00edm, pomoz mi s t\u00edm projektem a pak o mn\u011b u\u017e v \u017eivot\u011b neusly\u0161\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill sklopil pohled a Tom si teprve tehdy v\u0161iml jeho dlouh\u00fdch tmav\u00fdch \u0159as. Byly jako dva velik\u00e9 v\u011bj\u00ed\u0159e, chv\u011bly se ve stejn\u00e9m tempu, v jak\u00e9m Bill mrkal. Zd\u00e1lo se, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co jej p\u0159im\u011blo k takov\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed. Co vyvolalo tu absolutn\u00ed separaci od ostatn\u00edch?<\/p>\n

„Vybral jsem si hodn\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00e9 t\u00e9ma,“ ozval se po chv\u00edli.<\/div>\n

„Na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. Jak jsem \u0159ekl, ud\u011bl\u00e1m pro to maximum.“ Tomovy o\u010di op\u011bt zal\u00e9tly k u\u010debnici v Billov\u011b ruce a on kone\u010dn\u011b pochopil, pro\u010d z n\u00ed nemohl spustit pohled. Z\u00e1lo\u017ekou byla mal\u00e1 r\u016f\u017eov\u00e1 ob\u00e1lka. P\u0159esn\u011b ta, kterou on p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed hodil po Andreasovi. Zalapal po dechu a odvr\u00e1til pohled. Najednou se c\u00edtil je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 a m\u011bl chu\u0165 se na v\u0161echno vyka\u0161lat. Tak\u017ee pozvala v\u0161echny. Na t\u00e9 oslav\u011b bude \u00fapln\u011b ka\u017ed\u00fd, mo\u017en\u00e1 dokonce i podiv\u00edn stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00edm, jedin\u00fd, kdo bude chyb\u011bt, bude on.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to, ale bude\u0161 muset naj\u00edt n\u011bkoho jin\u00e9ho.“<\/div>\n
S posledn\u00edm pohl\u00e9dnut\u00edm do jeho o\u010d\u00ed, pro\u0161el \u010dernovl\u00e1sek kolem n\u011bj a kr\u00e1\u010deje ke dve\u0159\u00edm, k sob\u011b siln\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 knihy. Tentokr\u00e1t se jej Tom nesna\u017eil nijak zastavit. V\u011bd\u011bl, \u017ee by to bylo zbyte\u010dn\u00e9. Pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. Bill do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, kde se na okam\u017eik zastavil. Z knihy vyt\u00e1hl ob\u00e1lku, zmuchlal ji do mal\u00e9 kuli\u010dky a odhodil do ko\u0161e, pot\u00e9 pro\u0161el dve\u0159mi a zmizel Tomovi z dohledu.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Tom vydr\u017eel \u010dekat a\u017e do konce vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, pot\u00e9 se rozhodl to v\u00edce neprodlu\u017eovat a pomal\u00fdm krokem se vydal ke kancel\u00e1\u0159i profesora Higginse. Andrease ignoroval, vyh\u00fdbal se dokonce i Mandy a pohledu na ni. Jen civ\u011bl do pr\u00e1zdna s v\u011bdom\u00edm, \u017ee jsou to posledn\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ky, kter\u00e9 tady bude muset odtrp\u011bt. Nepat\u0159il sem. V\u011bd\u011bl to od za\u010d\u00e1tku a nyn\u00ed litoval jen toho, \u017ee se nevzdal u\u017e d\u0159\u00edv. Te\u010f u\u017e nem\u011bl jinou mo\u017enost.<\/p><\/div>\n

P\u0159ed kancel\u00e1\u0159\u00ed jejich profesora chemie na chv\u00edli zav\u00e1hal, ale nakonec se zhluboka nadechl, zaklepal a po vyzv\u00e1n\u00ed vstoupil do kancel\u00e1\u0159e s neutr\u00e1ln\u00edm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Profesor Higgins sed\u011bl na \u017eidli za sv\u00fdm mal\u00fdm stolem a opravoval n\u011bjak\u00e9 testy. Zrovna kdy\u017e Tom ve\u0161el do m\u00edstnosti, psal na t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00fd list pap\u00edru velk\u00e9 F. Tomovi se ud\u011blalo nevolno. Mo\u017en\u00e1 to byl jeho test.<\/div>\n
„\u00c1, pane Trumpere, zdrav\u00edm v\u00e1s. V\u00e1s jsem tady ne\u010dekal,“ ozval \u017eiv\u00fdm t\u00f3nem a uk\u00e1zal na \u017eidli naproti. „I kdy\u017e, dnes u\u017e m\u011b nic nep\u0159ekvap\u00ed,“ dodal a odlo\u017eil p\u00edsemky stranou.<\/div>\n
Tom rozt\u0159esen\u011b zalapal po dechu a p\u0159ijal nab\u00edzenou \u017eidli. Pootev\u0159el \u00fasta p\u0159ipraven skon\u010dit s touhle fra\u0161kou, ale profesor jej p\u0159edb\u011bhl.<\/div>\n
„V\u00edte, byl jsem docela v \u0161oku, kdy\u017e se tady asi p\u0159ed hodinou zastavil pan Kaulitz a ozn\u00e1mil mi to, ale mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsem na v\u00e1s py\u0161n\u00fd.“<\/div>\n
Tom nech\u00e1pav\u011b svra\u0161til obli\u010dej. „Py\u0161n\u00fd?“<\/div>\n
Profesor Higgins se dobr\u00e1cky pousm\u00e1l. „Jist\u011b, jsem p\u0159ekvapen va\u0161im v\u00fdb\u011brem, ale tak\u00e9 velice pot\u011b\u0161en. Spolupr\u00e1ce s panem Kaulitzem v\u00e1m m\u016f\u017ee jen prosp\u011bt. Poprv\u00e9 m\u00e1m pocit, \u017ee tuhle \u0161kolu berete v\u00e1\u017en\u011b.“<\/p>\n

Tomova mysl pracovala jako ve zpomalen\u00e9m filmu a on nebyl schopen d\u00e1t si dohromady jednotliv\u00e1 fakta. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Opravdu to pochopil spr\u00e1vn\u011b? Rozmyslel si to a pom\u016f\u017ee mu? Ale pro\u010d tak najednou?<\/div>\n

„Ale p\u0159edem v\u00e1s upozor\u0148uji, \u017ee dohl\u00e9dnu na to, abyste si na projektu odpracoval stejn\u00fd pod\u00edl a abyste si svou zn\u00e1mku zaslou\u017eil.“<\/div>\n
Napravil si barevn\u00e9 sako a v\u011bnoval zmaten\u00e9mu Tomovi povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv, ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159itom ukazuje na list pap\u00edru po sv\u00e9 prav\u00e9 ruce. Tom jej rychle p\u0159el\u00e9tl pohledem, jednalo se o jak\u00fdsi seznam a ve vrchn\u00ed kolonce, hned za \u010d\u00edslem jedna, spat\u0159il jm\u00e9no Bill Kaulitz<\/em>, vedle n\u011bj to sv\u00e9 a za nimi hodn\u011b dlouh\u00fd n\u00e1zev, kter\u00fd nestihl rozlu\u0161tit a rad\u011bji ani necht\u011bl v\u011bd\u011bt, co za zad\u00e1n\u00ed to bylo. Nehled\u011b na to, jak zvl\u00e1\u0161tn\u011b a nesmysln\u011b to mohlo p\u016fsobit, pod\u011bkoval profesorovi, rozlou\u010dil se a s cukaj\u00edc\u00edmi koutky \u00fast rychle vyb\u011bhl z kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
\u00dapln\u011b zapomn\u011bl na silnou bolest zad a ut\u00edkal, co mu s\u00edly sta\u010dily. Sna\u017eil se j\u00edt tou nejkrat\u0161\u00ed cestou, a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b ocitl mimo \u0161koln\u00ed are\u00e1l, u\u017e se v\u00edc nedok\u00e1zal krotit. S \u00fasm\u011bvem se rozhl\u00ed\u017eel, srdce mu v hrudi tlouklo tak spla\u0161en\u00fdm tempem, a\u017e za\u010d\u00ednal m\u00edt obavy, jestli i p\u0159es sv\u016fj mlad\u00fd v\u011bk nedostane infarkt, ale zapomn\u011bl na n\u011b hned, jakmile n\u011bkolik metr\u016f p\u0159ed sebou spat\u0159il shrbenou postavu pomalu m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed dom\u016f.<\/div>\n
„Bille!“ vyk\u0159ikl a rozb\u011bhl se za n\u00edm. „Bille!“ zvolal op\u011bt a zastavil, kdy\u017e se po n\u011bm za\u010dali studenti nech\u00e1pav\u011b ot\u00e1\u010det. \u010cernovl\u00e1sek zastavil a ohl\u00e9dl se a Tom v t\u00e9 chv\u00edli uc\u00edtil siln\u00e9 bodnut\u00ed v \u017ealudku. „D\u011bkuju,“ nazna\u010dil mu \u00fasty a usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
Bill jeho \u00fasm\u011bv neop\u011btoval. Jen k\u00fdvl hlavou, oto\u010dil se a odkr\u00e1\u010del pry\u010d.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Jak ten den hezky za\u010dal, tak katastrof\u00e1ln\u011b kon\u010d\u00ed. Dnes mi n\u011bjak v\u0161echno ho\u0159\u00ed pod rukama, v\u0161ude kolem m\u011b se rozprost\u00edr\u00e1 m\u00e1 devasta\u010dn\u00ed aura, a proto opravdu douf\u00e1m, \u017ee jsem svou „\u0161ikovnost“ nep\u0159enesla i do psan\u00ed. Dne\u0161n\u00ed d\u00edl bude je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2932","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2932","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2932"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2932\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2932"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2932"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2932"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}