{"id":2934,"date":"2015-06-12T16:00:00","date_gmt":"2015-06-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2924"},"modified":"2015-06-12T16:00:00","modified_gmt":"2015-06-12T15:00:00","slug":"turn-back-time-23-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/12\/turn-back-time-23-2-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 23. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Wilhelme, nebyl jsi v\u010dera odpoledne s Florence?“ zeptala se jen tak mimochodem Billova matka n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na u sn\u00eddan\u011b. Rodina Tr\u00fcmperov\u00fdch, s v\u00fdjimkou Billova otce, sed\u011bla u stolu v j\u00eddeln\u011b obklopen\u00e1 r\u016fzn\u00fdmi v\u00fdrobky z peka\u0159stv\u00ed. Billova matka sed\u011bla v \u010dele, \u017eidle naproti n\u00ed byla pr\u00e1zdn\u00e1 a Bill s Jamesem spo\u010d\u00edvali ka\u017ed\u00fd na jedn\u00e9 stran\u011b stolu.<\/div>\n
Star\u0161\u00ed syn p\u0159estal j\u00edst a odd\u00e1lil od \u00fast kousek toustu. Dr\u017eel ho nad tal\u00ed\u0159em a \u00fase\u010dn\u011b odpov\u011bd\u011bl: „Ano, matko, byl.“<\/div>\n
„A \u0161li jste n\u011bkam jinam?“ ptala se d\u00e1l \u017eena, p\u0159i\u010dem\u017e se na sv\u00e9ho syna ani nepod\u00edvala. Byla p\u0159\u00edli\u0161 zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00e1 nan\u00e1\u0161en\u00edm tenk\u00e9 vrstvy m\u00e1sla na kraj\u00ed\u010dek chleba. „P\u0159edpokl\u00e1dala jsem, \u017ee se spole\u010dn\u011b vr\u00e1t\u00edte na ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
Bill si po\u0159\u00e1dn\u011b ukousl toustu a pomalu \u017ev\u00fdkal. Jeho srdce vynechalo p\u00e1r \u00fader\u016f nad t\u00edm, kam tahle konverzace sm\u011b\u0159uje.<\/div>\n
Ka\u017edop\u00e1dn\u011b nakonec polknul a klidn\u011b, bez zn\u00e1mky toho, \u017ee by lhal, op\u00e1\u010dil: „N\u011bco do toho p\u0159i\u0161lo.“<\/div>\n
„N\u011bco do toho p\u0159i\u0161lo?“ zopakovala \u017eena a sto\u010dila na p\u00e1r sekund pohled ke sv\u00e9mu potomkovi.<\/div>\n
„Ano, matka, n\u011bco se objevilo a j\u00e1 musel Florence doprovodit dom\u016f,“ odpov\u011bd\u011bl m\u00edrn\u011b chlapec, ta nevinn\u00e1 le\u017e lehce vyklouzla z jeho rt\u016f a rozplynula se v rann\u00edm vzduchu.
Star\u0161\u00ed \u017eena si odka\u0161lala a obr\u00e1tila pozornost zp\u011bt ke sv\u00e9mu chlebu. N\u016f\u017e na m\u00e1slo op\u0159ela o okraj sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. M\u00edrn\u011b pozdvihla obo\u010d\u00ed, v obli\u010deji se j\u00ed objevil nelib\u00fd v\u00fdraz, zjevn\u011b j\u00ed nebyl po chuti jist\u00fd vzdor patrn\u00fd v Billov\u011b hlase.<\/div>\n
Na p\u00e1r minut obklopilo t\u0159i osoby klop\u00edc\u00ed o\u010di do sv\u00fdch tal\u00ed\u0159\u016f ticho.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„A kam jsi utekl ty, Jamesi?“ vyslovila matka o pozn\u00e1n\u00ed jemn\u011bj\u0161\u00edm hlasem a pod\u00edvala se zv\u011bdav\u011b na sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna.<\/div>\n
Mal\u00fd chlapec nad tou ot\u00e1zkou nadsko\u010dil a upustil l\u017ei\u010dku zp\u011bt do chladnouc\u00ed ovesn\u00e9 ka\u0161e. Zbledl, vykulil o\u010di a t\u011bkal pohledem kolem stolu, ne\u017e se kone\u010dn\u011b p\u0159im\u011bl pod\u00edvat se matce do tv\u00e1\u0159e. „C-co\u017ee?“ vykoktal t\u0159esouc\u00edm se hlasem a m\u00e1lem mu zasko\u010dilo sousto, kter\u00e9 m\u011bl pr\u00e1v\u011b v puse.<\/div>\n
„V\u010dera odpoledne, n\u011bkam jsi zmizel, \u017ee? Byl jsi s n\u011bk\u00fdm ze \u0161koly?“ \u017dena sledovala nanejv\u00fd\u0161 zv\u011bdav\u011b Jamesovo podivn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1, uhm, j-j\u00e1 jsem-„<\/div>\n
„Byl se mnou, matko,“ vlo\u017eil se do toho Bill a odvr\u00e1til mat\u010dinu pozornost od sv\u00e9ho bl\u00e1bol\u00edc\u00edho bratra.<\/div>\n
„Byl s tebou? Myslela jsem, \u017ees byl s Florence?“<\/div>\n
„To jsem byl,“ k\u00fdvl toporn\u011b \u010dernovl\u00e1sek, zat\u00edmco se mu v hlav\u011b formovala kryc\u00ed historka. „James \u0161el s n\u00e1mi, kdy\u017e jsem doprov\u00e1zel Florence dom\u016f. Pot\u00e9 jsem se \u0161el s Jamesem trochu proj\u00edt. Byl p\u0159\u00edli\u0161 neklidn\u00fd na to, aby str\u00e1vil cel\u00fd den zav\u0159en\u00fd v dom\u011b.“
„Hmm,“ zamumlala star\u0161\u00ed \u017eena ti\u0161e. St\u00e1le m\u011bla nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zdvi\u017een\u00e9 obo\u010d\u00ed. Pohledem se vr\u00e1tila zp\u011bt do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. „A kde p\u0159esn\u011b jste vy dva str\u00e1vili cel\u00fd den a ve\u010der?“<\/div>\n
„Jenom jsme se proch\u00e1zeli po m\u011bst\u011b, nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho.“ Brat\u0159i se na sebe pod\u00edvali, ten mlad\u0161\u00ed vypadal dost vyd\u011b\u0161en\u011b faktem, \u017ee je Bill schopn\u00fd takhle lh\u00e1t matce do tv\u00e1\u0159e. Nicm\u00e9n\u011b lhal jen \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b. Byla pravda, \u017ee chodili po m\u011bst\u011b. Objevovali m\u011bsto sto let v budoucnosti, co\u017e je jenom mal\u00e1 nep\u0159esnost, \u017ee?<\/div>\n
<\/div>\n
\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Dny pomalu ub\u00edhaly, ka\u017ed\u00fdch dvacet \u010dty\u0159i hodin bylo jako mu\u010den\u00ed, ne\u017e Tom kone\u010dn\u011b zjistil, \u017ee ne jeden, ani dva, ale rovnou t\u0159i t\u00fddny ub\u011bhly od jeho posledn\u00edho pohledu na kalend\u00e1\u0159 vis\u00edc\u00ed na zdi kuchyn\u011b prarodi\u010d\u016f. Dredat\u00fd teenager se pod\u00edval o n\u011bkolik dn\u00ed dop\u0159edu a p\u0159ehodil list z \u010dervence na srpen. Z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l nad t\u00edm, \u017ee u\u017e zb\u00fdvalo jenom p\u00e1r kr\u00e1tk\u00fdch t\u00fddn\u016f.<\/p><\/div>\n

Za p\u00e1r t\u00fddn\u016f se bude moc vr\u00e1tit dom\u016f.<\/div>\n
Za p\u00e1r kr\u00e1tk\u00fdch t\u00fddn\u016f uvid\u00ed Billa.<\/div>\n
<\/div>\n
Billa.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Nechal str\u00e1nku kalend\u00e1\u0159e vyklouznout z prst\u016f. Znovu se objevil \u010dervenec a Tomovi zamrzl \u00fasm\u011bv na rtech. Da\u0159ilo se mu dob\u0159e, nechodil po dom\u011b jako ztracen\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b s my\u0161lenkami na to, jak mu Bill chyb\u00ed. A pak se na p\u00e1r okam\u017eik\u016f jeho mysl upnula k t\u00e9 and\u011blsk\u00e9 tv\u00e1\u0159i, osv\u011btlen\u00e9 pruhy sv\u011btla pronikaj\u00edc\u00ed do chatr\u010de poni\u010denou st\u0159echou. Mohl c\u00edtit Billovy bohat\u00e9 vlasy klouzaj\u00edc\u00ed mu mezi prsty. Mohl c\u00edtit ty bezelstn\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se v\u00fddechy do poko\u017eky Tomova krku, kter\u00e9 dred\u00e1\u010de dr\u00e1\u017edily na maximum. To ladn\u00e9 t\u011blo tisknouc\u00ed se k jeho, ty nejist\u00e9 doteky a nerv\u00f3zn\u00ed pohledy, pocit studen\u00fdch rt\u016f tisknouc\u00edch se k t\u011bm jeho v jemn\u00e9m doteku, kter\u00fd se snad ani nedal pova\u017eovat za polibek\u2026
Vzpom\u00ednky byly tak \u017eiv\u00e9, \u017ee se z nich Tomovi cht\u011blo plakat, kdy\u017e se vr\u00e1til do reality.<\/div>\n
<\/div>\n
Tou\u017eil po Billovi u\u017e d\u0159\u00edv, to bylo jasn\u00e9.<\/div>\n
Ne jenom mysl\u00ed, i t\u011blem.<\/div>\n
Mnoho noc\u00ed le\u017eel v posteli s p\u0159ikr\u00fdvkami skopan\u00fdmi do rohu, z\u00edral na tmav\u00fd strop a zt\u011b\u017eka vzdychal.<\/div>\n
Zav\u0159el v\u00ed\u010dka a v\u0161e, co vid\u011bl, byla Billova \u010dervenaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159 \u010di jeho stydliv\u00e9 \u00fasm\u011bvy, to, jak odvracel pohled a skl\u00e1n\u011bl hlavu. Jeho mysl sk\u00e1kala od jedn\u00e9 vzpom\u00ednky k druh\u00e9, od doteku k doteku. Znovu chytil Billa, kter\u00fd padal ze stromu na pozemku Tr\u00fcmperovic rezidence.<\/div>\n
Sly\u0161el Billa \u0161eptat ot\u00e1zku: „Vy\u2026 m\u00e1te ve mn\u011b zal\u00edben\u00ed, pane Kaulitzi?“ <\/a>zat\u00edmco se schov\u00e1vali ve skrytu chatr\u010de toho bou\u0159kov\u00e9ho odpoledne p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci.<\/div>\n
P\u0159ivolal si znovu momenty v les\u00edku za Billov\u00fdm domem, kdy se poprv\u00e9 opravdu dot\u00fdkali.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd polibek uloupen\u00fd v p\u0159\u00edtm\u00ed.<\/div>\n
Ve spodn\u00ed \u010d\u00e1sti t\u011bla mu \u0161kubalo a navzdory sv\u00e9 v\u016fli c\u00edtil slabost. Za t\u011bchhle noc\u00ed se p\u0159et\u00e1\u010del na posteli, z\u00edral do zdi o\u010dima \u0161iroce otev\u0159en\u00fdma a p\u0159\u00e1l si, aby ho touha nechala na pokoji.<\/div>\n
Za t\u011bchhle bezesn\u00fdch noc\u00ed si Tom p\u0159\u00e1l, aby nesd\u00edlel pokoj se svou sestrou, a n\u011bkdy, kdy\u017e k n\u011bmu sp\u00e1nek odm\u00edtal p\u0159ij\u00edt opravdu dlouho, zmizel v koupeln\u011b, aby si ulevil.<\/div>\n
Za takov\u00fdch noc\u00ed se c\u00edtil naprosto bezmocn\u011b a tou\u017eil po tom vr\u00e1tit se dom\u016f, jak nejrychleji to p\u016fjde.<\/div>\n
Ne, \u017ee by b\u011bhem dne na Billa zapomn\u011bl.<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e mu d\u011bde\u010dek ka\u017ed\u00fd den d\u00e1vkoval informace.<\/p>\n

Nicm\u00e9n\u011b d\u011bde\u010dkovy p\u0159\u00edb\u011bhy alespo\u0148 odv\u00e1d\u011bly pozornost od Tomovy touhy po Billovi. M\u00edsto toho se Tom t\u011b\u0161il na vypr\u00e1v\u011bn\u00ed sv\u00e9ho prap\u0159edka o tom, co zase jemu pov\u011bd\u011bl jeho otec – James. Vlastn\u011b – „p\u0159\u00edb\u011bhy“ nebyl ten spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n

Proto\u017ee nebyly fikc\u00ed, to ani zdaleka ne. Bylo to p\u0159evypr\u00e1v\u011bn\u00ed ve\u0161ker\u00fdch opravdov\u00fdch Jamesov\u00fdch setk\u00e1n\u00ed s Billem a n\u011bjak\u00fdm jeho kamar\u00e1dem v budoucnosti – v opravdov\u00e9 budoucnosti,<\/em> roky, mo\u017en\u00e1 desetilet\u00ed po sou\u010dasn\u00e9 Tomov\u011b dob\u011b.<\/div>\n
Bill mo\u017en\u00e1 zmizel a nikdo o n\u011bm nesly\u0161el a nikdo ho nevid\u011bl mnoho let, ale ne tak docela.<\/div>\n
M\u011bl n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka z domova.<\/div>\n
Jamese.<\/div>\n
„Mizel o v\u00edkendech na n\u011bkolik hodin, n\u011bkdy i na cel\u00fd den,“ vypr\u00e1v\u011bl Tom\u016fv d\u011bde\u010dek jednoho odpoledne o sv\u00e9m otci. Star\u00fd mu\u017e sed\u011bl na gau\u010di v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, byl trochu shrben\u00fd. M\u011bl trochu rozost\u0159en\u00fd pohled, jako by nebyl duchem \u00fapln\u011b p\u0159\u00edtomn\u00fd, kdy\u017e si vyvol\u00e1val vzpom\u00ednky z d\u011btstv\u00ed. „Potom se vr\u00e1til a v\u017edycky m\u011bl tolik co vypr\u00e1v\u011bt, co\u017e ale pro m\u011b tenkr\u00e1t neznamenalo nic.“ D\u011bde\u010dek zav\u0159el o\u010d a zazubil se nad tou ironi\u00ed. „Jako d\u011bti jsme to vypr\u00e1v\u011bn\u00ed ch\u00e1pali jenom jako dobrodru\u017en\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy, poh\u00e1dky o mo\u017en\u00e9 budoucnosti, kde lid\u00e9 budou moct sed\u011bt p\u0159ed obrazovkou a kdykoliv b\u011bhem dne se spojit s lidmi na druh\u00e9 stran\u011b sv\u011bta.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vyvalil o\u010di. Sed\u011bl proti sv\u00e9mu prap\u0159edkovi a poslouchal jeho slova, jako by to bylo to nejlep\u0161\u00ed a nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, co kdy sly\u0161el. „Mysl\u00edm t\u00edm, \u017ee James nav\u0161t\u011bvoval… nebo chodil… nebo co j\u00e1 v\u00edm… do na\u0161\u00ed doby?“ Jeho hlas byl jakoby udiven\u00fd.<\/div>\n
Star\u00fd mu\u017e se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl. Zavrt\u011bl se. „Ano, ano,“ potvrdil ti\u0161e. „Prov\u00e1d\u011bl takov\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy p\u00e1rkr\u00e1t o m\u011bs\u00edce, v\u017edycky udr\u017eoval kontakt.“<\/div>\n
„Takhle \u010dasto?“<\/div>\n
„Hm,“ zamumlal d\u011bde\u010dek s o\u010dima p\u0159iv\u0159en\u00fdma do \u0161t\u011brbin t\u00e9m\u011b\u0159 schovan\u00fdch ve vr\u00e1s\u010dit\u00e9m obli\u010deji, zat\u00edmco se vydal na mal\u00fd v\u00fdlet do sv\u00fdch vzpom\u00ednek. „V\u017edycky n\u00e1m vypr\u00e1v\u011bl, \u017ee nav\u0161t\u00edvil Billa a jeho… p\u0159\u00edtele<\/em>, a v\u017edycky se vr\u00e1til s plnou n\u00e1ru\u010d\u00ed historek. P\u0159edstavoval jsem si Billa jako n\u011bjak\u00e9ho vyprav\u011b\u010de nebo tak n\u011bco, jen\u017e dal v\u017edycky m\u00e9mu otci p\u0159\u00edb\u011bhy, kter\u00e9 by n\u00e1m mohl \u0159\u00edct, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f…“<\/div>\n
\n

Teenager se usm\u00e1l a sto\u010dil pohled na konferen\u010dn\u00ed stolek, kter\u00fd ho d\u011blil od d\u011bdy. Jeho \u00fasm\u011bv ale trochu povadl, kdy\u017e si v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1l jeho slova. „Po\u010dkat,“ za\u010dal ti\u0161e a podep\u0159el si dlan\u00ed bradu. Trochu se zamra\u010dil. „Billova p\u0159\u00edtele?“<\/p><\/div>\n

D\u011bde\u010dek nyn\u00ed zcela otev\u0159el o\u010di hn\u011bd\u00e9 barvy vybledl\u00e9 st\u00e1\u0159\u00edm. Pod\u00edval se na sv\u00e9ho vnuka, p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a i jeho \u00fasm\u011bv zmizel. „Ano?“ zeptal se zmaten\u011b. „Co s n\u00edm?“<\/div>\n
„Kdo…“ zadrhl se Tom a pod\u00edval se na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, pak na podlahu a zase zp\u00e1tky. „Kdo je jeho… p\u0159\u00edtel?“<\/div>\n
V u\u0161\u00edch mu zazn\u011bl up\u0159\u00edmn\u00fd sm\u00edch, kv\u016fli n\u011bmu\u017e Tom pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho d\u011bde\u010dka, aby zjistil, \u017ee ten se sm\u00edchy p\u0159\u00edmo ot\u0159\u00e1s\u00e1. Dred\u00e1\u010d se p\u0159inutil ke ztuhl\u00e9mu \u00fa\u0161klebku. Usoudil, \u017ee se d\u011bda znovu sm\u011bje n\u011b\u010demu, co existuje jenom v jeho hlav\u011b. Tom se uculil a p\u0159edst\u00edral, \u017ee ch\u00e1pe, co je tady k sm\u00edchu. „Promi\u0148. Kdo je Bill\u016fv, uh, p\u0159\u00edtel?“ zopakoval rozpa\u010dit\u011b pot\u00e9, co mu\u017e\u016fm chechot utichl. Sklonil hlavu a promnul si krk zpocenou dlan\u00ed.<\/div>\n
„No, co v\u00edm od sv\u00e9ho otce,“ \u0159ekl d\u011bda a Tom se mu p\u0159itom pod\u00edval do o\u010d\u00ed, „jmenoval se Tom.“<\/div>\n
Tom usm\u00edval, dokud nezazn\u011blo jeho jm\u00e9no. Ztuhnul.<\/div>\n
Dla\u0148 mu sklouzla z krku do kl\u00edna. Otev\u0159el \u00fasta, aby promluvil. „Tom?“ zopakoval natvrdle.<\/div>\n
Star\u0161\u00ed mu\u017e k\u00fdvl st\u00e1le se srde\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Tom… jako…“ nedokon\u010dil teenager a pod\u00edval se do zem\u011b.<\/div>\n
Ale jeho d\u011bde\u010dek odpov\u011bd\u011bl i bez zazn\u011bn\u00ed cel\u00e9 ot\u00e1zky.<\/div>\n
„Jako ty.“<\/div>\n
Tom k n\u011bmu zvedl pohled. „J\u00e1?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, p\u0159ekvapen\u00fd a zostuzen\u00fd t\u00edm, \u017ee jeho d\u011bde\u010dek v\u00ed o n\u011bm a Billovi. „M\u00e1\u0161 na mysli,“ za\u010dal a zhluboka se nadechl. Rozhl\u00e9dl se po ob\u00fdvac\u00edm pokoji. „\u017de je se mnou? Kdy\u017e jsi mluvil o p\u0159\u00edteli, myslel jsem, \u017ee…“<\/div>\n
Op\u011bt nedokon\u010dil, proto\u017ee si v\u0161iml, jak d\u011bde\u010dek vrt\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed nikdo dal\u0161\u00ed, Tome,“ prohl\u00e1sil mu\u017e uji\u0161\u0165uj\u00edc\u00edm t\u00f3nem. „Ten p\u0159\u00edtel jsi ty.“<\/div>\n
„J\u00e1“<\/div>\n
„Ty.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e lo\u017enice. Bill si nesly\u0161n\u011b povzdechl a ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno ze sv\u00e9 pozice u okna, je\u017e vedlo do zahrady. „Ano?“ \u0159ekl ost\u0159e, o\u010dividn\u011b nenalad\u011bn\u00fd na jak\u00e9koliv n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky, pokud by jejich jm\u00e9no nebylo Tom.<\/div>\n
Kdy\u017e se otev\u0159ely dve\u0159e, jak\u00e9koliv zn\u00e1mky \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 by se snad objevily na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i, rychle p\u0159i identifikaci vch\u00e1zej\u00edc\u00edho zmizely.<\/div>\n
„Florence,“ procedil chlapce skrz zuby a vykulil o\u010di. Okam\u017eit\u011b zrudl. Kr\u00e1sn\u00e1 d\u00edvka vkro\u010dila do jeho lo\u017enice poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. „C-co t\u011b sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed?“ vykoktal a ud\u011blal dva kroky dozadu, a\u017e narazil do zdi. vy\u0161iloval z toho, \u017ee se k n\u011bmu Florence p\u0159ibli\u017eovala.<\/div>\n
„Tvoje matka mne pustila. Douf\u00e1m, \u017ee to nevad\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bla ti\u0161e d\u00edvka a sladce se usm\u00e1la, zat\u00edmco vch\u00e1zela dovnit\u0159. „C\u00edt\u00ed\u0161 se dob\u0159e? Vypad\u00e1\u0161 bled\u011b…“<\/div>\n
„J-j\u00e1 jsem v po\u0159\u00e1dku.“ Bill polkl. „Jsem p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee t\u011b vid\u00edm, to je v\u0161e, opravdu.“ P\u0159inutil se k mal\u00e9mu \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
U\u017e to bylo p\u00e1r t\u00fddn\u016f, co se naposled vid\u011bli. Bill se Florence vyh\u00fdbal, co to \u0161lo, vymlouval se na cesty do m\u011bsta nebo rodinn\u00e1 setk\u00e1n\u00ed, aby se s n\u00ed nemusel setkat. Myslel si, \u017ee doma je v bezpe\u010d\u00ed. M\u00fdlil se. Ne\u017e si stihli \u0159\u00edct cokoliv dal\u0161\u00edho, Bill byl p\u0159itla\u010den\u00fd ke zdi a Florence kolem n\u011bj omotala pa\u017ee v pevn\u00e9m a neb\u00fdvale siln\u00e9m objet\u00ed.<\/div>\n
\n

„Oh, Bille,“ vydechla ti\u0161e. Usm\u00edvala se, tv\u00e1\u0159 zabo\u0159enou v chlapcov\u011b hrudn\u00edku. „Tolik jsem se b\u00e1la. Nevid\u011bla jsem t\u011b u\u017e tolik dn\u00ed – ne, t\u00fddn\u016f! A ty… jsi zmizel. Oh, Bille, jsem tak r\u00e1da, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku.“ Jej\u00ed sev\u0159en\u00ed se je\u0161t\u011b upevnilo.<\/p><\/div>\n

Bill shl\u00e9dl dol\u016f na t\u011blo, je\u017e ho obj\u00edmalo, a p\u0159\u00e1l si, aby ho mohl odstr\u010dit, ale tenk\u00fd hl\u00e1sek v jeho hlav\u011b ho nutil jemn\u011b objet\u00ed oplatit. A\u010dkoliv jen opravdu m\u00edrn\u011b.<\/div>\n
„Zmizel?“ zopakoval m\u011bkce, sna\u017eil se zn\u00edt, jako \u017ee nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, o \u010dem je \u0159e\u010d. „Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ty!“ vyhrkla Florence u\u017easle a zvedla hlavu od Billova hrudn\u00edku, aby k mlad\u00edkovi vzhl\u00e9dla. V\u00fd\u0161kov\u00fd rozd\u00edl mezi nimi byl opravdu velk\u00fd. „P\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny, kdy\u017e jsme byli v zahrad\u011b… A mluvili jsme o pl\u00e1nech do budoucna.“<\/div>\n
Skute\u010dn\u011b, \u00b4my\u00b4 jsme mluvili o pl\u00e1nech do budoucna,<\/em> pomyslel si Bill sarkasticky.<\/div>\n
„A ty…“ pokra\u010dovala Florence. „Tys, p\u0159\u00edsah\u00e1m, zmizel!“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se zachichotal, vymanil se z jej\u00edho objet\u00ed a utekl na druhou stranu pokoje. „Florence, pros\u00edm,“ za\u010dal skepticky, „zmizel? Nebl\u00e1zni. O \u010dem p\u0159esn\u011b mluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm!“ Florenciny o\u010di byly abnorm\u00e1ln\u011b velk\u00e9, prakticky stejn\u011b, jako kdy\u017e tenkr\u00e1t zjistila, \u017ee Bill zmizel. „Jednu vte\u0159inu jsi tam byl a tu dal\u0161\u00ed jsi byl… pry\u010d!“<\/div>\n
Chlapec s havran\u00edmi vlasy zavrt\u011bl hlavou, jako by d\u00edvka mluvila naprost\u00e9 nesmysly. „Te\u010f mi pov\u011bz,“ odka\u0161lal si, „pokud bych opravdu zmizel, kam bych \u0161el?“<\/div>\n
Florence otev\u0159ela \u00fasta k odpov\u011bdi, ale zase ji rychle zav\u0159ela. „Muselo se mi n\u011bco zd\u00e1t, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m,“ p\u0159iznala ti\u0161e a stydliv\u011b sklonila hlavu.<\/div>\n
Bill se m\u00edrn\u011b usm\u00e1l. „Dob\u0159e, proto\u017ee lid\u00e9 nemohou jen tak zmizet, \u017ee?“<\/div>\n
\n

Florence se na n\u011bj pod\u00edvala a sna\u017eila se skr\u00fdt rozpa\u010dit\u00fd \u00fasm\u011bv. „Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee ne,“ souhlasila. Uv\u011bdomovala si nesmyslnost sv\u00fdch p\u0159edchoz\u00edch slov.<\/p><\/div>\n

Dlouze vydechla, \u0159ekla sama sob\u011b, \u017ee si ur\u010dit\u011b jenom n\u011bco p\u0159edstavovala, a obr\u00e1tila pohled ke stejn\u00e9mu oknu, u kter\u00e9ho p\u0159ed chv\u00edl\u00ed na\u0161la Billa. Shl\u00e9dla do zahrady a zrak j\u00ed padl na pumpu – p\u0159esn\u011b na to m\u00edsto, odkud by p\u0159\u00edsahala, \u017ee Bill p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny zmizel. Zavrt\u011bla hlavou a p\u0159inutila se myslet a n\u011bco jin\u00e9ho, na n\u011bco ne tak p\u0159ita\u017een\u00e9ho za vlasy.<\/div>\n
„Bille?“ promluvila po p\u00e1r minut\u00e1ch ticha.<\/div>\n
Mlad\u00edk se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno a zjistil, \u017ee Florence k n\u011bmu stoj\u00ed z\u00e1dy. „Hmm?“<\/div>\n
D\u00edvka se zhluboka nadechla a pot\u00e9 pronesla ot\u00e1zku, kter\u00e1 Billa vr\u00e1tila zp\u011bt k \u0159e\u0161en\u00ed probl\u00e9mu, na n\u011bj\u017e se tak dlouho sna\u017eil zapomenout.<\/div>\n
„Toho sam\u00e9ho dne jsme o n\u011b\u010dem mluvili. Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si?“ Florence se oto\u010dila a zjistila, \u017ee je k n\u00ed Bill oto\u010den\u00fd z\u00e1dy. Nicm\u00e9n\u011b mohla zaznamenat jeho p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. „J\u00e1… zaj\u00edmalo by mne, jestli jsi m\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost, oh, j\u00e1 nev\u00edm, uv\u011bdomit si, co jsem \u0159\u00edkala? Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem ka\u017ed\u00e9 slovo myslela v\u00e1\u017en\u011b. Jsem p\u0159ipravena.“<\/div>\n
Bill polkl a rozt\u0159esen\u011b se nadechl. Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, zat\u00edmco v\u00e1hal s odpov\u011bd\u00ed. St\u00e1le se k Florence neoto\u010dil \u010delem. „Uhm,“ za\u010dal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b. „J\u00e1… mus\u00edm chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161let, dob\u0159e?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ op\u00e1\u010dila d\u00edvka trochu zklaman\u011b.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek si v duchu povzdechl a sklonil hlavu. D\u00edval se do zem\u011b a modlil se, aby nemusel ud\u011blat \u017e\u00e1dn\u00e9 rozhodnut\u00ed, dokud se Tom nevr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
T\u00fddny plynuly a mezi d\u011bde\u010dkem a vnukem byly d\u00e1l sd\u00edleny p\u0159\u00edb\u011bhy, kter\u00e9 odhalovaly Tomovi v\u00edc, ne\u017e mohl doufat. L\u00e9to uh\u00e1n\u011blo jako spla\u0161en\u00e9, dny ub\u00edhaly tak rychle, \u017ee Toma p\u0159ekvapilo, kdy\u017e si najednou uv\u011bdomil, \u017ee v hostinsk\u00e9m pokoji str\u00e1v\u00ed u\u017e jenom \u010dty\u0159i noci.<\/div>\n
Vstoupil do m\u00edstnosti s malou krabic\u00ed pod levou pa\u017e\u00ed. Byla to typick\u00e1 hn\u011bd\u00e1 bedna, nep\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1. Pravd\u011bpodobn\u011b sta\u010dila k tomu, aby se do n\u00ed ve\u0161lo n\u011bkolik pr\u016fm\u011brn\u011b velk\u00fdch knih v pevn\u00e9 vazb\u011b. Dredat\u00fd teenager do\u0161el k neustlan\u00e9 posteli a vlezl si na ni, op\u0159el se o \u010delo zm\u011bk\u010den\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159i a krabici si dal do kl\u00edna. Byla od jeho d\u011bde\u010dka.<\/div>\n
Star\u00fd mu\u017e zavedl Toma toho ve\u010dera do sv\u00e9 lo\u017enice. \u0158ekl mu, \u017ee m\u00e1 pro n\u011bj u\u017e dlouhou dobu schovan\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Ne\u0159ekl mu o tom mnoho, jen vyt\u00e1hl tu krabici odn\u011bkud ze sk\u0159\u00edn\u011b a Tomovi ji podal s t\u00edm, \u017ee to pro n\u011bj schov\u00e1v\u00e1 u\u017e spoustu let.<\/div>\n
Kdy\u017e se te\u010f Tom usadil na matraci a vsunul prsty pod v\u00edko tak, aby roztrhl lepic\u00ed p\u00e1sku, c\u00edtil, jak mu vzru\u0161en\u011b mraven\u010d\u00ed ve v\u0161ech molekul\u00e1ch. D\u016fvodem bylo, \u017ee to technicky vzato bylo p\u0159ekvapen\u00ed od Jamese. Tom se zhluboka nadechl a otev\u0159el krabici, odkr\u00fdvaje jej\u00ed obsah sv\u00fdm zv\u011bdav\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/div>\n
Bylo tam n\u011bkolik v\u011bc\u00ed sv\u00e1zan\u00fdch k sob\u011b, spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00edch uprost\u0159ed krabice.<\/div>\n
Vypadaly nedot\u010den\u011b, co\u017e asi opravdu byly – od chv\u00edle, kdy je n\u011bkdo vlo\u017eil do krabice, a\u017e dodne\u0161ka.<\/div>\n
\n

Mlad\u00edk vyndal v\u011bci sv\u00e1zan\u00e9 prov\u00e1zkem a odlo\u017eil nyn\u00ed pr\u00e1zdnou krabici k noh\u00e1m postele na pe\u0159inu. Sna\u017eil se udr\u017eet nervy v klidu. Zatahal za prov\u00e1zek, aby ho uvolnil. Opatrn\u011b vyt\u00e1hl v\u0161echny v\u011bci z bal\u00ed\u010dku, dot\u00fdkal se jich, jako by to byly artefakty v muzeu a on poru\u0161oval pravidlo: „Pros\u00edm, nedot\u00fdkat se.“ Byla tady ob\u00e1lka, pot\u00e9 n\u011bco jako po\u0159ada\u010d – Tom rychle poznal, \u017ee je to fotoalbum – a se\u0161it v ko\u017een\u00e9m obalu – dal\u0161\u00ed den\u00edk.<\/p><\/div>\n

Chlapec se usm\u00e1l, c\u00edtil se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b sed\u00edc\u00ed na \u0160t\u011bdr\u00fd den u d\u00e1rku, kter\u00fd si nejv\u00edc p\u0159\u00e1l.<\/div>\n
Ohl\u00e9dl se po otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch lo\u017enice, a kdy\u017e zjistil, \u017ee na chodb\u011b nikdo nen\u00ed, uchopil prvn\u00ed ob\u00e1lku a p\u00e1r vte\u0159in ji jen dr\u017eel v dlan\u00edch, prohl\u00ed\u017eel si vybledl\u00fd, b\u00edl\u00fd, obd\u00e9ln\u00edkov\u00fd pap\u00edr.<\/div>\n
Nic p\u0159\u00edli\u0161 zaj\u00edmav\u00e9ho.<\/div>\n
Krom\u011b drobn\u00e9ho faktu, \u017ee bylo na ob\u00e1lce nezn\u00e1m\u00fdm rukopisem naps\u00e1no Tomovo jm\u00e9no.<\/div>\n
Chlapec se zhluboka nadechl, p\u0159i\u010dem\u017e se mu nadzdvihla ramena, roztrhl ob\u00e1lku a vyt\u00e1hl z n\u00ed list pap\u00edru.<\/div>\n
Obr\u00e1til pap\u00edr v rukou, dr\u017eel ho jenom kone\u010dky prst\u016f, jako by se b\u00e1l, \u017ee ho roztrhne. D\u00edval se na dopis ur\u010den\u00fd jen a pouze jemu. O\u010dima rychle p\u0159ejel popsan\u00e9 \u0159\u00e1dky a pak se pustil do opravdov\u00e9ho \u010dten\u00ed.<\/div>\n
<\/p>\n

Tome,<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
pokud tohle \u010dte\u0161, u\u017e v\u00ed\u0161, co se stane. Tak\u00e9 p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee ses p\u0159es l\u00e9to dozv\u011bd\u011bl spoustu u\u017eite\u010dn\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, a \u017ee nyn\u00ed nastal den, kdy ti dle m\u00fdch instrukc\u00ed tv\u016fj d\u011bde\u010dek (m\u016fj syn) kone\u010dn\u011b p\u0159edal tenhle bal\u00ed\u010dek.<\/em><\/div>\n
Nebudu v tomhle dopise pl\u00fdtvat tv\u00fdm \u010dasem, tenhle dopis ani nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00fd. P\u0159ed\u00e1v\u00e1m ti n\u011bkolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 ti, jak douf\u00e1m, budou v budoucnu slou\u017eit. Nen\u00ed to nic velk\u00e9ho a jist\u011b ne n\u011bco, co bys ukazoval sv\u011btu.<\/em><\/div>\n
Fotoalbum nen\u00ed ani tak informativn\u00ed, ale je v n\u011bm n\u011bkolik sn\u00edmk\u016f z na\u0161ich budouc\u00edch setk\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
Navrhuju ti, aby sis co nejd\u0159\u00edv p\u0159e\u010detl den\u00edk, nejl\u00e9pe ne\u017e se po pr\u00e1zdnin\u00e1ch vr\u00e1t\u00ed\u0161 za Billem.<\/em><\/div>\n
Dej si na \u010das a p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch p\u00e1r dn\u00ed moc nesp\u011bchej.<\/em><\/div>\n
V\u0161echno z p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, kter\u00e9 jsi sly\u0161el, se opravdu stane.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

S l\u00e1skou<\/em><\/div>\n

tv\u016fj prad\u011bde\u010dek James<\/em><\/div>\n
\n

Tom z\u00edral na dopis p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r minut po p\u0159e\u010dten\u00ed a z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu se mu zaml\u017eil pohled. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a dopis opatrn\u011b slo\u017eil. M\u00edrn\u011b popot\u00e1hl a najednou m\u011bl d\u011bsiv\u00fd pocit p\u0159i pomy\u0161len\u00fd na minulost a budoucnost a na to, jak rychle do sebe v\u0161echno nevyhnuteln\u011b zapad\u00e1.<\/p><\/div>\n

M\u011bl toho v hlav\u011b tolik, m\u011bl tolik ot\u00e1zek, na n\u011b\u017e nebude m\u00edt odpov\u011bdi, dokud to v\u0161echno nepro\u017eije.<\/div>\n
Ale pro te\u010f je odsunul na vedlej\u0161\u00ed kolej. Vy\u010distil si hlavu, polo\u017eil ob\u00e1lku na matraci bl\u00edzko krabice a vzal do rukou den\u00edk. Byl podobn\u00fd tomu prvn\u00edmu, je\u017e na\u0161el ve sklep\u011b p\u0159ed t\u00e9m\u011b\u0159 dv\u011bma m\u011bs\u00edci, ale nevypadal tak o\u0161unt\u011ble. Tenhle vypadal ope\u010dov\u00e1van\u011b, jako by se o n\u011bj n\u011bkdo z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu hezky staral.<\/div>\n
Tom se pod\u00edval na den\u00edk a pot\u00e9 na ob\u00e1lku na posteli.<\/div>\n
James \u0159\u00edkal, abych si ho p\u0159e\u010detl brzy,<\/em> p\u0159ipomn\u011bl si a vr\u00e1til se pohledem ke knize s ko\u017eenou vazbou.<\/div>\n
Lehce p\u0159ejel prsty p\u0159es obal, pot\u00e9 knihu otev\u0159el a za\u010detl se do prvn\u00edho z\u00e1pisku zaznamenan\u00e9ho o hodn\u011b vysp\u011blej\u0161\u00edm rukopisem, ne\u017e jak\u00fd se objevil v prvn\u00edm den\u00edku.<\/div>\n
<\/div>\n

21. \u00fanora 1909<\/em><\/div>\n
Dnes jsem nav\u0161t\u00edvil Billa a Toma…<\/p>\n

<\/em> autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap „Wilhelme, nebyl jsi v\u010dera odpoledne s Florence?“ zeptala se jen tak mimochodem Billova matka n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na u sn\u00eddan\u011b. Rodina Tr\u00fcmperov\u00fdch, s v\u00fdjimkou Billova otce, sed\u011bla u stolu v j\u00eddeln\u011b obklopen\u00e1 r\u016fzn\u00fdmi v\u00fdrobky z peka\u0159stv\u00ed. Billova matka sed\u011bla v \u010dele, \u017eidle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2934","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2934","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2934"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2934\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2934"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2934"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2934"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}