{"id":2937,"date":"2015-06-12T14:00:00","date_gmt":"2015-06-12T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2927"},"modified":"2015-06-12T14:00:00","modified_gmt":"2015-06-12T13:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/12\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-12\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 12."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
T\u0159i jsou moc<\/p>\n

Mysl\u00edm, \u017ee jsem pr\u00e1v\u011b na\u0161el dokonalou ot\u00e1zku na zkoum\u00e1n\u00ed pro ty nejv\u011bt\u0161\u00ed myslitele: „Co je to polibek? Jak vyj\u00e1d\u0159\u00edte jeho smysl?“
Zapeklit\u00e1 z\u00e1hada. Heinrich Heine napsal: „L\u00edb\u00e1m, tedy \u017eiji.“ Ingrid Bergmanov\u00e1 vznesla: „Polibek je kr\u00e1sn\u00fd vyn\u00e1lez p\u0159\u00edrody, jak zastavit \u0159e\u010d, kdy\u017e u\u017e jsou slova zbyte\u010dn\u00e1.“ a Johann Wolfgang Goethe \u0159ekl, \u017ee: „Kdo nel\u00edb\u00e1, je jako mrtv\u00fd.“ Mn\u011b osobn\u011b se ze v\u0161eho nejv\u00edc l\u00edb\u00ed cit\u00e1t od Josefa Svatopluka Machara: „Pol\u00edben\u00ed jest hymnou l\u00e1sky.“ Mysl\u00edm, \u017ee tohle je nejv\u00fdsti\u017en\u011bj\u0161\u00ed definic\u00ed polibku ze v\u0161ech, se kter\u00fdmi jsem se za \u017eivot setkal. Nen\u00ed to ani zdaleka dokonal\u00e9, ale u\u017e to stoj\u00ed na prahu pravdy.
Kdybych m\u011bl j\u00e1 podle sebe \u0159\u00edct, co to polibek je, prohl\u00e1sil bych, \u017ee jde o pokus o propojen\u00ed dvou odli\u0161n\u00fdch sv\u011bt\u016f, kter\u00e9 v sob\u011b nos\u00ed dva lid\u00e9. Jako kdy\u017e se sm\u00eds\u00ed voda s ohn\u011bm nebo kdy\u017e splyne zem\u011b a vzduch. Nemo\u017en\u00e9 a p\u0159esto uskute\u010dniteln\u00e9\u2026 a to jenom d\u00edky doteku rt\u016f\u2026<\/p>\n

<\/em> Po p\u00e1r minut\u00e1ch se opatrn\u011b odt\u00e1hl. Vlastn\u011b jsem se mu ani nedivil, s\u00e1m jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee zp\u016fsob, kter\u00fdm jsem ho l\u00edbal, byl te\u010f mnohem nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed a do jist\u00e9 m\u00edry a\u017e p\u0159ehnan\u00fd.
„Omlouv\u00e1m se\u2026“ st\u00e1hl jsem se. Styd\u011bl jsem se za sebe. Byl jsem a\u017e moc hr a v\u011bd\u011bl jsem to.
„Za co?“ zeptal se jakoby nic a posadil se. „Hele, nep\u016fjdeme u\u017e do toho lesa? Mus\u00edm pak je\u0161t\u011b vy\u0159\u00eddit p\u0159ehozen\u00ed sm\u011bn, proto\u017ee dneska u\u017e se do pr\u00e1ce nedostanu a je tam te\u010f narv\u00e1no\u2026“ zm\u011bnil t\u00e9ma, abychom u\u017e nemuseli \u0159e\u0161it p\u0159edchoz\u00ed v\u011bc.
Postavil jsem se. „Jist\u011b, hned vyraz\u00edme,“ r\u00e1zn\u011b jsem k\u00fdvl. „A ta tvoje pr\u00e1ce se mi nel\u00edb\u00ed,“ zamra\u010dil jsem se a str\u010dil si do kapsy mobil.
„Pro\u010d?“
„Je to nebezpe\u010dn\u00e9,“ zalo\u017eil jsem si ruce na prsou a obr\u00e1til jsem se k n\u011bmu \u010delem.
„Ani ne,“ odporoval. „Tob\u011b to tak jenom p\u0159ipad\u00e1. Ale kdy\u017e to d\u011bl\u00e1\u0161, zjist\u00ed\u0161, \u017ee se tam m\u016f\u017ee\u0161 potkat s celkem fajn lidmi\u2026“
„A co t\u0159eba \u00fachyl\u00e1ci? Co kdyby si na tebe n\u011bkdo pol\u00ed\u010dil, sledoval t\u011b a p\u0159epadl? Co kdyby t\u011b zn\u00e1silnil nebo dokonce zabil?!“ v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee u\u017e to siln\u011b p\u0159eh\u00e1n\u00edm, ale b\u00e1l jsem se o n\u011bj a strach mi zatem\u0148oval mozek. Nebyl to ten druh strachu jako p\u0159i hororech, ale sp\u00ed\u0161\u2026 siln\u00e1 starost. A i \u010d\u00e1ste\u010dn\u00e1 \u017e\u00e1rlivost\u2026 no dob\u0159e, hodn\u011b velk\u00e1 m\u00edra \u017e\u00e1rlivosti. Nepozd\u00e1valo se mi, \u017ee mi m\u016f\u017eou v\u0161emo\u017en\u00ed hnus\u00e1ci o\u010dumovat kluka.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Klid, nemysl\u00edm si, \u017ee tohle hroz\u00ed,“ nap\u0159\u00edmil se a konej\u0161iv\u011b m\u011b popl\u00e1cal po rameni. „D\u00fdchej zhluboka, to bude dobr\u00fd\u2026“ \u0159ekl mi provokativn\u00edm hlasem.
„Tohle je v\u00e1\u017en\u00e1 v\u011bc!“ vyjel jsem.
„D\u011bl\u00e1\u0161 z mouchy velblouda\u2026“
„Ne, to tedy ned\u011bl\u00e1m! Mysl\u00ed\u0161 si snad, \u017ee sv\u011bt je pln\u00fd dobr\u00fdch lid\u00ed?! V\u017edy\u0165 ty mus\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1, co v\u0161echno jsou obyvatel\u00e9 t\u00e9 \u010dtvrti schopn\u00ed ud\u011blat!“ popadl jsem ho za ramena a nal\u00e9hav\u011b jsem ho stiskl. „Nedovol\u00edm ti, aby ses vystavoval tak velk\u00e9mu nebezpe\u010d\u00ed!“
„Tome\u2026 pozorn\u011b m\u011b poslouchej\u2026“ nasadil psychologicky zn\u011bj\u00edc\u00ed t\u00f3n, jako by mluvil ke cvokovi\u2026 pche! „Ty m\u011b z\u0159ejm\u011b vn\u00edm\u00e1\u0161 jako n\u011bjak\u00e9ho chud\u00e1\u010dka, kter\u00fd pot\u0159ebuje ochranu, ale v\u011b\u0159 mi, \u017ee j\u00e1 nejsem takov\u00fd, jak\u00fd si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem. Vyr\u016fst\u00e1m v t\u011b\u017ek\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch u\u017e od mala a um\u00edm v tom chodit. Jde pouze o zvyk a ostra\u017eitost, nic v\u00edc v tom nen\u00ed\u2026“ sna\u017eil se m\u011b upokojit.
„J\u00e1 se prost\u011b jenom boj\u00edm\u2026“ sv\u011bsil jsem pora\u017eenecky hlavu. \u0160tvalo m\u011b, \u017ee jsem mu nemohl b\u00fdt po boku dvacet \u010dty\u0159i hodin denn\u011b. Stal se ze m\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b ostra\u017eit\u00fd \u017e\u00e1rlivec.
„Nen\u00ed \u010deho,“ pohladil m\u011b kone\u010dky prst\u016f po tv\u00e1\u0159i.
Chytl jsem jeho ruku a jemn\u011b jsem ho pol\u00edbil na svrchn\u00ed stranu prst\u016f. „Pokus\u00edm se ti v\u011b\u0159it\u2026“ nebyl jsem t\u00edm nad\u0161en\u00fd, ale u\u017e te\u010f jsem sv\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed zah\u00e1n\u011bl do extr\u00e9m\u016f.
Uhnul pohledem a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. „Tak\u2026 p\u016fjdeme?“
„Dobr\u00fd n\u00e1pad,“ uchechtl jsem se. „Omluv m\u011b, \u017ee neust\u00e1le zdr\u017euji,“ pustil jsem jeho ruku a prot\u00e1hl jsem si ztuhl\u00e1 ramena.
„V pohod\u011b,“ ubezpe\u010dil m\u011b a vyrazil ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

„Jak daleko je odsud les?“ zeptal se m\u011b, zat\u00edmco sestupoval ze schod\u016f do p\u0159\u00edzem\u00ed a m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.
„Moc ne. Budeme tam b\u011bhem deseti minut, pokud p\u016fjdeme pomalu.“
„A pokud p\u016fjdeme rychle?“
„Tak t\u0159eba i za p\u011bt minut\u2026 ale nem\u00e1 smysl sp\u011bchat, ne?“ n\u00e1sledoval jsem ho do p\u0159eds\u00edn\u011b, kde jsme se p\u0159ezuli.
„Ne, nem\u00e1. Jenom jsem zv\u011bda-“ nesta\u010dil dokon\u010dit to, co cht\u011bl. Zrovna otev\u0159el dve\u0159e s t\u00edm, \u017ee p\u016fjdeme, ale kdy\u017e cht\u011bl vykro\u010dit, zjistil, \u017ee mu n\u011bco stoj\u00ed v cest\u011b. Tedy\u2026 sp\u00ed\u0161e n\u011bkdo\u2026
„Kdy\u017e u\u017e si chce\u0161 domlouvat rande, mohl bys mi to d\u00e1t nejd\u0159\u00edv v\u011bd\u011bt!“ naru\u0161il poklidnou atmosf\u00e9ru s n\u011b\u017enost\u00ed ve vzduchu ostr\u00fd rozzu\u0159en\u00fd hlas.
„Samantho?!“ Co ta tady u v\u0161ech \u010dert\u016f d\u011bl\u00e1?!<\/em> Pr\u00e1v\u011b mi zkazila moji p\u0159edstavu o romantick\u00e9 proch\u00e1zce pouze s Billem. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee kdy\u017e u\u017e je tady, tak n\u00e1s pry\u010d jen tak nepust\u00ed. Byla jako kl\u00ed\u0161t\u011b\u2026
„Ne, Samantha je moje dvoj\u010de,“ poznamenala ironicky a obr\u00e1tila o\u010di k nebi.
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ bylo na mn\u011b poznat, \u017ee m\u011b jej\u00ed objeven\u00ed nijak nepot\u011b\u0161ilo. Pr\u00e1v\u011b naopak.
„Dneska jsi m\u011b m\u011bl dou\u010dovat matiku, pamatuje\u0161?!“ obe\u0161la Billa a popadla m\u011b za l\u00edmec. S\u00e1lala z n\u00ed zloba.
„Ehm\u2026 tohle\u2026 asi bude moje vina\u2026 velmi se omlouv\u00e1m\u2026“ pokusil se m\u011b br\u00e1nit Bill. „P\u0159emluvil jsem ho, aby se mnou \u0161el. Cht\u011bl tu na tebe po\u010dkat\u2026“<\/p>\n

„To je le\u017e, \u017ee ano?“ vy\u010d\u00edtav\u011b si m\u00e9ho kluka zm\u011b\u0159ila, ale pustila m\u011b. „Tak\u017ee ty jsi Bill, \u017ee?“
„Ano, to jsem. Jak to v\u00ed\u0161?“ naklonil hlavu na stranu.
„Tom toho o tob\u011b namluvil spoustu. V\u00ed\u0161, ten kdy\u017e jednou po\u0159\u00e1dn\u011b otev\u0159e klapa\u010dku, jen tak n\u011bco ho nezastav\u00ed\u2026“ r\u00fdpla si.
„To bylo p\u011bkn\u011b hnusn\u00fd!“ zaprotestoval jsem proti tomuto jedn\u00e1n\u00ed.
„To, \u017ee jsi zapomn\u011bl na svou nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dku taky!“ uml\u010dela m\u011b. „Mimochodem, j\u00e1 jsem Samantha,“ dodala sm\u011brem k osob\u011b, je\u017e j\u00ed podle v\u0161eho zaj\u00edmala v\u00edc ne\u017e j\u00e1.
„R\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m,“ usm\u00e1l se. „T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, \u017ee jsem se setkal s osobou, kterou m\u00e1 Tom r\u00e1d\u2026“
„R\u00e1d? To sotva\u2026“ zabru\u010del jsem si, ale d\u00edky bohu byla moje slova p\u0159eslechnuta.
„Hm\u2026“ p\u0159imhou\u0159ila kamar\u00e1dka o\u010di. „P\u016fjdu rovnou k v\u011bci\u2026 m\u00e1te spolu vy dva n\u011bco, nebo ne?“
Odpov\u011bd\u00ed j\u00ed bylo hrobov\u00e9 ticho.
S Billem jsme se na sebe pod\u00edvali a ani jeden z n\u00e1s se nem\u011bl k odpov\u011bdi. Nev\u011bd\u011bli jsme, jak by dopadlo, kdybychom j\u00ed to prozradili. On se m\u011b o\u010dima ptal a j\u00e1 mu o\u010dima odpov\u00eddal, \u017ee nev\u00edm.
„Tak co?“ nedala si d\u00edvka pokoj.
„Ano,“ rozhodl jsem se to vybalit. „Chod\u00edme spolu.“
„J\u00e1 to v\u011bd\u011bla!“ rozz\u00e1\u0159ila se a pl\u00e1cla se hrd\u011b do hrudi. „Hod\u00edte se k sob\u011b!“
„Opravdu?“ Bill byl nerv\u00f3zn\u00ed.
„Jist\u011b! Jste dokonal\u00fd p\u00e1re\u010dek!“
M\u016fj p\u0159\u00edtel se za\u010dervenal.
Naklonil jsem se k n\u011bmu. „\u010casem si zvykne\u0161\u2026“ po\u0161eptal jsem mu s \u00fasm\u011bvem na rtech. „Jde jenom o to, za\u010d\u00edt b\u00fdt na jej\u00ed pozn\u00e1mky imunn\u00ed\u2026“
„Ale vypad\u00e1 to, \u017ee to mysl\u00ed dob\u0159e\u2026“ odpov\u011bd\u011bl mi stejn\u011b ti\u0161e.
„Hm\u2026 asi ano…“<\/p>\n

„Co si to \u0161pit\u00e1te?!“ p\u0159ipletl se do toho p\u0159edm\u011bt na\u0161eho rozhovoru.
„Ne\u0159e\u0161,“ mrkl jsem na ni.
Zavr\u010dela a n\u011bco si nespokojen\u011b zamumlala, ale jinak to nekomentovala. „Kam jste m\u011bli nam\u00ed\u0159eno, ne\u017e jsem se tu objevila?“
„Do lesa,“ osv\u011btlil jsem j\u00ed.
„Tak tam m\u016f\u017eeme j\u00edt, zas tak moc jsem v\u00e1s p\u0159ece nezdr\u017eela\u2026“
„Moment!“ sko\u010dil jsem j\u00ed do \u0159e\u010di. „Jak to mysl\u00ed\u0161, \u017ee ‚m\u016f\u017eeme‘?! Snad nechce\u0161 j\u00edt taky!“ zhrozil jsem se.
„P\u0159esn\u011b to m\u00e1m v pl\u00e1nu,“ sladce se usm\u00e1la a j\u00e1 za\u0165al ruce v p\u011bst.
Tak\u2026 a dokonal\u00e1 idylick\u00e1 vych\u00e1zka je v h\u00e1ji!<\/em><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Listy na stromech \u0161ustily, jak se o sebe v lehk\u00e9m v\u00e1nku t\u0159ely. Ten zvuk zn\u011bl jako \u0161epot nespo\u010dtu hl\u00e1sk\u016f mluv\u00edc\u00edch jeden p\u0159es druh\u00e9ho. Bylo to uklid\u0148uj\u00edc\u00ed i d\u011bsiv\u00e9 z\u00e1rove\u0148. Jako by n\u00e1s kdosi volal. Jako by n\u00e1s l\u00e1kal hloub\u011bji a hloub\u011bji do temn\u00fdch, odlehl\u00fdch kon\u010din pln\u00fdch k\u0159ovisek a divok\u00e9 zv\u011b\u0159e, do kon\u010din, kter\u00e1 je\u0161t\u011b nikdy nikdo neobjevil\u2026
\u00dazk\u00e1 lesn\u00ed p\u011b\u0161ina se st\u00e1\u010dela p\u0159i okraji lesa, vedla p\u0159es n\u011bkolik luk a pokra\u010dovala hloub\u011bji do m\u00edst, kde u\u017e byly stalet\u00e9 stromy. Tam jsme se nach\u00e1zeli nyn\u00ed. Pro t\u011b\u017ea\u0159e d\u0159eva to bylo moc nep\u0159\u00edstupn\u00e9, jeliko\u017e tu byly sk\u00e1ly, kopce a potoky, v\u011btv\u00edc\u00ed se do men\u0161\u00edch \u0159\u00ed\u010dek. D\u00edky tomu se zde zachovala kr\u00e1sn\u00e1, ni\u010d\u00edm neposkvrn\u011bn\u00e1 p\u0159\u00edroda.
Kmeny star\u00fdch dub\u016f a buk\u016f se ty\u010dily k nebi, byly to mohutn\u00ed a majest\u00e1tn\u00ed str\u00e1\u017eci tohoto m\u00edsta. Nosily v sob\u011b mnoho vzpom\u00ednek. Byly u toho, kdy\u017e se toto m\u00edsto formovalo a kdyby mohly mluvit, jist\u011b by n\u00e1m toho tolik vypr\u00e1v\u011bly\u2026
Pod\u00edval jsem se na Billa vedle sebe a neubr\u00e1nil jsem se \u00fasm\u011bvu. Vypadal une\u0161en\u011b. Jeho o\u010di t\u011bkaly sem tam. Tajil dech a n\u011bkolikr\u00e1t se i nev\u011bdomky zastavil, aby si n\u011bco l\u00e9pe prohl\u00e9dl.<\/p>\n

„L\u00edb\u00ed se ti tu?“ zeptal jsem se ho, i kdy\u017e odpov\u011b\u010f byla jasn\u00e1.
„Je to\u2026 dokonal\u00e9\u2026“ vydechl.
Samantha \u0161la za n\u00e1mi a celou cestu nepromluvila. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee v\u00fdjime\u010dn\u011b ml\u010d\u00ed, m\u011bl jsem takhle alespo\u0148 v\u011bt\u0161\u00ed klid. Ale vz\u00edt Billa za ruku nebo ho dokonce pol\u00edbit, jak jsem m\u011bl p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu\u2026 to jsem p\u0159ed n\u00ed nem\u011bl odvahu ud\u011blat. Ne, \u017ee by to neum\u011bla tolerovat nebo \u017ee bych se styd\u011bl, ale p\u0159edhazovala by mi to je\u0161t\u011b i nad smrteln\u00fdm hrobem\u2026
„Ty jsi dokonal\u00fd,“ odv\u00e1\u017eil jsem se \u0159\u00edct tak, aby se to nedoneslo ke \u0161patn\u00fdm u\u0161\u00edm.
Sklopil pohled. „Tome\u2026“ zn\u011blo to vy\u010d\u00edtav\u011b i pot\u011b\u0161en\u011b z\u00e1rove\u0148.
„Ano\u2026?“ byl jsem st\u00e1le tich\u00fd a stejn\u011b tak i on, kdy\u017e vzru\u0161en\u011b po\u0161eptal:
„Neute\u010deme j\u00ed? Cht\u011blo by to soukrom\u00ed\u2026“
Takov\u00e1 slova jsem od n\u011bj ne\u010dekal, ale rozhodn\u011b jsem nebyl proti. Potuteln\u011b jsem se usm\u00e1l. „Ty mi \u010dte\u0161 my\u0161lenky\u2026“ s t\u00edm jsem oto\u010dil. „Sam?“
„Copak?“ vzhl\u00e9dla, p\u0159edt\u00edm byla zamy\u0161len\u00e1.
„To je ale n\u00e1dhera, \u017ee?“ uk\u00e1zal jsem kamsi za jej\u00ed z\u00e1da a jakmile se oto\u010dila, k\u00fdvl jsem na Billa a spole\u010dn\u011b jsme sprintem vyrazili pry\u010d. Mech tlumil na\u0161e kroky, co\u017e bylo nespornou v\u00fdhodou.
„Hej!“ ozvalo se za na\u0161imi z\u00e1dy po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch. „St\u016fjte, idioti!“ nak\u00e1zala n\u00e1m, ale setkala se s ignorac\u00ed. Bylo to od n\u00e1s hnusn\u00e9, ale te\u010f jsme o jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost nest\u00e1li. M\u011bli jsme jeden druh\u00e9ho a tenhle les\u2026 a cht\u011bli jsme si to pat\u0159i\u010dn\u011b u\u017e\u00edt\u2026!<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann T\u0159i jsou moc Mysl\u00edm, \u017ee jsem pr\u00e1v\u011b na\u0161el dokonalou ot\u00e1zku na zkoum\u00e1n\u00ed pro ty nejv\u011bt\u0161\u00ed myslitele: „Co je to polibek? Jak vyj\u00e1d\u0159\u00edte jeho smysl?“Zapeklit\u00e1 z\u00e1hada. Heinrich Heine napsal: „L\u00edb\u00e1m, tedy \u017eiji.“ Ingrid Bergmanov\u00e1 vznesla: „Polibek je kr\u00e1sn\u00fd vyn\u00e1lez p\u0159\u00edrody, jak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-2937","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2937","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2937"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2937\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2937"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2937"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2937"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}