{"id":2955,"date":"2015-06-07T15:00:00","date_gmt":"2015-06-07T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2945"},"modified":"2015-06-07T15:00:00","modified_gmt":"2015-06-07T14:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/07\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-11\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 11."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Dv\u011b pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9 du\u0161e<\/p>\n

Za\u010d\u00e1tek\u2026 V tom slovu je tolik nad\u011bje a douf\u00e1n\u00ed, ale i strach z nezn\u00e1ma a nejistota. Co kdy\u017e do toho d\u00e1te v\u0161e a ono se to stejn\u011b pokaz\u00ed? Co kdy\u017e v\u00e1m to vezme i to, co m\u00e1te spole\u010dn\u011b s t\u00edm, co jste cht\u011bli z\u00edskat? Co kdy\u017e v\u00e1m to pok\u0159iv\u00ed charakter? Co kdy\u017e v\u00e1m to ubl\u00ed\u017e\u00ed\u2026? Tyto ot\u00e1zky byly d\u016fvodem toho, pro\u010d jsem se b\u00e1l nov\u00fdch za\u010d\u00e1tk\u016f. Leckdy jsem po n\u011b\u010dem opravdu tou\u017eil, ale nechal jsem si to proklouznout mezi prsty jenom kv\u016fli tomuto strachu uvnit\u0159 sebe. Jako mal\u00fd kluk jsem cht\u011bl b\u00fdt pilotem. Nep\u0159\u00e1l jsem si nic jin\u00e9ho, ne\u017e l\u00e9tat v oblac\u00edch spole\u010dn\u011b s pt\u00e1ky. Nespoutan\u00fd, voln\u00fd, svobodn\u00fd\u2026 A pak jsem vid\u011bl v televizi leteckou nehodu a od toho momentu jsem se b\u00e1l letadel a l\u00e9t\u00e1n\u00ed obecn\u011b.
Te\u010f jsem ale dobrovoln\u011b za\u010dal s tolika v\u011bcmi\u2026 Za\u010dal jsem v\u011b\u0159it ve \u0161t\u011bst\u00ed. Za\u010dal jsem se strachovat o bl\u00edzkou osobu. Za\u010dal jsem toho \u010dlov\u011bka chr\u00e1nit, respektovat ho, c\u00edtit s n\u00edm\u2026 A poprv\u00e9 za sv\u016fj \u017eivot jsem za\u010dal <\/a>milovat\u2026<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b dorazili k n\u00e1m, byl Bill u\u017e zase jako na trn\u00ed, ale d\u00edkybohu u\u017e ned\u011blal \u017e\u00e1dn\u00e9 velk\u00e9 drama a j\u00e1 ho bez probl\u00e9m\u016f dostal do domu.
V p\u0159eds\u00edni jsem m\u011bl sto chut\u00ed mu m\u00edsto norm\u00e1ln\u00edch ba\u010dkor pro hosty podstr\u010dit jedny z mam\u010din\u00fdch r\u016f\u017eov\u00fdch papu\u010d\u00ed, ale ovl\u00e1dl jsem se, necht\u011bl jsem ho nervovat je\u0161t\u011b v\u00edc, a tak jsem mu nab\u00eddl norm\u00e1ln\u00ed modr\u00e9 p\u0159ez\u016fvky a s\u00e1m jsem si vzal svoje \u010dern\u00e9.
U\u017e te\u010f se rozhl\u00ed\u017eel notn\u011b zara\u017een\u011b.
„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal jsem se ho.
„Te\u010f se styd\u00edm, \u017ee jsem t\u011b vzal p\u0159edt\u00edm k n\u00e1m,“ zasm\u00e1l se.
„Pro\u010d?“ nech\u00e1pal jsem.
„M\u00e1te to tu velk\u00e9, prostorn\u00e9 a hezky za\u0159\u00edzen\u00e9. Zat\u00edmco u Nicka\u2026 no, s\u00e1m jsi to vid\u011bl,“ proto\u010dil o\u010di.
„Ber ale v potaz, \u017ee ka\u017ed\u00fd \u017eijeme v jin\u00fdch pom\u011brech,“ zazubil jsem se na n\u011bj a \u0161\u0165ouchl jsem ho loktem do ramene. „Nav\u00edc si nemysl\u00edm, \u017ee podle p\u0159eds\u00edn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 posuzovat cel\u00fd d\u016fm\u2026“ rozhl\u00e9dl jsem se kolem sebe.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Byla to nevelk\u00e1 zelen\u00e1 m\u00edstnost s men\u0161\u00edm sklen\u011bn\u00fdm lustrem, jen\u017e se pohupoval u stropu. Ten mamka kdysi dostala od jedn\u00e9 kamar\u00e1dky. Nev\u011bd\u011bla, kam ho d\u00e1t, a tak p\u0159inutila ta\u0165ku, aby ho namontoval sem, i kdy\u017e tu vypadal nevkusn\u011b. Mnohem v\u00edc by vynikl v n\u011bjak\u00e9 velk\u00e9 m\u00edstnosti. V tane\u010dn\u00edm s\u00e1le, ob\u00fdv\u00e1ku nebo tak\u2026 Ale zkusit mamku o n\u011b\u010dem p\u0159esv\u011bd\u010dit, kdy\u017e si vezme do hlavy opak, je jako sna\u017eit se v\u00e9st dialog se stromem. A v\u011b\u0159te mi, \u017ee j\u00e1 v\u00edm, o \u010dem mluv\u00edm!
Podlaha byla z kachli\u010dek a po prav\u00e9 i lev\u00e9 stran\u011b se t\u00e1hly vysok\u00e9 a \u0161irok\u00e9 botn\u00edky. V\u011bt\u0161ina m\u00edsta v nich byla zabran\u00e1 lodi\u010dkami v\u0161ech barev, o jejich prakti\u010dnosti by se daly v\u00e9st dlouh\u00e9 diskuze. Pak tu bylo mal\u00e9 ok\u00e9nko propou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed dovnit\u0159 trochu sv\u011btla a po jeho stran\u00e1ch v\u011b\u0161\u00e1ky s kab\u00e1ty a bundami, kter\u00e9 byl ka\u017ed\u00fd l\u00edn\u00fd uklidit po zimn\u011b do sk\u0159\u00edn\u00ed.<\/p>\n

„J\u00e1 bych \u0159ekl, \u017ee ano,“ odporoval mi m\u016fj nov\u00fd p\u0159\u00edtel.
„Uvid\u00edme potom, jo?“ necht\u011bl jsem se h\u00e1dat kv\u016fli takov\u00e9 blbosti, jakou byla p\u0159eds\u00ed\u0148.
„Tak jo,“ svolil.
Otev\u0159el jsem b\u00edl\u00e9 dve\u0159e a vedl ho d\u00e1l chodbou s \u0159adou tmav\u00fdch sk\u0159\u00edn\u00ed po lev\u00e9 stran\u011b a\u017e do pokoje, kde u\u017e jsem zahl\u00e9dl rodi\u010de. Sed\u011bli vedle sebe na \u010dern\u00e9m gau\u010di u sklen\u011bn\u00e9ho stolku a zprvu si n\u00e1s ani nev\u0161imli. Mamka sed\u00edc\u00ed bl\u00ed\u017e k n\u00e1m n\u011bco zrovna se zaujet\u00edm vypr\u00e1v\u011bla ta\u0165kovi a ten pokyvoval hlavou. Poznal jsem, \u017ee to bude n\u011bco ohledn\u011b pr\u00e1ce, proto\u017ee na to on nikdy nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Ona byla toti\u017e pr\u00e1vni\u010dka a on u\u010ditel t\u011blocviku, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kombinace\u2026
„Ehm, ehm\u2026“ odka\u0161lal jsem si, abych na n\u00e1s upoutal pozornost a po\u010dkal jsem, dokud se na n\u00e1s oba nepod\u00edvali. „Ahoj,“ pozdravil jsem jakoby nic. „P\u0159ivedl jsem si kamar\u00e1da. Nevad\u00ed?“
Rodi\u010de se zarazili a mn\u011b do\u0161lo, \u017ee to bude hor\u0161\u00ed, ne\u017e jsem \u010dekal.
Mamka se mile usm\u00e1la a postavila se. U\u017e byla oble\u010den\u00e1 v \u010dern\u00e9m, pracovn\u00edm oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 j\u00ed dokonale sed\u011blo na \u0161t\u00edhl\u00e9, vysok\u00e9 postav\u011b. Blond vlasy po p\u00e1s m\u011bla sta\u017een\u00e9 ve vysok\u00e9m cul\u00edku a jej\u00ed mil\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di byly pln\u00e9 \u017eivota.<\/div>\n

„Je tedy pravda, \u017ee jsi n\u00e1m o tom mohl \u0159\u00edct p\u0159edem,“ pod\u00edvala se na m\u011b r\u00e1doby mile, ale z o\u010d\u00ed j\u00ed sr\u0161ely blesky. „Kdy\u017e u\u017e jsi ale tady, tak t\u011b tu v\u00edt\u00e1m,“ usm\u00e1la se na Billa, p\u0159e\u0161la k n\u011bmu a podala mu ruku s dlouh\u00fdmi, rud\u011b nalakovan\u00fdmi nehty. „Jsem Helene, r\u00e1da t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m!“
„J\u00e1 v\u00e1s taky,“ na Billovi bylo poznat, jak se sna\u017e\u00ed chovat co nejuvoln\u011bn\u011bji, ale ramena m\u011bl napnut\u00e1. „J\u00e1 se jmenuji Bill,“ p\u0159edstavil se.
Mamka se trochu zarazila a \u00fasm\u011bv j\u00ed ztuhl na rtech. Z\u016fstala na Billa \u0161okovan\u011b hled\u011bt.<\/p>\n

„Mami\u2026?“ zeptal jsem se opatrn\u011b.
„Ah, omlouv\u00e1m se, jsem n\u011bjak\u00e1 unaven\u00e1,“ zasm\u00e1la se a pustila Billovu ruku. „Pracovala jsem hodn\u011b do noci, tak\u017ee jsem docela mimo,“ prohl\u00e1sila, ale j\u00e1 poznal, \u017ee l\u017ee. N\u011bco se stalo\u2026
„Tak j\u00e1 se taky p\u0159edstav\u00edm,“ narovnal se otec a podobn\u011b jako matka se uv\u00edtal s Billem, ale i v jeho tv\u00e1\u0159i jsem zaznamenal zn\u00e1mky n\u011b\u010deho, co tam nem\u011blo b\u00fdt\u2026 n\u011bjak\u00e9 nejistoty. A strachu\u2026
„Ale m\u00e1m jednu ot\u00e1zku, Tome,“ obr\u00e1til se ke mn\u011b pak ta\u0165ka. „Jak to, \u017ee jsi byl v noci venku?“
A je to tady\u2026<\/em> Pomyslel jsem si odevzdan\u011b a pod\u00edval jsem se na Billa. „Po\u010dkal bys pros\u00edm u m\u011b v pokoji? Hned p\u0159ijdu,“ \u0159ekl jsem mu. „Je to po schodech nahoru. Prvn\u00ed pokoj vpravo,“ popsal jsem mu a po\u010dkal, dokud neode\u0161el, a\u017e pak jsem se pustil do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.
N\u011bkter\u00e9 v\u011bci jsem si do velk\u00e9 m\u00edry poupravil, proto\u017ee by to zn\u011blo moc divn\u011b. \u010cekal jsem, \u017ee na m\u011b za\u010dnou k\u0159i\u010det a vy\u010d\u00edtat mi, \u017ee jsem se choval jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, ale p\u0159ekvapiv\u011b nic takov\u00e9ho neud\u011blali. Jako by se cel\u00fd jejich postoj zm\u011bnil a ovlivnil i jejich chov\u00e1n\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e9 nad\u00e1vky, \u017e\u00e1dn\u00e9 tresty\u2026 Nam\u00edsto toho mi byla polo\u017eena vy\u010d\u00edtav\u00e1 ot\u00e1zka.<\/p>\n

„Tak\u017ee t\u011b jako m\u00e1me dneska omluvit ze \u0161koly?“
„No\u2026 ano. Stejn\u011b m\u00e1m jenom \u010dty\u0159i hodiny\u2026“ nasadil jsem prosebn\u00fd t\u00f3n.
Ta\u0165ka si povzdechl. „Ale u\u017e se to nebude opakovat!“ pohrozil mi za oba.
„Jist\u011b!“ potvrdil jsem, i kdy\u017e jsem si nebyl tak docela jist\u00fd, jestli budu schopn\u00fd sv\u00e9mu slovu dost\u00e1t.
„My u\u017e budeme muset j\u00edt do pr\u00e1ce,“ usoudila mamka p\u0159i pohledu na zlat\u00e9 hodinky na sv\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Je\u0161t\u011b si o tom p\u0159\u00edpadn\u011b promluv\u00edme ve\u010der. M\u011bjte se tu hezky a nic tu neprove\u010fte!“ \u0159ekla mi jako mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti a na rozlou\u010denou m\u011b lehce objala. N\u00e1sledn\u011b oba ode\u0161li.
Po\u010dkal jsem, dokud jsem nezaslechl drav\u00fd zvuk motoru auta vyj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho z gar\u00e1\u017ee a a\u017e pak jsem vyb\u011bhl po schodech do sv\u00e9ho pokoje. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsem si tu v\u010dera v\u00fdjime\u010dn\u011b uklidil sv\u016fj obvykl\u00fd bordel.<\/p>\n

„Bi-“ cht\u011bl jsem ho oslovit, ale ve dve\u0159\u00edch jsem se zarazil a umlkl. Usm\u00e1l jsem se, ve\u0161el jsem a ti\u0161e za sebou zav\u0159el. Le\u017eel na m\u00e9 posteli. Nohy m\u011bl p\u0159ehozen\u00e9 p\u0159es kraj a byl podivn\u011b zkroucen\u00fd. Asi necht\u011bl usnout, ale jeho t\u011blo na to m\u011blo jina\u010d\u00ed n\u00e1zor. Opatrn\u011b jsem mu sundal p\u0159ezuvky, nohy jsem mu polo\u017eil na matraci a p\u0159ikryl ho a\u017e ke krku dekou. Pak jsem se sedl vedle n\u011bj a zahled\u011bl se na n\u011bj.
Kdy\u017e spal, vypadal jako zt\u011blesn\u011bn\u00ed pokoje a klidu. Jeho dlouh\u00e9 \u0159asy vrhaly st\u00edn na bledou tv\u00e1\u0159 a kreslily mu na ni v \u00fahlu dopadu sv\u011btla z okna podivn\u00e9 obrazce. Vypadal jako and\u011bl\u2026 Jako zt\u011blesn\u011bn\u00ed nevinnosti a \u010dir\u00e9 kr\u00e1sy. Mysl\u00edm, \u017ee bych ho s klidn\u00fdm sv\u011bdom\u00edm mohl skute\u010dn\u011b nazvat and\u011blem. M\u00fdm and\u011blem. And\u011blem, kter\u00e9ho jsem se nem\u011bl v pl\u00e1nu nikdy vzd\u00e1t a nikdy jsem ho nehodlal d\u00e1t n\u011bkomu jin\u00e9mu. Ani jsem s\u00e1m nepost\u0159ehl, kdy se to stalo, ale propadl jsem mu. Propadl jsem kouzlu, kter\u00e9 vyza\u0159oval a kter\u00e9 m\u011b k n\u011bmu p\u0159ipoutalo.
Byl jsem s\u00e1m ze sebe zmaten\u00fd. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak to p\u0159esn\u011b vyj\u00e1d\u0159it slovy. Nebo jak\u00fdm zp\u016fsobem to zpracovat. Moje srdce v\u011bd\u011blo, co chce a po \u010dem tou\u017e\u00ed, ale moje mysl byla pozadu. Byl to pro ni \u0161ok a ona pot\u0159ebovala n\u011bjak\u00fd \u010das na zpracov\u00e1n\u00ed takov\u00e9ho p\u0159\u00edlivu informac\u00ed a vjem\u016f. Hledala v tom n\u011bjakou logiku. N\u011bco, co by d\u00e1valo smysl. N\u011bjak\u00e9 z\u00e1chytn\u00e9 body\u2026 nech\u00e1pala, \u017ee je to pudov\u00e1 z\u00e1le\u017eitost a \u017ee je marn\u00e9 sna\u017eit se naj\u00edt neexistuj\u00edc\u00ed vysv\u011btlen\u00ed\u2026<\/p>\n

P\u0159i\u0161lo mi legra\u010dn\u00ed, \u017ee tohle cel\u00e9 by se nestalo bez jednoho jedin\u00e9ho dne. Bez dne, kdy jsem ho potkal. Kdy jsem zaslechl jeho kr\u00e1sn\u00e1 slova a zahl\u00e9dl jeho o\u010di\u2026 o\u010di, kter\u00e9 te\u010f byly schov\u00e1ny za v\u00ed\u010dky a spaly. R\u00e1d bych mu nahl\u00e9dl do mysl\u00ed a vid\u011bl, co se mu zd\u00e1. R\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, o \u010dem sn\u00ed, co si p\u0159eje, po \u010dem tou\u017e\u00ed\u2026 R\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, jak na tohle cel\u00e9 pohl\u00ed\u017e\u00ed a jak to bere. C\u00edtil se stejn\u011b jako j\u00e1? Zaob\u00edral se podobn\u00fdmi my\u0161lenkami a \u00favahami? Tak\u00e9 c\u00edtil to kr\u00e1sn\u00e9 teplo, kdykoliv na\u0161e t\u011bla p\u0159i\u0161la do kontaktu? Na to jsem si nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. A jeho jsem t\u011bmito ot\u00e1zkami necht\u011bl zat\u011b\u017eovat\u2026
Kdy\u017e jsem tak p\u0159em\u00fd\u0161lel a zva\u017eoval vze\u0161lou situaci ze v\u0161ech stran, poc\u00edtil jsem \u00fanavu. Moc jsem toho nenaspal kv\u016fli no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e a celou noc jsem byl s n\u00edm venku\u2026 podepsalo se to na mn\u011b. Z\u00edvl jsem a prot\u00e1hl se. Vyt\u00e1hl jsem mobil a nastavil bud\u00edk na dv\u011b hodiny odpoledne. Pak jsem se polo\u017eil vedle n\u011bj, p\u0159ikryl se dekou a pevn\u011b jsem ho objal. M\u00e9 srdce se ihned rozeb\u011bhlo rychleji, ale moje mysl se naopak uklidnila a vypr\u00e1zdnila.
Zav\u0159el jsem o\u010di a spokojen\u011b vydechl. „Dobrou noc\u2026“ za\u0161eptal jsem sm\u011brem ke sp\u00edc\u00edmu and\u011blovi a brzy jsem tak\u00e9 propadl sn\u011bn\u00ed\u2026<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Probudil m\u011b a\u017e mobil s nastaven\u00fdm bud\u00edkem, hlasit\u011b se do\u017eaduj\u00edc\u00ed na\u0161\u00ed pozornosti. Nechal jsem ho n\u011bkolik minut vy\u0159v\u00e1vat, jak jsem m\u011bl ve zvyku, ne\u017e jsem ho se zabru\u010den\u00edm vypnul, pustil Billa a posadil se. \u010cernovl\u00e1sek u\u017e byl taky vzh\u016fru. Rozespale se na m\u011b d\u00edval a nezd\u00e1lo se, \u017ee by ho n\u011bjak zarazilo, \u017ee jsem si lehl k n\u011bmu.
„Dobr\u00e9 odpoledne,“ bezstarostn\u011b se zasm\u00e1l.
„Dobr\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu ospale, ale pobaven\u011b. „Vypad\u00e1\u0161 legra\u010dn\u011b,“ neodpustil jsem si po\u0161k\u00e1dlen\u00ed.
„Pro\u010d?“ nech\u00e1pal.
„Pod\u00edvej se do zrcadla,“ doporu\u010dil jsem mu. „Je v koupeln\u011b ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti.“
„To je moc daleko\u2026“ nespokojen\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Prost\u011b mi to pov\u011bz\u2026 pros\u00edm\u2026“ hran\u011b popot\u00e1hl, jako by cht\u011bl bre\u010det.
„Lenochu!“ cvrnkl jsem ho do nosu. „Rozmazalo se ti malov\u00e1n\u00ed, ty modelko!“
Ihned byl na nohou. Najednou to pro n\u011bj do koupelny nebylo z\u0159ejm\u011b a\u017e tak daleko, jeliko\u017e tam byl co by dup.<\/p>\n

Z\u016fstal jsem sed\u011bt na posteli a sm\u00e1l jsem se na cel\u00e9 kolo. V tomhle ohledu mi p\u0159ipom\u00ednal holku, ale nevadilo mi to, bylo to zaprv\u00e9 vtipn\u00e9 a za druh\u00e9 roztomil\u00e9. To, jak vylet\u011bl z postele\u2026 prost\u011b dokonal\u00e9!
„Nesm\u011bj se mi! Nen\u00ed to legra\u010dn\u00ed!“ zavolal na m\u011b dot\u010den\u011b.
„Ale je!“ m\u011bl jsem na to opa\u010dn\u00fd n\u00e1zor. „Kdybys to vid\u011bl ze stejn\u00e9ho \u00fahlu pohledu jako j\u00e1, taky by ti to p\u0159i\u0161lo sm\u011b\u0161n\u00e9!“
Na to u\u017e nic ne\u0159ekl, ale kdy\u017e se vr\u00e1til, tv\u00e1\u0159il se nasupen\u011b.
„Bylo to jenom po\u0161k\u00e1dlen\u00ed, nemyslel jsem to zle,“ \u0159ekl jsem omluvn\u00fdm hlasem. „Necht\u011bl jsem se t\u011b n\u011bjak dotknout\u2026“
„Hm\u2026“ uhnul pohledem.
„V\u00e1\u017en\u011b\u2026 promi\u0148\u2026“ nasadil jsem ne\u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdraz a doufal, \u017ee to zabere.
„Tohle je vyd\u00edr\u00e1n\u00ed!“ prohl\u00e1sil a sv\u011bsil odevzdan\u011b ramena.
„Pro\u010d?“
„Pod\u00edvej se na sebe do zrcadla!“ vr\u00e1til mi to, sedl si vedle m\u011b a u\u017e zase vypadal spokojen\u011b. V\u0161e mi bezesporu odpustil.
„Z jak\u00e9ho d\u016fvodu?“ vypt\u00e1val jsem se, i kdy\u017e odpov\u011b\u010f jsem znal.
„Abys vid\u011bl, jak se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161!“ str\u010dil do m\u011b tak, \u017ee jsem padl na z\u00e1da do pe\u0159in a sm\u00e1l se od ucha k uchu.<\/p>\n

„Ty z\u00e1ke\u0159n\u00e1 potv\u016frko!“ zvolal jsem hrav\u011b. „Tohle ti nedaruju!“ s t\u00edm jsem ho chytl kolem pasu, strhl jsem ho vedle sebe, nalehl na n\u011bj a za\u010dal ho lechtat.
„Po\u010dkej!“ vyjekl a pokusil se br\u00e1nit, ale nebylo mu to nic platn\u00e9. Dr\u017eel jsem ho pevn\u011b a odm\u00edtal jsem ho jen tak nechat uniknout. Jeho sm\u00edch a pokusy vymanit se z m\u00e9ho sev\u0159en\u00ed m\u011b bavily. V\u00fdskal, kopal kolem sebe a sv\u00edjel se jako \u00faho\u0159. Sna\u017eil se m\u011b od sebe dostat a ob\u010das i zakoktal p\u00e1r prosebn\u00fdch slov, kter\u00e1 ale zanikla v dal\u0161\u00edm n\u00e1valu sm\u00edchu zp\u016fsoben\u00fdm m\u00fdma rozvern\u00fdma rukama.
Kdy\u017e jsem ho kone\u010dn\u011b pustil, t\u011b\u017ece oddechoval. Obj\u00edmal si b\u0159icho a na tv\u00e1\u0159\u00edch m\u011bl vlhk\u00e9 stopy po slz\u00e1ch sm\u00edchu. „Ty jsi\u2026 norm\u00e1ln\u00ed\u2026 magor\u2026“ dostal ze sebe.
Lehl jsem si vedle n\u011bj na b\u0159icho, podep\u0159el si hlavu dlan\u00ed a sledoval jsem ho. „Alespo\u0148, \u017ee norm\u00e1ln\u00ed magor a ne nenorm\u00e1ln\u00ed magor.“
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee sp\u00ed\u0161 nenorm\u00e1ln\u00ed magor!“ vypl\u00e1zl na m\u011b jazyk.
P\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di. Cht\u011bl jsem mu to vr\u00e1tit n\u011bjakou pozn\u00e1mkou, ale pak jsem se zarazil. Zad\u00edval jsem se ml\u010dky na jeho rty. Byl to dlouh\u00fd, up\u0159en\u00fd pohled pln\u00fd touhy a chuti. Po chvilce jsem o\u010di zvedl k jeho tv\u00e1\u0159i s t\u00e1zav\u00fdm v\u00fdrazem. Musel poznat, na co se beze slov pt\u00e1m, proto\u017ee ho r\u00e1zem opustil \u00fasm\u011bv a on v\u00e1\u017en\u011b k\u00fdvl.<\/p>\n

To mi sta\u010dilo. Nepot\u0159eboval jsem nic v\u00edc ne\u017e tenhle lehk\u00fd souhlas. Naklonil jsem se k n\u011bmu. Ruce jsem si op\u0159el pod\u00e9l jeho hlavy a nalehl jsem na n\u011bj. Pomalinku jsem p\u0159ibl\u00ed\u017eil sv\u016fj obli\u010dej k tomu jeho. V prvn\u00edm momentu mi hlavou prol\u00e9tla my\u0161lenka na to, \u017ee d\u011bl\u00e1m n\u011bco nep\u0159\u00edstupn\u00e9ho, je\u017e p\u0159i\u0161la od zbytku m\u00e9 vzpurn\u00e9 \u010d\u00e1sti, kter\u00e1 se st\u00e1le odm\u00edtala sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee chod\u00edm s klukem. Jakmile se v\u0161ak na\u0161e rty spojily, m\u00e1 mysl byla r\u00e1zem pr\u00e1zdn\u00e1 a klidn\u00e1 jako jezern\u00ed hladina. Na rozd\u00edl od m\u00edru v m\u00e9 hlav\u011b se moje t\u011blo mohlo zbl\u00e1znit. Bylo to pro n\u011bj vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, fascinuj\u00edc\u00ed a kouzeln\u00e9. Nemohlo se toho naba\u017eit. Byl jsem oby\u010dejn\u00fd fe\u0165\u00e1k. Fe\u0165\u00e1k, kter\u00fd nepot\u0159eboval k navozen\u00ed euforie \u017e\u00e1dn\u00e9 l\u00e1tky p\u00edchan\u00e9 do \u017eil. Sta\u010dily mu pouze rty. JEHO rty. Rty, kter\u00e9 jsem si n\u00e1rokoval.
Kdy\u017e za\u010dal tentokr\u00e1t spolupracovat, bylo to je\u0161t\u011b mnohem lep\u0161\u00ed. Jeho pohybuj\u00edc\u00ed se rty, ruce, je\u017e mi ovinul kolem krku a brzy i jeho nesm\u011bl\u00fd jazyk, zkoumaj\u00edc\u00ed opatrn\u011b moje \u00fasta\u2026 tak sladk\u00e9\u2026
Zav\u0159el jsem o\u010di a pevn\u011b si ho p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e. Prsty jsem zajel do jeho vlas\u016f a vychutn\u00e1val si ho.
A tak jsme se prost\u011b l\u00edbali. Bez logick\u00e9ho vysv\u011btlen\u00ed, bez zodpov\u011bdnosti a bez z\u00e1bran. Byli jsme mlad\u00ed, m\u011bli jsme na to pr\u00e1vo. Ano, byli jsme prost\u011b mlad\u00ed. Mlad\u00ed, zv\u011bdav\u00ed a pobl\u00e1zn\u011bn\u00ed\u2026<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Dv\u011b pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9 du\u0161e Za\u010d\u00e1tek\u2026 V tom slovu je tolik nad\u011bje a douf\u00e1n\u00ed, ale i strach z nezn\u00e1ma a nejistota. Co kdy\u017e do toho d\u00e1te v\u0161e a ono se to stejn\u011b pokaz\u00ed? Co kdy\u017e v\u00e1m to vezme i to, co m\u00e1te<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-2955","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2955","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2955"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2955\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2955"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2955"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2955"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}