{"id":2956,"date":"2015-06-07T14:00:00","date_gmt":"2015-06-07T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2946"},"modified":"2015-06-07T14:00:00","modified_gmt":"2015-06-07T13:00:00","slug":"lost-to-be-found-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/07\/lost-to-be-found-42\/","title":{"rendered":"Lost to be found 42."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill houpavou ch\u016fz\u00ed sch\u00e1zel ke kuchyni, p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee se tam je\u0161t\u011b sv\u00edtilo. Ne \u017ee by bylo b\u016fhv\u00ed jak pozd\u011b, ale v tuhle dobu byli u\u017e v\u0161ichni v\u011bt\u0161inou zalezl\u00ed ve sv\u00fdch pokoj\u00edch, kam p\u0159esouvali i svoji ve\u010dern\u00ed z\u00e1bavu. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee najde u stolu Seta, o to v\u00edc byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e v m\u00edstnosti u j\u00eddeln\u00edho stolu sed\u011bli jeho rodi\u010de p\u0159ed kupou pap\u00edr\u016f.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil p\u0159ekvapen\u011b. „Co vy tu tak pozd\u011b?“ zeptal se a p\u0159e\u0161el k lednici. M\u011bl chu\u0165 na sklenici pomeran\u010dov\u00e9ho d\u017eusu.<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1le,“ m\u00e1vla Simone rukou a d\u00e1l z\u00edrala do r\u016fzn\u00fdch lejster. Bill si pod\u00e1val ze sk\u0159\u00edn\u011b \u010distou skleni\u010dku a po o\u010dku sledoval oba u stolu. Moc se jim do mluven\u00ed o\u010dividn\u011b necht\u011blo. Bu\u010f n\u011bco tajili, nebo byli do t\u011bch pap\u00edr\u016f tak zabran\u00ed, \u017ee zapomn\u011bli i mluvit.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Gordone, co ty si o tom mysl\u00ed\u0161?“ zeptala se Simone polohlasem. Byla u\u017e unaven\u00e1. Nejen z cel\u00e9ho odpoledne, kdy museli poslouchat starostu a jeho bezkonkuren\u010dn\u00ed argumenty, pro\u010d na jeho nab\u00eddku k\u00fdvnout, ale tak\u00e9 ze sv\u00fdch my\u0161lenek, kter\u00e9 se to\u010dily kolem prodeje domu a kolem v\u0161eho, co jim starosta b\u011bhem dne nacpal do hlavy.<\/div>\n
„T\u011b\u017eko \u0159\u00edct. Pokud mluv\u00ed pravdu, bylo by to pravd\u011bpodobn\u011b to nejlep\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed, ale bohu\u017eel nejsem odborn\u00edk. Nev\u00edm, jestli tady v t\u011bch pap\u00edrech n\u00e1hodou nen\u00ed n\u011bjak\u00fd dodatek zformulovan\u00fd tak odborn\u011b, aby n\u00e1s donutil myslet si, \u017ee je n\u011bco tak, a\u010dkoli je to \u00fapln\u011b naopak,“ pokr\u010dil Gordon rameny.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu v\u00e1m sv\u00fdm n\u00e1zorem p\u0159isp\u011bt do diskuse?“ zeptal se Bill l\u00edsav\u011b, zat\u00edmco se nakl\u00e1n\u011bl nad stolem se sv\u00fdm d\u017eusem.<\/div>\n

„Ty jdi rad\u011bji d\u00e1l s tou sklenic\u00ed, ne\u017e z t\u011bch b\u00edl\u00fdch pap\u00edr\u016f ud\u011bl\u00e1\u0161 oran\u017eov\u00e9,“ poznamenala Simone. Bill zakroutil o\u010dima, ale sklenici rad\u011bji p\u0159ece jen odlo\u017eil stranou.<\/div>\n
„Tak o co jde?“ p\u0159isedl si vedle Gordona a p\u0159elet\u011bl o\u010dima tu pap\u00edrovou spou\u0161\u0165 na stole. „Mimochodem, co to bylo za m\u016fru, kter\u00e1 Tomovi vtrhla do pokoje s t\u00edm, \u017ee hled\u00e1 koupelnu?“ vzpomn\u011bl si Bill.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vzhl\u00e9dl Gordon.<\/div>\n
„Ta Aneta.“<\/div>\n
„Anita,“ opravila jej Simone.<\/div>\n
„To je jedno,“ m\u00e1vl Bill rukou, ale pokra\u010doval, „zjevila se v Tomov\u011b pokoji, a kdy\u017e jsem se j\u00ed zeptal, co tam chce, za\u010dala n\u00e1m vykl\u00e1dat, \u017ee si spletla dve\u0159e. M\u00ed\u0159ila prej do koupelny, ale ten d\u016fm je taaaak obrovskej, \u017ee tam netrefila,“ zaparodoval.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem \u0159\u00edkal, \u017ee je na nich n\u011bco divn\u00fdho. Ti sem stoprocentn\u011b p\u0159ijeli \u010dmuchat,“ bouchl Gordon do stolu.<\/div>\n
„Po\u010dkej,“ zadr\u017eela jej Simone v ukvapen\u00fdch z\u00e1v\u011brech. „Vypadala zasko\u010den\u011b?“<\/div>\n
„To nev\u00edm, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el do pokoje, tak u\u017e tam byla, ale Tom pozd\u011bji \u0159\u00edkal, \u017ee ve\u0161la bez klep\u00e1n\u00ed a sp\u00ed\u0161 jen dovnit\u0159 str\u010dila nos,“ parafr\u00e1zoval Tomova slova.<\/div>\n
„Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ zamyslela se Simone. „J\u00e1 nev\u00edm. Nezd\u00e1 se mi to, ale kdy\u017e to d\u00e1me na posouzen\u00ed n\u011bkomu kompetentn\u00edmu, budeme muset za ten posudek vysolit dal\u0161\u00ed pen\u00edze a jsem si jist\u00e1, \u017ee to nebude nijak mal\u00e1 \u010d\u00e1stka,“ vydechla Simone.<\/div>\n
„A co teda v\u016fbec cht\u011bli?“ nenech\u00e1val se Bill odb\u00fdt.<\/div>\n
„Starosta n\u00e1m dnes v zastoupen\u00ed p\u0159i\u0161el nab\u00eddnout, \u017ee od n\u00e1s koup\u00ed tenhle d\u016fm a navrch je\u0161t\u011b zaplat\u00ed ve\u0161ker\u00e9 poplatky spojen\u00e9 s d\u011bdictv\u00edm, kter\u00e9 jsme dosud museli zaplatit.“<\/div>\n
„Ten teda nem\u00e1 zrovna hluboko do kapsy. No a te\u010f ty h\u00e1\u010dky,“ p\u00eddil se Bill po p\u0159\u00ed\u010din\u00e1ch, pro\u010d se jeho m\u00e1ma tv\u00e1\u0159\u00ed tak nerozhodn\u011b.<\/div>\n
„N\u011bco mi na tom prost\u011b nesed\u00ed. Cht\u011bj\u00ed to m\u00edt vy\u0159\u00edzen\u00e9 co nejd\u0159\u00edv kv\u016fli financ\u00edm z evropsk\u00e9 unie. Je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b nen\u00ed jist\u00e9, co by s t\u00edm domem v\u016fbec provedli, ale koupit ho prost\u011b cht\u011bj\u00ed.“<\/div>\n
„Tak s domem a\u0165 si d\u011blaj\u00ed pak, co cht\u011bj\u00ed, ale v\u00ed ten napakovanej starosta, \u017ee p\u016fvodn\u00ed majitelka bru\u010d\u00ed do hl\u00edny p\u00e1r krok\u016f od domu? A\u0165 u\u017e tady z toho ud\u011blaj\u00ed cokoli, bude divn\u00fd chodit po n\u011b\u010d\u00edm hrob\u011b, pokud ov\u0161em nepl\u00e1nuj\u00ed, \u017ee by ji po koupi domu nechali vykopat a p\u0159em\u00edstit,“ podotkl Bill.<\/div>\n
\n
Simone se m\u00edrn\u011b zd\u011bsila.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 Bill m\u00e1 pravdu. O tom, \u017ee je Alinda poh\u0159ben\u00e1 na pozemku nepadlo ani slovo a v t\u011bch pap\u00edrech se o tom taky nikde nep\u00ed\u0161e.“<\/div>\n
„V\u011bd\u011bt to ale starosta mus\u00ed. Na takovou v\u011bc mus\u00ed\u0161 m\u00edt dnes u\u017e povolen\u00ed, jinak by se mrtv\u00ed poh\u0159b\u00edvali, kde by lidi napadlo, a pokud u\u017e od za\u010d\u00e1tku v\u011bd\u011bli, \u017ee ten d\u016fm budou cht\u00edt koupit, pro\u010d vydali povolen\u00ed, \u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt Alinda poh\u0159ben\u00e1 tady?“ uva\u017eoval Gordon.<\/div>\n
„Mn\u011b se to prost\u011b nel\u00edb\u00ed. Ano bylo by fajn, kdyby se to tak rychle vy\u0159e\u0161ilo a my dostali zaplaceno opravdu v\u0161echno a i n\u011bco nav\u00edc, ale za takov\u00fdch pochybn\u00fdch podm\u00ednek? Proto\u017ee s t\u00edm mo\u017en\u00e1 ten starosta po\u010d\u00edt\u00e1, \u017ee n\u00e1s bude tla\u010dit \u010das, proto na jejich nab\u00eddku k\u00fdvneme, ani\u017e bychom si to po\u0159\u00e1dn\u011b pro\u0161li,“ hr\u00e1bla Simone do rozlo\u017een\u00fdch pap\u00edr\u016f a za\u010dala je skl\u00e1dat do sebe, aby st\u016fl poklidila.<\/div>\n
„A co ten pr\u00e1vn\u00edk, co vy\u0159izoval to d\u011bdictv\u00ed? Ten by n\u00e1m nemohl poradit?“ navrhoval Bill.<\/div>\n
„Bude za to cht\u00edt ur\u010dit\u011b pen\u00edze.“<\/div>\n
„Tak mu zavolej, \u017ee se chce\u0161 jen informovat, kolik by st\u00e1la kontrola tady t\u00e9 p\u016flky lesa,“ uk\u00e1zal na hordu zbyte\u010dn\u011b poti\u0161t\u011bn\u00fdch pap\u00edr\u016f a jak zjistil, je\u0161t\u011b jen z jedn\u00e9 strany. \u0160et\u0159en\u00ed les\u016f jim tady asi nic ne\u0159\u00edkalo.<\/div>\n
„No… to by vlastn\u011b \u0161lo. Stejn\u011b se n\u00e1m nab\u00edzel, jestli nechceme je\u0161t\u011b n\u011bjak pomoct. Nav\u00edc je to je\u0161t\u011b pom\u011brn\u011b \u010derstv\u00e1 z\u00e1le\u017eitost,“ mumlala Simone.<\/div>\n
„Z\u00edtra mu zkus\u00edme zavolat a uvid\u00edme. Dneska u\u017e v tom asi nic nevykouk\u00e1me,“ uzav\u0159el Gordon cel\u00e9 jejich sezen\u00ed a zvedl se. „Tom u\u017e sp\u00ed?“ uv\u011bdomil si, \u017ee se tu kolem nikde nemot\u00e1 druh\u00fd mlad\u00fd mu\u017e.<\/div>\n
„Jo. P\u0159esunuli jsme se ke mn\u011b do pokoje, \u017ee mu p\u0159e\u010dtu n\u011bjak\u00e9 zaj\u00edmavosti ze sv\u011bta na sv\u00e9m laptopu a on u toho usnul,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill.<\/div>\n
„Asi jsi ty zaj\u00edmavosti ze sv\u011bta ne\u010detl dostate\u010dn\u011b zaj\u00edmav\u011b,“ \u0161\u0165ouchl Gordon do sv\u00e9ho nevlastn\u00edho syna.<\/div>\n
„Haha!“ odfrkl si Bill. „Mysl\u00edm, \u017ee to bylo kv\u016fli t\u00e9 n\u00e1n\u011b odpoledne. P\u0159ijde mi, \u017ee je po kontaktu s n\u011bk\u00fdm nov\u00fdm v\u017edycky citov\u011b vy\u010derpan\u00fd nebo tak.“<\/div>\n
„To je pochopiteln\u00e9. Za\u010dle\u0148ov\u00e1n\u00ed do spole\u010dnosti je obt\u00ed\u017en\u00e9 pro mal\u00e9 d\u011bti, co pak pro dosp\u011bl\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd nic z toho p\u0159ed t\u00edm neza\u017eil. Ani se nediv\u00edm, \u017ee to Toma tak vy\u010derp\u00e1v\u00e1,“ pokyvoval Gordon.<\/div>\n
„V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, kdybyste mi n\u011bco cht\u011bli, tak dneska p\u0159esp\u00edm u Toma v pokoji, proto\u017ee Tom si zabral celou moji postel a j\u00e1 ho nechci budit.“<\/div>\n
„Bereme na v\u011bdom\u00ed.“<\/div>\n
„Tak dobrou noc.“<\/div>\n
„Dobrou.“<\/div>\n
„Sladk\u00e9 sny, zlat\u00ed\u010dko.“<\/p>\n

Bill hm\u00e1tl po nevypit\u00e9m d\u017eusu, kter\u00fd p\u0159edt\u00edm postavil stranou, a vy\u0161el z kuchyn\u011b. Cestou k Tomovi se zastavil ve sv\u00e9m pokoji, aby p\u0159es Toma alespo\u0148 p\u0159ehodil deku, proto\u017ee usnul na ustlan\u00e9 posteli. Sice v oble\u010den\u00ed, ale t\u011blo ve sp\u00e1nku chladne a i kdy\u017e Bill ve sv\u00e9m pokoji topil v\u00edc ne\u017e Tom v tom sv\u00e9m, stejn\u011b p\u0159es n\u011bj opatrn\u011b a starostliv\u011b p\u0159ehodil deku, kterou mu p\u0159it\u00e1hl a\u017e pod bradu. Kdyby cht\u011bl, na kous\u00ed\u010dek matrace by se k Tomovi p\u0159eci jen ve\u0161el, zvl\u00e1\u0161\u0165 pokud by se jako obvykle omotal kolem jeho t\u011bla, to by bylo m\u00edsta pro oba dost, ale b\u00e1l se, \u017ee jakmile se kolenem dotkne matrace, prohnut\u00ed bl\u00edzko Tomova t\u011bla by mu\u017ee probudilo, tak\u017ee jen p\u0159ikryl to sp\u00edc\u00ed klubko a zase vypochodoval z m\u00edstnosti ven.<\/div>\n

Na chodb\u011b si povzdychl. Nebyl pranic unaven\u00fd. Vlastn\u011b se c\u00edtil naprosto vzh\u016fru a sp\u00e1nek se mu te\u010f jevil jako naprost\u00e1 ztr\u00e1ta \u010dasu, ale co d\u011blat? Jen co za sebou zav\u0159el dve\u0159e od druh\u00e9ho pokoje, sly\u0161el, jak se i jeho rodi\u010de odebrali do lo\u017enice, tak\u017ee se p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1, \u017ee u\u017e bude v dom\u011b klid, co\u017e Billa prakticky uv\u011bznilo mezi 4 zdmi.<\/div>\n
Posadil se na okraj Tomovy postele a odlo\u017eil sklenici s d\u017eusem na no\u010dn\u00ed stolek. Rozhl\u00e9dl se kolem a oklepal se, kdy\u017e pohledem spo\u010dinul na antick\u00e9m krasavci, kter\u00e9ho si tu Tom ponechal.<\/div>\n
„Dneska to tady budeme muset zvl\u00e1dnout sami,“ pronesl k so\u0161e a u\u0161kl\u00edbl se. „Tak snad z tebe nebudu m\u00edt infarkt,“ zamumlal Bill, kr\u00e1tce uva\u017euje, \u017ee by mohl sochu t\u0159eba obl\u00e9ct do n\u011bjak\u00e9ho Tomova oble\u010den\u00ed, kdyby se v noci probudil, ale rozespal\u00fd by sotva poznal, \u017ee je to Tomovo oble\u010den\u00ed, tak\u017ee by mu to pravd\u011bpodobn\u011b stejn\u011b p\u0159ivodilo n\u011bjak\u00fd \u0161ok.<\/p>\n

Nechal rozsv\u00edcenou jen malou lampi\u010dku, kter\u00e1 zvl\u00e1dla oz\u00e1\u0159it sotva celou postel, jak se sv\u011btlo rozb\u011bhlo po m\u00edstnosti, a\u010dkoli nejz\u00e1\u0159iv\u011bji sv\u00edtilo pouze na pol\u0161t\u00e1\u0159e, odkud pomalu bledlo, a\u017e se z n\u011bj stala tma v nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edm kout\u011b pokoje.<\/div>\n

Bill se usm\u00e1l, kdy\u017e se pod\u00edval na poli\u010dku, kde byly vyskl\u00e1d\u00e1ny Tomovy poklady z d\u011btstv\u00ed, kter\u00e9 tam pe\u010dliv\u011b se\u0159adil hned prvn\u00ed den, kdy se nast\u011bhoval do pokoje. Bill prstem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es opravdu tlust\u00e9 encyklopedie, kter\u00e9 Toma podle jeho vlastn\u00edch slov hodn\u011b nau\u010dily. Jednu z nich povyt\u00e1hl, aby si mohl p\u0159e\u010d\u00edst jej\u00ed n\u00e1zev a pobaven\u011b se u\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e na p\u0159ebale st\u00e1lo velk\u00fdm p\u00edsmem ‚Knigge’*. To jm\u00e9no p\u0159\u00edmo nesn\u00e1\u0161el, proto\u017ee kdy\u017e n\u011bco ve \u0161kole provedl, u\u010ditelka jej velmi r\u00e1da pos\u00edlala do knihovny, aby si rad\u011bji smo\u010dil nos v z\u00e1kladech slu\u0161n\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed, ne\u017e v mal\u00e9rech, kter\u00e9 se spolu\u017e\u00e1ky vym\u00fd\u0161lel. Dal\u0161\u00ed encyklopedie byly u\u017e v\u011bt\u0161inou zam\u011b\u0159en\u00e9 v\u0161eobecn\u011b. V jedn\u00e9 knize se tak \u010dlov\u011bk mohl dov\u011bd\u011bt spoustu informac\u00ed o vesm\u00edru, zv\u00ed\u0159atech, rostlin\u00e1ch nebo lidsk\u00e9m t\u011ble, a to v\u0161echno na jednom m\u00edst\u011b. Tom m\u011bl takov\u00fdch encyklopedi\u00ed hned n\u011bkolik, poka\u017ed\u00e9 od jin\u00e9ho autora. Mo\u017en\u00e1 aby mohl n\u011bkter\u00e9 v\u011bci porovnat, nebo se ujistit i u jin\u00fdch autor\u016f, \u017ee opravdu plat\u00ed.<\/div>\n
Pohledem a n\u00e1sledn\u011b i dotykem se Bill pomazlil s n\u011bkolika ply\u0161\u00e1ky, kte\u0159\u00ed sed\u011bli op\u0159en\u00ed o d\u0159ev\u011bnou poli\u010dku, a s \u00fasm\u011bvem jim zabo\u0159il nos do m\u011bkk\u00e9ho b\u0159\u00ed\u0161ka. Bylo vid\u011bt, \u017ee si Tom sv\u00fdch hra\u010dek v\u00e1\u017eil, proto\u017ee i kdy\u017e je dostal jako mal\u00fd klu\u010dina, zub \u010dasu se na nich t\u00e9m\u011b\u0159 nepodepsal. Vypadaly st\u00e1le jako nov\u00e9, co\u017e jedin\u011b nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee Tom nebyl jeden z t\u011bch rozmazlen\u00fdch frack\u016f, kte\u0159\u00ed si ni\u010deho nev\u00e1\u017e\u00ed. O sv\u00e9 v\u011bci se staral a d\u00e1val si na n\u011b pozor, aby mu vydr\u017eely co nejd\u00e9le.<\/div>\n
Bill pohladil medv\u00eddka po m\u011bkk\u00e9m ply\u0161ov\u00e9m ou\u0161ku a posadil jej zp\u011bt na jeho m\u00edsto. Ne\u0161ikovn\u011b v\u0161ak p\u0159edlokt\u00edm zavadil o pom\u011brn\u011b tlustou kn\u00ed\u017ee\u010dku, kter\u00e1 mu d\u00edky jeho rychl\u00e9mu reflexu spadla do nastaven\u00e9 n\u00e1ru\u010de, ne\u017e stihla s hlukem dopadnout na desku psac\u00edho stolu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Vypadala jako den\u00edk. Stoh hn\u011bd\u00fdch list\u016f pap\u00edru byl sv\u00e1z\u00e1n v h\u0159betu vazby a zabalen do hn\u011bd\u00e9ho ko\u017een\u00e9ho obalu, na jeho\u017e povrchu byl vti\u0161t\u011bn obtisk kompasu se sv\u011btov\u00fdmi stranami. Aby se ko\u017een\u00fd obal s\u00e1m od sebe nerozev\u00edral, byl opat\u0159en medovou \u0161\u0148\u016frkou, kter\u00e1 byla propletena h\u0159betem den\u00edku do k\u0159\u00ed\u017ek\u016f, a na jej\u00edm konci se nach\u00e1zel kovov\u00fd p\u0159\u00edv\u011bsek kormidla, kter\u00fd slou\u017eil jako z\u00e1va\u017e\u00ed, aby se zamotan\u00e1 kniha samovoln\u011b nerozv\u00e1zala. V\u011bc jako stvo\u0159en\u00e1 pro n\u00e1mo\u0159n\u00edka nebo cestovatele, kter\u00fd si dovnit\u0159 mohl zapisovat sv\u00e9 z\u00e1\u017eitky z cest, proto Bill \u00fapln\u011b nech\u00e1pal, pro\u010d se n\u011bco s tak jednozna\u010dn\u00fdm designem nach\u00e1z\u00ed v Tomov\u00fdch v\u011bcech, proto\u017ee on byl sotva n\u011bjak\u00fd cestovatel, kter\u00fd si sv\u00e9 dojmy z cest mohl n\u011bkam zapisovat. V jeho p\u0159\u00edpad\u011b nebylo co, proto\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 dobrodru\u017estv\u00ed, kter\u00e1 by st\u00e1la za to vtisknout je do slov, nepro\u017eil.<\/div>\n
Bill si skousl spodn\u00ed ret a pod\u00edval se na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e, jako by se ob\u00e1val, \u017ee Tom ka\u017edou chv\u00edli vejde do sv\u00e9ho pokoje a na\u010dap\u00e1 Billa, jak sah\u00e1 na jeho v\u011bci bez dovolen\u00ed. Kdyby dr\u017eel v ruce kteroukoli z nau\u010dn\u00fdch knih, bylo by to n\u011bco jin\u00e9ho, ale u tohoto den\u00edku m\u011bl Bill pocit, \u017ee dr\u017e\u00ed v ruk\u00e1ch n\u011bco daleko osobn\u011bj\u0161\u00edho. Byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee kdyby den\u00edk otev\u0159el, bylo by mu dovoleno nahl\u00e9dnout a\u017e na dno du\u0161e osam\u011bl\u00e9ho chlapce, kter\u00fd pomalu rostl v mu\u017ee, a nyn\u00ed spal v Billov\u011b posteli.<\/div>\n
Nutkav\u00e1 touha poznat Toma je\u0161t\u011b v\u00edc hnala Billa kup\u0159edu. Nab\u00e1dala jeho prsty, aby uvolnil kovovou ozdobu a ko\u017een\u00e9 desky rozv\u00e1zal. Kdyby Tom necht\u011bl, aby se n\u011bkomu ten den\u00edk dostal do rukou, nenech\u00e1val by jej tak snadno p\u0159\u00edstupn\u00fdm, nebo ano? Kdyby necht\u011bl, aby jej n\u011bkdo \u010detl, nebo by\u0165 jen pot\u011b\u017ekal v ruce, mazl\u00edc se s hladk\u00fdm povrchem k\u016f\u017ee, ukryl by jej na m\u00edsto, o kter\u00e9m by se nedalo pochybovat, \u017ee se jedn\u00e1 o skr\u00fd\u0161. I kdyby byla nedokonal\u00e1. Kdyby den\u00edk le\u017eel mezi Tomov\u00fdm spodn\u00edm pr\u00e1dlem, bylo by jasn\u00e9, \u017ee Bill nem\u00e1 povoleno nahl\u00e9dnout dovnit\u0159, proto\u017ee u\u017e jen to, \u017ee se hrabe v jeho spodn\u00edm pr\u00e1dle, by nebylo tak \u00fapln\u011b ko\u0161er.<\/p>\n

S touto omluvou pro sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed ud\u011blal Bill n\u011bkolik krok\u016f pozadu, dokud zadn\u00ed stranou sv\u00fdch stehen nenarazil na okraj postele, kam se posl\u00e9ze posadil, nespou\u0161t\u011bje o\u010di z den\u00edku v jeho dlan\u00edch. Je\u0161t\u011b jednou pro jistotu zkontrolovat dve\u0159e a pak prsty uvolnil \u0161\u0148\u016frku, kter\u00e1 dr\u017eela obal den\u00edku pohromad\u011b. Rozev\u0159el jej a pod\u00edval se na prvn\u00ed pom\u011brn\u011b hust\u011b popsanou stranu. P\u00edsmo se mu zd\u00e1lo pov\u011bdom\u00e9, tud\u00ed\u017e usoudil, \u017ee Tom\u016fv rukopis to b\u00fdt nemohl, proto\u017ee Toma je\u0161t\u011b ps\u00e1t nevid\u011bt. S touhou zjistit, \u010d\u00ed p\u00edsmo bylo zv\u011b\u010dn\u011bno na \u010destn\u00e9m m\u00edst\u011b prvn\u00ed strany tehdy je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b nov\u00e9ho den\u00edku, se za\u010detl do n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch \u0159\u00e1dk\u016f.<\/div>\n

<\/div>\n
Schallbach, p\u00e1tek 1.9. 1995<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Drah\u00fd Tome,<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

stejn\u011b jako moudrost dozr\u00e1v\u00e1 a\u017e \u010dasem, i Ty bude\u0161 schopen ocenit tyto \u0159\u00e1dky a\u017e v pozd\u011bj\u0161\u00edch l\u00e9tech sv\u00e9ho \u017eivota. Daruji Ti k Tv\u00fdm \u0161est\u00fdm narozenin\u00e1m tento den\u00edk, abys do n\u011bj mohl zaznamenat v\u0161e, o \u010dem si mysl\u00ed\u0161, \u017ee je t\u0159eba vtisknout do t\u011bchto str\u00e1nek. My\u0161lenky, kresby, p\u0159\u00e1n\u00ed, sny i z\u00e1\u017eitky.<\/em><\/div>\n

V\u00edm, \u017ee pro Tv\u016fj \u017eivot prozat\u00edm nejde pou\u017e\u00edt slovo dobrodru\u017estv\u00ed jako to spr\u00e1vn\u00e9 synonymum, ale jsem si v\u00edce ne\u017e jista, \u017ee jednou – a\u017e p\u0159ijde ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das, se Ti dostane v\u0161eho, co si zaslou\u017e\u00ed\u0161 a \u010deho se Ti zat\u00edm nedost\u00e1v\u00e1. Dej na tento den\u00edk dobr\u00fd pozor, proto\u017ee jednou, a\u017e p\u0159ijde m\u016fj \u010das, budou tato slova to jedin\u00e9, co Ti po mn\u011b zbyde, a a\u0165 je bude\u0161 \u010d\u00edst za p\u011bt let, deset nebo dvacet, budou st\u00e1le stejn\u00e1 jako v tento den, kdy je m\u00e1 ruka vepisuje na tuto str\u00e1nku. Budou Ti vzpom\u00ednkou na tento den a z\u00e1rove\u0148 pam\u00e1tkou na cel\u00fd \u017eivot.<\/em><\/div>\n
M\u00e1m T\u011b moc r\u00e1da, chlape\u010dku, a p\u0159eji Ti p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 \u0161est\u00e9 narozeniny.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Tv\u00e1 teta Alinda<\/em><\/div>\n

\n

Bill se neubr\u00e1nil posmutn\u011bl\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. A\u010dkoli ze slov nemohl m\u00edt \u0161estilet\u00fd Tom je\u0161t\u011b v\u016fbec rozum, p\u0159esto bylo od Alindy moc p\u011bkn\u00e9, \u017ee mu napsala takov\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed n\u011bkam, kde z\u016fstane nav\u017edy, soud\u011b podle skute\u010dnosti, \u017ee m\u011bl Tom den\u00edk st\u00e1le u sebe, i kdy\u017e u\u017e se jej mohl d\u00e1vno zbavit, proto\u017ee podle ostatn\u00edch lid\u00ed je divn\u00e9, kdy\u017e si dosp\u011bl\u00fd mu\u017e vede den\u00edk. V\u0161ichni to pova\u017euj\u00ed za hol\u010di\u010d\u00ed v\u011bc a kdekdo by se Tomovi mo\u017en\u00e1 dokonce i vysm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

Oto\u010dil str\u00e1nku s v\u011bnov\u00e1n\u00edm a spo\u010dinul pohledem na obr\u00e1zku postavi\u010dky, kter\u00e1 m\u011bla nejsp\u00ed\u0161e zn\u00e1zor\u0148ovat \u010dlov\u011bka. Byla to sp\u00ed\u0161 takov\u00e1 \u010dm\u00e1ranice odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed schopnostem a jemn\u00e9 motorice \u0161estilet\u00e9ho chlapce. Kdyby m\u011bl Bill kresby z doby, kdy jemu bylo \u0161est let, byl si jist\u00fd, \u017ee by byly obr\u00e1zky velmi podobn\u00e9, proto\u017ee d\u011btsk\u00e1 kresba se s v\u00fdvojem a r\u016fstem jedince vyv\u00edj\u00ed poka\u017ed\u00e9 stejn\u011b a u ka\u017ed\u00e9ho d\u00edt\u011bte je mo\u017en\u00e9 vypozorovat stejn\u00e9 rysy mal\u016fvky.<\/div>\n
N\u011bkolik dal\u0161\u00edch stran bylo pomalov\u00e1no jen obr\u00e1zky. Postavi\u010dky st\u0159\u00eddaly pokusy namalovat domek, zv\u00ed\u0159ata nebo auta. Bill necht\u011bl b\u00fdt ani trochu \u0161kodolib\u00fd, ale u\u017e tehdy muselo b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee Picasso by z Toma nikdy b\u00fdt nemohl, proto\u017ee ty obr\u00e1zky byly opravdu sp\u00ed\u0161e \u00fasm\u011bvn\u00e9 ne\u017e vyda\u0159en\u00e9, ale to mohla Alinda mal\u00e9mu Tomovi sotva \u0159\u00edct, aby nebyl smutn\u00fd. Jak znal dosp\u011bl\u00e9, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee Alinda Tomovi obr\u00e1zky vychv\u00e1lila a\u017e do nebe, pros\u00edc jej, aby n\u011bco namaloval jen pro ni, aby si to mistrovsk\u00e9 d\u00edlo mohla nechat zar\u00e1movat. Jist\u011b necht\u011bla ranit jeho d\u011btskou du\u0161i, kdy\u017e j\u00ed p\u0159inesl obr\u00e1zek pejska, kter\u00fd ale sp\u00ed\u0161e vypadal jako n\u011bjak\u00fd mutant ko\u010dky, kon\u011b, prasete a \u017eirafy. Bill na tom v tom sam\u00e9m v\u011bku jist\u011b nebyl o nic l\u00e9pe, ale \u0159ekl by, \u017ee jeho kresl\u00edc\u00ed schopnosti se v dob\u011b dosp\u00edv\u00e1n\u00ed trochu vyt\u0159\u00edbily, a kdy\u017e se hodn\u011b sna\u017e\u00ed, dok\u00e1\u017ee namalovat i n\u011bco, na co se dokonce d\u00e1 i koukat.<\/div>\n
Usm\u00edval se nad Tomov\u00fdmi pokusy namalovat pravideln\u00e9 kolo k \u010derven\u00e9mu aut\u00ed\u010dku, ale nakonec namaloval jen hodn\u011b zda\u0159ilou \u0161i\u0161ku. Legra\u010dn\u00ed byla i Tomova p\u0159edstava zahrady, kde oby\u010dejn\u00e1 kv\u011btina – podle zvolen\u00fdch barev nejsp\u00ed\u0161 pampeli\u0161ka nebo narcis, byly v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e vzrostl\u00fd strom. Ob\u011b rostliny se ty\u010dily o hodn\u011b v\u00fd\u0161, ne\u017e byla st\u0159echa domku, kter\u00fd st\u00e1l s hn\u011bd\u00fdm plotem hned vedle zahrady.<\/p>\n

Kdy\u017e se Bill kone\u010dn\u011b dostal p\u0159es mnoho stran s r\u016fzn\u00fdmi obr\u00e1zky, nad kter\u00fdmi se musel usm\u00edvat, do\u0161el ke stran\u00e1m, kde mal\u00fd Tom nejsp\u00ed\u0161 cvi\u010dil psan\u00ed, proto\u017ee na dal\u0161\u00edch zhruba deseti str\u00e1nk\u00e1ch byla bez n\u011bjak\u00e9ho \u0159\u00e1du rozeseta r\u016fzn\u00e1 p\u00edsmenka. N\u011bkter\u00e1 dokonce n\u011bkolikr\u00e1t, kdy\u017e se Tomovi neda\u0159ilo napsat je spr\u00e1vn\u011b. Mal\u00e9 tiskac\u00ed E se Tomovi nap\u0159\u00edklad nejd\u0159\u00edv da\u0159ilo ps\u00e1t jen obr\u00e1cen\u011b, ne\u017e p\u0159i\u0161el na to, jak jej napsat spr\u00e1vn\u011b. O p\u00e1r str\u00e1nek d\u00e1l a\u017e byla z p\u00edsmenek poskl\u00e1d\u00e1na jednoduch\u00e1 slova, a\u017e se Bill dostal k t\u00e9 \u010d\u00e1sti den\u00edku, kde u\u017e Tom um\u011bl nejen ps\u00e1t, ale i myslet a my\u0161lenky formulovat do slov a n\u00e1sledn\u011b do v\u011bt. Vzal do ruky v\u0161echny str\u00e1nky den\u00edku a rychle jimi zalistoval. Zjistil, \u017ee velk\u00e1 \u010d\u00e1st stran je pops\u00e1na a noc byla p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1tk\u00e1 na to, aby stihl p\u0159e\u010d\u00edst v\u0161e, nehled\u011b na to, \u017ee by nevydr\u017eel z\u016fstat vzh\u016fru celou noc a\u017e do r\u00e1na, proto\u017ee \u010dten\u00ed jej v\u017edy usp\u00e1valo. Z\u00e1rove\u0148 ale v\u011bd\u011bl, \u017ee dne\u0161n\u00ed noc je jeho jedin\u00e1 mo\u017enost, kdy se m\u016f\u017ee do den\u00edku za\u010d\u00edst, proto\u017ee jindy nebude m\u00edt \u0161anci. Tom se z\u00edtra vr\u00e1t\u00ed do sv\u00e9ho pokoje a Bill nebude m\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost z\u016fstat v jeho pokoji s\u00e1m, aby mohl \u010dten\u00ed dokon\u010dit. Ani nep\u0159ich\u00e1zelo v \u00favahu, \u017ee by den\u00edk ukryl ve sv\u00e9m pokoji a po ve\u010derech jej \u010detl. To ne\u0161lo. Tom nem\u011bl na polici tolik v\u011bc\u00ed, aby si nev\u0161iml, \u017ee tam n\u011bco chyb\u00ed.<\/div>\n

Navzdory tomu, \u017ee byl Bill nesm\u00edrn\u011b zv\u011bdav\u00fd, st\u00e1le se c\u00edtil trochu \u0161patn\u011b, \u017ee \u0161\u0148upe v Tomov\u00fdch v\u011bcech bez jeho svolen\u00ed, kdy\u017e sta\u010dilo Toma jen po\u017e\u00e1dat, zda se m\u016f\u017ee pod\u00edvat. Za tu dobu, co Toma znal, bylo v\u00edce m\u00e9n\u011b jasn\u00e9, \u017ee by den\u00edk s\u00e1m sundal z police a s \u00fasm\u011bvem by jej vtiskl Billovi do dlan\u00ed.<\/div>\n
D\u00edky modern\u00ed technice ale Bill p\u0159i\u0161el na jednodu\u0161\u0161\u00ed zp\u016fsob. S\u00e1hl po sv\u00e9m mobilu, kter\u00fd m\u011bl v kapse mikiny, a za\u010dal fotit str\u00e1nku po str\u00e1nce, ani\u017e by se zaj\u00edmal o obsah. Ne\u017e p\u016fjde sp\u00e1t, m\u016f\u017ee z\u00e1pisky \u010d\u00edst p\u0159\u00edmo z den\u00edku, ale pozd\u011bji bude muset v\u0161e vr\u00e1tit na sv\u00e9 m\u00edsto a spolehnout se jen na ofocen\u00e9 str\u00e1nky.<\/p>\n

Nakonec mu focen\u00ed zabralo skoro hodinu, proto\u017ee ka\u017ed\u00fd sn\u00edmek kontroloval, aby nebyl rozmazan\u00fd, nebo kus nechyb\u011bl, a kdy\u017e se tak n\u00e1hodou stalo, musel str\u00e1nku vyfotit znovu, proto\u017ee jinak by mu pozd\u011bji chyb\u011bla. Bez ohledu na to, jak moc se cht\u011bl pustit do \u010dten\u00ed, p\u0159i focen\u00ed posledn\u00edch zhruba dvaceti stran za\u010dal kone\u010dn\u011b z\u00edvat, tak\u017ee kdy\u017e svoji nepovolenou \u010dinnost dokon\u010dil, vr\u00e1til Tom\u016fv den\u00edk na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto a zaplul do postele, ne\u017e si to jeho ospalost rozmysl\u00ed a znovu zmiz\u00ed. Zavrtal se do Tomov\u00fdch pe\u0159in a rozn\u011b\u017en\u011ble se usm\u00e1l, kdy\u017e jej z\u00e1rove\u0148 obklopila i Tomova v\u016fn\u011b.<\/div>\n

P\u0159it\u00e1hl si p\u0159ikr\u00fdvku a\u017e k nosu a vdechuje v\u016fni sv\u00e9ho p\u0159ita\u017eliv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, pomalu us\u00ednal.<\/div>\n
<\/p>\n

*Adoplh Knigge – jm\u00e9no, kter\u00e9 je spojov\u00e1no p\u0159edev\u0161\u00edm s problematikou etikety, Knigge vydal roku 1788 p\u0159\u00edru\u010dku s n\u00e1zvem „Jak jednat s lidmi“ a „Knigge“ v N\u011bmecku dodnes p\u0159edstavuje p\u0159\u00edru\u010dku slu\u0161n\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed. \u010cesk\u00fdm ekvivalentem je Ott\u016fv slovn\u00edk nau\u010dn\u00fd.<\/em><\/div>\n

R\u00e1da jsem roz\u0161\u00ed\u0159ila va\u0161e obzory.<\/em> \ud83d\ude09 M.<\/em> :o*<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Bill houpavou ch\u016fz\u00ed sch\u00e1zel ke kuchyni, p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee se tam je\u0161t\u011b sv\u00edtilo. Ne \u017ee by bylo b\u016fhv\u00ed jak pozd\u011b, ale v tuhle dobu byli u\u017e v\u0161ichni v\u011bt\u0161inou zalezl\u00ed ve sv\u00fdch pokoj\u00edch, kam p\u0159esouvali i svoji ve\u010dern\u00ed z\u00e1bavu. Po\u010d\u00edtal s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-2956","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2956","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2956"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2956\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2956"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2956"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2956"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}