{"id":2959,"date":"2015-06-06T15:00:00","date_gmt":"2015-06-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2949"},"modified":"2015-06-06T15:00:00","modified_gmt":"2015-06-06T14:00:00","slug":"cassiopeia-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/06\/cassiopeia-1\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 1."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong> <\/p>\n

Tak jdeme na to! K pov\u00eddce se vyj\u00e1d\u0159\u00edm pozd\u011bji, ale dnes jsem ze sebe dostala v\u0161echno, co jsem m\u011bla na srdci :). Jsem spokojen\u00e1 a opravdu moc si p\u0159eju, abychom sd\u00edleli stejn\u00e9 pocity. A\u0165 u\u017e v\u00e1s pov\u00eddka zaujme nebo ne, a\u0165 u\u017e se v\u00e1m bude l\u00edbit nebo ne, p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Po dlouh\u00e9 chv\u00edli neust\u00e1l\u00e9ho p\u0159evalov\u00e1n\u00ed se, ve snaze naj\u00edt si co mo\u017en\u00e1 nejpohodln\u011bj\u0161\u00ed pozici, svou snahu vzdal. Posadil se, tlustou knihu si slo\u017eil do kl\u00edna, ignoruje soustavn\u00e9 chv\u011bn\u00ed sv\u00fdch rukou, hus\u00ed k\u016f\u017ei na z\u00e1p\u011bst\u00ed i t\u0159es vlastn\u00edch zb\u011bsil\u00fdch v\u00fddech\u016f. Tohle zvl\u00e1dne. Byl si t\u00edm v\u00edc ne\u017e jist\u00fd. Takov\u00e1 hloupost, pomyslel si a rychle zavrt\u011bl hlavou, jako by bylo v jeho moci odehnat tok my\u0161lenek, kter\u00e9 si postupn\u011b p\u0159ivlast\u0148ovaly ve\u0161kerou jeho soust\u0159ed\u011bnost. V\u0161echno kolem n\u011bj se ot\u00e1\u010delo kolem sv\u00e9 vlastn\u00ed osy a mo\u017en\u00e1 bylo v\u0161echno stoick\u00e9, v\u0161echno krom\u011b n\u011bj. C\u00edtil m\u00edrnou nevolnost, ale nep\u0159ikl\u00e1dal tomu \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam a pokra\u010doval ve vytrval\u00e9m z\u00edran\u00ed do kn\u00ed\u017eky, kterou si p\u016fj\u010dil ze \u0161koln\u00ed knihovny asi p\u0159ed t\u0159emi t\u00fddny, a jej\u00ed\u017e obsah znal ji\u017e d\u00e1vno zpam\u011bti.<\/em><\/div>\n
Zhluboka se nadechl a rychle zamrkal ve chv\u00edli, kdy se mu slo\u017eit\u00e9 chemick\u00e9 rovnice za\u010daly sl\u00e9vat do nesrozumiteln\u00e9 spleti p\u00edsmen a \u010d\u00edslic. Vyd\u011bsilo ho to. N\u011bco podobn\u00e9ho se mu je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nestalo. Nebylo na tom p\u0159eci nic slo\u017eit\u00e9ho.<\/em> <\/p>\n

Ne\u0161\u0165astn\u011b zak\u0148u\u010del a lehce se pleskl po tv\u00e1\u0159i v nad\u011bji, \u017ee se jeho mysl okam\u017eit\u011b vzpamatuje a za\u010dne pracovat tak, jak by m\u011bla. \u017de se op\u011bt bude d\u00edvat pouze jedn\u00edm sm\u011brem a v\u0161echno ostatn\u00ed p\u016fjde bokem, beze slov ustoup\u00ed do pozad\u00ed. P\u0159esn\u011b jako poddan\u00ed p\u0159ed sv\u00fdm vl\u00e1dcem. Rovnice, \u010d\u00edsla, vzorce, n\u00e1ro\u010dn\u00e9 propo\u010dty. To byl jeho sv\u011bt. Tohle byly sou\u010d\u00e1sti \u017eivota, kter\u00fd si vybral. On byl vl\u00e1dcem tohohle sv\u011bta a ty hloup\u00e9 my\u0161lenky poddan\u00fdmi, kte\u0159\u00ed ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu poprv\u00e9 odm\u00edtali poslouchat. Za\u010d\u00ednala se u n\u011bj projevovat panika.<\/em><\/div>\n

„No tak,“ \u0161eptl prosebn\u011b a dlan\u00ed si bezmocn\u011b vjel do vlas\u016f. N\u011bkolik neposedn\u00fdch tmav\u00fdch pram\u00ednk\u016f mu pomalu sklouzlo do tv\u00e1\u0159e a zabr\u00e1nilo mu ve v\u00fdhledu. Roztr\u017eit\u011b si je zastr\u010dil za ucho a pokra\u010doval ve snaze pochopit smysl reakce, kter\u00e1 mu nikdy p\u0159edt\u00edm ned\u011blala probl\u00e9my. N\u00e1dhern\u00fd p\u0159\u00edklad substituce, jednoduch\u00e9 v\u00fdm\u011bny funk\u010dn\u00edch skupin a on najednou ni\u010demu nerozum\u011bl.<\/em> <\/p>\n

„Te\u010f nemysli na hlouposti. Rozum\u00ed\u0161 tomu. Jen se mus\u00ed\u0161 soust\u0159edit. To je v\u0161echno,“ opakoval si ti\u0161e, aby neprobudil Beth sp\u00edc\u00ed vedle n\u011bj. Mali\u010dk\u00e1 se p\u0159evalila na z\u00e1da, jej\u00ed medov\u00e9 lokny se rozprost\u0159ely po pol\u0161t\u00e1\u0159i a v\u00e1bily k pohlazen\u00ed. I ze snu se jemn\u011b usm\u00edvala a tiskla k sob\u011b malou hadrovou panenku. Bill spo\u010dinul pohledem na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i a jemn\u011b se pousm\u00e1l. Byla tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1. Drobn\u00e1, zraniteln\u00e1 a jist\u011b hodn\u011b osam\u011bl\u00e1. Uv\u011bdomil si smutnou skute\u010dnost. I p\u0159esto, \u017ee jim v \u017eil\u00e1ch kolovala rozd\u00edln\u00e1 krev, byli \u00fapln\u011b stejn\u00ed. Byla jeho d\u011btskou d\u00edv\u010d\u00ed verz\u00ed, a kdy\u017e se j\u00ed d\u00edval do o\u010d\u00ed, m\u011bl pocit, \u017ee hled\u00ed do nejhlub\u0161\u00edch a nejopu\u0161t\u011bn\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1kout\u00ed sv\u00e9ho nitra. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed hrou osudu a n\u00e1hod se jejich podivn\u00e9 du\u0161e setkaly a Bill si n\u00e1hle v\u016fbec nebyl jist\u00fd, jestli si ta jej\u00ed nem\u011bla naj\u00edt rad\u011bji n\u011bkoho vhodn\u011bj\u0161\u00edho.<\/em><\/div>\n

Dal by j\u00ed v\u0161echno. Snesl by j\u00ed i modr\u00e9 z nebe. Byl by schopen t\u011bch nejv\u011bt\u0161\u00edch \u0161\u00edlenost\u00ed pro jedin\u00fd \u00fasm\u011bv toho mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka, ale to, po \u010dem jist\u011b tou\u017eilo, to, \u010deho se bude do\u017eadovat ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm rokem v\u00edc a v\u00edc, j\u00ed d\u00e1t nedok\u00e1zal. Tom by se te\u010f jist\u011b zasm\u00e1l, hodil by po n\u011bm pap\u00edrovou kuli\u010dku a vy\u010d\u00edtal by mu, \u017ee si d\u011bl\u00e1 starosti s n\u011b\u010d\u00edm, co p\u0159ijde tak za p\u011bt nebo deset let, mo\u017en\u00e1 v\u016fbec. Pokusil by se rychle zm\u011bnit t\u00e9ma a vym\u00fd\u0161lel by jednu hloupost za druhou p\u0159esn\u011b tak jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si s Billem nev\u011bd\u011bl rady, a\u017e dokud by na sv\u00e9 starosti \u00fapln\u011b nezapomn\u011bl.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Hlasit\u011b si povzdechl a vzdal se ve\u0161ker\u00fdch pokus\u016f o studium, nejist\u00fdm pohybem zav\u0159el knihu a odlo\u017eil ji na no\u010dn\u00ed stolek s v\u011bdom\u00edm, \u017ee se z toho vysp\u00ed a do r\u00e1na bude zase v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 na to do r\u00e1na zapomenu, pomyslel si smutn\u011b a zlehka si p\u0159ejel \u0161pi\u010dkou jazyka po spodn\u00edm rtu. To nem\u011bl d\u011blat. Ten drobn\u00fd nepatrn\u00fd dotek, hebk\u00e1 struktura a jemn\u00e1 nevt\u00edrav\u00e1 chu\u0165, v n\u011bm o\u017eivily vzpom\u00ednku na moment, od kter\u00e9ho jej d\u011blila necel\u00e1 p\u016flhodina, tak\u017ee se mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nesta\u010dil prom\u011bnit v opravdovou vzpom\u00ednku.<\/em><\/div>\n
A\u0165 u\u017e to byla vzpom\u00ednka nebo ne, donutila jej vysko\u010dit z postele a zb\u011bsile lapaje po dechu, p\u0159ib\u011bhnout k oknu. Sklonil hlavu, hork\u00e9 \u010delo op\u0159el o chladn\u00fd sklen\u00fd povrch, hladov\u011bj\u00edc po uvoln\u011bn\u00ed. Siln\u011b d\u00fdchal nosem, soust\u0159edil se pouze na zb\u011bsil\u00fd tlukot sv\u00e9ho srdce a t\u0159es nohou, ve kter\u00fdch c\u00edtil podivnou slabost. Siln\u011b stiskl rty a modlil se, aby m\u011bl schopnost vr\u00e1tit \u010das. Od za\u010d\u00e1tku v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebude dobr\u00fd n\u00e1pad. V\u011bd\u011bl, \u017ee s t\u00edm klukem budou akor\u00e1t pot\u00ed\u017ee. V\u011bd\u011bl to, jen si nebyl jist\u00fd t\u00edm, co ty pot\u00ed\u017ee zp\u016fsob\u00ed. Po\u010d\u00edtal se v\u0161\u00edm, ale o tom, \u017ee bude sou\u010d\u00e1st\u00ed t\u011bch pot\u00ed\u017e\u00ed i on s\u00e1m, se mu ani nezd\u00e1lo.<\/em> <\/p>\n

Hloup\u00fd Tom! To on za v\u0161echno mohl. Byl t\u00edm nejhor\u0161\u00edm, co jej mohlo potkat. Nebyl snad jeho \u017eivot u\u017e tak dost komplikovan\u00fd? Musel to v\u0161echno ud\u011blat je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed? Jak si v\u016fbec mohl dovolit n\u011bco takov\u00e9ho?! Hned na za\u010d\u00e1tku si stanovili pravidla. M\u011bl se jich dr\u017eet, to byla p\u0159eci jedin\u00e1 podm\u00ednka. Cht\u011bl mu pomoct a on se mu takhle odplat\u00ed? Zahr\u00e1val si s n\u00edm. P\u0159esn\u011b jako ko\u010dka s my\u0161\u00ed, ale d\u011blal to opravdu sofistikovan\u011b. Nen\u00e1padn\u011b, nenucen\u011b se mu dost\u00e1val pod k\u016f\u017ei, vyvol\u00e1val v n\u011bm dojem, \u017ee je v\u0161echno naprosto v po\u0159\u00e1dku a ve chv\u00edli, kdy mu Bill t\u00e9m\u011b\u0159 uv\u011b\u0159il, ud\u011bl\u00e1 n\u011bco takov\u00e9ho. Pro\u010d?<\/em><\/div>\n

Zvedl hlavu, otev\u0159el o\u010di a pohled soust\u0159edil na nebe za oknem. Na kr\u00e1sn\u011b temnou, mystickou oblohu plnou z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch hv\u011bzd. Nesoust\u0159edil se na jednotliv\u00e1 souhv\u011bzd\u00ed, nepokou\u0161el se p\u0159ipomenout si v\u0161e, co kdy o hv\u011bzd\u00e1ch a o vesm\u00edru p\u0159e\u010detl. Jen se d\u00edval a ve chv\u00edli, kdy o\u010dima utkv\u011bl na p\u011btici jasn\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch bod\u016f vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00edch p\u00edsmeno W, se siln\u011b zachv\u011bl.<\/em> <\/p>\n

Nebylo to tak d\u00e1vno, co se na hv\u011bzdy d\u00edvali spole\u010dn\u011b. Bill mu ukazoval jednotliv\u00e1 souhv\u011bzd\u00ed, vypr\u00e1v\u011bl mu o hv\u011bzd\u00e1ch a o vesm\u00edru a Tom poslouchal. Usm\u00edval se, zd\u00e1lo se, \u017ee se sna\u017e\u00ed zapamatovat si v\u0161echno, co mu \u0159\u00edk\u00e1, vst\u0159ebat ka\u017edou novou informaci a Bill byl r\u00e1d. U\u017e to nebylo takov\u00e9 jako na za\u010d\u00e1tku. Nestyd\u011bl se p\u0159ed n\u00edm mluvit. Nem\u011bl z n\u011bj strach. Tom si jej sice je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d r\u00e1d dob\u00edral, proto\u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na to, jak se mu do hlavy vejde tolik informac\u00ed, ani\u017e by se tam zam\u00edchaly a on na n\u011bkter\u00e9 z nich zapomn\u011bl. H\u00e1zel mu do vlas\u016f l\u00edstky, kdy\u017e byli venku, vevnit\u0159 zase z Billov\u00fdch u\u010debn\u00edch pl\u00e1n\u016f d\u011blal pap\u00edrov\u00e9 kuli\u010dky a spole\u010dn\u011b s Beth sout\u011b\u017eili o to, kdo jej tref\u00ed v\u00edckr\u00e1t, ale bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9. C\u00edtil, \u017ee se mezi nimi pomalu vytv\u00e1\u0159\u00ed jist\u00e9 pouto. Mo\u017en\u00e1 dobr\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed a odm\u00edtal se tomu br\u00e1nit i p\u0159esto, \u017ee si sl\u00edbil, \u017ee mu nikdy nedovol\u00ed dostat se k n\u011bmu natolik bl\u00edzko, aby se stal neodd\u011blitelnou sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho \u017eivota, aby mu jeho odchod zp\u016fsobil bolest.<\/em><\/div>\n

Smutn\u011b se pousm\u00e1l. Tom ne\u017e\u00e1dal o svolen\u00ed. Surov\u011b jej vyrval z jeho bezpe\u010d\u00ed, ze sv\u011bta, ve kter\u00e9m jej nemohlo nic p\u0159ekvapit. Z m\u00edst, kde rozhodovala p\u0159esnost a p\u0159edem dan\u00e1 pravidla a vrhl jej do \u00fapln\u011b nov\u00e9ho sv\u011bta. Do sv\u011bta, kter\u00e9mu nerozum\u011bl, ve kter\u00e9m t\u00e1pal a kde se mu i vlastn\u00ed my\u0161lenky a pocity zd\u00e1ly naprosto ciz\u00ed. I on s\u00e1m si tak najednou p\u0159ipadal. Netu\u0161il, co se to s n\u00edm d\u011bje. Nedok\u00e1zal zat\u0159\u00eddit sv\u00e9 my\u0161lenky a vyvodit z nich re\u00e1ln\u00e9 z\u00e1v\u011bry. Nade\u0161la chv\u00edle, kter\u00e9 se tolik b\u00e1l a ve kterou nikdy p\u0159\u00edli\u0161 nev\u011b\u0159il. V\u0161echny z\u00edskan\u00e9 tituly, skv\u011bl\u00e9 v\u00fdsledky a miliony prostudovan\u00fdch knih byly nyn\u00ed naprosto zbyte\u010dn\u00e9. V t\u00e9hle chv\u00edli nebyl t\u00edm star\u00fdm dobr\u00fdm Billem. Nebyl chod\u00edc\u00ed wikipedi\u00ed, jak jej nep\u0159\u00edli\u0161 lichotiv\u011b nazvali spolu\u017e\u00e1ci a okol\u00ed. V t\u00e9hle chv\u00edli byl \u010dlov\u011bkem.<\/em> <\/p>\n

Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b nedok\u00e1zal bojovat se sv\u00fdmi city. C\u00edtil toho tolik a netu\u0161il, jak to m\u00e1 vyj\u00e1d\u0159it. T\u0159\u00e1sl se, srdce mu v hrudi zb\u011bsile tlouklo a \u010d\u00edm v\u00edc odkl\u00e1dal vzpom\u00ednku na jejich polibek do pozad\u00ed, t\u00edm siln\u011bji se drala do pop\u0159ed\u00ed, d\u00e1vaj\u00edc najevo, \u017ee odm\u00edt\u00e1 b\u00fdt p\u0159ehl\u00ed\u017eena a zapomenuta.<\/em><\/div>\n

V\u011bnoval obloze posledn\u00ed smutn\u00fd pohled p\u0159edt\u00edm, ne\u017e p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a propadl se do propasti, ze kter\u00e9 nebylo \u00faniku. Zvedl ruku a kone\u010dky zk\u0159ehl\u00fdch prst\u016f si zlehka p\u0159ejel po rtech. Mo\u017en\u00e1 blouznil, mo\u017en\u00e1 si to jen zoufale p\u0159\u00e1l, ale zd\u00e1lo se mu, \u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00ed chu\u0165 Tomov\u00fdch \u00fast. Vybavil si ho\u0159kost, kterou mu p\u0159ed\u00e1val prost\u0159ednictv\u00edm sv\u00fdch polibk\u016f p\u0159esn\u011b tak, jako je ve fyzice p\u0159ed\u00e1v\u00e1no teplo chladn\u011bj\u0161\u00edmu t\u011blesu. Byl on t\u00edm chladn\u00fdm elementem? Nebyl z n\u011bj snad Tom kdysi pr\u00e1v\u011b z tohohle d\u016fvodu tolik zoufal\u00fd? Ne\u0159\u00edkal mu, \u017ee kdy\u017e bude takhle pokra\u010dovat d\u00e1l, z\u016fstane \u00fapln\u011b s\u00e1m?<\/em><\/div>\n
Znenad\u00e1n\u00ed si vzpomn\u011bl na slova profesora Higginse.<\/em><\/div>\n
„Tvorba chemick\u00e9 vazby je definov\u00e1na jist\u00fdmi osobit\u00fdmi vlastnostmi. Konstituenty t\u00e9hle vazby, kter\u00fdmi jsou my\u0161leny atomy p\u0159\u00edpadn\u011b jednodu\u0161\u0161\u00ed molekuly, ztr\u00e1cej\u00ed svou chemickou individualitu, tak\u017ee chemick\u00fd jedinec vznikl\u00fd jejich slou\u010den\u00edm m\u016f\u017ee m\u00edt zcela jin\u00e9 vlastnosti ne\u017e slo\u017eky, z nich\u017e vzniknul.“<\/em><\/div>\n
On byl t\u00edm atomem, kter\u00fd p\u0159i\u0161el o svou individualitu. To on se stal sou\u010d\u00e1st\u00ed n\u011b\u010deho mnohem v\u011bt\u0161\u00edho, bez mo\u017enosti \u00faniku. Bez cesty zp\u011bt.<\/em>
Jen dva m\u011bs\u00edce pot\u00e9, co si danou pou\u010dku spole\u010dn\u011b se zbytkem t\u0159\u00eddy poslechl na jedn\u00e9 z p\u0159edn\u00e1\u0161ek, pro Billa n\u00e1hle ta slova z\u00edskala zcela jin\u00fd v\u00fdznam.<\/em><\/p>\n

Byl natolik pohrou\u017een do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee m\u00e1lem vysko\u010dil z k\u016f\u017ee, kdy\u017e bylo ticho naru\u0161eno jen o n\u011bco hlasit\u011bj\u0161\u00edm klep\u00e1n\u00edm. Kousl se do rtu a v\u00e1hav\u011b vy\u0161el z pokoje. Zakroutil se do tepl\u00e9ho vln\u011bn\u00e9ho svetru, kter\u00fd m\u011bl p\u0159ehozen\u00fd p\u0159es ramena, a ne\u017e do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, p\u0159em\u00fd\u0161lel, kdo by to mohl b\u00fdt. Mo\u017en\u00e1 Georg, pomyslel si, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se neubr\u00e1nil tich\u00e9mu zachichot\u00e1n\u00ed. \u017de by se v n\u011bm n\u00e1hle probudila dlouho utajovan\u00e1 slu\u0161nost? To sotva.<\/em><\/div>\n

Nahl\u00e9dl do kuk\u00e1tka a zalapal po dechu.<\/em><\/div>\n
Co tady d\u011bl\u00e1? Pro\u010d se vr\u00e1til? Nem\u016f\u017ee mu jen tak otev\u0159\u00edt uprost\u0159ed noci, ne po tom, co se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed stalo. Nebo m\u016f\u017ee?<\/em><\/div>\n
Zat\u00edmco jeho mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky, postava za dve\u0159mi z\u0159ejm\u011b vyc\u00edtila jeho nejistotu a zaklepala r\u00e1zn\u011bji.<\/em><\/div>\n
„Bille, otev\u0159i,“ dolehlo k n\u011bmu tlumen\u00e9 muml\u00e1n\u00ed. „Pros\u00edm, mus\u00edme si promluvit.“<\/em><\/div>\n
Billovo srdce tlouklo jako o \u017eivot. M\u011bl pocit, \u017ee se neudr\u017e\u00ed na vlastn\u00edch nohou. U\u017e jen z toho hlasu se mu to\u010dila hlava. Nebyl si jist\u00fd, jestli se mu op\u011bt zvl\u00e1dne pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Ne te\u010f, kdy\u017e zni\u010dil ve\u0161kerou jeho jistotu a popletl mu hlavu. Ne te\u010f, kdy\u017e v\u00ed, jak sladk\u00e9 bylo c\u00edtit jeho rty na sv\u00fdch a naprosto se odevzdat tomu okam\u017eiku.<\/em> <\/p>\n

„Jdi pry\u010d,“ p\u00edpl pon\u011bkud nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. Byl si jist\u00fd, \u017ee se Tom za dve\u0159mi pobaven\u011b usm\u00edv\u00e1 a krout\u00ed p\u0159itom hlavou jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se mu sna\u017eil nacpat do hlavy slo\u017eit\u00e9 pou\u010dky.<\/em><\/div>\n

„Bille, nech toho,“ zahuhlal se sm\u00edchem. „Nebo zasko\u010d\u00edm za Georgem a vezmu si n\u00e1hradn\u00ed kl\u00ed\u010d. Tak\u017ee se dovnit\u0159 dostanu tak jako tak.“<\/em><\/div>\n
„Jedin\u00fd, kdo m\u00e1 povolen\u00ed vstupovat sem bez povolen\u00ed, je Georg. Tak\u017ee se to bude po\u010d\u00edtat jako vloup\u00e1n\u00ed a j\u00e1 na tebe m\u016f\u017eu klidn\u011b zavolat policii.“ Jen co to vyslovil, m\u011bl chu\u0165<\/em> vz\u00edt sv\u00e1 slova zp\u011bt. Odkdy se vyjad\u0159uje jako d\u00edt\u011b? Co to s n\u00edm proboha provedl?<\/em><\/div>\n
„P\u011bt minut.“ Ozvalo se dal\u0161\u00ed zaklep\u00e1n\u00ed. „Pros\u00edm.“<\/em><\/div>\n
Billova ramena poklesla stejn\u011b rychle jako jeho vzdorovitost. Sklonil hlavu a z\u00edraje na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch pantofl\u00ed, otev\u0159el dve\u0159e, ani\u017e by pohl\u00e9dl na chlapce p\u0159ed sebou. V krku c\u00edtil velkou p\u0159ek\u00e1\u017eku. B\u00e1l se promluvit, i samotn\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed mu zp\u016fsobovalo pot\u00ed\u017ee.<\/em><\/div>\n
Zhluboka se nadechl. „P\u011bt minut. A z\u016fstane\u0161 tady,“ rozev\u0159enou dla\u0148<\/em> mu p\u0159itiskl na hrudn\u00edk ve chv\u00edli, kdy se Tom pokusil vstoupit dovnit\u0159 a odtla\u010dil jej zp\u00e1tky na chodbu. M\u00e1lem se neubr\u00e1nil zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. I p\u0159es l\u00e1tku Tomova tri\u010dka c\u00edtil jeho pevnou horkou k\u016f\u017ei a za\u010d\u00ednal se za sv\u00e9 my\u0161lenky styd\u011bt a nen\u00e1vid\u011bt z\u00e1rove\u0148. Odkdy si za\u010dal v\u0161\u00edmat takov\u00fdch hloupost\u00ed? \u017dije, d\u00fdch\u00e1, jeho t\u011blem pulzuje teplo. Proto je hork\u00fd, proto byl ten dotek p\u0159\u00edjemn\u00fd, nen\u00ed v tom nic jin\u00e9ho. Omlouval sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed s\u00e1m p\u0159ed sebou a ka\u017edou vte\u0159inou se c\u00edtil h\u016f\u0159.<\/em><\/p>\n

„Bille?“<\/em><\/div>\n

Nereagoval. Netu\u0161il, jak by m\u011bl reagovat.<\/em><\/div>\n
„Pod\u00edvej se na m\u011b.“<\/em><\/div>\n
Byla to prosba. Prosba o jeden pohled. Co se m\u016f\u017ee st\u00e1t? Pod\u00edv\u00e1 se na n\u011bj, vyslechne si ho, spole\u010dn\u011b uzav\u0159ou v\u011bc s t\u00edm, \u017ee na to zapomenou a u\u017e nikdy se to nebude opakovat. Jejich \u017eivoty se vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch kolej\u00ed, v\u0161echno bude takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm.<\/em><\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b se nadechl a nato kone\u010dn\u011b zvedl hlavu. Chv\u00edli o\u010dima bloudil v\u0161ude kolem, vyh\u00fdbaje se Tomovu obli\u010deji, nakonec v\u0161ak zabodl pohled do jeho hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed. Zacouval. M\u011bl chu\u0165<\/em> oto\u010dit se a okam\u017eit\u011b za n\u00edm t\u0159\u00edsknout dve\u0159mi. Nedok\u00e1zal to. V jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl n\u011bco n\u011b\u017en\u00e9ho a tepl\u00e9ho. Zp\u016fsob, jak\u00fdm jej sledoval, rozechv\u00edval ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dku jeho t\u011bla. Kdy\u017e nat\u00e1hl ruku a b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f ot\u0159el o jeho \u010delist, nebr\u00e1nil se. Po\u0159\u00e1d se na n\u011bj d\u00edval. Kdy\u017e nesm\u011ble vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, neutekl. Reagoval zcela p\u0159irozen\u011b, ani\u017e by se nad sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm jednou zamyslel. Op\u0159el se do toho doteku, p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a nas\u00e1val v\u016fni, kter\u00e1 byla tou nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed chemik\u00e1li\u00ed, s jakou se kdy setkal. Dr\u00e1\u017edila jeho smysly, hr\u00e1la si s jeho mysl\u00ed, naprosto j\u00ed podl\u00e9hal. Jen matn\u011b vn\u00edmal, jak je Tomov\u00fdm t\u011blem tla\u010den dovnit\u0159 a vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159itisknut na tvrd\u00fd povrch dve\u0159\u00ed. Jen matn\u011b vn\u00edmal, kdy si jeho t\u0159esouc\u00ed se ruce na\u0161ly cestu na \u0161irok\u00e1 ramena a nal\u00e9hav\u011b sev\u0159ely l\u00e1tku tri\u010dka.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e se jejich pootev\u0159en\u00e9 rty setkaly a Tom hlubok\u00fdm polibkem spolkl jeho rozt\u0159esen\u00fd sten, m\u011bl pocit, \u017ee to nevydr\u017e\u00ed. \u017de se rozlet\u00ed na milion kousk\u016f nebo exploduje.<\/em><\/div>\n
Jak jsme se dostali a\u017e sem? Pomyslel si zoufale, opl\u00e1ceje ka\u017ed\u00fd z t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch polibk\u016f. Panebo\u017ee, jak?<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Tvorba chemick\u00e9 vazby je definov\u00e1na jist\u00fdmi osobit\u00fdmi vlastnostmi. Konstituenty t\u00e9hle vazby, kter\u00fdmi jsou my\u0161leny atomy p\u0159\u00edpadn\u011b jednodu\u0161\u0161\u00ed molekuly, ztr\u00e1cej\u00ed svou chemickou individualitu, tak\u017ee chemick\u00fd jedinec vznikl\u00fd jejich slou\u010den\u00edm m\u016f\u017ee m\u00edt zcela jin\u00e9 vlastnosti ne\u017e slo\u017eky, z nich\u017e vzniknul.“<\/em><\/div>\n

Profesor se oto\u010dil k tabuli a v rychlosti na ni na\u010dm\u00e1ral n\u011bkolik vzorc\u016f. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed dramaticky zvedl prst do vzduchu a pokra\u010doval ve v\u00fdkladu u\u010diva s je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edm zap\u00e1len\u00edm. Ve tv\u00e1\u0159i byl cel\u00fd \u010derven\u00fd, na \u010dele mu vystupovaly kr\u016fp\u011bje potu, jak divoce \u0161ermoval rukama, p\u0159edv\u00e1d\u011bje vznik chemick\u00e9 vazby mezi dv\u011bma atomy.<\/div>\n
„Bum!“ vyk\u0159ikl na celou t\u0159\u00eddu a sev\u0159en\u00fdmi p\u011bstmi nazna\u010dil spojen\u00ed dvou prvk\u016f.<\/div>\n
Tom se kousl do rtu a pobaven\u011b kroutil hlavou, rad\u011bji pohl\u00e9dl z okna. Ze v\u0161ech vtipn\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 na t\u00e9 \u0161koly byly, mu hodina s profesorem Higginsem p\u0159ipadala nejvtipn\u011bj\u0161\u00ed. N\u011bkolikr\u00e1t dokonce p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli se pan Higgins neminul povol\u00e1n\u00edm a nem\u011bl rad\u011bji studovat herectv\u00ed. Jeho divok\u00e9 pohyby a teatr\u00e1ln\u00ed grimasy byly na t\u00e9m\u011b\u0159 profesion\u00e1ln\u00ed \u00farovni. Av\u0161ak ani p\u0159es svou zap\u00e1lenost do dan\u00e9 problematiky a pestrobarevn\u00fdmi oble\u010dky, kter\u00e9 byly samy o sob\u011b dostate\u010dn\u00fdm pouta\u010dem pozornosti, nedok\u00e1zal zaujmout v\u00edc jak jednoho poslucha\u010de.<\/p>\n

Tom potla\u010dil z\u00edvnut\u00ed a pokusil se naj\u00edt si pohodln\u011bj\u0161\u00ed polohu, pokud to v\u016fbec na star\u00fdch vysoko\u0161kolsk\u00fdch d\u0159ev\u011bn\u00fdch \u017eidl\u00edch bylo mo\u017en\u00e9. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b jej bolela z\u00e1da a dlouh\u00e9 hodiny sezen\u00ed na p\u0159edn\u00e1\u0161k\u00e1ch v\u0161echno je\u0161t\u011b v\u00fdrazn\u011b zhor\u0161ovaly.<\/div>\n

„Chemick\u00e1 vazba m\u00e1 vlastnost nasycen\u00ed. Um\u00ed mi n\u011bkdo \u0159\u00edct, co to znamen\u00e1?“<\/div>\n
Tom mu op\u011bt na chv\u00edli v\u011bnoval pozornost a vid\u011bl, jak \u00fapln\u011b vep\u0159edu vyl\u00e9tla do vzduchu bled\u00e1 ruka. Nic jin\u00e9ho ani ne\u010dekal a v\u0161iml si, jak se t\u0159\u00eddou ozval jednotn\u00fd otr\u00e1ven\u00fd povzdech. Z\u0159ejm\u011b to \u010dekali v\u0161ichni. Ten kluk byl jako Hermiona Grangerov\u00e1 v p\u0159\u00edb\u011bz\u00edch o mlad\u00e9m kouzeln\u00edkovi. Neexistovala ot\u00e1zka, na kterou by neznal odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Ruka ve vzduchu zav\u00e1hala a m\u00edrn\u011b poklesla. Nespokojenost davu byla nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e1. D\u0159\u00edv, ne\u017e ale sta\u010dila zmizet \u00fapln\u011b, profesor s vl\u00eddn\u00fdm \u00fasm\u011bvem po\u017e\u00e1dal jej\u00edho majitele o odpov\u011b\u010f a on odpov\u011bd\u011bl tak ti\u0161e, \u017ee Tom nesly\u0161el jedin\u00e9 slovo. Odpov\u011bd\u011bl v\u0161ak spr\u00e1vn\u011b, proto\u017ee obli\u010dejem pana Higginse pro\u0161la radost obohacen\u00e1 d\u00e1vkou hrdosti.<\/div>\n
„Velmi dob\u0159e. Velmi dob\u0159e,“ p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil si ruce na velk\u00e9m pivn\u00edm b\u0159i\u0161e a odkr\u00e1\u010del k tabuli. To byla dal\u0161\u00ed z jeho charakteristick\u00fdch vlastnost\u00ed. Moc r\u00e1d opakoval v\u011bty.<\/div>\n
„Pro lep\u0161\u00ed pochopen\u00ed, bychom si mohli spole\u010dn\u011b vypo\u010d\u00edtat p\u00e1r p\u0159\u00edklad\u016f. No tak“, ozval se \u017eiv\u00fdm hlasem a rozhl\u00e9dl se po t\u0159\u00edd\u011b. „Najde se mezi v\u00e1mi dobrovoln\u00edk, kter\u00fd by n\u00e1m vypo\u010d\u00edtal hodnotu stabiliza\u010dn\u00ed energie vazby dvou atom\u016f vod\u00edku?“<\/p>\n

Tom sklouzl na \u017eidli o trochu n\u00ed\u017e, pohled zabodl do pr\u00e1zdn\u00e9 str\u00e1nky se\u0161itu a \u00fap\u011bnliv\u011b se modlil, a\u0165 nevybere pr\u00e1v\u011b jeho. Nejen\u017ee nev\u011bd\u011bl, jak\u00fd vzorec by m\u011bl pou\u017e\u00edt, ale v\u016fbec netu\u0161il, co to stabiliza\u010dn\u00ed energie vlastn\u011b je. T\u00e9m\u011b\u0159 celou p\u0159edn\u00e1\u0161ku toti\u017e z\u00edral na sv\u011btlou h\u0159\u00edvu jejich spolu\u017ea\u010dky, a kdyby byl vyvol\u00e1n k tabuli a znemo\u017enil se p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00ed, nep\u0159e\u017eil by to. Ona v\u0161ak vypadala stejn\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b jako v\u011bt\u0161ina jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f a Tom nem\u011bl ani nejmen\u0161\u00edch pochyb o tom, \u017ee o \u0159e\u0161en\u00ed p\u0159\u00edkladu v\u00ed z\u0159ejm\u011b tolik, co on. Byla ale kr\u00e1sn\u00e1, tak\u017ee nedostatek talentu pro chemii se v jej\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b nepokl\u00e1dal za d\u016fle\u017eit\u00fd.<\/div>\n

Tentokr\u00e1t se t\u0159\u00eddou rozhostila \u00faleva, kdy\u017e do vzduchu op\u011bt vyl\u00e9tla bled\u00e1 ruka.<\/div>\n
Tom se nerv\u00f3zn\u011b kousal do rtu a uvolnil se teprve ve chv\u00edli, kdy z lavice vystoupila shrben\u00e1 postava a se sklon\u011bnou hlavou do\u0161la k tabuli. Sledoval z\u00e1da huben\u00e9ho chlapce, dlouh\u00e9 prsty divoce tan\u010d\u00edc\u00ed po tabuli, i \u010d\u00edsla, kter\u00e1 za sebou zanech\u00e1vala, a m\u011bl chu\u0165 j\u00edt mu po hodin\u011b jm\u00e9nem cel\u00e9 t\u0159\u00eddy pod\u011bkovat. Neb\u00fdt jeho, za\u017e\u00edval by ve\u0159ejn\u00e9 pon\u00ed\u017een\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy by byl n\u00e1hodn\u011b vyvol\u00e1n k tabuli. V\u00fdsledek byl na tabuli za m\u00e9n\u011b ne\u017e t\u0159icet vte\u0159in. \u010cernovl\u00e1sek si zlehka opr\u00e1\u0161il prsty od n\u00e1nosu k\u0159\u00eddy a vr\u00e1til se na sv\u00e9 m\u00edsto teprve pot\u00e9, co profesor k\u00fdvl hlavou na znamen\u00ed, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Jak jinak.<\/p>\n

„Ten kluk je chod\u00edc\u00ed wikipedie,“ zaslechl Tom u ucha Andreas\u016fv pobaven\u00fd hlas.<\/div>\n

Zavrt\u011bl hlavou. „Mluv\u00ed z tebe z\u00e1vist,“ \u0161eptl a hrav\u011b jej \u0161\u0165ouchl perem do ramene.<\/div>\n
V\u016fbec netu\u0161il, pro\u010d jej s sebou nos\u00ed. Pozn\u00e1mky si z\u00e1sadn\u011b ned\u011blal a v\u011bt\u0161inu dne tr\u00e1vil z\u00edr\u00e1n\u00edm na Mandina okouzluj\u00edc\u00ed z\u00e1da. Na t\u00e9 holce toti\u017e bylo okouzluj\u00edc\u00ed \u00fapln\u011b v\u0161echno.<\/div>\n
„Z\u00e1vist?“ Andreas o\u010dima vyhledal tmavou h\u0159\u00edvu a vyst\u0159ihl znechucenou grimasu. „Co bych mu m\u011bl z\u00e1vid\u011bt?“<\/div>\n
„Jeho zjevnou inteligenci,“ podotkl Tom ti\u0161e a op\u011bt zam\u00ed\u0159il pozornost na Mandy. Skl\u00e1n\u011bla se nad zrc\u00e1tkem a nen\u00e1padn\u011b si nan\u00e1\u0161ela na rty pr\u016fsvitn\u00fd lesk.<\/div>\n
„Rad\u011bji budu hloup\u00fd, ne\u017e takov\u00fd outsider jako on,“ zaslechl Andreasovo muml\u00e1n\u00ed, nedok\u00e1zal mu v\u0161ak v\u011bnovat plnou pozornost. Z\u00e1vid\u011bl d\u00edvce, vedle kter\u00e9 Mandy sed\u011bla. B\u00fdt na jej\u00edm m\u00edst\u011b, nespustil by z n\u00ed pohled ani na jedinou vte\u0159inu. Byla tak kr\u00e1sn\u00e1.<\/div>\n
„Pro n\u011bj jsme outside\u0159i my dva. Jen se pod\u00edvej na na\u0161e v\u00fdsledky. M\u016f\u017eeme b\u00fdt r\u00e1di, \u017ee n\u00e1s je\u0161t\u011b nevyhodili.“<\/div>\n
„T\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee jsme tady v\u0161ichni pod jeho \u00farove\u0148? To proto s nik\u00fdm nemluv\u00ed?“<\/div>\n
Tom trhl ramenem. M\u011bl Andrease r\u00e1d, ale n\u011bkdy tr\u00e1vil a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasu mluven\u00edm o ni\u010dem. V tuhle chv\u00edli by velmi r\u00e1d p\u0159ijal p\u0159\u00edtomnost jejich podivn\u00e9ho spolu\u017e\u00e1ka, kter\u00fd vydr\u017eel b\u00fdt zticha cel\u00e9 hodiny. Pouze se sv\u00fdmi my\u0161lenkami. Kdyby sed\u011bl vedle n\u011bj, Tom by se mohl neru\u0161en\u011b d\u00edvat na Mandy a p\u0159edstavovat si, zda jsou jej\u00ed vlasy stejn\u011b tak jemn\u00e9, jak vypadaj\u00ed, jak asi von\u00ed, a sn\u00edt o tom, co asi v tuhle chv\u00edli \u0159\u00edk\u00e1 a na co asi mysl\u00ed.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, co jsem zaslechl?“<\/div>\n

Tom proto\u010dil o\u010dima a odtrhl pohled od sv\u00e9 vysn\u011bn\u00e9 d\u00edvky, aby se mohl otr\u00e1ven\u011b zad\u00edvat na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „Jist\u011b je to hodn\u011b zaj\u00edmav\u00e9.“<\/div>\n
„Lid\u00e9 si o n\u011bm za\u010d\u00ednaj\u00ed myslet, \u017ee nen\u00ed \u010dlov\u011bk. Greg m\u00e1 podez\u0159en\u00ed, \u017ee je to robot.“<\/div>\n
Tom se ti\u0161e uchechtl. P\u0159ipadal si jako ve \u0161kolce, kde se d\u011bti vz\u00e1jemn\u011b pomlouvaj\u00ed a vym\u00fd\u0161lej\u00ed si nesmysln\u00e9 p\u0159ezd\u00edvky. Doufal, \u017ee na vysok\u00e9 z toho v\u011bt\u0161ina z nich vyroste, ale z\u0159ejm\u011b se spletl. Takovou kravinu mohl opravdu \u0159\u00edct jen ten nejhloup\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk pod sluncem a jejich spolu\u017e\u00e1k Greg by i toho svou hloupost\u00ed p\u0159ekonal. Ty steroidy mu z\u0159ejm\u011b za\u010d\u00ednali l\u00e9zt na mozek. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee nepotrv\u00e1 dlouho a neprojde dve\u0159mi.<\/div>\n
„Andreasi, mohli bychom se rad\u011bji bavit o n\u011b\u010dem norm\u00e1ln\u00edm?“<\/div>\n
Ale Andreas si jej nev\u0161\u00edmal. „Sly\u0161el jsem, \u017ee se ho chyst\u00e1 zml\u00e1tit jen proto, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee mu z nosu pote\u010de krev a nevylezou mu z n\u011bj m\u011bd\u011bn\u00fd dr\u00e1tky.“<\/div>\n
Tom se cht\u011bl v prvn\u00ed chv\u00edli rozesm\u00e1t, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu do\u0161el smysl t\u011bch slov. „Douf\u00e1m, \u017ee je natolik inteligentn\u00ed, aby to neud\u011blal.“<\/div>\n
„Greg je \u0161\u00edlenec. Nikdy nev\u00ed\u0161, co od n\u011bho m\u016f\u017ee\u0161 \u010dekat.“ Andreas se pobaven\u011b u\u0161kl\u00edbl a kreslil si do se\u0161itu nesmysln\u00e9 tvary.<\/div>\n
„Tob\u011b to p\u0159ijde vtipn\u00e9? Pod\u00edvej se na n\u011bj. Je snad o sto kilo t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e on. M\u016f\u017ee mu opravdu ubl\u00ed\u017eit.“ Pohledem zabloudil k p\u0159edn\u00ed lavici a poprv\u00e9 ignoroval d\u00edvku sed\u00edc\u00ed p\u0159esn\u011b za n\u00edm.<\/div>\n
„Tome, n\u00e1m to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno. A\u0165 si s n\u00edm d\u011bl\u00e1, co chce,“ odpov\u011bd\u011bl Andreas se sm\u00edchem a vz\u00e1p\u011bt\u00ed nad\u0161en\u011b vysko\u010dil na nohy, rychl\u00fdm krokem opou\u0161t\u011bje t\u0159\u00eddu. Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. V\u016fbec nepost\u0159ehl, \u017ee p\u0159edn\u00e1\u0161ka skon\u010dila a profesor s posledn\u00ed p\u0159ipom\u00ednkou, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se v\u00fdb\u011bru chemick\u00fdch projekt\u016f, opou\u0161t\u011bl t\u0159\u00eddu.<\/div>\n
„Sakra,“ vydechl ve chv\u00edli, kdy si vzpomn\u011bl, \u017ee si zat\u00edm s Andreasem je\u0161t\u011b nevybrali \u017e\u00e1dn\u00e9 t\u00e9ma. Mus\u00ed mu to p\u0159ipomenout, nebo je oba vyhod\u00ed.<\/p>\n

My\u0161lenka na projekt mu v\u0161ak vyfu\u010dela z hlavy hned, jakmile si v\u0161iml, \u017ee se Mandy d\u00edv\u00e1 jeho sm\u011brem. Nerv\u00f3zn\u011b si prohr\u00e1bl vousy a se zatajen\u00fdm dechem z\u00edral do pr\u00e1zdn\u00e9ho se\u0161itu. C\u00edtil horkost ve tv\u00e1\u0159i a taky \u017ee pomalu \u010derven\u00e1. Uvolnil se teprve ve chv\u00edli, kdy pohrou\u017eena do rozhovoru se svou spolused\u00edc\u00ed opou\u0161t\u011bla t\u0159\u00eddu, \u0161k\u00e1dliv\u011b si ot\u00e1\u010dej\u00edc pram\u00ednek zlat\u00fdch vlas\u016f kolem prstu.<\/div>\n

Tom pomalu vstal, vzal si sv\u00e9 v\u011bci a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vykro\u010dil, si p\u0159es rameno p\u0159ehodil sv\u016fj vak a zast\u00e9nal bolest\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by m\u011bl zaj\u00edt na mas\u00e1\u017e. Ty bolesti za\u010d\u00ednaly b\u00fdt \u010d\u00edm d\u00e1l hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e proch\u00e1zel kolem p\u0159edn\u00ed lavice, \u010dernovl\u00e1sek byl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d na m\u00edst\u011b. Skl\u00e1n\u011bl se nad hust\u011b popsan\u00fdm textem a pracoval na n\u011bjak\u00e9m grafu. Greg byl taky je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ve t\u0159\u00edd\u011b, obklopen partou sv\u00fdch idiotsk\u00fdch p\u0159\u00e1tel. Tv\u00e1\u0159il se, \u017ee je zaujat textem na tabuli, ale Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se nem\u016f\u017ee do\u010dkat okam\u017eiku, kdy v\u0161ichni opust\u00ed t\u0159\u00eddu a on se bude moct pustit do k\u0159ehk\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 bych ho m\u011bl varovat, pomyslel si, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed nad tou my\u0161lenkou zakroutil hlavou. Andreas m\u011bl pravdu. M\u011blo by mu to b\u00fdt jedno. Nen\u00ed to jeho v\u011bc. Nejsou p\u0159\u00e1tel\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 se neznaj\u00ed.<\/div>\n
Naposled se na n\u011bj pod\u00edval a m\u011bl v pl\u00e1nu j\u00edt d\u00e1l, u\u017e\u00edt si zbytek p\u0159est\u00e1vky, mo\u017en\u00e1 n\u011bkde zpovzd\u00e1l\u00ed sledovat Mandy. Kdy\u017e m\u00edjel p\u0159edn\u00ed lavici, p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile \u010dernovl\u00e1sek zvedl hlavu a na vte\u0159inku zabodl pohled p\u0159\u00edmo do jeho o\u010d\u00ed p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ji op\u011bt rychle sklonil a vr\u00e1til se ke sv\u00e9mu grafu.<\/div>\n
I ten kr\u00e1tk\u00fd moment v\u0161ak sta\u010dil k tomu, aby se Tom vr\u00e1til na sv\u00e9 m\u00edsto a a\u017e po zbytek p\u0159est\u00e1vky mu z\u016fstal na bl\u00edzku. Je p\u0159eci hezk\u00e9 ud\u011blat dobr\u00fd skutek, nebo ne?<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tak jdeme na to! K pov\u00eddce se vyj\u00e1d\u0159\u00edm pozd\u011bji, ale dnes jsem ze sebe dostala v\u0161echno, co jsem m\u011bla na srdci :). Jsem spokojen\u00e1 a opravdu moc si p\u0159eju, abychom sd\u00edleli stejn\u00e9 pocity. A\u0165 u\u017e v\u00e1s pov\u00eddka zaujme nebo ne,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2959","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2959","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2959"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2959\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2959"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2959"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2959"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}