{"id":2972,"date":"2015-06-02T15:00:00","date_gmt":"2015-06-02T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2962"},"modified":"2015-06-02T15:00:00","modified_gmt":"2015-06-02T14:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/06\/02\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-10\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 10."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
M\u016fj kluk<\/strong><\/p>\n

L\u00e1ska\u2026 jeden z nejv\u011bt\u0161\u00edch z\u00e1zrak\u016f i proklet\u00ed na\u0161eho sv\u011bta. Kouzeln\u00e1 i nebezpe\u010dn\u00e1. P\u0159ich\u00e1z\u00ed po \u0161pi\u010dk\u00e1ch a p\u0159i odchodu bouch\u00e1 dve\u0159mi. Nemus\u00edte si ani v\u0161imnout, \u017ee ji nos\u00edte ve sv\u00e9m srdci. Mo\u017en\u00e1 si namlouv\u00e1te, \u017ee nikoho nemilujete, ale ve chv\u00edli, kdy l\u00e1ska ovl\u00e1dne va\u0161e t\u011blo, mysl i srdce, u\u017e nic nenad\u011bl\u00e1te.
Neskryjete se p\u0159ed n\u00ed ani na tom nejodlehlej\u0161\u00edm m\u00edst\u011b sv\u011bta a neubr\u00e1n\u00ed v\u00e1s p\u0159ed n\u00ed ani ty nejvy\u0161\u0161\u00ed a nejsiln\u011bj\u0161\u00ed hradby. Ona si stejn\u011b najde skulinku. N\u011bjak\u00fd pr\u016fchod, kter\u00fdm se k v\u00e1m dostane a zotro\u010d\u00ed si v\u00e1s. Z\u00edsk\u00e1 p\u0159\u00edstup ke v\u0161emu.
Naivn\u00ed je ten, kter\u00fd si mysl\u00ed, \u017ee je schopn\u00fd se j\u00ed ubr\u00e1nit. Nen\u00ed.
Kdy\u017e je to l\u00e1ska op\u011btovan\u00e1, sta\u010d\u00ed se j\u00ed jenom nechat un\u00e9st. Poddat se tomu a u\u017e\u00edvat si to, dokud to jde. Pokud je to ale l\u00e1ska neop\u011btovan\u00e1, nast\u00e1v\u00e1 probl\u00e9m. Jste nuceni se dr\u017eet zp\u00e1tky, br\u00e1nit se a bojovat sami se sebou. Pak je tu ale je\u0161t\u011b jeden druh l\u00e1sky\u2026 l\u00e1ska nejist\u00e1. Pocit, kdy\u017e k n\u011bkomu n\u011bco c\u00edt\u00edte\u2026 sami nev\u00edte, jestli je to l\u00e1ska nebo jenom pobl\u00e1zn\u011bn\u00ed\u2026 ale chcete s tou osobou b\u00fdt co nejd\u00e9le. Mluvit s n\u00ed, dr\u017eet se u n\u00ed, dot\u00fdkat se j\u00ed\u2026 nezn\u00e1te ov\u0161em prav\u00fd d\u016fvod sv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed. A v ten moment za\u010d\u00edn\u00e1 boj. Boj v\u00e1s, va\u0161eho srdce a va\u0161\u00ed mysli\u2026<\/p>\n

<\/em> Je\u0161t\u011b n\u011bkolik vte\u0159in mi bylo dovoleno ho l\u00edbat a v om\u00e1men\u00e9m stavu si u\u017e\u00edvat ten n\u00e1dhern\u00fd polibek, ne\u017e jsem byl hrub\u011b odstr\u010den.
Bill usko\u010dil na stranu, jakmile se mu povedlo m\u011b od sebe dostat, a z dr\u017een\u00ed jeho t\u011bla i z jeho v\u00fdrazu \u010di\u0161ela \u00fazkost. „Pro\u010d\u2026?“ zeptal se m\u011b tichounce a j\u00e1 poc\u00edtil t\u00edhu v\u00fd\u010ditek.
Pro\u010d\u00edsl jsem si rukou dredy a kousl se do rtu. Za\u010dalo mi v\u0161echno doch\u00e1zet a j\u00e1 byl v \u0161oku. To jako v\u00e1\u017en\u011b?! Opravdu jsem ud\u011blal n\u011bco takov\u00e9ho?<\/em> Ne\u0161lo mi to do hlavy. Pro\u010d jsem ho pol\u00edbil? Sakra! V\u017edy\u0165 jsme oba kluci! Do h\u00e1je! To si ze m\u011b snad n\u011bkdo d\u011bl\u00e1 jenom legraci, ne?! Tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda! V\u017edy\u0165 jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee budeme jen p\u0159\u00e1tel\u00e9! Co se to se mnou stalo?! To jsem fakt \u00fapln\u011b blbej nebo co?! Jo, ur\u010dit\u011b jsem se jenom zcvoknul, jinak si to toti\u017e vysv\u011btlit neum\u00edm!<\/em> Chytl jsem se za hlavu, proto\u017ee mi p\u0159ipadalo, \u017ee se mi asi rozsko\u010d\u00ed. „J\u00e1\u2026 nev\u00edm!“ vyrazil jsem ze sebe. Ale pravda byla jin\u00e1. V\u011bd\u011bl jsem to. V\u011bd\u011bl jsem to a\u017e moc dob\u0159e, ale odm\u00edtal jsem tomu v\u011b\u0159it. Nedok\u00e1zal jsem to p\u0159ijmout. Ne\u0161lo to. N\u011bjak\u00e9 m\u00e9 \u010d\u00e1sti bylo ov\u0161em jasn\u00e9, \u017ee je tady jak\u00fdsi magnetismus, kter\u00fd m\u011b k Billovi p\u0159itahuje. To proto jsem na n\u011bj musel neust\u00e1le myslet, to proto jsem se o n\u011bj st\u00e1le strachoval, proto se mi o n\u011bm zd\u00e1lo\u2026 a proto jsem ho taky pol\u00edbil. Bezmy\u0161lenkovit\u011b, nezodpov\u011bdn\u011b, bl\u00e1zniv\u011b\u2026
Polkl a schoval si obli\u010dej v dlan\u00edch. Ramena se mu zat\u0159\u00e1sla, jako by bre\u010del.<\/div>\n

\n
\n

„Po\u010dkej! Neplakej! Necht\u011bl jsem ti zp\u016fsobit \u017e\u00e1dn\u00e9 trauma! Omlouv\u00e1m se!“ spustil jsem. Nep\u0159\u00e1l jsem si, aby se kv\u016fli chvilkov\u00e9 rezignaci m\u00e9ho mozku tr\u00e1pil.
Odd\u00e1lil ruce od sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e a j\u00e1 se zasekl. To mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b?!<\/em> Prob\u011bhlo mi hlavou, kdy\u017e jsem se mu d\u00edval do tv\u00e1\u0159e. On nebre\u010del. On\u2026 se sm\u00e1l!
„Jsi trouba, Tome,“ \u0159ekl mi a v o\u010d\u00edch mu jisk\u0159ilo. Zd\u00e1l se b\u00fdt pln\u00fd \u017eivota a el\u00e1nu. P\u0159e\u0161el ke mn\u011b bl\u00ed\u017e a pevn\u011b m\u011b objal. „Jsi neskute\u010dn\u00fd trouba\u2026“ po\u0161eptal mi do ucha a pohladil m\u011b po z\u00e1dech.
Nesta\u010dil jsem \u017easnout. Myslel jsem si, \u017ee bude vy\u0161ilovat, na\u0159\u00edkat, \u0159v\u00e1t\u2026 ale on se m\u00edsto toho choval, jako bych ud\u011blal n\u011bco \u00fa\u017easn\u00e9ho!
„Myslel jsem si, \u017ee se to t\u00fdk\u00e1 jenom m\u011b, ale o\u010dividn\u011b v tom nejsem s\u00e1m,“ \u0159ekl.
„V \u010dem?“ poda\u0159ilo se mi zamumlat. Cht\u011bl jsem ho odstr\u010dit, ale kdy\u017e jsem se o to pokusil, moje ruce ho m\u00edsto toho objaly. Neposlouchaly m\u011b. Jako by mi ani nepat\u0159ily. Ztr\u00e1cel jsem nad sebou kontrolu. Nevyznal jsem se ve sv\u00fdch \u010dinech, sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch nebo pocitech. V\u0161echno bylo pom\u00edchan\u00e9 a spletit\u00e9.
„V tomhle cel\u00e9m.“<\/p>\n

Jeho odpov\u011bdi jsem nerozum\u011bl. „Jak to mysl\u00ed\u0161?“ v duchu jsem pracoval na tom, abych dostal s\u00e1m sebe pod kontrolu. Kdykoliv jsem se ale jak\u017e tak posb\u00edral a pokusil se n\u011bco ud\u011blat, v\u0161echno se zase rozuteklo a j\u00e1 musel za\u010d\u00edt znovu.
„Jsi prvn\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se o m\u011b kdy takhle zaj\u00edmal. Star\u00e1\u0161 se o m\u011b, jako bychom byli brat\u0159i\u2026 mo\u017en\u00e1 i v\u00edc. Kdy\u017e jsi m\u011b tehdy v noci objal, n\u011bco mi do\u0161lo. N\u011bco, co se mi ani trochu nezamlouvalo. V\u00ed\u0161, n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem m\u011b p\u0159itahuje\u0161. Nev\u00edm, jak to nazvat. Ne\u0159ekl bych, \u017ee je to vysloven\u011b l\u00e1ska, sp\u00ed\u0161 jak\u00e9si pobl\u00e1zn\u011bn\u00ed, kter\u00e9 by k l\u00e1sce mohlo v\u00e9st\u2026“ trochu se odt\u00e1hl, aby se mi mohl pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e. „Ale nec\u00edt\u00edm to tak pouze j\u00e1, \u017ee\u2026?“ v\u011bdoucn\u011b se usm\u00edval a zd\u00e1lo se, \u017ee je skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Vypadal, jako by pr\u00e1v\u011b na\u0161el smysl sv\u00e9ho \u017eivota.
Nev\u00edm pro\u010d, ale i p\u0159es sv\u00e9 zmaten\u00ed jsem zase uc\u00edtil ten kr\u00e1sn\u00fd pocit uprost\u0159ed hrudi. „Zd\u00e1 se, \u017ee ne,“ ubezpe\u010dil jsem ho. „Ale jsem z toho up\u0159\u00edmn\u011b mimo,“ p\u0159iznal jsem.
„Pro\u010d?“
„Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee bych byl schopn\u00fd z vlastn\u00ed v\u016fle pol\u00edbit kluka. Nic ve zl\u00e9m, neber si to osobn\u011b, ale\u2026“ nechal jsem zbytek v\u011bty vyzn\u00edt do pr\u00e1zdna, bylo nad slunce jasn\u00e9, co jsem t\u00edm myslel.
„V\u011bci se m\u011bn\u00ed\u2026 stejn\u011b jako lidi,“ m\u00ednil.
„Hm\u2026“ hlavou se mi honil bezpo\u010det my\u0161lenek, je\u017e jsem nedok\u00e1zal rozt\u0159\u00eddit. Marn\u011b jsem se sna\u017eil vytvo\u0159it si n\u011bjak\u00e9 podslo\u017eky, do kter\u00fdch bych je mohl urovnat.
„Tak\u017ee\u2026 co te\u010f?“ \u00fasm\u011bv z jeho tv\u00e1\u0159e zmizel. Byl zase nejist\u00fd. „Chce\u0161 s t\u00edm zkusit bojovat?“<\/p>\n

Zav\u0159el jsem o\u010di a promnul jsem si sp\u00e1nky. Jak na n\u011bco takov\u00e9ho odpov\u011bd\u011bt? V\u0161echno je to tak nov\u00e9 a nejist\u00e9. M\u011bl bych zkusit milovat kluka? I p\u0159es v\u0161echno, co jsem si o gay\u00edch dosud myslel? I p\u0159es to, \u017ee s t\u00edmhle nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 zku\u0161enosti a nikdy jsem se o to nezaj\u00edmal?<\/em> Tohle byla ot\u00e1zka za milion a j\u00e1 se j\u00ed velmi dlouho zaob\u00edral. Ale musel jsem mu d\u00e1t n\u011bjakou odpov\u011b\u010f. Zhluboka jsem se proto nadechl, abych se uklidnil a promluvil jsem: „Ne. Bylo by hloup\u00e9 bojovat s\u00e1m se sebou. Mysl\u00edm, \u017ee\u2026 bychom to m\u011bli zkusit.“
„Skute\u010dn\u011b?“ zaradoval se a tv\u00e1\u0159 se mu rozjasnila.
Zah\u0159\u00e1lo m\u011b to u srdce. „Ano,“ ubezpe\u010dil jsem ho. „Ale p\u0159edem t\u011b mus\u00edm varovat\u2026 nic ti neslibuji. U\u017e takhle je to pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9.“
„Je mi to jasn\u00e9. Po\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm.“
\u00dalevn\u011b jsem vydechl a zauva\u017eoval jsem. „Asi bychom se m\u011bli hnout z m\u00edsta. M\u00e1me je\u0161t\u011b pl\u00e1ny,“ p\u0159ipomn\u011bl jsem mu.
„Taky jsem na to zrovna myslel,“ oto\u010dil se na pat\u011b. „Tak poj\u010fme,“ s nadm\u00edru spokojen\u00fdm v\u00fdrazem pokra\u010doval v p\u0159eru\u0161en\u00e9 ch\u016fzi.<\/p>\n

P\u0159ipojil jsem se k n\u011bmu a koutkem oka ho sledoval. Tv\u00e1\u0159il se tak \u0161\u0165astn\u011b\u2026 nedok\u00e1zal bych mu \u0159\u00edct ne. Ano, bylo pro m\u011b hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 se s t\u00edmhle vyrovnat, ale kv\u016fli n\u011bmu jsem se to sna\u017eil p\u0159ijmout. Byla to r\u00e1na. Od z\u00e1kladu se t\u00edm zm\u011bnil n\u00e1zor, kter\u00fd jsem s\u00e1m na sebe m\u011bl. A s n\u00edm i v\u0161echno ostatn\u00ed.
Jak dlouho n\u00e1m to vydr\u017e\u00ed?<\/em> Ptal jsem se s\u00e1m sebe, i kdy\u017e odpov\u011bdi se mi nedost\u00e1valo. M\u00e1me ka\u017ed\u00fd \u00fapln\u011b jin\u00fd \u017eivot. Vyr\u016fstali jsme v jin\u00e9m prost\u0159ed\u00ed a jsme zvykl\u00ed na jin\u00e9 v\u011bci. A p\u0159esto si dob\u0159e rozum\u00edme. Jak je to mo\u017en\u00e9? Existuj\u00ed snad opravdu sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e? A pokud ano, je mou druhou polovi\u010dkou skute\u010dn\u011b on? Zat\u00edm ho nezn\u00e1m \u00fapln\u011b dopodrobna\u2026 Zn\u00e1m jeho p\u0159\u00edb\u011bh, v\u00edm, co pro\u017eil a co ho tr\u00e1p\u00ed, ale neza\u017eil jsem ho je\u0161t\u011b ve v\u0161ech \u017eivotn\u00edch situac\u00edch. Mnoho v\u011bc\u00ed je mi je\u0161t\u011b zakryto. Nev\u00edm, co se mu hon\u00ed hlavou. I kdy\u017e si rozum\u00edme, \u010dasto m\u011b sv\u00fdmi reakcemi zasko\u010d\u00ed. A stejn\u011b tak j\u00e1 jeho. Jde tu asi o to, na co jsme zvykl\u00ed a na to, \u017ee jsme ovlivn\u011bni prost\u0159ed\u00edm, ve kter\u00e9m vyr\u016fst\u00e1me, ale stejn\u011b\u2026
<\/em> Sjel jsem kradm\u00fdm pohledem z jeho obli\u010deje n\u00ed\u017e a zastavil se na jeho ruce, kter\u00e1 se mu lehce pohupovala.
M\u016fj kluk\u2026<\/em> Rozezn\u011bl se mi hlavou jasn\u00fd hlas. Nat\u00e1hl jsem svou dla\u0148 a vzal do n\u00ed tu jeho. Propletl jsem si s n\u00edm prsty, a kdy\u017e se na m\u011b oto\u010dil, z\u00e1\u0159iv\u011b jsem se usm\u00e1l. M\u016fj a ni\u010d\u00ed jin\u00fd!<\/em><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„V\u00e1\u017en\u011b ti to nevad\u00ed?“ ptal se vyjeven\u011b.
„U\u017e po st\u00e9 ti opakuji, \u017ee ne. Klid, Bille,“ sna\u017eil jsem se zm\u00edrnit jeho nervozitu.
Po tom, co jsme si asi hodinu pov\u00eddali v zapadl\u00e9 kav\u00e1rni\u010dce, kam n\u00e1s dovedl, jsem splnil sv\u016fj slib a vzal jsem ho k n\u00e1m. U\u017e ve vlaku se o\u0161\u00edval a cukal sebou a te\u010f, kdy\u017e n\u00e1m ke mn\u011b zb\u00fdval u\u017e jen kilometr ch\u016fze, byl jako na trn\u00ed. Nep\u0159etr\u017eit\u011b se ohl\u00ed\u017eel a ptal se, jestli mi nevad\u00ed, kdy\u017e se ke mn\u011b takhle ‚vnut\u00ed‘. Vysv\u011btloval jsem mu, \u017ee se nikam nevnucuje, a \u017ee kdybych necht\u011bl, nikdy bych ho sem p\u0159ece nebral, ale on byl k m\u00fdm slov\u016fm jako hluch\u00fd. U\u017e jsem si s n\u00edm nev\u011bd\u011bl rady. Ch\u00e1pal jsem, \u017ee nen\u00ed zvykl\u00fd n\u011bkoho nav\u0161t\u011bvovat, ale m\u011b to uv\u00e1d\u011blo do dost nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situace.<\/p>\n

„A co kdy\u017e bude tvoje rodina p\u0159ece jenom doma?“ napadlo ho tentokr\u00e1t.
„To bude. Vyr\u00e1\u017eej\u00ed do pr\u00e1ce a\u017e v sedm, je teprve \u0161est,“ \u0159ekl jsem, ani\u017e bych si uv\u011bdomil, \u017ee tohle jsem v\u016fbec nem\u011bl vy\u0159knout.
Zastavil se na m\u00edst\u011b, jako by do n\u011b\u010deho vrazil. „Co\u017ee?!“ vyjekl. „Ale co jim m\u00e1m \u0159\u00edct? Za koho se m\u00e1m vyd\u00e1vat? Jak se m\u00e1m chovat? Tome!“ panika\u0159il.
Obr\u00e1til jsem se \u010delem k n\u011bmu a vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Jeden prst jsem mu p\u0159itiskl ke rt\u016fm. „\u0160\u0161\u0161\u2026“ zn\u011blo to vy\u010d\u00edtav\u011b. „Poslouchej m\u011b, ano? Moji rodi\u010de nejsou \u017e\u00e1dn\u00e9 harpyje, kter\u00e9 by ti cht\u011bly vy\u0161kr\u00e1bat o\u010di. Nebudou t\u011b podrobovat \u017e\u00e1dn\u00e9mu k\u0159\u00ed\u017eov\u00e9mu v\u00fdslechu, to nemaj\u00ed v povaze. Pokud chce\u0161, m\u016f\u017eu jim t\u011b p\u0159edstavit i j\u00e1 s\u00e1m. \u0158eknu, \u017ee jsi m\u016fj kamar\u00e1d. Nechci hned vytahovat, \u017ee spolu chod\u00edme. Na mamku se v tomhle ohledu mus\u00ed pomalu, tak\u017ee jim to ozn\u00e1m\u00edm, a\u017e spolu my dva budeme d\u00e9le. Co se t\u00fd\u010de ostatn\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 by je o tob\u011b mohly zaj\u00edmat, \u0159eknu jim pravdu. Vynech\u00e1m n\u011bkter\u00e9 pas\u00e1\u017ee, jako t\u0159eba tu rva\u010dku, ale jinak budu up\u0159\u00edmn\u00fd.“
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad?“ p\u0159e\u0161l\u00e1pl.
„Ano. Lhan\u00ed bylo u\u017e dost. Taky nev\u00edm, jak jinak bych okecal to, pro\u010d jsem se v noci vykradl z domu a vr\u00e1til jsem se s pro n\u011b nezn\u00e1m\u00fdm klukem,“ uchechtl jsem se. U\u017e takhle jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b m\u00e1lem p\u0159eraz\u00ed. Zaprv\u00e9 jsem jim lhal, zadruh\u00e9 jsem chodil do \u010dtvrti, kam jsem nesm\u011bl, a zat\u0159et\u00ed jsem v podstat\u011b utekl z domova. Dost v\u00e1\u017en\u00e9 proh\u0159e\u0161ky, kter\u00e9 se nemohly obej\u00edt bez \u0159evu nebo p\u0159inejmen\u0161\u00edm dlouh\u00e9ho k\u00e1z\u00e1n\u00ed o zodpov\u011bdnosti, dosp\u011blosti a bla, bla bla\u2026<\/p>\n

„Nebude jim vadit, \u017ee se st\u00fdk\u00e1\u0161 s n\u011bk\u00fdm, jako jsem j\u00e1?“
„Nebude. A i kdyby n\u00e1hodou ano, je mi to fuk. Jen\u017ee jak tak zn\u00e1m mamku, tak se o tebe bude sp\u00ed\u0161 strachovat a rozmazlovat t\u011b. Je hodn\u011b starostliv\u00e1,“ pohladil jsem ho po vlasech. „Jenom se neboj a poj\u010f, ano?“
Zav\u0159el o\u010di. „Ano,“ odpov\u011bd\u011bl, kdy\u017e je zase otev\u0159el a s trochu v\u011bt\u0161\u00ed jistotou m\u011b n\u00e1sledoval.
Bylo poklidn\u00e9 r\u00e1no. Ulice byla pr\u00e1zdn\u00e1 a jedin\u00fdm pohybuj\u00edc\u00edm se p\u0159edm\u011btem byl javorov\u00fd list un\u00e1\u0161en\u00fd lehk\u00fdm v\u00e1nkem, je\u017e n\u00e1m \u010dechral vlasy. Kdy\u017e jsem tak toho zelen\u00e9ho letce pozoroval, musel jsem se usm\u00e1t. Vypadal tak pokojn\u011b a klidn\u011b\u2026 nech\u00e1val se v\u00e9st zv\u00ed\u0159en\u00fdm vzduchem. Nebojoval a nijak se nevzp\u00edral. Poddal se pokojn\u00e9mu putov\u00e1n\u00ed. Chv\u00edli byl naho\u0159e a chv\u00edli zase dole. Nikdy si nemohl b\u00fdt jist\u00fd t\u00edm, kam bude sm\u011b\u0159ovat d\u00e1l a s \u010d\u00edm se setk\u00e1\u2026 P\u0159ipom\u00ednal mi m\u011b nebo Billa v na\u0161em podivn\u00e9m vztahu, kter\u00fd se mezi n\u00e1mi za kr\u00e1tkou dobu zrodil.
\u0160ero noci n\u00e1s obklopovalo jin\u00fdm zp\u016fsobem ne\u017e v bezejmenn\u00e9 \u010dtvrti. Te\u010f nebylo d\u011bsiv\u00e9 a nesna\u017eilo se n\u00e1s zm\u00e1st st\u00edny\u2026 dr\u017eelo n\u00e1s ve sv\u00e9m ospal\u00e9m objet\u00ed podobn\u011b, jako j\u00e1 dr\u017eel je\u0161t\u011b ned\u00e1vno Billa po jeho no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e\u2026
A v tomhle kr\u00e1sn\u00e9m okam\u017eiku klidu, m\u00edru a pokoje jsem c\u00edtil, jak m\u011b p\u0159em\u00e1h\u00e1 h\u0159ejiv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.
J\u00e1 i Bill jsme zapo\u010dali nov\u00fd, dosud nepoznan\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. P\u0159\u00edb\u011bh bez jistot a omezen\u00ed. P\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd m\u011bl v\u0161echno od z\u00e1kladu zm\u011bnit\u2026<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann M\u016fj kluk L\u00e1ska\u2026 jeden z nejv\u011bt\u0161\u00edch z\u00e1zrak\u016f i proklet\u00ed na\u0161eho sv\u011bta. Kouzeln\u00e1 i nebezpe\u010dn\u00e1. P\u0159ich\u00e1z\u00ed po \u0161pi\u010dk\u00e1ch a p\u0159i odchodu bouch\u00e1 dve\u0159mi. Nemus\u00edte si ani v\u0161imnout, \u017ee ji nos\u00edte ve sv\u00e9m srdci. Mo\u017en\u00e1 si namlouv\u00e1te, \u017ee nikoho nemilujete, ale ve<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-2972","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2972","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2972"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2972\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2972"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2972"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2972"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}