{"id":2978,"date":"2015-05-31T15:00:00","date_gmt":"2015-05-31T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2968"},"modified":"2015-05-31T15:00:00","modified_gmt":"2015-05-31T14:00:00","slug":"lost-to-be-found-41","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/31\/lost-to-be-found-41\/","title":{"rendered":"Lost to be found 41."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Simone dokon\u010dovala myt\u00ed n\u00e1dob\u00ed po ob\u011bd\u011b a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 po lokty zabo\u0159en\u00e1 v chladnouc\u00ed vod\u011b v d\u0159ezu, kdy\u017e se domem prohnala melodie zvonku, kter\u00e1 ohla\u0161ovala n\u011b\u010d\u00ed p\u0159\u00edchod. V\u011bd\u011bla, \u017ee oba kluci jsou zalezl\u00ed v pokoji jednoho z nich, Set se toulal n\u011bkde venku a ona m\u011bla mokr\u00e9 ruce a po ruce nic, \u010d\u00edm by se mohla rychle ut\u0159\u00edt, proto se \u00falohy majordoma musel ujmout Gordon, kter\u00fd sed\u011bl v salonku u sv\u00e9ho laptopu a pracoval.<\/div>\n
„Gordone, jdi pros\u00edm otev\u0159\u00edt!“ zavolala dostate\u010dn\u011b hlasit\u011b, tv\u00e1\u0159 nato\u010denou k otev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm od kuchyn\u011b, aby se zvuk nesl bez jak\u00e9koli dal\u0161\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eky.<\/div>\n
„U\u017e jdu!“ ozvalo se tlumen\u011b a podle Simonina \u010duchu docela i neochotn\u011b. P\u00e1r sekund na to v\u0161ak zahl\u00e9dla Gordona, jak se mihl kolem vchodu do kuchyn\u011b a zam\u00ed\u0159il do haly ke dve\u0159\u00edm. Odemkl a otev\u0159el dve\u0159e pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se p\u0159\u00edchoz\u00ed natahovali po zvonku znovu, aby obyvatele pop\u0159\u00edpad\u011b vyzvonili, kdyby se jim necht\u011blo otev\u00edrat.<\/div>\n
Gordon se objevil mezi futry a z\u016fstal se d\u00edvat na mu\u017ee zhruba v jeho v\u011bku, mo\u017en\u00e1 malinko star\u0161\u00edho, a velmi mladou \u017eenu, kter\u00e1 by zase v\u011bkov\u011b spadala do Billovy a Tomovy kategorie.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den. J\u00e1 jsem starosta vesnice Schallbach Martin Gr\u00e4sslin a tohle je asistentka z \u00fa\u0159adu vl\u00e1dn\u00ed prezidentky na\u0161eho okresu B\u00e4rbel Sch\u00e4fer sle\u010dna Anita Lutz,“ p\u0159edstavil mu\u017e ob\u011b osoby stoj\u00edc\u00ed u prahu domu a \u010dekal, a\u017e ze slu\u0161nosti odpov\u00ed i mu\u017e stoj\u00edc\u00ed ve dve\u0159\u00edch, aby mohl okam\u017eit\u011b spustit sv\u00e9 nezpochybniteln\u00e9 argumenty, pro\u010d souhlasit s jeho n\u00e1vrhem.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, j\u00e1 jsem Gordon Tr\u00fcmper,“ pot\u0159\u00e1sl si s ob\u011bma rukou, nejd\u0159\u00edve pod\u00e1vaje pravou ruku \u017een\u011b, jak se slu\u0161\u00ed a pat\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Mohli bychom mluvit s majitelem domu?“ zeptal se starosta rovnou.<\/div>\n
„Uhm jist\u011b, poj\u010fte pros\u00edm d\u00e1l,“ uvolnil ob\u011bma cestu a propaluje je pohledem, kdy\u017e proch\u00e1zeli kolem n\u011bj dovnit\u0159 do domu, za nimi dve\u0159e zav\u0159el. „Poj\u010fte pros\u00edm do salonku, j\u00e1 zat\u00edm dojdu pro svoji man\u017eelku,“ uk\u00e1zal jim sm\u011br, kdy\u017e se oba zasekli uprost\u0159ed chodby a okat\u011b si prohl\u00ed\u017eeli ka\u017ed\u00fd centimetr \u00fatrob, jako by snad p\u0159ijeli n\u011bco zkontrolovat. „Zat\u00edm se posa\u010fte. Hned budeme zp\u011bt. D\u00e1te si n\u011bco k pit\u00ed?“<\/div>\n
„J\u00e1 popros\u00edm jen vodu,“ \u0159ekl starosta a pod\u00edval se na sv\u016fj doprovod.<\/div>\n
„Pokud bych mohla poprosit, tak k\u00e1vu,“ usm\u00e1la se Anita sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Gordon pouze stroze p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Tak chvili\u010dku.“ Ode\u0161el z m\u00edstnosti rovnou do kuchyn\u011b, kde Simone zvl\u00e1dla dokon\u010dit n\u00e1dob\u00ed.<\/div>\n
„Kdo to byl?“<\/div>\n
„Ne tak nahlas,“ zadr\u017eel ji Gordon. „Je tu starosta Schallbachu a n\u011bjak\u00e9 ku\u0159e z \u00fa\u0159adu n\u011bjak\u00e9 \u017eensk\u00e9 ve Freiburgu. Cht\u011bj\u00ed s tebou mluvit jako s majitelkou domu,“ vyzradil j\u00ed Gordon.<\/div>\n
„Oh,“ zarazila se Simone a rychle si ut\u0159ela ruce do ut\u011brky.<\/div>\n
„Vy\u017e\u00e1dali si vodu a k\u00e1vu, ale to ud\u011bl\u00e1m j\u00e1. Jdi rad\u011bji za nimi. Kdy\u017e p\u0159i\u0161li, tak se divn\u011b rozhl\u00ed\u017eeli a \u010dmuchali,“ nakr\u010dil nos a za\u010dal stav\u011bt na k\u00e1vu pro to d\u00edt\u011b, co vypad\u00e1, \u017ee neum\u00ed do p\u011bti napo\u010d\u00edtat. Do dvou sklenic nalil \u00fam\u011brn\u00e9 mno\u017estv\u00ed jemn\u011b perliv\u00e9 vody a vtiskl je Simone do ruky, aby jim zat\u00edm dala tohle, ne\u017e bude k\u00e1va hotov\u00e1.<\/div>\n
„Dej mi to alespo\u0148 na t\u00e1c. Takhle to vypad\u00e1 hrozn\u011b divn\u011b,“ uk\u00e1zala na st\u0159\u00edbrn\u00fd t\u00e1c, kter\u00fd je\u0161t\u011b nestihla uklidit na sv\u00e9 m\u00edsto. S podnosem pak vy\u0161la z kuchyn\u011b rovnou do salonku.<\/div>\n
\n
„Dobr\u00fd den,“ pozdravila a polo\u017eila t\u00e1c na st\u016fl. „J\u00e1 jsem Simone Tr\u00fcmperov\u00e1 – majitelka domu,“ p\u0159edstavila se a p\u0159ijala pot\u0159esen\u00ed rukou obou z nich. N\u00e1v\u0161t\u011bva se p\u0159edstavila \u00fapln\u011b stejn\u00fdm zp\u016fsobem jako p\u0159edt\u00edm Gordonovi a v\u0161ichni se z\u00e1rove\u0148 usadili na sv\u00e1 m\u00edsta.<\/div>\n
„Sle\u010dna Anita ud\u011bl\u00e1 z\u00e1pis z na\u0161eho jedn\u00e1n\u00ed, kter\u00fd pozd\u011bji p\u0159ed\u00e1 vl\u00e1dn\u00ed prezidentce tohoto okresu, jeliko\u017e se bohu\u017eel nemohla dostavit kv\u016fli jin\u00fdm \u00fa\u0159edn\u00edm z\u00e1le\u017eitostem,“ omluvil se starosta nep\u0159\u00edmo.<\/div>\n
„Z\u00e1pis z na\u0161eho jedn\u00e1n\u00ed,“ zopakovala Simone, „a sm\u00edm se zeptat, o \u010dem jste se mnou p\u0159i\u0161li jednat?“<\/div>\n
„Oh omlouv\u00e1m se. Moje chyba. My bychom od v\u00e1s r\u00e1di odkoupili tento d\u016fm. Tedy samoz\u0159ejm\u011b ne my dva jako fyzick\u00e9 osoby,“ zasm\u00e1l se starosta, „ale jako z\u00e1stupci pr\u00e1vnick\u00e9 osoby m\u011bsta Freiburg s men\u0161inov\u00fdm pod\u00edlem pro vesnici Schallbach,“ vysv\u011btlil. Simone z\u016fst\u00e1vala sed\u011bt jako opa\u0159en\u00e1 a moc dob\u0159e nech\u00e1pala, co se v t\u00e9 m\u00edstnosti pr\u00e1v\u011b d\u011bje.<\/div>\n
„Jak jste se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee budeme d\u016fm prod\u00e1vat? Pokud v\u00edm, tak nab\u00eddku jsme je\u0161t\u011b nestihli nikam vyv\u011bsit, ani jsme neoslovili \u017e\u00e1dnou realitn\u00ed kancel\u00e1\u0159, kter\u00e1 by se prodejem domu zab\u00fdvala,“ poznamenala Simone.<\/div>\n
„To nebude v\u016fbec t\u0159eba, p\u0159ipravili jsme v\u00e1m tady n\u011bjak\u00e9 podklady, kter\u00e9 byste si….“<\/div>\n
„Zadr\u017ete, zadr\u017ete!“ zastavila Simone starostu r\u00e1zn\u011b, ne\u017e stihl na st\u016fl vysypat slo\u017eku naditou v\u0161elijak\u00fdmi pap\u00edry. „Nezlobte se na m\u011b, ale tohle mi p\u0159ijde p\u0159inejmen\u0161\u00edm podez\u0159el\u00e9. Vy se jdete informovat, zda by bylo mo\u017en\u00e9, aby od n\u00e1s n\u011bkdo d\u016fm odkoupil, ale z\u00e1rove\u0148 u\u017e tu m\u00e1te m\u00e1lem p\u0159ichystan\u00e9 smlouvy k podpisu? O co tady jde?“ zamra\u010dila se Simone. N\u011bco j\u00ed na t\u00e9 horlivosti a sna\u017eivosti smrd\u011blo.<\/div>\n
„No my jsme…“<\/div>\n
„Pokud v\u00edm, tak vy, pane starosto, mus\u00edte b\u00fdt o v\u0161em obezn\u00e1men u\u017e od za\u010d\u00e1tku d\u011bdick\u00e9ho \u0159\u00edzen\u00ed vzhledem k tomu, \u017ee se d\u016fm nach\u00e1z\u00ed ve vesnici, kterou spravujete, nehled\u011b na to, \u017ee jsme hned v za\u010d\u00e1tc\u00edch jednali s va\u0161\u00edm z\u00e1stupcem, tak\u017ee m\u011b opravdu mate, pro\u010d jste se sem p\u0159i\u0159\u00edtili a\u017e te\u010f, o\u010dividn\u011b vyzbrojen\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fdmi argumenty, pro\u010d podepsat souhlas s prodejem u\u017e dnes,“ vybalila na n\u011b Simone, berouc jim p\u0159\u00edzniv\u00fd v\u00edtr z plachet.<\/p>\n

„Dob\u0159e, budeme up\u0159\u00edmn\u00ed. Velmi n\u00e1s tla\u010d\u00ed \u010das, abych tak \u0159ekl,“ za\u010dal starosta.<\/div>\n

„Probl\u00e9m je v tom, \u017ee n\u00e1\u0161 okres jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd z\u00edskal dotace z fondu evropsk\u00e9 unie na rozvoj venkova v r\u00e1mci programu s n\u00e1zvem Program obnovy venkova. Abychom ty pen\u00edze z\u00edskali, mus\u00edme do ur\u010dit\u00e9ho data odevzdat pl\u00e1ny a soupis projekt\u016f, na kter\u00e9 hodl\u00e1me tyto dotace vyu\u017e\u00edt a v jak\u00e9m rozsahu bude finan\u010dn\u00ed podpora vy\u010derp\u00e1na. Prvn\u00ed kolo ji\u017e bohu\u017eel prob\u011bhlo a my se te\u010f sna\u017e\u00edme stihnout term\u00edny druh\u00e9ho kola, proto\u017ee pokud ani do t\u00e9 doby pl\u00e1ny projektu neodevzd\u00e1me, vesnice o ve\u0161ker\u00e9 pen\u00edze p\u0159ijde a v dal\u0161\u00edch letech se m\u016f\u017ee st\u00e1t, \u017ee a\u017e ty pen\u00edze budou opravdu pot\u0159eba, tak se k n\u00e1m nedostanou, proto\u017ee jsme jich letos nevyu\u017eili. Rad\u011bji ani nezmi\u0148uji, jak\u00fd je to probl\u00e9m z hlediska byrokracie.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu to dob\u0159e, \u017ee zkr\u00e1tka pot\u0159ebujete n\u011bkde utopit pen\u00edze, kter\u00e9 jste dostali z evropsk\u00e9 unie?“<\/div>\n
„To je pon\u011bkud ostr\u00e9 shrnut\u00ed toho, co v\u00e1m zde Anita nast\u00ednila. My ty pen\u00edze pot\u0159ebujeme n\u011bkam vhodn\u011b investovat, abychom s nimi mohli po\u010d\u00edtat i do budoucna,“ poopravil ji starosta.<\/div>\n
„No mus\u00edte m\u00edt ale rozjedn\u00e1no jist\u011b v\u00edce projekt\u016f, proto\u017ee j\u00e1 sice nem\u00e1m p\u0159edstavu, kolik pen\u011bz unie hodl\u00e1 uvolnit t\u00e9to vesnici, ale jsem si zcela jista, \u017ee \u010d\u00e1stka, kterou byste utratili za tento d\u016fm, by byla zanedbateln\u00e1, tak\u017ee byste st\u00e1le m\u011bli t\u011b\u017ekou hlavu s t\u00edm, kam s t\u011bmi zbyl\u00fdmi pen\u011bzi.“<\/div>\n
„To ji\u017e m\u00e1me o\u0161et\u0159eno. Pokud byste s prodejem souhlasila, nejen\u017ee bychom ochotn\u011b zaplatili ve\u0161ker\u00e9 v\u00fddaje, kter\u00e9 byly do te\u010f s domem spojeny, p\u0159i\u010dem\u017e do toho zahrnujeme i n\u00e1klady spojen\u00e9 s vy\u0159\u00edzen\u00edm d\u011bdictv\u00ed, ale d\u00e1le bychom investovali do tohoto domu a p\u0159etvo\u0159ili jej na n\u011bco vesnici u\u017eite\u010dn\u00e9ho,“ nazna\u010dil Martin.<\/div>\n
„Vesnici u\u017eite\u010dn\u00e9ho? Co si pod t\u00edm m\u00e1m p\u0159edstavit?“ zeptala se Simone a malinko sebou cukla, kdy\u017e se po jej\u00ed pravici zjevil jej\u00ed man\u017eel a pokl\u00e1dal p\u0159ed Anitu jej\u00ed k\u00e1vu na mal\u00e9m t\u00e1cku s trochou ml\u00e9ka, smetany a cukrem, podle toho, jak se zvykl\u00e1 k\u00e1vu p\u00edt.<\/div>\n
„M\u011bli jsme p\u016fvodn\u011b na mysli, \u017ee bychom d\u016fm p\u0159estav\u011bli bu\u010f na malou \u0161kolu, nebo nemocnici, kter\u00e1 by spolupracovala s tou, kter\u00e1 je nedaleko, ale to jsou prozat\u00edm jen dohady. Ve v\u00fdsledku m\u016f\u017eeme dosp\u011bt k z\u00e1v\u011bru, \u017ee bude v\u00fdhodn\u011bj\u0161\u00ed d\u016fm p\u0159estav\u011bt na n\u011bjak\u00e9 \u00fa\u0159ednick\u00e9 st\u0159edisko, kde by s\u00eddlily nejen org\u00e1ny spr\u00e1vy, ale t\u0159eba i po\u0161ta a podobn\u011b. Budovy, kter\u00e9 jsou dnes rozesety po cel\u00e9 vesnici, by se takhle soust\u0159edily jen na jednom m\u00edst\u011b. Nebo by v \u00favahu p\u0159ipadalo i n\u011bjak\u00e9 kulturn\u00ed centrum, n\u011bco co by vesnici ud\u011blalo modern\u011bj\u0161\u00ed. Tady si u\u017e snad dovedete p\u0159edstavit, jak velk\u00e9 n\u00e1klady budou spojen\u00e9 s p\u0159estavbou a n\u00e1kupem vybaven\u00ed, a\u0165 u\u017e se odhlasuje kter\u00fdkoli n\u00e1vrh.“<\/div>\n
„To ano. To je samoz\u0159ejm\u00e9,“ p\u0159iznala Simone. „Jen mi st\u00e1le nejde do hlavy, pro\u010d jste p\u0159i\u0161li a\u017e te\u010f. Jsme tu u\u017e docela dlouhou dobu,“ poznamenala Simone.<\/p>\n

Starosta spojil pohled s Anitou a nadechl se k odpov\u011bdi.<\/div>\n

„Up\u0159\u00edmn\u011b jsme si nebyli jisti, kdy je ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00edte?“<\/div>\n
„Zem\u0159ela v\u00e1m p\u0159\u00edbuzn\u00e1 a my v\u00e1m p\u0159ijdeme hned druh\u00fd den klepat na dve\u0159e, \u017ee a\u017e vy\u0159\u00edd\u00edte d\u011bdictv\u00ed, od v\u00e1s d\u016fm koup\u00edme? To mi p\u0159ijde velice netaktn\u00ed a neciteln\u00e9. Necht\u011bli jsme v\u00e1s zat\u011b\u017eovat t\u011bmito v\u011bcmi, kdy\u017e dr\u017e\u00edte smutek, proto jsme p\u0159i\u0161li a\u017e te\u010f, a\u010dkoli to nen\u00ed poprv\u00e9, co jsme tady,“ p\u0159iznal starosta.<\/div>\n
„Nen\u00ed?“<\/div>\n
„Ne. Tu samou nab\u00eddku, kterou te\u010f p\u0159edkl\u00e1d\u00e1me v\u00e1m, jsme v posledn\u00edch letech u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159edkl\u00e1dali pan\u00ed Alind\u011b Kaulitzov\u00e9, p\u0159i\u010dem\u017e jsme krom\u011b pom\u011brn\u011b slu\u0161n\u00e9 \u010d\u00e1stky za d\u016fm nab\u00edzeli i p\u011bkn\u00fd obecn\u00ed byt, aby nem\u011bla strach, \u017ee p\u0159ijde o st\u0159echu nad hlavou ze dne na den, ale poka\u017ed\u00e9 s n\u00e1mi, promi\u0148te mi ten v\u00fdraz, vyrazila dve\u0159e.“<\/div>\n
„Pro\u010d to? Pokud je pravda, co tu \u0159\u00edk\u00e1te, pro\u010d by odm\u00edtala?“<\/div>\n
„Nejsme si jisti. Pravd\u011bpodobn\u011b m\u011bla k tomuhle domu siln\u00e9 citov\u00e9 pouto, proto\u017ee jinak si to neum\u00edme vysv\u011btlit,“ pokr\u010dil Martin rameny a upil ze sv\u00e9 vody.<\/div>\n
On si to neum\u011bl vysv\u011btlit, zato Simone s Gordonem ano. Tom byl ten d\u016fvod, pro\u010d bylo nemysliteln\u00e9 s domem obchodovat, kdy\u017e v n\u011bm skr\u00fdvala n\u011bkoho, o kom nikdo nesm\u011bl v\u011bd\u011bt. Ona se mohla p\u0159est\u011bhovat jinam, ale co by bylo s Tomem?<\/div>\n
„Zkr\u00e1tka jsme jen…“<\/div>\n
„Aaahhh! Jau jau jau!“ vysko\u010dila Anita ze sedu a pod\u00edvala se na svoji slu\u0161ivou sukni, na kter\u00e9 se moment\u00e1ln\u011b skv\u011bl \u010dern\u00fd flek od k\u00e1vy, kterou na sebe p\u0159evrhla, kdy\u017e do n\u00ed starosta omylem drcl. D\u00edky pom\u011brn\u011b tenk\u00e9mu materi\u00e1lu se hork\u00e1 tekutina dostala a\u017e k jej\u00ed k\u016f\u017ei a trochu ji sp\u00e1lila na stehnech. Starosta se za\u010dal okam\u017eit\u011b hlasit\u011b omlouvat a d\u00edval se, \u010d\u00edm by mohl asistentce pomoct, ale nena\u0161el nic, co by poskytlo prvn\u00ed pomoc jak jej\u00edmu oble\u010den\u00ed, tak jej\u00ed pop\u00e1len\u00e9 k\u016f\u017ei.<\/p>\n

„Mohla bych pros\u00edm pou\u017e\u00edt koupelnu?“ zeptala se Anita se zk\u0159ivenou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Ano. Jsou to ty dve\u0159e tady dole v chodb\u011b,“ uk\u00e1zala Simone.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b \u017ee m\u00e1m v aut\u011b n\u011bjak\u00e9 v\u011bci na p\u0159evle\u010den\u00ed,“ vydechla.<\/div>\n
„Voz\u00edte si s sebou v\u011bci na p\u0159evle\u010den\u00ed?“ pozvedl Gordon obo\u010d\u00ed. To bylo hodn\u011b divn\u00e9. P\u0159evrhnut\u00e1 k\u00e1va a p\u0159\u00edhodn\u011b nachystan\u00e9 v\u011bci na p\u0159evle\u010den\u00ed? Skoro jako by to tu\u0161ili, \u017ee zrovna dnes se jim poda\u0159\u00ed takov\u00fd kousek.<\/div>\n
„Obvykle ne, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee to asi za\u010dnu d\u011blat pr\u00e1v\u011b pro tyhle p\u0159\u00edpady,“ usykla a vy\u0161la s omluvou z m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Moc m\u011b to mrz\u00ed,“ du\u0161oval se starosta.<\/div>\n
„To nic. K\u00e1va skon\u010dila jen na oble\u010den\u00ed sle\u010dny, tak\u017ee omluvu bude cht\u00edt asi sly\u0161et ona,“ podotkla Simone a pap\u00edrov\u00fdm kapesn\u00ed\u010dkem ut\u0159ela p\u00e1r kapek, kter\u00e9 ulp\u011bly na stole.<\/div>\n
„S n\u00ed to nen\u00ed lehk\u00e9. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mus\u00ed jet n\u011bkam se mnou, nebo m\u00fdm z\u00e1stupcem jako doprovod, tak se n\u011bco semele,“ pronesl neform\u00e1ln\u011b a teatr\u00e1ln\u011b si povzdychl.<\/div>\n
„To se st\u00e1v\u00e1,“ zamumlala Simone. Podle n\u00ed z toho d\u011blal starosta a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velkou v\u011bc.<\/div>\n
„Mohl bych v\u00e1m prozat\u00edm uk\u00e1zat dokumenty, kter\u00e9 jsem p\u0159inesl s sebou?“<\/div>\n
„Pro\u010d ne,“ k\u00fdvla Simone a ti\u0161e vydechla. Nem\u011bla na tohle n\u00e1ladu, ale pokud by to jen trochu bylo mo\u017en\u00e9, proti prodeji by nic nem\u011bla. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e se ten starosta du\u0161oval, \u017ee by zaplatili i ve\u0161ker\u00e9 v\u00fddaje, kter\u00e9 Simone a Gordonovi u\u017e te\u010f d\u011blaly velkou d\u00edru do rozpo\u010dtu.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Anita se s igelitovou ta\u0161kou vracela zp\u011bt do domu. Znovu se rozhl\u00e9dla po hale, p\u0159i cest\u011b nahl\u00e9dla do kuchyn\u011b po sv\u00e9 levici a pak zam\u00ed\u0159ila do dve\u0159\u00ed, kam byla posl\u00e1na. Sundala ze sebe v rychlosti \u0161pinavou sukni a obl\u00e9kla na sebe \u010distou. Navlhl\u00e9 silonky si nechala na sob\u011b, proto\u017ee n\u00e1hradn\u00ed s sebou nem\u011bla a venku bylo p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 chladno, aby si je st\u00e1hla, a zp\u011bt do Freiburgu se vracela s hol\u00fdma nohama a d\u00edky tomu nejsp\u00ed\u0161 i s n\u011bjakou r\u00fdmou nebo rovnou ch\u0159ipkou. Jakmile byla zp\u011bt ustrojen\u00e1, a\u010dkoli nad sv\u00fdm outfitem chv\u00edli ohrnovala nos, proto\u017ee za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by sako a bl\u016fzku, kter\u00e9 m\u011bla na sob\u011b, nikdy nezkombinovala se sukn\u00ed, kterou m\u011bla v aut\u011b jako sukni posledn\u00ed z\u00e1chrany, vy\u0161la z koupelny a pohodila dlouh\u00fdmi vlasy. Potichu za sebou zav\u0159ela dve\u0159e, a m\u00edsto aby se vydala do salonku k ostatn\u00edm, jak se o\u010dek\u00e1valo, vydala se do prvn\u00edho patra, kde postupn\u011b str\u010dila hlavu do v\u0161ech dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 cestou potkala. Lo\u017enice a Bill\u016fv pokoj j\u00ed vykouzlily \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i, proto\u017ee si za\u010dala myslet, \u017ee krom\u011b Tr\u00fcmper\u016f nen\u00ed nikdo jin\u00fd doma, tud\u00ed\u017e bude jej\u00ed mise \u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e \u010dekala, ov\u0161em velmi rychle narazila, kdy\u017e bez klep\u00e1n\u00ed otev\u0159ela dve\u0159e od Tomova pokoje.<\/p>\n

Nakoukla dovnit\u0159, aby sjela o\u010dima celou m\u00edstnost, ale s \u00falekem se zarazila, kdy\u017e na posteli zaznamenala mlad\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd na ni kulil o\u010di mo\u017en\u00e1 o n\u011bco v\u00edce vylekan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ona sama. Tom sj\u00ed\u017ed\u011bl d\u00edvku od hlavy a\u017e k pat\u011b a rychle mrkal, jak nebyl schopen ze sebe vydat jedinou hl\u00e1sku. Bylo mu divn\u011b od \u017ealudku a z nepochopiteln\u00fdch d\u016fvodu se mu nalilo trochu \u010derven\u011b do tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Oh, j\u00e1 se omlouv\u00e1m, necht\u011bla jsem ru\u0161it. Spletla jsem si dve\u0159e, tak\u017ee…“ V ten okam\u017eik se otev\u0159ely dve\u0159e od Tomovy koupelny, ze kter\u00fdch vych\u00e1zel Bill a je\u0161t\u011b si zavazoval \u0161\u0148\u016frku od sv\u00fdch tepl\u00e1k\u016f, kterou p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e pou\u017eil toaletu, musel rozv\u00e1zat.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem hlasy, kdo to…“ vzhl\u00e9dl, kdy\u017e prsty vytvo\u0159il na \u0161\u0148\u016frce ma\u0161li\u010dku a hned se zamra\u010dil, kdy\u017e sjel pohledem to nezn\u00e1me stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1lo v Tomov\u011b pokoji. K Billov\u011b nechuti pom\u011brn\u011b pohledn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Hey! Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ vyhrkl na d\u00edvku hned z kraje, neobt\u011b\u017euje se s n\u011bjakou zdvo\u0159ilost\u00ed nebo vyk\u00e1n\u00edm. Vypadala, \u017ee bude stejn\u011b star\u00e1 jako on s Tomem.<\/div>\n
„No, j\u00e1 jsem hledala koupelnu a asi jsem si spletla dve\u0159e,“ zalhala se samoz\u0159ejmost\u00ed.<\/div>\n
„Koupelnu jo? A koho ses ptala na cestu?“ vypt\u00e1val se.<\/div>\n
„Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 m\u011b sice nasm\u011brovala, ale tenhle d\u016fm je tak obrovsk\u00fd, \u017ee jsem n\u011bkde asi \u0161patn\u011b odbo\u010dila,“ zasm\u00e1la se p\u0159eslazen\u011b a na oba mlad\u00edky zamrkala sv\u00fdmi nal\u00ed\u010den\u00fdmi \u0159asami.<\/div>\n
„Jo jasn\u011b! To ti tak ba\u0161t\u00edm. Kdo v\u016fbec jsi?“ pokra\u010doval Bill se sv\u00fdm v\u00fdslechem a n\u00e1ramn\u011b se sna\u017eil, aby Tomovi znemo\u017e\u0148oval v\u00fdhled. Nejen na d\u00edvku jako takovou, ale p\u0159edev\u0161\u00edm na jej\u00ed pom\u011brn\u011b nadit\u00fd v\u00fdst\u0159ih, ze kter\u00e9ho by jemu samotn\u00e9mu vypadly o\u010di z d\u016flk\u016f, kdyby nebyl stoprocentn\u00ed gay.<\/div>\n
„Oh! Jak nezdvo\u0159il\u00e9. Omlouv\u00e1m se. Jsem Anita Lutz,“ nat\u00e1hla k Billovi prava\u010dku s perfektn\u00ed francouzskou manik\u00farou. „Jsem asistentka z \u00fa\u0159adu ve Freiburgu,“ doplnila i svoje pracovn\u00ed zam\u011b\u0159en\u00ed a obe\u0161la Billovu postavu, aby svoji ruku nab\u00eddla i mu\u017ei na posteli, kter\u00fd vstal a nap\u0159\u00edmil se, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee seznamovat se s n\u011bk\u00fdm vsed\u011b je neslu\u0161n\u00e9.<\/div>\n
„Tom. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, sle\u010dno,“ vydal ze sebe Tom a nedok\u00e1zal zastavit sv\u016fj pohled, kter\u00fd sklouzl z d\u00edv\u010din\u00fdch o\u010d\u00ed k jej\u00edmu dekoltu, odkud vykukovaly dv\u011b trochu jin\u00e9 ‚o\u010di‘.<\/div>\n
„No j\u00e1 jsem Bill a ty tady asistuje\u0161 komu, Aneto?“ vlo\u017eil se do toho seznamov\u00e1n\u00ed Bill, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee na sebe ti dva koukaj\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. V Tomov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b se mu \u017ealudkem prohnala \u017e\u00e1rlivost, kde\u017eto u Anity zlost a chu\u0165 t\u00e9 holce vy\u0161kr\u00e1bat ob\u011b o\u010di, aby je p\u0159estala d\u011blat na jeho p\u0159\u00edtele. Z\u00e1m\u011brn\u011b asistentku oslovil \u0161patn\u00fdm jm\u00e9nem, aby strhl jej\u00ed pozornost na sebe, a z\u00e1rove\u0148 aby se mu ji poda\u0159ilo alespo\u0148 trochu na\u0161tvat natolik, aby z pokoje zmizela.<\/div>\n
„Panu starostovi moment\u00e1ln\u011b. Jedn\u00e1 dole s va\u0161imi rodi\u010di,“ pronesla na p\u016fl \u00fast sm\u011brem k Billovi, ani\u017e by sundala sv\u016fj koketn\u00ed \u00fasm\u011bv pat\u0159\u00edc\u00ed Tomovi. D\u00edky sv\u00e9mu z\u00e1jmu o druh\u00e9ho chlapce nejsp\u00ed\u0161 ani nepost\u0159ehla, \u017ee ji ten prvn\u00ed oslovil jin\u00fdm jm\u00e9nem.<\/div>\n
„Tak to u\u017e m\u00e1\u0161 asi zpo\u017ed\u011bn\u00ed,“ zavr\u010del Bill, p\u0159e\u0161el k Anit\u011b a polo\u017eil dlan\u011b na jej\u00ed ramena. „Ale j\u00e1 budu tak neskute\u010dn\u011b ob\u011btav\u00fd, \u017ee t\u011b dovedu do t\u00e9 koupelny, aby ses n\u00e1m v tom obrovsk\u00e9m dom\u011b nezatoulala,“ oto\u010dil d\u00edvku n\u00e1siln\u011b k v\u00fdchodu a vyexpedoval ji z pokoje stejn\u011b rychle jako z patra, kde m\u011bli kluci pokoje. Se\u0161el s n\u00ed a\u017e do dlouh\u00e9 chodby, otev\u0159el dve\u0159e od koupelny pro hosty a vstr\u010dil d\u00edvku dovnit\u0159.<\/p>\n

„Cestu zp\u011bt u\u017e snad najde\u0161 sama. Je to asi deset krok\u016f tamt\u00edm sm\u011brem, tak douf\u00e1m, \u017ee t\u011b pozd\u011bji nenajdu t\u0159eba v lo\u017enici m\u00fdch rodi\u010d\u016f. To u\u017e bych v\u00e1\u017en\u011b pochyboval o tv\u00e9m IQ,“ podotkl Bill a zav\u0159el dve\u0159e d\u00edvce t\u011bsn\u011b p\u0159ed obli\u010dejem. Symbolicky o sebe ot\u0159el dlan\u011b, jako by skon\u010dil s n\u011bjakou t\u011b\u017ekou prac\u00ed a vr\u00e1til se do pokoje za Tomem. Jen co str\u010dil obli\u010dej do m\u00edstnosti, Tom z nepochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f sklonil obli\u010dej k zemi a odm\u00edtal se na Billa pod\u00edvat. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale c\u00edtil se provinile. Billovi, kdy\u017e vyc\u00edtil Tomovu n\u00e1ladu a pocity, se v b\u0159i\u0161e rozlil pocit viny. Vid\u011bl, jak se Tom d\u00edval na tu Anitu a Bill ze strachu, \u017ee by se mu mohla za\u010d\u00edt l\u00edbit, ji z pokoje velmi rychle vyprovodil, aby tomu zabr\u00e1nil, p\u0159itom on m\u011bl b\u00fdt ten, kdo se bude dr\u017eet zp\u00e1tky a nech\u00e1 Toma mluvit i s opa\u010dn\u00fdm pohlav\u00edm, proto\u017ee to bylo p\u0159eci p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu. D\u00e1t Tomovi mo\u017enost poznat nejen jin\u00e9 lidi, ale hlavn\u011b jin\u00e9 pohlav\u00ed.<\/div>\n

Ale tahle holka byla u\u017e na prvn\u00ed pohled hrozn\u00e1 k\u00e1\u010da!<\/em> omlouval Bill v duchu sv\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed. Ur\u010dit\u011b v Tomovi vid\u011bla jen kus masa – kus dost p\u0159ita\u017eliv\u00e9ho masa a nikdy by nebyla schopn\u00e1 ocenit Tomovu jedine\u010dnost. Bohu\u017eel Bill soudil op\u011bt jen ze sv\u00e9ho pohledu a co h\u016f\u0159 – odsoudil ji podle toho, co ud\u011blal prvn\u00ed dojem.<\/div>\n
Povzdychl si a p\u00e1r kroky zdolal vzd\u00e1lenost od dve\u0159\u00ed k posteli. Posadil se vedle Toma, p\u0159itiskl dlan\u011b k sob\u011b a takto slo\u017een\u00e9 ruce nap\u016fl vsunul mezi sv\u00e1 stehna.<\/p>\n

„Promi\u0148, Tome,“ \u0161pitl nejist\u011b. Osloven\u00fd m\u00edrn\u011b pooto\u010dil hlavu jeho sm\u011brem, ale nepod\u00edval se na n\u011bj pln\u011b. „\u017de jsem t\u011b s n\u00ed nenechal promluvit,“ vysv\u011btlil Bill kr\u00e1tce na to. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee si Tom nen\u00ed jist\u00fd, za co se mu Bill omlouv\u00e1.<\/div>\n

„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee jsem s n\u00ed cht\u011bl mluvit?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„A necht\u011bl?“ Star\u0161\u00ed z nich pokr\u010dil ne\u0161\u0165astn\u011b rameny.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Byl jsem zasko\u010den\u00fd. Jako z ka\u017ed\u00e9ho nov\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho potk\u00e1m,“ sv\u011b\u0159il se.<\/div>\n
„L-l\u00edbila se ti?“ dostal ze sebe Bill boj\u00e1cn\u011b. Jeho srdce se podivn\u011b sev\u0159elo, kdy\u017e si p\u0159ipustil, \u017ee by Tomova odpov\u011b\u010f mohla b\u00fdt kladn\u00e1.<\/div>\n
„Byla mil\u00e1.“ Kr\u00e1tkovlas\u00fd mlad\u00edk se trhan\u011b nadechl.<\/div>\n
„Jestli… jestli chce\u0161, p\u016fjdu se j\u00ed omluvit a p\u0159ivedu ji zp\u011bt, abys s n\u00ed mohl promluvit,“ nab\u00eddl se Bill, i kdy\u017e mu to bylo nanejv\u00fd\u0161 proti srsti, ale necht\u011bl Tomovi br\u00e1nit v kontaktu s jin\u00fdmi lidmi jen proto, \u017ee m\u00e1 strach, \u017ee by jej n\u011bkter\u00fd z nich mohl od n\u011bj odv\u00e9st. Tom mohl propadnout kouzlu kter\u00e9hokoli \u010dlov\u011bka, se kter\u00fdm se sezn\u00e1m\u00ed a kter\u00fd na opl\u00e1tku projev\u00ed z\u00e1jem o n\u011bj. A Anita z\u00e1jem m\u011bla. To mohl Bill \u0159\u00edct s ur\u010ditost\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by se mi nesm\u00e1la? \u017de by se mnou m\u011bla dostatek trp\u011blivosti jako ty?“ Bill cht\u011bl vyk\u0159iknout jasn\u00e9 ne. Cht\u011bl Tomovi okam\u017eit\u011b vnutit tis\u00edce o\u0161kliv\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 by jej s Anitou mohly potkat, aby ji necht\u011bl znovu vid\u011bt, ale tak sobeck\u00fd b\u00fdt nemohl.<\/div>\n
„Nev\u00edm. T\u0159eba ano, t\u0159eba taky ne. To by uk\u00e1zal a\u017e \u010das,“ \u0159ekl popravd\u011b a sna\u017eil se zn\u00edt neutr\u00e1ln\u011b. Tom na matraci m\u00edrn\u011b poposedl a p\u0159ekryl levou dlan\u00ed Billovy spojen\u00e9 ruce.<\/div>\n
„Necho\u010f pro ni,“ rozhodl Tom nakonec a hladil prsty Billovy ruce, kter\u00e9 vyklouzly z mezery mezi jeho stehny a z\u016fstaly le\u017eet na noh\u00e1ch, aby si s nimi mohl Tom hr\u00e1t.<\/div>\n
„Ne?“ uji\u0161\u0165oval se Bill, zat\u00edmco se Tom t\u011blem nat\u00e1\u010del k n\u011bmu. Naklonil se a sladce mu\u017ee vedle sebe pol\u00edbil na l\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„Kdyby se mnou opravdu cht\u011bla mluvit, nenechala by se tak snadno odb\u00fdt.“<\/div>\n
„No… nedal jsem j\u00ed zrovna p\u0159\u00edle\u017eitost tu z\u016fstat,“ k\u00e1l se.<\/div>\n
„Kdy\u017e \u010dlov\u011bk n\u011bco opravdu chce, najde si k tomu cestu. Ty ses taky nenechal jen tak odb\u00fdt, kdy\u017e jsi m\u011b odhalil. Chodil jsi za mnou, dokonce jsi se mnou z\u016fstal p\u0159es noc, zorganizoval jsi celou moji z\u00e1chranu a n\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee i kdyby byli tvoji rodi\u010de proti, bojoval bys s nimi tak dlouho, dokud by na m\u011b nezm\u011bnili n\u00e1zor,“ pousm\u00e1l se Tom m\u00edrn\u011b. Kdyby jen tu\u0161il, jak moc m\u00e1 pravdu. Jak Bill bojoval se Simone, aby se vzpamatovala a p\u0159estala se k Tomovi chovat jako studen\u00fd ps\u00ed \u010dum\u00e1k.<\/p>\n

Bill se zamilovan\u011b usm\u00e1l, p\u0159itiskl se bokem k Tomovu t\u011blu a omotal pa\u017ee kolem jeho pasu. Polo\u017eil si hlavu na jeho \u0161irok\u00e9 rameno a spokojen\u011b vydechl.<\/div>\n

„Slibuju, \u017ee se budu p\u0159\u00ed\u0161t\u011b ovl\u00e1dat,“ du\u0161oval se.<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u011b?“ propletl Tom s Billem prsty.<\/div>\n
„Mmm. Tohle byl jen za\u010d\u00e1tek. Bude\u0161 potk\u00e1vat dal\u0161\u00ed lidi a j\u00e1 bych se m\u011bl nau\u010dit to respektovat a p\u0159estat se chovat jako n\u011bjak\u00e1 \u017e\u00e1rlivka. Polep\u0161\u00edm se. Slibuju,“ l\u00edbl Toma na krk a mazliv\u011b se p\u0159itulil. „Nep\u016fjdeme n\u011bco d\u011blat?“ navrhl Bill, aby trochu odleh\u010dil situaci. Tom k n\u011bmu nato\u010dil obli\u010dej a usm\u00e1l se, jak na sebe zbl\u00edzka \u0161ilhali.<\/div>\n
„Ale a\u017e za chvilku, hm?“ nat\u00e1hl se pro Billovo t\u011blo, a obj\u00edmaje jej kolem ramen, jej pol\u00edbil na \u00fasta. Bill radostn\u011b pok\u00fdval hlavou a n\u011b\u017enost Tomovi oplatil.<\/div>\n
„A\u017e za chvilku,“ zopakoval Bill potuteln\u011b a naklonil hlavu tak, aby se pohodln\u011b dostal k Tomov\u00fdm rt\u016fm.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Dve\u0159e od pom\u011brn\u011b reprezentativn\u00edho auta se zabouchly a starosta se okam\u017eit\u011b oto\u010dil na svoji asistentku.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee?“<\/div>\n
„Tak\u017ee m\u00e1m dojem, \u017ee jsme se domluvili jen na p\u00e1r kapk\u00e1ch k\u00e1vy, ne \u017ee na m\u011b p\u0159evrhnete skoro cel\u00fd \u0161\u00e1lek,“ zamra\u010dila se Anita a dala si p\u00e1s.<\/div>\n
„\u010cert vem k\u00e1vu. Pt\u00e1m se na n\u011bco jin\u00e9ho.“ Anita si otr\u00e1ven\u011b povzdychla.<\/div>\n
„Stihla jsem jen kuchy\u0148 a dva pokoje. V tom t\u0159et\u00edm byli n\u011bjac\u00ed dva blbouni. Ten jeden na m\u011b \u010dum\u011bl, jako by spadl z vi\u0161n\u011b, nehled\u011b na to, \u017ee mi z\u00edral do v\u00fdst\u0159ihu, jako by se nechumelilo, a ten druhej se mnou docela rychle vyb\u011bhl, proto\u017ee moje divadlo tak \u00fapln\u011b nespolkl.“<\/div>\n
„A to znamen\u00e1…?“<\/div>\n
„Pokud se dob\u0159e pamatuju, tak se nikde nic nezm\u011bnilo. Pokoje m\u011bly stejn\u00e9 vybaven\u00ed jako posledn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bla. Starosta nastartoval a s\u00e1m si nandal p\u00e1s.<\/div>\n
„Tak\u017ee s t\u00edm domem prakticky ani nepohnuli. V\u0161echno z\u016fstalo na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b,“ konstatoval starosta.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161. Pro\u010d v\u00e1s to v\u016fbec zaj\u00edm\u00e1?“<\/div>\n
„Proto\u017ee v t\u011bch dokumentech je kalkulace zahrnuj\u00edc\u00ed v\u00fddaje a koupi domu jako takov\u00e9ho. Nemluv\u00ed se tam o vybaven\u00ed domu, tak\u017ee te\u010f z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli si budou cht\u00edt z toho domu v\u0161echno odv\u00e9st a prodat n\u00e1m opravdu jen obvodov\u00e9 zdi se st\u0159echou, nebo na tom vyd\u011bl\u00e1me t\u00edm, \u017ee za cenu domu n\u00e1m do kl\u00edna spadne i ve\u0161ker\u00e9 vybaven\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1 samo o sob\u011b pom\u011brn\u011b velkou cenu, proto\u017ee mezi haraburd\u00edm se najdou i dost cenn\u00e9 staro\u017eitnosti, za kter\u00e9 by sb\u011bratel\u00e9 prodali i svou du\u0161i.“<\/div>\n
„Tak\u017ee jde o podvod.“<\/div>\n
„Nejde o podvod. Jde o to, jak dalece se v tom budou cht\u00edt \u0161\u0165ourat. J\u00e1 chci po\u010d\u00edtat s variantou, \u017ee je uchl\u00e1chol\u00ed na\u0161e velkorys\u00e1 nab\u00eddka, \u017ee zaplat\u00edme ve\u0161ker\u00e9 v\u00fddaje, kter\u00e9 s domem dote\u010f m\u011bli, a oni se na opl\u00e1tku nebudou sna\u017eit ocenit ka\u017edou blbost v dom\u011b, aby n\u00e1m to pak p\u011bkn\u011b spo\u010d\u00edtali.“<\/div>\n
Anita jen zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
Byla r\u00e1da, \u017ee se t\u011bchto man\u00e9vr\u016f nebude muset \u00fa\u010dastnit, proto\u017ee ona by na to nem\u011bla nervy.<\/div>\n
Ona ne.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Simone dokon\u010dovala myt\u00ed n\u00e1dob\u00ed po ob\u011bd\u011b a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 po lokty zabo\u0159en\u00e1 v chladnouc\u00ed vod\u011b v d\u0159ezu, kdy\u017e se domem prohnala melodie zvonku, kter\u00e1 ohla\u0161ovala n\u011b\u010d\u00ed p\u0159\u00edchod. V\u011bd\u011bla, \u017ee oba kluci jsou zalezl\u00ed v pokoji jednoho z nich, Set se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-2978","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2978","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2978"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2978\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2978"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2978"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2978"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}