{"id":2981,"date":"2015-05-30T15:00:00","date_gmt":"2015-05-30T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2971"},"modified":"2015-05-30T15:00:00","modified_gmt":"2015-05-30T14:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/30\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-9\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 9."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
M\u016fj and\u011bl<\/p>\n

B\u00fdt pro n\u011bkoho d\u016fle\u017eit\u00fdm nen\u00ed jen tak. Je to velk\u00e9 posl\u00e1n\u00ed a nesm\u00ed se br\u00e1t na lehkou v\u00e1hu. Kdy\u017e na v\u00e1s vis\u00ed takov\u00e1 zodpov\u011bdnost, nesm\u00edte chybovat a d\u011blat neuv\u00e1\u017een\u00e9 v\u011bci. Mohlo by to m\u00edt katastrof\u00e1ln\u00ed n\u00e1sledky.
Nikdy jsem je\u0161t\u011b nem\u011bl natolik d\u016fle\u017eit\u00e9 posl\u00e1n\u00ed jako nyn\u00ed. B\u00fdt tu pro osam\u011blou osobu, kter\u00e1 pot\u0159ebovala oporu. Oporu, ji\u017e jsem byl ochoten nab\u00eddnout bez okolk\u016f, proto\u017ee jsem po ni\u010dem jin\u00e9m ani netou\u017eil. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 a kr\u00e1sn\u00e9\u2026 ale j\u00e1 opravdu necht\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e Billa dr\u017eet nad vodou. St\u00e1t p\u0159i n\u011bm. Naslouchat mu. Podporovat ho\u2026
\u2026nav\u017edy\u2026<\/em> <\/p>\n

„To nem\u00e1m v pl\u00e1nu,“ ujistil jsem Samanthu pevn\u00fdm hlasem a s je\u0161t\u011b pevn\u011bj\u0161\u00edm v\u00fdrazem. „Ud\u011bl\u00e1m cokoliv pro to, abych ho nezklamal. Nikdy.“
Zkoumav\u011b p\u0159iv\u0159ela o\u010di, a pak zavrt\u011bla pobaven\u011b hlavou. „M\u011bl by sis uv\u011bdomit kone\u010dn\u011b pravdu, Tome,“ \u0159ekla mi t\u00f3nem, jako by mluvila s p\u011btilet\u00fdm d\u011bckem.
„Jakou pravdu?!“ U\u017e jsem zase zn\u011bl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Napadlo m\u011b, kam t\u00edm sm\u011b\u0159uje a nel\u00edbilo se mi to.
„Na to \u010dasem s\u00e1m p\u0159ijde\u0161. V tomhle se nem\u00fdl\u00edm!“ byla naprosto sebejist\u00e1. Opravdu si na tom trvala.
Zablekotal jsem cosi o \u0161\u00edlen\u00fdch holk\u00e1ch, ale jinak jsem se k tomu u\u017e nevyjad\u0159oval. Beztak bych t\u00edm doc\u00edlil leda h\u00e1dky a o tu jsem ani v nejmen\u0161\u00edm nest\u00e1l. M\u00edsto toho jsem odpov\u011bd\u011bl Billovi:
‚Neboj se, nejsem ten typ, kter\u00fd by ostatn\u00ed tahal za nos a n\u011bco jim nalh\u00e1val. Ani and\u00edlek rozhodn\u011b nejsem, ale mohu s klidn\u00fdm sv\u011bdom\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee lh\u00e1\u0159 taky ne. A tvoje vyj\u00e1d\u0159en\u00ed nezn\u00ed v\u016fbec hloup\u011b, pr\u00e1v\u011b naopak. Jsem r\u00e1d, \u017ee to c\u00edt\u00ed\u0161 podobn\u011b jako j\u00e1. Budou z n\u00e1s jist\u011b dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, v tomhle mi v\u011b\u0159. Hod\u00edme se k sob\u011b. Tedy jako kamar\u00e1di, snad m\u011b ch\u00e1pe\u0161.‘<\/em> Odepsal jsem. Necht\u011bl jsem, aby to zn\u011blo dvojsmysln\u011b. P\u0159ece jenom jsem si musel p\u0159ipom\u00ednat, \u017ee on je gay. A j\u00e1 nebyl ani bisexu\u00e1l, tak\u017ee by bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, kdyby to ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s pochopil jinak.<\/p>\n<\/div>\n

\n
‚Rozum\u00edm. Nemus\u00ed\u0161 se ob\u00e1vat toho, \u017ee bych takov\u00e9 v\u011bci bral jinak. Nepat\u0159\u00edm mezi ty homosexu\u00e1ly, co ka\u017edou nevinnou drobnost berou jako n\u011bjak\u00e9 sv\u016fdn\u00e9 gesto.‘
<\/em> Musel jsem se ti\u0161e zasm\u00e1t a Samantha se ke mn\u011b p\u0159ipojila.
„Nev\u00edm pro\u010d, ale zn\u00ed to roztomile,“ jej\u00ed o\u010di bloudily po obrazovce m\u00e9ho mobilu. „Asi za to m\u016f\u017ee to moje \u010dten\u00ed mezi \u0159\u00e1dky,“ usoudila.
„\u010cten\u00ed mezi \u0159\u00e1dky?“ zopakoval jsem.
„Ano,“ p\u0159itakala. „Prost\u011b hled\u00e1n\u00ed vedlej\u0161\u00edho, skryt\u00e9ho v\u00fdznamu a smyslu. Nen\u00ed to a\u017e tak t\u011b\u017ek\u00e9. Mus\u00ed\u0161 se jenom soust\u0159edit a zjist\u00ed\u0161 v\u011bci, kter\u00e9 by ti jinak unikly\u2026“
„No tak to mn\u011b uniknou tak jako tak,“ podotkl jsem a mezit\u00edm jsem na\u0165ukal:
‚To si ani nemysl\u00edm! Pouze jsem necht\u011bl, aby to bylo \u0161patn\u011b pochopeno. Nedorozum\u011bn\u00ed v takov\u00e9 v\u011bci by bylo dost zl\u00e9, nemysl\u00ed\u0161?‘
‚Ne, nemysl\u00edm. J\u00e1 to toti\u017e v\u00edm!‘
<\/em> Skv\u011ble jsem se bavil. U\u017eu\u017e jsem cht\u011bl odepsat, kdy\u017e tu p\u0159i\u0161la dal\u0161\u00ed jeho zpr\u00e1va:
‚Omlouv\u00e1m se, ale mus\u00edm let\u011bt. Zkus\u00edm se ozvat co nejd\u0159\u00edv. Zat\u00edm ahoj.‘
‚Dob\u0159e. M\u011bj se hezky.‘<\/em> Povzdechl jsem si.
„Mrz\u00ed t\u011b, \u017ee u\u017e mus\u00ed j\u00edt, \u017ee?“ poznala Samantha.
„Dob\u0159e se s n\u00edm mluv\u00ed… a vlastn\u011b i p\u00ed\u0161e,“ objasnil jsem j\u00ed. „Tak\u017ee ano, mrz\u00ed.“
„Nev\u011b\u0159ila bych, \u017ee tohle n\u011bkdy \u0159eknu, ale\u2026 te\u010f jsi v\u00e1\u017en\u011b roztomil\u00fd!“
„Co\u017ee?!“ m\u00e1lem jsem dostal infarkt. „To tedy nejsem!“
„J\u00e1 v\u00edm svoje,“ v\u011bdoucn\u011b se pousm\u00e1la.
„Blbko!“ neopustil jsem si kousav\u00e9 osloven\u00ed.
„Idiote!“ vr\u00e1tila mi to.
Tak\u2026 a v\u0161e je zase v norm\u00e1lu\u2026
<\/em><\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

„Hal\u00f3!“ zvolal jsem a m\u016fj hlas se nesl ohromn\u00fdm, \u010derno\u010dern\u00fdm prostorem a vracel se ke mn\u011b ozv\u011bnou.
V\u0161ude kolem m\u011b byla tma a ticho. Hrobov\u00e9 ticho, naru\u0161ovan\u00e9 pouze m\u00fdm hlasem, dechem a zb\u011bsil\u00fdm tlukotem srdce.
\u017dilami mi koloval strach. Panick\u00fd, zoufal\u00fd strach zv\u00ed\u0159ete, kter\u00e9mu se kolem krku utahuje smy\u010dka. Cht\u011bl jsem se rozeb\u011bhnout a ut\u00e9ct p\u0159ed t\u00edsniv\u00fdm pocitem, je\u017e ve mn\u011b nar\u016fstal, ale nev\u011bd\u011bl jsem kam. Netu\u0161il jsem, kde se nach\u00e1z\u00edm, nato\u017e pro\u010d se tam nach\u00e1z\u00edm. Jakmile jsem zkusil ud\u011blat krok, n\u011bjak\u00e1 neviditeln\u00e1 s\u00edla mi sev\u0159ela hrdlo a zmizela, a\u017e kdy\u017e jsem se vr\u00e1til do p\u016fvodn\u00ed pozice.
Rozhl\u00ed\u017eel jsem se kolem dokola ve snaze zahl\u00e9dnout n\u011bco, \u010deho bych se mohl chytit. N\u011bjak\u00e9 sv\u011btlo v mo\u0159i \u010dernoty, z\u00e1chytn\u00fd bod, jen jedin\u00fd odlesk\u2026 ale nach\u00e1zel jsem pouze tu t\u00edsnivou tmu.
Moje smysly byly popleten\u00e9. C\u00edtil jsem sm\u011bsici zvl\u00e1\u0161tn\u00edch pach\u016f. Sladk\u00e9 spl\u00fdvalo v p\u00e1liv\u00fdm, a ho\u0159k\u00e9 se prol\u00ednalo s kyselou v\u016fn\u00ed, kter\u00e1 m\u011b \u0161t\u00edpala v nose. <\/p>\n

„Hal\u00f3!“ k\u0159ikl jsem znovu a modlil jsem se, aby mi n\u011bkdo odpov\u011bd\u011bl. Sta\u010dila by jen jedin\u00e1 v\u011bta, p\u00e1r slov\u00ed\u010dek\u2026 jenom hl\u00e1ska\u2026 Ale nikde nic. Ze v\u0161ech stran se mi ozv\u011bnou vracel pouze m\u016fj vlastn\u00ed hlas a ztr\u00e1cel se. Zanikal.
U\u017e jsem skoro propadl hysterii, kdy\u017e tu jsem kone\u010dn\u011b dostal odpov\u011b\u010f:
„Tome!“
Srdce mi \u0161kobrtlo. Otev\u0159el jsem \u00fasta a pokusil jsem se nad\u0161en\u011b zvolat ‚Bille!‘, ale\u2026 nemohl jsem. Hlas se mi zadrhl v hrdle a m\u00e9 hlasivky vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu. Pouze jsem pohyboval nesly\u0161n\u011b rty a s hr\u016fzou se sna\u017eil ze sebe opakovan\u011b n\u011bco vym\u00e1\u010dknout. V\u0161echna m\u00e1 snaha vy\u0161la vnive\u010d. V krku jako bych m\u011bl bari\u00e9ru br\u00e1n\u00edc\u00ed tomu v\u00fdk\u0159iku, aby opustil moje \u00fasta. A\u010d jsem se sna\u017eil, se\u010d to \u0161lo, vlastn\u00ed hlas m\u011b neposlechl.
„Tome! Kde jsi?! Pros\u00edm, ozvi se mi! Pot\u0159ebuju t\u011b!“ zaznamenaly m\u00e9 u\u0161i ne\u0161\u0165astn\u00fd, pla\u010dtiv\u00fd hlas a j\u00e1 se za\u010dal klepat.
Tady, tady jsem! \u0158vala m\u00e1 mysl. Pros\u00edm, v\u0161imni si m\u011b! Jsem p\u0159\u00edmo na tomhle m\u00edst\u011b! Bille!
Provedl jsem pokus vrhnout se kup\u0159edu, ale kolem hrdla se mi st\u00e1hla ona smy\u010dka z \u010dernoty a strhla m\u011b zp\u00e1tky. Nemohl jsem d\u011blat nic. Pouze tam st\u00e1t, poslouchat Billovo vol\u00e1n\u00ed a ani neodpov\u00eddat. <\/p>\n

Bolelo to. Bolelo to mnohem v\u00edc, ne\u017e kdy d\u0159\u00edv cokoliv jin\u00e9ho. Moje srdce sev\u0159ela neviditeln\u00e1 ruka a za\u010dala mi ho drtit. Zar\u00fdvala do n\u011bj nehty a ma\u010dkala ho, jak to nejv\u00edc \u0161lo. Nebyla ani trochu n\u011b\u017en\u00e1. \u00damysln\u011b m\u011b mu\u010dila a ni\u010dila m\u011b zevnit\u0159. Ten pocit by se dal p\u0159irovnat k tomu, kdy\u017e vypijete kyselinu a ta se postupn\u011b rozl\u00e9v\u00e1 va\u0161\u00edm nitrem a ni\u010d\u00ed v\u0161e, co j\u00ed stoj\u00ed v cest\u011b. Vy\u017e\u00edr\u00e1 v\u00e1s jako parazit a nech\u00e1v\u00e1 ve v\u00e1s jen pr\u00e1zdnotu a bolest. Nemiz\u00edc\u00ed p\u00e1len\u00ed, horkost, v\u00fd\u010ditky\u2026
„Tome! Pros\u00edm! Co jsem ti provedl?! Pro\u010d se mi neoz\u00fdv\u00e1\u0161?! Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b?! Pokud ano, \u0159ekni mi to! Naprav\u00edm to, slibuji! Naprav\u00edm cokoliv! Jenom se mi ozvi!“ na\u0159\u00edkal prosebn\u011b.
Do t\u011bla se mi p\u0159i ka\u017edi\u010dk\u00e9m p\u00edsmenku, je\u017e vyslovil, za\u0159ez\u00e1vala nov\u00e1 pomysln\u00e1 d\u00fdka a kroutila se mi v r\u00e1n\u011b, aby mi zp\u016fsobovala o to v\u011bt\u0161\u00ed bolest.
P\u0159ipadal jsem si jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. To vid\u00ed, sly\u0161\u00ed a vn\u00edm\u00e1 v\u0161e, co se kolem n\u011bj d\u011bje, ale nem\u016f\u017ee chodit nebo mluvit. Je omezeno sv\u00fdm nerozvinut\u00fdm t\u011blem a mus\u00ed se mu pod\u0159\u00eddit a v\u0161emu se nau\u010dit. Nen\u00ed mu umo\u017en\u011bno n\u011bkoho oslovit\u2026 obejmout\u2026
Do o\u010d\u00ed mi vhrkly slzy. Kdybych m\u011bl te\u010f u sebe zbra\u0148 a mohl-li bych pohybovat rukou, bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed bych si ji p\u0159itiskl k hlav\u011b a stiskl spou\u0161\u0165.
Ni\u010dilo m\u011b to. Cel\u00e1 tahle situace m\u011b ni\u010dila. Brala mi v\u0161echnu s\u00edlu a topila m\u011b v mo\u0159i m\u00fdch vlastn\u00edch slz. Kdykoliv jsem se pokusil nadechnout, stla\u010dila m\u011b zp\u011bt pod hladinu a nedovolila vzduchu, aby se dostal do m\u00fdch p\u00e1l\u00edc\u00edch plic. P\u0159ed o\u010dima se mi zatm\u00edvalo \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc a j\u00e1 se propadal do jin\u00e9ho druhu tmy. Do m\u00e9 soukrom\u00e9 tmy. Tmy bez hlas\u016f a sn\u016f\u2026
„Tome!“<\/em> <\/p>\n

Prudce jsem se posadil a vyt\u0159e\u0161til o\u010di. Lapal jsem po dechu a z\u00edral do tmy. Zorni\u010dky se mi roz\u0161i\u0159ovaly a zase zu\u017eovaly, jak jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee to byl pouze sen. Bylo to tak re\u00e1ln\u00e9\u2026<\/em> Zt\u011b\u017eka jsem polkl a urychlen\u011b jsem se postavil.
A\u0165 u\u017e to byl jenom sen nebo ne\u2026 mus\u00edm te\u010f vid\u011bt Billa! <\/em><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

N\u011bkdo by m\u011b ozna\u010dil za \u0161\u00edlence, psychopata nebo sebevraha, ale j\u00e1 osobn\u011b jsem v tom vid\u011bl jenom oby\u010dejnou starost. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee p\u0159ehnanou, ale to jsem ve sv\u00e9m citov\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed nebyl schopn\u00fd vn\u00edmat. V\u011bd\u011bl jsem z\u00e1sadn\u00ed v\u011bc: Chci se ujistit, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku<\/em>. A to mi k m\u00e9mu \u010dinu bohat\u011b sta\u010dilo. V\u017edycky jsem si vysta\u010dil s drobn\u00fdmi podn\u011bty a popostr\u010den\u00edmi, a to i tentokr\u00e1t.
Kdy\u017e jsem se jako st\u00edn pl\u00ed\u017eil uli\u010dkami bezejmenn\u00e9 \u010dtvrti a d\u00e1val si pozor, aby m\u011b nikdo nevid\u011bl, m\u011bl jsem celkem nahn\u00e1no. Ale oto\u010dit se, sednout na nejbli\u017e\u0161\u00ed vlak a vr\u00e1tit se dom\u016f, se mi necht\u011blo. U\u017e jsem do\u0161el p\u0159\u00edli\u0161 daleko na to, abych to vzdal a couvl.
Po sv\u00e9m snu jsem se obl\u00e9kl a do kapes si nah\u00e1zel nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, na\u010de\u017e jsem se prost\u011b vykradl z domu a sedl na vlak. Vystoupil jsem na polorozpadl\u00e9m a m\u00e1lo pou\u017e\u00edvan\u00e9m n\u00e1dra\u017e\u00ed bl\u00edzko Billova bydli\u0161t\u011b. Autobusy u\u017e bohu\u017eel v tuhle no\u010dn\u00ed hodinu nejezdily.
I kdy\u017e to ze stanice nebylo daleko, hodn\u011b jsem bloudil, ne\u017e jsem se kone\u010dn\u011b dostal do m\u00edst, kde jsem se trochu vyznal. Pak jsem se zorientoval a vydal se d\u00e1l ulic\u00ed, j\u00ed\u017e jsme spole\u010dn\u011b s m\u00fdm nov\u00fdm zn\u00e1m\u00fdm b\u011b\u017eeli p\u0159ed necel\u00fdm t\u00fddnem. <\/p>\n

Ano, uplynulo u\u017e \u0161est dn\u00ed od doby, co jsem tu byl naposledy. Nav\u00edc, Bill mi posledn\u00ed t\u0159i dny v\u016fbec nenapsal. V\u017edycky se ozval, kdy\u017e m\u011bl \u010das, ale te\u010f\u2026 prost\u011b jsem se o n\u011bj b\u00e1l. I kdy\u017e moje p\u0159edstava byla podle v\u0161eho myln\u00e1, st\u00e1le jsem ho vn\u00edmal jako k\u0159ehkou bytost, kter\u00e1 pot\u0159ebuje ochranu\u2026 A ten sen byl posledn\u00ed kapka do p\u0159et\u00e9kaj\u00edc\u00ed \u010d\u00ed\u0161e m\u00fdch obav. Impulzivn\u00ed jedn\u00e1n\u00ed sice obvykle byla Samanthina parketa, ale j\u00e1 se tomu nyn\u00ed nemohl ubr\u00e1nit.
Byl jsem v posledn\u00edch dnech n\u011bjak nesv\u016fj. P\u0159ipadalo mi jako blbost, abych se o Billa do takov\u00e9 m\u00edry staral, ale c\u00edtil jsem siln\u00e9 pouto, je\u017e m\u011b nutilo na n\u011bj neust\u00e1le myslet. Po ve\u010derech jsem m\u00edsto u\u010den\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak se m\u00e1, co d\u011bl\u00e1, jestli na n\u011bj nen\u00ed Nick zl\u00fd a podobn\u011b. P\u0159ehr\u00e1val jsem si nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed sc\u00e9n\u00e1\u0159e, a dokonce jsem o n\u011bm m\u011bl i sny. Kdy\u017e jsem se s t\u00edm sv\u011b\u0159il Samanth\u011b, nazvala to posedlost\u00ed. Sice jsem se ihned br\u00e1nil, \u017ee tak to rozhodn\u011b nen\u00ed, ale mo\u017en\u00e1 m\u011bla trochu pravdu. Sice bych ne\u0159ekl, \u017ee jsem byl posedl\u00fd, pouze\u2026 hodn\u011b zaujat\u00fd. Jako fotbalov\u00fd nad\u0161enec\u2026 No dob\u0159e, tohle bylo hodn\u011b \u0161patn\u00e9 p\u0159irovn\u00e1n\u00ed, ale snad m\u011b ch\u00e1pete.<\/p>\n

Zastavil jsem se p\u0159ed budovou, v kter\u00e9 Bill s Nickem bydleli, a zav\u00e1hal jsem. Sice jsem se dostal a\u017e sem, ale po\u0159\u00e1d jsem nedomyslel, co d\u011blat, kdy\u017e u\u017e jsem tu st\u00e1l.
Mohl jsem se na n\u011b sice zkusit doklepat, ale to by bylo dost riskantn\u00ed. Musel jsem m\u00edt na pam\u011bti, \u017ee Nick je o\u017erala a nebude zrovna dvakr\u00e1t vst\u0159\u00edcn\u00fd k nezn\u00e1m\u00e9mu klukovi. Pochyboval jsem, \u017ee se o mn\u011b Bill zm\u00ednil. Z toho, co jsem zat\u00edm zjistil, jsem vyvodil, \u017ee Bill se s Nickem moc nebav\u00ed. Prohodili spolu podle v\u0161eho jenom p\u00e1r nejnutn\u011bj\u0161\u00edch slov denn\u011b.
P\u0159e\u0161l\u00e1pl jsem z nohy na nohu a zvedl jsem hlavu k oknu naho\u0159e budovy. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdyby se mi povedlo sehnat \u017eeb\u0159\u00edk, tak\u2026 moment! U\u017e uva\u017euji jako zabij\u00e1k nebo zlod\u011bj! Nav\u00edc, kde bych tady asi tak vzal \u017eeb\u0159\u00edk? Tome, vzpamatuj se!<\/em> Ok\u0159ikl jsem s\u00e1m sebe v duchu. Mus\u00edm naj\u00edt n\u011bjak\u00fd jin\u00fd zp\u016fsob, jak se k n\u011bmu dostat, nebo mu d\u00e1t v\u011bd\u011bt o sv\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti. \u017de bych mu zavolal? Ale zase kdyby mu za\u010dal zvonit mobil, vzbudilo by to i Nicka. Tak co m\u00e1m d\u011blat? \u017de bych tu po\u010dkal do r\u00e1na?<\/em> To se mi moc nezamlouvalo. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jsem vzal v potaz to, \u017ee moji rodi\u010de nebudou z m\u00e9ho odchodu zrovna sk\u00e1kat radost\u00ed do stropu.<\/p>\n

Stiskl jsem si kone\u010dky prst\u016f ko\u0159en nosu a unaven\u011b jsem vydechl. Za\u010d\u00ednal jsem si pln\u011b uv\u011bdomovat, jak nezodpov\u011bdn\u011b jsem se zachoval. Vystavil jsem takhle nebezpe\u010d\u00ed jak sebe, tak i \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b jeho. Kdyby se t\u0159eba zase objevil ten mu\u017e, jen\u017e m\u011b cht\u011bl un\u00e9st a vyd\u00edrat mamku s ta\u0165kou, byl bych v loji. Jist\u011b bych se br\u00e1nil, ale nev\u00edm, jestli bych m\u011bl proti hromotlukovi \u0161anci. A kdyby kolem \u0161el Bill, rozhodn\u011b by m\u011b v tom nenechal\u2026 a j\u00e1 ani v nejmen\u0161\u00edm netou\u017eil po tom, aby se jenom kv\u016fli m\u00e9 blbosti n\u011bjak zranil.
Vy\u010d\u00edtal jsem si sv\u016fj d\u011btinsk\u00fd \u010din. M\u011bl jsem po\u010dkat na r\u00e1no a n\u011bkoho si vz\u00edt s sebou\u2026 ale neud\u011blal jsem to. M\u011bl jsem ov\u0161em v\u00fdmluvu: Ten sen, co se mi zd\u00e1l, byl opravdu \u017eiv\u00fd a d\u011bsiv\u00fd! V pam\u011bti jsem m\u011bl dosud vyryt\u00fd Bill\u016fv ztracen\u00fd, beznad\u011bjn\u00fd k\u0159ik. To utrpen\u00ed v jeho hlase\u2026 st\u00e1le to bolelo\u2026
Oto\u010dil jsem se na pat\u011b a vydal se zp\u011bt sm\u011brem, j\u00edm\u017e jsem p\u0159i\u0161el. Cht\u011bl jsem co nejrychleji zmizet a d\u011blat, \u017ee jsem n\u011bco podobn\u00e9ho nikdy neabsolvoval. Styd\u011bl jsem se s\u00e1m p\u0159ed sebou. Divn\u00fd pocit\u2026<\/p>\n

U\u017eu\u017e jsem zat\u00e1\u010del za roh uli\u010dky, kdy\u017e se relativn\u00edm tichem uli\u010dky najednou rozlehl vypla\u0161en\u00fd, zmaten\u00fd hlas:
„Tome?!“
Zarazil jsem se a strnul na m\u00edst\u011b. Pooto\u010dil jsem hlavu a fale\u0161n\u011b se usm\u00e1l. „J\u00e9\u2026ahoj,“ \u0159ekl jsem a sna\u017eil se nep\u016fsobit tolik k\u0159e\u010dovit\u011b, i kdy\u017e to bylo t\u011b\u017ek\u00e9. Ano, rozhodn\u011b jsem byl r\u00e1d, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, ale na druhou stranu to znamenalo, \u017ee pokud se n\u011bco semele, je v tom se mnou.
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ ud\u011blal krok m\u00fdm sm\u011brem a rozru\u0161en\u011b m\u011b sledoval.
„Jenom jsem t\u011b\u2026 p\u0159i\u0161el zkontrolovat,“ za\u010dal jsem si pohr\u00e1vat s jedn\u00edm sv\u00fdm dredem. Bylo to v\u00fdmluvn\u00e9 gesto.
„Zkontrolovat? Pro\u010d?“ zachmu\u0159il se a do\u0161el ke mn\u011b bl\u00ed\u017e. Jeho tv\u00e1\u0159 byla zkreslena st\u00edny, ale mn\u011b neuniklo, \u017ee vypad\u00e1 unaven\u011b a zmo\u017een\u011b. Pod o\u010dima m\u011bl kruhy a byl pobledl\u00fd.
„Nenapsal jsi mi,“ p\u0159ipomn\u011bl jsem mu. „O\u010dividn\u011b jsi toho moc nenaspal, \u017ee?“ zm\u011bnil jsem pak t\u00e9ma. Opravdu vypadal hrozn\u011b.
„M\u00e1m toho v posledn\u00edch dnech hodn\u011b, tak\u017ee ne. V klubu mus\u00edm m\u00edt dvojit\u00e9 sm\u011bny, proto\u017ee majitel vykopl p\u00e1r lid\u00ed,“ informoval m\u011b. „Proto jsem taky neodpov\u00eddal. Omlouv\u00e1m se ti. Ale\u2026 ty jsi sem jel jenom kv\u016fli tomu, \u017ee jsem se neozval\u2026?“
„Jist\u011b!“ ubezpe\u010dil jsem ho. „B\u00e1l jsem se o tebe\u2026“
„B\u00e1l?“ zopakoval s o\u010dima navrch hlavy.
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ potvrdil jsem a musel jsem se p\u0159i pohledu na n\u011bj pousm\u00e1t. Absolutn\u011b mu to ne\u0161lo do hlavy, to jsem poznal na jeho v\u00fdrazu. „M\u011bl by ses vyspat, zd\u00e1\u0161 se mi v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b unaven\u00fd.“
„Ne\u2026 ne, jde to,“ trvalo mu, ne\u017e zareagoval. Asi je\u0161t\u011b st\u00e1le zpracov\u00e1val moje p\u0159edchoz\u00ed ozn\u00e1men\u00ed. „Sp\u00e1nek po\u010dk\u00e1, te\u010f si s tebou chci promluvit, dokud t\u011b tu m\u00e1m. Ale nezajdeme n\u011bkam? Tady je to docela nebezpe\u010dn\u00e9. Nechci t\u011b d\u011bsit, ale\u2026“ smutn\u011b se usm\u00e1l a nechal v\u011btu otev\u0159enou. „Zn\u00e1m jeden bezpe\u010dn\u00fd podnik, pokud m\u00e1\u0161 z\u00e1jem.“<\/p>\n

„M\u00e1m!“ byl jsem r\u00e1d, \u017ee nemus\u00edm hned odch\u00e1zet. „Jenom m\u011b ve\u010f,“ c\u00edtil jsem se skv\u011ble. To, \u017ee jsem ho kone\u010dn\u011b m\u011bl zase na bl\u00edzku a po sv\u00e9m boku, upokojilo moji rozbou\u0159enou mysl a rozru\u0161en\u00e9 srdce.
„Tak jdeme!“ zavelel a vydal se ulicemi a uli\u010dkami na mn\u011b nezn\u00e1m\u00e9 m\u00edsto.
Ml\u010dky jsem mu \u0161el v pat\u00e1ch. Sna\u017eil jsem si zapamatovat cestu, ale ne\u0161lo to. Velmi brzy jsem se ztratil. V\u0161echno mi tady p\u0159ipadalo stejn\u00e9. Jeden stereotypn\u00ed bar\u00e1k za druh\u00fdm\u2026 \u017e\u00e1dn\u00e9 zaj\u00edmav\u00e9 z\u00e1chytn\u00e9 body k orientaci.
„P\u0159ipad\u00e1m si jako v \u017eelezn\u00e9m m\u011bst\u011b\u2026“ za\u0161eptal jsem.
„Pro\u010d v \u017eelezn\u00e9m?“ zareagoval.
„\u017d\u00e1dn\u00e9 zahrady, stromy, ani kv\u011btiny… jako by tu v\u0161echna p\u0159\u00edroda u\u017e d\u00e1vno vym\u0159ela,“ nel\u00edbilo se mi to. Bylo to t\u00edsniv\u00e9 a depresivn\u00ed.
„Proto chod\u00edm ob\u010das do toho parku, kde jsi m\u011b sly\u0161el zp\u00edvat,“ jeho tv\u00e1\u0159 se ke mn\u011b obr\u00e1tila.
„A jinak nikam do p\u0159\u00edrody nechod\u00ed\u0161?“ zji\u0161\u0165oval jsem.
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, jak jsem \u010dekal. „R\u00e1d bych n\u011bkam i vyrazil, ale hodn\u011b v\u011bc\u00ed mi v tom br\u00e1n\u00ed.“
„Nap\u0159\u00edklad?“
„Pen\u00edze. V tom je z\u00e1sadn\u00ed probl\u00e9m. V\u0161ude jenom prachy, prachy a prachy\u2026“ zatv\u00e1\u0159il se kysele.
Po\u0161kr\u00e1bal jsem se v z\u00e1tylku. „M\u00e1m n\u00e1vrh,“ ozn\u00e1mil jsem mu.
„Jak\u00fd?“
„Te\u010f si je\u0161t\u011b popov\u00edd\u00e1me, a pak t\u011b vezmu k n\u00e1m. Rodi\u010de by m\u011bli b\u00fdt dneska a\u017e do ve\u010dera v trapu. U n\u00e1s se prosp\u00ed\u0161, naj\u00ed\u0161 se a kolem odpoledne vyraz\u00edme do lesa na proch\u00e1zku, co ty na to?“ nab\u00eddl jsem mu. Cht\u011bl jsem ho vz\u00edt k sob\u011b z jin\u00fdch d\u016fvod\u016f\u2026 tohle byla jen z\u00e1st\u011brka. St\u00e1v\u00e1 se ze m\u011b lh\u00e1\u0159\u2026<\/em> Uv\u011bdomil jsem si ho\u0159ce.
„Co\u017ee?“ zamrkal udiven\u011b.
„Je to jenom n\u00e1vrh,“ dodal jsem.
„To bys\u2026 pro m\u011b ud\u011blal?“ \u017easl a zastavil se na m\u00edst\u011b.
„Samosebou,“ p\u0159itakal jsem mile.<\/p>\n

Zalapal po dechu, ale pak m\u011b nad\u0161en\u011b chytl za ruku. „D\u011bkuji!“ zn\u011bl jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b dostalo d\u00e1rek, je\u017e si ji\u017e dlouhou dobu p\u0159eje.
„Nen\u00ed za\u010d!“ t\u011b\u0161ilo m\u011b vid\u011bt ho takhle \u0161\u0165astn\u00e9ho. „Ale m\u011bli bychom si posp\u00ed\u0161it, abychom to v\u0161echno stihli\u2026“
„Ano!“ \u0159ekl v\u00e1\u017en\u011b a zase se dal do kroku.
„Ehm\u2026 Bille\u2026?“
„No?“
Zarazil jsem se a odm\u00edtl jsem d\u00e1l j\u00edt. \u010cekal jsem, kdy mu to dojde, ale nem\u011bl o\u010dividn\u011b svoji sv\u011btlou chvilku.
Polkl jsem a pod\u00edval se na na\u0161e dosud spojen\u00e9 ruce. C\u00edtil jsem se\u2026 divn\u011b. Za\u010d\u00ednal jsem se potit a byl jsem nerv\u00f3zn\u00ed. Co to m\u00e1 u v\u0161ech \u010dert\u016f znamenat?! V\u017edy\u0165 nejsem na kluky, tak o co jde?!<\/em> Zd\u011bsil jsem se.
„D\u011bje se n\u011bco?“ t\u011bkal pohledem po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a do\u017eadoval se vysv\u011btlen\u00ed.
Otev\u0159el jsem \u00fasta, ale v ten moment jsem se zarazil. V p\u0159\u00edtm\u00ed jsem se na n\u011bj d\u00edval. Na jeho jemn\u00e9, ale p\u0159esto jasn\u00e9 rysy, na perfektn\u00ed proveden\u00ed jeho tv\u00e1\u0159e, na jeho o\u010di, kter\u00e9 jako by se m\u011b sna\u017eily vt\u00e1hnout hluboko do nejtajn\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1kout\u00ed jeho du\u0161e. D\u00edval jsem se na jeho bl\u00e1zniv\u00e9 vlasy, na jeho soum\u011brn\u00e9 obo\u010d\u00ed\u2026 na jeho pln\u00e9 rty\u2026<\/p>\n

Byl jsem une\u0161en a ztracen. Une\u0161en t\u00edmhle prazvl\u00e1\u0161tn\u00edm momentem a ztracen v n\u011bm\u2026 v jeho nevinnosti, kter\u00e1 p\u0159etrvala navzdory temn\u00e9mu prost\u0159ed\u00ed. Fascinovalo m\u011b, \u017ee dok\u00e1zal z\u016fstat i p\u0159es nep\u0159\u00edze\u0148 osudu takov\u00edto\u2026 mil\u00fd, ochotn\u00fd, plach\u00fd, skromn\u00fd\u2026 dokonal\u00fd\u2026 Ano, byl dokonal\u00fd. Byl dokonal\u00fd pro m\u011b. V m\u00fdch o\u010d\u00edch nem\u011bl chybu.
Kdy\u017e jsem byl na dn\u011b a propadal jsem temn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m\u2026 kdy\u017e jsem se tr\u00e1pil samotou a modlil jsem se, aby p\u0159i\u0161el n\u011bkdo, kdo by m\u011b vysvobodil\u2026 objevil se on! To nemohla b\u00fdt p\u0159ece n\u00e1hoda! Pokud existuje n\u011bjak\u00fd osud\u2026 a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ano, pak se tohle m\u011blo st\u00e1t. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu jsme se m\u011bli setkat. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu m\u011bl ut\u00e9ct a z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu jsem ho j\u00e1 m\u011bl zase naj\u00edt. A z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvod jsme te\u010f st\u00e1li tady a j\u00e1 m\u011bl tyto podivn\u00e9 my\u0161lenky\u2026
Zvedl jsem na\u0161e spojen\u00e9 ruce a p\u0159itiskl jsem si je k srdci. Byl jsem jako v transu\u2026
„Tome\u2026?“ nejist\u011b m\u011b oslovil a za\u010dal mal\u00fdmi kr\u016f\u010dky ustupovat. Kdykoliv ale on couvl, j\u00e1 pokro\u010dil. Dokud z\u00e1dy nenarazil na ze\u010f polorozpadl\u00e9ho domu a vypla\u0161en\u011b se na m\u011b nepod\u00edval. „Tome!“ zn\u011bl nal\u00e9hav\u011b\u2026 a vyd\u011b\u0161en\u011b. To jsem necht\u011bl. Necht\u011bl jsem, aby ze m\u011b m\u011bl strach\u2026
Zvedl jsem volnou ruku a pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i. „Neboj se\u2026“ po\u0161eptal jsem mu s \u00fasm\u011bvem na rtech. V\u0161echno logick\u00e9 uva\u017eov\u00e1n\u00ed \u0161lo stranou a dalo prostor n\u011b\u010demu nov\u00e9mu. N\u00e1dhern\u00e9mu, h\u0159ejiv\u00e9mu pocitu, je\u017e byl stokr\u00e1t siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ta nejjasn\u011bj\u0161\u00ed my\u0161lenka \u010di vzpom\u00ednka\u2026<\/p>\n

Naklonil jsem se k n\u011bmu a p\u0159iv\u0159el jsem o\u010di. „Neboj se\u2026“ zopakoval jsem t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a pol\u00edbil ho. V\u00ed\u010dka mi klesla a j\u00e1 se do toho pono\u0159il.
Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u011b to popadlo a ani v nejmen\u0161\u00edm jsem to necht\u011bl zji\u0161\u0165ovat. Pouze jsem se t\u00edm nechal un\u00e9st. Un\u00e9st se vlnami h\u0159ejiv\u00e9 emoce, je\u017e se rodila kdesi v m\u00e9m nitru a proudila mi do cel\u00e9ho t\u011bla. Ka\u017ed\u00fd \u00fader m\u00e9ho rychle bij\u00edc\u00edho srdce ji rozn\u00e1\u0161el d\u00e1l a d\u00e1l a ona byla siln\u011bj\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed. P\u0159ehlu\u0161ila v\u0161e. \u010c\u00edm v\u00edc jsem se polibku vyd\u00e1val, t\u00edm n\u00e1dhern\u011bji mi bylo. Nedok\u00e1zal bych to dost jasn\u011b vyj\u00e1d\u0159it slovy, ale kdybych to m\u011bl k n\u011b\u010demu p\u0159ipodobnit, bylo to jako skok pad\u00e1kem. Zrychlen\u00fd tep, rozechv\u011bl\u00e9 t\u011blo, nad\u0161en\u00ed a st\u0159emhlav\u00fd p\u00e1d do nezn\u00e1ma\u2026
Byl ztuhl\u00fd, ale nijak se nebr\u00e1nil\u2026 a ani nespolupracoval. Pouze z\u016fst\u00e1val na m\u00edst\u011b a nepatrn\u011b se chv\u011bl. Nev\u00edm, jestli strachem, \u0161okem nebo n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm\u2026
Neboj se\u2026<\/em> Zopakoval hl\u00e1sek v m\u00e9 hlav\u011b a j\u00e1 ho pevn\u011b objal. M\u00e9 objet\u00ed bylo majetnick\u00e9 a d\u00e1valo jasn\u011b najevo, \u017ee je m\u016fj. Jenom m\u016fj. A ni\u010d\u00ed jin\u00fd!
Prohloubil jsem polibek a v dlan\u00edch jsem stiskl l\u00e1tku jeho trika. Ka\u017ed\u00e1 \u010d\u00e1stice v m\u00e9m t\u011ble jako by se rozhodla, \u017ee u\u017e d\u00e9le nesetrv\u00e1 na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a za\u010dala se uvnit\u0159 m\u011b hekticky a neuspo\u0159\u00e1dan\u011b pohybovat. Cloumalo to se mnou a stahovalo m\u011b to do opojen\u00ed.
Byl jsem n\u011bk\u00fdm, kdo prvn\u011b okusil drogu\u2026 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nejeufori\u010dt\u011bj\u0161\u00ed drogu na cel\u00e9m na\u0161em sv\u011bt\u011b. Drogu, j\u00ed\u017e se \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1 nevyrovn\u00e1\u2026
A \u010d\u00edm v\u00edc se mi rozut\u00edkaly i ty posledn\u00ed my\u0161lenky, je\u017e mi zbyly<\/a>, byla mi \u010d\u00edm d\u00e1l jasn\u011bj\u0161\u00ed jedna jedin\u00e1, z\u00e1kladn\u00ed, pudov\u00e1 v\u011bc\u2026<\/p>\n

Samantho\u2026 mo\u017en\u00e1 jsi nebyla a\u017e tak daleko od pravdy\u2026<\/p>\n

<\/em> autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann M\u016fj and\u011bl B\u00fdt pro n\u011bkoho d\u016fle\u017eit\u00fdm nen\u00ed jen tak. Je to velk\u00e9 posl\u00e1n\u00ed a nesm\u00ed se br\u00e1t na lehkou v\u00e1hu. Kdy\u017e na v\u00e1s vis\u00ed takov\u00e1 zodpov\u011bdnost, nesm\u00edte chybovat a d\u011blat neuv\u00e1\u017een\u00e9 v\u011bci. Mohlo by to m\u00edt katastrof\u00e1ln\u00ed n\u00e1sledky. Nikdy jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-2981","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2981","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2981"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2981\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2981"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2981"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2981"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}