{"id":2983,"date":"2015-05-29T16:00:00","date_gmt":"2015-05-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2973"},"modified":"2015-05-29T16:00:00","modified_gmt":"2015-05-29T15:00:00","slug":"turn-back-time-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/29\/turn-back-time-22\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 22."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Skryt\u00e1 tajemstv\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Tom vyvalil o\u010di. N\u011bkolikr\u00e1t za sebou si p\u0159e\u010detl \u00favodn\u00ed odstavec Jamesova z\u00e1pisku. Srdce mu bu\u0161ilo \u010d\u00edm d\u00e1l rychleji, zat\u00edmco o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es ta neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 slova.<\/div>\n

Sledoval jsem Billa.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ za\u0161eptal Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b to jedno slovo, je\u017e dostal z vyprahl\u00fdch \u00fast navzdory nedostatku vzduchu. Zavrt\u011bl hlavou, je\u0161t\u011b jednou si ta slova p\u0159e\u010detl a skepticky se zachechtal. „To\u2026 to je \u0161\u00edlen\u00fd,“ prohl\u00e1sil do pr\u00e1zdn\u00e9ho pokoje. Pokud by ta slova byla pravdiv\u00e1, pak by to znamenalo, \u017ee se James dostal do\u2026 „Ne, to nen\u00ed mo\u017en\u00fd,“ zakon\u010dil Tom tok sv\u00fdch my\u0161lenek nahlas, p\u0159i\u010dem\u017e bojoval s hl\u00e1skem ve sv\u00e9 hlav\u011b, jen\u017e mu \u0159\u00edkal opak. Samoz\u0159ejm\u011b v\u0161echno sm\u011b\u0159ovalo p\u0159esn\u011b tam, kam Tom necht\u011bl. Dred\u00e1\u010d st\u00e1le t\u0159epal hlavou pod vlivem t\u00e9 nep\u0159edstaviteln\u00e9 situace. Rychle obr\u00e1til list, skoro ho vytrhl z vazby. Doufal, \u017ee najde vysv\u011btlen\u00ed, \u017ee najde na dal\u0161\u00ed str\u00e1nce pravdu.<\/p>\n

Nicm\u00e9n\u011b – jedin\u00e1 v\u011bc, kterou nalistoval, byla zadn\u00ed strana den\u00edku. Vybledl\u00fd \u010dern\u00fd ko\u017een\u00fd obal ohla\u0161uj\u00edc\u00ed konec knihy na n\u011bj posm\u011b\u0161n\u011b z\u00edral. Tom p\u0159evracel den\u00edk v dlani, neschopn\u00fd uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee je konec. Bohu\u017eel nehled\u011b na to, kolikr\u00e1t se\u0161it otev\u0159el a zase zav\u0159el, po\u010det str\u00e1nek v n\u011bm se nezm\u011bnil. Nebyla to kouzeln\u00e1 kniha. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, jak moc si Tom p\u0159\u00e1l opak, kniha z\u016fstala jen den\u00edkem mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte.<\/div>\n

Ale p\u0159ece to nemohlo skon\u010dit pr\u00e1v\u011b tady! Tom pot\u0159eboval zjistit, jak James to v\u0161echno myslel! Nemohl p\u0159ece Billa prost\u011b n\u00e1sledovat do budoucnosti, nebo ano?<\/div>\n
„Grrr!“ zavyl Tom frustrovan\u011b a odhodil knihu k noh\u00e1m postele, nechal ji dopadnout na rozestlan\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky, kter\u00e9 z\u016fstaly od r\u00e1na neuklizen\u00e9. Chlapec se d\u00edval, jak den\u00edk kontrastuje se sv\u011btle modr\u00fdm povle\u010den\u00edm a jen tak tam le\u017e\u00ed, cel\u00fd vybledl\u00fd. Pak p\u0159ehodil nohy p\u0159es okraj postele a nev\u00e1hal ani vte\u0159inu. Vyb\u011bhl z hostinsk\u00e9ho pokoje a uh\u00e1n\u011bl dol\u016f po schodech, jako by unikal p\u0159ed stra\u0161n\u00fdm po\u017e\u00e1rem.<\/div>\n
P\u0159i tom si nev\u0161iml jedn\u00e9 v\u011bci – jeho mobilu vibruj\u00edc\u00edho na no\u010dn\u00edm stolku.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
\n

„Jamesi, ty\u2026 tys mne sledoval?“ zeptal se Bill po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch a odt\u00e1hl bratra z pohodl\u00ed sv\u00e9 hrudi, aby se mu mohl d\u00edvat p\u0159\u00edmo do tv\u00e1\u0159e a ujistit se, \u017ee od n\u011bj dostane p\u0159\u00edmou odpov\u011b\u010f. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee se James v\u017edycky rozesm\u011bje, kdy\u017e se sna\u017e\u00ed lh\u00e1t. „Jamesi\u2026 pro\u010d?“<\/p><\/div>\n

Mlad\u0161\u00ed z chlapc\u016f rozpa\u010dit\u011b semkl rty. Necht\u011bl odpov\u011bd\u011bt. Tv\u00e1\u0159 m\u011bl st\u00e1le bledou a o\u010di vykulen\u00e9 strachem. K\u016f\u017ee kolem o\u010d\u00ed se mu ve slune\u010dn\u00edm sv\u011btle dopadaj\u00edc\u00edm v brzk\u00e9m odpoledni na oba kluky t\u0159pytila od slz.<\/div>\n
Brat\u0159i se nezat\u011b\u017eovali jak\u00fdmkoliv pohybem a bylo jim jedno, kolik lid\u00ed se oto\u010d\u00ed, aby vid\u011bli dva obj\u00edmaj\u00edc\u00ed se chlapce – oble\u010den\u00e9, jako by si odsko\u010dili z focen\u00ed v jednom z t\u011bch tematick\u00fdch fotokiosk\u016f – uprost\u0159ed chodn\u00edku. Oba vypadali tak nepat\u0159i\u010dn\u011b, \u017ee bylo t\u011b\u017ek\u00e9 se za nimi neohl\u00e9dnout.<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed z bratr\u016f popot\u00e1hl a rozhl\u00e9dl se. Skousl si spodn\u00ed ret. Pohledem sk\u00e1kal z tv\u00e1\u0159e na tv\u00e1\u0159 a divil se v\u0161emu, co nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl. \u0160perky tr\u010d\u00edc\u00ed lidem z obo\u010d\u00ed a \u00fast, obrovsk\u00e9 d\u00edry, p\u0159es kter\u00e9 m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bk vid\u011bt skrz u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dky, d\u00edvky jen tak nap\u016fl oble\u010den\u00e9 v tit\u011brn\u00fdch v\u011bcech. Stroje, kter\u00e9 neum\u011bl James pomalu ani pojmenovat, kolem nich svi\u0161t\u011bly neuv\u011b\u0159itelnou rychlost\u00ed, o n\u00ed\u017e se lidem ani nesnilo. Vzduch pro\u0165al hlasit\u00fd zvuk podobn\u00fd za\u0159v\u00e1n\u00ed lva. James vzhl\u00e9dl k obloze a uvid\u011bl n\u011bco jako vzducholo\u010f vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se nad nimi. A\u010dkoliv James si byl jist\u00fd, \u017ee nikdy takovou vzducholo\u010f nevid\u011bl, ani o n\u00ed nesly\u0161el. Zam\u017eoural proti slunci a sledoval objekt o\u010dima, p\u0159i\u010dem\u017e mu spadla brada.<\/p>\n

„Jamesi,“ p\u0159eru\u0161il Bill bratr\u016fv \u00fa\u017eas a p\u0159inutil ho pod\u00edvat se zp\u011bt na n\u011bj, jemn\u011b ho uchopil za bradu a nato\u010dil ho k sob\u011b. „Jamesi, p-pro\u010d jsi mne sledoval?“ zeptal se t\u0159esouc\u00edm se hlasem. Zaznamenal st\u00edn, kter\u00fd se objevil vedle nich. Star\u0161\u00ed z chlapc\u016f se ohl\u00e9dl a usm\u00e1l se, jakmile zjistil, \u017ee je to jenom Georg, jen\u017e k nim kone\u010dn\u011b do\u0161el. Ale nenechal se ru\u0161it, okam\u017eit\u011b obr\u00e1til pozornost zp\u011bt ke sv\u00e9mu sourozenci.<\/div>\n

James se zhluboka nadechl, p\u0159i\u010dem\u017e se mu zvedla ramena a nafoukl hrudn\u00edk. Otev\u0159el \u00fasta k odpov\u011bdi, ale pak se jeho pohled sto\u010dil na moment ke Georgovi a on ztratil ve\u0161kerou kur\u00e1\u017e, kterou t\u00edm hlubok\u00fdm n\u00e1dechem nabyl. A m\u00edsto odpov\u011bdi se znovu vrhnul do Billova objet\u00ed a zavrtal se do jeho hrudi, sev\u0159el ho stejn\u00fdm zp\u016fsobem jako p\u0159ed p\u00e1r minutami.<\/div>\n
„Jamesi,“ vyslovil Bill se sm\u00edchem a omotal pa\u017ee kolem sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra, aby dokon\u010dil objet\u00ed. Pevn\u011b ho stiskl, sna\u017eil se, aby neucukl nad t\u00edm, jak bezmocn\u011b Jamesovy ruce spo\u010d\u00edvaly na jeho z\u00e1dech a jak moc se jeho mal\u00e9 prsty zar\u00fdvaj\u00ed do k\u016f\u017ee na ramenou skrz tenkou l\u00e1tku ko\u0161ile. Jako by jeho bratr prosil o jistotu a hledal bezpe\u010d\u00ed. Vypadal tak ustaran\u011b a boj\u00e1cn\u011b na tom pro n\u011bj ciz\u00edm m\u00edst\u011b a jeho strach si vyb\u00edral svou da\u0148.<\/p>\n

„Jamesi, je to v po\u0159\u00e1dku,“ sna\u017eil se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit Bill, kdy\u017e se Jamesovy prsty je\u0161t\u011b v\u00edc zaryly do jeho zad. Na opl\u00e1tku upevnil sev\u0159en\u00ed kolem bratrova mal\u00e9ho t\u011bl\u00ed\u010dka. „Jsi v po\u0159\u00e1dku, jsi v bezpe\u010d\u00ed, Jamesi, p-p\u0159\u00edsah\u00e1m.“<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1skovi se za\u010daly t\u0159\u00e1st nohy od toho, jak byl ve d\u0159epu, ale necht\u011bl se postavit a prolomit objet\u00ed. M\u00edsto toho si opatrn\u011b klekl, nestaral se o to, jestli si u\u0161pin\u00ed nebo roztrhne kalhoty. Nic ho te\u010f nemohlo zaj\u00edmat m\u00ed\u0148. Nikdy by to objet\u00ed nezni\u010dil. Pa\u017ee nechal omotan\u00e9 kolem br\u00e1\u0161kov\u00fdch zad v ochranitelsk\u00e9m gestu. Pro jednou se karta obr\u00e1tila a Bill byl pro zm\u011bnu ten, kter\u00fd d\u00e1val bezpe\u010d\u00ed a jistotu. \u010cernovl\u00e1sek c\u00edtil, jak jeho ko\u0161ile vlhne – to jak se James najednou rozhodl p\u0159estat se br\u00e1nit slz\u00e1m – a skoro se mu cht\u011blo bre\u010det nad my\u0161lenkou, jak vyd\u011b\u0161en\u00fd jeho bratr mus\u00ed b\u00fdt. Vzpomn\u011bl si na svou prvn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu zde, na v\u0161e, \u010d\u00edm si pro\u0161el, ne\u017e ho Tom na\u0161el p\u0159ed \u0161kolou. Byl tak ztracen\u00fd a zmaten\u00fd\u2026 a mohl si jenom p\u0159edstavovat, jak m\u016f\u017ee stejnou situace vn\u00edmat osmilet\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
Bill sev\u0159el br\u00e1\u0161ku je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„Jamesi, slibuji ti, \u017ee bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku.“ Hlas se mu chv\u011bl, co\u017e nebylo pro uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed zrovna nejlep\u0161\u00ed. Kluci z\u016fstali ve stejn\u00e9 pozici n\u011bkolik minut, ti\u0161e sv\u00edrali jeden druh\u00e9ho a Georg st\u00e1l u nich a v\u0161e sledoval se zmatkem vepsan\u00fdm ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
P\u00e1r lid\u00ed se dokonce zastavilo a p\u00e1r sekund na n\u011b z\u00edralo, kolemjdouc\u00ed zji\u0161\u0165ovali, jestli nepot\u0159ebuj\u00ed pomoc, ale pak zmizeli stejn\u011b rychle, jako se objevili.<\/div>\n
\n

James\u016fv pl\u00e1\u010d se kone\u010dn\u011b zm\u011bnil jen v m\u00edrn\u00e9 popotahov\u00e1n\u00ed proti Billov\u011b hrudi a jeho sev\u0159en\u00ed se pomalu uvol\u0148ovalo, p\u0159esto\u017ee chlapec st\u00e1le sv\u00e9ho bratra na uji\u0161t\u011bnou dr\u017eel, b\u00e1l se, \u017ee kdyby se ho pustil, znovu se ztrat\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Jamesi,“ za\u010dal Bill m\u00edrn\u00fdm t\u00f3nem, kdy\u017e se bratr uklidnil. „Jak, pro\u010d, ne, jak jsi mne… pro\u010d jsi mne sledoval?“<\/div>\n
Nejprve se mu m\u00edsto odpov\u011bdi dostalo jenom popot\u00e1hnut\u00ed, to jak si James ot\u0159el mokr\u00fd nos do l\u00e1tky Billovy ko\u0161ile a nedostal suchost, v jakou doufal. Mal\u00fd chlapec byl ti\u0161e asi minutu, vrt\u011bl se v bratrov\u011b objet\u00ed a nakonec se us\u00eddlil s hlavou polo\u017eenou na Billov\u011b hrudi a nehled\u011bl na to, jak d\u011btinsky to m\u016f\u017ee vypadat.<\/div>\n
„Tom,“ dostal ze sebe t\u0159esouc\u00edm se hlasem a pokra\u010doval jen pot\u00e9, co ho k tomu Bill pob\u00eddl. „Vid\u011bl jsem Toma mizet od… od vodn\u00ed pumpy a v\u0161e, cos mi k tomu \u0159ekl, bylo, \u017ee vid\u00edm v\u011bci, kter\u00e9 nejsou pravda, a pot\u00e9 jsem dnes vid\u011bl tebe mizet z toho sam\u00e9ho m\u00edsta, tak jsem b\u011b\u017eel k t\u00e9 pump\u011b a ud\u011blal tu samou v\u011bc, kterou jsem vid\u011bl d\u011blat tebe a p-pot\u00e9… Byl jsem p\u0159enesen sem, nebo teda tam, do…“<\/div>\n
„Do parku,“ dokon\u010dil za n\u011bj Bill a polo\u017eil si bradu na temeno Jamesovy hlavy. „Jamesi, tos opravdu nem\u011bl d\u011blat.“<\/div>\n
„Ale vid\u011bl jsem, jak miz\u00ed\u0161 stejn\u011b jako Tom!“ op\u00e1\u010dil James a trochu se odt\u00e1hl, aby mohl Billovi koukat do tv\u00e1\u0159e. \u010celo se mu zalesklo. Vymanil se z bratrova objet\u00ed. Trochu vy\u0161pulil spodn\u00ed ret a vystr\u010dil svou um\u00edn\u011bnou bradu.<\/p>\n

Bill si povzdechl a p\u00e1r vte\u0159in se d\u00edval do zem\u011b, nebyl si jist\u00fd, co odpov\u011bd\u011bt. Nemohl dovolit, aby se na n\u011bj br\u00e1\u0161ka za n\u011bco takov\u00e9ho zlobil, zvl\u00e1\u0161\u0165 ne te\u010f. Kdyby mu te\u010f utekl, nem\u011bl by \u0161anci ho naj\u00edt.<\/div>\n

„Jamesi, v\u00edm, \u017ees musel b\u00fdt zv\u011bdav\u00fd, a omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem k tob\u011b nebyl p\u0159edt\u00edm up\u0159\u00edmn\u00fd, ale m\u011bls po\u010dkat a zeptat se nam\u00edsto toho, \u017ees mne sem sledo-„<\/div>\n
„Bille, kde to jsme?“ p\u0159eru\u0161il ho James, kter\u00fd nem\u011bl z\u00e1jem poslouchat, co m\u011bl, nebo nem\u011bl d\u011blat. Stejn\u011b nem\u011bl moc zm\u011bnit minulost.<\/div>\n
„C-co?“ reagoval \u010dernovl\u00e1sek a pohl\u00e9dl Jamesovi do tv\u00e1\u0159e. Ta ot\u00e1zka ho zastihla nep\u0159ipraven\u00e9ho.<\/div>\n
„Kde… kde to jsme?“ zopakoval jeho mlad\u0161\u00ed sourozence ti\u0161eji a na moment se zkoumav\u011b zad\u00edval na Georga.<\/div>\n
Bill viditeln\u011b zbledl. Ta ot\u00e1zka se mu zaryla do mysli, jeho mozek n\u011bkolikr\u00e1t prozkoumal ka\u017ed\u00e9 slovo. Tohle byla ta ot\u00e1zka, na ni\u017e nikdy necht\u011bl odpov\u00eddat, zvl\u00e1\u0161\u0165 ne Jamesovi. Dob\u0159e, mo\u017en\u00e1 kdyby se ptali matka nebo otec, bylo by to je\u0161t\u011b n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed a hroziv\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Billovi se tou p\u0159edstavou sev\u0159el \u017ealudek. Odhl\u00e9dl pry\u010d, bloudil pohledem kolem sebe a hledal zp\u016fsob, jak odpov\u011bd\u011bt. Vzhl\u00e9dl na moment ke Georgovi, ale ten vypadal je\u0161t\u011b zmaten\u011bji ne\u017e James. Kone\u010dn\u011b se o\u010dima vr\u00e1til k Jamesov\u011b tv\u00e1\u0159i, je\u017e m\u011bla t\u00e1zav\u00fd a o\u010dek\u00e1vaj\u00edc\u00ed v\u00fdraz.<\/div>\n
Ten chlapec cht\u011bl odpov\u011b\u010f, pravdivou odpov\u011b\u010f. A Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee mu te\u010f nem\u016f\u017ee lh\u00e1t.<\/div>\n
Jak\u00e1 le\u017e by tohle v\u016fbec dovedla vysv\u011btlit?<\/p>\n

„Bille, c-co je toto za… m\u00edsto?“ p\u00eddil se James a spojil pohled s Billov\u00fdm. „A ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee sn\u00edm, v\u00edm, \u017ee ne.“<\/div>\n

Bill se nadechl a chytil Jamese za p\u0159edlokt\u00ed, jemn\u011b si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl. Je\u0161t\u011b jednou se pod\u00edval do zem\u011b, nejist\u00fd, jak za\u010d\u00edt. Podv\u011bdom\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl palcem po bratrov\u011b ruce v uklid\u0148uj\u00edc\u00edm gestu.<\/div>\n
„Jamesi, nebude\u0161 mi v\u011b\u0159it,“ \u0159ekl ti\u0161e a naklonil hlavu.<\/div>\n
„Bille, pov\u011bz mi to.“<\/div>\n
Star\u0161\u00ed z chlapc\u016f si znovu povzdechl, pohl\u00e9dl znovu do Jamesovy nevinn\u00e9 tv\u00e1\u0159e a nepatrn\u011b se pousm\u00e1l. „Dob\u0159e, Jamesi, \u0159eknu ti to, ale mus\u00ed\u0161 mi sl\u00edbit, \u017ee… \u017ee neute\u010de\u0161, dob\u0159e? Mus\u00ed\u0161 se pokusit mi v\u011b\u0159it, dob\u0159e?“<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed ze sourozenc\u016f se zatv\u00e1\u0159il trochu zmaten\u011b. Koncentrovan\u011b si skousl spodn\u00ed ret, pohledem p\u0159ejel po bratrov\u011b obli\u010deji, v\u0161iml si, jak nerv\u00f3zn\u011b a \u00fazkostliv\u011b vypad\u00e1 jenom z toho, \u017ee mu m\u00e1 Bill \u0159\u00edct up\u0159\u00edmnou odpov\u011b\u010f na to, kde se nach\u00e1zej\u00ed. Mus\u00ed to b\u00fdt n\u011bco opravdu neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho.<\/div>\n
Ale jak by mohlo pojmenov\u00e1n\u00ed tohohle m\u00edsta b\u00fdt hor\u0161\u00ed, ne\u017e to tady skute\u010dn\u011b b\u00fdt?<\/div>\n
Navzdory sv\u00e9mu nerv\u00f3zn\u00edmu bratrovi James v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl na souhlas.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom posp\u00edchal po schodech do sklepa a b\u011bhem toho rozsv\u011bcel sv\u011btlo, je\u017e oz\u00e1\u0159ilo pra\u0161nou m\u00edstnost natolik, aby mohl naj\u00edt cestu zp\u011bt k otev\u0159en\u00fdm krabic\u00edm, kter\u00e9, jak doufal, ukr\u00fdvaly je\u0161t\u011b v\u00edc tajemstv\u00ed, ne\u017e zat\u00edm objevil.<\/p><\/div>\n

Na\u0161el tu jednu bednu a rychle do n\u00ed a\u017e po loket zabo\u0159il ruce. Mohl ji prohledat jen hmatem. Byla p\u0159\u00edli\u0161 vysok\u00e1 a tmav\u00e1, aby vid\u011bl, jak\u00e9 poklady skr\u00fdv\u00e1, a tentokr\u00e1t Tom nemyslel na to vz\u00edt si baterku. Zavr\u010del a zase ruce vyndal, o krok ustoupil a zhluboka se nadechl, aby uklidnil spla\u0161en\u00e9 nervy. Pot\u0159eboval se zklidnit. Nem\u011bl by b\u00fdt tak rozhozen\u00fd hloup\u00fdm den\u00ed\u010dkem.<\/div>\n
Ka\u017edop\u00e1dn\u011b pokud existuje dal\u0161\u00ed den\u00edk, v n\u011bm\u017e by na\u0161el odpov\u011bdi o budoucnosti sv\u00e9 i Billov\u011b… nesna\u017eil by se pak d\u011blat v\u0161e pro to, aby naplnil v\u0161e, o \u010dem se v knize p\u00ed\u0161e, a pokusil se ud\u011blat jist\u00e9 v\u011bci tak, jak je pro n\u011bj osud u\u017e p\u0159ipravil, bez ohledu na to, jestli by si toho byl, nebo nebyl v\u011bdom? Na p\u00e1r sekund zav\u0159el o\u010di a p\u0159ik\u00e1zal si uklidnit se. M\u00edsto toho, aby hledal lep\u0161\u00ed zdroj sv\u011btla v tmav\u00e9m sklep\u011b, vzal krabici do rukou, zvedl ji, pevn\u011b ji chytil a pomalu, schod po schodu, zam\u00ed\u0159il do prvn\u00edho patra domu prarodi\u010d\u016f.<\/p>\n

Do\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje a tam hodil hn\u011bdou bednu na podlahu doprost\u0159ed m\u00edstnosti, nestaraje se o to, kdo dal\u0161\u00ed se tam moment\u00e1ln\u011b nach\u00e1z\u00ed. Byl p\u0159\u00edli\u0161 ztracen\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Klekl si vedle krabice a pono\u0159il do n\u00ed ruce. Prohraboval se r\u016fzn\u00fdmi p\u0159edm\u011bty a zarazil se, kdy\u017e narazil na fotografii zn\u00e1m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n

Vyndal obr\u00e1zek z krabice, posadil se na paty a sev\u0159el v dlan\u00edch r\u00e1me\u010dek. Odfoukl prach ze skla, aby l\u00e9pe vid\u011bl na usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se, ale st\u00e1le v\u00e1\u017en\u00e9 obli\u010deje, kter\u00e9 mu opl\u00e1cely pohled. Jejich emoce byly nav\u017edy uzam\u010den\u00e9 v tom jednom specifick\u00e9m momentu.<\/div>\n
Nebyl to \u00fapln\u011b rodinn\u00fd portr\u00e9t. Na sn\u00edmku p\u00f3zovali jenom Bill a James, kte\u0159\u00ed by si tenkr\u00e1t st\u011b\u017e\u00ed p\u0159edstavili, \u017ee jejich fotografie bude za sto let v rukou dredat\u00e9ho chlapce. Jist\u011b, o takov\u00fdch v\u011bcech nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nikdo. Lid\u00e9 se p\u0159i focen\u00ed usm\u011bj\u00ed a mysl\u00ed na to, \u017ee obr\u00e1zek skon\u010d\u00ed pov\u011b\u0161en\u00fd doma na zdi a bude lahodit oku ka\u017ed\u00e9ho n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka. Kdy\u017e focen\u00ed skon\u010d\u00ed, jejich my\u0161lenky se ani n\u00e1hodou nezaob\u00edraj\u00ed t\u00edm, kter\u00fd potomek sn\u00edmek v budoucnu najde.<\/p>\n

„Bav\u00ed\u0161 se?“ ozval se star\u0161\u00ed rozt\u0159esen\u00fd hlas, jen\u017e vyru\u0161il Toma, kter\u00fd zrovna prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es zasklenou fotku. Chlapec oto\u010dil hlavou a spat\u0159il d\u011bde\u010dk\u016fv obli\u010dej. Star\u0161\u00ed mu\u017e ve\u0161el do m\u00edstnosti bez h\u016flky, navzdory tomu, jak moc byl shrben\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b byl p\u0159\u00edli\u0161 tvrdohlav\u00fd na to, aby si p\u0159iznal, \u017ee pot\u0159ebuje h\u016flku nebo chod\u00edtko, p\u0159ece to zvl\u00e1dne s\u00e1m – alespo\u0148 si to myslel. Tom sledoval, jak d\u011bde\u010dek spou\u0161t\u00ed sv\u00e9 t\u011blo na gau\u010d. Ve tv\u00e1\u0159i se mu objevila \u00faleva, \u017ee kone\u010dn\u011b sed\u00ed.<\/div>\n

„Jen jsem u\u017e za\u010dal s t\u00edm \u00faklidem sklepa,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a mrknul na r\u00e1me\u010dek v dlan\u00edch. Jemn\u011b se usm\u00e1l nad cul\u00edc\u00edm se Billem. Ta fotografie vypadala „aktu\u00e1ln\u011b“, alespo\u0148 soud\u011b podle Jamese. Nicm\u00e9n\u011b jak\u00e9mukoliv chlapci p\u0159id\u00e1 hezk\u00fd oblek k prav\u00e9mu v\u011bku p\u00e1r let.<\/div>\n
K dred\u00e1\u010dov\u00fdm u\u0161\u00edm dolehl unaven\u00fd sm\u00edch, pod jeho\u017e vlivem mlad\u00edk znovu vzhl\u00e9dl ke sv\u00e9mu prap\u0159edkovi.<\/div>\n
„Tome, v\u00ed\u0161, \u017ee ukl\u00edzen\u00ed sklepa znamen\u00e1 v\u00edc ne\u017e p\u0159esouv\u00e1n\u00ed krabic na jin\u00e9 m\u00edsto v dom\u011b, \u017ee?“ pop\u00edchl ho se zazuben\u00edm star\u0161\u00ed mu\u017e. Tom k\u00fdvl a polo\u017eil fotografii na koberec, na\u010de\u017e se zahrabal zp\u011bt do krabice. Vypadalo to, \u017ee jsou v n\u00ed dal\u0161\u00ed fotografie a potom n\u011bjak\u00e9 star\u00e9 u\u010debnice, ale nic nevypadalo jako den\u00edk, kter\u00fd le\u017eel v Tomov\u011b pokoji. Chlapec zt\u011b\u017eka vydechl a odhrnul n\u011bjak\u00e9 v\u011bci na stranu, doufal, \u017ee objev\u00ed n\u011bco, co bylo dote\u010f schovan\u00e9 na dn\u011b.<\/p>\n

„Hled\u00e1\u0161 n\u011bco?“ ozval se znovu po p\u00e1r minut\u00e1ch d\u011bde\u010dek, kter\u00fd si mezit\u00edm zapnul v televizi jak\u00fdsi sout\u011b\u017en\u00ed po\u0159ad a nastavil vy\u0161\u0161\u00ed hlasitost, ne\u017e bylo nutn\u00e9.<\/div>\n

Tom se na n\u011bj p\u0159es pokoj zad\u00edval a kousl se do rtu. Zva\u017eoval, zda by mu m\u011bl polo\u017eit ot\u00e1zku.<\/div>\n
Za zept\u00e1n\u00ed nic ned\u00e1, \u017ee? Je to jenom mal\u00fd dotaz, \u017e\u00e1dn\u00e1 velk\u00e1 v\u011bc.<\/div>\n
„D\u011bdo,“ za\u010dal Tom bezbrann\u00fdm hlasem, zn\u011bl jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. „Nev\u00ed\u0161, jestli J-“ Zarazil se a opravil. „Nev\u00ed\u0161, jestli tv\u016fj t\u00e1ta<\/em> m\u011bl v\u00edc den\u00edk\u016f?“<\/div>\n
Trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val, sledoval, jak d\u011bde\u010dek zpracov\u00e1v\u00e1 jeho doraz. Sice to trvalo jen p\u00e1r sekund, ale Tomovi to p\u0159ipadalo jako v\u011b\u010dnost.<\/div>\n
Star\u00fd mu\u017e pozdvihl obo\u010d\u00ed, pohnul \u00fasty, jako by n\u011bco \u017ev\u00fdkal, a pak se ti\u0161e zeptal: „Jak\u00fdch den\u00edk\u016f?“<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d si povzdychl a postavil se. „Nev\u00edm,“ vysv\u011btlil klidn\u011b. „Na\u0161el jsem jeden den\u00edk v t\u00e9hle krabici a byl jsem\u2026 zv\u011bdav\u00fd, jestli nev\u00ed\u0161 o dal\u0161\u00edch.“<\/div>\n
„\u010ceho se ten den\u00edk t\u00fdkal?“<\/div>\n
Tom m\u00edrn\u011b sklonil hlavu, nebyl si jist\u00fd, jestli m\u00e1 chodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e, nebo odpov\u011bd\u011bt p\u0159\u00edmo. Pot\u00e9, co hlavu op\u011bt zvedl a pod\u00edval se do laskav\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho d\u011bde\u010dka, se rozhodl pro druhou mo\u017enost.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Je hlavn\u011b o B-Billovi,“ vykoktal ze sebe, s\u00e1m ohromen\u00fd t\u00edm, jak tich\u00fd jeho hlas m\u016f\u017ee b\u00fdt. A – samoz\u0159ejm\u011b – kv\u016fli hlasit\u00e9 televizi a d\u011bde\u010dkov\u011b ne \u00fapln\u011b perfektn\u00edm sluchu musel svou posledn\u00ed v\u011btu zopakovat. „Ten den\u00edk je hlavn\u011b o Billovi.“<\/p><\/div>\n

„O Billovi?“ ot\u00e1zal se star\u00fd mu\u017e a stiskl na televizn\u00edm ovlada\u010di tla\u010d\u00edtko na vypnut\u00ed zvuku.<\/div>\n
Dredat\u00fd teenager si povzdechl a pak odpov\u011bd\u011bl: „V\u0161ak v\u00ed\u0161, Bill? Tv\u016fj\u2026 str\u00fdc?“<\/div>\n
D\u011bde\u010dek p\u0159ik\u00fdvl, m\u00e1vl rukou a trochu se zahih\u0148al. „Ano, ano, j\u00e1 v\u00edm, kdo<\/em> je Bill. Jen jsem p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee to v\u00ed\u0161 i ty.“<\/div>\n
Tom zrudnul. Pomalu p\u0159e\u0161el k pohovce, aby se p\u0159ipojil k d\u011bdovi. Sedl se, p\u0159i\u010dem\u017e se vyh\u00fdbal o\u010dn\u00edmu kontaktu. „Dozv\u011bd\u011bl jsem se spoustu v\u011bc\u00ed z toho den\u00edku, asi,“ na\u0161el kone\u010dn\u011b v\u00fdmluvu, kterou by to mohl vysv\u011btlit.<\/div>\n
Star\u0161\u00ed mu\u017e k\u00fdvl a zad\u00edval se do d\u00e1li, to jak si vyvolal n\u011bjakou vzpom\u00ednku. Rty se mu sto\u010dily do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu nad t\u00edm, co si p\u0159ehr\u00e1val v hlav\u011b. „M\u016fj t\u00e1ta n\u00e1m vypr\u00e1v\u011bl o Billovi spoustu p\u0159\u00edb\u011bh\u016f,“ \u0159ekl. „Tolik dobrodru\u017estv\u00ed\u2026“<\/div>\n
Tom sledoval, jak se d\u011bde\u010dek sm\u011bje vlastn\u00edm my\u0161lenk\u00e1m, a p\u0159\u00e1l si, aby mohl tyhle p\u0159\u00edb\u011bhy zn\u00e1t tak\u00e9.<\/p>\n

Po chv\u00edli se mlad\u00edk ti\u0161e zeptal, \u010d\u00edm\u017e vytrhl sv\u00e9ho p\u0159edka z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. „D\u011bdo, Bill nen\u00ed doopravdy mrtv\u00fd\u2026 nebo jo?“<\/div>\n

D\u011bda zavrt\u011bl hlavou. „Ne, to rozhodn\u011b ne,“ op\u00e1\u010dil s \u00fasm\u011bvem. V o\u010d\u00edch mu zajisk\u0159ilo.<\/div>\n
Tomovi spadl k\u00e1men ze srdce. Jist\u011b, v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill neum\u0159el p\u0159esn\u011b toho jist\u00e9ho dne, ale nem\u011bl z\u00e1ruku, \u017ee p\u0159e\u017eil tam, kam utekl.<\/div>\n
Pot\u00e9, co znovu zaslechl d\u011bde\u010dk\u016fv chechot, se zv\u011bdavost\u00ed k n\u011bmu vzhl\u00e9dl a pod\u00edval se do jeho vesel\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Vypadalo to, \u017ee d\u011bda m\u00e1 stejn\u011b tolik tajemstv\u00ed, kolik je v Jamesov\u00fdch den\u00edc\u00edch.<\/div>\n
Tom si odka\u0161lal. „D\u011bdo, c-co dal\u0161\u00edho mi m\u016f\u017ee\u0161 o Billovi \u0159\u00edct?“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„B-budoucnost?“ zeptal se James. To sm\u011b\u0161n\u00e9 slovo mu \u0161lo p\u0159es pusu v\u00edc ne\u017e obt\u00ed\u017en\u011b. Nemohl si vzpomenout na dobu, kdy by mluvil o takov\u00e9 \u0161\u00edlenosti nebo se ho n\u011bkdo sna\u017eil p\u0159im\u011bt k tomu, aby v\u011b\u0159il podobn\u00e9mu nesmyslu. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b z\u00edral sv\u00e9mu bratrovi p\u0159\u00edmo do tv\u00e1\u0159e a p\u0159ijal jeho k\u00fdvnut\u00ed. Sm\u00edch, kter\u00fd mu unikl ze rt\u016f p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami, u\u017e v jeho hlav\u011b nezn\u011bl tak sm\u011b\u0161n\u011b. „Bille, to nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b,“ prohl\u00e1sil chlapec a pobaven\u011b se usm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

Znovu obdr\u017eel k\u00fdvnut\u00ed hlavou od sv\u00e9ho v\u00e1\u017en\u00e9ho bratra – stejn\u00e9, jako v\u00eddal v\u017edy u sv\u00e9ho otce.<\/div>\n
James odhl\u00e9dl od Billa a rychle si prohl\u00e9dl tich\u00e9ho mu\u017ee stoj\u00edc\u00edho vedle nich. Ten ne\u0159ekl ani slovo, jen tam st\u00e1l a zmaten\u011b je sledoval.<\/div>\n
„Mohu mu v\u011b\u0159it?“ ot\u00e1zal se mu\u017ee James, \u010d\u00edm\u017e ho o\u010dividn\u011b vyru\u0161il. Georg p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a vykulil o\u010di, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se ho chlapec na n\u011bco ptal.<\/div>\n
„Promi\u0148, co\u017ee?“<\/div>\n
„Jemu!“ op\u00e1\u010dil James a uk\u00e1zal na sv\u00e9ho sourozence, p\u0159i\u010dem\u017e nespou\u0161t\u011bl o\u010di z druh\u00e9ho mlad\u00edka. „Mohu v\u011b\u0159it tomu… tomu nesmyslu, je\u017e m\u00e1m p\u0159ijmout? Tvrd\u00ed mi, \u017ee je rok 2008!“<\/div>\n
Georg otev\u0159el pusu k odpov\u011bdi, ale nebyl schopn\u00fd ze sebe dostat v\u00edc ne\u017e muml\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jamesi, nel\u017eu ti,“ \u0159ekl pevn\u011b Bill a chytil sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra za bradu, nasm\u011broval si jeho hlavu k sob\u011b, aby se mu musel d\u00edvat do o\u010d\u00ed. „A ned\u011bl\u00e1m si z tebe legraci, dob\u0159e?“<\/div>\n
Chlapec sev\u0159el \u010delist, odm\u00edtal p\u0159ijmout tu sm\u011b\u0161nou p\u0159edstavu. Rozhodn\u011b to byla le\u017e. Jak by to mohla b\u00fdt pravda? \u017dij\u00ed v roce 1908. Nen\u00ed mo\u017en\u00e9 dostat se do roku 2008.<\/p>\n

„Pod\u00edvej, Jamesi, tak\u00e9 jsem tomu nejd\u0159\u00edv nev\u011b\u0159il, v\u00ed\u0161? V\u00edm, \u017ee to ned\u00e1v\u00e1 smysl, v\u011b\u0159 mi, v\u00edm to,“ \u0159ekl Bill a up\u0159\u00edmn\u011b se zasm\u00e1l. „Ale mus\u00ed\u0161 se pokusit mi v\u011b\u0159it. Pros\u00edm?“<\/div>\n

James na p\u00e1r vte\u0159in odhl\u00e9dl od jeho tv\u00e1\u0159e a koncentrovan\u011b h\u00fdbal \u010delist\u00ed ze strany na stranu.<\/div>\n
„Co Tom?“<\/div>\n
Bill\u016fv v\u00fdraz trochu povadl p\u0159i zm\u00ednce o tom, \u010demu by se te\u010f rad\u011bji vyhnul. „C-co s Tomem?“<\/div>\n
James vydechl a pod\u00edval se zp\u011bt na n\u011bj. „Kde je?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zavrt\u011bl hlavou a nad tou ot\u00e1zkou se zamra\u010dil, nech\u00e1pal, co to s t\u00edm v\u0161\u00edm m\u00e1 co d\u011blat. „Je u prarodi\u010d\u016f, jak jsem ti ji\u017e \u0159ekl.“<\/div>\n
„S prarodi\u010di v roce 1908, nebo…“ nedokon\u010dil druh\u00fd chlapec.<\/div>\n
„V roce 2008,“ do\u0159ekl za n\u011bj Bill a k\u00fdvl.<\/div>\n
James n\u011bkolikr\u00e1t zmaten\u011b zamrkal, sna\u017eil se tu informaci vst\u0159ebat. Na osmilet\u00e9 d\u00edt\u011b toho bylo trochu moc a rozhodn\u011b nebylo lehk\u00e9 p\u0159ijmout n\u011bco, co zn\u011blo tak sm\u011b\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Po\u010dkat,“ promluvil James.<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu sehnul. „Hmm?“<\/div>\n
„Znamen\u00e1 to,“ za\u010dal James a pod\u00edval se sv\u00e9mu bratrovi do o\u010d\u00ed, „\u017ee Tom je z…“ op\u011bt v\u011btu nedokon\u010dil, jeho hlas odnesl v\u00e1nek. Nedok\u00e1zal u\u017e znovu vyslovit ani „2008“, ani „budoucnost“.<\/div>\n
Ale Bill i tak p\u0159ik\u00fdvl, vypadal, \u017ee naprosto rozum\u00ed tomu, co se jeho sourozenec sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Je,“ \u0159ekl star\u0161\u00ed chlapec s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, p\u0159i\u010dem\u017e se st\u00e1le d\u00edval sv\u00e9mu mlad\u0161\u00edmu br\u00e1\u0161kovi do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

Na p\u00e1r minut bylo ticho, oba chlapci nev\u011bd\u011bli, co dal\u0161\u00edho pov\u011bd\u011bt. U\u017e tak se m\u011bli hodn\u011b s \u010d\u00edm vyrovn\u00e1vat, nepot\u0159ebovali toho v\u00edc.<\/div>\n

„Poj\u010f,“ pronesl po chv\u00edli Bill a postavil se. Opr\u00e1\u0161il si kolena. Nat\u00e1hl pravou ruku dlan\u00ed vzh\u016fru a nazna\u010dil bratrovi, aby se j\u00ed chytil. Sledoval pochybnosti mal\u00e9ho chlapce, to jak se mu hlubok\u00fdm n\u00e1dechem zdvihaj\u00ed ramena, zat\u00edmco se d\u00edv\u00e1 na nab\u00edzenou ruku. „Nem\u016f\u017eeme zde st\u00e1t v\u011b\u010dn\u011b,“ dodal \u010dernovl\u00e1sek ti\u0161e. Usm\u00e1l se, kdy\u017e se p\u011bt huben\u00fdch prst\u016f omotalo kolem jeho dlan\u011b a pevn\u011b ji sev\u0159elo. James nikdy \u00fapln\u011b nep\u0159iznal, \u017ee v\u011b\u0159\u00ed tomu, \u017ee je tohle opravdu budoucnost, ale fakt, \u017ee p\u0159ijal bratrovu ruku a nechal se j\u00edm v\u00e9st po tom nezn\u00e1m\u00e9m m\u00edst\u011b, znamenalo pro Billa v\u00edc.<\/div>\n
Bez dal\u0161\u00edch slov skupinka o t\u0159ech lidech pokra\u010dovala po chodn\u00edku. Bill je vedl t\u00edm sam\u00fdm sm\u011brem jako p\u0159edt\u00edm Georg. Jeho bratr kr\u00e1\u010del vedle n\u011bj, malou ru\u010dku v Billov\u011b. Nepustil by se j\u00ed ani za nic.<\/p>\n

Po chv\u00edli Georg, jen\u017e oba ti\u0161e n\u00e1sledoval jako robot, kone\u010dn\u011b na\u0161el hlas.<\/div>\n

„Po\u010dkat, vy dva jste brat\u0159i?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
Bill se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno, a ani\u017e by se zastavil, jednodu\u0161e op\u00e1\u010dil: „Ano.“<\/div>\n
Georg se zarazil, vlivem \u010deho\u017e Bill i James ud\u011blali to sam\u00e9 a zv\u011bdav\u011b se na n\u011bj oto\u010dili.<\/div>\n
„Pak to znamen\u00e1,“ za\u010dal Geo, jeho\u017e tv\u00e1\u0159 za\u010dala blednout. Prstem ukazoval z jednoho chlapce na druh\u00e9ho. „T-to znamen\u00e1, \u017ee jste oba z… z minulosti,“ dokon\u010dil \u0161eptem a s vyvalen\u00fdma o\u010dima se rozhl\u00e9dl po ulici, jestli je n\u00e1hodou n\u011bkdo nezaslechl.<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a trochu se zmaten\u011b zamra\u010dil, nech\u00e1pal, pro\u010d kv\u016fli tomu Tom\u016fv p\u0159\u00edtel tak vy\u0161iluje.<\/div>\n
„Kurva!“ zak\u0159i\u010del \u0161eptem Georg a pl\u00e1cnul se dlan\u00ed do \u010dela. „Kurva, kurva, kurva, kurva, kurva! NE! Co tady vy dva d\u011bl\u00e1te?“ zeptal se a ani ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f. „Nem\u011bli byste tady b\u00fdt! Ani jeden z v\u00e1s! Tohle nen\u00ed dobr\u00fd, tohle, doprdele, nen\u00ed dobr\u00fd!“<\/div>\n
Oba chlapci na bruneta ustaran\u011b, nicm\u00e9n\u011b z\u00e1rove\u0148 i trochu pobaven\u011b, z\u00edrali.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it!“ pokra\u010doval Geo, p\u0159i\u010dem\u017e hl\u00eddal v\u00fd\u0161ku sv\u00e9ho hlasu, aby ho nemohl sly\u0161et nikdo jin\u00fd. Za\u010dal se tahat za vlasy a d\u00e1l valil o\u010di. „Ne, ne, ne, tohle nen\u00ed dobr\u00fd. Nem\u016f\u017eeme tady m\u00edt dva lidi, tohle ud\u011bl\u00e1 bordel v… sakra, ani nev\u00edm, v \u010dasov\u00e9m kontinuu nebo tak n\u011bjak! Nev\u00edm! Nejsem zasranej expert na cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem!“ Op\u011bt sn\u00ed\u017eil hlas a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. „Oba mus\u00edte odej\u00edt, hned!“ p\u0159i\u0161el s \u0159e\u0161en\u00edm. „Uv\u011bdomujete si, jak moc byste mohli zkurvit budoucnost, kdybyste tu z\u016fstali p\u0159\u00edli\u0161 dlouho? Z\u016fstanete tady, uvid\u00edte v\u011bci, o kter\u00fdch byste ani nem\u011bli v\u011bd\u011bt, \u017ee existujou, pak se vr\u00e1t\u00edte dom\u016f a v\u0161echno vy\u017evan\u00edte n\u011bjak\u00fdmu geni\u00e1ln\u00edmu v\u011bdci nebo si za\u010dnete vyr\u00e1b\u011bt v\u011bci sami u v\u00e1s ve sklep\u011b a pak bude cel\u00e1 budoucnost v h\u00e1ji!“
„Georgu,“ vyslovil Bill klidn\u011b, aby si z\u00edskal mlad\u00edkovu pozornost, „nebudeme si s ni\u010d\u00edm zahr\u00e1vat, dob\u0159e?“<\/div>\n

Brunet prudce zavrt\u011bl hlavou a semkl rty. „Ne. Vy si nemysl\u00edte, \u017ee budete, ale budete. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee tady po\u0159\u00e1d stoj\u00edte a mluv\u00edte, prost\u011b… bo\u017ee! Vra\u0165te se zp\u00e1tky do svoj\u00ed… doby.<\/em>„<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek pot\u0159\u00e1sl hlavou a oto\u010dil se. Znovu se roze\u0161el. „Nevr\u00e1t\u00edme se zp\u011bt, je\u0161t\u011b ne, j\u00e1<\/em> se je\u0161t\u011b nemohu vr\u00e1tit,“ op\u00e1\u010dil, zat\u00edmco s n\u00edm James srovnal krok a mohl sly\u0161et, \u017ee Georg klop\u00fdt\u00e1 za nimi.<\/div>\n

„A pro\u010d ne?“ zeptal se Geo.<\/div>\n
Bill odm\u00edtal odpov\u011bd\u011bt, v tichosti sev\u0159el \u010delist, aby zabr\u00e1nil slz\u00e1m, je\u017e se mu hromadily v o\u010d\u00edch p\u0159i vzpom\u00ednce na d\u016fvod, pro\u010d se nem\u016f\u017ee vr\u00e1tit.<\/div>\n
James k n\u011bmu vzhl\u00e9dl, stiskl mu ruku a odpov\u011bd\u011bl za n\u011bj. „Florence.“<\/div>\n
„Florence?“ zopakoval Georg, dr\u017ee se v bl\u00edzkosti chlapc\u016f. „Kdo je to?“<\/div>\n
„Nep\u0159eji si o tom mluvit,“ \u0159ekl Bill. Na p\u00e1r moment\u016f se mezi nimi rozprost\u0159elo mrtv\u00e9 ticho.<\/div>\n
Nicm\u00e9n\u011b zhruba po minut\u011b James v\u0161e vysv\u011btlil jednou prostou v\u011btou.<\/div>\n
„Florence si mysl\u00ed, \u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt Billovi tak bl\u00edzko jako Tom. Nem\u016f\u017ee.“<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Skryt\u00e1 tajemstv\u00ed Tom vyvalil o\u010di. N\u011bkolikr\u00e1t za sebou si p\u0159e\u010detl \u00favodn\u00ed odstavec Jamesova z\u00e1pisku. Srdce mu bu\u0161ilo \u010d\u00edm d\u00e1l rychleji, zat\u00edmco o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es ta neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 slova. Sledoval jsem Billa. „Ne,“ za\u0161eptal Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b to jedno slovo, je\u017e dostal z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2983","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2983","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2983"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2983\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2983"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2983"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2983"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}