{"id":2996,"date":"2015-05-26T14:00:00","date_gmt":"2015-05-26T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2986"},"modified":"2015-05-26T14:00:00","modified_gmt":"2015-05-26T13:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/26\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-8\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 8."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
B\u00fdt pot\u0159ebn\u00fdm\u2026<\/p>\n

Objet\u00ed\u2026 jedna z t\u011bch nejoby\u010dejn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee ud\u011blat. A p\u0159ece tak kr\u00e1sn\u00fd vyn\u00e1lez! Um\u00ed vyj\u00e1d\u0159it l\u00e1sku, vd\u011bk, radost a mnoho dal\u0161\u00edho. Je objet\u00ed n\u011b\u017en\u00e9 i majetnick\u00e9, drav\u00e9 i jemn\u00e9. A ka\u017ed\u00e9 je zcela jin\u00e9. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm druhem objet\u00ed je ale to, p\u0159i kter\u00e9m c\u00edt\u00edte, jak se v\u00e1m t\u011blem rozl\u00e9v\u00e1 kr\u00e1sn\u00e9 teplo. Va\u0161e srdce bu\u0161\u00ed rychleji, dech se v\u00e1m zadrh\u00e1v\u00e1 v hrdle. Tisknete k sob\u011b druhou osobu s pocitem, kter\u00fd jste je\u0161t\u011b neokusili. Je to n\u00e1dhern\u00e1 emoce podobn\u00e1 rychl\u00e9mu letu divok\u00e9ho ptactva. \u0160\u00edlen\u00e1, zmaten\u00e1, ale p\u0159esto c\u00edlev\u011bdom\u00e1. I kdy\u017e je v\u00e1\u0161 c\u00edl leckdy nejasn\u00fd, v\u00edte, \u017ee tam n\u011bjak\u00fd je. A v\u00edte, jak moc ho chcete dos\u00e1hnout\u2026
A v tu chv\u00edli, se obvykle n\u011bco zm\u011bn\u00ed\u2026 n\u011bco, co ve v\u00e1s z\u016fstane d\u0159\u00edmat je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho po ukon\u010den\u00ed objet\u00ed\u2026<\/p>\n

<\/em> „Tak tohle mi tedy vysv\u011btli hezky od za\u010d\u00e1tku!“ zalo\u017eila si Samantha ruce v bok a propalovala m\u011b pohledem o\u010d\u00ed, je\u017e nabraly nebezpe\u010dnou barvu bou\u0159kov\u00e9 oblohy.
„Co je na tom nepochopiteln\u00e9ho\u2026?“ povzdechl jsem si a sto\u010dil jsem pohled k l\u00e1kav\u00e9mu pr\u00e1zdn\u00e9mu h\u0159i\u0161ti.
Po tom, co jsem s Billem v n\u00e1ru\u010d\u00ed usnul, se toho ud\u00e1lo v\u00edc, ne\u017e bych s\u00e1m cht\u011bl. R\u00e1no jsem byl \u010dernovl\u00e1skem vyburcov\u00e1n. Nick se vr\u00e1til zp\u00e1tky a nem\u011bl zrovna dobrou n\u00e1ladu, tak\u017ee jsem musel bezpodm\u00edne\u010dn\u011b vypadnout. Bill m\u011b tajn\u011b propa\u0161oval ven z bytu a bez rozlou\u010den\u00ed za mnou zabouchl. Jedin\u00e9, co mi dal, byl mal\u00fd l\u00edstek pap\u00edru. Doma jsem si ho rozbalil. Bylo tam pouze telefonn\u00ed \u010d\u00edslo a skoro prosebn\u00e1 v\u011bta: ‚Ozvi se co nejd\u0159\u00edv.‘.<\/em> Ano, cht\u011bl jsem se hned ozvat, ale\u2026 n\u011bjak mi to nevy\u0161lo.
Jakmile jsem dorazil dom\u016f, \u010dekal m\u011b m\u00edsto \u00falevn\u00e9ho uv\u00edt\u00e1n\u00ed rozezlen\u00fd pohled od obou rodi\u010d\u016f. Kladli mi dost ot\u00e1zek, ale j\u00e1 byl p\u0159ipraven\u00fd, tak\u017ee jsem od\u0159\u00edkal to, co jsem si v hlav\u011b nacvi\u010dil. Vytvo\u0159il jsem si v mysli kamar\u00e1da. Napl\u00e1noval jsem si v\u0161e: vzhled, povahu, v\u00fd\u0161ku, rodinn\u00fd stav\u2026 tak\u017ee mi to se\u017erali.<\/p>\n<\/div>\n

\n
U\u017eu\u017e jsem cht\u011bl Billovi brnknout, kdy\u017e si to k n\u00e1m p\u0159ir\u00e1zovala Samantha a pustila se do m\u011b. Byla vzteky bez sebe. Soptila tak, \u017ee jsem se a\u017e b\u00e1l, aby m\u011b nepoplivala l\u00e1vou. Odt\u00e1hla m\u011b ke mn\u011b do pokoje k oknu a za\u010dala m\u011b vysl\u00fdchat. U\u017e ani nekomentovala bordel, kter\u00fd jsem tu m\u011bl. J\u00e1 s\u00e1m jsem se b\u011bhem jej\u00edho prvotn\u00edho \u0159van\u00ed d\u00edval z okna na h\u0159i\u0161t\u011b, na kter\u00e9 jsem r\u00e1d chodil a kter\u00e9 m\u011b nesm\u00edrn\u011b l\u00e1kalo\u2026
Kdy\u017e jsem se nakonec rozhl\u00e9dl kolem, p\u0159ipadalo mi v\u0161echno, co jsem pro\u017eil v bezejmenn\u00e9 \u010dtvrti jen jako sen. Jako bych tu byl neust\u00e1le\u2026 a p\u0159esto mi to tady p\u0159i\u0161lo ciz\u00ed. M\u00edsto, kde jsem dosud \u017eil, bylo o n\u011bco temn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jak jsem si ho pamatoval\u2026
M\u016fj pokoj byl v druh\u00e9m pat\u0159e. M\u011bl jsem ho teprve kr\u00e1tce. Rodi\u010d\u016fm toti\u017e teprve p\u0159ed rokem do\u0161lo, \u017ee jsem u\u017e dost star\u00fd na to, abych si z\u0159\u00eddil vlastn\u00ed pokoj, a to se v\u0161\u00edm v\u0161udy. Nebyli m\u00fdm v\u00fdb\u011brem nad\u0161en\u00ed, ale kdy\u017e u\u017e mi to jednou nab\u00eddli, nemohli couvnout.
Zvolil jsem si tmav\u00e9 barvy. Strop a st\u011bny nesly temn\u00fd odst\u00edn no\u010dn\u00ed mod\u0159i a je\u0161t\u011b tmavly sm\u011brem ke stropu. Po zemi se plazil \u010dern\u00fd chlupat\u00fd koberec a v\u0161echny sk\u0159\u00edn\u011b a sk\u0159\u00ednky (kter\u00fdch bylo hodn\u011b) byly z tmav\u0161\u00edho, le\u0161t\u011bn\u00e9ho d\u0159eva. Postel v rohu m\u00edstnosti pod oknem m\u011bla \u0161ed\u00e9 povle\u010den\u00ed a skla v okn\u011b byla pokryta samolepkami drak\u016f a tygr\u016f ze \u017ev\u00fdka\u010dek. V\u017edycky jsem m\u011bl \u00fachylku na \u017ev\u00fdka\u010dky a v jednu dobu jsem byl schopn\u00fd jich vy\u017ev\u00fdkat i sto denn\u011b, i kdy\u017e moje zuby t\u00edm moc nad\u0161en\u00e9 nebyly\u2026<\/p>\n

Jedin\u00e9, co v m\u00edstnosti bylo sv\u011btl\u00e9, byly mal\u00e9 \u017elut\u00e9 samolepkov\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky na strop\u011b, kter\u00e9 ve tm\u011b z\u00e1\u0159ily jako skute\u010dn\u00e9 hv\u011bzdy. V\u017edy kdy\u017e jsem nemohl usnout, tak jsem pouze le\u017eel s pohledem up\u0159en\u00fdm na tu n\u00e1dheru. P\u0159edstavoval jsem si, \u017ee se vzn\u00e1\u0161\u00edm\u2026 \u017ee vzl\u00e9t\u00e1m a m\u00ed\u0159\u00edm kamsi do vesm\u00edru. Nech\u00e1v\u00e1m za sebou v\u0161echnu tu zka\u017eenost na\u0161eho sv\u011bta a m\u00ed\u0159\u00edm vst\u0159\u00edc nov\u00fdm z\u00edt\u0159k\u016fm\u2026 Ale te\u010f\u2026 te\u010f u\u017e jsem necht\u011bl let\u011bt\u2026 nebo jsem minim\u00e1ln\u011b necht\u011bl let\u011bt s\u00e1m\u2026<\/p>\n

„Hej, dredat\u00e1 hlavo!“
„Hm?! Jo, jasn\u011b\u2026 promi\u0148\u2026“ vr\u00e1til jsem se my\u0161lenkami zp\u00e1tky k rozhovoru. „Hele, klidn\u011b ti to \u0159eknu, ale mus\u00ed\u0161 mi sl\u00edbit, \u017ee to nevyzrad\u00ed\u0161 rodi\u010d\u016fm! Nebyli by t\u00edm zrovna nad\u0161en\u00ed\u2026“ rozhodl jsem se pro \u00fastupek.
Vztek z jej\u00ed brun\u00e1tn\u00e9 tv\u00e1\u0159e zvolil taktiku postupn\u00e9ho odchodu. „Um\u00edm dr\u017eet tajemstv\u00ed, neboj se. Slibuji,“ polo\u017eila si ruku na srdce. „A te\u010f mluv!“ \u0161t\u011bkla, kdy\u017e jsem se nem\u011bl k okam\u017eit\u00e9 odpov\u011bdi.
Zasm\u00e1l jsem se jej\u00ed netrp\u011blivosti a spustil jsem. Vzal jsem to postupn\u011b. Za\u010dal jsem poslechem Billovy p\u00edsn\u011b a skon\u010dil jsem u sv\u00e9ho ‚odchodu‘. Nevynechal jsem nic. Dokonce ani to, jak jsem Billa objal a s n\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed usnul. Pot\u0159eboval jsem se o to s n\u011bk\u00fdm pod\u011blit, sice jsem s\u00e1m nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale musel jsem se s t\u00edm n\u011bkomu sv\u011b\u0159it a ona byla asi jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem, u kter\u00e9ho jsem se k tomu odhodlal.<\/p>\n

„P\u00e1ni!“ hv\u00edzdla obdivn\u011b. „A j\u00e1 m\u011bla za to, \u017ee l\u00e1ska na prvn\u00ed pohled neexistuje!“
Zamra\u010dil jsem se. „Kdo tady mluv\u00ed o l\u00e1sce, sakra?! Je to kluk!“ vyjel jsem na ni na\u0161tvan\u011bji, ne\u017e bylo nezbytn\u011b nutn\u00e9.
„No a co jako?“ m\u00e1vla p\u0159ez\u00edrav\u011b rukou, jako by to bylo jedno \u010di co.
„Nev\u00edm, jestli sis toho u\u017e v\u0161imla, ale mezi klukama a holkama je p\u00e1r z\u00e1sadn\u00edch rozd\u00edl\u016f\u2026“ \u0159ekl jsem nabrou\u0161en\u011b. Ze m\u011b nikdo gaye d\u011blat nebude!
<\/em> „Jako jak\u00fdch?“ provokativn\u011b se usm\u00e1la. Bylo vid\u011bt, jak je \u0161\u0165astn\u00e1. Kone\u010dn\u011b se j\u00ed poda\u0159ilo m\u011b na\u0161tvat.
„T\u0159eba pohlavn\u00ed org\u00e1ny? Nebo rysy tv\u00e1\u0159e?“
„Pche!“ obr\u00e1tila o\u010di k nebi. „Takov\u00fdmi drobnostmi se nezab\u00fdvej. V\u017edy\u0165 jsi z n\u011bj \u00fapln\u011b hotovej\u2026“
„Dr\u017e hubu!“
„Pro\u010d? Nechce\u0161 si snad p\u0159iznat pravdu\u2026?“ sladce se usm\u00e1la.
„Nen\u00ed co si p\u0159izn\u00e1vat!“ rozhodil jsem rukama. „Dob\u0159e si s n\u00edm rozum\u00edm a jsem r\u00e1d v jeho bl\u00edzkosti, ale pouze jako vedle kamar\u00e1da, jasn\u00fd? Nem\u00e1m v \u00famyslu s n\u00edm zkou\u0161et chodit nebo podobn\u011b\u2026“<\/p>\n

„No jo, no jo… v\u017edy\u0165 u\u017e ml\u010d\u00edm\u2026“ povzdechla si a p\u0159e\u0161la ke stolu v rohu m\u00edstnosti, na kter\u00e9m jsem m\u011bl hromady rozh\u00e1zen\u00fdch se\u0161it\u016f, a pustila se do jejich urovn\u00e1v\u00e1n\u00ed. D\u011blala to tak v\u017edy, tak\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee se v\u0161e u\u017e vr\u00e1tilo do norm\u00e1lu. „A necht\u011bl bys mu tedy zavolat? Kdy\u017e u\u017e ti dal to telefonn\u00ed \u010d\u00edslo, m\u011bl bys\u2026“ p\u0159ipomn\u011bla mi.
„Cht\u011bl jsem to ud\u011blat hned po p\u0159\u00edchodu, ale nem\u011bl jsem mo\u017enost,“ \u0159ekl jsem kysele.
„Tak mi promi\u0148, \u017ee se o tebe zaj\u00edm\u00e1m!“ vyjela.
„Takhle jsem to zase nemyslel\u2026“
„Nechme to b\u00fdt,“ ukon\u010dila debatu na tohle t\u00e9ma. „Rad\u011bji se mu u\u017e ozvi,“ pob\u00eddla m\u011b. „Ur\u010dit\u011b je z toho chud\u00e1\u010dek nerv\u00f3zn\u00ed\u2026“
„Chud\u00e1\u010dek?“ zopakoval jsem. „Snad ses do n\u011bj skrz moje vypr\u00e1v\u011bn\u00ed nezamilovala!“
„Copak? \u017d\u00e1rl\u00ed\u0161 snad?“ na\u0161pulila rty.
N\u011bco jsem nesrozumiteln\u011b zamumlal a vyt\u00e1hl jsem z kapsy mobil a pap\u00edrek s Billov\u00fdm \u010d\u00edslem. Vzpomn\u011bl jsem si na ten jeho zastaral\u00fd mobil a musel jsem se usm\u00e1t. „Mus\u00ed\u0161 u toho b\u00fdt taky?“ pod\u00edval jsem se na Samanthu.
„Ano!“ \u0159ekla d\u016frazn\u011b. „Chci si o tom tv\u00e9m chr\u00e1n\u011bnci zjistit v\u00edc\u2026“ skute\u010dn\u011b j\u00ed to velmi zaj\u00edmalo.
„Fajn, tak\u017ee p\u00ed\u0161u SMSku!“ vypl\u00e1zl jsem jazyk a sedl si na parapet pod oknem. Ulo\u017eil jsem si tane\u010dn\u00edkovo \u010d\u00edslo a otev\u0159el novou konverzaci. Mobil u\u017e jsem si stihl nab\u00edt b\u011bhem v\u00fdslechu od rodi\u010d\u016f.<\/p>\n

‚Ahoj Bille, omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem ti nenapsal d\u0159\u00edv, ale musel jsem sv\u00e9 zmizen\u00ed vy\u0159\u00eddit s rodinou.‘<\/em> Napsal jsem a n\u011bkolikr\u00e1t jsem si to po sob\u011b p\u0159e\u010detl. V\u00e1hal jsem, jestli je to dostate\u010dn\u011b dobr\u00e9. Nakonec jsem se zhluboka nadechl a klikl na tla\u010d\u00edtko ODESLAT. Tak a je to\u2026
<\/em> „Nem\u016f\u017eu se alespo\u0148 pod\u00edvat, co jsi napsal?“ hodila po mn\u011b Samantha \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00ed pohled.
Zamyslel jsem se. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli je to zrovna dobr\u00fd n\u00e1pad. Ale\u2026 co bych mohl zkazit?<\/em> Byla to jen nevinn\u00e1 konverzace. „Tak fajn.“
„Super!“ zaradovala se a o\u010di se j\u00ed rozsv\u00edtily jako mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti p\u0159i pohledu na d\u00e1rky pod v\u00e1no\u010dn\u00edm strome\u010dkem. P\u0159eb\u011bhla ke mn\u011b a sedla si vedle m\u011b zrovna ve chv\u00edli, kdy p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f:
‚Ahoj. Samoz\u0159ejm\u011b ch\u00e1pu, \u017ee jsi to m\u011bl doma slo\u017eit\u00e9, tak\u017ee se nemus\u00ed\u0161 v\u016fbec omlouvat. Jsem r\u00e1d, \u017ee ses ozval.‘
<\/em> Samantha se zazubila. „Te\u010f bys m\u011bl napsat n\u011bco sv\u016fdn\u00e9ho! Jako t\u0159eba: ‚Musel jsem se ozvat, p\u0159ece si nenech\u00e1m ut\u00e9ct n\u011bkoho tak \u00fa\u017easn\u00e9ho.‘<\/em>„
„V\u00ed\u0161 co? Dr\u017e u\u017e tu hubu!“
„Tss\u2026“ zatv\u00e1\u0159ila se ura\u017een\u011b.
Rad\u011bji jsem se v\u011bnoval odpov\u011bdi: ‚Pro\u010d bych se nem\u011bl oz\u00fdvat? Jsem r\u00e1d, \u017ee si m\u016f\u017eeme ps\u00e1t.‘
‚To j\u00e1 taky. Ale setk\u00e1me se je\u0161t\u011b n\u011bkdy, \u017ee jo?‘<\/em> odepsal ihned.<\/p>\n

„Ten po tob\u011b jede, Tome!“
„Zalez si n\u011bkam!“ zavr\u010del jsem.
‚Jist\u011b! Ale mus\u00edme si to n\u011bjak napl\u00e1novat. Kdy m\u00e1\u0161 \u010das?‘<\/em>
„To zn\u00ed jako pozv\u00e1nka na rande!“ nedala si pokoj moje spolu\u017ea\u010dka.
U\u017e jsem rad\u011bji jej\u00ed v\u00fdrok ani nevn\u00edmal.
‚To je r\u016fzn\u00e9. M\u00e1m nepravideln\u00e9 sm\u011bny.‘
‚Dob\u0159e. A co takhle p\u0159esp\u0159\u00ed\u0161t\u00ed sobotu ve\u010der?‘
‚To by \u0161lo!‘
<\/em> Musel jsem se usm\u00e1t. S t\u00edm vyk\u0159i\u010dn\u00edkem to zn\u011blo nad\u0161en\u011b. R\u00e1d bych vid\u011bl, jak se zrovna tv\u00e1\u0159il…
‚Budu se moc t\u011b\u0161it. A jak to v\u016fbec dopadlo s Nickem? Nebyly n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my?‘<\/em> B\u00e1l jsem se o n\u011bj.
‚V\u0161echno prob\u011bhlo v po\u0159\u00e1dku, neboj se. Jenom byl nep\u0159\u00edjemn\u00fd, nic v\u00edc.‘
‚Ne\u0159ekl ti n\u011bco zl\u00e9ho?‘<\/p>\n

<\/em> „Tohle je tak sladk\u00fd!“ lepila se na obrazovku Samantha.
„Dej mi trochu osobn\u00edho prostoru, magore!“ odt\u00e1hl jsem se od n\u00ed.
„Ale kdy\u017e vy jste jako mileneck\u00fd p\u00e1r, jak si tak p\u00ed\u0161ete! Ur\u010dit\u011b z v\u00e1s bude kr\u00e1sn\u00e1 dvojice!“ rozpl\u00fdvala se.
„Nem\u011bl jsem ti to ani \u0159\u00edkat\u2026“ povzdechl jsem si.
„To bych o moc p\u0159i\u0161la! A hele, nov\u00e1 SMS! Otev\u0159i ji!“
Nem\u011bl jsem probl\u00e9m s t\u00edm ji uposlechnout.
‚Jenom p\u00e1r drobnost\u00ed, ale na to jsem u\u017e zvykl\u00fd. Ale o tomhle nechci mluvit, pros\u00edm.‘
‚Jist\u011b, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, nem\u011bl jsem to vytahovat. O \u010dem tedy bude na\u0161e debata? Pokud m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b z\u00e1jem si ps\u00e1t.‘
<\/em> Samantha otev\u0159ela \u00fasta, ale j\u00e1 j\u00ed zpra\u017eil takov\u00fdm pohledem, kter\u00fd ji uml\u010del je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se sta\u010dila vyj\u00e1d\u0159it.
‚To je hloup\u00e1 ot\u00e1zka! Rozhodn\u011b si chci ps\u00e1t! A co se t\u00fd\u010de t\u00e9matu, tak bych ti r\u00e1d hrozn\u011b moc pod\u011bkoval.‘<\/p>\n

<\/em> Podv\u011bdom\u011b jsem se usm\u00e1l. ‚A za co?‘
‚Za v\u0161echno, co jsi pro m\u011b ud\u011blal. Mus\u00edm se ti omluvit za to, jak jsem se p\u0159edt\u00edm choval a \u017ee jsem p\u0159ed tebou ut\u00edkal. Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsi tak hodn\u00fd. Asi nem\u00e1m dobr\u00fd odhad na lidi. Ale chci ti pod\u011bkovat za to, jak jsi m\u011b zachr\u00e1nil v t\u00e9 uli\u010dce, za to, jak jsi mi naslouchal, kdy\u017e jsem mluvil, a jak jsi m\u011b v noci ut\u011b\u0161il. Velmi si toho v\u00e1\u017e\u00edm a nikdy ti to nezapomenu. Nev\u00edm, jestli to nezn\u00ed a\u017e moc hloup\u011b, ale opravdu mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, i kdy\u017e se moc nezn\u00e1me. A chci t\u011b poprosit, abys ke mn\u011b byl v\u017edy up\u0159\u00edmn\u00fd a nikdy mi nelhal. Ano?‘
<\/em> \u00dasm\u011bv se mi je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il. Tohle m\u011b zah\u0159\u00e1lo u srdce. U\u017eu\u017e jsem se chystal k odpov\u011bdi, kdy\u017e se vyj\u00e1d\u0159ila moje sousedka. Jej\u00ed hlas ale nezn\u011bl \u0161k\u00e1dliv\u011b jako p\u0159edt\u00edm. Byla v n\u011bm starost a v\u00fdrazn\u00e1 prosba:
„Tome\u2026 ten kluk t\u011b pot\u0159ebuje. Nezklam ho\u2026“<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann B\u00fdt pot\u0159ebn\u00fdm\u2026 Objet\u00ed\u2026 jedna z t\u011bch nejoby\u010dejn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee ud\u011blat. A p\u0159ece tak kr\u00e1sn\u00fd vyn\u00e1lez! Um\u00ed vyj\u00e1d\u0159it l\u00e1sku, vd\u011bk, radost a mnoho dal\u0161\u00edho. Je objet\u00ed n\u011b\u017en\u00e9 i majetnick\u00e9, drav\u00e9 i jemn\u00e9. A ka\u017ed\u00e9 je zcela jin\u00e9. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm druhem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-2996","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2996","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2996"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2996\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2996"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2996"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2996"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}