{"id":3007,"date":"2015-05-22T16:00:00","date_gmt":"2015-05-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2997"},"modified":"2015-05-22T16:00:00","modified_gmt":"2015-05-22T15:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/22\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-7\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 7."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Chlapec z drsn\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, co nikdy nem\u011bl \u0161anci dosp\u011bt\u2026<\/p>\n

<\/em><\/strong> P\u0159\u00e1telstv\u00ed je jedna z nejpodivn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed na sv\u011bt\u011b. Objevuje se v t\u011bch nejm\u00e9n\u011b o\u010dek\u00e1van\u00fdch \u017eivotn\u00edch situac\u00edch. Vrah za\u010dne c\u00edtit sympatie k ob\u011bti, nad\u0159\u00edzen\u00fd k pod\u0159\u00edzen\u00e9mu a dlouholet\u00fd nep\u0159\u00edtel ke sv\u00e9mu soupe\u0159i.
P\u0159\u00e1telstv\u00ed m\u00e1 podobnou moc jako l\u00e1ska. Pokud je to dobr\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed, jste ochotni pro jeho udr\u017een\u00ed ud\u011blat spoustu v\u011bc\u00ed, je\u017e by v\u00e1m jinak p\u0159i\u0161ly \u0161\u00edlen\u00e9. T\u0159eba jako porvat se v no\u010dn\u00ed uli\u010dce temn\u00e9 \u010dtvrti s n\u00e1siln\u00edkem\u2026
N\u011bkter\u00e9 city v na\u0161em srdci jsou tak prudk\u00e9, a tak siln\u00e9, \u017ee se jich prost\u011b nelze zbavit. A j\u00e1 se jich ani zbavit nechci! Je kr\u00e1sn\u00e9 naj\u00edt n\u011bkoho, s kter\u00fdm si tak dob\u0159e rozum\u00edte.
A kdy\u017e n\u011bkoho takov\u00e9ho najdete\u2026 jste bl\u00e1zni, pokud ho nech\u00e1te zase odej\u00edt\u2026<\/p>\n

<\/em> Vypadalo to, \u017ee asi brzo vylet\u00ed z k\u016f\u017ee. Zad\u00edval se na m\u011b jako vyd\u011b\u0161en\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych se neza\u010dal sm\u00e1t. „Co\u017ee?!“ vyjekl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.
„L\u00edb\u00edm se ti?“ zopakoval jsem ochotn\u011b svoji ot\u00e1zku. Odpov\u011b\u010f m\u011b v\u00e1\u017en\u011b dost zaj\u00edmala. D\u00e1l jsem ho obj\u00edmal kolem ramen a se zaujet\u00edm jsem \u010dekal, a\u017e n\u011bco \u0159ekne.
„H-hele\u2026 jako\u2026 jo\u2026“ p\u0159iznal p\u0159i\u0161krcen\u011b. „A u\u017e m\u011b pus\u0165!“ vyvl\u00e9kl se mi a odsunul se na posteli d\u00e1l.
Byl jsem docela p\u0159ekvapen\u00fd. Up\u0159\u00edmn\u011b jsem ne\u010dekal kladnou odpov\u011b\u010f. „Opravdu?“
„Jo!“ odsekl u\u017e celkem pobou\u0159en\u011b, ale p\u0159itom bylo poznat, \u017ee je nerv\u00f3zn\u00ed.
Usm\u00e1l jsem se a u toho jsem c\u00edtil, jako by se uvnit\u0159 m\u011b n\u011bco pohnulo. Jako kdy\u017e sou\u010d\u00e1stka poprv\u00e9 zapadne na spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto. Najednou se mi cel\u00fdm t\u011blem rozlil takov\u00fd kr\u00e1sn\u00fd pocit. Nedok\u00e1zal jsem to vysv\u011btlit a ani jsem se o to nepokou\u0161el. Jen jsem si to u\u017e\u00edval. „D\u011bkuji\u2026“
„Za co?“ nebyl z toho dvakr\u00e1t moudr\u00fd.
„Za up\u0159\u00edmnost. To je vlastnost, kter\u00e1 se cen\u00ed,“ zasm\u00e1l jsem se.
„Ehm\u2026 tak jo,“ p\u0159ik\u00fdvl. „Chce\u0161 j\u00edt u\u017e sp\u00e1t?“ zm\u011bnil pak rychle t\u00e9ma.
„Ani ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou. Sice jsem byl unaven\u00fd, ale po\u0159\u00e1d jsem je\u0161t\u011b m\u011bl spoustu ot\u00e1zek. „Co kdybychom si je\u0161t\u011b pov\u00eddali?“
„Jo, to bych r\u00e1d,“ bylo poznat, \u017ee p\u0159esn\u011b to cht\u011bl taky. „A o \u010dem?“
„O n\u00e1s. O na\u0161ich \u017eivotech\u2026“ odpov\u011bd\u011bl jsem se samoz\u0159ejmost\u00ed. „Pot\u0159ebujeme se v\u00edc poznat, pokud chceme b\u00fdt dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.“
„P\u0159\u00e1tel\u00e9?“ udiven\u011b zamrkal.
„No jist\u011b,“ potvrdil jsem s \u00fasm\u011bvem. „Co jin\u00e9ho bychom byli?“
„No\u2026 zn\u00e1m\u00ed\u2026“ zajel si rukou v nejist\u00e9m gestu do vlas\u016f.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„J\u00e1 bych tedy \u0159ekl, \u017ee jsme sp\u00ed\u0161 ti p\u0159\u00e1tel\u00e9. Pokud ti to ov\u0161em nevad\u00ed\u2026“ bedliv\u011b jsem sledoval jeho v\u00fdraz. Nijak jsem netou\u017eil po tom, \u0159\u00edct n\u011bco nevhodn\u00e9ho nebo blb\u011b zn\u011bj\u00edc\u00edho.
„Ne! To rozhodn\u011b ne!“ vyhrkl o dost rychleji, ne\u017e bych \u010dekal. D\u00edval se na m\u011b te\u010f jinak. S mnohem v\u011bt\u0161\u00edm z\u00e1jmem a zaujet\u00edm. Jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9mu uk\u00e1\u017eete n\u011bjak\u00e9 kouzlo, a ono s nad\u011bj\u00ed \u010dek\u00e1, jestli p\u0159edvedete je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho. Jeho hlubok\u00e9 o\u010di visely na ka\u017ed\u00e9m m\u00e9m nepatrn\u00e9m pohybu nebo zm\u011bn\u011b v\u00fdrazu. P\u0159ipadalo mi, \u017ee m\u011b studuje. Odhaduje a porovn\u00e1v\u00e1. Sna\u017e\u00ed se poznat, co se mi hon\u00ed hlavou a vyvodit z toho n\u011bjak\u00e1 fakta. Jako by m\u011b cht\u011bl poznat je\u0161t\u011b tu samou vte\u0159inu. Jako by tou\u017eil v\u011bd\u011bt o mn\u011b v\u0161e\u2026 Dokonce mi p\u00e1r vte\u0159in p\u0159ipadalo, \u017ee chce zn\u00e1t v\u0161e o mn\u011b stejn\u011b siln\u011b, jako j\u00e1 tou\u017eil zn\u00e1t v\u0161e o n\u011bm\u2026
„To jsem moc r\u00e1d,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e a rty se mi zvlnily do m\u00edrn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. „A te\u010f\u2026 mohl bys mi o sob\u011b pros\u00edm vypr\u00e1v\u011bt? Bez toho, abych ti musel pokl\u00e1dat ot\u00e1zky\u2026“
Jeho o\u010di dostaly n\u00e1dech nejistoty, kter\u00e9 se v\u0161ak m\u00edsilo s ochotou. N\u011bjakou dobu byl tich\u00fd. Pak si pomalu lehl a p\u0159ikryl se dekou, jako by se chystal j\u00edt sp\u00e1t. To se ale nechystal. „Dob\u0159e. Pokud mi ov\u0161em i ty potom pov\u00ed\u0161 sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh\u2026“
„Mile r\u00e1d!“
„Tak jo\u2026“ op\u011bt se odml\u010del, ne\u017e za\u010dal l\u00ed\u010dit.<\/p>\n

„Z doby, kdy jsem byl mal\u00e9 d\u00edt\u011b, nem\u00e1m moc vzpom\u00ednek. M\u016fj mozek to m\u00e1 v\u0161echno rozmazan\u00e9 a prom\u00edchan\u00e9. M\u00e1 minulost je jako v\u00ed\u0159\u00edc\u00ed a p\u011bn\u00edc\u00ed sm\u011bsice odst\u00edn\u016f, spl\u00fdvaj\u00edc\u00ed v \u0161e\u010f.
Nev\u00edm, kdo jsou moji rodi\u010de. Nem\u011bl jsem mo\u017enost je poznat nebo o nich cokoliv zjistit. Pamatuji si jen slab\u00e9 \u00fatr\u017eky. N\u011bjak\u00e9ho vousat\u00e9ho mu\u017ee, mil\u00fd \u017eensk\u00fd hlas, sm\u00edch… a jednu p\u00edsni\u010dku. Je to jedin\u00e9, co m\u00e1m jasn\u011b vyryto hluboko v pam\u011bti. Nev\u00edm pro\u010d, ale je to tak.
Ale vr\u00e1t\u00edm se k vypr\u00e1v\u011bn\u00ed\u2026 Vybavuji si, \u017ee m\u011b asi do m\u00fdch osmi let vychov\u00e1vala jedna mlad\u00e1 pan\u00ed. M\u011bla blond vlasy, kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv a bledou tv\u00e1\u0159. Byla hodn\u011b drobn\u00e1 a \u010dasto koktala. Tak\u00e9 m\u011bla siln\u00fd francouzsk\u00fd p\u0159\u00edzvuk, mo\u017en\u00e1, \u017ee byl fale\u0161n\u00fd, to u\u017e nev\u00edm. Starala se o m\u011b p\u0159\u00edmo uk\u00e1zkov\u011b. Jako bych byl jej\u00ed vlastn\u00ed. Pozd\u011bji se ale p\u0159ihodilo n\u011bco zl\u00e9ho. Nikdy jsem nedostal, a asi u\u017e ani nedostanu vysv\u011btlen\u00ed, ale ona musela pry\u010d. A nemohla m\u011b vz\u00edt s sebou. Proto po\u017e\u00e1dala Nicka, kter\u00fd byl jej\u00edm zn\u00e1m\u00fdm, aby m\u011b vzal k sob\u011b.<\/p>\n

Kdy\u017e mi bylo patn\u00e1ct, Nick mi bez okolk\u016f nak\u00e1zal, abych si sehnal pr\u00e1ci, \u017ee u\u017e m\u011b odm\u00edt\u00e1 \u017eivit zadarmo. Nezbylo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e se za\u0159\u00eddit podle jeho na\u0159\u00edzen\u00ed. Zrovna se uvolnilo jedno m\u00edsto tane\u010dn\u00edka v Regyho klubu. Tanec mi \u0161el, ale stejn\u011b se mi do toho necht\u011blo. P\u0159edstava, \u017ee stoj\u00edm p\u0159ed tolika lidmi, mezi kter\u00fdmi jsou i potencion\u00e1ln\u011b nebezpe\u010dn\u00ed jedinci, a vln\u00edm se v rytmu hudby\u2026 brr\u2026.“ ot\u0159\u00e1sl se. „Hledal jsem tedy n\u011bco jin\u00e9ho. K m\u00e9 sm\u016fle se ale nic nedalo sehnat. Musel jsem proto vz\u00edt tenhle flek. Prvn\u00edch n\u011bkolik sm\u011bn to pro m\u011b byl horor pln\u00fd strachu, zmatku a ostra\u017eitosti. Po \u010dase jsem se za\u010dal ale p\u0159izp\u016fsobovat a ve v\u00fdsledku u\u017e jsem si na to pln\u011b zvykl. Za\u010dal jsem to br\u00e1t jako norm\u00e1ln\u00ed job.
Nick byl spokojen\u00fd, \u017ee u\u017e si na sebe vyd\u011bl\u00e1v\u00e1m s\u00e1m a j\u00e1 nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my. Tedy a\u017e na \u0161kolu. Moc jsem nest\u00edhal a dev\u00edtkou jsem prolezl jen tak tak. Na st\u0159edn\u00ed jsem se rovnou vyka\u0161lal. Nem\u011bl jsem \u010das ani pen\u00edze.
No\u2026 nev\u00edm, co v\u00edc o sob\u011b \u0159\u00edct. M\u016fj \u017eivot u\u017e je v posledn\u00edch dnech jenom stereotyp\u2026 nebo sp\u00ed\u0161e byl, ne\u017e jsi p\u0159i\u0161el ty,“ zazubil se na m\u011b.
Musel jsem se usm\u00edvat. Byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se mi takhle otev\u0159el. H\u0159\u00e1lo m\u011b to u srdce. „A co ten park\u2026? Mysl\u00edm ten, kde jsem t\u011b sly\u0161el zp\u00edvat\u2026“
„Tam chod\u00edm jen m\u00e1lokdy. Je pro m\u011b velmi n\u00e1ro\u010dn\u00e9 se tam dopravit. Nicm\u00e9n\u011b tam hled\u00e1m klid a uvoln\u011bn\u00ed. Nevedu zrovna \u017eivot, kter\u00fd bych si p\u0159\u00e1l, a to je d\u016fvodem smutku, kter\u00fd \u010dasto c\u00edt\u00edm. V\u017edycky si \u0159\u00edk\u00e1m, jak jsem s\u00e1m a ztracen\u00fd\u2026 m\u00e1m pak depku a pot\u0159ebuji ze sebe to skl\u00ed\u010den\u00ed n\u011bjak dostat. A zp\u011bv v tom par\u010d\u00edku je na to skv\u011bl\u00fd\u2026“ byl zcela otev\u0159en\u00fd, \u0161lo to poznat. „A te\u010f mluv ty!“<\/p>\n

N\u011bjakou dobu jsem zpracov\u00e1val v\u0161e, co mi \u0159ekl, ne\u017e jsem souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou a zad\u00edval jsem se do blba. Musel jsem si promyslet, kde za\u010d\u00edt. „Tak jo. J\u00e1 m\u00e1m oproti tob\u011b \u017eivot jako z poh\u00e1dky. Jak u\u017e jsem zmi\u0148oval d\u0159\u00edve, tak poch\u00e1z\u00edm z bohat\u00e9 rodiny. Moje mamka Helene si s m\u00fdm t\u00e1tou Curtem i skv\u011ble rozum\u00ed, tak\u017ee nejsou doma ani h\u00e1dky. Prost\u011b takov\u00e1 rodinn\u00e1 idylka. N\u011bkdy jim to v\u0161ak dost kaz\u00edm sv\u00fdm pesimismem. V porovn\u00e1n\u00ed s tebou jsem nikdy nedostatkem netrp\u011bl a m\u016fj \u017eivot je jako \u017eivot v nebi, jen\u017ee j\u00e1 si to dosud neuv\u011bdomil. Vid\u011bl jsem v\u0161ude jenom negativn\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 m\u011b obklopuj\u00ed\u2026
Kdybych m\u011bl o sob\u011b \u0159\u00edct je\u0161t\u011b n\u011bco, tak studuji na osmilet\u00e9m gymn\u00e1ziu s v\u0161eobecn\u00fdm zam\u011b\u0159en\u00edm. Nev\u00edm, co budu v budoucnu d\u011blat a ani jsem moc nehledal sv\u016fj talent. Prost\u011b mi chyb\u011bla takov\u00e1 ta \u017eivotn\u00ed jiskra, pokud v\u00ed\u0161, o \u010dem mluv\u00edm. Prost\u011b n\u011bco na zp\u016fsob motoru v autech. Nebo t\u0159eba baterek v ovlada\u010di od telky.
Moj\u00ed nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dkou a obecn\u011b osobou mn\u011b nejbli\u017e\u0161\u00ed je Samantha. Bav\u00edme se spolu u\u017e velmi dlouho. Ona je ta jedin\u00e1, kdo skousne moje n\u00e1lady, a taky ta jedin\u00e1, vedle kter\u00e9 se chov\u00e1m i ve \u0161kole jak\u017e tak\u017e norm\u00e1ln\u011b. Je to pravd\u011bpodobn\u011b t\u00edm, \u017ee m\u00e1 horkou hlavu a je impulzivn\u00ed a j\u00e1 mus\u00edm b\u00fdt t\u00edm zodpov\u011bdn\u00fdm. A up\u0159\u00edmn\u011b\u2026 zodpov\u011bdnost nen\u00ed moje siln\u00e1 str\u00e1nka\u2026“ zasm\u00e1l jsem se a utichl jsem. Nev\u011bd\u011bl jsem, co v\u00edc o sob\u011b pov\u00eddat. Byl jsem nezaj\u00edmav\u00fd\u2026 vedle n\u011bj rozhodn\u011b\u2026<\/p>\n

„My jsme tedy zaj\u00edmav\u00e1 dvojka\u2026“ spo\u010dinul na mn\u011b o\u010dima pln\u00fdma \u017eivota a el\u00e1nu.
„Cesty osudu jsou nevyzpytateln\u00e9\u2026“ se spokojen\u00fdm v\u00fdrazem jsem mu dlouh\u00fd pohled oplatil. A kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1m dlouh\u00fd, mysl\u00edm t\u00edm opravdu DLOUH\u00dd.
Oba jsme se usm\u00edvali a d\u00edvali jsme se jeden na druh\u00e9ho. Nev\u00edm, jak to vn\u00edmal on, ale mn\u011b samotn\u00e9mu p\u0159ipadalo, jako bych pr\u00e1v\u011b nahl\u00e9dl do jeho nitra. Jako bych vid\u011bl v\u0161echen ten zmatek, pomalu se ztr\u00e1cej\u00edc\u00ed v mo\u0159i nad\u011bje. Jako bych to s\u00e1m c\u00edtil\u2026 Nebyl bych schopn\u00fd se pod\u00edvat jinam, ani kdybych cht\u011bl. Tu n\u00e1dhernou chv\u00edli souzn\u011bn\u00ed a prazvl\u00e1\u0161tn\u00edho splynut\u00ed du\u0161\u00ed jsem za\u017eil poprv\u00e9 a nem\u011bl jsem v pl\u00e1nu ji jen tak pustit. Moje srdce najednou bilo rychleji, ale j\u00e1 byl p\u0159itom vyrovnan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdykoliv d\u0159\u00edv. Bylo to jako by n\u011bkdo na\u0161el zp\u016fsob, jak sm\u00edchat ohe\u0148 a vodu, ani\u017e by jedno zni\u010dilo to druh\u00e9. Jako by n\u011bkdo vzal do rukou cel\u00fd \u0159\u00e1d sv\u011bta a p\u00e1r pohyby ruky v\u0161echno p\u0159e\u0161krtal. V ten moment bych snad uv\u011b\u0159il i tomu, \u017ee neexistuje \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1 realita, ne\u017e mal\u00fd, skromn\u00fd pokoj\u00edk, kde na sebe hled\u00ed dva mlad\u00edci s rozli\u010dn\u00fdmi osudy propleten\u00fdmi jako klubka vlny, co se rozkut\u00e1lela po louce.<\/p>\n

„Ty\u2026 Tome?“ p\u0159eru\u0161il nakonec ticho jeho hlas. Zn\u011bl v opu\u0161t\u011bn\u00e9m, temn\u00e9m byt\u011b rytmicky a vyrovnan\u011b, ale i velmi citliv\u011b.
„Copak?“ zareagoval jsem s men\u0161\u00edm zpo\u017ed\u011bn\u00edm a nep\u0159est\u00e1val jsem na n\u011bm viset o\u010dima.
„Mohli bychom si d\u00e1t takov\u00fd mal\u00fd slib\u2026?“
„Jak\u00fd?“ up\u0159\u00edmn\u011b bych p\u0159istoupil skoro na cokoliv. S touhle osobou, na tohle m\u00edst\u011b, v tenhle \u010das\u2026 bych podepsal i vlastn\u00ed vra\u017edu\u2026
„\u017de se nikdy neopust\u00edme. A\u017e do konce budeme spolu\u2026 pros\u00edm, slib mi to\u2026“ ze v\u0161eho nejv\u00edc p\u0159ipom\u00ednal p\u0159i t\u00e9to prosb\u011b mal\u00e9, bezbrann\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b, kter\u00e9 se l\u00eds\u00e1 k p\u00e1n\u00ed\u010dkovi a hled\u00e1 u n\u011bj bezpe\u010d\u00ed, \u00fat\u011bchu a ochranu. N\u011bjak\u00fd op\u011brn\u00fd sloup, kter\u00fd by ho podr\u017eel nad vodou, kdy\u017e se top\u00ed\u2026
„Slibuji,“ \u0159ekl jsem pevn\u011b. „Slibuji ti to na vlastn\u00ed \u017eivot\u2026“<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Ne! Ne! Pros\u00edm, j\u00e1 nechci! Ne!“
Prudce jsem otev\u0159el o\u010di a je\u0161t\u011b prud\u010deji jsem se nap\u0159\u00edmil na posteli. Rozhl\u00e9dl jsem se kolem, ale v mdl\u00e9m \u0161eru jsem zprvu nic nerozeznal. Byl jsem zhruba deset vte\u0159in dezorientovan\u00fd a zmaten\u00fd, ne\u017e jsem si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil, kde se nach\u00e1z\u00edm a \u010d\u00ed je ten zoufal\u00fd k\u0159ik, jen\u017e m\u011b vytrhl ze sp\u00e1nku.
Po del\u0161\u00edm pov\u00edd\u00e1n\u00ed jsme s Billem ka\u017ed\u00fd zalehli do jedn\u00e9 postele a sp\u00e1nek n\u00e1s ochotn\u011b p\u0159ijal pod sv\u00e1 k\u0159\u00eddla a ujal se n\u00e1s se svou typickou vl\u00eddnost\u00ed. Te\u010f jsem ale byl probuzen Billov\u00fdm zoufal\u00fdm je\u010den\u00edm, ze kter\u00e9ho se mi postavily chloupky na krku.
Za\u010dal bych panika\u0159it, kdybych si neuv\u011bdomoval, \u017ee jeho hlas vych\u00e1z\u00ed z jeho postele a on sebou h\u00e1z\u00ed ne v z\u00e1pasu s n\u011bjak\u00fdm protivn\u00edkem, ale jen tak. Tedy\u2026 jen tak asi ne. Vypadalo to, \u017ee m\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fru. A to pekeln\u011b d\u011bsivou a frustruj\u00edc\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fru! Chud\u00e1k\u2026
Vysko\u010dil jsem na nohy a jedin\u00fdm krokem jsem p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 byla mezi mnou a krajem jeho postele, na kter\u00fd jsem se usadil. „Bille\u2026“ vyslovil jsem jeho jm\u00e9no, m\u016fj hlas zn\u011bl n\u011b\u017en\u011b. Chytl jsem mu ruce, kter\u00fdmi rozhazoval natolik divoce, a\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee m\u011b ude\u0159\u00ed. „Je to jen sen. Neboj se\u2026 v\u0161e je v po\u0159\u00e1dku\u2026“ za\u010dal jsem promlouvat na sp\u00edc\u00ed osobu dostate\u010dn\u011b nahlas, aby ji to probudilo.<\/p>\n

„T-Tome\u2026?“ vykoktal, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b probudil. V \u0161eru se na m\u011b zahled\u011bly dv\u011b vypla\u0161en\u00e9 o\u010di napln\u011bn\u00e9 hr\u016fzou a spole\u010dn\u011b s n\u00ed p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edmi slzami.
„Jsem tu,“ ubezpe\u010dil jsem ho a pustil jsem jeho ruce. „Nem\u00e1\u0161 se \u010deho ob\u00e1vat, v\u0161e je v po\u0159\u00e1dku, ano? Byl to jenom sen, brou\u010dku\u2026“ ztuhl jsem a svaly v obli\u010deji se mi napjaly. Co jsem to pr\u00e1v\u011b te\u010f \u0159ekl?! Co jsem to do h\u00e1je vypustil z \u00fast?! \u0160plouch\u00e1 mi na maj\u00e1k nebo co?! To jsem jako teplej?! Jo, jasn\u011b, zaj\u00edm\u00e1 m\u011b, chci o n\u011bm v\u011bd\u011bt co nejv\u00edc, chr\u00e1nit ho a tak\u2026 ale\u2026 p\u0159ece se jen tak nezm\u011bn\u00ed i moje orientace, ne?! Jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9! Jenom p\u0159\u00e1tel\u00e9! A pouze p\u0159\u00e1teli i z\u016fstaneme!<\/em> P\u0159esv\u011bd\u010doval jsem s\u00e1m sebe, ale \u010d\u00edm v\u00edc jsem se to sna\u017eil s\u00e1m sob\u011b namluvit, t\u00edm m\u00e9n\u011b jsem tomu v\u011b\u0159il.
Nevypadalo to, \u017ee by ho to osloven\u00ed vyd\u011bsilo nebo n\u011bco takov\u00e9ho. Pr\u00e1v\u011b naopak. Pohl\u00e9dl na m\u011b zp\u016fsobem, kter\u00fd m\u011b dokonale odzbrojil. Lehk\u00fd, sladk\u00fd \u00fasm\u011bv na rtech\u2026 rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di lesknouc\u00ed se slzami\u2026 tv\u00e1\u0159 napln\u011bn\u00e1 d\u016fv\u011brou. Ano, d\u016fv\u011brou\u2026 Bylo mi nad slunce jasn\u00e9, \u017ee mi v\u011b\u0159\u00ed. Poznal jsem to. Vyc\u00edtil jsem to.
„D\u011bkuji ti\u2026“ vypustil z \u00fast a bez jedin\u00e9ho varov\u00e1n\u00ed m\u011b pevn\u011b objal kolem trupu a tv\u00e1\u0159 zabo\u0159il do m\u00e9 hrudi, jako to mal\u00e9 d\u011bti d\u011blaj\u00ed mamink\u00e1m.<\/p>\n

Te\u010f jsem byl na \u0159ad\u011b s kokt\u00e1n\u00edm pro zm\u011bnu j\u00e1. „B-Bille?!“
„Promi\u0148\u2026“ zn\u011bl smutn\u011b. „V\u00edm, \u017ee ti to vad\u00ed, ale\u2026 nemohl bys takhle chvilku z\u016fstat? Moc t\u011b pros\u00edm\u2026“ za\u0161kemral skl\u00ed\u010den\u00e9. Byl opravdu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Chlapec z drsn\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, co nikdy nem\u011bl \u0161anci dosp\u011bt\u2026
„Mn\u011b to nevad\u00ed\u2026“ \u0159ekla m\u00e1 \u00fasta bez m\u00e9ho svolen\u00ed. M\u00edsto n\u011bjak\u00e9ho odstrkov\u00e1n\u00ed jsem ho jednou rukou tak\u00e9 objal, polo\u017eil jsem se s n\u00edm na postel a volnou pa\u017e\u00ed jsem n\u00e1s p\u0159ikryl. „Z\u016fstanu tady\u2026“ po\u0161eptal jsem mu tichounce.
C\u00edtil jsem se v\u00edc ne\u017e divn\u011b. Le\u017eel jsem na posteli s klukem, kter\u00e9ho zn\u00e1m jen velmi kr\u00e1tce, a obj\u00edmal jsem ho, jako jsem nikdy neobj\u00edmal ani \u017e\u00e1dnou holku. C\u00edtil jsem teplo jeho t\u011bla, jeho sladkou, ale z\u00e1rove\u0148 divokou v\u016fni, jeho ruce obto\u010den\u00e9 kolem m\u00e9ho t\u011bla a jeho hork\u00fd dech, kter\u00fd se mi nyn\u00ed p\u0159esunul na krk, jak zvedl hlavu k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.
St\u00edny zkreslovaly jeho obli\u010dej. D\u011blaly ho star\u0161\u00edm, tajemn\u011bj\u0161\u00edm a p\u0159ita\u017eliv\u011bj\u0161\u00edm ne\u017e obvykle. Moment\u2026 p\u0159ita\u017eliv\u011bj\u0161\u00edm?!<\/em> Cht\u011bl jsem se t\u00edm za\u010d\u00edt zaob\u00edrat, ale nestihl jsem to, proto\u017ee do m\u00e9ho monologu vstoupil jeho hlas:
„Dobrou noc, Tome\u2026“ to za\u0161ept\u00e1n\u00ed by se dalo p\u0159irovnat k lehou\u010dk\u00e9mu \u0161evelen\u00ed v\u00e1nku ve v\u011btv\u00edch. Lahodilo m\u00e9mu sluchu, mysli i srdci.
V\u0161echny my\u0161lenky a \u00favahy \u0161ly stranou. Zav\u0159el jsem o\u010di a pevn\u011bji jsem ho stiskl. Byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd a spokojen\u00fd. U srdce jsem uc\u00edtil dosud nepoznan\u00e9, ale slastn\u00e9 teplo a ze\u0161iroka jsem se pod jeho vlivem sm\u00e1l. „Dobrou noc, Bille\u2026“<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Chlapec z drsn\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, co nikdy nem\u011bl \u0161anci dosp\u011bt\u2026 P\u0159\u00e1telstv\u00ed je jedna z nejpodivn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed na sv\u011bt\u011b. Objevuje se v t\u011bch nejm\u00e9n\u011b o\u010dek\u00e1van\u00fdch \u017eivotn\u00edch situac\u00edch. Vrah za\u010dne c\u00edtit sympatie k ob\u011bti, nad\u0159\u00edzen\u00fd k pod\u0159\u00edzen\u00e9mu a dlouholet\u00fd nep\u0159\u00edtel ke sv\u00e9mu soupe\u0159i.P\u0159\u00e1telstv\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-3007","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3007","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3007"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3007\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3007"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3007"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3007"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}