{"id":3012,"date":"2015-05-21T15:00:00","date_gmt":"2015-05-21T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3002"},"modified":"2015-05-21T15:00:00","modified_gmt":"2015-05-21T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/21\/pohar-z-puli-prazdny-12\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 12."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Amalia sed\u011bla ve sv\u00e9 pracovn\u011b a pro\u010d\u00edtala v\u0161echny informace k situaci t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se Billa Kaulitze. N\u011bkolikr\u00e1t to proch\u00e1zela, aby se skute\u010dn\u011b ujistila o do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed pravd\u011b. Byl to on, skute\u010dn\u011b na n\u011bj po t\u011bch letech narazila a mohla dokon\u010dit, co p\u0159ed osmn\u00e1cti lety zapo\u010dala. Rodina Kaulitzov\u00fdch j\u00ed byla cel\u00fd \u017eivot trnem v oku a te\u010f je m\u011bla v hrsti spolu i s p\u00e1r jejich p\u0159\u00edvr\u017eenci. A jako bonus jedno z jejich d\u011bt\u00ed pln\u011b oddan\u00e9 j\u00ed samotn\u00e9. Byla to vynikaj\u00edc\u00ed situace, z n\u00ed\u017e cht\u011bla vyt\u011b\u017eit co nejv\u00edc.<\/div>\n
Tady ne\u0161lo jen o pen\u00edze, radost ze zab\u00edjen\u00ed, psychologick\u00e9 hry nebo n\u011bco takov\u00e9ho, tady \u0161lo skute\u010dn\u011b o pl\u00e1novanou pomstu. Pomstu, kter\u00e1 se odkl\u00e1dala tak dlouho, dokud Tom nebyl schopn\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd se s Billem setkat. Musela \u010dekat tak dlouho, tolik ob\u011btovat pro v\u00fdchovu spratka a te\u010f se to kone\u010dn\u011b za\u010dalo vypl\u00e1cet.<\/p>\n

Nedbala varov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho nad\u0159\u00edzen\u00e9ho, kter\u00fd o t\u00e9hle situaci v\u011bd\u011bl jen \u017ealostn\u011b m\u00e1lo. Nikdo nem\u011bl pr\u00e1vo j\u00ed do toho mluvit, nikdo ji nemohl zastavit. Osmn\u00e1ct let musela \u010dekat a zdokonalovat sv\u016fj pl\u00e1n do \u00fapln\u00e9 dokonalosti, a te\u010f u\u017e byla kone\u010dn\u011b pln\u011b p\u0159ipraven\u00e1 ho uskute\u010dnit a dokonat, co zapo\u010dala. U\u017e nebylo cesty zp\u011bt, tenhle p\u0159\u00edpad byl pln\u011b jej\u00ed.<\/div>\n

Siln\u011b popot\u00e1hla z cigarety a chv\u00edli si v sob\u011b uchovala kou\u0159, ne\u017e \u00falevn\u011b vydechla p\u0159i my\u0161lence sv\u00e9ho v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Tom o ni\u010dem nev\u011bd\u011bl, byl pouhou figurkou, ni\u010d\u00edm jin\u00fdm pro ni nebyl. Jen \u010dl\u00e1nek, kter\u00fd nutn\u011b pot\u0159ebovala, jen dal\u0161\u00ed osoba nesouc\u00ed jej\u00ed o\u010di, kter\u00e9 tak stra\u0161n\u011b nen\u00e1vid\u011bla.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
\n

Bill nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1zel po pokoji a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli Tom skute\u010dn\u011b doraz\u00ed. \u0158\u00edkal, \u017ee se stav\u00ed kolem jeden\u00e1ct\u00e9, bylo sice teprve p\u016fl des\u00e1t\u00e9, ale \u010dernovlas\u00fd chlapec byl u\u017e nyn\u00ed na v\u00e1\u017ek\u00e1ch. Hlavou mu n\u011bkolikr\u00e1t probleskla v\u0161echna slova, kter\u00e1 si mezi sebou sta\u010dili vym\u011bnit, a s naivn\u00edm \u00fasm\u011bvem pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby ty vzpom\u00ednky dostal pry\u010d. P\u0159ipadal si \u00fapln\u011b jinak, kdy\u017e byl s n\u00edm, nebo nad n\u00edm jen p\u0159em\u00fd\u0161lel. C\u00edtil, jak ho ten dredat\u00fd kluk m\u011bn\u00ed, jak s n\u00edm h\u00fdbe, ani\u017e by se Bill mohl n\u011bjak br\u00e1nit.<\/p>\n

„Bille?“ ozvalo se nejist\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na jeho dve\u0159e a n\u00e1sledn\u011b se objevila blon\u010fat\u00e1 hlava jeho matky. „Mohl bys na chv\u00edli dol\u016f?“ ptala se hodn\u011b nerv\u00f3zn\u011b. T\u0159\u00e1sla se, i kdy\u017e se to mermomoc\u00ed sna\u017eila skr\u00fdvat, a o\u010dima nejist\u011b t\u011bkala po vyhubl\u00e9m chlapci. „Pot\u0159ebovali bychom si s tebou promluvit,“ pokra\u010dovala, kdy\u017e Bill nereagoval.<\/div>\n

„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl. P\u0159ijal jak\u00e9koli rozpt\u00fdlen\u00ed, aby nemusel neust\u00e1le vyhl\u00ed\u017eet Toma. „O co jde?“ cht\u011bl v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„A\u017e pak,“ odv\u011btila neur\u010dit\u011b a \u0161la dol\u016f do ob\u00fdv\u00e1ku, kde u\u017e \u010dekal jej\u00ed mu\u017e. Nebyl o moc jist\u011bj\u0161\u00ed, chv\u00edlemi se zd\u00e1lo, \u017ee je je\u0161t\u011b bled\u0161\u00ed ne\u017e jeho \u017eena.<\/div>\n
Bill se posadil na pohovku vedle nich a pohledem je vyzval k vysv\u011btlen\u00ed. Moc \u010dasto si nepov\u00eddali, vlastn\u011b jen b\u011bhem ve\u010de\u0159e prohodili p\u00e1r slov, jinak si \u0161el ka\u017ed\u00fd svou cestou.<\/div>\n
„Bille,“ za\u010dala opatrn\u011b jeho matka a stiskl mu ruku, „u\u017e jsi dosp\u011bl\u00fd,“ pokra\u010dovala, i kdy\u017e se nezd\u00e1lo, \u017ee se mu chyst\u00e1 d\u00e1t n\u011bjakou s\u00e1hodlouhou p\u0159edn\u00e1\u0161ku o povinnostech a zm\u011bn\u00e1ch v jeho \u017eivot\u011b. Tady \u0161lo o n\u011bco v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho, to sta\u010dil vytu\u0161it, ale neodv\u00e1\u017eil se ji p\u0159eru\u0161it zv\u00eddavou ot\u00e1zkou. „Necht\u011bli jsme ti nic \u0159\u00edkat, proto\u017ee jsme si mysleli, \u017ee se to n\u011bjak vy\u0159e\u0161\u00ed nebo prost\u011b zapomene\u0161, ale\u2026“ Pohledem hledala oporu u sv\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd jen k\u00fdvl ve znamen\u00ed, \u017ee m\u00e1 pokra\u010dovat. „Zkr\u00e1tka bys m\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee nejsme tvoji prav\u00ed rodi\u010de,“ na jeden dech ze sebe vychrlila tajemstv\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ed n\u00edm skr\u00fdvala necel\u00fdch osmn\u00e1ct let.<\/p>\n

Bill n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal. M\u011bl dojem, \u017ee nerozum\u011bl. „Co\u017ee?“ nech\u00e1pav\u011b pohl\u00e9dl nejd\u0159\u00edv na svou matku a pak na otce. „Co\u017ee?“<\/div>\n

„Jsi adoptovan\u00fd, Bille,“ ujal se slova tentokr\u00e1t jeho otec. „Ty sny, kter\u00e9 se ti zdaj\u00ed, jsou nejsp\u00ed\u0161 vzpom\u00ednkami nebo traumatick\u00fdmi momenty tv\u00e9ho \u017eivota.“<\/div>\n
„A kdo jsou moji prav\u00ed rodi\u010de?“ Bill se sna\u017eil zadr\u017eet slzy, kter\u00e9 se mu n\u00e1hle dostaly do o\u010d\u00ed. P\u0159ed o\u010dima vid\u011bl tolik let, kter\u00e9 str\u00e1vil pod st\u0159echou t\u011bchto lid\u00ed a p\u0159es v\u0161echny ty momenty se n\u00e1hle nat\u00e1hla cedule hl\u00e1saj\u00edc\u00ed Le\u017e!<\/em><\/div>\n
V\u0161echna ta rodi\u010dovsk\u00e1 l\u00e1ska, ka\u017ed\u00e9 objet\u00ed, ka\u017ed\u00e1 slza i \u00fasm\u011bv, v\u0161e bylo fale\u0161n\u00e9. C\u00edtil se oblehan\u00fd a podveden\u00fd. Najednou mu jeho minulost p\u0159i\u0161la \u00fapln\u011b ciz\u00ed. Tolik cht\u011bl zapomenout na to v\u0161echno, proto\u017ee to byla jen prachsprost\u00e1 le\u017e. Lhali mu cel\u00fd \u017eivot, nechali ho, aby se tr\u00e1pil sv\u00fdmi no\u010dn\u00edmi m\u016frami, ani\u017e by mu \u0159ekli, z \u010deho to m\u00e1. To n\u00e1hl\u00e9 pozn\u00e1n\u00ed mu ale moc nepomohlo. Nevid\u011bl v tom \u017e\u00e1dn\u00fd rozd\u00edl, neproz\u0159el, jen si p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b daleko v\u00edc ztracen.<\/div>\n
„Tvoje matka byla moje sestra,“ p\u0159iznala blon\u010fat\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 v jeho \u017eivot\u011b zast\u00e1vala post matky. „Tv\u016fj otec byl jej\u00ed mu\u017e, pan Kaulitz.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Kaulitz?“ Bill to nech\u00e1pal. C\u00edtil se tak zmaten\u00fd a poko\u0159en\u00fd.<\/div>\n
„Nechali jsme ti tv\u00e9 jm\u00e9no. Kdy\u017e ses narodil, jmenoval ses Bill Kaulitz a m\u011bl jsi dvoj\u010de.“ Po jej\u00ed tv\u00e1\u0159i se lehce kut\u00e1lela jedna slza za druhou. „M\u011bl jsi o deset minut star\u0161\u00edho bratra, ten se jmenoval Tom Kaulitz.“<\/p>\n

Bill jen vyt\u0159e\u0161til o\u010di a dovolil sv\u00fdm slz\u00e1m, aby se p\u0159edh\u00e1n\u011bly na jeho tv\u00e1\u0159i. P\u0159i my\u0161lence, \u017ee m\u011bl sourozence, dokonce tak moc bl\u00edzk\u00e9ho sourozence, se mu sev\u0159elo srdce neuv\u011b\u0159itelnou ztr\u00e1tou. Najednou za\u010d\u00ednal ch\u00e1pat ten neskute\u010dn\u00fd pocit pr\u00e1zdnoty ve sv\u00e9m srdci, porozum\u011bl i t\u011bm uk\u00e1zk\u00e1m sv\u00e9 mysli, kdy vid\u011bl dva malink\u00e9 chlapce, jak si spole\u010dn\u011b hraj\u00ed. C\u00edtil se zevnit\u0159 vydlaban\u00fd, jako by n\u011bkdo z jeho vnit\u0159ku n\u00e1sil\u00edm vyrval jeho srdce, city i du\u0161i. Bylo mu nanic. Neskute\u010dn\u011b zbledl a rozt\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble. Tolik l\u017e\u00ed, tolik bolesti, tolik ztr\u00e1ty.<\/div>\n

„Jen bych se do toho r\u00e1d vlo\u017eil,“ ozval se otec, i kdy\u017e si nebyl jist\u00fd, jestli Bill poslouch\u00e1. Sed\u011bl toti\u017e \u00fapln\u011b schoulen\u00fd a plakal. Nevypadal, \u017ee by cht\u011bl sly\u0161et n\u011bco dal\u0161\u00edho, ale i tak mu\u017e pokra\u010doval. „Nen\u00ed tak \u00fapln\u011b pravda, \u017ee nejsi syn ani jednoho z n\u00e1s,“ trochu si odka\u0161lal a setkal se s nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem sv\u00e9 \u017eeny, v n\u011bm\u017e se z\u00e1rove\u0148 m\u00edsil i \u0161ok. „Ty a tv\u016fj bratr, vy oba jste synem Simone a m\u011b.“<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ Te\u010f reagovala jeho \u017eena i Bill. Nikdo z nich to nech\u00e1pal.<\/div>\n
„Tvoje matka n\u011bkolik let chodila s Kaulitzem, ale ot\u011bhotn\u011bla se mnou. Ti dva se vzali kv\u016fli jej\u00edmu t\u011bhotenstv\u00ed a jej\u00ed mu\u017e si myslel, \u017ee vy dva jste jeho, ale ve skute\u010dnosti jste oba moji. Uk\u00e1zal to test otcovstv\u00ed, kter\u00fd si vy\u017e\u00e1dala Simone bez v\u011bdom\u00ed sv\u00e9ho mu\u017ee,“ dal se do vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed. „Jej\u00ed t\u011bhotenstv\u00ed nebylo \u00famysln\u00e9, v na\u0161em p\u0159\u00edpad\u011b se jednalo o nehodu. Miloval jsem ji cel\u00fd \u017eivot a jednou jsme se oba opili, kdy\u017e byl jej\u00ed mu\u017e mimo m\u011bsto, no a pak se to n\u011bjak se\u0161lo. Jsi m\u016fj syn, Bille, a tv\u016fj bratr taky.“<\/p>\n

„Ale kde jsou moji rodi\u010de? A kde je m\u016fj bratr?“<\/div>\n

„Kdy\u017e jste byli je\u0161t\u011b mal\u00ed,“ ujal se op\u011bt slova otec. Jeho \u017eena nevypadala, \u017ee by byla schopn\u00e1 n\u011bco \u0159\u00edct. Sama byla vyveden\u00e1 z m\u00edry t\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bla. „Kdy\u017e v\u00e1m bylo jen p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, do\u0161lo k \u00fanosu. N\u011bkdo se k v\u00e1m vloupal a odnesl tv\u00e9ho bratra Toma. P\u0159i\u0161el i po\u017eadavek na v\u00fdkupn\u00e9, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e se to stihlo \u0159e\u0161it, potkala tvoje rodi\u010de stra\u0161liv\u00e1 nehoda. Zabili se v aut\u011b, kdy\u017e jeli na policii, aby to ozn\u00e1mili. N\u011bjak\u00fd \u0161\u00edlenec do nich v pln\u00e9 rychlosti narazil a oba byli na m\u00edst\u011b mrtv\u00ed. B\u011bhem jedin\u00e9ho ve\u010dera jsi ztratil celou svoji rodinu. \u00danosci se u\u017e d\u00e1l neozvali. Mobil, z n\u011bho\u017e p\u0159i\u0161el po\u017eadavek, se na\u0161el v \u0159ece, bez d\u016fkaz\u016f. V\u0161e se tak n\u011bjak zklidnilo.“<\/div>\n
„A ne\u017e abychom t\u011b nechali u n\u011bkoho ciz\u00edho nebo v n\u011bjak\u00e9m \u00fastavu, ujali jsme se t\u011b. Jeliko\u017e sama nejsem schopn\u00e1 m\u00edt d\u00edt\u011b, ujala jsem se t\u011b jako sv\u00e9ho synovce. Nechali jsme ti tv\u00e9 jm\u00e9no. Jsi Bill Kaulitz Tr\u00fcmper. Druh\u00e9 p\u0159\u00edjmen\u00ed m\u00e1\u0161 po n\u00e1s. Tv\u016fj prav\u00fd otec se jmenoval Tr\u00fcmper a kdy\u017e si m\u011b vzal, p\u0159ijala jsem jeho p\u0159\u00edjmen\u00ed a dostal jsi ho i ty. P\u0159est\u011bhovali jsme z m\u011bsta, kde k tomu v\u0161emu do\u0161lo a dostali jsme se sem. Je tu klid na rozd\u00edl od tv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho bydli\u0161t\u011b. Pokud m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky, ptej se,“ vyb\u00eddla ho jeho vlastn\u00ed teta, i kdy\u017e byla st\u00e1le je\u0161t\u011b trochu ot\u0159esen\u00e1 informac\u00ed, \u017ee jej\u00ed mu\u017e je otcem jej\u00edho synovce.<\/p>\n

„Kde je m\u016fj bratr?“ \u017e\u00e1dal odpov\u011b\u010f Bill, i kdy\u017e mu bylo jasn\u00e9, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 nedozv\u00ed. „\u017dije?“<\/div>\n

„To bohu\u017eel nev\u00edme,“ povzdechl si jeho otec a sledoval, jak se jeho syn zved\u00e1 z gau\u010de a m\u00ed\u0159\u00ed nahoru do sv\u00e9ho pokoje, aby si to trochu p\u0159ebral a sm\u00ed\u0159il se s t\u00edm.<\/div>\n
Bill za sebou zav\u0159el dve\u0159e a otev\u0159el okno, za n\u00edm\u017e u\u017e d\u00e1vno padla noc doprov\u00e1zen\u00e1 bur\u00e1cej\u00edc\u00edm a ohlu\u0161uj\u00edc\u00edm de\u0161t\u011bm. Pot\u0159eboval vzduch, pot\u0159eboval pochopen\u00ed, \u010das i mo\u017enost zbavit se t\u00e9 bolesti, kter\u00e1 jej obklopovala. Cel\u00fd \u017eivot ho vychov\u00e1val jeho vlastn\u00ed otec a sestra jeho matky, to nezn\u011blo moc hororov\u011b. Jen\u017ee jeho tr\u00e1pila smrt jeho matky a ztr\u00e1ta vlastn\u00edho dvoj\u010dete, kter\u00e9 neslo stejn\u00e9 jm\u00e9no jako dredat\u00fd chlapec, na n\u011bj\u017e te\u010f narazil. Chvilku dokonce p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli Tom nen\u00ed t\u00edm jeho ztracen\u00fdm dvoj\u010detem, ale musel to vyhodnotit jako dost nepravd\u011bpodobn\u00e9. Nep\u0159i\u0161lo mu, \u017ee by si byli hodn\u011b podobn\u00ed, a\u017e na ty hn\u011bd\u00e9 o\u010di. Ale kluk\u016f v jeho v\u011bku byla s hn\u011bd\u00fdma o\u010dima spousta.<\/div>\n
Ulehl do postele a tichounce vzlykal do pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f ve snaze ulevit sv\u00e9mu srdci i po\u0161ramocen\u00e9 du\u0161i nad tou zdrcuj\u00edc\u00ed pravdou. V\u0161echna ta sezen\u00ed s pan\u00ed Drescherovou k ni\u010demu nevedla. Sta\u010dilo jenom, aby mu n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee jsou jeho rodi\u010de mrtv\u00ed a bratr byl unesen.<\/p>\n

Bille? Bille? Kurva Bille! Nemohl bys toho u\u017e nechat?! Bol\u00ed m\u011b z tebe hlava!<\/em><\/div>\n

Vypadni!<\/em> F\u0148ukl tichounce Bill. \u00dapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee jeho my\u0161lenky te\u010f nejsou \u00fapln\u011b jenom jeho. Nech m\u011b b\u00fdt!<\/em><\/div>\n
Pozd\u011b, uf\u0148uk\u00e1nku, jsem tady.<\/p>\n

<\/em> Tom st\u00e1l pod Billov\u00fdm otev\u0159en\u00fdm oknem. Z pokoje sv\u00edtilo jen tlumen\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 bylo jasnou zn\u00e1mkou toho, \u017ee tam uvnit\u0159 Bill je. Lampa na chodn\u00edku osv\u011btlovala budovu tak dokonale, \u017ee Tom mohl zahl\u00e9dnout ka\u017ed\u00fd v\u00fdstupek na jeho st\u011bn\u011b. Po n\u011bkolika vte\u0159inov\u00e9m p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a pl\u00e1nov\u00e1n\u00ed trasy se chytil nejni\u017e\u0161\u00edho v\u00fdstupku a za\u010dal opatrn\u011b \u0161plhat nahoru. Om\u00edtka byla na n\u011bkolika m\u00edstech opadan\u00e1 a nerovnosti na mokr\u00e9 st\u011bn\u011b mu jen pomohly v tom, aby se po\u0159\u00e1dn\u011b zap\u0159el. C\u00edtil, jak se mu nap\u00edn\u00e1 ka\u017ed\u00fd sval v t\u011ble, kdy\u017e pomalu postupoval nahoru. B\u011bhem dvou minut se dostal a\u017e k okenn\u00edmu parapetu, kde se po\u0159\u00e1dn\u011b chytil, nohama se odrazil a vpadl do vnit\u0159ku Billova pokoje.<\/div>\n

Nemusel dlouho p\u00e1trat, aby tu hrom\u00e1dku ne\u0161t\u011bst\u00ed na\u0161el.<\/div>\n
Jdi pry\u010d.<\/em> \u017dadonil v duchu Bill a oto\u010dil hlavu sm\u011brem ke st\u011bn\u011b, aby Tom nevid\u011bl jeho slzy.<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu.<\/em> Poslal mu Tom dal\u0161\u00ed vzkaz, i kdy\u017e si klidn\u011b mohli pov\u00eddat norm\u00e1ln\u011b. V\u00e1\u017eil jsem sem tak dlouhou cestu, a to je\u0161t\u011b nav\u00edc v de\u0161ti. A ty m\u011b pos\u00edl\u00e1\u0161 zp\u00e1tky? To asi nep\u016fjde, m\u00e1\u0161 tu kr\u00e1sn\u011b teplo a j\u00e1 jsem promo\u010den\u00fd a zmrzl\u00fd, nikam nejdu.<\/em><\/div>\n
Tome!<\/em> Za\u0161kemral Bill \u017ealostn\u011b. Nem\u00e1m nejlep\u0161\u00ed den.<\/em><\/div>\n
V\u0161iml jsem si. U\u017e m\u011b z toho bol\u00ed hlava.<\/em><\/div>\n
Jdi dom\u016f.<\/em><\/div>\n
Ne.<\/p>\n

<\/em> Tom p\u0159istoupil k posteli, kde se nach\u00e1zel \u010dernovlas\u00fd chlapec a sedl si vedle n\u011bj. „Sly\u0161el jsem, co se ti stalo a je mi to l\u00edto,“ za\u010dal tich\u00fdm hlasem a pohladil ho svou studenou rukou po vlasech. „Ale mus\u00ed\u0161 to br\u00e1t tak, \u017ee m\u00e1\u0161 alespo\u0148 sv\u00e9ho prav\u00e9ho otce, jeho\u017e \u017eena je sestra tvoj\u00ed matky. Nep\u0159i\u0161el jsi o celou rodinu, n\u011bco ti zbylo.<\/div>\n

„Ale nem\u00e1m sv\u00e9ho bratra.“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 si na n\u011bj ani nepamatuje\u0161,“ sna\u017eil se ho uchl\u00e1cholit a polechtal ho na krku, kdy\u017e se ho sna\u017eil p\u0159im\u011bt, aby pooto\u010dil hlavu a pohl\u00e9dl na n\u011bj.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda,“ vzdorovit\u011b si povzdechl a pod\u00edval se do Tomov\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tak si n\u011bco pamatuje\u0161,“ p\u0159ipustil Tom a set\u0159el mu \u010dern\u011b zbarvenou slzu, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b drala napovrch. „Ale kdyby ne\u017eil, tak bys to p\u0159ece c\u00edtil, ne?“<\/p>\n

Na to Bill nereagoval. M\u00edsto toho se posadil a objal Toma ve snaze trochu si ulevit. Rozt\u0159\u00e1sl se je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e se jeho k\u016f\u017ee dotkla mokr\u00fdch a studen\u00fdch m\u00edst na jeho mikin\u011b.<\/div>\n

Ti\u0161e si povzdechl, vyhrnul Tomovi mikinu a d\u0159\u00edv, ne\u017e dred\u00e1\u010d sta\u010dil cokoli ud\u011blat, si pod n\u00ed vlezl. Hlavu protla\u010dil nahoru, prot\u00e1hl ji otvorem na hlavu a polo\u017eil si ji na Tom\u016fv krk.<\/div>\n
A\u010d to byl Tom, kdo p\u0159i\u0161el z chladu, Bill se t\u0159\u00e1sl zimou a nervovou nevyrovnanost\u00ed. P\u0159er\u00fdvav\u011b d\u00fdchal a u\u017e\u00edval si to teplo, kter\u00e9 k n\u011bmu p\u0159ich\u00e1zelo z Tomova t\u011bla. Skoro ani netu\u0161il, co d\u011bl\u00e1. V mysli bloudil n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde a jedin\u00e9, co z vn\u011bj\u0161ku vn\u00edmal, bylo to p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 teplo a pocit bezpe\u010d\u00ed.<\/p>\n

Tom byl trochu \u0161okovan\u00fd, ale nem\u011bl to srdce na to se odt\u00e1hnout. Na sv\u00e9 hol\u00e9 k\u016f\u017ei c\u00edtil gumov\u00fd potisk Billova trika a trochu se pod t\u00edm pocitem zachv\u011bl. Dole na z\u00e1dech tu\u0161il Billovy spojen\u00e9 ruce a na krku ho jemn\u011b lechtal Bill\u016fv dech. Bylo to prvn\u011b v \u017eivot\u011b, kdy m\u011bl p\u0159\u00edmo pod svou mikinou n\u011bkoho jin\u00e9ho, ale nep\u0159i\u0161lo mu to moc nenorm\u00e1ln\u00ed. Snadno si na ten pocit zvykl a posadil si Billa na sv\u016fj kl\u00edn, aby nebyl v n\u011bjak\u00e9 krkolomn\u00e9 pozici.<\/div>\n

Jeho mysl mu jasn\u011b \u0159\u00edkala, \u017ee tohle nen\u00ed ten nejlep\u0161\u00ed zp\u016fsob, jak pokra\u010dovat ve sv\u00e9m p\u0159\u00edpadu, ale lehk\u00e1 v\u016fn\u011b Billov\u00fdch vlas\u016f ho p\u0159esv\u011bd\u010dovala o opaku.<\/div>\n
Tom vn\u00edmal ka\u017ed\u00fd Bill\u016fv vzlyk, ka\u017ed\u00fd z\u00e1chv\u011bv jeho t\u011bla a p\u0159istihl s\u00e1m sebe, jak se mu krev \u017eene do tv\u00e1\u0159\u00ed i trochu n\u00ed\u017e. Trochu nejist\u011b pohl\u00e9dl na \u010dernovl\u00e1ska, kter\u00fd m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a zd\u00e1lo se, \u017ee nevn\u00edm\u00e1. Dredat\u00fd kluk se nat\u00e1hl po lampi\u010dce a zhasl. Kdy\u017e ani pak Bill nereagoval, opatrn\u011b si lehl do Billovy postele, skopal svoje boty a trochu si \u0161t\u00edhl\u00e9ho chlapce srovnal, aby se mohl po\u0159\u00e1dn\u011b nat\u00e1hnout a zkusit usnout, co\u017e mu v t\u00e9hle situaci, kdy mu srdce bilo na poplach, p\u0159i\u0161lo zhola nemo\u017en\u00e9.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Amalia sed\u011bla ve sv\u00e9 pracovn\u011b a pro\u010d\u00edtala v\u0161echny informace k situaci t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se Billa Kaulitze. N\u011bkolikr\u00e1t to proch\u00e1zela, aby se skute\u010dn\u011b ujistila o do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed pravd\u011b. Byl to on, skute\u010dn\u011b na n\u011bj po t\u011bch letech narazila a mohla dokon\u010dit,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3012","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3012","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3012"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3012\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3012"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3012"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3012"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}